Policejní dohled jest odstraněn a jest to tak dobře. Neboť policejní dohled měl často osudné následky, již pro způsoby jednotlivých neobratných a beztaktních činitelů, kteří způsobili, že osoba pod dohledem byla v okolním světě ve svém okolí zbavena cti, ba které se osudně projevily i v tom směru, že osobě pod dohledem bylo přímo znemožněno sociálně nově se včleniti do společnosti. Policejní dohled jest odstraněn a nahrazen ochranným dozorem, který bude míti ráz sociální péče a bude doplňován a často nahrazován ochrannou výchovou. Pro výkon trestu ustanovují se zvláštní ústavy. Výkon trestu u mladistvých bude úplně směřovati k výchově a k odbornému vzdělání a doba, kterou nyní mladistvý ztráví v trestnici, má mu býti aspoň částečně započítána do učební doby. Ustanovuje se kontrolní dozorčí úřad, dozorčí rada, k níž budou patřiti členové péče o mládež. A zde vidíme první, poněkud ostýchavý pokus, ale je to přece první pokus a neobyčejně důležitý krok, který se činí k reorganisaci našeho výkonu trestu.

Dovolte mi promluviti jen několik slov o tom, jak se u nás vykonává trest. Již budovy pro to jsou dosti neúčelné; byly skoupeny a dostaly se dohromady, jak to právě šlo, a jen trestnice v Borech byla vlastně vystavěna pro svůj účel, jinak jsou to bývalé zámky, převzaté kláštery, staré hrady a mají jen to společné, že jsou naprosto neúčelné a že u všech těchto budov jest zamýšlena a soustavně provedena neutěšenost. Vedoucí mužové našeho výkonu trestu, ředitelé, sotva vidí vězně, vidí je jen tehdy, když přicházejí do trestnic a když je znovu opouštějí. Mimo to vidí je většinou jen v případech, kdy byli disciplinárně předvedeni, tedy v situacích, které jsou pro vězně neobyčejně nepříznivé. Nemáme v našich trestnicích žádného psychiatra, nemáme opatrovníka, máme v trestnicích příliš málo lékařů a dohlížitelé nejsou, byť měli sebe lepší vůli, pro svůj těžký úřad vzděláni ani pedagogicky, ani psychiatricky, ba u nás dokonce ani odborně.

Pracovní metody v našich trestnicích jsou skoro veskrze zastaralé. Našla jsem tam mnoho lidí, kteří lepí papírové sáčky, mnoho lidí, kteří po léta nedělají nic jiného, než že pletou dlouhé papírové pruhy, které se pak zpracovávají v pouzdra, našla jsem staré tkalcovské stavy, na nichž se tká plátno a bavlna jako za dob prababiček. Co mají tito lidé počíti se svými znalostmi, když často teprve po letech vyjdou do světa, ve kterém technika strojů přímo pádila kupředu, do světa, jenž se jim svými pracovními metodami stal úplně cizím, do světa, který je beztoho nevraživě přijímá a k němuž nemají již žádných vztahů, neboť styky rodinné jsou většinou zrušeny a neni zde často ani člověka, k němuž by měli důvěru? Vstupují do boje o svou existenci se zcela nevhodnými prostředky a kdož by se divil, že po několika nepodařených pokusech znovu se vracejí ke zločinu, že znovu zaměstnávají soudy, že znovu zaplňují naše věznice. To jest po hmotné stránce marnotratné, neracionelní, ale především nikde se tak nemrhá lidstvím jako v našich trestnicích.

Slavná sněmovno! Máme nyní tento návrh, který jest prodchnut pokrokovým duchem. I při poradách ve výboru prošlo příznivě mnoho našich návrhů, z části byly převzaty doslovně, z části sice převzaty, ale, pokud šlo o stupeň, zeslabeny; a když zde konstatujeme, že se nám při projednávání v ústavně-právním výboru parlamentními metodami podařilo tento návrh zákona ještě podstatně zlepšiti, pak nám cit pro spravedlnost přikazuje, abychom pamatovali slovem uznání na zpravodaje prodchnutého moderním duchem demokratického parlamentarismu.

Konstatujeme-li to s radostí, přece nemůžeme říci, že by šlo o zákon, jenž by byl úplný, který by neměl již žádných vad. Nikoliv, jsou zde ještě vady, zákon neni úplný, ba dokonce obsahuje tu a tam větší nedostatky.

Tak nacházíme v §u 8, že v případech, kde se za zločiny dospělých hrozí trestem smrti nebo doživotního žaláře, hrozí mladistvým zavření od 1 do 10 let, ba, jde-li o 16 až 18leté, dokonce zavřeni od 2 až do 15 let. Podařilo se nám v ústavně-právním výboru zlepšiti to poněkud tím, že tato nejnižší hranice byla snížena ze 3 na 2 léta. Ale i ve dnešním znění jest to ještě nehorázné. V hlavě druhé není ustanoveno dostatečné zastoupení činitelů péče o mládež v senátech mládeže. V hlavě třetí chybí důsledné provádění odloučení osob po prvé trestaných od osob vícekráte trestaných, ba dokonce od dospělých. To jest velmi zlá věc, neboť tím se lepší živly bez záchrany vydávají na pospas horším a víme, že špatný vliv jest v mnoha případech silnější. Stále ještě zákon proti svému duchu ustanovuje jako kárné prostředky půst a tvrdé lože. To není pedagogické a nesouhlasí s duchem celého zákona. To již nepatří do nové doby. Také vytýkáme jistou ztrnulost lhůt při individuálním nakládání s podmínečně propuštěnými.

Nerozbírajíce naše jiné zásadní stanovisko ke státnímu soudu, který jako výjimečný soud zásadně potíráme, rádi bychom zde řekli, že nepovažujeme za správné, aby mladistvé soudil nejvyšší státní soud. Obžalovaný bude tím snad přesvědčen o příliš velkém významu svého činu a to nemůže míti pedagogických účinků, nýbrž ve většině případů to způsobí opak. Také nalézáme, že státní soud již složením svých členů - jsou to většinou starší pánové - není schopný, aby mohl subjektivně porozuměti příčinám trestního činu mladistvého a spravedlivě jej posouditi. Konečně bychom ještě řekli, že jest od zákona nedůsledné, že neobyčejně omezuje obor působnosti porotních soudů a zastavuje se těsně před státním soudem. Vidíme také, že musíme zde vytknouti, jak jest omezen věk mladistvých. V době, kdy z pedagogických, ale i z naléhavých sociálních a hospodářských důvodů jest pravděpodobné, že věk školou povinný bude určen 16 lety, bylo by jen bývalo spravedlivé, kdyby i věk nedospělosti, tedy věk beztrestnosti byl stanoven na 16 let. Zákon, jemuž vždy lze předpovídati dlouhé trvání, měl by právě k tomu přihlížeti. Byli bychom považovali i za vhodné, aby mladistvý věk byl prodloužen o 2 roky, totiž až ke 20. roku; celý způsob smýšlení našeho obyvatelstva, zeměpisná poloha naší země působí, že naši mladí lidé dospívají tělesně a duševně mnohem později a že teprve ve 20. roce svého věku dosahují mravní zralosti, aby mohli nésti odpovědnost i za své činy.

Reforma trestního práva pro mládež má dva úkoly: Zrušiti tresty a vybudovati vhodná zařízení, která by mohla nahraditi trest. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Zrušiti tresty a nevytvořiti přiměřená zařízení bylo by nedostatečné, bylo by neúčelné, ba mohlo by to míti přímo osudné účinky, kdyby se tresty zrušily a nic se nedalo na jejich místo. Domnívám se, že sociální závady nemohou býti odstraněny slovem, nemohou býti odstraněny ani slovem zákona, když po něm nenásledují činy, a proto jest nejnutnějším a nejnaléhavějším požadavkem zříditi vhodné ústavy, neboť ty, které dnes máme, nepostačují jak počtem, tak také v tom směru, že nemohou plniti svých velkých úkolů, které se jim pokládají. Navštívila jsem jednou zemskou vychovatelnu v Králíkách a poznala jsem tam ředitele, prodchnutého humánním duchem, ale viděla jsem tam také pokoj pro tělesné tresty, zcela rafinovaně k tomuto účelu zařízený. Při poradách o moravském zemském rozpočtu mohli jsme v rozpočtu konstatovati číslice, které nám ukazují celé tragedie takových zařízení. Mohli jsme tam na př. čísti, že jest v Boskovicích zařízen ústav pro 120 chovanek. Nyní jest tam umístěno 70 chovanek. Jsou ustanoveni 4 učitelé, ale žádná správkyně ústavu. Jsou sice do rozpočtu zařazeny i správní výdaje, ale poslyšte, jen 3000 Kč ročně na celou správu tohoto ústavu. To znamená, že buď ústav není řádně spravován nebo že vedoucí osoby, učitelské síly, jsou přetíženy a tísněny správními pracemi. Právě tak jest tomu v Mohelnici, ale docela jinak zase v Novém Jičíně. Polepšovna v Novém Jičíně jest zařízena pro 250 chovanců a jest tam nyní 210 chovanců. Tam jest sice ustanoven ředitel, ustanoven kontrolor, ale jen jeden učitel a to jest duchovní. Je-li svým hlavním povoláním duchovní a vedlejším povoláním učitel nebo naopak, nevíme. Je-li dobrým učitelem nebo nikoliv, také nevíme. Ale i kdyby byl nejlepším učitelem, kdyby byl geniem v tomto oboru, skvělým pedagogem a kdyby těchto 210 mladíků bylo vzornými hochy, nemohl by přece splniti svého úkolu. Ale těchto 210 mladíků to nejsou vzorní chlapci, jsou spíše všechno jiné než to. Jde zde o nejrozmanitější charaktery. Jedni jsou otupělí, druzí vášniví, u každého jednotlivce mělo by se s láskou působiti na jeho individualitu. Nejspletitější lidský materiál vyučuje zde jeden jediný člověk, a to jest jeho vedlejším zaměstnáním. Nemáme moderních ústavů a skoro všechno závisí na tom, bude-li se při zřizování těchto ústavů plně přihlížeti ke všem lékařským, pedagogickým a sociologickým hlediskům. A proto bych vás zde prosila, muže a ženy, abyste v dané chvíli zhodnotili všechny tyto zkušenosti moderní odborné vědy v tomto oboru při zřizování tohoto ústavu a k nim přihlíželi.

Včera pravil zde s tohoto místa pan zpravodaj, že zákon o trestním soudnictví nad mládeží může míti účinek jen tehdy, bude-li doplněn zákonem o výchově mládeže. I my víme, že zákon o trestním soudnictví nad mládeží zůstane kusým dílem, torsem - přesto, že všeobecně odmítáme každé junktim - dokud nebudeme míti zákona o výchovné péči. Vím, že ministr dr Czech i v tomto směru splnil svou sociální povinnost. Víme, že znění a terminologie zákona o výchovné péči jest hotova a že vyžaduje jen meziministerského projednání. A proto bych s tohoto místa velmi snažně prosila vládu a strany v této sněmovně, aby celým svým vlivem pomohly podporovati tento pro nás tak důležitý zákon, jehož potřebujeme nejen ze sociálních důvodů, nýbrž i k doplnění tohoto trestního práva mládeže.

Ale když jsem nyní mluvila o vadách, tyto vady naprosto nemění ničeho na tom, že se tento zákon svou základní ideou zcela rozhodně odvrací od barbarské myšlenky na odplatu, od zastaralé myšlenky odstrašovací, že se svou vůdčí myšlenkou - a to jest velká cena tohoto zákona - svou hlavní ideou přiznává k teorii výchovné. Zde se učinil velký krok, důležitý krok v naší kriminální politice a tím se splnil sociální čin.

Když to zde radostně uznáváme, když konstatujeme, že jsme ochotni pro zákon hlasovati, ráda bych ke konci řekla ještě toto:

Dlouhá zkušenost nám ukazuje, že počet mladistvých provinilců tím více klesá, že moderní trestní zákon má tím lepší účinky, čím vyšší jest životní úroveň dělnické třídy. Ale potírají-li se všechna sociální úsilí dělnictva o povznesení jeho úrovně, když i v době vražedné hospodářské krise špatnými radami se řídící, krátkozraká a úzkoprsá buržoasie bojuje proti všemu úsilí dělnictva, aby se zvýšila jeho mzdová úroveň a aby se zkrátila jeho pracovní doba, pak ani nejmodernější, nejlepším sociálním duchem prodchnutý zákon o trestním soudnictví nad mládeží nemůže míti trvalého vlivu na zločinnost mládeže. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Slovo má dále pan posl. Kliment.

Posl. Kliment: Většina tohoto parlamentu se specialisovala na dělání zákonů, které jsou výrazem a zrcadlem skutečně sociálfašistické politiky. Před několika měsíci byl zde odhlasován zákon o novelisaci gentského systému a přesto, že s tohoto místa bylo přiznáno i samými tvůrci zákona, na př. pí posl. Pechmanovou, že desetitisíce textilních a sklářských dělníků, jakož i desetitisíce dělníků jiných nebudou míti z tohoto zákona ani jednu korunu, byl tento zákon všemi měšťáky i sociálfašisty, celou vládní většinou a jejich tiskovinami vydáván za ohromně veliký úspěch, ačkoli se týkal jen malé části nezaměstnaných dělníků a ohromnou část nezaměstnaných nechal na pospas bídě a hladu.

Takových zákonů, zastírajících pravý stav věci, bylo již dnešní vládní většinou vytvořeno více. Také zákon dnes projednávaný o trestnictví vůči mladistvým provinilcům zdánlivě zlepšuje stav věci, ač ve skutečnosti zhoršuje i dnešní strašlivý stav, pokud se trestní zákon dotýká mladistvých provinilců. Zákon bude dán k provádění byrokratům a lidem, kteří budou vykládati zákon tak, jak budou chtíti, jak je tomu v řadě případů, a jestliže se na jedné straně mladistvým provinilcům snižují tresty, na druhé straně budou vydáni byrokratům, lidem politicky zaujatým, kteří je budou nutiti k nucenému pobytu proti jejich vůli. Jakým způsobem se odrazí toto násilí na mladistvých provinilcích prováděné, dovede si jistě každý udělati úsudek.

Ani zákon o mimořádné výpomoci, který bude v nejbližší době projednáván, kterým je dáváno vládě 150 mil. Kč k disposici, aby vláda s těmito penězi řešila dnešní těžkou hospodářskou krisi, nepomůže těm, kteří dnes nejvíce toho potřebují, nezaměstnaným a těm, které dnešní kapitalistický řád uvrhl do bídy a hladu, nýbrž tato částka bude dána zase bohatým špičkám velkostatkářů, z malé části ovšem také odborovým organisacím, ale jen těm vládním, poslušným, sociálfašistickým, kteří už dnes píší v novinách a nastrkují kapsy říkajíce: Když včera dostaly stamiliony banky, máme dnes také právo, abychom dostali my. Nezaměstnaní dělníci, postižení chalupníci a malí domkáři na venkově dostanou z toho velmi málo nebo nic. Touto politikou, která se zde provádí, zbídačili jste desetitisíce dělnických a malorolnických rodin, ale pro ně nedělá se nic. To, o čem se zde mluví, že má býti zlepšením, je jen opravdové podvedení všech malých pracujících lidí. Nemůže také ani býti jinak, poněvadž celá politika, kterou dnešní vládní většina provádí, je diktována finančním kapitálem. Naříkalo se s tohoto místa a naříká se stále ve všech novinách nad rozsahem krise. Hrozíte se, že v textilním průmyslu poklesla výroba o 50%, ve sklářství o 40%, hrozíte se poklesu výroby v kovoprůmyslu, hornictví, v uhelném i ostatních odvětvích, ale prostředky, kterých se zde používá, dokazují úplnou bezmocnost a bezradnost celé dnešní vládní většiny.

Jste si plně vědomi, že dnešní krise nedosáhla ještě svého vyvrcholení, kulminačního bodu a že se ještě bude stupňovati, že je to krise opravdu smrtelná a že všechny návrhy, o kterých se nedávno také v tisku diskutovalo - ať to byl Baťův návrh na volnou soutěž, který zničil 60.000 malých obuvníků-živnostníků, ať to byl návrh inž. Sýkory na hospodářský plán nebo konečně p. posl. Tayerleho, který je sice také pro plánovitost, ale jen do určitých mezí - všechny tyto plány a návrhy úplně zkrachují.

Snažíte se překonati krisi jen na útraty dělnictva a všech pracujících lidí. Společně se zaměstnavateli ujednávají organisace sociálfašistické propouštění dělníků, dokazují dělnictvu, že je krise, že se propouštěti musí, dávají souhlas s propouštěním tisíců a desetitisíců dělníků, souhlas k omezení výroby a s jejich souhlasem prodlužuje se přes všechnu krisi doba pracovní. A když jste zbavili s jejich pomocí statisíce dělníků zaměstnání a uvrhli jste je do bídy a hladu, necháváte je bídě a hladu na pospas a nedáváte jim nic.

150 milionů korun, o které se bude v nejbližší době jednati, patří nezaměstnaným, ale patří jim nejen těchto 150 milionů korun, nýbrž několikráte tolik patří nezaměstnaným, zbídačeným zemědělcům a malorolníkům. Nedáte-li jim je, budete přinuceni jim je dáti, nebo budete poučeni o tom, že se malý pracující člověk bez vaší vlády obejde.

Že je tomu tak, dokazují skutečné poměry. Trpělivost strádajících brzy překypí. Odpadky se stolu přežrané buržoasie, kterými chcete tlumiti bídu, hlad a nespokojenost pracujících lidí, ovšem nestačí. Kdyby nezaměstnaní nebo zbídačení malorolníci měli čekati na cit těch, kteří mají dosti, a měli zůstati při dnešních podporách a stravovací akci dosavadního rozsahu, jak ji provádíte, musili by zemříti hladem. Vždyť i váš vlastní list - byl to národně sociální "A-Zet" - České Slovo minulý týden napsal, že dnešní stravovací akce není pomocí nezaměstnaným, nýbrž pouze drážděním hladu. Musíme si býti vědomi, že to, co provádíte, je podvod a že tím, čím pomáháte dnes - vlastně chcete buditi zdání, že pomáháte - opravdu nepomáháte. Trpí dnes všechen pracující lid, malorolníci, malí živnostníci, zřízenci, malí úředníci více, než se dá slovy vylíčiti. Dělnické děti, podle vás budoucnost národa, dělnická mládež, o které se zde také při projednávání dnešního zákona mluvilo, trpí podvýživou, hladem a jejich matky v zoufalství proklínají vás a váš řád, který se snažíte za každou cenu udržeti.

Jsou místa, kde jest ještě více bídy než jinde. Největší bída je ovšem soustředěna v našich největších průmyslových oblastech a málo kde bychom našli takovou bídu, jaká je na Ostravsku, tam v tom revíru ostravskokarvínském, kde hrstka kapitalistických žraloků drží ve svém vlastnictví vinou sociálnědemokratické a národně sociální popřevratové zrady ohromné bohatství a provádí nejšílenější vykořisťování. Markýz Géro byl zaměněn jinými, ale poměry, jestliže se nezhoršily, zůstaly stejné.

Ještě více a ještě nádhernější paláce stojí v Ostravě, nežli stály kdysi, z mozolů, potu a krve dělníků, horníků. Za 50 mil. Kč stojí v Ostravě nová radnice, mající desítky prázdných, zbytečných místností, a dělníci nemají kde bydleti. Bydlí v děrách bez oken za drahé peníze, v řadě obcí okolo Ostravy. Uvádím na př. Michálkovice, kde za drahé peníze, o několik set procent proti r. 1914, v některých případech i o 1000%, jsou zdraženy horníkům a dělníkům byty, které nemají ani oken a podlahy, ba stalo se v jednom případě, že jenom následkem toho, že nájemníci odešli, se nestalo neštěstí, neboť jenom vytáhly paty z bytu, spadl strop.

Přes to, že tyto věci byly veřejně projednávány na schůzích, že na nich byly zástupci úřadů, že se v té věci interpelovalo, nestalo se nic.

Veliké luxusní kavárny, mramorem obkládané paláce - mezi nimi i "Hornický dům" v Ostravě má čestné místo - obrovské bohatství vidíme na Ostravsku, kam se oko podívá, ale na druhé straně v dělnických koloniích na Karvínsku mezi polským obyvatelstvem je ohromná bída, nedostatek a hlad. Stamiliony čistých zisků docilují zaměstnavatelé na Ostravsku, stamiliony plynou zase z Ostravy do Vídně, Paříže a jinam Guttmannům, Rotschildům, Wilczkům, Larischům, Schneider-Creusotům, Preissům atd., zatím co pracující třída sténá pod ranami kapitalistické racionalisace a padá podvýživou.

Mzdové poměry na Ostravsku jsou více nežli bídné. Sociálfašisté, jako kontrahenti smluv na Ostravsku, ujednali smlouvy jak pro horníky, tak pro kovodělníky, lučebníky i ostatní dělnictvo s tak nízkými mzdami, že jich nenajdeme v žádné jiné průmyslové oblasti. Za 14 až 18 Kč denně pracují podle smlouvy kvalifikovaní dělníci na náhradních pracích, kam byli vinou krise přeloženi. V Hrušovské továrně na sodu mají dělníci 2 Kč za hodinu, a aby se uživili, pracují 16 hodin denně. Přívozská rafinerie v oddělení parafinu pracuje od převratu stále pouze se 2 směnami 12 hodin denně. Ve Vítkovické šamotce vydělávají dělníci v akordu Kč 1.20 za hodinu a ředitelství Vítkovických železáren, tohoto největšího kapitalistického podniku, přišlo ještě s tím, že snížilo mzdy těmto dělníkům o 20%.

Ale nejenom že jsou tyto špatné a neslýchané pracovní a mzdové podmínky, všechny závody propustily dokonce značnou část dělnictva až na jedinou válcovnu Karlovy Huti. Tato válcovna stojí zde jako maják, kde solidaritou bojovné pohotovosti dělnictva bylo propouštění dělníků znemožněno. V ostatních všech závodech bylo dělnictvo propuštěno: ve Vítkovicích 1100 dělníků, v rourovně Hahnově v Bohumíně 450, v drátovně Hornohutní společnosti v Bohumíně 70 dělníků, závody Akmos, Ostrak, Tanzer-Dinental, Mick a Melder, Elberty-Hagen a jiné závody propustily skoro polovinu svého osazenstva. Kopřivnická automobilka propouští každý týden několik desítek dělníků, Postelberg-Frýdlant 150 dělníků, textilní závody ve Frýdku-Místku a železárny v Třinci propouštějí 2000 dělníků, zaměstnaných u t. zv. firem, a frýštátské železárny mají své dny sečteny, od Nového roku mají zůstati stát. K tomu přistupuje propuštění 4000 horníků, kteří byli propuštěni letošního roku. Nezaměstnanost v ostravsko-karvínské oblasti roste a je tam možno dnes mluviti o 10.000 nezaměstnaných Vedle toho nejméně 50 tisíc dělníků pracuje pouze 3 dny v týdnu. Tím trpí zároveň malí živnostníci a malí pracující lidé. Na Ostravsku je pořekadlo: Nemají-li horníci, nemají-li kovodělníci, nemá nikdo. Je tomu skutečně tak.

Pokud se týče ulehčení nezaměstnaným, dostává podporu opravdu nepatrný počet. U zprostředkovatelny práce v Mor. Ostravě bylo z velkého čísla nezaměstnaných dělníků koncem října přihlášeno 1814 nezaměstnaných. 4/5 nezaměstnaných a ještě větší část se vůbec nehlásí, poněvadž tam nedostanou podporu a zaměstnání také ne. Z těch 1814 přihlášených dělníků bylo podle statistiky, vydané samotnou zprostředkovatelnou práce, plně podporováno 106 dělníků, částečně 117. Jestliže jsme tedy svého času říkali, že gentský systém zahrnuje do sebe 10% nezaměstnaných dělníků, dokazuje Ostravsko, že ani 10% není podporováno. Tak vypadá gentský systém a také stravovací akce v praxi!

Nyní byla stravovací akce podle oznámení nezaměstnaných dělníků zastavena, poukázky se nevydávají, poněvadž prý došly peníze. Takové jsou poměry za vlády, ve které sedí 6 ministrů, kteří si říkají socialisté, ale jsou ministry sociálfašistickými, kteří se po zádech dělníků a dělnické třídy vyšplhali až na ministerská křesla. V době, kdy kapitalisté vydělávají pohádkové miliony, které většinou plynou za hranice židovským a cizáckým kapitalistům, zmírají u nás desetitisíce a statisíce dělníků hlady. Zásluhu o to mají nejen sociálfašisté, nýbrž především i Národní sdružení a fašisté, pánové Špaček, Hudec, Kramář atd., kteří dělají svým Národním sdružením na šachtách fojty, aby nemohlo býti zmenšeno to strašlivé vykořisťování, aby milionové a stamilionové zisky, plynoucí Rothschildům, Guttmannům, Wilczkům, Larischům, byly zajištěny. Tak vypadá v praxi činnost Národního sdružení a jeho vlastenectví. Na každý požadavek dělníků odpovídá Národní sdružení pláčem, jak těžké je postavení těžařů, že prý chudáci jsou rádi, že mohou existovati, ale jaká je skutečnost? Zisky těžařů a zaměstnavatelů na Ostravsku rok od roku stoupají. Společnost severní dráhy, která roku 1923 měla čistý zisk 6,764.794 Kč, měla r. 1929 zisk 29,537.607 Kč. R. 1921 vyplácela tato společnost dividendu 84 Kč, v následujících letech dividendy stoupaly na 100 a 180 Kč, až r. 1928 dostouply na 230 Kč a minulého roku na 250 Kč. Vedle toho byly vypláceny ještě superdividendy, které r. 1929 činily 130 Kč. Vítkovické železárny, největší kapitalistický žralok na Ostravsku, náležejí dvěma rodinám, Rothschildům a Guttmannům. "Lidové noviny", orgán pana dr Stránského, psaly 6. prosince 1928 při příležitosti 100letého výročí trvání vítkovických železáren, že majetek vítkovických železáren a těžařstva představuje 6 miliard a nejnižší čistý roční výnos po zaplacení všech daní a výdajů činí nejméně 360 mil. Kč. Jistě že "Lidové noviny" nepřibarvily tuto zprávu. Tyto částky všechny plynou do Vídně, do zahraničí, Guttmannům a Rothschildům. Československým dělníkům, českým, německým a polským dělníkům za dnešní sociálfašistické měšťácké vlády zbývá bída a hlad.

Ovoce fašistické a sociálfašistické politiky nejlépe jest vyznačeno tím, že stále se namítá, že jest krise a platiti že se nemůže. Ale víme, že v zahraničních státech, v Německu, Anglii, Americe, kde výrobky železářské nejen nejsou dražší, naopak levnější, i uhlí a koks, jsou mzdy dělníků v hornictví, v kovoprůmyslu a v chemickém průmyslu o 60 až 400% větší.

Národní sdružení a sociálfašistické organisace stále chtějí přesvědčiti dělníky, že v době krise zaměstnavatelé by platiti nemohli. Je krise, ale postihuje pouze dělníky a pracující lid. Zaměstnavatelé nemají žádné krise, jejich zisky jsou stále větší a větší a jsou zajištěny. Dělníci ve vítkovických závodech, které docilují tak ohromných zisků, chodí na několikatýdenní neplacenou dovolenou. Denní mzdy jsou snižovány v jednotlivých odděleních, takže mzdy, docilované dnes dělníky ve vítkovických železárnách, nejsou mzdou, nýbrž almužnou.

Dalším velkým žralokem kapitalistickým na Ostravsku jest Hornohutní společnost. R. 1923 měla čistého zisku 21,044.365 Kč, r. 1929 docílila rekordního přiznaného čistého zisku 47,021.814 Kč. Vedle toho provedla tato společnost v posledních letech tyto odpisy: r. 1928 126,450.033 Kč, r. 1929 151,472.463 Kč.

Dále jsou investice této společnosti. R. 1925 investovala společnost do svých závodů 48,846.818 Kč, r. 1926 více než 168 mil Kč, r. 1927 přes 114 mil. Kč, r. 1928 přes 117 mil. Kč, r. 1929 přes 166 mil. Kč. R. 1930 po dokončení stavby válcovny v Karlově Huti budou investice přesahovati 200 mil. Kč. Za rok letošní investici nepočítám, poněvadž nejsou ještě známy přesně číslice, ale za předchozích pět let investovala tato společnost do svých závodů vedle docílených čistých zisků a odpisů 616,493.040 Kč.

Dividenda této společnosti činila r. 1920 64 Kč, r. 1929 160 Kč. Tato společnost, které patří řada závodů, jako třinecké železárny, Karlova Huť, drátovna v Bohumíně, řada šachet na Ostravsku a Karvínsku, železárny v Rotavě, Nýdku, zastavila v Schindelwaldu úplně výrobu, v Rotavě propustila sta dělníků a také dělníky v řadě svých šachet a dolů. Ale na konferenci, kterou konala správa této společnosti před měsícem, bylo referováno a jednáno také o výplatách dividendy a bylo konstatováno, že dividendy za letošní rok, tedy v době, kdy dělnická třída takto trpí a strádá, budou stejné. U této společnosti patří od r. 1923 polovina akcií firmě "Union Européenne der Trustgesellschaft Schneider-Creusot", firmě, která má rozhodující vliv u nás ve Škodových závodech, válečném průmyslu, v dusíkárně Mar. Hory, která má své činitele ve francouzském generálním štábu, v tom štábu, který byl také namočen v moskevském procesu proti kontrarevoluční průmyslové straně, v tom štábu, který je strůjcem a organisátorem válečných štvanic proti SSSR za vaší samozřejmě tiché i zjevné pomoci. Tato velkokapitalistická společnost, mající řadu závodů, dolů a hutí, kde dělnictvo odrazilo útok této společnosti, pokud se týče uhájení výše mzdy a udržení všeho dělnictva v závodě, snaží se i v tomto závodě prosaditi propouštění, což se jí až dosud nepodařilo. Snaží se prosaditi propouštění v tomto závodě proto, aby si otevřela cestu k dalšímu masovému propouštění dělníků v ostatních závodech. Útok vedený na Karlovu Huť, na tuto rudou baštu revolučního proletariátu, je zahájením nového útoku na proletariát zaměstnaný nejen u této společnosti, nýbrž i na pracující třídy celého Ostravska a Karvínska. Proletariát chápe, že zaměstnavatelé zamýšlejí další stupňování ofensivy, další útok, nejen propouštění, nýbrž i snižování mezd, a proto jsme svědky, jak v jednotlivých závodech denně propukají bouře a stávky. 200.000 otroků na Ostravsku se zvedá a přes všechen teror a bídu, která je zde mezi proletariátem, ohníčky nespokojenosti se spojuji v jeden velký plamen, neboť dělnictvo má před sebou zářný příklad Karlovy Huti, kde nebyl nikdo propuštěn, kde mzdy nebyly sníženy a připravuje se, aby nastoupilo tuto cestu, kterou šla Karlova Huť.

Kapitalisté však v tom brání, pomáhají jim statečně sociálfašistické a fašistické organisace, funkcionáři a sekretáři, kteří uvolňují ventily, aby nespokojenost ohromné zotročené masy byla stlačena a nedošlo k výbuchu, který by snad smetl panství buržoasie. A proto buržoasie útočí na Karlovu Huť, aby ji rozbila, aby maják a ukazovatel třídního boje veškerého československého proletariátu buržoasii nestrašil. Buržoasie cítí, že Karlova Huť je nakažlivý příklad. Několik desítek Karlových Hutí, a v čertech je panství buržoasie, sinekury a pohodlný život sociálfašistů obou táborů. A proto společně útočí na Karlovu Huť. Sociálfašisté štvou ve svých závodech. Správa závodu na rozkaz francouzských kapitalistů dává 50 dělníkům výpověď a připravuje výpověď dalších 400 dělníků. Panstvo však zapomnělo, co je Karlova Huť, že tam vytvořen je příklad bojovné jednoty, že tam dělníci soc. demokratičtí, nár. sociální, komunističtí, křesť. sociální a indiferentní stojí za svým bojovným revolučním vedením, že sbor revolučních důvěrníků je mobilisačním orgánem celého osazenectva a že dělnictvo Karlovy Huti, silné svým vědomím, nemusí se báti zrady ze svých řad, že sociálfašismus a fašismus v tomto závodě byl ostrým bojem úplně potřen, že dělníci soc. demokratičtí a národně socialističtí jsou přesvědčeni o protidělnické sociálfašistické činnosti svých vůdců a nedbají jich, nedbají jejich štvaní v tisku a jdou společně, jednotně, pevně a odhodlaně za svým heslem: jeden za všechny, všichni za jednoho. Před touto jednotou kapitulovala správa závodu, kapituloval tento kapitalistický veležralok, a dělnictvo silné svou jednotou dalo najevo, že se hotoví odraziti nynější útok a že uhájí pověst Karlovy Huti, uhájí majetek revírního proletariátu v Československu.