Pokládám za svou povinnost, připomenouti při této příležitosti vládě slib o řešení a podpoře levného úvěru živnostenského. Vyslovuji politování, že otázka tato je zase odsunuta na dobu pozdější. Živnostnictvo nese těžce toto přehlížení a mohla by snadno vzniknouti domněnka, že jedině na ně v nynější hospodářské tísni se zapomíná.

K obranné základně družstevní je třeba opatření zabezpečujícího a tím je pojištění pro případ invalidity a stáří s léčebnou péčí. Živnostnictvu, zvláště malému, není možno pro tyto případy se zabezpečiti a nastanou-li, ocitá se v nedostatku a bídě. Je to další známka, jak se musí opírati o socialism, který je nositelem a bojovníkem sociální ochrany.

Zásluhu i prioritu v hlásání, hájení i propagaci družstevnictví, pojištění, jednotné progresivní daně, povznesení a zabezpečení školství pokračovacího i odborného, levného úvěru živnostenského, zvelebovací činnosti a jiných požadavků živnostenských má u nás živnostnictvo národně socialistické. Má je proto, že první mělo své odborové organisace. Propagovalo tyto snahy v živnostenské veřejnosti první a učilo ji o významu a důležitosti organisace vůbec. Činilo tak, i když strany jiné těchto snah nechápaly, proti nim se stavěly, aby na konec před naším názorem a propagací musely kapitulovati.

Živnostnictvo, zvláště malé a střední - a jde tu o 660.632 samostatných existencí - je nynější hospodářskou tísní postiženo stejně jako jiné složky. Nemá práce a tím výdělku. Sociální ochrana a podpora pro ně neplatí a tak často velmi strádá. Tato mezera v sociální ochraně by měla býti odstraněna.

Při tom ukazuje se další neblahý zjev: Nikdy nebylo tolik rekursů daňových a žádostí o sečkání jako nyní. Rekursy ukazují, že u berních správ nebéře se zřetel na hospodářskou a finanční tíseň a tak na menší obrat a zisk, žádosti o posečkání, na nedostatek, často i bídu živnostníků - poplatníků. Je třeba ministerstvu financí důrazně připomenouti, aby své orgány vyzvalo k respektování nynější tísně a k plnění důsledků z toho plynoucích.

Žádost tato může se zdáti zbytečnou těm, kdož si uvědomí, že zákon o daních má ustanovení, podle kterého daně živnostní mají se předpisovati z čistého výnosu. A o to tu jde. U živnostníků zjišťuje se výnos často odhadem, nehledí se na přiznání ani na další vysvětlivky poplatníkovy, ale dává se víra přezvědným osobám, nebo t. zv. znalcům. To je zlo, které by bylo velmi záslužno již jednou odstraniti. Zde se vybíjí osobní nepřátelství a někdy i, a to je nejsmutnější, politicko-stranická msta. Příklady bych mohl posloužiti. Tak živeno je nízké denunciantství, našich úřadů nedůstojné.

Daňová reforma a systém dávek, vyvolaný zákonem čís. 77 z r. 1927, jsou kuriositami, za které máme co děkovati dřívější vládě občanských stran. Živnostnictvo za tato opatření vděčno býti nemůže. Podstatně byla zhoršena trestní ustanovení daňová, přímá i nepřímá břemena vzrostla. Při tom vytknouti dlužno chameleonství některých vládních stran. Hlasovaly pro daňovou reformu a proti jejím důsledkům, předpisům daňovým, svolávají protestní schůze. Vědomí důslednosti a odpovědnosti jest, jak patrno, někde velmi slabé a všeho schopné. Daňovou reformu charakterisuje nejlépe přirovnání, jaké byly předpisy všeobecné daně výdělkové dříve a jaké jsou nyní podle nového zákona. R. 1926 činil tento předpis 67 milionů a roku 1928 97 milionů. Vzrůst činí 45%. Za to u zvláštní daně výdělkové nastalo snížení ve zmíněných letech ze 108 na 84 mil., tedy o 25%. Malým živnostníkům se zvyšuje, velkým poplatníkům snižuje. Tak vypadá to daňové dobrodiní daňové reformy.

Řešení hospodářské krise u živnostnictva, čili napomáhání k tomu, aby ono mělo práci a výdělek, obchodnictvo odbyt, je složitější a mnohostrannější, nežli na první pohled se zdá. Záleží především na tom, aby konsumentské vrstvy měly práci a výdělek, aby kupovati mohly. Potřeba by byla, ale kupní síla chybí. Z toho je zřejmo, jak zájem živnostnictva je vázán na hospodářské zájmy jeho konsumentů, dělníka, zemědělce, gážisty. Stavěl-li by se živnostník proti hospodářskému povznesení těchto složek, staví se proti sobě, proti vlastnímu prospěchu. Toť nade vši pochybnost jasné a litovati dlužno toho, kdo to nevidí, nebo ze stranické zaujatosti viděti nechce. Naproti tomu pokládati nutno za samozřejmé, aby živnostnictvo vycházelo s cenami vstříc svým odběratelům, aby ta vzájemnost byla skutečnou a vyhovující. Každé odvětví živnostenské výroby pak potřebuje a žádá specielních opatření, která souvisí často i s pomocí a podporou vrstev ostatních. Tak podpora stavebního ruchu dává výdělek nejen živnostnictvu, nýbrž i dělnictvu a průmyslu. Mimo to přispívá k řešení bytové tísně. Podpoře stavebního ruchu státem, obcemi i naší veřejností má býti věnována zvýšená pozornost. Stavebním ruchem tvoří se trvalé hodnoty hospodářské a proto i oběti zde přinesené nejsou vyplýtvány. Stavební živnosti i obce žádají úpravu stavebního řádu. Úvěr, zvláště hypotekární je příliš omezený a upjatý. Budiž uvolněn, po případě dotován, výše jeho i podmínky přijatelněji upraveny. Zamýšlených úvěrových transakcí vládních možno i zde velmi platně a blahodárně použíti.

Volá se po zlevňovacích akcích a nižších cenách. A právem. Je to jedna z cest k oživení hospodářského života a k snesitelnějším poměrům pracujících vrstev. Stát i obce snižováním daní a dávek musejí předcházeti příkladem. Odstranění daně z masa, úprava potravní daně a jiných břemen jsou nejen žádoucí, nýbrž přispěly by platně tomu účelu.

Státní dodávky, zadávání jich v čase mimo sezonu a ve zvýšené míře žádají zvláště obuvníci a krejčí, ony živnosti, které, jak jsem uvedl, jsou ohroženy a v trvalé krisi. Stát má povinnost pomáhati a my zástupci malých vrstev stavíme se za jejich požadavky.

Ministerstvo obchodu má k disposici 2 mil. Kč na mimořádnou podporu živnosti obuvnické. Je to částka nepatrná a výpomoc nedostatečná. Obuvníci jsou si vědomi, že podporami jim není a nebude pomoženo, a žádají ochranu změnou některých ustanovení živn. řádu. Tak tomu je i u krejčích. Vidíme, že obuvníci, a to nejen samostatní podnikatelé, nýbrž i dělníci scházejí se na velkých protestních schůzích a dožadují se, aby vláda jako důležitý činitel vyšla jim v nynější těžké krisi vstříc nejen podporou, nýbrž i úpravou výdělku a práce.

Rychlejší úprava státních a okresních silnic souvisí s přáním živností autodopravních. Překotné tempo v povolování těchto i hostinských koncesí musí býti zmírněno, ne-li omezeno. I zde má přinésti úprava živnostenského řádu zlepšení a nápravu.

Byla by ještě řada přání, jež má živnostnictvo, ale při dnešní příležitosti jich neuvádím ponechávaje si to na pozdější dobu. Mohu prohlásiti, že všechny tyto stížnosti a potřeby známe a že uplatníme své nároky při jiných příležitostech.

Chci ještě dodati: že by živnostnictvu pomohla samospasitelnost některého politického tábora, je absurdnost. Živnostnictvu pomůže jedině tuhá, cílevědomá odborová organisace, svépomoc a politika vlády, která nebude dbáti mizivé menšiny byť i kapitálově silných jedinců, nýbrž prospěchu, zájmů a potřeb statisíců malých, samostatných existencí. Živnostnictvu nepomůže separování, nýbrž společná práce a boj za spravedlivější hospodářské a společenské řády, a ten boj může bojovati a vítězně vybojovati jediné v socialistickém táboře. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Zápotocký. Uděluji mu slovo.

Posl. Zápotocký: Vážená sněmovno! Návrh zákona, který je nám dnes předkládán, nese chlubný titul "o mimořádném úvěru na zmirňování následků hospodářské krise". Zákon je hodně stručný, důvodová zpráva a všecko, co jsme o zákoně slyšeli, ještě stručnější.

Zákon sám má jen čtyři paragrafy. V §u 1 se žádá 150 mil. Kč, v §u 2 se zmocňuje p. ministr financí, aby je opatřil, a vláda, aby jich použila, v §u 3 se říká, že tyto peníze musí býti také někde vyúčtovány, a v §u 4, že zákon vchází v okamžitou platnost. To je všecko, co je řečeno o použití 150 mil. Kč.

Stejně tak, jak jsem už uvedl, mluvil zde pan zpravodaj dr Macek, že je sice drahota, ale že zlevňování ohrožuje obchod a koupi, řekl, že krise neni vlastně v tom, že jsou lidé nezaměstnáni, že mají hlad, nýbrž podle něho jádro krise spočívá v tom, že obchodníci a výrobci nemají komu prodávati. Konečně nám řekl, že patronem soc. demokracie není již Karel Marx, nýbrž Tomáš Baťa. (Posl. dr Macek: To jste neposlouchal!) Já jsem dobře poslouchal, stál jsem až pod tribunou.

Je samozřejmé, že se teď za to stydíte, poněvadž na veřejnost jste to neměl ještě říkati, pane doktore, ale nedělejte si z toho nic.

Vždyť celá politika soc. demokracie nasvědčuje, že se neřídí Karlem Marxem, nýbrž Tomášem Baťou. Vy jste prozradil jen to, co jest mezi vámi dávno rozhodnuto, že nejste stranou třídního boje, stranou revoluční, že jste stranou spolupráce s kapitálem, tedy, jak jste to docela dobře vyjádřil, stranou Tomáše Bati.

O rozdělení a použití 150 mil. Kč nám pan zpravodaj neřekl nic. Při projednání této záležitosti se tu naskýtají dvě otázky, na které je třeba odpověděti. První otázka je, jak to přijde, že pan ministr financí Engliš, který je vždycky tak úzkoprsým, když jde o to, vydat něco na nějaké sociální potřeby, najednou podle §u 2 tohoto zákona přijímá zmocnění opatřiti těch 150 mil. Kč, věří, že je opatří, a ví, kde je opatřiti. Pan ministr Engliš je k tomu ochoten, ačkoliv každou chvíli od něho slyšíme, jak je třeba šetřiti, uskrovňovati se, jak je třeba nerozšiřovati státní vydání. Druhá otázka je zajímavá, proč totiž všechny vládní strany, které jsou na tom zúčastněny, a proč pan zpravodaj tak úzkostlivě před veřejností i parlamentem tají, jakým způsobem má býti těchto peněz použito, na co má býti 150 mil. Kč skutečně vydáno. Chceme-li dostati na tyto otázky odpověď, nesmíme si všímati jen návrhu zákona, důvodové zprávy, nesmíme jen poslouchati, co říká pan zpravodaj, nýbrž musíme se rozhlédnouti trochu dále do zákulisí, především do zákulisí finančního světa. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 96. schůzi posl. sněmovny.] Moravská banka již dostala 150 mil. bezúročitelného úvěru od státu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Při té tak zvané fusi bank bylo dáno 300 mil. Kč, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dnes se mluví o tom, že je třeba opatřiti nových 200 mil. Kč. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] A pan ministr financí Engliš, kde jde o pomáhání velkým bankám, je vždycky na místě, poněvadž je tu ještě spojitost; on totiž svého času, dokud nebyl ministrem, zasedal ve správní radě Anglobanky, má spojení s Moravskou bankou, a tu je pochopitelno, že nemůže nechati své dřívější kamarády na holičkách.

Viděli jsme, jakým rychlým způsobem opatřoval pan ministr 300 mil. Kč, když šlo o fusi bank, a pan ministr financí věren této své zásadě, nešťárati se s těmi malými lidmi, kteří mají hlad, nýbrž pracovati jen velkoryse, ve velkém slohu, pomáhati jen tam, kde se hromadí kapitály, [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 15. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Dělá se to v zákulisí, pro tyto věci je třeba získati v zákulisí vládní strany a proto se tu vynořila otázka 150 mil. Kč na zmírnění následků hospodářské krise. Jakým způsobem bude těchto peněz použito, nesmí se mluviti na veřejnosti a v parlamentě, poněvadž jejich použití jistě nesnese světla veřejnosti. (Tak jest!) A proto je třeba dělati s touto věcí takové tajnosti, poněvadž o použití těchto peněz ještě dnes svádějí se mezi vládními stranami a těmi přáteli, kteří ve vládě dnes sedí, urputné boje, kdo kolik z toho má dostati, kdo kolik z toho má shrábnout. A že to nebudou ti finančně nejslabší a ti opravdu sociálně špatně postavení, bude-li rozhodování dáno na vůli dnešní vládě, je samozřejmé.

Pan zpravodaj doporučoval parlamentu tuto osnovu takto: Pánové, vždyť parlament je tu od toho, aby poradil vládě, jak má těch peněz užíti. Nebudu zde polemisovati s názory, od čeho je tu parlament, postavím se na stanovisko pana zpravodaje, že parlament má raditi vládě, jakým způsobem má těch 150 mil. užíti. (Hlasy: Kdo je ta vláda?)

Tedy co je ta vláda? Vláda je u nás representována ministry. U nás každý ministr sestává ze tří částí. Za prvé je to osoba ministra, za druhé jeho úřad a za třetí jeho křeslo - to jest sedací část ministra. A poněvadž už staré české přísloví povídá, že nemůže býti jeden člověk s jednou zadnicí na všech posvíceních, tak si to ministři v československé vládě rozdělují: Někde zastupují osobně, někde se dají zastupovat úředně, a v parlamentě se dají zastupovat svou sedací částí, to jest ministerskými křesly. Páni ministři vycházejí u nás asi z předpokladu, že je to jedno, jestli parlament mluví k jejich hlavě nebo k jejich sedací části, (Potlesk komunistických poslanců.) že na těch věcech se nikdy nic nezmění, že ty věci jsou už rozhodnuty. A proto také, kdo by ještě dnes věřil u nás v demokracii a parlamentarismus a chtěl opravdu přednášeti vládě nějaké rady, jak těch peněz užíti, a myslel, že ty jeho rady, jsou-li dobré, budou nějakým způsobem zužitkovány, ten má úplně možnost mluviti k sedacím částem pánů ministrů. (Veselost.) Tedy takhle vypadá náš parlamentarismus.

Když důvodová zpráva rozpočtového výboru mluví o použití těch 150 mil., tedy říká, že přesné určení jednotlivých způsobů pomoci vymyká se zákonodárnému určení, zvláště proto, že prudkost nynější krise nepřipouští, aby s vydáním zákona o pomoci se odkládalo až po přesném vyšetření podstaty a následků krise. Tedy důvodová zpráva rozpočtového výboru, když omlouvá, proč v návrhu zákona není obsaženo, na co má býti těch 150 mil. použito, kryje se za to, že prý ještě nejsou zjištěny a vyšetřeny důsledky krise, že ještě se dnes neví, kdo by těch 150 mil. nejvíce potřeboval, a poněvadž toto není zjištěno, tedy je třeba žádati zatím jenom 150 mil. Kč a rozdělení ponechati vládě.

Chci tu upozorniti na jeden obor naší krise, ve kterém se následky krise jeví dnes již všeobecně jasným a viditelným způsobem, že totiž k zjišťování, bylo-li by tam potřebí pomoci nebo nebylo, není nutno žádných nových parlament šetření. Podívejme se, jak vypadá dnes u nás k má těch nezaměstnanost dělníků ve světle vlastních vládních statistik. Záznamy statistického úřadu vykazují pro měsíc listopad 1930 154.293 nezaměstnaných. Podle těchto statistik bylo roku 1929 v listopadu vykázáno 38.000 nezaměstnaných a r. 1928 v témže měsíci 29.000 nezaměstnaných. Tedy to znamená, že nezaměstnanost i podle údajů statistického úřadu zvýšila se u nás proti r. 1929 více než čtyřikrát a proti roku 1928 pětkrát, poněvadž Ministr soc. péče pan dr Czech sám říká, že nezaměstnaných u nás je přes 300.000, nemluvě o polozaměstnaných a částečně zaměstnaných dělnících. Tedy postavíme-li si otázku, osobně, zdali tato armáda 300.000 nezaměstnaných dělníků by nepotřebovala pomoci, zdali není tím nejbolavějším místem, ke kterému by měla býti obrácena pozornost zákonodárných sborů, zda-li tato kritická nezaměstnanost vyžaduje, aby co nejrychlejším způsobem bylo zde pomoženo, tedy myslím, že tato se nikdy otázka nedá se nijak oddiskutovati. Jest nepopiratelno, že největší nutností by bylo pomáhati těm 300.000 nezaměstnaným dělníkům. Jaká je dnes péče u nás o nezaměstnané dělníky? Péče o nezaměstnané dělníky je obstarávána tak zv. zákonem o gentském systému. Co to znamená? Že podpory, pokud se udělují, udělují se jen členům odborových organisací, a to znamená, že většina nezaměstnaných dělníků zůstává úplně bez podpory. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu se říká, že rozpočet na r. 1931 je, jak bylo v důvodové zprávě k němu vyloženo, sdělán již se zřetelem k hospodářské depresi. Bylo v něm zejména přihlíženo ke změně následků gentského systému, jehož nosnost byla letos právě vzhledem k značné nezaměstnanosti u zákona zdvojnásobena. - Tedy nosnost gentského 150 mil. systému, otázka částečné péče o menší část nezaměstnaných byla prý zdvojnásobena, ale že ještě samy statistické výkazy přiznávají, že nezaměstnanost se zvětšila pětkrát, což by vyžadovalo při nejmenším, kdyby se měl zachovati jen ten poměr k předešlému, aby se nosnost péče o nezaměstnané i nosnost gentského systému při nejmenším zpateronásobila. To je podle nynějšího stavu. Ale jak bude dále, jak bude v lednu a dalších měsících, když přece je všeobecně známo, že hospodářská krise a z ní vyplývající nezaměstnanost nových vzrůstá? Legiony nezaměstnaných dělníků se množí a sami finančníci naši přiznávají, že ještě nejsme u dna krise, že krise ještě se bude prohlubovati. Při této krisi nezaměstnanosti, jež nyní se zpateronásobila, zkrachuje dnes, jak vidno, i ta částečná péče o nezaměstnané odborově organisované dělníky, t. j., odborové organisace, které jsou nositeli péče o nezaměstnané v odborových organisacích, nemohou dostáti svým povinnostem podporovati dělníky. Ve všech zprávách odborových organisací poukazuje se na to, že fondy pro podporu nezaměstnaných u všech organisací jsou dávno vyčerpány, že každá odborová organisace zmobilisovala na podporu nezaměstnaných všechny své další hotovosti a že řada dalších organisací, v jejichž odborech krise se značně rozvinula, zůstává na holičkách. To je u textiláků, sklářů a pod.

Když jsme byli na začátku krise, vedl se útok se strany reformistických organisací proti rudým odborovým organisacím. Říkalo se: podívejte se, rudé odborové organisace nejsou s to, vzíti na sebe povinnost gentského systému, t. j. podporování nezaměstnaných, ale my, reformistické organisace, podporu nezaměstnaným plně zabezpečujeme. Příčiny toho, že rudé odborové organisace zápasily hned v začátku hospodářské krise s nedostatkem peněz na podpory nezaměstnaných, kotvily v tom, že vláda se postarala za pomoci svých policejních orgánů, aby několik jednotlivců fondy rudých odborových organisací odneslo hned na začátku krise, že vláda se zřejmě postavila se svým policejním aparátem v březnu r. 1929 na stranu těch, kteří revoluční dělnictvo okrádali o jeho fondy, tak jako se v prosinci 1920 postavila se svým policejním aparátem na stranu soc. demokracie proti tehdejšímu revolučnímu dělnickému hnutí, a postarala se, aby většině dělnictva levě orientovaného v soc. demokracii byly vzaty všechny hospodářské podmínky a aby si zajistila takto služby soc. demokratických vůdců pro další útoky proti dělnické třídě. To byla podstata, proč se rudé odborové organisace ocitaly v krisi.

Ale dnes ocítají se v krisi všechny odborové organisace, i reformistické. A právě proto, že hledají se cesty, jak pomoci organisacím, které slouží vládnímu režimu, které mají organisovati stávkokazeckou činnost a pomoci kapitalismu proti dělníkům bojujícím za svá práva, jakým způsobem zažehnati krach těchto organisací, jak jim pomoci z bryndy, je zde tento zákon o 150 milionech. Jde o to, aby v zákulisí, bez kontroly veřejnosti, jenom mezi jednotlivými zástupci vládních stran bylo rozhodováno o tom, kdo z tohoto disposičního fondu něco dostane, a každý příděl se samozřejmě musí vykupovati tak, jako až dosud vždy byl vykupován, totiž sloužením dnešnímu vládnímu režimu, bezohledným podporováním náporu kapitalistických žraloků na zaměstnané i nezaměstnané dělnictvo, na malé zemědělce, na všechen pracující lid, ve kterém hledí tento návrh zákona vyvolati dojem, že snad skutečně se jedná o to, aby pracujícímu lidu bylo pomoženo.

Takové je tedy pozadí tohoto návrhu. A teď pan zpravodaj při přednášení svého referátu, když jsme činili výkřiky, učinil na nás dotaz, zdali se také hlásíme my o podíl na tomto disposičním fondu. My na tuto otázku pana zpravodaje odpovídáme: Ne o podíl, my se hlásíme jménem nezaměstnaného dělnictva o všechno. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předložili jsme řadu návrhů na pomoc nezaměstnanému dělnictvu. Všechny tyto návrhy byly vládní koalicí zamítnuty s poukazem na to, že jsou to návrhy demagogické, poněvadž na ně není úhrady. My při této příležitosti, kdy jest jasně prokázáno, že je tu úhrada, že je tu k disposici 150 milionů Kč, které vláda má, kterými vládní strany mohou disponovati, když se nemohou zvláště socialistické strany vymlouvati na to, že není úhrady, přednášíme ne dotaz našich organisací, ne dotaz, aby naše organisace byly z vládních peněz podporovány, nýbrž dotaz jménem 300.000 nezaměstnaných dělníků, jménem tisíců a desítitisíců ožebračených malých rolníků: chcete opravdu odpomoci této bídě, chcete opravdu tohoto disposičního fondu, který si tu uchováváte pro své nemravné a korupční účely, použíti ke zmírnění bídy nezaměstnaných, či nechcete? (Výkřiky komunistických poslanců.) K tomuto účelu směřují naše návrhy a proto my se dnes nepřihlašujeme jako petenti, abychom také něco z těch 150 milionů trhli, my neslibujeme, že za to, když něco trhneme, budeme držeti hubu, jako to slibuje řada vládních stran. My otevřeně před forem tohoto parlamentu, před forem celé veřejnosti, před forem statisíců nezaměstnaných dělníků a chudých ožebračených dělníků vznášíme náš návrh: Dejte těch kteří toho opravdu potřebují! Je to demagogický návrh? My navrhujeme užíti 100 milionů Kč pro nezaměstnané dělníky. Sám pan ministr soc. péče dnes přiznává, že nezaměstnaných dělníků je přes 300.000, tedy to znamená, kdyby těch 300.000 nezaměstnaných dělníků k Vánocům dostalo 100 milionů Kč, že na každého nezaměstnaného dělníka a jeho rodinu, kteří řadu neděl a měsíců hladověji, připadne 300 Kč, a to v době nejhorší zimy. Je to demagogický návrh? Může se návrh, aby nezaměstnaný dělník se svou rodinou dostal k Vánocům 300 Kč, označovati za demagogický? My naopak říkáme, že demagogické jsou všechny vaše stravovací a podobné akce, které se dnes podnikají a při kterých dostane dělník, poštěstí-li se mu bráti na akci podíl, 33 hal. na den, ale to je vždy jeden z 10 nebo ze 100, který těch 33 hal. dostane, a všichni ostatní jsou ponecháni svému osudu. Protestujeme proti všem demagogickým akcím a proti této demagogii, která se tu páše podáním vládního zmocňovacího návrhu o mimořádném úvěru 150 mil. Kč ke zmirňování následků hospodářské krise, za kterým se neskrývá nic jiného, než výsměch najedených hladovějícím nezaměstnaným dělníkům, kterýmžto návrhem sype se nezaměstnaným písek do očí, aby se jim dávala naděje; snad až se to tam projedná a až se zjistí, kdo má největší bídu, snad se nám přece něco dostane. Každý blázen, kdo by věřil, že se při udělování pomoci z tohoto fondu bude zjišťovati a propočítávati, kdo si opravdu té pomoci nejvíce zaslouží. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Při udělování podpory z tohoto fondu půjde se po staré osvědčené vládní kapitalistické linii, zabezpečiti ty, kteří již zabezpečeni jsou, a učiniti zase ještě nový, další útok proti chudým pracujícím vrstvám, které by zabezpečení potřebovaly. A proto my, komunistická strana, podávajíce tento návrh, voláme veškerý pracující lid města i venkova do boje proti těmto řádům, které umožňují taková svinstva. Voláme veškeren pracující lid do boje proti všem těm, kteří dnes chtějí zakrývati pracujícímu lidu podvodným způsobem skutečné své úmysly, a ty nejsou u všech vládních stran jiné, než co možná nejvíce využíti pracující třídy i dnešní hospodářské krise na úkor dělníků nezaměstnaných i zaměstnaných ve prospěch kapitalistického řádu. A proto prohlašujeme, že proti všem těm věcem, o kterých tu bylo mluveno, proti spolupráci s kapitalismem a s dnešní kapitalistickou výrobou, proti obdivování Tomáše Bati a jeho metody stavíme my staré marxistické heslo třídního boje pracující třídy proti všem vykořisťovatelům. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Pergler.

Posl. dr Pergler: Slavná sněmovno! Není jistě pochyby, že nastala situace, kdy tento stát musí učiniti vše možné na zmírnění následků hospodářské krise, ať už se jeví v zemědělství nebo v průmyslovém podnikání. Myslím, že není člena této sněmovny, ať na lavicích vládních nebo oposičních, který by nezvedl obě ruce pro jakoukoli předlohu, která by úlevu třeba jen slibovala. Podle této předlohy povoluje se mimořádný úvěr do výše 150 mil. Kč na zmírnění následků hospodářské krise. Je to ovšem kapka vody do moře. Žádný z nás nebude takovým optimistou, aby čekal, že těchto 150 mil. Kč přinese skutečné vážné zmírnění, i kdyby těchto peněz bylo použito co nejrozumněji a nejúčelněji. Ale právě proto, že jde o kapku vody do moře, vznikají ve veřejnosti vážné a jistě odůvodněné obavy, jaký je vlastně účel tohoto úvěru a nač má býti povolených peněz použito. Slavná sněmovno! K těmto obavám, vyslovovaným i zde i v tisku, vede řada důvodů velmi pádných, nejen povaha předlohy. Tato předloha znamená, že Národní shromáždění republiky Československé vzdává se svého svrchovaného práva a nejdůležitější své povinnosti, totiž určovati, jak exekutivou, totiž vládou má býti nakládáno se státními financemi a se státním jměním, ba že se vzdává práva i povinnosti kontroly, jak s tímto jměním bude naloženo. K naprostému odsouzení této předlohy stačí její jediná věta: "Vláda určí, jak se má použíti tohoto mimořádného úvěru." Při nejmenším je to tedy svalení odpovědnosti na někoho jiného. Špatná, odsouzení hodná povaha této předlohy je přiznávána i vládními poslanci. K jejímu odsouzení stačí úplně, co v rozpočtovém výboru podle časopiseckých zpráv řekl referent pan posl. dr Macek, že totiž jde o rámcový zákon v nejšpatnějším slova smyslu. Musí jistě buditi velmi značný údiv, když po tomto prohlášení pan dr Macek zůstává referentem, zákon ke schválení doporučuje a on i jeho strana pro takový rámcový zákon budou hlasovati.

Pan posl. dr Macek vyslovil podle uveřejněných zpráv přání, aby celá ministerská rada se usnášela o použití jednotlivých položek, a v tom vidí kontrolu, aby fondu nebylo zneužito k účelům politickým, nebo, lépe řečeno, stranickým. Jestliže vládní poslanec a referent takovým způsobem nadhazuje možnost zneužití fondu k účelům stranickým, co máme potom říkati my, poslanci oposiční, a jaká slova máme my voliti, abychom toto hospodářství charakterisovali podle svého přesvědčení a skutečné jeho povahy?

Přes to, že pan posl. dr Macek očividně velmi jasně chápe povahu tohoto fondu, mýlí se při nejmenším v jedné zásadní věci. I když celá ministerská rada se bude usnášeti o použití jednotlivých položek, nebude to ještě kontrola, jaké vyžaduje řádný a skutečný parlamentarismus, bude to nanejvýše vzájemná kontrola ministrů, kteří u nás jsou exponenty stran, ale nebude to kontrola, kterou vyžaduje parlamentarismus, který není pouhým stínem toho, co si pod tímto pojmem musíme skutečně představovati. Skutečný, opravdový parlamentarismus vyžaduje, aby státní výdaje určoval parlament, nejen aby se o nich radil, jak nám to s této tribuny naznačoval p. dr Macek. Skutečný parlamentarismus vyžaduje, aby výdaje exekutivou činěné také parlament kontroloval. Krátce: je třeba kontroly exekutivy zákonodárným sborem jako zástupcem lidu. Ne - musím znovu opakovati - vzájemné kontroly ministrů v ministerské radě.

Pánové, tento zákon svou povahou a celým svým rázem, svou všeobecností, nepropracovaností je novým hřebem do rakve čsl. parlamentarismu - alespoň parlamentarismu, jak se projevuje dnes nejen při této předloze, nýbrž v celé řadě případů jiných, parlamentarismu, založeného ovšem na nedemokratickém volebním řádu, který v podstatě je naprosto reakcionářský. Nejen pan posl. dr Macek to chápe - jak bylo viděti z jeho projevu v rozpočtovém výboru - ale vidí to také poslanci i jiných stran, jenže nedomýšlejí nebo nechtějí domysliti důsledků takovéhoto zákonodárství a toho, do jaké propasti náš parlamentarismus jde.