To a ještě více je Karlova Huť. Karlova Huť okamžitě se obrátila na všecky ostatní závody ostravsko-karvínského revíru a vyzvala dělnictvo do boje proti propouštění, proti hladu a bídě, za drahotní výpomoc, za chléb a práci. Karlova Huť vyzvala Rotavu a Nýdek, mobilisovala venkov, před 2 dny Rotava a Nýdek demonstrovaly a ukázaly, že jsou připraveny, aby nastoupily cestu na Karlovu Huť, dokázaly, že na sta milionových zisků je vyváženo za hranice, ale že dělnictvo si zotročení a bídačení lidí líbiti nedá. Je to velmi nakažlivé, ale Karlova Huť šla ještě dále. Karlova Huť mobilisovala venkov, celé Frýdecko a Nýdecko. Po léta nebylo tak silných schůzí, sta dělníků, domkářů, malorolníků, živnostníků přišlo a protestovalo proti propouštění dělnictva v Karlově Huti a svým protestem vytvořilo v závodech situaci, že dělnictvo dělalo přípravy pro solidární vystoupení po boku Karlovy Huti. Konference kovodělníků, konaná 30. listopadu, vzala boj Karlovy Huti za svůj a učinila všechny přípravy pro solidární boj s Karlovou Hutí proti propouštění a za drahotní výpomoc. Znovu ukázala se v této době úloha sociálfašistů jako kontrahentů smlouvy. Pod dojmem mobilisace dělnických mas Svaz průmyslníků, ačkoli stále prohlašoval, že nedá žádné drahotní výpomoci, najednou dva dny po konferenci přistoupil na vánoční výpomoc, ovšem ne výpomoc, nýbrž almužnu - 50% loňské výpomoci. Ale i tuto nízkou výpomoc dal pod dojmem mobilisace dělnictva a jeho příprav k boji. Drahotní výpomoci bylo znovu použito k zmírnění nespokojenosti, ale nemůže se tím změniti nic na vývoji poměrů na Ostravsku. Dělnictvo rozhořčeně protestuje proti sociálfašistickým kontrahentům, kteří bez vědomí 45.000 horníků a lučebníků přistoupili na to, co jim zaměstnavatelé pod vlivem pohotovosti dělnictva dali. Dělnictvo bude bojovati dále za celou drahotní výpomoc, proti propouštění, poněvadž zisky všech společností a všech zaměstnavatelů na Ostravsku dokazují, že zaměstnavatelé mohou dělnictvu vyhověti v jeho požadavcích, že ze závodu nesmí býti nikdo propuštěn. Ovšem, dělnictvo Karlovy Huti se také usneslo, aby přesvědčilo dělnictvo o tom, že se v tom směru učiní všecky kroky, ovšem, budou-li co platné.

V čele boje půjde Karlova Huť, která postavila se na stanovisko, že nesmí býti nikdo propuštěn. Usnesla se na provedení intervence u okr. úřadu, živnostenského inspektorátu i u ministerstva soc. péče, ale zároveň zvýšila ještě více svoji bojovnou pohotovost. Ministerstvo soc. péče slíbilo svolání ankety, ale odřeklo ji, poněvadž prý ministerstvo soc. péče nemá možnosti ani moci, aby znemožnilo propouštění. Zatím jednala o sporu rozhodčí komise, které byla záležitost předána a tato zřejmě pod dojmem pohotovosti dělnictva, mobilisace venkova, sevřené železným kruhem bojovného odhodlání, zrušila propuštění všech dělníků a dala souhlas ku propuštění 16 svobodných, kterým však musí býti vyplacena čtyřnedělní mzda. Dělnictvo Karlovy Huti však činí kroky, aby i těchto 16 dělníků nebylo propuštěno. Kdyby však došlo přes to k propuštění dělnictva Karlovy Huti, považuje je stále za zaměstnance Karlovy Huti.

Ovšem přípravy dělá i vláda. Státní orgány, které nemohou a nezakročí proti kapitalistům, kteří vyhazují dělnictvo, okamžitě staví se na pomoc kapitalistům, když se dělnictvo nechce dáti vyhazovati ze zaměstnání a nechce zůstati tak na pospas bídě a hladu. Místo pomoci napadeným dělníkům, místo zabrániti jejich propuštění, poslali jste do Karlovy Huti 100 četníků, proměnili jste okolí ve válečný tábor. Ovšem od měšťácko-sociálfašistické vlády, nástroje finančního kapitálu, vy služebníci Preissů, Schneidrů, Creusotů, není možné nic jiného očekávati. Zisky akcionářů Živnobanky, milionové tantiemy Preissů a spol., dividendy Schneider-Creusota, to je vaše starost, ale pracující lid je vám objektem vykořisťování. Sta četníků má znemožniti boj dělnictva Karlovy Huti proti propuštění a eventuelně utopiti jej v krvi.

Od 1. května máte v Karlově Huti a ve Frýdku sta četníků téměř ve stálé pohotovosti, takže četníci již proklínají kde koho a i dělnictvo, poněvadž je považují za příčinu svého zotročení a ztížení služby. Zatím však dělnictvo ještě nikoho nezabilo ani neohrožovalo. Postavilo se a bojovalo proti propuštění, proti persekuci, proti trestům v závodě. Projevilo svoji solidaritu s obětmi radotínského krveprolití a odsoudilo vás, kteří jste dali stříleti do dětí, projevilo svoji solidaritu s jinými bojujícími částmi dělnické třídy, zvolilo celý rudý závodní výbor, vytvořilo třídní bojovnou jednotu, a to je u vašeho kapitalistického režimu zločin. A proto od 1. května štvete četníky, aby snad ve zlosti pořádně ty karlohuťské bolševiky zmlátili a vytloukli jim z hlav jejich solidaritu a třídní dělnické vědomí, jenomže v Karlově Huti to nejde a četníci měli by to věděti, že ne k vůli dělnictvu jsou honěni s místa na místo, z jedné pohotovosti do druhé, nýbrž k vůli buržoasii, k vůli jejím fízlům, pro překonání krise kapitalismu na účet dělnictva. Proto zisky a dividendy kapitalistických zlodějů zůstaly nedotčené a proto ne hladové dělnictvo, které brání holou existenci, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 57 této těsnopisecké zprávy.]. Ale pohotovost četnictva v Karlově Huti zakazuje všechny projevy, kde dělnictvo chce mluviti o svých bolestech a protestovati proti propouštění; okresní úřad ve Frýdku zakazuje všechny tyto projevy. To vše nasvědčuje tomu, že máte v úmyslu vyvolati v Karlově Huti opravdu masakr, ale když v posledních dnech se štve v agrárním tisku, v tisku p. ministra vnitra, v tisku p. ministerského předsedy, když píše tento tisk o tom, že do drobného lidu má býti stříleno, zdá se, že naše obavy jsou opodstatněné a že jsou na místě. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Jest jasné, co sledujete. Vy chcete rozbíti v zájmu svazu průmyslníků a kapitalistů revoluční baštu, zničiti příklad dělníků v Karlově Huti, jak bojovati proti propouštění. Připravujete se ve službách finančního kapitálu, abyste provedli v Karlově Huti lenský rozstřel v novém vydání. Neměli byste zapomínati, co byl lenský rozstřel, kdy r. 1912 carská soldateska rozstřílela na 400 stávkujících dělníků, zaměstnaných ve státních zlatých dolech na řece Léně. Tito dělníci nestávkovali proto, že se jim dobře vedlo, nýbrž proto, že neměli co jísti. Tehdy po lenském rozstřelu celý svět protestoval proti tomu, snad i někteří z vás protestovali, protestoval i tehdejší profesor - dnešní president Masaryk. Jak se časy mění. Dnes po letech, když z obětí a bojů pracujících máte moc, připravujete takový rozstřel, jaký byl r. 1912 na Léně. Nikam jinam nemůže stálá pohotovost, zákazy projevů cílit a také dojít. Jestliže tento stav nezměníte a tomuto přání nevyhovíte, již předem činíme vás, celou vládní většinu, vás pány sociálfašisty odpovědné za následky. Dostane se vám odplaty, jaké zasloužíte.

Nezapomínejte na to, co znamenal lenský rozstřel: povstání, barikádové boje v Moskvě, Kyjevě, Permu, Charkově i jinde a carský trůn se na základě lenského rozstřelu šeredně zakymácel. Lenský rozstřel znamenal zahájení boje, který vyvrcholil r. 1914 v pouličních barikádových bojích a vyvrcholil velikou říjnovou revolucí, která smetla všecky rázem.

A proto buďte si vědomi toho, kdybyste provedli své plány a masakr v Karlově Huti, tak nebude se opakovati to, co se stalo v Rusku, kdy tam byl proveden rozstřel stávkujících, nebude to základna pro vzrůst fašismu, ale provedete-li plány své, tak padá na vás odpovědnost a bude to znamenati boj veškerého pracujícího dělnictva v Československé republice proti vaší sociálfašistické a fašistické politice. Dělnictvo se však takhle od té vaší politiky odvrací.

Dokazují to v poslední době ve všech místech konané volby do závodních výborů. V Karlově Huti získala v letošním roce revoluční kandidátka všechny mandáty. U firmy Postelberg ve Frýdlantu získali jsme 6 mandátů ze 7 přes to, že se tam propouštělo; ve Vítkovicích jsme získali nové 3 mandáty a nových 2.000 hlasů, v drátovně v Bohumíně 1 nový mandát, ale také jsme získali hodně hlasů ve Třinci. Ani panu doktoru, kterého tam vydržujete a který tam fedruje fašismus, nepomohlo, že národní socialisté spojili se se sociálfašisty proti revoluční kandidátce. Ukázali jen, jakými jsou socialisty, že není mezi nimi a fašisty žádného rozdílu. Dělníka, jednoho svého člena, který se stavěl proti tomuto paktu s fašisty, dali ze schůze vyvésti četníky a policajty. Za těchto poměrů konají se ve Třinci volby.

Dělnictvo má už dosti té vaší politiky a činnosti. Také volby do závodních rad na Ostravsku to dokázaly. Dokázaly to také poslední volby v hornickém revíru na Kladně, kde proti r. 1929, kdy jsme získali 2.400 hlasů, získáváme při nynějších volbách 3.885 hlasů. (Posl. Hudec: Proti r. 1928 ztrácíte!) Proti r. 1928 ztrácíme nepatrný počet hlasů. Soc. demokraté, kteří minulého roku dostali 2.217 hlasů, dostávají nyní 1206 hlasů. Taková je skutečnost, a na té nemůžete nic měniti. A jestli jste zde včera při řeči našeho soudruha vykřikovali o výsledcích voleb na železnicích, tedy mohu říci, že při tom teroru a maďarských volbách, které jste na železnicích prováděli, získali jsme přes to ještě 108.000 hlasů a tisíce hlasů jste nám ukradli a tisíce železničních zaměstnanců se k volbám vůbec nedostavilo. Těmi volbami, které jsou vaší hanbou a vaší ostudou, nechlubte se nikdy!

Dělnictvo chápe a pochopí ve své většině, že mu nezbývá nic jiného, než nastoupiti cestu sjednoceného třídního boje, jakou jde Karlova Huť. Dělnictvo pochopilo, že musí zříditi ve všech závodech bojovné vedení, sbor revolučních důvěrníků, zostřiti boj proti sociálfašistické politice, jako to provedlo dělnictvo v Karlově Huti. Jednotu zdola, pohotovost s heslem: jeden za všechny a všichni za jednoho, musí dnes býti zanesena a také bude zanesena do všech závodů. Proti propouštění, které není jen v Karlově Huti, nýbrž které se připravuje ve všech závodech, přesto že zaměstnavatelé docilují stejných anebo ještě větších zisků! Karlova Huť, která zde stála jako maják, měla býti poražena, aby uhlobaroni na Ostravsku a jinde provedli snáze své plány na propuštění několika tisíc horníků, aby pánové ve Vítkovicích mohli provésti své plány, aby tak mohli učiniti pánové v ostatních železárnách a kovozávodech, propustiti další tisíce dělníků. A proto Karlova Huť, ten maják, který zde stojí a znemožňuje propouštění, která burcuje dělnictvo k jednotnému boji, měla býti rozbita a znemožněna. To bylo plánem podnikatelů, to bylo plánem ostravských milionářů. Ale provedení těchto plánů se jim nezdařilo. Dělnictvo proti tomu vytvořuje velký, mocný, sjednocený nástup všech závodů ostravského revírního kraje, všech kovozávodů, lučebních závodů a ostatních a připravuje se k boji. Jestli Karlova Huť dík své odhodlanosti a jednotě odrazila nápor, nevzdávají se kapitalisté plánů na další propouštění. Mají úmysl propustiti v samé Karlově Huti 450 dělníků a další sta ve Vítkovicích, Třinci na šachtách, v textilních závodech ve Frýdku a Místku a vedle toho snížiti mzdy atd.

Dělnictvo však žádá svou plnou drahotní výpomoc, zastavení propouštění, zkrácení pracovní doby, podporu v nezaměstnání pro všechny a nejen pro privilegovanou část a proto musí mobilisovati k masové politické stávce jako jedinému prostředku, který znemožní plány zaměstnavatelů, který odrazí vaši ofensivu a přejde do protiofensivy. Aby se tak mohlo státi, nastoupí dělnictvo cestu i příklad Karlovy Huti. Vytvoří na závodech, na všech šachtách bojovná vedení, složená z poctivých, odhodlaných, dělnické věci oddaných dělníků, bez rozdílu národnosti a politické příslušnosti, vytvoří sbory revolučních důvěrníků, zorganisuje se v rudých odborech v komunistické straně, posílí jedinou revoluční dělnickou stranu, stranu komunistickou, svého vůdce. To jsou předpoklady pro jednotný massový nástup všeho dělnictva, pro massovou stávku, která bude východištěm otevřeného protinástupu zbídačených mass pracujícího lidu v továrnách, v dílnách, šachtách, ve městech i na venkově za chléb, práci a všechnu moc pracujícím.

Nic nepomohou vaše jeremiády, železným krokem jde proletariát, aby splnil svůj historický úkol, aby rozbil kapitalistický řád, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. prosince 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Stašek. Dávám mu slovo.

Posl. Stašek: Slavná sněmovno! Projednávaný návrh zákona o trestním soudnictví nad mládeží vyplňuje citelnou mezeru a nedostatek naší legislativy. Téměř všechny kulturní státy po válce jistě z velké části k vůli rozvrácené morálce poválečné upravily své trestní soudnictví nad mládeží, pouze Československá republika dosud neměla zákona, jenž by řešil aspoň po trestní stránce problém zločinnosti mládeže. Otázka tato sice byla projednávána meziministersky již v prvních letech poválečných, ale k definitivnímu řešení nedošlo. Nyní konečně dostalo se nám zákona, který je jistě založen na moderních názorech a poznatcích novodobé kriminalistické vědy a předních našich odborníků v otázkách zločinnosti mládeže, neboť jest to veliká právní literatura, jež se otázkou touto zabývá, a při tak dlouhé přípravě tohoto zákona doufáme, že jejích výsledků bylo náležitě využito.

Nechci však se obírati právní otázkou tohoto zákona, ani připomínati různé názory, s jakými i staří a zkušení právníci a soudci hledí na tento zákon a ne bez určité kritiky. Učinil tak přede mnou můj klubovní kolega dr Daněk. Ale chci si všimnouti trestního soudnictví a všech těch problémů, jež s otázkou touto souvisí, s jiného hlediska a to především hlediska mravního. Neboť, slavná sněmovno, problém kriminality mladistvých jest nejen problémem sociálním a hospodářským, jak bylo několika řečníky zdůrazňováno, nýbrž především a hlavně problémem morálním.

Konstatuje tak konečně i zpráva ústavně-právního výboru, jež praví: "Ať sebe mírněji posuzujeme provinění osoby mladistvé, zůstává skutečnost, že trestný čin byl ve velkém počtu případů spáchán proto, že pachatel neměl obyčejně z důvodů sociálních a hospodářských - dostatečné výchovy, dostatečného vedení a dozoru." (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

A zde jsme u jádra celého tohoto složitého problému, na který bych chtěl, aby se zde u příležitosti projednávání zákona o trestním soudnictví nad mládeží nezapomínalo. Stálo by za to, abychom si zde jedenkráte podebatovali o nejpalčivější otázce přítomné doby, jíž je mravní stav naší mládeže poválečné, mládeže vyrostlé a vychované nikoliv ve staré éře rakouské, nýbrž v nové éře naší osvobozené vlasti. A v tom se podle mého názoru jistě všichni bez rozdílu srovnáváme na základě dosavadních zkušeností, ale též bohatého materiálu, který nám dává důvodová zpráva k vládnímu návrhu, že naše čsl. mládež nalézá se v hluboké mravní krisi, jejíž řešení je nejnaléhavějším úkolem všech činitelů, kteří jsou odpovědni za vývoj a budoucnost naší Československé republiky.

Naše vláda a náš parlament vyvíjí jistě chvályhodnou činnost v řešení nejrůznějších krisí našeho hospodářského a sociálního života, ale o jednu krisi nemá dostatečného zájmu, a to je řešení mravní krise našeho národa, krise, jež stejně ohrožuje štěstí a budoucnost naší Československé republiky jako kterákoli jiná krise. (Výborně!)

Slavná sněmovno, je tedy otázka, kterou si máme a musíme předložiti, nalézá-li se naše mládež v mravní krisi? Na tuto otázku je možno odpověděti s nejrůznějších hledisek, s hlediska života kulturního, sociálního, hospodářského a mravního, ale já zůstanu jen u předlohy našeho zákona, jež nám podává ve své důvodové zprávě bohatý materiál, že naše mládež skutečně nalézá se v hluboké, zvláště mravní krisi. Jeví se to především ve vzrůstajících číslech těžkých zločinů, spáchaných mladistvými. Kdežto činy souzené okresními soudy proti poslednímu normálnímu roku předválečnému, t. j. r. 1913, značně poklesly, zločiny a přečiny souzené u krajských soudů velmi povážlivě stouply. Ukáži to na číslech: r. 1913 u okresních soudů bylo projednáváno v Čechách, na Moravě a ve Slezsku proti nedospělým a mladistvým 14.029 trestních případů, r. 1919 10.733 a v následujících letech kolem 10 až 12.000 případů, až r. 1928, ze kterého máme poslední statistická čísla, dosáhl 12.128 případů, tedy téměř o 2000 případů méně než r. 1913. Tak je tomu u činů souzených u okresních soudů.

Jinak však jest tomu u trestných činů souzených u krajských soudů, tedy zločinů a přečinů. R. 1913, tedy před válkou, bylo takových případů souzeno 885, r. 1919 již 3558. Tento vzestup dosáhl vrcholu r. 1921, kdy bylo těchto případů 3793, tedy téměř o 3000 více než r. 1913. Pak následoval jistý pokles až do r. 1924 a 1925, kdy těchto případů projednávaných u krajských soudů bylo kolem 1660. Od té doby jeví se však stálý vzestup, který r. 1927 dosáhl 2081 případů a r. 1928 1780 případů.

Je otázka, co je příčinou tohoto zarážejícího vzrůstu těžké zločinnosti nedospělých a mladistvých, takže i důvodová zpráva konstatuje, že počet mladistvých, proti nimž bylo zahájeno trestní řízení právě pro těžší trestné činy, po válce povážlivě vzrostl. Na tuto otázku se obyčejně odpoví, že příčinou je válečná demoralisace a poválečná krise. Ale je otázka, je-li tomu tak. Po světové válce máme již 12 let a mezi mládeží je již generace těch, kteří se narodili a byli vychováni již po válce a kteří vůbec s válkou a tehdejšími poměry nemají nic společného, a přece i mezi nimi roste číslo zločinnosti. Podle statistických dat je počet osob mladistvých, odsouzených pro zločin nebo přestupek mladistvých, tedy v obojím případě činy objektivně závažné, stále ještě několikráte větší než před válkou a to u přestupků nedospělých téměř pětkráte a u zločinů více než dvakráte. Pro těžké zločiny bylo pak ještě roku 1928 vyšetřováno o 1000 případů více než před válkou r. 1913.

Je tedy vinna jen válka? Nejsou zde ještě jiné příčiny? A které? Těmito otázkami, slavná sněmovno, měli by se zaměstnávati povolaní činitelé našeho veřejného života, a kdyby přemýšleli objektivně a nepředpojatě, možná, že by se s námi sešli na společném názoru, že dnešní mládeži chybí silná mravní opora, silné mravní základy, o které by se opřela v dobách pokušení. A tyto mravní základy nikdy nevybudovala a nevybuduje v mládeži tak zv. laická morálka, ty může vybudovati jen náboženství, jen křesťanská výchova naší mládeže. A kdo by chtěl založiti mravnost bez náboženství, ten se podobá podle ruského myslitele Tolstého dětem, které chtějí přesaditi květinu; ta se jim líbí, ale kořeny se jim nelíbí, i uříznou květinu a zasadí ji bez kořenů a ta ovšem zhyne.

Statistická data a celý zákon, který dnes projednáváme, ukazují, že laická morálka ztroskotala. Její hlasatelé slibovali, že vytvoří na jejím základě nového člověka, mravnějšího, lepšího a dokonalejšího, než je člověk vychovaný podle starého názoru. K tomu cíli musely býti vyházeny kříže ze škol, musela ze škol modlitba, na slovo Bůh byla v učebnicích a všude ve školách vyhlášena hotová klatba, vyučování náboženství vyhlášeno za nepovinný předmět, zkrátka naše školy byly zlaicisovány. A výsledek, slavná sněmovno - je několikanásobná zločinnost a hluboká mravní krise, jež se jeví ve všech směrech a v celém životě naší mládeže. Ti hoši jsou ze škol vysláni do života jako vojáci bez střeliva. Když přijde útok, útok ze špatného pokušení, pak ovšem stojí bezbranní a musí padnouti. Padnou do bahna, špíny, do vlastní krve. Jejich neštěstím je, že byli vychováni v našich moderních školách, bez Boha, bez náboženství, bez víry.

Snad se někomu bude zdáti mé tvrzení příliš jednostranné. Nuže, tomu bych chtěl opět odpověděti ciframi, vzatými ze statistických dat a z tabulek důvodové zprávy, jež jistě nelžou ani nepřehánějí.

Pro zločiny bylo r. 1913 souzeno v Čechách 507 mladistvých, na Moravě 378, tedy o 129 méně; r. 1919 v Čechách 2131, na Moravě 1427, tedy o 704 méně; r. 1921 v Čechách 2225, na Moravě pouze 1568. Konečně se tento poměr vytvořil v letech 1925 až 1927 tak, že počet mladistvých, vyšetřovaných pro zločiny byl na Moravě téměř o polovinu menší než v Čechách. Tento nepoměr jistě vzbuzuje pozornost a člověk se musí ptáti, proč je v Čechách mnohem více zločinné mládeže než na Moravě. Řeknu to, slavná sněmovno, přímo a otevřeně: Na Moravě se v širokých vrstvách lidových ještě zachovala víra a život podle náboženství. (Posl. Jaroš: Morava je menší!) Prosím, i v té menšině. V Čechách jsou poměry náboženské mnohem horší. Odpadlictví, sektářství, bezbožectví, volnomyšlenkářství má zde úrodnou půdu a tak zde má úrodnou půdu také zločinnost naší mládeže.

Slavná sněmovno! Ta věc se objevuje ještě po jiné stránce. Bohužel, statistika nám nepřináší čísla mladistvých zločinů z míst průmyslových, kde zvláště kvete nevěra, a míst venkovských, kde žije ještě stará náboženská tradice. Jistě bychom se přesvědčili, že v místech průmyslových je mnohem více zločinné mládeže než v místech venkovských.

Alespoň malý výhled do této zajímavé okolnosti nám dává tabulka, znázorňující počet trestních případů zahájených proti osobám nedospělým a mladistvým u trestních soudů v obvodu velké Prahy. Z této tabulky se dovídáme, že r. 1921 projednávaných případů byla 1/8 a r. 1927 dokonce 1/5 všech případů projednávaných v celých Čechách.

A jak to vypadá v jiných průmyslových střediscích, o tom se lze přesvědčiti na př. z výročních zpráv České okresní péče o mládež. Jednu takovou zprávu z českého severu měl jsem nedávno v rukou. Byly v ní líčeny mravní poměry mezi českou mládeží v jednotlivých severočeských okresech, jako jsou Chabařovice, Bílina, Duchcov, Most, Ústí n. L. atd. V Duchcově na př. stálo před soudem za uvedený tam rok 85 dětí, v Bílině 48, v Ústí n. L. 65 atd. Výroční zpráva České okr. péče v Ústí n. Lab. k těmto smutným cifrám dodává: "Mnoho zaviňují rodinné poměry, špatné vychování, častá příležitost k činu a často i rodičové zaviňují trestnost mládeže." A já bych k tomu ještě si dovolil dodati: A mnoho zaviňuje i hrozná náboženská pustota tamějšího lidu, povážíme-li, že v těchto okresech v řadě obcí odpadlo i 90% českého obyvatelstva od náboženství. Kdyby na ničem jiném, tedy na základě těchto fakt a číslic se můžeme přesvědčiti, jak špatnou službu a práci koná pro stát a společnost ten, kdo vidí vrchol veškeré činnosti bráti lidem víru a náboženství, aniž by měl něco, čím by tuto podporu morálního života jim nahradil.

A ještě na jednu statistickou zajímavost chci poukázati, a to je poměr mladíků a dívek ve věku 14 až 18 let odsouzených v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pro zločiny a přečiny. Tak r. 1914 odsouzeno 643 mladíků a 80 dívek, r. 1919 2177 mladíků a 571 dívek, tedy vždy asi jedna čtvrtina dívek z celkového počtu. Ale v letech dalších, 1921 až 1926 tento poměr klesl tak, že odsouzených dívek je dokonce v některých letech i sedmkráte méně nežli hochů. Čím to? Vzpomínám si na onoho turinského profesora, slavného kriminologa. Tento jedenkráte přednášel před velikým shromážděním o příčinách, jež vedou na cestu zločinu a položil otázku: "Jak to přijde, že v kriminálech a trestnicích je daleko více mužů nežli žen?" A když nikdo z celého shromáždění nedovedl na danou otázku odpověděti, prohlásil přednášející: "Nezodpovím vám tuto otázku, ale poradím, jak si na ni odpověď opatřiti. Jděte a nahlédněte do kostelů. Koho tam najdete více? Mužů či žen? A pamatujte si: Těch, kterých je více v kostele, je méně v kriminálech a těch, kterých je více v kriminálech, je méně v kostele!"

Tím, slavná sněmovno, již odpovídám na další otázku, jak bojovati a pracovati proti vzrůstu zločinnosti mládeže. Vím, že značná část této sněmovny, alespoň veřejně, nesouhlasí s mými vývody, ale to mně nemůže zabrániti, abych právě s tohoto důležitého místa veřejně neřekl, že podle mého názoru, který jest názorem všeho věřícího českého lidu, tedy nejen katolíků, nejlepším prostředkem ke snížení počtu zločinů mládeže je výchova založená na základech náboženských, a poněvadž výchova z převážné části děje se ve škole, tedy škola, jejíž vyučování a výchova by byla proniknuta duchem křesťanským. To je názor všech velkých paedagogů a znalců duše dětské. Jmenuji Komenského, který ve svém spise "Zákony školy dobře spořádané" napsal, že jiné školy vůbec nezná než školy křesťanské, a praví: "Vznešený úkol školy budiž, aby dílnou byla, v níž by lidé pravými lidmi a křesťané pravými křesťany učiněni byli."

Tento názor Komenského je i názorem jiných velkých paedagogů. Z moderních jmenuji Foerstra, známého paedagogického učence, spisovatele a pacifistu, který od nevěry z vlastních názorů při výchově mládeže v korekčních ústavech přišel na to, že nejlepší prostředek vedoucí k výchově mravně pokaženého dítěte jest jen na základech náboženských a křesťanských. Je to názor, který se kryje s názorem věřícího lidu v Československé republice, i na př. našich evangelíků, jak to ukázal poslední jejich sjezd. Vede nás k tomu, abychom právě při této příležitosti opět zdůraznili s této parlamentní tribuny, že československá strana lidová není a nemůže býti spokojena s dnešním duchem a praxí na našich školách, že bude dále burcovati katolický lid a pracovati k tomu, aby čsl. školy byly školami, jež by podle Komenského Didaktiky "Srdce v Bohu mocnými kořeny zakládaly" a kdyby se tak nemohlo státi ve školách státních, potom čsl. strana lidová ve spojení s ostatním lidem katolickým použije veškerých prostředků a možností, aby pro mládež katolickou zřízeny byly školy náboženské, školy katolické. (Souhlas.)

Tyto náboženské školy byly by tím nejlepším preventivním prostředkem proti zločinnosti nedospělých. Zákon o trestním soudnictví nad mládeží ani připravovaný zákon ministerstva soc. péče o ochranných a výchovných opatřeních mládeže mravně vadné sotva jím bude i přes nejlepší snahu těch, kteří zákon ten parlamentu podávají. Duch křesťanský nedá se nahraditi humanitou, jíž je i tento zákon, který máme odhlasovati, přeplněn. Souhlasím po této stránce s p. dr Stránským, že moderní kriminalisté - a jeví se to i v této osnově - příliš se mazlí se zločinci a podporují tak vzrůst zločinnosti. Markantně to, slavná sněmovno, vyjádřil nedávno onen ničemný výrostek Hurych, který zabil šoféra Patočku a který po svém cynickém zločinu prohlásil znalcům, zkoumajícím jeho duševní stav: "Popravovati mne nebudou, odsedím si nějakých 10, 12 roků a ve vyšetřovací vazbě se mám lépe, než jsem se měl na svobodě. A v trestu je to prý ještě lepší než ve vazbě." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pana ministra spravedlnosti, který předkládá tento zákon sněmovně, bych si však dovolil upozorniti ještě na jednu cestu, po níž by bylo dlužno se bráti v boji proti zločinnosti mládeže. Četl jsem nedávno dílo kteréhosi znatele otázky zločinnosti mládeže, že velmi značná část mladých zločinců rekrutuje se z dětí rozvedených manželství. Škoda, že statistické tabulky v důvodové zprávě, jež udávají, pokud mladiství provinilci jsou sirotky, neudávají též počet mladých zločinců z rodin rozvedených. Jistě mravní bída těchto sirotků po živých jest veliká, nesmírná. Nedávno o ní psal kol. inž. Nečas pěkný článek v Právu Lidu. Je opravdu otřásajícím faktem, povážíme-li, jak ohromná jest massa dětí z rozvedených manželství.

Nedávno náš statistický úřad konstatoval, že pouze r. 1929 přišlo manželskou rozlukou a rozvodem buď o oba rodiče nebo o matku nebo o otce celkem 8.200 dětí. Snadno si můžeme spočítati, kolik za těch 11 let, co zákon rozlukový existuje, jest v našich zemích dětí z rozvedených manželství, jejichž výchova jest, jak jistě není mezi námi sporu, velmi otřesena. Nemůžeme se opravdu diviti, že z nich se rekrutuje největší procento mladistvých zločinců a provinilců.