Podobné poměry jsou v průmyslu keramickém. Propouštění dělníků jest tam dosti silné a v četných podnicích se pracuje jen částečně. Jak uvádějí keramičtí dělníci, 25% z nich trpí omezenou prací. Podobné, i když ne tak strašné, jsou poměry v hornictví, pak v průmyslu oděvnickém a papírnickém. Květinářský průmysl v severních Čechách jest úplně zničen. Když nyní pro panující nouzi, pro neustálé zavírání podniků a stoupající nezaměstnanost vláda zamýšlí učiniti mimořádná opatření, nemělo by se nad tím křičeti, nemělo by se na to odpovídati rámusem, nýbrž měly by se podávati podněty, jejichž vážným úmyslem by bylo ovládnouti hospodářskou nouzi, pomoci v hospodářské krisi.

Nejhůře jsou hospodářskou krisí postižena pohraniční území Československa. Vždyť již při dřívější poradě se ukazovalo na to, že v německých pohraničních územích jest asi dvakrát tolik nezaměstnaných jako uvnitř republiky. Stačí jen vyjíti jednou do východních Čech, abychom viděli, jak se tam jeden podnik po druhém zastavuje, jak ve 2 až 3 letech byla zastavena řada podniků, a to velkých podniků, které zaměstnávaly sta dělníků, masy dělníků. V oněch průmyslových oblastech jest krise, že již nemůže býti horší, ale krise nikoliv dnešní nebo včerejší, nýbrž taková, že ji bylo lze již před lety předpovídati. Musíme-li nyní počítati s více než 300.000 nezaměstnanými v Československu, jest to vážná věc, která činí nutnými pronikavá opatření.

Pokud jde o úvěry, na kterých se dnes máme usnésti, máme několik přání. Přejeme si, aby návrh zákona byl v některých částech změněn, což lze provésti při vyjednáváních, která prý se ještě vedou ve vládě, jak bylo oznámeno v rozpočtovém výboru. I my se domníváme, že bude dobře, bude-li tohoto úvěru užito za vydatné kontroly. Ale k takovému požadavku musí býti člověk kvalifikován. Připomínám při tom, že byl zřízen fond, při kterém se nepamatovalo na všechna tato opatření z opatrnosti. Jest to proslavený výzbrojní fond, který byl usnesen r. 1926 a jehož užití bylo úplně odevzdáno do rukou ministra národní obrany a ministra financí. Oni oba nepotřebují se tázati sněmovny, jak se má tohoto fondu užívati, nýbrž to jest výlučně ponecháno oběma ministrům. Když někdo ukázal takovou shovívavost k vojenským účelům a již předem se zřekl požadavku vydatné kontroly pro použití těchto skoro 1 1/2 miliardy Kč, pak nelze docela pochopiti, že se u tohoto fondu, u úvěru jen 150 mil. Kč, vystupuje s takovými požadavky.

Připojujeme se k vývodům pana zpravodaje, který si rovněž přál, aby návrh zákona byl v některých částech zlepšen.

A nyní ještě několik slov o tom, jak někteří podnikatelé chtějí potírati krisi. V Německu se volá po snížení mezd. U nás se teprve před několika dny hlavní svaz německého průmyslu zabýval nynější hospodářskou krisí. Není mu neznámo, že odborové organisace pro velkou nezaměstnanost nejen žádají, aby byla co nejpřesněji dodržována osmihodinná pracovní doba, nýbrž aby byla zkrácena pracovní doba. Kdyby stát trpící krisí snížil pracovní dobu z 48 hodin na 40 hodin, umožnil by tím výdělek části nezaměstnaných dělníků. Ale tu nám hned odpovídá organisace průmyslníků, že se nemůže nadchnouti pro tuto myšlenku. Nuže, doporučují se i jiná opatření. Hájí se mínění, že výrobní náklady průmyslových výrobků musejí býti sníženy. Jest prý také nutno vyšetřovati, souhlasí-li dnešní mzdy ještě s cenovými poměry a jako naproti v Německu pomýšlí se při tom na snížení mezd. Odborové organisace odmítají u nás jako všude, aby se hospodářská krise potírala snížením pracovních mezd. My nejsme, jak se často tvrdí, nejlacinější zemí na světě. Velkoobchodní index není v Československu naprosto tak nízký, aby se mohlo říci, že jsme neobyčejně lacinou zemí. (Posl. Hackenberg [německy]: Především reální mzdy!) Reální mzdy nedají se srovnati se mzdami v jiných státech, jako Anglie, Amerika a Německo. V takové době nesmí se dělnictvu přicházeti s tím, že se zamýšlí snížiti jeho mzdy, aby se tak snížily výrobní náklady. Dovedeme velmi dobře odhadnouti, že úvěr, který má býti usnesen, může jen nepatrně zmírniti určité následky hospodářské krise. Jsme úplně přesvědčeni, že se takovými prostředky hospodářská krise nedá zažehnati. Hospodářské krise jsou průvodním zjevem kapitalistického hospodářského řádu.

Dokud bude trvati kapitalismus, budeme musiti zápasiti s hospodářskými krisemi. Odstraniti hospodářské krise, zajistiti existenci dělníků, pracujícího lidstva jest možné jen, bude-li přemožen kapitalistický hospodářský řád. Tu však stojíme dnes sami, i ve vládě, kde ostatní koaliční strany, kromě socialistů, s kapitalismem souhlasí. Ale venku vidíme, že ti, kteří se tváří jako nejrevolučnější bojovníci proti kapitalismu, kapitalismus jen podporují. Jejich nesmyslné řádění není vlastně nic jiného než práce, která slouží kapitalismu, ale nikoliv dělnické třídě. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Slovo dále má pan posl. Nitsch.

Posl. Nitsch (německy): Vážené dámy a vážení pánové! Leží přede mnou vládní návrh tisk 832, který v krátce bude zákonem. Ustanovuje, že se vládě povoluje ke zmírnění hospodářské nouze mimořádný úvěr 150 milionů. Jest to pro vládu zmocňovací zákon v pravém slova smyslu, poněvadž tu není ustanoveno ani, jak jich má použíti, ani způsob kontroly a vláda může tedy zcela libovolně těchto 150 milionů použíti, aniž by parlamentu musila skládati účty. Parlamentní kontrola jest zcela vyloučena. Odporuje to naprosto parlamentarismu a demokratické správě. Opět se tu tedy vydává ke zmírnění hospodářské nouze se širokým gestem zákon, který de facto hospodářskou nouzi neodstraní.

Budu dnes sine ira et studio mluviti o tomto návrhu a podrobím kritice všechna vládní opatření; nejdříve tu chci srovnati to, co učinily ke zmírnění hospodářské nouze ostatní evropské státy, s tím, co činíme my. Víme zcela přesně, že hospodářská krise postihuje nejvíce zemědělství a proto se v okolních státech činila opatření, která měla pomoci hlavně zemědělskému stavu. Proberme je po pořádku.

Německo vydalo 22. prosince 1929 zákon o zvýšení cel a zavedlo monopol na kukuřici. 13. dubna 1930 byl vydán nový zákon zvyšující cla. V dubnu 1930 se provedl velkorysý plán pomoci na východě. Povolil se 4% úvěr 200 milionů říšských marek pro zemědělské podniky, škrtlo se 50% výdělkové daně, snížily se železniční sazby, povolil se úvěr 200 milionů říšských marek pro přeměnu dlužných závazků se 7%ním úrokem, uzavřela se německo-polská smlouva o vývozu žita, dalo se 30 milionů říšských marek dobytkářskému družstvu. To všechno se stalo v jediném roce. V těchto dnech učinil říšský kancléř Brüning své velkorysé nouzové opatření, které kromě mnoha jiných věcí přináší zemědělstvu podstatné daňové ulehčení. Nutno zdůrazniti hlavně to, že hospodářství až do ročního příjmu 6.000 říšských marek, t. j. 48.000 Kč, platí jen reálné daně. Kromě toho podporuje vláda v Německu všemožně tendenci klesání cen.

Rakousko: 18. října 1930 vydalo Rakousko vládní nařízení o podpoře zemědělství. 96 milionů šilinků, které se získají zvýšením cukerní a pivní daně, se rozdělí takto: Na premie obilní produkce 77 milionů, na podporu mlynářství 6·5 milionů, na podporu horských zemědělců 12·2 milionů šilinků. Tyto částky rozdělí zemědělská komora, podle osevní plochy r. 1929. Připadá tedy na 1 ha osevní plochy 70 šilinků, t. j. 350 Kč. Klíč, podle kterého jest rozdělováno, jest degresivní. Ti, kteří mají méně než 50 ha, dostanou 100%, od 50 ha do 150 ha 80%, od 150 ha do 200 ha 60%, přes 250 ha 40%. Těchto premií, resp. subvencí má se použíti hlavně na nedoplatky pozemkové daně z posledních let. Podpora, určená pro horské zemědělství má sloužiti hlavně k subvencování dobytkářských družstev.

Italie. V této zemi byl proveden veliký program "battaglia del grano", jehož velkorysost i jednotlivosti jsou tak známy, že není třeba jich znovu uváděti.

Maďarsko. Zde byl v létě r. 1930 zaveden systém bolet, podle kterého se každému rolníkovi, za každý prodaný metrický cent obilí odpočítají na průkaz boletou 3 pengő na daních. Nemá-li rolník žádných nedoplatků daňových, dostane tyto 3 pengő na hotovosti, při čemž tyto částky nijak nezatěžují kupujícího, nýbrž platí je stát. Dále se právě jedná o návrhu zákona z listopadu 1930, podle něhož se má poskytnouti ze státní pokladny zemědělcům premie dvou pengő za každé katastrální jitro půdy oseté chlebovinami. Rumunsko hodlá rovněž zavésti systém bolet a parlamentu byl právě příslušný návrh předložen. Polsko poskytuje zemědělcům příznivé státní půjčky, uděluje za vývoz obilí již dva roky premie a velice silně podporuje syndikáty pro vývoz vepřů.

Zvážíme-li, co učinila cizina a co učinil náš stát pro zemědělství, musíme se přímo styděti.

Co se u nás učinilo na podporu zemědělství? Zákonem č. 72 z r. 1930 se zvýšilo clo na obili a mouku, zákonem č. 85 z r. 1930 se změnily celní sazby na živý dobytek a maso. Výsledek obou zákonů byl, že cena zemědělských produktů klesla ještě více. Zákonem o mísení mouky č. 164 z 18. listopadu 1930 se dosáhlo, že spekulací a konjunkturou ceny pšenice na okamžik byly vyhnány do výše, avšak současně sem přišlo, než nabyl zákon účinnosti, tak ohromné množství pšenice a mouky z ciziny, že cena pšenice musí brzy opět klesnouti. Kromě toho neměl sedlák pěstující pšenici z tohoto konjunkturálního stoupnutí cen takřka žádného užitku, nýbrž jen spekulant, neboť pro zemědělství přišla tato chvilková konjunktura příliš pozdě. Vždyť ostatně plocha osetá pšenicí činí jen 12·7% vší osevné plochy republiky. Dnes máme hlasovati o zmocňovacím zákonu, který má celému hospodářství dáti 150 milionů. Z návrhu zákona není zřejmo, jak bude těchto 150 milionů rozděleno. To se přenechává vládě. Jak již známe naše koaliční poměry, jsme již předem přesvědčeni, že zemědělství dostane z těchto 150 milionů jen nepatrnou částku. I kdyby zákon sám určil všech 150 milionů jen pro zemědělství, bylo by to vzhledem k tomu, co dává na př. Rakousko svému zemědělství, velice málo.

Rakouská pomoc činí na 1 ha 70 šilinků, t. j. 350 Kč, tedy na katastrální jitro 200 Kč, neboli, přepočítáno na kilogramy, při průměrném výnosu z r. 1929 17·7 q, na 100 kg obilí 20 Kč. Tento poměr odpovídá tomu subvencování, které maďarská vláda poskytuje svému zemědělství boletovým systémem. 3 pengő, t. j. 18 Kč dostane maďarský sedlák na 100 kg prodaného obilí, odvede-li boletu, dále dostane 2 pengő za katastrální jitro obilím oseté plochy, t. j. přepočítáno na kilogram, další jedna koruna podpory; maďarský sedlák dostane na 100 kg 19 Kč subvence, o jednu korunu méně, než v Rakousku.

Kdyby i naše vláda dávala zemědělcům těchto 20 Kč za 100 kg obilí, činilo by to při úrodě, jaká byla r. 1929, kdy úroda byla celkem 60 milionů metrických centů a předpokládáme-li, že se z ní jen 30 milionů metrických centů zpeněžilo, 600 milionů Kč. Naproti tomu stavíme těch 150 milionů Kč, které mají býti dány všemu hospodářství, tedy zemědělství, řemeslům, průmyslu i obchodu dohromady. I kdyby se však 150 milionů dalo zemědělství, odpovídalo by 100 kg obilí jen 5 Kč proti těm 20 Kč v Rakousku, nebo přepočítáme-li to na hektary, 41 Kč proti 350 Kč v Rakousku. Počítáme-li pak s celou úrodou 60 milionů, připadne na 100 kg jen 2·50 Kč při subvenci 150 milionů. Kromě toho obětuje Rakousko na horské zemědělství 12 milionů šilinků neboli 60 milionů Kč. Od té doby, co se počalo v této sněmovně mluviti o zemědělské krisi, hájil jsem vždy mínění, že zemědělství lze pomoci jen tím, že se sníží výrobní ceny, tedy že se sníží veřejná břemena, i ceny všech výrobků, jež zemědělství potřebuje. Zatím pronikl tento názor do veřejnosti a dnes mluví celý svět jen o snížení cen i břemen a jednotlivé evropské státy, především i Německo, snaží se to již vší mocí prováděti. Tomuto snížení cen se však staví v cestu ohromné obtíže. Ani ministři financí se nemohou odhodlati ke snížení veřejných břemen a velký průmysl jest pod vlivem velikých kartelů, které nechtějí o snížení cen ani slyšeti. Jako důvody uvádějí stále vysoké ceny, které musily platiti za suroviny, vysoké mzdy, veliké poplatky sociální a veřejné, které výrobu zdražují a nepřipouštějí zlevnění. Vlády jsou proti těmto důvodům bezbranné, neboť se bojí stoupnutí počtu nezaměstnaných. Proces všeobecného snížení cen v průmyslu přijde a musí přijíti, neboť možnost odbytu stále klesá s klesající kupní silou obyvatelstva. Zemědělství však nemůže dnes čekati na tento pomalý proces úpravy cen, potřebuje naléhavou a nutnou podporu, takovou, jakou poskytly sousední státy, aby se udrželo až do té chvíle, kdy bude proveden proces všeobecného snížení cen; hájím proto názor, že zemědělství se musí co nejrychleji poskytnouti nutná pomoc podle uvedených příkladů sousedních států, nemá-li nastati všeobecný úpadek.

Při zlevňovacím procesu resp. při zmenšení provozních výloh měl by nejdříve sám stát předcházeti dobrým příkladem. Co však vidíme? Pravý opak. Místo snížení daní zvyšování, lhostejno, může-li poplatník tuto zvýšenou daň zaplatiti či nikoliv. Pan ministr financí postupuje v této věci zcela nelítostně. Není na to opravdu zapotřebí býti finančním geniem, stačí prostě zvyšovati daně a obrovské předepsané daně pak vymáhati, aby se státní hospodářství udrželo v rovnováze.

Pan ministr financí má mnoho možností, jak zmenšiti výdaje státního hospodářství. Poukáži jen na to, že Anglie má 313.723 úředníků, Československo 305.237. Vydržování veliké armády, ohromná částka 300 milionů, která se dala na sanaci tří pražských bank a mnoho jiných věcí, kde se mohlo ušetřiti; racionalisací správy by se dalo ušetřiti mnoho milionů a lepším, resp. hospodářským a obchodním využitím státních podniků by se mohly tyto passivní státní podniky státi aktivními, jak jest tomu ku př. při státních lázních. S úžasem přijalo všechno soukromé hospodářství ve státě to, že pan ministr železnic zvýší od 1. ledna osobní sazby na drahách o 20%. Každý ví, že železnice nejsou právě výnosný podnik, měly by se však najíti jiné cesty a způsoby, než právě nyní, kdy se vykonává tlak na snížení cen, přijíti se zvýšením sazeb, kteréžto zvýšení opět zdražuje výrobu a postihuje zvláště malé a střední vrstvy obyvatelstva, právě ty, ke kterým patří i pan ministr železnic. Vzpomínáme si na časy, kdy ministerstvo železnic peníze jen vyhazovalo a to se nyní mstí.

Čteme-li prohlášení vedoucích mužů průmyslu, můžeme, byť mezi řádky, vyčísti hlavně velikou nespokojenost a rozmrzelost. Připadá nám hlavně projev generálního ředitele dra Preisse, který měl nedávno ve svazu průmyslníků a v němž se vyslovuje o hospodářském stavu a o krisi. Musíme plně souhlasiti s výklady pana dra Preisse, v nichž se vyslovuje proti politice vzrůstajících daní a pro vytvoření větších celních oblastí. Stav průmyslu jest právě tak nepříznivý, jako stav ostatních hospodářských odvětví a naprosto nevidíme, že by vláda činila něco, co by směřovalo k ulehčení průmyslu v tomto nepříznivém stavu. Počet nezaměstnaných vzrůstá každým dnem.

Mělo by se pomýšleti na to, řešiti tuto otázku nejen podporami v nezaměstnanosti, nýbrž i poskytnutím možnosti práce. Průmyslu by se mělo pomoci vhodnou a účinnou obchodní politikou, poskytováním vývozních prémií, úpravu úvěru, zmenšením sociálních břemen, účinnou reformou sazeb, zvláště pro Slovensko. Nemůžeme naprosto souhlasiti s výklady, jež měl nedávno pan ministr železnic v senátě.

Naše hospodářská politika jde však právě opačným směrem: místo co by ulevovala, všechno ztěžuje. Dokazuje to nejlépe vypovědění obchodní smlouvy s Maďarskem. Již od prvního okamžiku, kdy tato otázka přišla, jsem v této sněmovně zcela objektivně vícekráte upozornil, že jest to veliká chyba a že se mohou státi věci, jež se nedají nikdy odčiniti. Ale moje slova byla marná a dnes se pracně hledají cestičky, jak se dostati přes tuto kalamitu. Můj návrh, aby si oba státy vyšly vstříc podle zásady, do ut des, byl zamítnut. Což nám není bližší sousední stát, abychom od něho brali jeho zemědělské produkty, jichž, aniž bychom svému zemědělství škodili, potřebujeme, a který za to odebírá z republiky výrobky průmyslové, než abychom kupovali zemědělské produkty států zámořských, jako jest Kanada? Bohužel jsme však u nás ještě stále velice pod vlivem převratové nálady. Vidíme to zvláště z řeči pana ministra zemědělství, kterou měl nedávno v senátě a v níž se zcela rozhodně vyslovil proti kontingentovému systému.

Možnost pomoci malým řemeslníkům by byla dána tím, že by se malému řemeslnictvu poskytl levný úvěr, že by byli připuštěni k veřejným dodávkám a že by se jim poskytly úlevy při veřejných břemenech, jako při břemenech daňových a sociálních.

Otázku poskytnutí levného úvěru musím stále připomínati, vždyť právě se stahují nejrůznějšími způsoby peníze stále z oběhu. Tento stav právě jest příčinou nedostatku kapitálu a vysoké úrokové sazby. Veřejné peníze měly by a musejí přece přispěti opět nějakým způsobem národnímu hospodářství. Slyšíme o novém plánu ministerstva financí, že se má zříditi bankovní kartel, jako kdybychom již neměli tak dost kartelů, kterýžto kartel má míti za úkol stanoviti úroky ze vkladů tak, aby byly vždy o jedno procento nižší než úroky státních papírů. Úmysl jest zřejmý: Uspořené peníze nemají býti ukládány jako vklady, nýbrž ve státních papírech. Tím se opět kapitál váže a odnímá národnímu hospodářství.

Při této nešťastné hospodářské politice, která pomalu, ale jistě povede k osamocení československé republiky, nepomůže ani těchto 150 milionů ani průmyslu, ani řemeslům a dokonce ne zemědělství. Drobečku, který připadne zemědělství, jak jest nejvýše pravděpodobno, použije se k sanování několika zbytkových statkářů, kolonistů a zkrachovaných "Rolnických pokladniček", naprosto však nepřijde k dobru všemu hospodářství. V posledním výkladu ministra zemědělství v senátě jsme neslyšeli také ani slova o tom, jak si pan ministr představuje velkorysou pomoc zemědělství a velkorysý směr agrární politiky. Vidíme, že všichni zemědělci jsou ve starostech a nejistotě o svém budoucím osudu a nevidíme žádných opatření, podle kterých by se dala očekávati pomoc. Není u nás dobré vůle k tomu, neboť musíme bohužel konstatovati, že vláda není při svém různorodém složení k tomu ani schopna. My, příslušníci menšiny v tomto státě, nemůžeme vůbec nic od této pomoci očekávati, neboť pro nás nezbude z těchto 150 milionů vůbec nic.

Na stavbu menšinových škol jsou tu miliony, k odstranění hospodářské krise tu peněz není. Postihne-li hospodářská krise celé hospodářství státu, postihne hlavně ta odvětví, jež jsou v rukou menšin. Jest těžko nésti osud menšiny a budu zde citovati jenom jednu větu presidenta Masaryka z řeči, kterou měl 25. ledna 1892 na vídeňské říšské radě: "Nechceme míti podřízenost národů v Rakousku, nýbrž rovnoprávnost a nechceme také býti podřízenými národy v tomto státě, nýbrž rovnoprávnými." 20. března 1892 mluví Masaryk o 6 milionovém národě, postaveném pod kuratelu. O tom mohli bychom nyní my, jako menšinový národ v tomto státě, mnoho a mnoho vypravovati, zvláště my z menšin na Slovensku. Při této příležitosti se musím zmíniti o změně režimu, která se nyní stala u zemského úřadu na Slovensku.

Nechť byl dřívější zemský president dr Drobný, který nyní byl prostě poslán do pense, jakéhokoliv politického přesvědčení, jedno jest jisto: Dr Drobný jest hodný, čestný a slušný muž, který s námi menšinami zacházel vždy přátelsky a ochotně, vyslýchal naše nářky, a nemohl-li již sám mnoho dělati, měl pro každého přátelské slovo, které často má v nouzi veliký význam. Od nynější vlády, kterou na Slovensku jmenují vládou silné ruky, nemohou menšiny mnoho očekávati. Bohužel musím konstatovati, že velikou budovu zemského úřadu v Bratislavě stále většími oblouky obcházíme a přicházíme se svými věcmi do Prahy, kde máme více porozumění a ochoty. Škoda, naše věci pak při provádění váznou v Bratislavě. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Zda by nebylo lepší, vážené dámy a vážení pánové, zavésti v zájmu konsolidace státu a vyrovnání s menšinami místo vlády silné ruky vládu vzájemného dorozumění a jmenovati presidentem muže, který by byl schopen přivoditi takové vyrovnání?

Chci krátce uvésti dva názorné příklady, jak zemský úřad zachází s menšinami a jak respektuje jejich práva. Zástupci opravdu kvalifikované německé menšiny podali zemskému úřadu žádost, aby okresní úřad kežmarský posílal své přípisy obecním úřadům kromě v jazyce státním i v jazyce německém a dále aby úředníci ovládali kromě jazyka státního i jazyk německý. Tato žádost byla téměř před půl rokem podána bratislavskému zemskému úřadu, nemáme však podnes odpovědi. To jest názorný důkaz, jak se zachází s menšinami. Bylo by bývalo mnohem lepší ponechati staré županáty, neboť župan znal své lidi, všechno viděl a věděl i to, že menšiny nejsou žádné divoké národy, se kterými by se nemohlo vyjíti. Pater Hlinka potřeboval však "krajinu".

Druhý případ: Zemský úřad rozpustil před půl rokem městské zastupitelstvo města Rimavské Soboty. Vedením administrativy byl pověřen vládní komisař. Jako příčina bylo udáno špatné hospodaření města. Veřejnost hned o tom pochybovala, že to jest pravý důvod. Nyní pak veřejnost města Rimavské Soboty vidí, proč bylo obecní zastupitelstvo rozpuštěno a jaké úkoly dostal vládní komisař. Městská elektrárna musela býti pronajata velké elektrisační středoslovenské společnosti, v níž jest stát zúčastněn 70%, resp. město musí kupovati proud od této společnosti a nesmí si ho vyráběti ve svých závodech. Městská elektrická centrála vynášela městu Rimavské Sobotě ročně 430.000 Kč čistého výtěžku, kterýžto čistý výtěžek prospíval občanům města, neboť o to byly obecní daňové přirážky nižší. Zásadně obyvatelstvo města Rimavské Soboty souhlasilo s uzavřením smlouvy se zmíněnou akciovou společností, avšak jen o své vůli a bez oktroje. Pan vládní komisař však, aniž se tázal městského obyvatelstva, uzavřel oktrojem smlouvu se středoslovenskou a. s. a pronajal elektrárnu města Rimavské Soboty, zdůrazňuji - na 40 let, za 180.000 Kč ročního nájmu. Dámy a pánové, k této věci není třeba poznámek. Tyto věci jsou velikou chválou pro demokracii ve svobodné demokratické republice, kde vládne lid, ve skutečnosti však vládní komisaři.

rád na jedno zlo, které postihuje nás poslance ze Slovenska. Ministerstvo železnic ustanovilo, že poslanci ze Slovenska, nejedou-li ke schůzím poslanecké sněmovny do Prahy, nýbrž jen ke schůzím zemského zastupitelstva, nemají nárok na poloviční oddělení. Často musejí poslanci z východního Slovenska jeti přes Bratislavu do Prahy na schůze parlamentní; aby vykonali tuto cestu, musejí dvě noci ztráviti na cestě, což jistě není potěšením a tu chce ministerstvo železnic vzíti poslancům tuto nepatrnou výhodu! Tato úspora nezachrání železnice před jejich pasivitou. Nad to ještě musejí poslanci jezditi v nevytopených vozech. Nadarmo jsme intervenovali u ministerstva železnic i u předsednictva posl. sněmovny, vše zůstalo při starém.

Přecházím k původnímu předmětu řeči a prohlašuji, že takovýmito zákony, jako jest tento dnešní, se nemůže národnímu hospodářství v tomto státě pomoci a také se mu nepomůže. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku p. posl. Netolickému.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Hospodářská tíseň, přes všechna opatření na odvrácení nebo ulehčení její učiněná, trvá dále. Stagnace v obchodě i výrobě se šíří a vzrůstá a následek toho je špatný odbyt a vzrůstající nezaměstnanost. Při této tísni, ba krisi je povážlivé, že se nejeví známky, které by naznačovaly obrat a dávaly naději na brzkou změnu. Že toho mínění jest i naše vláda, dokazuje projednávání vládní předlohy, kterou má se vládě dostati zmocnění k opatření části až do 150 mil. Kč. Částky této má býti upotřebeno v různých oborech našeho hospodářského podnikání na zmírnění následků, jež nynější krise zaviňuje.

Postiženy jsou všechny složky našeho hospodářského života, nejvíce a nejhůře ty, které i při dobré konjunktuře hospodářské neměly možnost zabezpečiti se úsporami pro časy zlé.

Jsou to všichni ti, jichž existence závisí na denní stálé práci a výdělku: v prvé řadě dělníci, pak malý zemědělec a malý živnostník. Je nesporné, že dělník odnáší podobnou krisi nejhůře. Ale i malý zemědělec, je-li nucen přivydělávati si prací za mzdu, aby existenci rodiny uhájil, je na tom zle a živnostník odnáší to nejen zvýšenou konkurencí, nýbrž i nedostatečným, klesajícím odbytem. Nynější tíseň hospodářského života a plynoucí z ní nedostatky ukazují na totožnost zájmů malých pracujících vrstev, ukazují, jak jest nerozumné stavěti jeden zájem, jeden stav nad druhý, nebo vytrhovati z celku hospodářského část a stavěti ji proti ostatním. Konkrétně řečeno, jak bláhové a škodlivé je pro celek i pro živnostnictvo, staví-li se proti zájmům těch, jichž prospěch a zvýšení kupní síly jest prospěchem, zvýšením odbytu, práce i výdělku živnostnictva. Živnostník dnes trpí právě tím, že dělník a zemědělec strádá, nemá peněz, aby mohl nakupovati a tím malou výrobu a obchod podporovati. Jsou to nejen společné hospodářské zájmy, které je staví do jednoho tábora, nýbrž je to i společný nepřítel. Boj o život na poli hospodářském vykořisťuje dělníka, kterému ani za příznivé konjunktury nedá tolik, kolik by zasluhoval za svoji práci, ale poškozuje a ničí i živnostníka. Dělník a živnostník si nekonkurují a jejich vzájemný poměr i v dílnách je přece jen jiný než v továrnách. Proto stavění hráze mezi tyto dva činitele je více méně umělé a škodlivé. Vezměme jen příklad, který praktický život ukazuje. Řada živnostníků živoří a upadá. Nejmarkantněji se to ukazuje v obuvnictví, ale i krejčí, kováři a bednáři jsou postiženi a mají se co brániti. Zde je též boj práce s kapitálem, ve kterém podléhá a těžce se udržuje práce. Zatím nezáleží na příčinách, nýbrž na faktu, který jest nevyvratitelný. Dělník, zemědělec, gážista ještě nikdy živnostníka konkurenčně nepoškodil a nezničil. Proto pro nás v otázce, kam živnostník patří a jakými zbraněmi se má brániti, není sporu. Jsme přesvědčeni, že to jest jedině tábor národního socialismu a jeho snahy, které mohou živnostnictvo chrániti a dáti mu příznivější podmínky. Zahrnovati všechny živnostníky do jednoho tábora ovšem nelze. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vy se jich také dovoláváte a byli byste rádi, kdybyste je získali.

Nehledě ani na samozřejmé různosti názorové, jsou zde i rozdíly majetkové. Nám jde a musí jíti o živnostníky malé a střední a celkem o ty, kteří mají pochopení pro stav a vývoj doby moderní a nevěří fantasiím a přežitkům dob starých, dávno minulých.

Pohodlnější a nepřemýšlejícímu i přijatelnější je, zůstati při tom starém a nenamáhati svůj mozek porovnáváním, analysou poměrů, hledáním nových cest a prostředků, jak řešiti a upravovati podmínky, aby lépe vyhovovaly a odpovídaly modernímu životu hospodářskému. Nelze zaspati ani přehlédnouti 100 až 150letý vývoj a dalekosáhlý pokrok hospodářský, změny názorů, jiný způsob života se všemi změnami v rozvrstvení obyvatelstva a jeho následky. Proto nutno i názor na živnostenské snahy a potřeby dle toho měniti a upraviti. Pouhá hesla o stavovství již nestačí. S politováním vidíme, jak živnostnictva v hospodářském boji omezeno jest jen na obranu nebo je poráženo a ničeno. Potřebuje proto zabezpečovacích opatření a opory. Starší metody obrany živnostnictvu v době nynější nestačí a stačiti nemohou. Hledá a potřebuje jiných a ty skýtá socialismus jak pro ochranu, tak obranu i výboj. Východisko i základnu může pro to nalézti v družstevnictví, ovšem družstevnictví správně chápaném a prováděném. Tomu dosud tak nebylo. Je žádoucí řádná výchova a propagace. Družstevnictví, zvláště hospodářskému je třeba věnovati zvláštní pozornost a péči. Družstevnictví úvěrové jest již jiné, prosperuje a účelně si počíná. Je-li jeden obor opatřen, lze vysloviti naději, že bude i druhý. Stačí-li živnostnictvo vésti si své živnostenské záložny, stačí při dobré vůli i na družstva hospodářská.