Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Špatný, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

222 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, Mlčoch, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji 96. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi p. posl. Špačkovi a inž. Novákovi pro neodkladné zaměstnání.

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Schuberta za posl. Kaspera.

Místopředseda Stivín: Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Böllmanna ministru pošt a telegrafů o chování poštovního úřadu v Boru u České Lípy k zásilkám označovaným dvoujazyčně (č. D 375-III),

posl. inž. Kalliny ministru financí, aby silnice vedoucí z Přísečnice přes Kryštofovy Hamry do Schmalzgrube byla prohlášena za celní silnici (č. D 379-III).

Místopředseda Stivín: Došla odpověď na dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpověď min. spravedlnosti na dotaz posl. Kurťaka, aby bylo nařízeno vyšetřování ve sporu vdovy Alžběty Šomoniové proti vdově po Jos. Masleju z Chustu (č. D 325-III).

Místopředseda Stivín: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádost kraj. soudu v Báňské Bystřici ze dne 18. listopadu 1930, č. Nt XI 106/30, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 11. prosince 1930, č. 11.182/30, za souhlas s trest. stíháním posl. Kubače pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 299-III).

Místopředseda Stivín: Odvolána byla žádost imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Okr. soud v Mor. Ostravě přípisem ze dne 12. prosince 1930, č. Nt VIII 59/30, odvolal žádost ze dne 4. srpna 1930 za souhlas s trest. stíháním posl. Gajdy pro přestupek urážky na cti podle §u 488 tr. z. (č. J 251-III, pres. sděl. 67. schůze).

Místopředseda Stivín: Posl. Zápotocký ve své řeči ve včerejší schůzi pronesl výroky ohrožující bezpečnost státu.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti projevy tyto ze zprávy těsnopisecké o včerejší schůzi.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 832) zákona o mimořádném úvěru 150,000.000 Kč na zmírňování následků hospodářské krise (tisk 846) [na základě §u 35 jedn. řádu].

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší, 95. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Gottwald, Krosnář; na straně "pro" pp. posl. Petr, dr Zadina, dr Hodáč, Benda, Stejskal, Slavíček.

Dávám slovo prvému řečníku zapsanému na straně "pro", p. posl. Petrovi.

Posl. Petr: Slavná sněmovno! Jest jistě povinností státu a také jeho účelem, aby v době tak těžké hospodářské krise, jako je dnešní, snažil se tuto odstraniti a není-li to v jeho moci, alespoň zmírniti její těžké následky. Jsem přesvědčen, že i zákon, který právě projednáváme, nestačí na vytčený úkol, protože krise nabyla takových rozměrů, že jen její následky zmírniti jest úloha obrovská. Vždyť máme 300.000 nezaměstnaných a řady jejich denně rostou, denně docházejí nové zprávy o zastavování dalších závodů a v nejbližších měsících očekávají národohospodáři další ztížení hospodářské situace.

Příčinou dnešní krise není snad mimořádná situace naše, specielně z československých poměrů prýštící, nýbrž zde rozhodující roli hrají příčiny mezinárodní. Každému je zřejmo, že stav, který je u nás, krise jak průmyslová, tak zemědělská je dnes vlastně všude. Amerika, Anglie, Německo, všechny téměř státy světa jsou postiženy krisí a nezaměstnaností. Příčinou hospodářské krise světové je především stále vzrůstající nadvýroba, racionalisace, stále nové technické vynálezy práci umožňují, výrobu rozšiřují a ovšem spotřeba neroste v tom poměru, jako roste výroba. V tkalcovně na př. před válkou pracoval jeden dělník na 2, 3 tkalcovských strojích. Dnes technickým zdokonalením dosaženo, že jeden dělník obsluhuje 4, 6 a často ještě více strojů, vyrábí tedy množství zboží, které dříve vyrobili dělníci 2 až 3. Následek toho je ohromné nahromadění všech možných průmyslových výrobků a omezení práce. V zemědělství jsou poměry obdobné. Americká zemědělská výroba se zracionalisovala, vyrábí daleko více a levněji a zapříčiňuje krisi zemědělství evropského.

Evropský průmysl trpí pak ještě další svojí specielní příčinou krise, která se bude myslím postupně spíše stupňovati. Evropský průmysl vyvážel do Ruska, Japonska, Indie, Číny. Rusko buduje vlastní průmysl a i když se jim pětiletka nepovede plně, jistě vybudují přece jen značný průmysl a znemožní jakékoliv naděje evropského průmyslu na veliký snad vývoz v budoucnu do tohoto státu. A dálný východ? Nehledě k tomu, že v Číně zuří po léta občanská válka, která znemožňuje jakýkoli pravidelný obchodní styk, nehledě k tomu, že Indové z politických příčin bojkotují anglické zboží, nebezpečí pro evropský průmysl jest daleko horší a soudím, že i trvalé. Na konferenci Mezinárodního úřadu práce každoročně zabývají se delegáti jednotlivých národů všeobecnými poměry pracovními. A co se jeví? Na dálném východě ve všech státech buduje se a již dnes je velký průmysl všech možných odvětví. Veliké textilní podniky v Japonsku a Číně, sklářství, uhelný průmysl se stále rozšiřuje. A dělníci v těchto továrnách či dolech pracují za několik hrstek rýže 13 až 15 hodin denně. Z toho je každému jasno, že za těchto okolností náš průmysl nemůže s průmyslem tamním konkurovati a že možnost vývozu bude stále menší. Ba jest se obávati, že vyspělý, levně vyrábějící průmysl tamní bude zabírati náš trh asijský. V naší republice s tak velkým průmyslem vývozním se poměry rovněž horší, protože státy okolní, posud na nás odběrem odkázané, budují si průmysl vlastní. A domácí konsum, zemědělskou krisí ochuzený venkov, ztratil koupěschopnost a tím nastalo další zhoršení poměrů.

Ze všeho, co jsem zde uvedl, jest jasno, že my nemáme možnost krisi odstraniti, že můžeme jen její následky mírniti.

Co lze vykonati? Provádíme gentský systém, letos novelisovaný a zlepšený. Nechť se nikdo nedomnívá, že odborové organisace mají z toho jakýkoli prospěch. Naopak za letošní krise většina odborových organisací, především organisace dělnictva textilního a sklářského, jsou prováděním zákona úplně vyčerpány finančně. Ale prováděním tohoto opatření tisíce rodin je přece chráněno od nejhoršího, od hladu.

Dále je nutno prováděti ve větším rozsahu produktivní péči o nezaměstnané uskutečněním potřebných investičních prací veřejných, podporou stavebního ruchu atd. Ministerstvo soc. péče zahájilo produktivní péči ve větším měřítku než dosud. Podporuje veřejné práce obcí, okresů, zemí, ale, bohužel, tyto samosprávné celky mají příliš málo prostředků, než aby mohly tyto práce prováděti v takovém rozsahu, abychom značný počet nezaměstnaných mohli snížiti. Vždyť každému je jasno, jaké miliardy investic musely by veřejné orgány státní či samosprávné míti, aby mohly zaměstnati ohromné desetitisíce nezaměstnaných. Je zřejmo, že bude třeba opatření daleko radikálnějších, nemáme-li míti stálou armádu statisíců vyřazených z práce a z výroby. Jest pravda, že ve státě se 300.000 nezaměstnanými, kde několik milionů lidí produktivně pracuje, musí se z výtěžku této práce uživiti i ti nezaměstnaní, ale jistě si nepřeje nikdo, aby zjev tento stal se trvalým a aby u nás vyrostl nový stav, stav nezaměstnaných, armáda vyděděnců, hnaných svým těžkým losem životním k zoufalství a do řad nepřátel lidské společnosti.

Máme-li odstraniti nezaměstnanost jako zjev trvalý, musíme přikročiti ke zkrácení pracovní doby. Prosím, abyste nepovažovali tento požadavek za nějaké krajní radikální heslo. Představte si, jak intensivněji musí dnes dělník pracovati ve zracionalisovaných závodech výrobních a bude vám jasno, že nemůže pracovati tak dlouho jako dříve. Zkrácením pracovní doby bychom dnes ze závodů, z výroby vyloučených 300.000 nezaměstnaných skorem všechny do výroby zase zařadili.

Další podmínkou k odstranění armády nezaměstnaných je dnes snížení hranice věkové v soc. pojištění ze 65 na 60 let. My dnes pozorujeme, že ve všech závodech průmyslových, živnostenských, dojde-li k omezení výroby a k propouštění dělníků z práce, propouštěni jsou především nejstarší. A je dnes zjev všeobecný, že lidé, kteří jsou přes 60 let staří, se již nikdy do práce nevrátí a že budou trvale nezaměstnaní. Snížíme-li hranici věkovou, poskytneme-li těmto veteránům práce alespoň ten nízký příjem z pojištění, zbavíme armádu nezaměstnaných veliké části lidí, kteří by jimi zůstali již navždy.

Hlavním však a jistě nejpůsobivějším prostředkem k řešení krise je zlevnění cen životních potřeb. Zemědělci zůstane lhostejno, dostává-li nízkou cenu za své obilí, on potřebuje jen, aby za cenu svého obilí koupil své určité množství potřeb. Jestliže dříve za 1 q pšenice koupil zemědělec určitý předmět, musí ho za cenu 1 q pšenice dostati i dnes. A zlevněním vyřešila by se tedy do značné míry i krise zemědělská, ale zajisté zase zvýšila by se koupěschopnost venkovského konsumentstva a tím by se jistě, alespoň částečně, zmenšila krise průmyslová.

Ovšem s tím zlevněním jde to pomalu. Jak obtížné bylo jednání s prvovýrobou, o uhlí a železo, než se došlo k snížení. Průmysl i obchod zvykl si vydělávati v některých zvláště cly chráněných nebo kartely udržovaných odborech na vysoké výdělky a nechce dolů. Bude hlavním úkolem vlády našeho státu, jakož i slavné sněmovny, aby v tomto směru působeno bylo více a pronikavěji, než posud tomu jest.

Nakonec chci ještě uvésti, že těžký tento problém hospodářský pokládám i za problém mravní. Pozoruji zaměstnavatele, kteří ač nemají práce, alespoň ne nazbyt, přece jen udržují své zaměstnance. Jest jim líto lidí, kteří pro ně léta poctivě pracují, vyhoditi na dlažbu, do hladu. Jsou však jiní, vedení nenasytným liberálním názorem na život, kteří naopak využívají krise ke snižování mezd, ke zbavení se starého dělnictva, ku prodlužování pracovní doby, zkrátka k největšímu útisku dělnictva a zaměstnanectva. To potvrzuje náš názor a programový cíl: I do hospodářského života a jeho řízení třeba vnésti křesťanskou morálku. A třeba uvažovati o neudržitelnosti dnešního hospodářského systému a nahraditi ho spravedlivějším.

Co jest to za hospodářský řád společnosti, ve kterém urodí-li se více obilí, na místo požehnání jest to příčinou krise zemědělce, vyrobí-li průmysl a dělník více potřeb, jest to příčinou jeho zkázy? Na místo správného předpokladu: Čím více statků společnost vytvoří, tím lépe musí žíti.

Když včera pan zpravodaj dr Macek zavrhl Marxe a v určitém smyslu dával přednost Baťovi, mnozí z pánů kolegů byli ohromeni údivem. A přece i to vyjadřuje jen hledání nové cesty, v tomto případě jistě ne příliš správné, ale přece jen hledání. Kdo ostatně sleduje vývoj poměrů ve straně pana referenta, nemohl se pranic diviti. Vždyť sjezd jeho strany přijal letos mnohé ze sociálně-politických požadavků, které jsme my již před dvěma roky na sjezdu svého dělnictva přijali. To znamená, že mnozí hledají novou cestu a kdo nechce ustrnouti v předpotopních, kožených názorech jako naši komunisté, musí ji hledati.

My tedy budeme pro návrh tohoto zákona o zmírnění následků hospodářské krise hlasovati, a snahou naší bude, aby peněz bylo použito ve smyslu zákonodárce: Na podporu postižených krisí, dělnictva, živnostnictva a zemědělství.

Byly-li zde včera vyslovovány obavy, že peněz těchto bude zneužito, pak odpovídám, že jest to názor přece jen trochu nízký. Jak mohou kolegové domýšleti se, že by celá ministerská rada, která bude zde rozhodovati, mohla takto postupovati.

Opakuji ještě jednou: Můžeme příčiny krisí hospodářských zmírňovati, ale snažme se najíti cestu k jich odstranění. Tato jest pak v novém hospodářském řádě společnosti a naším úsilím budiž jej nalézti. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Zadina. Dávám mu slovo.

Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Zákon o nouzovém fondu poskytuje nám příležitost, abychom zaujali stanovisko nejen k tomuto zákonu, nýbrž k celé hospodářské situaci našeho státu. A tu jako zástupce zemědělských kruhů konstatuji, že tento zákon o nouzovém fondu nepřispěje ani zdaleka tou měrou k zmírnění krise, jak se snad očekává. Překvapila mne v důvodové zprávě jedna věta, kde se praví, že prý tento fond je poměrně malá oběť, stačí-li, aby převedl naše národní hospodářství do normálního chodu. To jistě tento fond nestačí, aby umožnil našemu hospodářskému životu převedení do normálních hospodářských poměrů. Věta je pochybená, poněvadž příčiny krise jsou daleko hlubší a následky daleko těžší. Soudím naopak, že tento fond přichází poněkud pozdě a že je příliš nepatrný. Nepatrný je proto, poněvadž k tomuto fondu upírají svoji pozornost všechny vrstvy obyvatelstva, počínaje od zemědělců, živnostníků a také obchodníků, také i průmyslníků a v této řadě jistě také organisací dělnictva průmyslového.

Fondu samému vytýká se mnoho. Byl to také p. kol. referent, který ťukl na některé náměty, které se přednáší s hlediska parlamentního, s hlediska politického atd. S hlediska parlamentního tvrdím, že tento zmocňovací zákon finanční povahy neodporuje parlamentním zvykům. Takové zákony jsme už měli a vlastně ještě trvá jeden zákon, je tu již praejudic. zákon z 15. dubna r. 1920, který dává vládě zmocnění generelnější pro úpravu mimořádných poměrů hospodářské povahy poválečné. Jest ovšem pochybnost, zdali se tento zákon může ještě dnes používati. Vynikající národohospodáři tvrdí, že dnešní poruchy hospodářství jsou stále ještě důsledkem poválečných poměrů a světové války, že tedy bychom mohli i tohoto zákona používat k opatřením vládním.

Ale, velevážení pánové, já pro toto své stanovisko mám i důvody meritorní. Stojím na stanovisku, že parlament, parlamenty vůbec, nemohou řešiti hospodářskou krisi, parlamenty mohou vydávat takové nějaké generelní opatření, jako byly otázky celní atd., ale hospodářská krise, specielně zemědělská krise, vyžadují rychlých, naléhavých zásahů na potírání spekulace atd. Tyto mohou se vydati jedině cestou nařizovací Dobře jsme to viděli, když jsme projednávali zákony, na příklad o chlebě. Tyto zákony probíhaly 3 až 4 měsíce naším Národním shromážděním počínaje výbory, než se uskutečnily. Tak se nedá řešiti hospodářská krise. Zde jest potřebí denním rozhodnutím potírati spekulaci, ať již donucením nebo tresty. Stojíme na stanovisku, že parlament by měl dáti vládě zmocňovací zákon širší než je tento.

Navrhovali jsme před rokem vhodnější generelní zmocňovací zákon pro vládu. Nebyl přijat. Letos v červnu jsme navrhovali, aby byl dán zmocňovací zákon pro zachycení sklizně a její zhodnocení. Nebyl akceptován. Letos na podzim navrhovali jsme pro vládu zase zmocňovací zákon, zase generelní opatření, aby se vláda nutila vyvíjeti iniciativu pro potírání příčin krise a pro zmírnění jejích následků. I cizina tak postupuje. Sledujte zákonodárství polské a jen posledního režimu. Tam mají několik roků praksi takovou, že vládním opatřením zasahují do řešení krise. V Německu si pomáhají zmocňovacím zákonem a nynější vláda Brüningova sahá k tak zv. Notverordnungen, které vydává president státu. Není to proti demokracii. A i kdyby, poměry hospodářské jsou silnější a vynucují si rychlejší zásah a rychlejší úpravu hospodářskou.

Soudím, že není tímto zákonem tangován parlamentarismus, nýbrž je to nutnost hospodářská, abychom takový zákon vydávali.

S hlediska politického někteří kolegové říkali, že to není ani správné, poněvadž některé strany nynější koalice nemusí býti v koalici později. Ne tak; nynější vláda spočívá na nejširším základě koaličním, jaký kdy existoval v našem státě od pravého křídla až k levému, zde jsou zastoupeny všechny politické směry našeho státu, všechny vrstvy národa, a takové vládě a na tak širokém základu je možno dáti důvěru a zmocnění, aby vláda hospodařila nějakými 150 mil. korunami, když jí svěřujeme rozpočet o 10 miliardách.

Také se vytýká, že zákon je příliš stručný a že nemá směrnic k použití těchto prostředků. Směrnice: Tam je pojem vyjádřený na zmírnění následků hospodářské krise. Ten pojem jest jasný a přesný. Kdyby se měl rozváděti, musil by býti podrobnější a bylo by to zbytečné. Je pravda, že v textu je mezera a chyba. Mluví se tam, že fond slouží ke zmírnění následků hospodářské krise. To je špatná dikce, raději by tam mělo býti: slouží ke zmírnění příčin a následků hospodářské krise, neboť potíráním příčin paralysujeme také následky, ale malou obětí na potření příčin, částkou 150 milionů těžko se zachraňují a odčiňují následky 100 milionové. V tom ohledu vidím lapsus. Kdyby národohospodář tyto paragrafy četl, řekl by: Děláte od konce. Máte se podívati na příčiny i na následky. V tom ohledu by se měl zákon doplniti, poněvadž by to bylo čistě logické.

Ohledně používání fondu mám tyto názory. Veřejné mínění skutečně se dívá na tento zákon s velkou nedůvěrou. Tak v těch úvahách veřejnosti předhazují se veliké předsudky, že to bude fond korupční, že si jej rozeberou páni ministři atd. Ale tomu se dá čeliti tou nejúčinnější korektností při používání tohoto fondu tak, aby se skutečně využil právě proto, že je malý, co možná prakticky a nejúčinněji k poskytnutí pomoci, kdo ji potřebuje.

Kdybych formuloval s hlediska zemědělského směrnice pro použití tohoto fondu, řekl bych toto: Následky zemědělské krise jsou ty: 1. úžasný pokles cen našich zemědělských výrobků, 2. váznutí odbytu velikých přebytků, ať již v obilí, chmelu, zelenině, bramboru, lnu adt., 3. úžasná ztráta v našem zemědělském podnikání a 4. těžké zadlužování našich zemědělců. To jsou ty hlavní čtyry následky, jak se jeví v našem zemědělství. Průmysl má také své následky: Omezování výroby, zastavování fabrik, pouštění dělnictva, nezaměstnanost.

Vážení kolegové, my zemědělci bojíme se nejvíce toho posledního následku, jak jsem vzpomenul: zadlužení. To je nejhorší. Kojím se optimistickou nadějí, že krise přejde. Krise byly, jsou a budou. To je výkyv hospodářského života. Krise přejde. To jest otázka času, dvou až tří roků. Snad vyjdeme do poměrů klidnějších. Ale co nám zůstane? Úžasná tíživá zadluženost našich chalup a gruntů, která bude dusiti život hospodářský i sociální po celá desítiletí. A z toho odvozujeme nejdůležitější požadavek vůči našemu státu: když nedovedl zabrániti krisi a jejím důsledkům, musí jí aspoň hleděti pomáhati, zmírňovati. V otázkách zadlužení budeme žádati poskytnutí pomoci pro sjednání rychlého a levného úvěru provozovacího. Naši zemědělci nemají úvěru, jsou prodluženi a nemohou ho nikde sehnati; a když ho seženou, tak draho. Je třeba levného provozovacího úvěru, aby naše podniky nezůstaly vůbec stát. Dále je třeba vyřešiti ve státě dlouhodobou soustavnou akci na vyvazení našeho zemědělství z tíživých dluhů, zejména hypotekárních. (Posl. Mikuláš: To se musí řešiti zákonem!) Ano, to se musí řešiti zákonem a to se musí promítnouti na desetiletí, abychom pomocí státu mohli naše zemědělství z dluhů vyvaziti. To je nejdůležitější věc.

A nyní, vážení kolegové, ohledně detailů pro provádění zákona. Akcentuji zde, že z tohoto nouzového fondu mají právo žádati pomoc finanční všechna postižená odvětví zemědělské výroby. Reklamuji pro zemědělství kvotu největší z toho důvodu, poněvadž prapříčina zemědělské krise je u zemědělství a stíny zemědělské krise se přenášejí na druhá odvětví. Dále je třeba uvážiti, že každá pomoc, kterou dáme zemědělci, se přelévá v nákupu do oborů ostatních, do průmyslu a živností, čili každá koruna, která se dá zemědělci jako pomoc, se přenáší dále do celého hospodářského života. Proto žádáme - chtěl bych to vyjádřiti ciferně - nejméně 2/3 z tohoto nouzového fondu, tedy 100 mil. Kč pro zemědělství. Tyto obnosy musí býti rozděleny na všechna odvětví postižená hospodářskou krisí. To není jen produkce rostlinná, která se nám zhroutila, obilnářství, chmelařství, bramborářství atd., teď k tomu přistupuje i produkce zvířecí; nastalo to, čeho jsme se obávali, zhroucení cen i u dobytkářství. Vezměte dnes na vědomí, že se dobytek hovězí platí 4 Kč, vepřový 6 Kč, o 1/3 méně než minimální cena vyjádřená v celním zákoně. Zákon o dobytčích clech stanoví minimální cenu pro vepře 9·80 Kč, ale dnes se nám platí 6 Kč, tedy o více než o 1/3 méně, než je minimální cena. Kolegové ze Slovenska hlásí, že tam platí 4 1/2 Kč, tedy cenu menší než v Polsku, za vepřový dobytek. Takové je to zhroucení, se kterým nutno počítati.

Pokud se týče opatření, která bych doporučoval pro provádění tohoto zákona, kladu váhu na jedno: Zemědělství je těžištěm krise ne po stránce produkční, nýbrž po stránce odbytové. Proto také doporučujeme, aby se pomocných prostředků použilo hlavně k usnadňování a zlepšování odbytu a ke zlepšení cen zemědělských.

Konstatuji, že musíme v zemědělství stránku odbytovou podporovati, posilovati, stupňovati, prohlubovati tak, abychom odbyt zemědělských výrobků vyforsírovali a zlepšili.

V tomto směru pro posílení stránky odbytové - jen tak ťukám na některé myšlenky a podněty - přichází v úvahu posílení našich organisací prodejních, především organisace družstevní a všech organisací, které obstarávají zpeněžení, zpracování, zhodnocení zemědělských výrobků.

Druhá skupina směřuje k tomu, abychom zlepšovali a stupňovali kvalitu zemědělských výrobků. Jsem přesvědčen, že dobrá kvalita vždycky ještě vede k dobré ceně a umožňuje export. Proto musíme zlepšovati kvalitu v oboru zemědělském. (Posl. inž. Záhorský: Proto nesmíme rušiti vysoké školy zemědělské!) Zajisté, a jsem rád, když pan kolega zdůrazňuje, že musíme vysoké zemědělské školy udržeti, a děkuji mu velmi upřímně za to, že tuto myšlenku podporuje.

Potřebujeme zákon o standardisaci zemědělských výrobků, jako jej má Anglie, Holandsko a Německo, t. zv. Handelsklassengesetz, který umožňuje, aby zemědělské výrobky byly typisovány, aby lepší druhy šly k lepším cenám atd.

Další skupina opatření, která se mohou podporovati, jsou trvalá zařízení tržní. V tom ohledu jsme pozadu. Proto vítáme opatření, která směřují k tomu, abychom podporovali budování tržnic. (Hlasy: Jste proti tomu!) Nejsme proti tomu, vždy budeme státi v první řadě všude tam, kde půjde o podporu tržnic, poněvadž to slouží nám i konsumentům.

Dále doporučujeme zřízení skladišť, která umožní uskladnění zásob. Vždyť my jsme bez skladišť, nemáme kam přebytky uložit. Musíme budovati skladiště pro obilí, len, nemáme opatření pro konservování přebytků ovoce, zeleniny, bramborů. Musíme také podporovat zájmy hospodářského průmyslu, který laboruje v souvislosti se zemědělstvím, jako škrobárny, tírny a celá skupina odvětví průmyslových.

Věnuji zvláštní důraz, aby vyzvedl zájmy a potřeby jedněch oblastí v našem státě, totiž oblastí horských. Na ty se zapomíná. Horské zemědělství trpí krisí nejvíce. Byl to Strakoš, který prohlásil, že v této zemědělské krisi vede se boj lepší půdy proti horší. Úrodnější to vyhrává. A poněvadž horské zemědělství při vysokém výrobním nákladu má menší naturální výnos o 50%, konstatuji, že se mu nejméně přizpůsobilo. Horské obilí, žito a oves je o 50 Kč levnější než pšenice a ječmen, tedy téměř o 1/3, brambory jsou levnější než řepa, ačkoli vždy byla cena brambor dvojnásobná, len je neprodejný, bezcenný, klesl na cenu steliva. Dobytkářství kleslo tak hluboko, že je o 1/3 pod minimální cenou vyjádřenou v celním zákoně. A tu je spravedlivé, abychom si to uvědomili, že z pomocného fondu nouzového především se musí pomáhati ke zlepšení existence našeho horského zemědělství. (Výborně!)

Vážení kolegové, vmyslete se laskavě do toho, že situace širokých vrstev našich zemědělců, těch chudáků, malorolníků a domkářů je nesnesitelná. Co líčí kolegové ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, vyznívá v ten smysl, že tam už není jen strašná nouze a bída, nýbrž hlad nejhrubšího zrna. A v takové situaci, když přicházíme na schůze a slyšíme nářky našich lidi, přinášejí pražské večerníky následující zprávy: Pražské taneční síně zadány na celou sezonu. Praha se letos připravuje na plesovou sezonu daleko důkladněji než jiná léta. Podle našich informací bylo již v listopadu podáno pouze ve vnitřní Praze více o 1500 žádostí na různé zábavní podniky. V tom není ještě zahrnuto 8 dalších obvodů policejních komisařství. Na prosinec a další měsíce se podalo na 1000 žádostí, více než na předešlá léta. Dále je tu zpráva: Veliké taneční sály jsou v Praze již zadány téměř na každý den až do konce března. (Výkřiky posl. dr Stránského.) Pane kol. Stránský, to přinesl váš "Večerník Českého Slova"! Ptáte se, proč to sem přináším. (Hlasy: To nebudou plesy chudých lidí!) To bych si také přál, aby se tyto podpory neprotancovaly, ale vezměte na vědomí, že přicházíme na venkovské schůze a že náš lid nám ukazuje ty zprávy, jak se přepychově žije v hlavním městě, a z toho se šíří lavinovitě roztrpčení, že poměry v našem státě nejsou řádně spravovány, že tu je veliká disparita mezi venkovem a městem, že tu je mnoho, co se má korigovat ve prospěch obyvatelstva všech vrstev. (Potlesk. - Posl. Mikuláš: To je zásadní omyl, to je falešná devisa!) Uznávám, pane kolego, a také jsem ve svých vývodech řekl, že nejen na venkově, nýbrž i v řadách nezaměstnaných ve městech je nespokojenost, která potom roste všude, tedy i v řadách nezaměstnaných.

Ale jeden jasný bod proniká v našem hospodářství, a sice v otázce řepařské. Dovídáme se z Bruselu, že tamní mezinárodní konference uskutečnila již dohodu na mezinárodním trhu ohledně exportního kontingentu cukru pro všecky evropské státy, takže na všechny evropské státy připadá asi 10 1/4 mil. q exportního kontingentu. Z toho jsme získali my, Československo 5·5 milionů q, tedy poměr dosti slušný, třeba že nebyli jsme uspokojeni ve všem, co jsme žádali, požadavek náš byl a měl býti daleko větší. Vedle toho kvanta 5.5 mil. q je tu určitá reserva z letošního roku přes 2 mil. q, která se musí sanovat po 5 roků, a můžeme jenom exportovat po jedné pětině, takže náš roční export po 5 roků bude 5,900.000 q. Domácí spotřeba činí asi 4 mil. q, takže naše výroba bude činiti 9,900.000 q ročně. Ale z toho resultují důsledky, především pro řepařství, že totiž bude nutno naši produkci řepy redukovati o 15% z průměru osevní plochy v posledních třech letech. Jedno musíme očekávat, že nastanou spořádané poměry na světovém trhu a že také nastane zlepšení ceny světové a z toho bude jistě resultovat i reflex na příznivé utváření cen na domácím trhu, ze kterého, soudím já, může profitovat i náš řepař zlepšením ceny své řepy, i náš konsument snížením ceny cukru. Očekávám, že v oboru cukrovarském i řepařském bude zjednána rovnováha mezi produkcí a odbytem, a to je ta veliká zásada, ku které se má propracovat pokud možno každé výrobní odvětví a každá složka našeho národního hospodářství, poněvadž na této zásadě může se udržeti určitý pořádek a nastane stabilisování cen, čili ozdravění toho odvětví.