Podle "Národních listů" ze dne 13. prosince reklamuje pan posl. dr Hodáč zachování zásady parlamentární kontroly a vládní odpovědnosti. Neváhá říci - podle časopiseckých zpráv - že zásadě té zákon tento nevyhovuje, protože je příliš široký. Pan posl. dr Hodáč by si přál podávání zpráv parlamentu, ba i ustanovení, pro jaké účely má býti fondu užito. Pan posl. dr Hodáč nemá však valné naděje. Jest ovšem v tomto případě jako v případech jiných věcí p. posl. dr Hodáče a jeho klubovních kolegů, jak po zamítnutí takovéhoto požadavku srovnají se svým svědomím osobním i jako zástupců lidu hlasování pro tuto předlohu.

Kde jsme se ocitli za dnešní soustavy, založené na vázaných kandidátních listinách a politiky ministerských křesel určitých stran, nejlépe ukazuje povaha prosby pana posl. dr Hodáče, aby jeho náměty byly alespoň v koalici projednány před projednáváním v plenu. Pan posl. dr Hodáč musí přece věděti, že koalice... (Posl. Stříbrný: Není parlament!) ano, že kdyby byla sebe větší, není ještě parlament a že tento parlament tvoříme my všichni, vládní strany i oposice, a že my a naše voličstvo máme právo, posuzovati hospodaření této vlády a parlamentu jako celku.

Čestným úkolem oposice je právě kontrola vlády i vládních stran. To jest její státotvorný úkol. Parlament má právo kontroly jako celek - nemají na ni právo některé jeho složky jenom. A tak by to vypadalo, kdyby zprávy o vydávání státních peněz, o vydávání peněz poplatnictva byly podávány jen určitým parlamentním složkám, po případě v důvěrných schůzích.

Ostatně, slavná sněmovno, jaká je kontrola, kontrola vlády vládními stranami?! To je nápad - já bych nerad užíval příliš ostrých slov - na který by věru bylo možno psáti přímo krvavé satiry. Občanstvo má právo kontrolovati, parlament musí býti informován, ale jaká kontrola a jaké je to informování, když o věci má se mluviti v důvěrných konventiklech koaličních, tedy pánů, kteří celou tuto věc provádějí?!

Slavná sněmovno, zde nejde o nedůvěru v ministry jako jednotlivce nebo o nedůvěru v jejich osobní bezúhonnost, ale o nedůvěru v pochybný systém, a u oposice ovšem i o nedůvěru v tuto vládu jako politického činitele, s jehož správou tohoto státu nejsme spokojeni a proti němuž máme řadu vážných námitek. Nelze míti důvěru ve vládu, která nachází veliké sumy peněz na sanování zkrachovaných bank, která dává do rozpočtu nevyjasněné, pochybené, velmi záhadné položky na likvidaci nějaké legionářské akce a položky, z nichž skuteční legionáři nespatří ani haléře.

Slavná sněmovno! Nejsou to jen poslanci, nejsme to jen my, kteří vznášíme v této věci na vládu obžalobu, která v normálních poměrech by měla býti přímo sensační, tak sensační, že když jsem to dnes četl v novinách, byl jsem zvědav, jaké důsledky politické budou z věci následovati. "Lidové noviny" pan kolega Stránský jistě předvídal, s čím teď přijdu, soudě podle jeho úsměvu (Posl. Hatina: Jak je to s tou kontrolou v Tokiu?) Ano, otázka s kontrolou v Tokiu byla tak skvělá, že mám v rukou vyúčtování zahraničního ministerstva s razítkem, že tam bylo všechno v pořádku, taková kontrola, že pan dr Beneš přiznal, že křivdil ve svém někdejším prohlášení v parlamentě. A na to jsou svědci. (Výkřiky.) Není třeba v této věci se rozčilovati. Já jsem již řekl, že pánové si příliš často o to Tokio říkají. Již jsem konstatoval jednu stránku věci, příště při vhodné příležitosti přijdu s ostatními dokumenty a s doznáním pana ministra. Ale abych pokračoval. "Lidové noviny", orgán pana poslance strany nár.-sociální, i když to není snad orgán nár. sociální, píše o této věci a o této předloze takovýmto způsobem: "Osnova o mimořádném úvěru byla již schválena v rozpočtovém výboru beze změn. Přijme-li ji beze změn také sněmovní plenum, není dosud jisto. Není celkem námitek proti věci samé, nýbrž proti tomu, že parlament jest fakticky vyřazen z kontroly, jak bude nakládáno s povolenými 150 miliony Kč. Vyúčtování ve státní uzávěrce na příští rok prý bude podáno až na podzim 1932, což může jen formálně uspokojiti právo parlamentu na kontrolu. Při tom nejde jen o kontrolu parlamentu, nýbrž celé veřejnosti. Všichni občané tohoto státu nejsou členy jednotlivých stran, ale prakticky budou to tyto strany, které rozhodnou o rozdělení těch 150 milionů Kč." (Výkřik: Už rozhodly!) Snad. "Dosavadní zkušenosti nejsou takové, aby rozptylovaly pochybnosti, že mimořádného úvěru, který přece dosahuje slušné částky, bude se užívati v každém případu jen a jen podle oprávněné věcné potřeby. Neozývají-li se z koalovaných stran důraznější hlasy, které by žádaly záruky parlamentní kontroly, je to proto," - a to podtrhuji - "že všechny strany doufají, že ze 150 milionů Kč dostane se jim podílu, který budou moci zužitkovati pro své stranické potřeby." (Posl. dr Stránský: Pane kolego, to je úplně bezdůvodné podezření, co jste tu četl!) To je váš názor, ale já cituji správně podle vašeho tisku. Neříkám to já, říká to váš list. Já konstatuji, že pan dr Stránský vznáší na "Lidové noviny" obžalobu z bezdůvodného podezřívání členů tohoto parlamentu. (Posl. dr Stránský: Prosím!) Beru to na vědomí.

Slavná sněmovno! Jestliže list vládního poslance vznáší takovéto obvinění, že máme co dělati se zahaleným disposičním fondem pro stranické účely, co potom má souditi o věci veřejnost? A pak také není divu, jestliže o této věci kolují všemožné pověsti. Je to obvinění, vůči němuž koaliční strany nesmějí mlčeti. Anebo je snad u nás už všechno možné? Domníváte-li se, že u nás je všechno možné, jděte ven mezi lid a shledáte, že náš národ není nadán nekonečnou a nevyčerpatelnou trpělivostí! Nedivte se, že za těchto okolností roste venku a mezi lidem nedůvěra a že i poslanci jsou podezíráni, přiznám docela objektivně, často nespravedlivě. Ale máme co dělati s případem nezdravého zákonodárství, kde není kontroly a ani není jasně určeno, na co mají býti peníze dány.

Tak často v tomto ohledu i v jiných ohledech dovoláváme se u nás příkladu ciziny. V cizině je také krise a nezaměstnanost a také se tam povolují položky na úlevy v nezaměstnanosti a také se provádí kontrola exekutivy parlamentem nebo zákonodárným sborem a je dobře se podívati, jak to v některých ohledech v cizině vypadá. Já jsem s této tribuny své doby varoval před některými americkými příklady, o nichž se u nás mluví, když je to některým pánům vhod. Dnes uvedu další příklad z posledních dnů, založený na telegrafických zprávách, který by věru byl hoden následování.

Americký kongres podle telegramu z posledních dvou, tří dnů také povoluje peníze na úlevu v krisi, jmenovitě na veřejné práce, aby byla zjednána úleva v nezaměstnanosti a uleveno krisi v jiných formách. Poslanecká sněmovna, dům zástupců, přijala v těchto dnech předlohu povolující 110 mil. dolarů - je řečeno na veřejné práce, jinak není specifikována. Byla to předloha, kterou podali přátelé presidenta Hoowera v poslanecké sněmovně, poněvadž tam nemůže podávat návrhy president nebo kabinet, nýbrž jen některý přátelský poslanec. Podle předlohy, jak byla přijata domem zástupců, měl president právo určiti, kde a jak, na které účely, pokud jde o veřejné práce, peníze mají býti věnovány. Předloha přišla do senátu. Americký senát jest ovšem poněkud jinak složen a má jiný vliv než náš senát, který registruje, co dělá poslanecká sněmovna. Tam byla položka zvýšena na 115 mil. dolarů, ale klausule, opravňující presisidenta, který v takových otázkách má důvěru i odpůrců a který je hlavou vlády, byla škrtnuta a bylo dirigováno, na co peníze musí býti věnovány. (Souhlas.) To je jedině správné parlamentární hledisko.

To jest jeden z příkladů z ciziny.

Abych vám ukázal jiný, velmi zajímavý detail, podotýkám, že tato klausule byla škrtnuta na návrh vůdce oposice v americkém senátu, k němuž se připojila většina.

Pan dr Macek nám zde říkal, abychom také předložili návrhy. My to děláme. Člověk by soudil z jeho referátu, předneseného zde na tribuně, že tato sněmovna není pomalu vlastně nic jiného než poradní sbor. Tedy to je také podivný názor na parlament a parlamentarismus. Jsem zvědav, bude-li tento příklad přijetí návrhu vůdce oposice v jiném státě následován touto sněmovnou, když pan dr Macek po těch návrzích volal. Ostatně problém parlamentní kontroly u nás je velmi vážným z řady hledisk. Setkáváme se každé chvíle s předlohami nebo s různými kroky, které zřejmě rovnají se abdikaci tohoto sboru jako kontrolního a v některých směrech někdy i zákonodárného orgánu. Pro srovnání uvedu jeden příklad, tentokráte ovšem ne z Ameriky, aby mi to nebylo vytýkáno, ale odněkud jinud, ze státu, kde je parlamentní republikánská vláda, podobná naší, to je totožná vládní soustava. Před časem v této sněmovně byl zamítnut návrh na vyšetřující výbor, v situaci, kdy jedině vyšetřující výbor byl kompetentní, poněvadž bylo nutno, aby byli úředníci zproštěni úředního tajemství k výpovědem. Bylo to odůvodňováno mezi jiným, že prý vyšetřující výbory jinde se neosvědčují. Mluvilo se při té příležitosti o Prusku a j. Tehdy jsem řekl, že se osvědčují v jiných státech a jako věc je kontrola nutna i ve věci souvisící s naším sporem. Poukazuji na nedávný příklad francouzský. Byl tam úpadek banky. Tam se věc neřeší sanací, nýbrž tam přišlo obvinění, tam byla vznesena žaloba, třeba že ne formální, ale žaloba ve sněmovním výboru, tam byl obviněn ministr spravedlnosti. Tehdejší předseda vlády postavil se proti návrhu na vyšetřující výbor, ale návrh byl přes to přijat, tento vyšetřující výbor dnes funguje a pan předseda vlády se poroučel, poněvadž francouzský parlament hájí svá práva a koná své povinnosti jako zastupitelstvo lidu.

Jistě, a tím chci končiti, žádný z nás není proti úlevám a daleko radikálnějším úlevám, než po případě ukazuje tento návrh v nynější krisi a jmenovitě pro nezaměstnané dělníky, ale žádný z vás není takovým optimistou, aby věřil, že tento návrh pomůže. Při tom však ohrožujete a podemíláte znovu základy tohoto parlamentarismu. Já se k této věci vrátím při jiné příležitosti. Ale to je také důsledek celé naší vládní soustavy, té okolnosti, že voličstvo a poslanci jsou spoutáni nemožným reakcionářským volebním řádem, že se prostě registrují rozkazy, a když ne rozkazy, tedy vůle mimoparlamentních činitelů. Nemůže býti klasičtějšího dokladu nad tento návrh. Tedy k této věci se ještě vrátíme. Ale já vám to, pánové, připomínám. Až se k věci budeme vraceti, připomeneme vám, že nemohli jste podati lepšího dokladu závislosti poslance, toho fakta, že jsou volenými lidmi a nemohou vždy hlasovati podle svého přesvědčení, poněvadž, kdyby pan dr Macek a pan dr Hodáč hlasovali podle svého přesvědčení, musili by hlasovati proti, avšak oni jsou spoutáni... (Posl. dr Stránský: Pane doktore, víte, kdo v tomto parlamentě první hnal na volební soud člena svého klubu, který hlasoval proti svému klubu? - Posl. Stříbrný: Strana národně-socialistická!) Pánové, já se o této věci s vámi hádati nebudu. Toto všechno, vždy voláte: To nebo ono Stříbrný - To nebo ono Pergler. Žádný argument! A i kdyby, pane doktore, tuto věc si s Vámi vyřídí kol. Sříbrný, poněvadž on zná detaily lépe, ale i kdyby to byla pravda, tato věc důslednosti se někdy stává příliš směšnou. Odpusťte, já vám to budu ilustrovati výrokem slavného ruského kritika Bielinského, který kdysi, když mu někdo vytýkal nedůslednost, řekl, že nejdůslednějším tvorem pod sluncem, odpusťte mi, dámy a pánové, výraz, je osel, poněvadž ten důsledně hýká. (Veselost.)

Slavná sněmovno! K takovéto důslednosti se jistě nehlásí ani kol. Stříbrný, nehlásím se k ní ani já; třebaže jsem už r. 1919 za svého pražského pobytu protestoval proti vázaným kandidátním listinám přesto, že jsem proti nim psal r. 1922, "Právo lidu" řeklo, že jsem fašistou. Ne, pánové, máme co dělati s reakcionářským volebním řádem, který se projevuje i v těchto předlohách. My se k této věci vrátíme; zdůrazňuji to při této příležitosti jen proto, poněvadž nemůže býti skvělejší ilustrace, kam to tento parlament dotáhl za soustavy vázaných kandid. listin. Vy, pane doktore, a pan dr Beneš jste mluvili o krisi demokracie a parlamentarismu. Není u nás krise demokracie z toho jednoduchého důvodu, že jsme u nás dosud k demokracii nedospěli. U nás máme zahalenou diktaturu mimoparlamentních činitelů, a protože stojíme na půdě demokracie, že stojíme proti každé formě diktatury a proti každé formě násilného státního převratu, proto vás na tyto okolnosti upozorňujeme, proto se dožadujeme specifikování, proto chceme, aby si tento sbor zachoval svou důstojnost a veškeré prerogativy skutečně důstojného zákonodárného sboru. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Krumpe.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! Tento zákon na poskytnutí mimořádného úvěru 150 milionů zmocňuje několika slovy vládu, aby této částky použila podle své vůle a vlastního uvážení. Ani ze zákona samého ani z důvodové zprávy nevysvítá, jak se jich má použíti. Také zpravodaj ve sněmovně zůstal nám každé další vysvětlení dlužen. Rovněž tak řečníci z vládní většiny úzkostlivě se chránili prozraditi plán, jak se této částky má použíti, a spokojili se líčením všeobecné nouze, uvádějíce k tomu příslušné statistiky. Jest to silná troufalost vůči parlamentu žádati od něho úvěr 150 milionů a neříci o tom, jak se ho má použíti, více, než co může býti obsaženo ve všeobecné frázi. Proti tomu se musíme ohraditi již v zájmu vážnosti parlamentu a rozhodně žádati, aby se vyhradilo jak parlamentu právo spolurozhodovati o této částce, tak také, aby vláda sama podávala častěji podrobné zprávy, zevrubnější, než jest to možné v rámci závěrečného účtu nebo státního rozpočtu. Proto podáváme přesné návrhy, aby byla zřízena 24členná parlamentní komise, bez jejíhož svolení nesmí se ani povoliti úvěry, ani vyplatiti peníze. Rovněž tak navrhujeme, aby vláda čtvrtletně podávala zevrubnou zprávu, jak použila těchto peněz, a aby se o této zprávě konala rozprava.

My jsme tímto návrhem těžce zklamáni. Po velkých hospodářských rozpravách v posledních týdnech, po nesčetných memorandech odborových organisací, průmyslových svazů a hospodářských organisací byli bychom očekávali jiný návrh, zákon, který by skutečně byl s to, aby zmírnil hospodářskou krisi. Tento návrh, jak se zdá, zrodil se z rozpaků a bezradnosti, jak také již o tom svědčí více než rozpačité odůvodnění a jeho obhajoba vládními stranami.

Stran použití tohoto fondu jsme tedy odkázáni jen na domněnky. Jen jednu jistotu máme, že se s tím nic velkého a pronikavého nedá provésti. Na to jest rozpočtená částka příliš malá a nepatrná. Jest nepatrná pro zamýšlený účel a nepatrná v poměru k darům, na které jsme u pana ministra financí zvyklí v jiných případech. Poukazuji při tom na velkorysou pomoc bankám, kterou na jaře poskytl pan ministr financí svým 300 milionovým darem. Proti tehdejší akci k odstranění hospodářských, spekulačních a jiných následků u bank vypadá věnování těchto 150 milionů velmi žalostně a uboze, při čemž dlužno ještě uvážiti, že na vydání tohoto zákona čeká s napětím 400.000 nezaměstnaných a několik milionů lidí nepřímo postižených hospodářskou krisí. Obáváme se, že tato oběť 150 milionů bude bez účinku.

Mimo to tento náklad přichází příliš pozdě. Nezaměstnanost vzrůstá jako lavina a budou-li zastaveny četné podniky předních průmyslů, dlužno očekávati další vzrůst nezaměstnanosti po vánocích.

Náš požadavek směřuje k tomu, aby hospodářská krise nebyla potírána příležitostnými zákony a zákony z rozpaků, nýbrž aby byl sestaven vážný plán a aby byly poskytnuty vydatné prostředky. Tyto prostředky, má-li býti zmírněna nejkrutější nouze, musí býti několikráte větší než nyní požadovaná částka. Pokládáme za odůvodněné, aby se pro tento účel uzavřely zápůjčky, neboť nikdo nezahyne hladem, dokud má majetek, na který si může vypůjčiti. První náš požadavek jest produktivní péče o nezaměstnané. Do jaké míry jest to zamýšleno v mezích tohoto zákona, bohužel nevíme. Ale každé potírání krise, které se neobírá tímto problémem a které se spokojuje snad jen poskytováním podpor, jest chybné. Produktivní péče o nezaměstnané pomáhá nejen těm, jimž se přímo poskytuje příležitost ku práci, nýbrž oživuje také různá hospodářská odvětví a tím mírní hospodářskou krisi. Pro stát má tento způsob potírání krise ještě tu výhodu, že se část vydaných peněz vrací opět ve formě daní do státní pokladny a že se tvoří hodnoty, které jednak podporují hospodářství a jednak v příštích letech ubírají starosti státnímu hospodářství. Ovšem musím k tomu vznésti požadavek, aby tato produktivní péče o nezaměstnané byla přizpůsobena hospodářským poměrům jednotlivých krajů a okresů. Náš návrh žádá, aby v jednotlivých okresech byly zřízeny komise ze zaměstnavatelů, zaměstnanců a zástupců hospodářských organisací, které by podaly návrhy na opatření ke zdolání nezaměstnanosti a ke zmírnění hospodářské krise ve svém okrese. Z velkého fondu pro případ krise poskytnou se pak pro navržené podniky peníze nebo úvěry, poněvadž se toho také mohou zúčastniti soukromníci, okresy a obce. Obrovská hospodářská území čekají na pracující lidi. A hospodářství trpí neprovedenými pracemi. Připomínám jen bídné naše silnice a nedostatek peněz, vynaložených na zdolání tohoto špatného stavu. Melioracemi širých luk a polí mohla by se opatřiti práce a výdělek a území zpustošená dolováním dodnes ještě čekají na rekultivaci.

Velkolepá akce ke zdolání krise nesměla by přejíti bez povšimnutí ani přes návrhy průmyslových organisací a musila by se zabývati otázkou vývozních úvěrů.

Máme velmi těžké pochybnosti, jestliže opatření práce bude prováděti ústřední byrokracie, velmi těžké obavy, že při tom na německý národ nepřipadne přiměřený díl. Statistiky prokazují, že nezaměstnanost v německých krajích jest průměrně čtyřikrát tak velká v poměru k dělníkům vůbec, než v českých krajích. To nemá svou příčinu pouze ve struktuře obyvatelstva, nýbrž i v té věci, že velký zaměstnavatel stát zadává své dodávky téměř bezvýjimečně jen českým firmám a že dokonce státní stavby v německých krajích nejsou zadávány snad domácím podnikatelům, živnostníkům a dělníkům, nýbrž téměř bezvýjimečně cizím, českým firmám, které pocházejí hlavně z Prahy. To jest hlavní výtka, kterou máme proti opatřování práce státem, že se provádí hlavně ve službách českého národa, že opatřuje Čechům jakési privilegium a tím se pracuje k ochuzení a zbídačení německého obyvatelstva.

Němečtí uchazeči přestali téměř již úplně podávati nabídky na veřejné stavby a práce, poněvadž všechna jejich práce a námaha jest marná. Ačkoliv se v odst. 3 § 22 zadávacího řádu poukazuje k tomu, že se má pokud možno dáti přednost živnostníkům v dotčených místech nebo v nejbližším okolí a že se při volbě provádějící firmy má přihlížeti ke stupni zaměstnání, přece musíme konstatovati, že němečtí uchazeči jsou úplně vyloučeni z přídělu zakázek. Pouze v Litoměřicích dožili jsme se tohoto roku jediné výjimky. Jejich vyloučení odůvodňuje se vyššími oferovanými cenami německých oferentů. Jest jisto, že cizí český oferent nabídne většinou nižší cenu než domácí stavitel nebo živnostník. Přes co největší svědomitost a přes to, že se vzdávají zisku, němečtí stavitelé vidí, že byly nabídnuty ceny ještě nižší. V čem záleží nyní tajemství možnosti takových nízkých cen? Odvažuji se tvrditi, že to záleží v tom, že německý stavitel sestaví svou nabídku přesně podle podmínek konkursu a podle zaslaných rozpočtů nákladových, poněvadž se obává, že nejnepatrnější odchylka od těchto podmínek mohla by se mu započítati. Pražské firmy mnohdy takovýchto starostí nemají, proto ty veliké rozdíly v ofertách. Mohu uvésti několik skutečností, že také těmto firmám byly tyto odchylky od oferovaných podmínek prominuty. Tak v Děčíně byla zadána stavba domu pro státní úředníky a gážisty na základě nízké oferty firmě Petržilkově. V rozpočtu bylo předepsáno, že se má použíti pro zdivo labského písku. Provádějící stavební firma nepoužila však písku labského, nýbrž stavěla s pískem kopaným. Uvážíme-li, že krychlový metr labského písku stojí 60 Kč, již tím jest opět odčiněna nízká oferta. Když jsem se v té věci dotazoval u ministerstva veř. prací, bylo mi řečeno, že kopaný písek hodil se také jako stavební písek, že labský písek ukázal se méně způsobilý, poněvadž jsou k němu přimíseny částečky uhlí, což jest skutečnost, která jest v Děčíně nejen každému stavebnímu učedníkovi, nýbrž i většině nádeníků běžná. V létě tohoto roku překládal poštovní úřad v Děčíně telefonní kabel, kterážto práce byla ovšem zadána pražské firmě Kratochvílově, při čemž kvalifikované domácí firmy byly opominuty, poněvadž učinil levnější nabídku. Německý podnikatel, který svou cenu sestavil podle ofertních podmínek, že kabel musí býti kladen v hloubce 1 m, nevěděl, že provádějící firma položila kabel jen 70 a 80 cm hluboko a že práce byla převzata také tak. Při tom bylo dláždění znovu upraveno tak, že bylo potřeba nejostřejšího zakročení města Děčína, aby vytrhané dláždění bylo, byť jen nuzně, opět obnoveno. Při stavbě domu pro poštovní úředníky v Děčíně klempířská firma Svátkova použila místo předepsaného zinkového plechu jen pozinkovaného plechu železného, což však nevytkl snad stavební dozor, nýbrž přišlo se teprve na to tím, že pro ledabylé provedení celé práce musil býti povolán na pomoc domácí klempíř, ale to nebránilo, aby tato vzorná klempířská firma dostala nové zakázky ve Cvikově. Proti firmě Petržilkově, které jest zadána novostavba nádraží v Georgswalde, musily odborové organisace učiniti neméně než 15 udání u politického a živnostenského úřadu pro nezachovávání 8 hodinné doby pracovní, pro porušování nedělního klidu a pro nedbání nejprostších bezpečnostních opatření, což však opět nepřekáželo, aby této firmě nebyla zadána státní novostavba v Rumburku. Jest všeobecným zjevem, že tito cizí stavitelé se skupinami dělníků, které si přivezli odjinud, pracují úkolově, nedbajíce osmihodinné doby pracovní a nedělního klidu, jak mi také potvrdilo samo ministerstvo sociální péče svým dopisem při stavbě budovy pro poštovní úředníky v Děčíně.

Mohl bych ještě uvésti mnoho takových případů a ukázati, že k veřejnému zadávání nemůžeme míti žádné důvěry, a také ukázati, že máme všechny pochybnosti a obavy, že poskytnutí veřejných peněz na produktivní péči o nezaměstnané musí dopadnouti pouze ke škodě a újmě německého lidu.

Tak jako s veřejnými stavbami, jest tomu také se stavbami silnic. V severních Čechách jsou silnice tak špatné, že se to stalo pro stát přímo ostudou, porovnáme-li dobrý stav silnic v cizině. Jest samozřejmé, že domácí stavební podnikatelé mají jen zřídka štěstí dostati stavbu malého kousku státní silnice, za to však nejrůznější firmy cizí. Některému občanu ze severních Čech podaří se ještě spíše dostati malou zakázku v blízkosti Bratislavy. Byl jsem na takové konferenci pro stavbu silnic v létě tohoto roku v severních Čechách a víte, kdo tam byl z podnikatelů zabývajících se stavbou silnic? Z 8 přítomných, kteří se ucházeli o stavbu silnice, byl jeden pražský advokát, druhý pražský materialista, dva pražští mydláři, dva výrobci dehtového papíru, jeden výrobce polévkových kostek a jedna stavební firma ze severních Čech. A všichni tito lidé: advokát, výrobce polévkových kostek, materialista a oni mydláři dostali zakázky pro severní Čechy, přivezli většinou lidi odjinud a domácí podnikatelé a domácí dělníci vždy pohoří. Ovšem silnice také podle toho vypadají. Neboť zásadou našeho opravování silnic jest, že vlastní stavební práce smějí konati jen ti, kdo dovedou svářeti asfaltovou směs, koupiti dva až tři kotle a míchačku, opatřiti nějaké součástky a dáti nové směsi nové jméno, tedy nátěr, jeho nános, dodatečné zválcování atd., to jest práce těchto firem, kdežto vlastní stavební firmy při tom pohoří. Kde se opatřuje velkorysý podnik, týkající se produktivní péče o nezaměstnané, musíme především trvati na tom, aby práce byla zadávána s ohledem na pracovní poměry dotčených okresů. Nestačí, provádějí-li se práce v nouzovém okresu, provádějí-li je však cizí podnikatelé a cizí dělníci. Musí býti k nim přibráni domácí podnikatelé a také domácí dělníci. Ovšem stran vyloučení dryáčnických ofert musí se zakročiti poněkud ostřeji a také vědomé 15% rozpětí, které jest při zadání práce přípustné, musí se vzhledem k dnešním poměrům modifikovati. Jaké nesmyslné požadavky se na nás kladou, toho jen jeden příklad. Městu Děčínu jest uloženo, aby vystavělo kasárny, k nimž má město dodati zdarma pozemek a pro něž má město opatřiti úvěr a stavební náklad, i když vojenská správa bude tento úvěr úrokovati určitým procentem. Ale víte, co si vyhrazuje vojenská správa? Vojenská správa si vyhrazuje zadání stavby, a jen v tom případě, bude-li oferovati domácí stavitel s rozdílem ceny 5%, může mu býti stavba přiřčena. Jest to nesmyslný požadavek od města, aby opatřilo úvěr 10 a ještě více milionů, aby vojenská správa zadala stavbu kasáren nějakému pražskému staviteli, aby domácí živnostníci a dělníci pohořeli.

Ještě jednou musím zdůrazniti požadavek, aby se těchto 150 milionů vynaložilo za parlamentní kontroly, neboť 400.000 lidí bude se nás venku tázati, co se stane s těmito 150 miliony. A musíme jim odpověděti a nikoliv teprve potom, až budeme míti před sebou po roce státní závěrečný účet, nýbrž musíme jim dáti odpověď, která by je mohla zachrániti před nejkrutějším zoufalstvím. Po všem tom velkém mlčení o těchto 150 milionech téměř se mi zdá, že vlastně jen velmi malý počet pánů podrobněji ví, jak se jich použije, totiž ti, kteří se již mezi sebou usnesli na rozdělení těchto 150 milionů a kteří to provedli. Těší mne, že se pan zpravodaj sám připojil k požadavku, aby byla zřízena parlamentní kontrola a komise pro rozdělení, a domnívám se, že vládní většina již ve svém vlastním zájmu bude musiti hlasovati, aby se zřídila takováto parlamentní komise, aby se sama uchránila námitky, že těchto peněz zneužila. Jestliže pro tento zákon hlasujeme, nemá to snad býti projevem důvěry k vládě a docela již ne projevem důvěry v národohospodářskou činnost této vlády, neboť k této hospodářské činnosti důvěry nemáme, musíme jí co nejostřeji potírati, poněvadž tato vláda zavedením nových daní a dávek a zvýšením cen ruší a brání všeobecnému hospodářskému chodu, směřujícímu ke zlevnění a snížení cen. Proto to není projevem důvěry. Celý tento návrh a jeho výsledky sotva budou míti vzhledem k ohromné nouzi větší cenu než kapka na horký kámen. Ale právě vzhledem k ohromné nouzi a zoufalství, které nám může přinésti tato zima, nechceme odmítnouti tento počátek k účinnému potírání nouze. Naléhavě vyzývám ministra financí a vládu a vládní většinu, aby si živě představili hrůzy letošní zimy a nedomnívali se, že velkou nouzi a zoufalství lze potírati a jim zabrániti snad četnickými bodly. Žádáme více. Vláda ukolébává se sice v důvěře, že četnictvo postačí, aby zabránilo nejhoršímu, ale to by byl nejhorší prostředek. Žádáme skutečnou pomoc, skutečnou pomoc ve velké, nedozírné bídě, a to vydatným, náležitě promyšleným zákonem proti krisi. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze sděluji, že jsem dal dovolené: na dnešní schůzi posl. Chobotovi; na dnešní a zítřejší schůzi posl. Polachovi, Husnajovi, dr Buzkovi, Chalupovi a Srbovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Mezi schůzí byly rozdány tištěné naléhavé interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

758. Naléhavá interpelace posl. Sedorjaka a soudr. ministrům zemědělství a vnitra o rozdělení a krádeži pšenice z podpůrné akce ve Vel. Loučkách a že mukačevský okr. náčelník nekoná úředních povinností.

760. Naléhavá interpelace posl. Stříbrného, dr Perglera a druhů ministru zahraničí dr Eduardu Benešovi o projevu německého ministra dr Curtia.

763. Naliehavá interpelácia posl. Mojtu a druhov ministru školstva a nár. osvety o stave nár. školstva na Slovensku.

770. Naléhavá interpelace posl. Tylla, Babela, Štětky a soudr. ministru pošt a telegrafů o neslýchaném zacházení se zásilkami volebního materiálu pro Mezinárodní Federaci železničářů.

771. Naléhavá interpelace posl. Tylla, Babela, Štětky a soudr. ministru železnic o teroru při podpisování kandidátních listin Mezinárodní Federace železničářů pro volby do nemocenských pokladen čsl. státních drah.

778. Naléhavá interpelace posl. Tylla, Dvořáka a soudr. ministru nár. obrany o neslýchaném týrání a nepředstavitelně sprostém zacházení s nováčky v litoměřické důstojnické škole.

Místopředseda Stivín: Mezi schůzí byl rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tištěný návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

850. Návrh posl. Bergmanna, Davida a druhů na zařazení města Turnova do skupiny B činovného.

Místopředseda Stivín (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v úterý dne 16. prosince 1930 o půl 10. hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 95. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.