Nehledě naprosto k tomu, že těmito událostmi poklesli četní dosud samostatní mistři na pouhé tovaryše a ocitli se ve stejném nebo podobném námezdném poměru jako dělnictvo, nadto však ještě se jeví v posledních měsících také katastrofální zhroucení značné části německého živnostnictva, sta a tisíce dosud samostatných existencí bylo tím zničeno. Počet těchto obětí dnešního těžkého hospodářského otřesu není nikde zachycen. Zůstává při všech úvahách nepovšimnut, ačkoliv také on pomáhá značně zvětšovati ohromný voj nezaměstnaných. Jedině z neustále stoupajícího počtu konkursů a vyrovnání, exekucí a exekučních dražeb dá se souditi o pravém stavu živnostnictva. Na základě hospodářské spojitosti mezi dělnictvem a zaměstnanectvem s jedné strany a živnostnictvem se strany druhé jest tudíž čirou samozřejmostí, konstatuji-li, že nucená opatření proti živnostnictvu drží stejný krok s neustálým vzrůstem číslic nezaměstnanosti. To se projevuje se vší zřetelností jak neustálým vzrůstem konkursů a vyrovnání, tak i příliš vysokým počtem exekuci a exekučních dražeb v posledních měsících. Tak bylo v červenci letos 66 konkursů proti 49 loni, v srpnu 71, v září 70 a v říjnu 75. Vyrovnání bylo v červenci t. r. 315 proti 237 loni, v srpnu 295 proti 185 a v září t. r. 314 proti 192, v říjnu 346 vyrovnání proti 251 téhož měsíce loňského roku. Ještě ostřeji se vyjadřuje rozervanost živnostenského stavu četnými exekucemi a exekučními dražbami, jichž počet ustavičně vzrůstá. Obzvlášť typický přiklad skytá při tom jablonecký kraj, který vykazuje pro zvláštnost svého průmyslu sta malých samostatných existencí, které stejně jako sklářské dělnictvo tamního kraje musí trpěti panujícími hospodářskými poměry. Kol. Simm dal při dotazníkové akci, kterou prováděl, zjistiti v jabloneckém okrese také tyto věci a oznámil svá zjištění před několika dny s tohoto místa. Shrnuje jeho tehdejší podrobné údaje, uvádím, že asi ve 20 místech jabloneckého okresu bylo neméně než 1500 dražeb, více než 150 soudních dražeb, četná přenešení a bezpočet exekucí na movitosti. Tyto skutečnosti dokazují zajisté dostatečně, s jak strašlivými následky a spoustami máme co činiti také v živnostenském stavu; neboť jimi se dosti zřetelně ukazuje, že se ztrátou existence četných živnostníků stejně stoupá nezaměstnanost mezi dělnictvem a zaměstnanectvem.

Tím jest však také podán úplně jasný důkaz, že velmi značná část živnostenského stavu prožívá touž nebo alespoň podobnou hospodářskou nouzi jako zaměstnanci. Lze dokonce tvrditi, že nouze u části příslušníků živnostenského stavu má své zvláštní tvrdosti a rovná se bídě neorganisovaných nezaměstnaných. Neboť existence zbavený živnostník nemá práva ucházeti se o podporu v nezaměstnanosti. Není vůbec pochybnosti o tom, že sociální zákonodárství tohoto státu vykazuje vedle všeobecně velkých nedostatků, jemu vlastních, především také veliké mezery co do ochrany malých samostatných existencí. Malý živnostník však, který potřebuje v nynějších dobách nezbytně sociální ochrany, nezná ani pojištění nemocenského, starobního nebo úrazového, ani nemá možnosti, aby si zajistil pro případ ztráty existence nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nehledě k tomu, že tyto nešvary mají nezbytně zapotřebí nápravy, dokazují nám především bohužel velmi málo poznávanou těžkou nouzi stavu maloživnostenského, jako zcela přirozený následek všeobecného hospodářského otřesu. Dá se skutečně tvrditi, že berní exekutor jest poměrně nejvíce zaměstnaným dělníkem a stálým, ovšem velmi nerad viděným odběratelem v obchodech. Podobně a nijak lépe jest tomu s hospodářskými poměry malozemědělství, zvláště však s hospodářským stavem domkářů a malorolníků, především našich německých horalů. Rolník vidí, jak se mu v rukách v krátké době rozplývá celoroční výtěžek práce. Poslední kráva se mu vyvádí z chléva a panující těžká zemědělská tíseň projevuje se také u něho strašlivou nouzí.

Berou-li se vylíčené pravdivé poměry za základ všech úvah o nynější hospodářské tísni, pak nutno nezbytně souhlasiti se slovy, jež pravil pan předseda vlády 4. prosince t. r. v rozpočtovém výboru senátu, prohlásiv: "Hospodářská válka, v níž se nalézáme a v níž budeme v nejbližším čase vězeti ještě hlouběji, jest vlastně hroznější, než válka na bojištích, poněvadž nezná příměří, míru ani smilování, a rdousí národy co nejhrozněji: hladem a bídou." A k tomu ještě připojil: "Musíme opatřiti práci, ale musíme také těm, kdož nemohou nalézti práce, dáti chléb!"

Těmto slovům pana předsedy vlády třeba v zásadě jen přisvědčiti a bylo by si jen přáti, aby si vláda vzala tato slova k srdci. Přihlížejíc k vylíčeným poměrům v průmyslu, živnostech a zemědělství, nutno si přec dáti otázku, zda se s vládní strany vskutku tomu věří, že možno částkou 150 milionů Kč dostatečně zmírniti panující bezmeznou bídu a zadržeti nebo jen zpomaliti pokračující zkázu a úpadek průmyslu a hospodářství.

Odpověď na tuto otázku musí býti při spravedlivém posouzení nynější situace předem naprosto záporná; neboť zmíněná částka jest a zůstane se zřetelem na všeobecně panující bídu jen kapkou do moře. (Výkřiky.) Měla by i tehdy, bude-li podle pravých hospodářských poměrů rozdělena, a použije-li se jí spravedlivě, jen nepatrné účinky a bude nanejvýš moci zmírniti bídu jednotlivě nebo uleviti tu a tam hospodářské nouzi. Textilní průmysl sám, který jest nesporně postižen hospodářskou tísní nejvíce, přichází s požadavkem 150 milionů na ozdravovací účely. Kde však zůstávají dostatečná pomocná opatření v jiných oborech, kdyby bylo tomuto přání plně vyhověno? Již z toho jest viděti, jak jest nadmíru odůvodněný náš návrh na zvýšení řečené částky. Odpoví se mi prostě, jak tomu vždycky bývá v takových případech, že jest k tomu sice dobrá vůle, avšak nedostatek peněz, aby se dalo na tyto účely více vydávati, než jest nyní na to pamatováno. Tato argumentace by se dala ovšem se zřetelem na ohromné a již tak často uváděné výdaje na militarismus, na tak zvané menšinové školy, na representační účely, zahraniční propagandu, s poukazem na provedenou sanaci bank atd., hravě a lehce vyvrátiti. Abych si však uspořil nějakou výčitku nevěcné a neodůvodněné argumentace, hodlám přenechati v dalším slovo příslušníku dnešní vládní většiny a připamatovati jak jemu, tak také nám, jaké zaujal stanovisko v téže věci tehdy, když byl ještě oposičníkem.

Zcela náhodou dostal se mi v posledních dnech do ruky sociálnědemokratický list a to "Der internationale Metallarbeiter", čís. 47 čtvrtého ročníku z 25. listopadu 1922, orgán Svazu německých sociálnědemokratických kovodělníků. V tomto listu jest mezi jiným také, jak se tam praví, "široce založená řeč" předsedy "Mezinárodního svazu kovodělníků", a to pana kol. Kaufmanna, který, jak se dále praví ve jmenovaném listu, "vytýkal při jednání o kapitole ťpéče o nezaměstnanéŤ v Národním shromáždění mocenským činitelům tohoto státu jejich hříchy a požadoval energickou pomoc pro nezaměstnané a jen částečně zaměstnané". Tehdy šlo o úplně stejný případ jako nyní, o zvláštní příspěvek 100 milionů Kč na zmírnění nouze nezaměstnaných z důvodu zvýšené nezaměstnanosti.

K označení tehdejších poměrů a hospodářské tísně budiž jen uvedeno, že tehdy vykázaly ústavy pro zprostředkování práce 137.000, nyní však více než 154.000 nezaměstnaných. Hospodářský stav byl tudíž skorem stejný jako dnes, takže tehdejší vývody pana kol. Kaufmanna hodí se naprosto také na dnešní poměry, dovozuje-li ve své široce založené řeči v listopadu 1922 toto: "Sněmovní většina si to učinila velmi jednoduché a dohodla se, že ministru sociální péče hodí na zmírnění bídy a ohromné hospodářské tísně prostě 100 milionů. Tím jest hotova a věc jest pro ni vyřízena. Po našem mínění není ani hospodářská tíseň ani bída širokých vrstev vyřízena a odstraněna ani těmito 100 miliony. Zástupci dělnictva jsou nuceni pozvednouti s tohoto místa znovu svůj varovný hlas a požadovati provedení oněch opatření, která žádali již r. 1919 a r. 1920 a urgovali r. 1921. Vláda našich hlasů neslyšela a našich návrhů nedbala, pokračovala klidně ve své prestižní politice v měnové otázce, především však podržela politiku nepřívětivosti a zpupného vítěze proti všem sousedním zemím, s nimiž jsme nuceni pěstovati hospodářské styky, pokračovala přese vše varování, podněty a návrhy ve své mylné celní, obchodní a daňové politice. V době stále ostřejší a stále zřejmější hospodářské tísně prohlásila vláda při každé příležitosti, kdykoli šlo o sociálněpolitická opatření nebo měla-li býti otázka nezaměstnaných postavena na širší základnu, že nemá zbytečných peněz a že v rozpočtu není na to pamatováno. Táž vláda má však v době hospodářské tísně vidíme to také v letošním rozpočtu, který se bude projednávati v nejbližších dnech miliardy na militarismus. Snížení nebo zmírnění břemen zatěžujících národní hospodářství a zvláště vývozní průmysl není sice možné, avšak na militarismus zbývají vždy miliardy. Ve sněmovně vyjádřil se opětovně náš klub a venku se vyjádřily naše strana a odborová organisace, jak jsem prve řekl, na podzim 1921 na velkých projevech o tom, co od vlády požadujeme. Podali jsme své návrhy jasně a zřetelně, žádali jsme, aby nejtíživější dávky, daň z uhlí a koksu, daň z obratu a železniční sazby byly přiměřeně sníženy, také jsme upozornili v posledním zasedání tehdejšího ministra financí, že, nebudou-li provedena opatření, k nimž dáváme popud, jsou číslice jeho rozpočtu fiktivní, že ve 4 až 5 měsících - ten okamžik již nyní nadešel - zastaví se veškerá průmyslová výroba a že tak jsou číslice na příjmové straně rozpočtu nesprávné, poněvadž tyto příjmy nebude lze vybrati. Namísto, aby však přibrala vynikající lidi z průmyslu a z dělnictva a provedla velkorysá opatření, aby alespoň zmírnila a ulevila těžkou katastrofu, neučinila vláda nic. Naopak, obětovala, jak jsme mohli pozorovati, zejména v měnové otázce, zájmy průmyslu a dělnictva zájmům velkobank. Hroutí-li se naše hospodářství a průmysl, má se za to, že lze pomoci polovičatými opatřeními." (Různé výkřiky posl. inž. Junga a Krebse.)

Myslím, že co jsem vám řekl, postačí, abych vám posvítil na stanovisko pánů z tehdejší doby.

Dojista jest velmi zajímavé se dnes upamatovati, kdy němečtí soc. demokrati náleží k mocenským činitelům tohoto státu, na tehdejší vývody nynější vládní strany; neboť nás zbavují především úkolu zaujmouti pronikavější stanovisko v podobném smyslu. Z uvedených výkladů vychází na jevo, že pan kol. Kaufmanna s ním jeho strana byli tehdy zcela oprávněně právě tak málo spokojeni se 100 miliony, jako jsme nyní my se 150 miliony, které navrhli oni. Nad to zdá se mi však přece býti nezbytným poněkud blíže si posvítiti na změnu názorů německých sociálních demokratů tehdejších a nynějších. Pan kol. Kaufmann, jakožto nynější člen vládní strany kritisoval právem, jako jsme rovněž činili již tehdy a činíme také ještě dnes, že vláda neměla nikdy peněz v postačující míře, jde-li o opatření sociálně politická, zatím co však této vládě zbývají v dobách hospodářské bídy miliardy na militarismus. Mezitím se tyto výdaje na militarismus ještě podstatně zvýšily a tehdejší ostrý kritik hlasoval nyní společně se svými kolegy bez výhrady, skoro s nadšením, pro tyto miliardy. Totéž bylo však také ještě u řady jiných neúčelných a nespravedlivých výdajů (menšinové školy, sanace bank atd.). Naprosto časové jest však také připamatovati si stanovisko pana kol. Kaufmanna v otázce daně z obratu, která po jeho tehdejším názoru měla zmizeti, a oprávněné stanovisko k železničním sazbám, neboť jest přece stále velmi zvláštní, že proti tehdejšímu zcela oprávněnému požadavku, aby daň z obratu byla odstraněna a zlevněny železniční sazby, se nyní za éry spoluvlády německých sociálních demokratů, tedy za pomoci pana kol. Kaufmanna a jeho strany, prodlužuje daň z obratu až do r. 1932 a železniční sazby místo snížení se nyní zvyšují 1. lednem 1931 - v době největší hospodářské nouze - u sazeb osobních a poplatků dopravních o 20%, u poplatků za zavazadla dopravovaná osobním vlakem o 33%, roční lístky cestujících o 10% atd. Tak by se dalo ukázati na ještě četné jiné případy, které by prokázaly, že němečtí soc. demokrati dnes dělají v čistě zásadních otázkách pravý opak toho, co tehdy sami požadovali a napadají pustými nadávkami ty, kdož si dovolují toto počínání kritisovati. Co jsem zde uvedl, nechť však postačí na důkaz, že se to nezlepšilo, nýbrž naopak ve všem zůstalo při starém.

Jako ve mnoha jiných bodech jeho tehdejších vývodů souhlasím, používaje jich na dnešní dobu, také úplně s tím, co prohlásil r. 1922: "Hroutí-li se naše hospodářství a průmysl, má se za to, že lze pomoci polovičatými opatřeními." Tak tomu bylo, pane kol. Kaufmanne, nejen r. 1922, nýbrž tak je tomu ještě dnes, neboť také nyní projednávaná osnova zákona není, nehledě na nedostatečnou výši částky, ničím jiným než polovičatým opatřením, jímž se vlastní jádro otázky naší dnešní doby obchází. Se zřetelem na strašlivou hospodářskou tíseň a na bídu bylo by třeba učiniti konečně celá a ne jen polovičatá opatření, aby byla, pokud lze, odstraněna hospodářská tíseň a byly zažehnány její neblahé následky.

K tomu patří však především správné rozpoznání pravých příčin dnešní hospodářské tísně a pevná vůle chtíti ji odstranit. Jest nesporné, že hospodářská tíseň tohoto státu jest částečným úkazem dnešní světové hospodářské tísně, ovšem značně zostřené řadou příčin vnitrostátních. Jako takové uvádím hlavně dosud prováděnou mylnou celní a obchodní, jakož i finanční a hospodářskou politiku a neposledně také boj vedený od prvního okamžiku trvání republiky nezměněně až do dnešního dne proti německému průmyslu a hospodářství tohoto státu. Avšak jako sama republika, tak není ani tak zvaná tíseň světového hospodářství ničím jiným než následkem světové války a především úkazem následků mírových diktátů. Trvá proto rovněž již od roku 1919 a tím stála takřka již u kolébky tohoto státu. V prvních letech po válce bylo možno ji pozorovati méně silně, neboť byl zcela pochopitelný hlad po zboží, tím však také vystupňovaný hlad po zboží a stoupání výroby, což přinášelo silnou poptávku po pracovních silách. Nepociťovali jsme tudíž v prvních letech trvání nastalý hospodářský rozvrat ještě v té míře, jako jest tomu nyní. Není však vůbec pochyby o tom, že největší vina dnešní hospodářské tísně padne na ony, kteří se opovážili - ať již z neznalosti nebo z politického záští - změniti mapu Evropy tak dalekosáhlou měrou a tím provésti také těžké zásahy do staletých hospodářských svazků. Obrovská jest vina, již na sebe vzali diktátoři míru, rozkouskovávajíce jednotná hospodářská území, tvoříce nové hranice a vnášejíce tím snahy po soběstačnosti v malých jednotkách, což musilo také vésti ke zkáze nesčetných průmyslů a ke dnešní ohromné nezaměstnanosti. V tom spočívají obzvláště příčiny hospodářské tísně tohoto státu. Hospodářská tíseň tohoto státu jest tudíž především výsledkem rozbití starého společného hospodářského území, k čemuž se přidružila také pochybná, proti německému průmyslu namířená obchodní a hospodářská politika. Celní politika diktovaná šílenstvím vítěze a nehorázný daňový útisk dokonaly ostatní. Tím podmíněné zřízení vysokých celních zdí, zřízení nových průmyslů a stanovisko soběstačnosti uloupily domácímu průmyslu dosavadní nejlepší odbytiště. Kdyby nebyl domácí průmysl oddělen od svých dřívějších odbytišť celními přehradami a hranicemi, nebyly by tam vznikaly nové průmysly a kdybychom nemusili tam soutěžiti s daleko silnějšími průmyslovými státy, nebylo by dojista došlo na našem území k takovému zostření tísně. Ovšem hrají také jiné příčiny u dnešní tísně významnou úlohu. Tak především vyřadění velkých lidnatých oblastí země, jako Ruska, Číny a Indie ze světového trhu, dále mechanisace, t. j. dalekosáhlé nahradění lidských pracovních sil stroji atd. Zvláště obrátil se smysl techniky mylně použitou racionalisací, aby se lidem ulehčilo živobytí, v pravý opak. Z požehnání stala se kletba pro pracující lidstvo. Neposledně jeví osudné účinky tvoření trustů a kartelů a tím vznikající omezení výroby a udržování cen na výši. Zvláště jeví soustřeďovací snahy přímo katastrofální účinky pro německé kraje a hospodářské oblasti tohoto státu, poněvadž vedou k zastavení celých závodů a tím ke zničení širých krajů. Nesmí zůstati bez zmínky ani skutečnost, že sovětské Rusko hází dnes na trh ve velkých množstvích obilí, suroviny a polotovary za nepatrné ceny, které jsou často pod cenami výrobními, a tím přispívá ke vzrůstu nezaměstnanosti. Obzvláště však nutno zdůrazniti, že hospodářský osud Německa jeví svoje účinky také na sousední státy a země, obzvláště ovšem na hospodářské poměry Československé republiky. Mocenskopolitické šílenství a vlastní politická neschopnost postaraly se o to, že Německo musilo převzíti válečné dluhy Evropy Americe. Asi 2 miliardy říšských marek se ročně odnímají zemi kapitálově slabé Placením dluhů a placením poplatků plynou ohromné částky do pokladen Ameriky a hromadí se tam neproduktivně. Následek toho jest hospodářská stagnace. Německo dováži značně méně, musí se však snažiti všemi prostředky, vyvážeti co možná nejvíce. Jedni, mezi tím hlavně také Československá republika, ztrácejí tím dobrého kupce, a druzí jsou zatlačováni na cestě zostřené soutěže na světovém trhu. Tím se stává hospodářská tíseň Německa také tísní všech jeho sousedních států, zvláště těch, s nimiž odedávna udržovalo Německo hospodářské vztahy.

Vše to by měla již konečně jednou poznati hlavně Československá republika a použíti také k tomu, aby se naprosto řídila těmito poměry. Zvláště těm, kdož tak láskyplně lpějí na nezměněném dalším trvání jejich republiky, budiž zcela otevřeně řečeno, že trvání tohoto státu závisí jedině na jeho hospodářské existenci. Tím nespočívá osud Československé republiky nijak v rukou Francie, s níž se cítí býti spojena v dobrém i zlém, nýbrž spíše v rukou Německa tak krutě potíraného tímto státem a jeho vlastními mocenskými činiteli. Čím více tedy bude Československá republika uplatňovati svůj nepatrný vliv udržovati Německo nadále u země, tím hlubší si sama kope hrob.

Přihlížejíc k těmto skutečnostem bylo by věru dobré, kdybychom se nespokojovali s polovičatými opatřeními uvolňujíce přechodně nedostačující peněžní prostředky, abychom ucpali největší díry, nýbrž musili bychom konečně jednou pomýšleti na to jíti dnešnímu zlu na kořen a provésti generální léčbu. Mnoho z toho, co bylo spácháno v době všeobecného převratu a v následujících 12 letech, nedá se více napraviti. Myslím při tom především na ztrátu odbytišť, poněvadž tam mezitím vznikl průmysl a jiné více. Rovněž není možné, nebo alespoň není v moci Československé republiky přinutiti neklidné koloniální oblasti, jako Rusko a Čínu, aby se účastnily světového trhu. Přímo by však bylo protismyslné překážeti pokroku techniky nebo snad chtíti vyřaditi již vytvořené novoty z provozu. V tomto případě by musily spíše nastati dalekosáhlé kompensace, ať již zkrácením pracovní doby, snížením věkové hranice v sociálních ústavech atd., aby se pracujícímu lidu dopřála účast na vymoženostech techniky, nebo ať již značným zvýšením mezd a platů, aby rozmnožením kupní síly pracujících byla dána možnost úplného ukojení jejich životních potřeb a tak se dosáhlo značného stoupnutí výroby. Možné a na výsost nutným příkazem jest hlavně také zamezovati energicky zákonnou cestou tvoření trustů a brániti s tím spojenému umělému udržování vysokých cen a zmenšení výroby.

Příkazem chvíle jest však přímo, aby se konečně přikročilo ke změně dosud obvyklé celní, obchodní, finanční a hospodářské politiky. Jest přece nadmíru příznačné, že nebyla dosud sdělána obchodní smlouva s Německem a jinými státy. Všechny naše námitky proti celní a nedostatečné obchodní politice v tomto státě prováděné doznávají právě v nynější době úplně jasného potvrzení událostmi s obchodní smlouvou s Maďarskem. Podstata finanční politiky vyznačuje se sama rigorosními opatřeními, jichž se používá při vymáhání daní, zatím co nezměněně trvá opomíjení německého průmyslu a hospodářství, ba nad to soustavný zničující boj proti nim. V poslední době uplatňuje se v německém území obzvláště ničím neomezené zuření českých bank za vedení Živnostenské banky a podle všeho se zvláštním trpěním státu, což vede k zastavování celých závodů. Místo toho, abychom se spokojovali s polovičatými opatřeními, musilo by se vystoupiti proti základním příčinám dnešní hospodářské tísně, abychom alespoň tam, kde je možna změna, dosud napáchané chyby odstranili a nedostatky napravili. Do rámce možností tudíž patří také boj o odstranění nebo aspoň změnu platných mírových diktátů, které jsem již dříve označil jako kořen všeho zla a hlavní příčinu nynějších těžkých hospodářských otřesů. Ovšem všichni velicí i malí jejich uživatelé brání se revisi, nicméně neměla by si Československá republika z malicherných důvodů a z nenávisti proti všemu německému se strany svých vlastních mocenských činitelů dáti brániti, aby především také myslila na vlastní hospodářské potřeby. Proto požadujeme důrazně od státu, aby se nedal jen vésti svými čistě mocenskopolitickými cíli, nýbrž aby se také staral, aby státním občanům jej obývajícím byly dostatečnou měrou zajištěny práce a chléb.

Zdůrazňuji znovu, že se nespokojíme, ačkoliv vítáme co nejradostněji každý krok ke zmírnění hospodářské tísně, nikterak takovými částečnými opatřeními, tím spíše, když nám není, jako opět v tomto případě, poskytnuta nijaká záruka, že se při tom bude spravedlivě přihlížeti také k požadavkům německého obyvatelstva tohoto státu a především k požadavkům německých dělníků a zaměstnanců nejvíce postižených tísní. V tomto názoru jsme hlavně posilováni také zněním §u 2 projednávané osnovy zákona; tam se totiž praví, že "vláda určí, jak se má použíti tohoto mimořádného úvěru", kdežto § 3 stanoví, že "výdaje učiněné na vrub tohoto úvěru budou vyúčtovány ve státních závěrečných účtech toho kterého roku". Nehledě vůbec k tomu, že se Národní shromáždění přijetím tohoto ustanovení vzdává samo jemu příslušejícího práva, vidíme se právě my Němci nuceni chovati těžké pochybnosti vůči těmto ustanovením, neboť všecka zkracování, která jsme my Němci musili v posledních letech doznati, máme ještě příliš zřetelně v paměti. Vždyť potřebuji si při tom jen vzpomenouti zase jen na všeobecný boj proti německému průmyslu a hospodářství, na jejich opomíjení při státních dodávkách, na vyhazování a pomíjení Němců ve státní službě, na opomíjení německých dělníků a živnostníků při státních stavbách, na resystemisaci jako počešťovací prostředek, na odmítání Němců ve školství, na jejich poškozování ve všech oborech státní správy, abych ukázal, jak významné důvody opravňují takové podezření. Obáváme se jedním slovem, že také tyto částky budou většinou putovati do českého území, tedy tam, kde není nezaměstnanosti nebo alespoň není tak veliké, jako v německých krajích.

Že takové obavy mají své odůvodnění a máme k nim plné právo, vychází však také na jevo jak z investic prováděných minulého roku ministerstvem veřejných prací, tak i z investičního programu tohoto ministerstva pro nejbližší dobu. Podle něho připadá z 60 mil. Kč na všecky školní stavby skoro vše na české vysoké a střední školy, nad to dalších 28 milionů na školy menšinové, dále má dojíti ke stavbě státního zdravotního ústavu a k dalším rozsáhlým vládním stavbám v Praze, ke stavbě obytného domu sociální pojišťovny v Praze, ke zřízení fondu pro vodní hospodářství, fondu melioračního, k urychlenému provádění programu silničních staveb a k elektrisaci jakož i k vybavení a rozmnožení letectví. Z těchto rozsáhlých investičních prací by něco připadlo na Němce nejvýše při provádění elektrisace a melioračního programu. Silniční stavby provádějí se většinou v Praze a okolí, v Brně a na Slovensku. Provádí-li se však stavby silnic v německém území, pak jsou při tom zaměstnáni většinou jen čeští dělníci a živnostníci, jak tomu přec obvykle bývá vůbec při všech státních stavbách. Obzvláště však nesmíme nic očekávati od stavby menšinových škol a od vybudování letectví. Pokud jde o fond pro vodní hospodářství, pak má dojíti v prvním patnáctiletí ke splavnění Berounky a Sázavy, ke stavbě několika údolních přehrad v českém území, ke splavnění Vltavy od Prahy do Čes. Budějovic. Naproti tomu bylo splavnění Ohře pojato po dlouhých pochybách do poslední etapy. Tak by bylo možno vybrati ještě jiné obory, vždy by však také vyšlo při tom na jevo, že právě v tomto státě jsou Němci silně opomíjeni a že tato věc vystupuje do popředí při všech otázkách a věcech, lhostejno, zda rázu politického, hospodářského, kulturního, národnostního či sociálního. Musili bychom býti po celá léta přímo slepými a hluchými, kdyby tyto události nás míjely, aniž v nás nezanechávaly zvláštních stop. Vystupujeme-li dnes proti všem opatřením státu s největší nedůvěrou, pak nejsme vinni my, nýbrž ti, kdož si přímo učinili cílem opomíjení a odstrkování veškerého Němectva v tomto státě po celých minulých 12 let.

Podle všeho, co jsem řekl, zdá se nám nezbytně potřebným vedle zvýšení částky požadovati také změnu ustanovení osnovy zákona v ten rozum, aby byl dosazen zvláštní výbor skládající se z členů poslanecké sněmovny a senátu, na který by se přeneslo provádění zákona a který by měl aspoň čtvrtletně podávati zvláštní zprávu. Upozorňuji zvláště na to, že činíme svůj souhlas k tomuto zákonu závislým na přijetí tohoto návrhu. Třeba také vytknouti, že ani osnova zákona, ani důvodová zpráva neobsahuje nic bližšího o použití zmíněné částky. Dojista nijak nepostačí, praví-li se v důvodové zprávě o použití peněz: "V krisi se ocitají za všeobecné hospodářské deprese nejslabší body, ať už je pojímáme jako určitá výrobní odvětví nebo jako sociální třídy a organisace, které potřebují podpory, aby přežily depresi. Pamatovati musíme i na své příslušníky v cizině, kteří tam ztrácejí existenci. Veškeru tuto pomoc nemůže vláda opatřiti prostředky všeobecného státního rozpočtu a žádá proto pro tento účel mimořádný úvěr zvláštní."

Z toho vychází najevo, že důvodová zpráva neobsahuje jasných ustanovení o tom, jak se použije úvěru, který má býti schválen. Celý obsah zákona možno tudíž shrnouti do jediné věty, která zní: Vláda obdrží právo, aby si opatřila mimořádný úvěr 150 milionů Kč a může s ním činiti co chce.

Že také nemůžeme býti srozuměni s takovým zacházením, poněvadž může otevříti dokořán dveře vládnímu protekcionářství, že nenajde rovného, jest zcela jasno. A to tím spíše, že můžeme jistě právem tvrditi, že by nebylo bývalo zapotřebí takového ustanovení, neboť mnoho měsíců trvající tíseň by byla bývala dovolovala přesný přehled, kde jest nejvíce zapotřebí zakročiti pomocně, takže byl by se dal úvěr 150 milionů také přiměřeně rozděliti. Prohlašuje-li proti tomu důvodová zpráva k projednávané osnově zákona, že "nelze toho času ani přehlédnouti, natož provésti číselný rozbor celého úvěru na různé úkoly a opatření, jež mají býti z tohoto úvěru hrazeny", pak nemůžeme bráti takové zjištění nijak za bernou minci a žádáme, aby byl udán příslušný rozdělovací klíč.

Námi požadovaná zvýšená částka měla by býti co nejrychleji uvolněna a podle našeho mínění vynaložena především pro oběti hospodářské tísně, t. j. lidi, kteří přišli o práci a existenci, jakož i jejich rodiny. Jak jsem již vyložil, jest nyní asi 500.000 až 600.000 nezaměstnaných a s příslušníky rodin asi 1 1/2 milionu lidí, kteří ztratili tísní úplně chléb. Bída, s níž se shledáváme v řadách těchto vojů nezaměstnaných, stoupá den ze dne více a nabude zvláště nyní na počátku zimy mimořádně ostrých tvarů. Následkem nepříznivého ročního počasí nejen velice vzroste počet nezaměstnaných, nýbrž i podstatně stoupne nouze mezi dělnictvem. V létě a na podzim bylo lidem propuštěným z továren a závodů, byť i jen přechodně, přece aspoň tu a tam možno opatřiti si malý výdělek. Tyto možnosti zanikají úplně počátkem zimy. Také nouzové práce bude nutno skoro všude zastaviti.

K tomu přistupuje, že zimní doba klade na lidi zvýšené finanční požadavky, ať již v oděvu, otopu atd. Jest přímo strašlivé, musí-li se říci, že jest tisíce a tisíce rodin, kde pro nezaměstnanost živitele rodiny nemají děti mléka potřebného pro jejich zdraví, nebo kde děti nemohou pro nedostatečný oděv docházeti do školy, jak tomu jest nejen v Rotavě, nýbrž i v mnoha jiných krajích. Sebevraždy nezaměstnaných, kteří přes nejusilovnější hledání nemohou nalézti práci, jsou na denním pořádku. Nejbídněji jest na tom neorganisované dělnictvo, kterému se nedostává podpory v nezaměstnanosti, ovšem vlastní vinou, poněvadž nepovažovali za nezbytné, aby se přimkli k některé odborové organisaci. Jak veliký jest počet těchto lidí, vychází na jevo z toho, že není odborově organisována ani polovina osob nemocensky pojištěných. Ze zprávy Ústřední sociální pojišťovny za měsíc listopad jest patrno, že v srpnu 1930 bylo 2,541.838 pojištěnců proti 2,680.693 pojištěncům v srpnu 1929. Rozdíl asi 140.000 pojištěnců padá asi většinou na vrub nezaměstnanosti, poněvadž velká část nezaměstnaných vystupuje z pojišťovacího poměru. Naproti tomuto počtu 2,680.693 pojištěnců stojí však podle zpráv Státního statistického úřadu toliko 1,130.287 organisovaných pracovníků. Daleko větší než počet organisovaných a proto majících nárok na podporu v nezaměstnanosti jest v tomto státě počet těch, kdož nemají nároku na podporu a které rovněž nelze vydati na pospas záhubě, třebaže mohou svou nyní obzvláště neutěšenou situaci připsati také většinou na vrub vlastní viny. Avšak ani odborově organisovaní nezůstávají ušetřeni krutostí trvalé nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti, většinou nadmíru skoupá, nepostačuje ovšem nijak, aby ukojovala třeba jen nejnutnější životní potřeby. Četní nezaměstnaní a to především ti, kteří byli tísní postiženi nejtíže, jsou to obzvláště textilní a sklářští dělníci, jsou většinou vyřazeni, vyčerpali příslušejících jim 26 týdnů a nemají tudíž nároku na další podporu, dokud nevstoupí v platnost mimořádná podpora v nezaměstnanosti. Bída tohoto dělnictva jest ovšem přihlížejíc k dlouhému trvání nezaměstnanosti ohromná. Vedle celého tohoto voje nezaměstnaných, čítajícího statisíce z řad dělnictva a zaměstnanectva, má rovněž statisícovou armádu lidí zbavených existence z tábora lidí druhdy samostatných, kteří zbaveni všech prostředků a svého někdejšího majetku jsou vydáni na pospas největší bídě a nemohou bez vlastní viny dosíci podpory v nezaměstnanosti, neboť pro ně není dosud zákonitého nároku na takovou podporu. Ve všech těchto případech, také však u domáckých dělníků, kteří, poněvadž nejsou podrobeni nemocenskému pojištění, nemají nároku na státní podporu, u tisíců dělníků, přecházejících přes hranice a nyní nezaměstnaných, vracejících se domů z ciziny, kteří všichni platili své pojistné v cizině, nyní však nedostávají podporu, bude nutno zakročiti nejúčinnějším způsobem, nemají-li tito lidé vyhladověti, sejíti bídně se světa a býti vehnáni v náruč zoufalství. Co nejdříve musí tedy vejíti v platnost mimořádná podpora v nezaměstnanosti, která, pokud jde u ní o státní příspěvek, většinou dá se hraditi z úvěru, který má býti opatřen, poněvadž ve státním rozpočtu preliminovaných 74 milionů Kč sotva postačí na úhradu podpory pro prvních 26 týdnů.