Cukerní konvence bude vzorem, aby byla napodobována i v jiných výrobních odvětvích. Půjdeme tak dále. Bude to ovšem třeba někdy obtížné, jako v obilnářství se syndikáty exportními v agrárních státech a importními v importních státech, ale tvrdím, když šlo u cukru takový režim nastolit, že také to musí jíti eventuelně v jiných odvětvích, na příklad v chmelařském. Vždyť zde jde o malý úsek, malý obor několika států. A půjde to i dále. A proto je třeba akceptovat princip, aby náš stát forsíroval a podporoval myšlenku a každou akci, která směřuje ku mezinárodnímu dohodování, reglementování a regulování těchto odbytových poměrů ve všech složkách zemědělského podnikání. (Potlesk.)

Lituji toho upřímně, že náš stát se zdržoval, lituji, že náš stát nemůže s větší aktivitou jíti do těch jednání, která měly agrární státy v Bukurešti, ve Varšavě atd. Lituji toho, poněvadž jsme mohli mnoho intelektuálně přispívat ku koncentraci, která se tvoří, nedá oddiskutovati, když se řekne, že hospodářská a zemědělská krise je charakteru světového a že musíme jen mezistátními dohodami ať lokálního, ať regionálního rázu nebo celosvětového pomáhati ke zmírnění krise. Jsme státem zemědělským a průmyslovým, máme zájem nejen exportní, nýbrž i importní, a tvrdím, že pro tento charakter našeho státu, pro naši polohu teritoriální mělo by naše Československo býti vlastně centrem mezinárodních dohod hospodářských, abychom na to měli také svůj vliv jak v zájmu zemědělství, tak v zájmu průmyslu.

Vzpomínám jednoho odvětví, které zasluhuje, aby bylo podporováno při disponování z tohoto nouzového fondu. Je to naše mlékařství. Naše mlékařství představuje nejdůležitější odvětví naší produkce živočišné a zemědělské produkce vůbec. Nedávno - je to tuším dnes týden - na veliké konferenci všech odborníků mlékařských bylo konstatováno, že mlékařská produkce representuje ročním výnosem hodnotu 5 miliard, největší složku zemědělského podnikání vůbec. A tato důležitá složka přichází nyní do vážné krise cenové i odbytové. Proto je třeba, aby tomuto důležitému odvětví byla poskytnuta vydatná pomoc z nouzového fondu, aby byla prohloubena a soustředěna jeho odborová organisace, aby se pracovalo pro ozdravění poměrů v tomto oboru mlékařském.

Jako vždy jindy, tak i při této příležitosti akcentujeme, že pokládáme pro ozdravění poměrů hospodářských za nejdůležitější, aby byla dále prováděna intensivně akce pro snížení cen také v jiných odvětvích. (Potlesk.) Žádáme, aby radikálním způsobem, když toho bude potřebí, třeba bezohledně byly sníženy všechny složky našich výrobních nákladů. Uvědoměme si laskavě, že proděláváme my i státy jiné v hospodářském životě úplný obrat ve vývoji poměrů; naše indexová čísla klesají, třeba nemůžeme mluviti, že se přibližujeme mírovým, předválečným poměrům, ale spějeme k zlevňování, k snižování. Naše zemědělství podle poměru valuty prodává všeobecně ve všech odvětvích za nižší ceny nežli byly předválečné, dokonce prodáváme mnoho produktů za poloviční ceny jako před válkou, tak obilí, brambory, chmel. To je zjev, fakt, se kterým se musí počítati. (Posl. Chalupa: Ale konsumenti to necítí!) To je úplná pravda, ale to je jiná otázka, u nás 50% pohltí velkoobchod, to je neblahý zjev v našich hospodářských poměrech. A tu klademe největší úkol na stát, aby stát s veškerou rozhodností pracoval k vyrovnání těchto cenových poměrů mezi zemědělstvím a průmyslem. Naši zemědělci projevují na schůzích, které pořádám, velmi zdravé názory v této věci. Několikráte jsem slyšel: Ano, pane poslanče, uznáváme, že zmáhati světové poruchy je obtížno našemu státu československému, jsme příliš mladým státem, abychom mohli zmáhati poruchy charakteru světového, ale je možné, abyste udělali pořádek uvnitř, v rámci našeho státu. (Potlesk.) Nemohou pochopiti, co právě p. kol. Chalupa zde vykřikl, že laciněji prodáváme a konsumenti z toho nic nemají. Mluví se o tom, jak je to možné, že mouka a chléb jsou tak laciné a pečivo a maso tak drahé. To slyšíme denně a denně. To nebude řešiti Amerika a Francie, nějaký ten strýček, vyřešiti tento úkol náleží našemu státu, naší vládě, naší administrativě, ta to musí upraviti. (Potlesk.)

A proto, vážení kolegové, pro tuto vnitřní hospodářskou politiku akcentujeme, že stát musí pečovati o to, aby zjednal hospodářskou rovnováhu ve státě pro tato odvětví, zemědělské a průmyslové. Dále žádáme vyrovnání cen mezi zemědělstvím a průmyslem v zájmu našeho konsumentstva. Dále žádáme rozsáhlé akce pro zlevňování výroby, pro potlačení lichvy a všech těch spekulací a zdražujících elementů v našem státě. Touto akcí poskytneme národnímu hospodářství lepší vzpruhu nežli tímto zákonem o nouzovém fondu.

Kapitolou velmi smutnou, velmi trapnou a velmi bolestnou pro naše lidi jsou otázky daňové. Kolegové, kdybyste četli stesky, když přijdou zemědělci z horské chudé vesničky, kde živobytí těžce shánějí, kde je 20 až 30 čísel! Ti domkáři a chalupníci mají výměry o exekucích a pohrůžky, každých 14 dní je navštěvuje exekutor a hrdluje se s nimi. Přicházejí zprávy, že finanční správa přímo pronásleduje zemědělský chudý lid těmito exekucemi. Exekuce jsou na denním pořádku a provádějí se s takovou krutostí, jaké není pamětníka. Máme zjištěné případy z okresu haberského, že se tam prováděly exekuce a zabavovaly kravičky pro daně zaplacené před 5 roky. A teď si domyslete, že v těch bídných ubohých poměrech, kdy náš rolník necítí, že by dostal od státu jedinou korunu, dělá se v oboru daňovém taková exekuce na našem zemědělství!

Paušály daně obratové a důchodové vybírají se přemrštěně a nespravedlivě. V minulém týdnu došly z Prahy na berní správy od finančního ředitelství nové paušály daně důchodové na příští rok. Naši zemědělci, když tam přišli jako důvěrníci pozvaní k poradě, užasli, jak ohromné paušály pro příští rok se mají požadovati od našich zemědělců. To by byla konfiskace majetku v době této těžké hospodářské krise.

Konstatuji zde oproti tvrzení finanční správy, že naše zemědělství má nyní podnikání úplně ztrátové. Náš chalupník a gruntař jsou zavalováni těžkými dluhy. Naši lidé mají nuzný život a ještě k tomu na dluh. Prosím, není nikde psáno, že by se z těchto dluhů a ztrát platila daň. (Potlesk.) Odpíráme.

Proto žádáme, aby to finanční správa skutečně nahlédla a aby povolila určitý odklad pro placení daně bezúročně, aby povolila i slevy v těch případech, které jsou odůvodněné, a aby zastavila všechny daňové exekuce u zemědělců.

V závěru, slavná sněmovno, prohlašuji s největší vážností toto: Zemědělská krise dostoupila svého vrcholu, zemědělská krise nám rozvrátila nejen produkci rostlinnou a všechna její odvětví, nýbrž zemědělská krise rozvracuje již i produkci zvířecí. Řekl jsem to, že se nám ceny zhroutily hluboko pod výrobní náklady, u hovězího dobytka o 4 Kč a u vepřového o 6 Kč, tedy úplná derouta i na trhu zvířecí produkce. Krise dobytkářství doléhá nejhůře na nejširší vrstvy malých domkářů a chalupníků. Tato kapitola dovrší přímo katastrofu našeho zemědělství. (Potlesk.)

Proto s největší vážností klademe nynější koalici k rozhodnutí úkol, zda chce vůbec našeho zemědělce zachrániti, zda nynější koalice chce zemědělci pomoci či nikoliv. (Potlesk.) A tato otázka musí nám býti jasná v nejbližších dnech a týdnech. Náš pracující zemědělský lid nevidí nikde účinný, praktický zásah do hospodářských poměrů, náš zemědělský lid jen vidí, jak se vydávají stále miliony. Ministr financí spočítal minulý týden v rozpočtovém výboru senátu, že se již vydalo na 1 miliardu za jeden rok na různých vydáních. Naši zemědělci vidí zvýšení státního rozpočtu o půl miliardy, naši zemědělci vidí stálé zdražování výroby, zatěžování poplatníků, zvyšování veřejných břemen a nikde nic takového, co by mohlo ozdraviti naše poměry hospodářské a sociální. A proto právem naši zemědělci žádají, aby nastal radikální obrat v celé naší hospodářské politice nejen v zájmu zemědělství, nýbrž i v zájmu celého státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Eckert.

Posl. Eckert (německy): Vážení pánové! Byl nám krátce před vánoci předložen zákon, který ovšem svou vnější formou jest zcela krátký, který však může míti svými důsledky neobyčejně veliký význam, zákon, o kterém nedovedl ani význačný národohospodář, kol. prof. Macek, jako zpravodaj ve svých výkladech dobře udati, jak se má zákon a jeho použití posouditi. Přiznává sám, že zákon má generální klausuli, což my, jako hospodářští politikové rovněž kritisujeme, poněvadž v zákoně není uvedeno, v jakém rozsahu a pro které skupiny zájemců jsou tam povolené částky určeny. (Posl. dr Schollich [německy]: To jest přece pro strany!) To jest zcela správné, já se k této věci ještě vrátím. Ohlašuje při tomto zákonu, že se tu má dosáhnouti hlavně snížení cen. Myslím však, že se příliš mnoho mluvilo o snižování cen, takže se široké vrstvy lidové připravily na očekávané klesání cen, které však naprosto nemohlo nastati, protože se nešlo ke kořenu zla. Má-li se přivoditi snížení cen, muselo by se nejdříve přikročiti k odstranění všech těch břemen, kterými jest hospodářství ve státě v tak ohromné míře zatíženo. Naříká se, že postup snižování cen jest příliš pomalý. Toto snižování cen může ovšem postupovati jen pomalu, poněvadž stát neposkytuje na druhé straně příslušných podpor, které by snížení cen mohly přivoditi, naopak, stát učinil všechna opatření, aby zabránil každému poklesu cen - poukazuji jen na nedávno zavedené zvýšení železničních sazeb, které zajisté jest jednou z těch příčin, které nedopustí pokles cen. Mohlo by se přivoditi snížení cen výrobků, kdybyste se rozhodli poslechnouti hlasů v hospodářství opravdu kompetentních, kdyby se přistoupilo ke snížení cel. I jinak by se mohlo přivoditi snížení cen, kdyby tu byla odvaha provozovati opravdu rozumnou obchodní a finanční politiku. Vždyť víme, že ve státě jsou u vesla lidé, kteří vzbuzují zdání, že jsou zástupci hospodářství, ve skutečnosti však jsou jen zástupci vysokých financí, a bojíme se, že i tímto zmocňovacím zákonem, z těchto 150 milionů se nakrmí a obdaří jen ti lidé, kteří zajisté nemají o nějaké hospodářské krisi ani potuchy a kteří jí také netrpí. Máme odůvodněnou domněnku, že tímto zmocňovacím zákonem se dostane peněz jen těm kruhům, které tvoří dnes tak zvanou venkovskou českou šlechtu. Věřím, že naše obava není bezdůvodná, že místo, co by se zemědělství pomohlo z krise nebo co by se krise zmírnila tím, že by se pomohlo malým zemědělcům, že se podělí jen ti zkrachovaní majitelé zbytkových statků, aby se mohli udržeti na přidělené jim uloupené půdě. Další prostředek vidíme v tom, že podle složení vlády budou obdařeny ty kruhy, které dnes ve vládě udávají tón, věříme, že tyto částky mají býti rozděleny těm dnes umírajícím konsumním družstvům, aby se opět dlouhou dobu udržela na živu. Tato konsumní družstva měla míti vliv na vývoj cen. Můžeme však pozorovati, že právě konsumní družstva nemají ani pomyšlení na snižování cen, naopak že se drží cen určených obchodnictvem. Snad jest tu úmysl dáti nějakou část z těchto 150 milionů těmto družstvům, aby se tu mohlo těmito konsumními družstvy působiti na vývoj cen legitimního obchodnictva. Všechno to může míti podle našeho mínění jen přechodný význam. Přirozený hospodářský vývoj nepřivodí se těmito 150 miliony, ba ani 300 miliony, nebude-li odvaha v tomto státě započíti velkorysou hospodářskou politiku. Dokud tu nebude odvaha, nastoupiti přirozenou cestu, vejíti v přátelský obchodní styk s našimi sousedy, dotud nebude lze takovýmito hříčkami odstraniti hospodářskou krisi ve státě. Jsme pro to, aby se pomohlo hospodářství, aby se pomýšlelo na zmírnění krise, což by se mohlo podle našeho mínění státi tím, že by se ohromných částek, které se vydávají na podporování nezaměstnaných, použilo způsobem produktivním, že by se s touto armádou nezaměstnaných prováděly stavby silnic, regulace řek a podobné věci, aby se tím opět mohly hospodářství nabídnouti vhodné kompensace. Velkorysým stavebním programem mohl by se podporovati nejen průmysl stavební, který jest přece klíčem k ostatním odvětvím průmyslovým, nýbrž mohla by se jím i většině nezaměstnaných opatřiti práce a možnost výdělku. Děje se však pravý opak. Můžeme pozorovati, že okresy a obce, mají-li něco ve svém stavebním programu v úmyslu, pro zdlouhavou cestu administrativy a vrchních úřadů naprosto nemohou prováděti tyto zamýšlené stavby, aby mohly čeliti nezaměstnanosti. To jest část těch věcí, které musejí býti odstraněny, aby se tu mohlo rychle zasáhnouti a rychle pomoci jednak masám nezaměstnaných, jednak i nezaměstnaným řemeslům. Pan zpravodaj prof. Macek má podle mého mínění na věc správný názor, vždyť sám přiznává, že by se v rámci tohoto zákona mohly v debatě dáti vládě směrnice, pro které odvětví hospodářství by se mělo těchto 150 milionů použíti. Věřím však, že přes dobrou vůli pana zpravodaje se ve vládě vůbec nemyslí na to, aby se poskytla takováto účinná pomoc, nýbrž hlavní účel jest tu jen ten, jak již ve svém výkřiku kol. Schollich poznamenal, posíliti pokladny jednotlivých stran a to se mělo přívržencům dáti k vánocům takřka dárkem. (Posl. dr Schollich [německy]: Bude to veliká obtíž, že se neshodnou!) Neshodnou se, podle jakého klíče se mají poděliti. Rovněž pan ministr zásobování Bechyně vyložil ve svém exposé v senátě, že se diví, že snížení cen, které on tak ohromně činně podporuje, se neukazuje tak rychle, a obrátil se tu zřetelným poukazem na svazy průmyslníků a obchodní komory. Zlevňovací akci jest možno prováděti jen tehdy, připraví-li se všechny pro ni nutné předpoklady v hospodářství. O této přípravě základních podmínek zlevnění mluvili a psali jsme v nesčíslných řečech i novinářských článcích a říkali jsme, že v tomto státě se bohužel vyhazuje příliš mnoho peněz místo na produktivní účely, na věci neproduktivní. Pan ministr Bechyně pravil rovněž, že se diví, že průmyslové kruhy nepodporují náležitě jeho opatření, přehlíží však při tom, že nemůžeme od průmyslových svazů čekati žádnou politiku vysloveně průmyslovou, poněvadž vůdcové těchto průmyslových svazů, jmenuji jen Svaz, neprovádějí vůbec žádnou politiku průmyslovou, nýbrž jen politiku bankovní. V tom jest základní vysvětlení, proč nemůžeme v tomto státě dělati žádnou zdravou průmyslovou politiku. Pan ministr Bechyně vykládal dále, že se diví, že obchodní komory nemají již odvahy a agilnosti, jakou měly obchodní komory dříve v otázkách hospodářských. Pánové, vždyť nyní se již většinou při hospodářských návrzích nikdo na nic obchodních komor netáže a podávají-li snad posudky, musejí se této spolupráce dovolávati a odevzdají-li svůj posudek, nic se na něj nedá. Pan ministr věří, že obchodní komory takřka ustrnuly. Rád přiznávám, že nynější systém obchodních komor nemá již potřebné pružnosti. Vinna jest tím však jen vláda. Proč se nevypíší volby do obchodních komor. Dvanáct let tu jsou správní komise v obchodních komorách, jmenují se stále nové protekční děti, obchodní komory jsou dnes tak omezeny ve své autonomii, že jsou přímo závislé na ministerstvu obchodu. Vždyť nemohou projeviti svobodně svou vůli, dostaly by se do nepříjemností s ministerstvem obchodu. Není nám rovněž neznámo, proč se nevydává nový zákon o obchodních komorách. Prostě proto, že vládnoucí klika v českých obchodních komorách, složená ze straníků české národní demokracie, se bojí, že by volbami svou hegemonii v českých obchodních komorách ztratila, a proto se skrývá budoucí zákon o obchodních komorách stále za národně demokratickými kulisami a nikdy se neobjeví. Žádám zde o nový zákon o obchodních komorách, vždyť nemusí míti podstatných změn, jest třeba jen přizpůsobiti volební systém dnešním poměrům a uvidíte, až zřídíte tuto nezávislost, že jest možno podle přání pana ministra zásobování Bechyně jíti s ním v otázkách hospodářské politiky, pokud ovšem se nedívá na hospodářství stranickými brýlemi. (Posl. dr Schollich [německy]: To není nijak daleko!) Není to daleko, dokázalo by se tím však více k podpoře hospodářství, než myslíte, že se pomůže tímto 150milionovým úvěrem. My, jako strana středního stavu, vítáme opatření, kterými se má pomoci v hospodářské krisi. Na základě těchto úvah, jež jsem naznačil, jsme se rozhodli, naprosto nedati svůj souhlas ke zmocňovacímu zákonu, který dává papírové vládě 150 milionů z peněz lidu, které pak budou rozděleny podle přání vlády vedlejší, podle přání "výborů". Z tohoto jednoduchého důvodu budeme hlasovati proti tomuto zákonu, věříme, že těchto 150 milionů se nedostane trpícímu hospodářství, nýbrž že jich bude použito jen na stranické, politické účely a k posílení těchto organisací. Vítáme dobrou vůli pomoci hospodářství, věříme však, že jest nutno nalézti jiný způsob, jak se dostati zlu krise na kořeny. Věříme, že se musí změniti mentalita vládnoucího režimu, aby se mohlo přivoditi zmírnění dnešní hospodářské krise. Prohlašuji znovu, že z uvedených důvodů nemůžeme dáti svůj souhlas k tomuto zmocňovacímu zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Benda.

Posl. Benda: Vážená snemovňa! Návrh zákona, ktorý pojednávame, je zákonom t. zv. núdzovým, ale pri tom všetkom treba vytknúť, že zpracovatelia tohoto zákona mali ho zpracovať obšírnejšie, aby v texte jeho i obsahu nebol skutočne núdzovým, ale zákonom, ktorý by obyvateľstvu a jeho potrebám vyhovel. Parlament, ktorý je volený na základe demokracie, bude akiste mať možnosť, aby intencie zákona a účinky jeho skúmal a tiež bol vstave verejnosti vysvetliť všetko, čo tento zákon pre verejnosť vykonal. Máme veľký záujem na tom, aby najmä z tohoto núdzového zákona dostalo sa nezamestnaným všetko to, čo si žiadajú a čo je im čiastočne i zákonom zaručené.

V tomto ohľade musím pripomenúť, že na Slovensku, kde máme veľmi málo sprostredkovatelní práce, nemáme ani úplnú štatistiku nezamestnaných. Len niekoľko okresných úradov uznalo za nutné, aby tejto otázke venovaly dostatečnú pozornosť, len niekoľko okresných úradov zažiadalo si už za podporu, aby mohly nezamestnaným, resp. čiastočne zamestnaným niečo dať a pritiahnuť ich do t. zv. stravovacej akcie. Pravda, toho je vina ešte starého režimu, kedy jednotliví páni okresní náčelníci mysleli, že sociálna otázka nepatrí do ich oboru. Stal sa i prípad, že jedon pán okresný náčelník, ktorému bolo zemským úradom bratislavským vydné na podporu nezamestnaných 20.000 Kč, ich poslal nazpät s odpoveďou, že nezamestnaných nemá, ačkolvek pod jeho oknami v Trnave nachádzalo sa viac ako 500 nezamestnaných. To bolo sice pred cukrovarskou kampaňou, počet týchto sa neskoršie zmenšil, ale teraz je o veľa vyšší. Myslím, že zemský úrad bratislavský musí byť v týchto veciach trocha prísnejší a musí dbať, aby úradníctvo tejto dôležitej akcii sa nevyhýbalo a aby tiež v tomto ohľade vykonalo všetko, čo zákon vyžiaduje. Statistika nezamestnaných musí byť a zprostredkovateľne musia byť srjadené, inakšie nebudeme vedeť, koľko nezamestnaných máme a chuďasi žiadnu podporu nedostanú. Pomimo toho bude zapotreby, aby sa prevádzaniu núdzových prác venovala väčšia pozornosť. Myslím, že tak, ako v jednotlivých prípadoch postupuje štátna správa, rešp. ministerstvo národnej obrany, je to nespravodlivé a trochu nerozumné. Pri Trenčíne v obci Veľká Kubra je vojenské skladište. K tomuto vedie cesta, vlastne má to byť cesta, neviem, ako by som to pomenoval. Obec podala si žiadosť, že by opravu cesty i potoka, ktorý ju niekoľkráť križuje, chcela prevádzať ako práce núdzové. Ale poneváč ministerstvo financií povolilo odpis daní jednej velkej firme na okrsku tej obce, ztratila obec groše, nemala peňazí, nemohla sa zaviazať, že k tomu bude prispievať. Na to ministerstvo národnej obrany vzkázalo, že kto cestu potrebuje, ať si ju zaplatí, ačkolvek je dokázané, že túto cestu potrebuje najmä ministerstvo národnej obrany. Ja by som s tohoto miesta - pravda, sám pan minister za to nemôže, poneváč o podrobnostiach v tejto veci nevie - upozornil, že bude zapotreby, aby táto vec bola vyšetcená a aby sa tej obci v tomto ohlade vyšlo v ústrety. Myslím, že je to dosť nerozumné, keďže ku príkladu to samo ministerstvo tak zvaným hlídačom, ktorí tam pracujú 12 hodin denne, 6 hodin mají permanenciu a 6 hodin službu, chce túto pracovnú dobu predľžiť na 12 hodin. Myslím, že každý zdravo rozmýšlajúcí človek uzná, že koniec koncov konanie zodpovednej služby hlídačskej viac ako 12 hodín je trochu nesociálne, neľudské a odsúdenia hodné. Potom keď vidia súkromní podnikatelia, ak štátna správa, ako jednotlivé ministerstvá zachádzajú so zamestnancami, potom sa nedivme, že sa na vec pozerajú inakšie a že si tiež trúfajú robotníkov vyhadzovať, že si trúfajú nedodržovať kolektivne smluvy, najmä vtedy, keď živnostenskí inspektori nevenujú veci dostatok pozornosti a nehľadia, aby zákony Československej republiky boly dodržiavané.

Pri tom všetkom treba zdôrazniť, že jednej veľmi dôležitej otázke národohospodárskej Slovenska, t. j. úprave železničných tarifov a poštátneniu miestnych železnic sa nevenuje takmer žiadna pozornosť. Takýchto úsekov máme asi 33. Ustavične sa sľubuje, ale vo veci sa nič nekoná a výsledkom toho je zastavovanie nášho dobre rozkvetajúceho sklárskeho priemyslu. Je to na Lučenecku a tiež skláreň v Lednickych Rovniach. Všetky tieto továrne, ktoré boly v stave konkurovať s maďarským sklárskym priemyslom, následkom toho, že majú vysoké tarify, nemôžu konkurovať a na toto dopláca koniec koncov robotník, poneváč je prepúšťaný.

Musím zdôrazniť tento požiadavok tiež aj so strany sklárne v Utekáči, ktorá vtedy, keď mala dobrú konjunkturu, nestarala sa, čo bude v budúcnosti, a až potom, keď prišla do ťažkých pomerov, vymstilo sa na robotníkoch. A tuná tiež štátna správa, najmä okresný úrad lučenecký, na niečo zabudol. Vtedy celá kopa robotníkov, odborníkov-sklárov, keďže videla, že skláreň nemá možnosti vývinu a že má špatný výhľad do budúcnosti, chcela sa jednoducho odsťahovať do Francúzka, kde priemysel sklársky potreboval značne síly. Vtedy pán okresný náčelník tieto sklárske síly zdržoval doma, nevydával im pasy a teraz má ich na krku, o tieto sa nepostaral, a keď mali podporu v nezamestnanosti z odborových organizácií vyčerpanú, nestará sa, aby aspoň v ohľade stravovacej akcie, respektive v prevádzaní núdzových prác sa vyšlo im v ústrety.

Druhá taková skláreň, kde je zamestnaných 500 robotníkov, sú Lednické Rovne. 14 dní pracuje tam jeden diel a druhých 14 dní druhý diel zamestnanectva. Toto sú robotníci nie plne zamestnaní. Ale poneváč okresný úrad o týchto robotníkov nevie, poneváč okresný úrad nemá štatistiku, hovorí sa, že v púchovskom okrese niet 1000 nezamestnaných a poneváč ich nemá 1000, nemôžu sa títo dostať do stravovacej akcie. To bolo mne sdelené úradníkom ministerstva soc. pečlivosti. Koniec koncov musíme sa starať, aby páni okresní náčelníci konali v tomto ohľade svoju povinosť. Máme tiež zaujem na tom, aby kúsok železnice z Lednickej Rovni do Nemšovej bol poštátnený. Je nemožné, aby pre vysoké tarify zastavovaná bola výroba a aby sme mali tak veľký počet nezamestnaných robotníkov.

To sú veľmi dôležité veci a myslím, keď sa robí preventivné opatrenie, aby nezamestnanosť bola odbúraná, treba i rátať s budúcnosťou a treba tejto veci venovať väčšiu pozornosť. Myslím, že sa to podarí, poneváč teraz ozvaly sa aj hlasy z rad nesocialistických, poukazujúce na to, že tovar, ktorý sa vozí po železniciach do západných Čiech, prichádza lacnejšie, keď sa dopravuje cez Rakúsko a Maďarsko, ako keby sa dopravoval po čsl. štátnych železniciach. Toto bolo vyslovené v predsednictve obchodnickej a priemyslovej komory, ktorej predsedou je velký liberal a manchesterák senátor Kornel Stodola.

Keď som už u tejto osoby, musím tiež poukázať na to, že včera, keď urobil úvodnú reč k rozpočtu v senáte, hovoril, že bude treba, aby sa v tej vyrovnávacej akcii odbúral tiež plat robotníkov. Neviem, či to hovoril ako agrárník, či ako priemyselník, zastupujúci obchodnú a priemyslovú komoru, ale myslím, že ani na tej ani na onej strane nemá pravdu, poneváč polnohospodárstvo žiadného sniženia miezd nemôže sniesť, poneváč mzdy 5, 6, 7 Kč jsou veľmi otrocké a nemôžu sa odbúrávať. Potom nežiadajte od robotníkov, aby niečo kupovali, aby sa konzum zdvihal.

Čo sa týka priemyslu, je to to samé. Pán sen. Kornel Stodola je predsedou správnej rady Kunovsko-teplickej železiarne. Mal som minulý týždeň možnosť pretlačiť sa s jednou deputaciou do ministerskej rady, kde jsme poukazovali na neblahý stav 350 býv. zamestnancov tejto továrne, a tu hovoril pán min. predseda Udržal, že bude zapotreby, aby sa na Tatrabanku urobilo trochu nátlaku, aby nestavala nemožné požiadavky, pre ktoré by nebolo vstave, aby sa továreň dostala do chodu. Neviem, ako sa bude pan senátor Stodola na tuto otázku pozerať. Myslím ale, že ani tu nemôžu sa uplatniť jeho slova, že treba začať s odburávaním miezd, lebo priemyslové robotníctvo spomenutej železiarne zarobí 15, 16 Kč denne. Každý prizná, že takéto platy sú otrocké, že tieto nemožno odbúrať a že od takýchto robotníkov nemožno žiadať, aby viac konsumovali.

Prevádzanie núdzových prác musí sa prevádzať regionálne. Vidíme na pr. pri silničných stavbách, ktoré by sa mohly prevádzať aj v zime, nemáme hotové plány a rozpočty. K tomu napomáha nedostatok riadne kvalifikovaných a odmeňovaných sil v zemskom úrade v Bratislave. Prečo to je? Platy týchto technických úradníkov sú mizerné, každý tam ide len vtedy, keď nemá čo jesť. Je tam zamestnané niekoľko ruských emigrantov, ale to je tiež málo. Preto nemôže sa silničným stavbám venovať dosť pozornosti. Na druhej strane je tiež veľké znechutenie, poneváč resystemisacia, nad kterou drží ochrannú ruku zemský úrad bratislavský, preskakuje povýšenie jednotlivých úradníkov len preto, že sú buďto Čechuni, alebo socialisti. Dostávajú sa k lepším miestom ti, ktorí majú politickú legitimaciu jednej strany, ktorá je v oposicii. A pri tom všetkom je treba tiež zdôrazniť, že režim tento je neudržitelný. Chceme-li, aby v ohľade odburávania nezamestnanosti nastal obrat k lepšiemu, musí zemský úrad resp. príslušné ministerstvá hľadeť na to, aby zamestnanectvo bolo riadne odmeňované.

Pri tejto príležitosti musíme poukázať tiež na to, že pri ministerstve vnútra je odďalovaná úprava platov verejných zamestnancov v nemocniciach a cestarov. Takzvaní okr. cestári, ktorí musia byť takmer celý den na silnici, sú platení 300 Kč mesačne. Pýtam sa, či taký zamestnanec môže pracovať s láskou a chuťou? Minulého roku robila sa t. zv. kontrola, koľko automobilov prejede hradskými. To sa konalo aj v nedeľu, vo voľnom čase týchto zamestnancov. Bolo im niečo sľúbené, ale sľub zostal sľubom, poneváč p. dr Sobotka neuznáva za nutné, aby tuto vec už raz rozriešil, ačkoľvek v zemský úrad bratislavský tento návrh prijal a poslal tento s doporučením ministerstvu vnútra. Keďže sa robí preventivne opatrenie na zmiernenie biedy, bude treba i v tomto ohľade pokračovať.

A teraz prišel by som k jednej smutnej kapitole, a to je naše bankovníctvo, Nechcem mluviť o krachu bank, nemám doklady a nie je to tiež mojim úmyslom, ale musím spomenúť Tatra-banku ktorá sa prešpekulovala, ktorá slovenské peňažnictvo nechala byť peňažnictvom a vrhla sa na priemysel, ako sa to stalo v prípade Kunovej Teplice. Máme aj druhé prípady. V Žiline zkrachovala Úverná banka. Nie je to žiadna novota, nemusí to byť prípadne ani z mojej parlamentnej reči vytreté. Banka zkrachovala v lete, a o tom krachu máme doklady, že nebol tak jednoduchý, že sa tu stalo niečo, čo je treba nazvať ledabylým, prípadne nedostatočným dozorom so strany ministerstva financií. Táto banka, príduc do nesnádze, pojednávala s rôznymi inými bankami o fusiovanie, ale sa jej to nepodarilo. Stalo sa však toto: Jedon veľký činiteľ ľudovej strany, ktorá včera, keď rečnil pan dr Perglera poukazoval na finančnickú morálku, mu tleskala na doklad súhlasu, táto strana, ktorá hovorí o korupcii, má strach, že by z týchto 150 mil. Kč, o ktorých jednáme, malo sa niečo dostať bankám. Táto strana vykonala niečo, čo treba odsúdiť.

Podľa tvrdenia pana Ferko Slyčáka prehlásil min. rada dr Kudela k deputaci vedené posl. Hlinkou: Chcete-li banku dostať, vyvolajte run. Ten bol skutočne vyvolaný. Akonáhle moratorium bolo vyhlásené, pristúpilo sa k novej revisii a bolo dokázané, že je 40 mil. Kč schodek. Koniec koncov i také banky musia byť niečím sanované a musí im býti dána možnost, aby sa mohly udržat a na druhej strane, aby tiež malým vkladateľom, tým chuďasom, bolo umožnené dať dajakú korunku nazpät.