2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 539) zákona o trestním soudnictví nad mládeží (tisk 823).

Zpravodajem je pan posl. dr Winter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Winter: Slavný sněme! Trestnictvím nad osobami mladistvými zabýval se v Rakousku všeobecně trestní zákon, který stanovil ohledně nedospělých a mladistvých pouze některé úchylky, ale jinak jednal s mladistvým provinilcem právě tak jako s provinilcem dospělým.

Rakouský trestní zákon, který je skoro 80 let starý, nemohl býti založen na jiných základech, poněvadž v době jeho vzniku problém trestnictví nad mladistvými provinilci snad ještě ani neexistoval. Od doby jeho vzniku, zejména však ke konci předešlého století a na začátku tohoto století zabývala se veřejnost velmi intensivně výchovou mládeže a také otázkou, jak jednati s mladistvým provinilcem.

Že nové názory, které se jinak v Evropě šířily, nedošly výrazu v nějakém novém zákoně rakouském, nelze přičítati podezření, že by rakouské ministerstvo spravedlnosti nebylo si bývalo vědomo těchto nových problémů, že by bylo před nimi uzavíralo oči a že by nebylo chtělo je řešiti. Rakouské ministerstvo spravedlnosti v posledních letech své existence nebylo nikterak zpátečnické. Sbor jeho úředníků byl mimořádně dobrý, zejména v době, kdy vůdčím duchem v tomto ministerstvu byl pozdější ministr spravedlnosti František Klein. Ale v době, kdy by bylo bývalo možno na základě zkušeností také v cizině nabytých vytvořiti nový zákon, který by byl upravoval trestnictví nad mladistvými, nebylo již Rakousko schopno velké zákonodárné práce, v té době zmítalo se již v křečích rozkladu. A i když v ministerstvu spravedlnosti byly vypracovány osnovy - víme přec, že byla také vypracována na svou dobu dobrá osnova nového trestního zákona - nebylo tehdy již naděje, že by zákonodárné sbory mohly ústavním způsobem tyto osnovy vyříditi.

A tím se stalo, že Rakousko bylo na tomto poli značně předhoněno druhou polovicí býv. habsburského soustátí a že v Uhrách bylo docíleno daleko modernějšího zákona o trestnictví nad mladistvými, nežli jakým disponovalo Rakousko. V Uhrách nebyly právě připuštěny ke slovu ty vrstvy a ty národní menšiny, které v rakouských zákonodárných sborech podstatně přispívaly k rozkladu Rakouska. Vláda byla tam následkem toho snazší, jednotnější a mohla docíliti toho, že zákonodárné sbory uherské schválily osnovy zákonů, vypracované ve vládě a založené na modernějších zásadách.

Naším úkolem je, abychom dohonili, co bylo v Rakousku zameškáno. V důvodové zprávě vládního návrhu, který je předmětem nynějšího jednání, jest uvedeno, že jedním z důležitých úkolů této nové osnovy je také snaha unifikační, snaha, abychom na celém teritoriu státním měli jednotný zákon. A jistě jsme všichni tomu povděčni, že můžeme jednou konstatovati, že tento zákon, který znamená unifikaci zákonodárství na tomto poli, je bližší zákonu platnému na Slovensku a Podkarpatské Rusi, nežli zákonu platnému v historických zemích, takže zákonné změny, které touto osnovou budou provedeny, budou poměrně značně menší na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nežli tomu bude v Čechách a v zemi Moravskoslezské.

Vládní návrh je doprovázen důvodovou zprávou, která se velmi prospěšně liší od pravidelných důvodových zpráv k vládním návrhům tím, že je vypracována velmi podrobně a že celou zákonnou látku velmi jasně vykládá. Také výborová zpráva se snažila, aby všechny problémy, kterými se zabýval výbor, byly ve zprávě náležitě objasněny, takže mám za to, že není zapotřebí, abych se podrobně zabýval zněním osnovy a že stačí, když upozorním na hlavní zásady tohoto zákona, zásady, které se týkají jednak materielního práva, jednak řízení trestního nad mladistvými provinilci a konečně způsobu, jak má trest nad odsouzeným mladistvým býti vykonán.

Pokud jde o materielní stránku zákona, je zajisté nejdůležitější jednak věková hranice a jednak sazby trestní: hranice věková, při které stává se provinilec vůbec trestným, a sazby trestní, pokud se liší od obecného zákona trestního.

Podle osnovy má býti úplně neodpovědným za trestní činy nedospělý, za něhož osnova prohlašuje osobu, která spáchala čin trestní v době, kdy nedovršila ještě 14. roku. Byl spor o tom - nemohu říci, že by byl ve výboru došel ozvěny - zdali hranice 14. roku není příliš vysoká, zdali bychom neměli za nedospělého, tedy za osobu naprosto neodpovědnou za trestní čin, prohlásiti pouze osobu, která v době spáchaného činu nedosáhla 12. roku a zdali bychom neměli tím na příští dobu petrifikovati to, co podle zákonodárství na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platného již dnes existuje.

Je zajisté možno tvrditi a najíti pro to v praksi příklady, že osoba, která již dosáhla 12. roku, je mnohdy tak schopna usuzovati o správnosti nebo nesprávnosti svého jednání, že by bylo možno ji prohlásiti za odpovědnou a volati ji k trestnímu stíhání. Ale jakákoliv hranice, ať sáhneme k tomu nebo onomu roku, bude vždycky do značné míry nespravedlivou v jednotlivých případech a následkem toho nebezpečnou. Budou vždy lidé, kteří sice tuto hranici věkovou překročili, ale u nichž přece intelekt není tak vyvinut, aby s dobrým svědomím bylo možno prohlásiti provinilce odpovědného za trestní jednání; a budou lidé, kteří sice nedosáhli této hranice, kteří však jsou tak mimořádně schopní a vyspělí, že přes to, že této hranice věkové nedosáhli, jsou jistě schopni seznati správnost nebo nesprávnost svého jednání a mohli by proto býti volání k odpovědnosti, aniž bychom se potřebovali obávati, že jsme se proti nim dopustili křivdy.

Ale my jsme přihlíželi k tomu, že skoro ve všech zákonech, které se touto látkou zabývají, věková hranice pro neodpovědnost je stanovena 14. rokem, a měli jsme za to, že cizí zákonodárství přece také bylo vydáváno na základě rozsáhlých zkušeností, pravděpodobně větších, než vzhledem k malému rozsahu našeho státu můžeme míti my ve své vlastní zemi. A když tedy jsme v cizině viděli, jak rozšířeno je mínění, že hranice věková pro nedospělost má býti stanovena teprve čtrnáctým rokem, přiklonili jsme se také k tomuto mínění, a nemohu říci, že by ve výboru byla bývala proti tomu námitka.

Rovněž ani ve výboru, ani pokud jsem mohl sledovati v literatuře, nebylo námitky proti vládnímu návrhu, aby hranice pro pojem osoby mladistvé byla stanovena nad osmnáctý rok. V návrhu je ovšem ustanovení, které prohlašuje osobu, jež v době spáchaného činu nepřekročila 18. roku, za beztrestnou, když vedle důvodů nepříčetnosti, obsažených ve všeobecném zákoně, které se samo zřejmě vztahují také na okruh osob podrobených tomuto zákonu, se prokáže, že mladistvá osoba, nedosáhnuvší 18. roku, je zatížena tak značnou zaostalostí, že nebyla schopna v době spáchaného činu, aby chápala bezprávnost svého jednání.

Pokud jde o sazby trestní, snižuje je tato osnova na polovinu sazeb trestních, platných podle obecného zákona trestního, a to jak hořejší sazbu, tak dolejší sazbu, při čemž hořejší sazba nesmí převýšiti 5 let. Výjimku tvoří delikty, na něž obecný zákon trestní stanoví trest smrti, anebo trest doživotního

těžkého žaláře. V těchto případech ukládá osnova mladistvému trest od 1 do 10 let; zde pak odstupňuje věkově mladistvého provinilce tím, že když provinilec v době spáchaného činu dosáhl 16 let, stanoví pro tyto delikty sazbu trestní mezi 2 a 15 lety.

Jedno z nejdůležitějších ustanovení tohoto zákona jest, že s těmito tresty nejsou spojeny následky, jaké podle obecného trestního zákona jsou vždy s trestem spojeny. To podle mého názoru bude zaručovati mladistvému provinilci, že po odbytí trestu může vplouti do normálního života, kdežto kdyby nesl s sebou následky trestu, jako je známe z trestního zákona, dolehly by na něho daleko tížeji, než na jiného odsouzence.

Snad k materielní části by patřilo také, abych uvedl, že zákon odstraňuje různosti názvu trestních činů, jak je známe z našeho trestního zákona. Nezná tedy zločinu, přečinu a přestupku, nýbrž zahrnuje všechny činy trestní, spáchané osobami, na něž se zákon vztahuje, pod jeden název "provinění". Už tím - myslím - dává najevo, že chce odlišiti trestnictví nad touto skupinou osob od trestnictví nad osobami ostatními. Nedopustí se mladistvý zločinu, neponese v životě s sebou neustále úhonu, že se dopustil zločinu. Dopustí se podle tohoto zákona provinění, třebas bylo sebe těžší.

Pokud jde o řízení, mám za to, že je velmi důležité ustanovení, že pro řízení nad mladistvými není příslušný soud toho místa, v jehož obvodu byl čin trestní spáchán, nýbrž soud toho místa, ve kterém mladistvý provinilec bydlí, nebo ve kterém má dočasný pobyt, čili, jak jsem si dovolil říci ve zprávě výborové, odpoutává osnova trestní řízení od skutku tím, že místo, kde byl trestní čin spáchán, stává se skoro úplně bezvýznamným pro trestní řízení a že trestní řízení se připojuje k osobě tím, že za příslušný jest považován soud bydliště provinilcova, které ve většině případů bude příslušeti k soudu, jenž je zároveň soudem poručenským. Tak obě řízení, jak poručenské, tedy nesporné řízení ve prospěch mladistvého, tak také řízení trestní nad mladistvým má býti spojeno u jednoho soudu a dokonce nejen pouze u jednoho soudu, nýbrž v jedné osobě soudcově, tak aby trestní řízení nad mladistvým prováděl soudce, který zná nejen čin, jejž mladistvý spáchal, nýbrž i prostředí, ve kterém se zrodil a vyrostl, možná i jeho rodiče, po případě lidi, kteří se o něj starají, rodinu, ve které žije, který může tedy snadno seznati vlivy, jež na mladistvého provinilce působily, takže může daleko lépe posouditi, zdali se mladistvý dopustil činu ze špatných vrozených vlastností nebo následkem docela jiných vlivů, za něž ani nemůže. Může proto také posouditi, zda jest naděje, že mladistvý za jiných okolností, v jiném prostředí by byl zbaven nebezpečí recidivy a jakých prostředků je třeba se uchopiti, aby tato naděje byla uskutečněna.

Soudnictví nad mladistvými provinilci nemá také prováděti obyčejný trestní senát, jde-li o činy, které patří před senát, nýbrž zvláštní senáty, t. zv. senáty mládeže, ve kterých vedle 2 soudců z povolání má zasedati také jeden laický přísedící, jmenovaný ministrem spravedlnosti. Výbor změnil v jistém ustanovení vládní návrh a přidělil tomuto senátu mládeže i takové delikty, které by podle obecných ustanovení trestního řádu spadaly do působnosti soudu porotního. Tu však měl za to, že jest zapotřebí, aby ve složení senátu mládeže byla vyvážena ztráta, kterou mladistvý provinilec utrpí tím, že nebude postaven před porotu, v níž o vině rozhoduje pouze živel laický, a v souhlasu s justiční správou vsunul do osnovy nové ustanovení, podle kterého senát mládeže má býti rozšířen o dalšího laického přísedícího v tom případě, má-li souditi o deliktu, jenž by jinak náležel do příslušnosti porotního soudu, takže v takovém případě bude soud složen ze dvou soudců z povolání a ze dvou soudců-laiků.

Zákon nestanoví, kdo má býti tímto laickým přísedícím v senátě mládeže a přenechává ministru spravedlnosti, aby tyto přísedící jmenoval. Přiznávám se, že měl jsem sám jisté pochybnosti o tom, je-li účelno, aby toto jmenovací právo bylo přiděleno přímo ministru spravedlnosti, povážíme-li, že se obor působnosti tohoto zákona vztahuje na celou republiku, že u každého krajského soudu budou takové senáty mládeže a že ministr spravedlnosti samozřejmě nemůže znáti na příklad v Užhorodě nebo v Nitře, ale ani ne v Liberci nebo v Čes. Budějovicích osoby, které by byly vhodné, aby byly jmenovány za laické přísedící v těchto senátech. Měl jsem za to, že není účelno, aby toto jmenovací právo bylo soustřeďováno v ministerstvu spravedlnosti. U mne to bylo součástí mého celkového nazírání na naši správu, kterému jsem dal výraz již při jiných příležitostech v tomto slavném sněmu, že naše administrativa podstatně trpí tím, že je příliš centralisována a že nedbá potřeb neb možností, které skýtá t. zv. regionalismus - mám-li toho slova užíti. Ale dal jsem se tentokráte justiční správou přesvědčiti o tom, že aspoň pro začátek jest účelno, aby tato funkce jmenovací, jakož i jmenování v jiných případech, o kterých se ještě zmíním, bylo soustředěno v ministerstvu spravedlnosti; justiční správa dostává totiž tímto zákonem úkol, kterého až dosud vlastně nevykonává, úkol, kterým se zabývalo až dosud pouze ústředí justiční správy, ministerstvo spravedlnosti, kterým se však až dosud nezabývala ani presidia vrchních soudů, ani soudy krajské.

Výbor měl proto v souhlase s justiční správou za to, že bude aspoň ze začátku účelno, bude-li moci toto ústředí v ministerstvu spravedlnosti jmenováním zasahovati do všech koutů republiky a jmenováním regulovati směr celého tohoto nového oboru soudnictví nad mládeží, a že časem se vyvinou poměry tak, že toto právo bude moci býti přiznáno instancím podřízeným. Poněvadž pak, jak jsem již jednou o tom s této tribuny mluvil, naše nejvyšší tribunály zastávají zásadu, že vyšší orgán státní správy není oprávněn delegovati pravomoc uloženou mu zákonem na orgány nižší, není-li k tomu v zákoně výslovně zmocněn právě v těchto dnech jsme četli o nálezu Nejvyššího správního soudu, který v ožehavé otázce lihové prohlásil, že vláda nebyla zmocněna delegovati k vydání vyhlášky ministra, svého člena (Slyšte!) - tedy vzhledem k tomuto stavu naší judikatury jsme si byli vědomi, že je potřebí, učiniti v zákoně opatření, aby mohlo dojíti k určité decentralisaci, když po jisté době praktického uplatňování nového zákona budou poměry u presidií vrchních soudů v tomto směru zlepšeny. Proto výbor pojal do zákona zvláštní ustanovení, kterým ministr spravedlnosti je zmocněn, aby jednotlivá práva, jež mu tato osnova dává a zároveň ovšem ukládá, přenesl ve vhodné době na presidia vrchních soudů.

Přesto bylo zcela přirozeno, že v jednání výborovém byla položena otázka, jak si justiční správa představuje jmenování těchto přísedících-laiků, neboť na nich bude velmi mnoho záležeti. Ještě více snad nežli v senátech mládeže bude na nich záležet v dozorčích radách, které dozírají na způsob výkonu trestu, jak se o tom ještě zmíním.

Tato otázka byla také předmětem diskuse v odborné literatuře, která se zabývala předloženou osnovou ještě v době, kdy osnova byla rozeslána odborným korporacím. Myslím, že je už v odborných kruzích, čítajíc v to ministerstvo spravedlnosti, pevný názor, že ministerstvo spravedlnosti bude se snažiti, aby těmito laickými přísedícími byli nejčastěji funkcionáři existujících organisací pro péči o mládež. Tyto organisace, které zejména v historických zemích jsou poměrně velmi dobře vyvinuty a které dnes, když je naše administrativa stabilisována, budou moci býti vybudovány ještě lépe, měly už dnes ráz polooficielní, už dnes působila zejména justiční správa a sociální správa na to, aby členy jejich byli státní úředníci, působila také školská správa k tomu, aby učitelé této práce se zúčastnili, a již dnes velmi často byly tyto instituce povolávány k součinnosti při provádění péče o mládež. Nyní mají tyto instituce - ne sice tím, že jejich funkcionáři mnohdy budou povoláváni k těmto funkcím přísedících-laiků nebo členů dozorčí rady, nýbrž i různými jinými ustanoveními zákona - býti povolávány k nové činnosti, dostati nový rozsah působnosti a je na ně uvalována ovšem také nová odpovědnost. Proto bude nyní tím více než dosud potřeba, aby jejich organisace byla přesněji stanovena, než ji máme stanovenu dnes, a aby dostala novou úpravou zákona i po stránce hmotné pevnější páteř.

Při tom vyslovováno bylo také přání, aby za přísedící v těchto soudech byly povolávány pokud možno nejvíce ženy. V některých ženských organisacích vznikl dokonce požadavek, aby i do senátu mládeže byly povolávány ženy jako soudcové a aby u okresních soudů, kde soudce mládeže bude vykonávati toto trestní soudnictví, byla tato agenda svěřována ženám. Byl to lákavý podnět, aby byl odůvodněn zcela správný a jinak odůvodněný požadavek, aby ženy právničky byly také přijímány do služby justiční. Ale je zajímavo, že i z ženských kruhů byly vyslovovovány právě proti přílišnému nebo snad monopolnímu vlivu žen v tomto soudnictví nad mládeží pochybnosti. Neboť přes to, že tento soud má býti, jak z celého řízení vyplývá, spíše institucí sociální nežli institucí trestního práva, zůstává přece jenom soudem, a to soudem trestním a má nejen mírným rozhodováním o deliktu, nýbrž také vlivem své autority působiti, aby bylo dosaženo účelu zákona, kterým je polepšení mladého provinilce. Osobně jsem slyšel od intelektuálních žen obavu, že by této autority vždy neměly u mladistvých provinilců ženy,

které by fungovaly jako soudcové, a že zejména u samosoudcovských deliktů je spíše účelno, aby rozhodovali mužové než ženy, že žena velmi dobře bude moci působiti jako člen senátu mládeže, že bude moci velmi dobře působiti jako člen dozorčí rady, kde bude v součinnosti se dvěma, po případě se třemi mužskými členy jinými, ale požadavek, aby jí bylo svěřováno samosoudcovství nad mladistvými provinilci, s nijakým zápalem zastáván nebyl. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Při otázce řízení vznikly jisté rozpory při ustanovení, které přinášela osnova jako zásadu, že z řízení má býti vyloučena veřejnost. Byly dokonce vyslovovány námitky rázu ústavně-právního, bylo dokonce tvrzeno, že toto ustanovení je v rozporu s ústavou. Velká část výboru ústavně-právního nebyla sice toho názoru, že by ustanovení osnovy bylo v rozporu s ústavní listinou, ale z věcných důvodů změnila tato ustanovení vládního návrhu a setrvala na zásadě veřejnosti hlavního přelíčení přes to, že ještě v poslední chvíli byly z odborných kruhů vyslovovány pochybnosti o účelnosti této zásady.

Ústavně-právní výbor měl za to, že velkou vymoženost moderního trestního řádu - kontrolu veřejnosti - nemůže opustiti za výhodu, že o trestném činu mladistvého se veřejnost nedoví tím, že by byla z hlavního přelíčení vyloučena. A tak z jednání ústavněprávního výboru vzešlo řešení kompromisní; osnova v rouše, jak je předložena slavnému sněmu, trvá sice na zásadě veřejnosti hlavního přelíčení, ale veřejnost může býti vyloučena, když to soudce bude považovati za účelné ve prospěch obžalovaného a když s tím projeví souhlas zákonný zástupce nebo obhájce obviněného, takže jsou zde kautely veřejnosti a jsou zde zároveň kautely, že prospěch obžalovaného mladistvého bude vždy chráněn.

Třetí skupina zásadních ustanovení týká se výkonu trestu. A to je samozřejmě nejdůležitější, má-li býti docíleno účelu, jejž osnova sleduje. Osnova se vzdává účelu trestního, jak si jej představují různí teoretikové trestního práva; vzdává se pomsty nad mladistvým za spáchaný čin a také se vzdává naděje, ostatně málo oprávněné, že potrestáním mladistvého provinilce docílí zastrašení u jiných lidí, kteří by byli náchylni podobného deliktu se dopustiti. Osnova chce napraviti člověka, který se dopustil provinění, ale který jest ještě duševně tak tvárný, že je naděje, že může býti napraven a vrácen do normálního občanského života. Proto je její hlavní zásadou při výkonu trestu - když soudce neupustil vůbec od potrestání, což mu osnova umožňuje - že musí býti oddělen od ostatních odsouzenců, kteří jsou starší než 18 let a jejichž společnost by ho pravděpodobně spíše ještě utvrdila ve zločinnosti, než aby ho napravila. Osnova si představuje, že výkon trestu na svobodě do 6 měsíců bude vykonáván v soudní věznici nebo ve výchovně, trest na svobodě delší než 6 měsíců v polepšovně. V obou těchto institucích jest úkolem správy, aby zaměstnávala a vychovávala mladistvého odsouzence, a nad výkonem tohoto trestu bude prováděn stále dozor ve výchovně u kratších trestů soudním komisařem, jejž také bude jmenovati ministr spravedlnosti ze soudců, v polepšovnách pak dozorčí radou, ve které, jak jsem řekl, budou zasedati také dva laikové. Doufám, že lidé, kteří budou do těchto funkcí jmenováni, budou se snažiti, pokud již k tomu nejsou způsobilí svým povoláním nebo dosavadní činností, vpraviti se co nejrychleji do úkolů, jež jsou na ně vloženy, a že budou splněny naděje, které do jejich činnosti skládáme.

To jsou hlavní zásady, na nichž je osnova v nynějším svém rouše vybudována.

Výbor ústavně-právní se zabýval tímto vládním návrhem velmi podrobně. Z jeho středu vyšla řada nových podnětů, bylo podáno snad 100 nebo ještě více pozměňovacích návrhů a přihlíželo se také k pozměňovacím návrhům, které se vyskytly v odborné literatuře od doby, kdy byla osnova uveřejněna. Ministerstvo spravedlnosti zaujalo poněkud odchylné stanovisko od obvyklého stanoviska našich ministerstev: nelpělo na osnově tak, jak byla předložena, nýbrž velmi pružně se přizpůsobovalo názorům, které se projevily v literatuře, i názorům, které byly projeveny ve výboru. Porovnáte-li výborovou zprávu a návrh, který je k odhlasování předložen, s původním vládním návrhem, seznáte, že je provedena řada změn. Málo paragrafů je výborem předloženo tak, jak byly vypracovány v původní osnově. Řada těchto paragrafů byla nově stylisována a přepracována ministerstvem spravedlnosti samým, takže zde byla přímo ideální spolupráce mezi ministerstvem a zejména jeho referentem p. vrch. odb. radou dr Scholzem a členy výboru. Bylo proto možno vytvořiti dílo, které je výsledkem kolektivní práce všech zúčastněných činitelů. (Výborně!)

Rozumí se, že osnova byla podrobena kritice, která vycházela především z kruhů odborných, z institucí péče o mládež, které jsou, jak jsem si dovolil již říci, touto osnovou podstatně dotčeny. V těchto institucích péče o mládež pracuje dnes na sta lidí velmi nezištně a obětavě, třeba ne vždy s úplným zdarem a úspěchem. Ale již velmi dobrá snaha skoro všech, kteří v organisacích péče o mládež pracují, zasloužila, aby byla odměněna tím, že nynější osnova spoléhá velmi značně na jejich další součinnost a spolupráci. Organisace tyto se pochopitelně zabývaly osnovou a možno říci, že kritika, která vyšla z jejich řad, byla skoro vesměs příznivá. Zejména jasně to bylo viděti na právnickém sjezdu, který se konal v Bratislavě a který se také zabýval předmětem, jímž se zabývá naše osnova, a který tuto osnovu posoudil velmi příznivě.

Jiná kritika této osnovy se vyskytla jak ve výboru, tak v tisku z řad komunistické strany. Tato kritika přehlížela, že je osnovou zvyšována hranice beztrestnosti pro osoby nedospělé; tato kritika přehlížela, že jsou snižovány podstatně sazby trestní; přehlížela, že celé řízení je postaveno na nový základ, pro mladistvého obžalovaného velmi příznivý a přehlížela, že výkon trestu má býti prováděn způsobem od dosavadního způsobu úplně odchylným a opět ve prospěch osob mladistvých. Tato kritika se soustřeďovala pouze na projev obavy, že ochranné výchovy, která jest jedním z prostředků, jímž má býti dosaženo účelu osnovy, by mohlo býti zneužito k účelům politickým.

Členové výboru z komunistické strany tvrdili, že děti z proletářských rodin a zejména ovšem z rodin komunistických budou právě proto, že žijí v prostředí smýšlení komunistického, odnímány svým rodinám a budou vytrhovány z tohoto prostředí, že budou dávány v prostředí politicky docela jinak založené, že osnova je vůbec namířena proti komunistické straně a že jejím účelem je znemožňovati výchovu mládeže ve smyslu komunistickém a vnucovati výchovu ve smyslu protikomunistickém i u dětí pocházejících z rodin smýšlení komunistického.

Pánové z komunistické strany vykládali věc ve výboru tak, jako kdyby skoro všechny delikty, spáchané našimi mladistvými provinilci, přicházející před soud, byly založeny na politickém podkladě; jako kdyby mladiství provinilci byli odsuzováni pouze proto, že se dopustili nějakého činu ze svého komunistického smýšlení a z komunistické výchovy ve své rodině. Tomu tak není. Statistika, která je veřejnosti přístupná nejen ve zprávách statistického úřadu, nýbrž i v důvodové zprávě vládního návrhu, mluví jinou mluvou. Podle této statistiky bylo v historických zemích odsouzeno pro zločiny r. 1914 691 mladistvých osob, a z toho pro delikty proti státu, spravedlnosti a obecnému míru, tedy trochu s politickými delikty souvisícími, pouze 54 osob, kdežto proti majetku a mravopočestnosti 556 osob. R. 1919, tedy bezprostředně po válce, pochopitelně počet odsouzených značně vzrostl. Pro zločiny bylo odsouzeno 2731 mladistvých, ale pouze 42 osob, řekněme, z politických důvodů, kdežto pro provinění proti majetku a mravopočestnosti 2642 osoby.

Tyto cifry v následujících letech mají se k sobě takto: R. 1920 2799 rozsudků odsuzujících, z toho 54 rázu politického, 2710 proti majetku a mravopočestnosti. R. 1921 3676, 97, 3506, a r. 1922 1608 - zde již pozorujeme značný pokles také změnou zákonodárství - 76, 1436.

Stejný poměr pak vidíme ve všech letech následujících. Uvedl bych pouze rok poslední, který ve statistice ještě funguje, r. 1926, kdy bylo odsouzeno pro zločin 1673 mladistvých, z toho 95 pro delikty politického pozadí a 1441 pro delikty proti majetku a mravopočestnosti.

Podobnou cifru vidíme také na Slovensku, kde jsou odsuzováni mladiství pro přečiny, kde r. 1923 bylo odsouzeno 2641 mladistvých, ale z toho pro vraždu, poškození na těle, smilstvo, krádež, loupež, zpronevěru a podvod 1948, tedy obrovská většina. R. 1926 bylo z 2541 trestních rozsudků 2017 pro delikty, které jsem právě uvedl. Pro přestupky pak na Slovensku bylo r. 1923 odsouzeno 198 osob, z toho proti bezpečnosti těla, majetku a pro žebrotu 121 osob. Podobný poměr je r. 1926, kde ze 406 odsouzenců připadlo 303 na delikty právě uvedené. Ostatní cifry nechci uvádět, paní a pánové mají příležitost v důvodové zprávě vládního návrhu se do nich podívati.

Nemohli jsme se však uzavříti uznání, že theoreticky by obava členů komunistické strany, jak byla projevována v debatě výborové, mohla míti něco do sebe. A abychom jakoukoliv možnost takového nechtěného poznání vyloučili, pojali jsme za souhlasu justiční správy do §u 11 osnovy vládní nový odstavec tohoto znění:

"Politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení mladistvého a jeho rodiny, nebo rodiny, v níž žije, aneb způsob výchovy mladistvého po této stránce nemůže býti důvodem, aby se nařídil ochranný dozor."

Výbor tedy vyhověl i této kritice, která byla sice hodně přepjatá, ale mohla míti jakési jádro v sobě, takže ukázal, když členové výboru se strany komunistické přijdou s odůvodněným návrhem, že většina výboru nezamítá takového návrhu proto, že je podán členy komunistické strany, nýbrž, že k němu také přihlíží, když je věcně odůvodněný.

Slavný sněme! Dovolil jsem si říci ve zprávě ústavního výboru, že tento zákon má jedinou slabinu - dnes v úvodníku "Národních listů" je projevován s tímto názorem souhlas - slabinu totiž, že nemáme dosud zákona, který by upravoval ochranný dozor a ochrannou výchovu, na niž přirozeně tato osnova klade plnou váhu. Význam instituce zákonné úpravy ochranného dozoru a ochranné výchovy je tak veliký, že ve výboru byl se strany, která je vřelou zastánkyní myšlenky, jíž slouží předložený návrh, vysloven názor, že bychom vlastně s tímto zákonem měli sečkati, až bude vypracován také druhý díl této materie zákonné, totiž zákon o ochranné výchově a ochranném dozoru. Osud tohoto zákona je dosud neznám. Osnova tohoto zákona je vypracována příslušným ministerstvem sociální péče, byla už předložena před delší dobou odborným institucím a na základě jejich dobrého zdání přepracována, znovu je o ní odbornými institucemi péče o mládež jednáno. Tato osnova bude museti ovšem projíti ještě trnitou cestou t. zv. připomínkového řízení ministerského, bude muset překonati obtíže, které navalují naléhavé starosti dne v jednání ministerské rady, bude muset překonati dosti těžkopádný chod našich zákonodárných sborů, nežli se dostane do toho stadia, ve kterém je dnes osnova zákona o trestním soudnictví nad mládeží.

Proto ti páni, kteří původně dali podnět k tomu, abychom sečkali s projednáváním tohoto zákona, až bude také tato druha osnova zákonná předložena, uznali velmi brzy, že by to byla trochu hazardní hra, že bychom hazardovali s výhodami, které pro mladistvé vznikají už z tohoto zákona. A proto nakonec bez jakékoli námitky přiklonil se výbor ke stanovisku vlády, že jest účelnější, abychom vyřídili ústavní cestou to, co už je hotovo a připraveno k ústavnímu projednání, a abychom pouze naléhali svým tlakem jako veliká vládní většina v tomto zákonodárném sboru na vládu, aby s předložením osnovy zákona o ochranné výchově a ochranném dozoru si pospíšila, abychom také v době co nejkratší mohli se jí v tomto sboru zabývati a abychom tak co nejdříve doplnili, co v této osnově ještě chybí a co je v ní neúplného.

Ale jednáním výboru - a nejen výboru, nýbrž i jednáním odborných institucí, jednáním našeho právnického sjezdu o této otázce táhla se jako červená nit myšlenka, že nestačí, aby tento návrh byl odhlasován a aby ministerstvo spravedlnosti vydalo k němu prováděcí nařízení, která snad už má připravena, nýbrž že bude daleko více než u kteréhokoli jiného zákona zapotřebí, abychom našli lidi, kteří budou schopni, aby také zákon prováděli tak, jak si jej představujeme.

Tuto obavu sdílela při jednání výborovém pravice s levicí, tuto obavu sdílel výbor s justiční správou samotnou. My dnes opravdu nemůžeme říci a ministerstvo spravedlnosti nemůže se nám zaručiti, že bude moci v prvém okamžiku obstarati pro provádění tohoto zákona lidi, jimž s dobrým svědomím budeme moci vložiti tento zákon pro provádění do rukou. Proto bylo psáno také v tisku o tom, že dříve by měl býti obstarán kádr těch lidí, kteří budou zákon prováděti, a že teprve potom bychom se měli starati o zákon sám. Bylo snad dokonce i citováno známé anglické přísloví "men not measures", potřebujeme lidi a nikoliv opatření, nikoliv institucí; lidé si dovedou, jsou-li schopni, pomoci i bez jakýchkoli zákonných opatření, a na druhé straně nejsou zákonná opatření nic platna, nejsou-li lidé k tomu vhodní.

Mám za to, slavný sněme, kdybychom se v daném případě řídili touto zásadou, že bychom upadali do stejné chyby jako kdybychom chtěli čekati, až tato osnova bude doplněna druhou osnovou o ochranné výchově a ochranném dozoru.

My potřebujeme v tomto případě také opatření, my potřebujeme "measures". Je sice pravda, že bychom s větší nadějí šli do nejbližší budoucnosti a s větší nadějí očekávali provádění tohoto zákona, kdybychom mohli již zde ukázati také na potřebnou řadu "men", lidí, kteří jej budou prováděti. My máme jistý kádr, a to jak v poručenských soudcích, tak také ve funkcionářích organisací o péči o mládež všech národností, lidí, kteří v nich obětavě a nezištně pracují. Ale pravděpodobně počet těchto lidí nestačí ještě k tomu, aby byl zákon naprosto integrálně prováděn a bude velmi těžkým úkolem nejenom justiční správy, nýbrž i nás všech, kteří máme zájem o sociální politiku, zejména těch z nás, kteří máme zájem na péči o mládež, abychom, když odhlasováním tohoto zákona jsme opatřili "maesures", postarali se všichni také, aby tento zákon dostali do rukou správní "men". (Výborně!)

Doporučuji na základě těchto vývodů slavnému sněmu, aby schválil zprávu ústavněprávního výboru a přiklonil se k jeho návrhu, aby osnově zákona o trestním soudnictví nad mládeží v té formě, jak byla výborem schválena, udělil souhlas. (Výborně! - Potlesk.)