Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena paní posl. Vetterová-Bečvářová.

Posl. Vetterová-Bečvářová: Slavná sněmovno! Až do nedávné doby byli to muži, kteří vytvářeli dějiny i právní názor na ženu. A konečně - proč bychom to zapíraly? i dnes jsou to většinou muži, kteří řídí loď života v moři veřejnosti. Bez nadsázky můžeme říci, že podle hloubky mravního vztahu mužů k ženám můžeme měřiti morálku národa a ze spořádanosti rodinného života můžeme vypočítati i politickou odolnost státu. Posuďte jen rozdíl v postavení starého hrdinného Říma, v němž jednoženství bylo obecným zvykem a v němž se manželství uzavíralo na celý život. Podle Dionysia z Halikarnasu nevyskytl se v Římě za celých 520 let ani jediný rozvod. A srovnejte s tímto Římem Řím úpadkový, v němž rozvody náležely ke všeobecnému zvyku. Ovidius se oženil třikrát, Pompeius pětkrát. Svatý Jeroným vypravuje o jednom muži z lidu, jenž se oženil 21krát a jehož 21. žena se vdávala po 22. Bylo možno, aby z těchto rozháraných rodinných poměrů vyrostla silná generace občanů, která by dovedla aspoň udržeti Řím na staré výši? Kam se poděla ta statečná a obětavá matka římská, jejíž chválu pěl kdysi Horác, řka o ní, že ona, vychovávajíc Římu syny, zahnala od bran římských Hannibala i Antiocha?

Zachraňte matku a zachránili jste její děti a přispěli jste k lepší budoucnosti svého státu. Nemluví ze mne ženské sobectví, když vítám předložený návrh zákona č. 161 a připojenou zprávu ústavně právního výboru č. 223, jež směřují k ochraně osob oprávněných požadovati výživu, výchovu a zaopatření. Před námi leží prostý kus papíru, potištěný střízlivými písmenami a paragrafy. Ale tyto paragrafy stávají se živými, čteme-li v nich pozorně a dovedeme-li se jimi dívati do života. Tyto paragrafy mají se státi především oporou opuštěných žen a dětí, od nichž se v nepřirozeném, brutálním sobectví odvrací ten, jehož samozřejmou povinností má býti, aby se o ně staral. Avšak vládní návrh zákona č. 161 netýká se pouze nemanželských a manželských dětí, jejichž osud byl působením rozlukového zákona často neobyčejně ztrpčen ale pamatuje na všecky osoby, které mají nároky na poskytování výživy, tudíž i na rozvedené manželky, na rodiče, na osoby, které byly svým vyživovatelem tělesně poškozeny anebo zabitím zbaveny svého původního živitele a pod. Válečné a poválečné poměry rozleptaly běžnou morálku a snížily citlivost svědomí. Zprávy okresních péčí o mládež žalují na nesvědomitost nemanželských otců, kteří, aby nemuseli plniti své vyživovací povinnosti, dovedou se na oko, anebo i ve skutečnosti zbaviti všemi možnými způsoby svého majetku, anebo přecházejí od zaměstnavatele k zaměstnavateli, aby jim alimenty nemohly býti včas a pravidelně zadržovány. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Vetterová-Bečvářová (pokračuje): Nejednou se stává, že zaměstnavatel sám drží ochrannou ruku nad svým zaměstnancem. Stává se to zvláště tam, kde takový nemanželský otec je zaměstnán u svých rodičů, anebo - obyčejně formálně - u své manželky, která ví o jeho alimentačních povinnostech. Takový nesvědomitý otec obyčejně předstírá, že nemá žádných příjmů, že pracuje bezplatně, anebo pouze za stravu a pod. Co mu záleží na existenčním zápase ženy, kterou svedl a opustil, co mu sejde na bídě dítěte, které je jeho vlastní krví a které se těžce prodírá k ochraně veřejného milosrdenství? Snad klesne dříve hladem, nežli dojde po této cestě k cíli. Snad propadne dříve mravní zkáze, nežli obrátí na sebe pozornost příslušných činitelů. Zde, na tomto mraze otcovské nelásky, vyrostly nejjedovatější květy lidské společnosti. Tehdy, když marně bušila dětská pěst na bránu otcovského citu, tehdy se naučila nenávistně se zatínati proti svým bližním a hrozit.

§§ 1 a 2 předloženého zákona snaží se zameziti toto podloudnictví se strany nemanželského nebo někdy i manželského otce a jeho příbuzenstva a tak stanoví jako osoby blízké dlužníku příbuzenstvo ať přímé nebo pobočné až do 4. pokolení. V to se počítá i příbuzenstvo sešvakřené a osvojenecké. Velké plus těchto paragrafů oproti dosud platnému zákonu záleží v tom, že výživné je možno vymáhati přímo na těchto ochráncích nemanželského otce bez provedení odpůrčího sporu cís. nař. z 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. Tyto spory, při nichž bylo nutno stále opakovati exekuční návrhy a každoročně opakovati návrhy na zajištění povinného platu, stály mnoho peněz. Často se stávalo, že se pohledávka ukázala vůbec nedobytnou a potom byly peníze vynaložené na spor vydány zcela zbytečně.

Dlužníku musí zůstati existenční minimum, t. j. 3000 Kč ročně, jedná-li se o alimenty. Při jiných dluzích musí mu zůstati 6000 Kč ročně. Proto žádá návrh výslovně, aby předpokládaná mzda odpovídala vzdělání a schopnostem osoby, zatížené alimenty.

Vládní návrh zákona upravuje zároveň slovenské a podkarpatoruské poměry, neboť tam dosud ustanovení odpůrčího řádu neplatí.

Důležité ustanovení přináší zpráva ústavněprávního výboru. Zdůrazňujeme do té míry právo na výživu, výchovu nebo zaopatření, že mu musí ustoupiti každá kompensační pohledávka, i kdyby vznikla v době, kdy se ještě nevědělo o závazku povinné osoby. Cituji doslovně: Výživa, výchova nebo zaopatření je tak důležitým právem, dotýkajícím se často zájmů samé společnosti, že mu musí ustoupiti materielní zájem blízkých osob zavázaného. To je credo, které zdůrazňuje především povinnosti otcovské. V době, která stůně nedostatkem smyslu pro ukázněné povinnosti, v době, kdy v Rusku se považuje za pokrok rozbíjení rodin a socialisování dětí, vítám obzvláště názor uplatňující se ve vládním návrhu. Bývalé straně státoprávní bylo vytýkáno, že zašla až příliš daleko ve svém názoru na poměr muže a ženy, prohlašujíc každý intimní styk muže a ženy za závazek k manželství. Posuzujeme-li věc čistě eticky, je to sice přísný, ale naprosto logický závěr erotického poměru. Je to poctivé přiznání důsledků plynoucích z milostného závazku. Ale široká mužská veřejnost nemá tak citlivého svědomí. Mocní využitkovávají rádi bezmocnosti svých bližních i tehdy, když si chtějí dodati zdání, že se o své slabší bližní starají. Pohleďte jen na Rusko, které rozbíjejíc rodinu dává ženu ve jménu zdánlivé rovnoprávnosti v plen životního zápasu a dítě v plen náhodě a bídě. Nevytýkejte nám, ženám pracujícím ve veřejnosti, že v téže chvíli, kdy stojíme neústupně na znění §u 106 úst. zákona: "práva obou pohlaví jsou stejná", dovoláváme se zároveň zvláštní zákonné ochrany téže moderní ženy. Nelogičnost zde je pouze zdánlivá. Jestliže nás již hospodářské poměry nutí, abychom si vydělávaly svůj chléb, musíme žádati, aby nám tento zápas nebyl oproti mužům nijak ztěžován. V životě výdělečném jsme pouze kolegyněmi mužů, v životě rodinném nejsme však toutéž jednotkou, jako je muž. Sexuelní život otevírá bránu biologické tragedii ženině. Mužům je dána možnost s neporušenými nervy a s klidnou vyrovnaností tělesných sil nastupovati denní službu v bitevní čáře, kterou je existenční boj. Ale kde je zatím mužova družka? V bolestech rodí potomky mužova jména, nejsladší i nejsvízelnější plod svého ženství a své lásky. Příroda vložila do ženina lůna budoucnost lidstva. Jak je to pohodlné pro nesvědomitého muže opustiti ženu s nemluvnětem pod srdcem, ponechati ji na pospas duševním mukám i existenčním starostem a odejíti volně, vesele a lehkomyslně vstříc novým dobrodružstvím!

Předložený zákon snaží se zjednati rozhodnou nápravu. Za závazky nemanželského otce - dovolte, abych především jmenovala tak našeho delinkventa - má ručiti solidárně každý jeho zaměstnavatel. Soud se nemá dáti mýliti zhoršenými majetkovými nebo existenčními poměry stíhaného a musí přihlížeti k tomu, jaké byly poměry tohoto člověka o 3 roky dříve, než byl žalován. Instituce sociální péče dopracovaly se v tomto oboru velmi trpkých zkušeností s fingovaným úpadkem buďto majetku anebo výdělku. Ovšem, může se vyskytnouti i důležitá příčina, pro kterou se osoba, poskytující alimenty, musela vzdáti výnosnějšího postavení - tuto věc musí však uvážiti soud. Toto ustanovení je novum, které my ženy můžeme s uznáním kvitovat.

Následující paragrafy, totiž §§ 5 a 6 vládního návrhu tisk 161 přinášejí jiné, velmi cenné novum: Usnadňují exekuční dobývání pohledávek. Je možno uvaliti na nemanželského otce zajišťovací exekuci, aniž by bylo zapotřebí dokazovati, že je pravděpodobno, že by chtěl své jmění nějak zašantročiti. Používám pro zjednodušení a jako příklad pojmu nemanželský otec, ačkoliv, jak již bylo řečeno, zákon se vztahuje také na manželského otce, rozvedeného manžela, a jiné alimentačně postižené osoby. Neplatí-li nemanželský otec pořádně alimenty, přeměňuje se zajišťovací exekuce sama sebou v exekuci uhrazovací.

A ačkoliv bolestí dnešního soudnictví je přemíra práce, pod kterou klesají soudcové a na jejíž pomalé tempo si naříkají strany, hledí následující paragraf zrychliti vyřizování alimentačních sporů. Nemají totiž pro ně platiti soudní prázdniny.

Jestliže někdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti porušil své alimentační povinnosti, dopouští se podle zprávy ústavně-právního výboru přestupku - podle vl. návrhu přečinu - a má býti trestán tuhým vězením od 1-6 týdnů a ztrátou volebního práva do obcí. To je opět novum, jež lze nazvati žádoucí spravedlností. Kolik jsem viděla uplakaných očí bez své viny rozvedených žen, které si trpce stěžovaly na nespolehlivost svého manžela a poukazujíce na své opuštěné děti, vším právem si naříkaly na to, že jejich děti jsou stejně ubohé, jako děti nemanželské. Teď se snad aspoň trochu zmírní těžký osud jedněch i druhých. Ztrátou volebního práva do obcí chce zákon naznačiti, že člověk, jenž neplní svých nejsamozřejmějších povinností a skládá tyto povinnosti na bedra veřejnosti, není hoden, účastniti se věcí veřejných jako řádný občan.

Delikt, o nějž se jedná, je deliktem návrhovým. Stíhá se sice obžalobou veřejnou, ale jen k návrhu poškozené osoby. Jestliže je tato osoba nezletilá, tedy k návrhu poručenského soudu.

Zákony jsou dokumentem své doby, jsou barometrem citlivosti lidského svědomí. Je mnoho lidí, kteří se dovedou vymlouvati na to, že nemusí plniti svých povinností, jelikož jim je zákon jasně a přísně neukládá. Patřím k lidem, kteří věří v pokrok lidství přes to, že jsme svědky útlaku a hromadného vraždění v sovětském Rusku. Nechci tvrditi, že naše doba je o tolik horší, než byly doby předešlé a že proto je náš parlament nucen schváliti tento zákon. Nikoliv! Náš parlament schválí tento zákon proto, že je vždy nutno přispívati na pomoc sociálně slabým, kteří vždy potřebovali ochrany. Stará, nedostatečná ochrana bude nahrazena ochranou dokonalejší.

Zmínila jsem se o nebezpečí rozvodů a rozluk pro rodiny a stát. Přes to nechci zavírati očí před skutečností, že manželská pouta byla vždy lámána a že rozvody vždy existovaly. Dokonce i v době největší stabilnosti manželství ve středověku, kdy vševládnoucí církev katolická prohlašovala nerozlučitelnost manželství a kdy kanonické právo chránilo nerozbornost manželského života, rozvody přece existovaly. Našla se zadní vrátka, jako příbuznost manželů, a ani Řím nedovedl přinutiti mocného velmože, aby nezapuzoval od sebe choť, které se nasytil, a děti, které jej omrzely. Člověk dřívějška nebyl ani o trochu lepší dnešního člověka. Brutalita doby činila ho mnohem surovějším. O tom by mohly vypravovati žalářní kobky starých hradů. Kolik nepohodlných manželek v nich zahynulo, kolik z nich bylo rafinovaně utrápeno, kolika byl podán jed? Proto i církev mlčela, protože i ona se bála vyprovokovati násilí těžko kontrolovatelné v zapadlých a nepřístupných hradech.

Zákon přichází na pomoc tam, kde přestává mluviti srdce. Ale zákon může obsahovati jen minimum lidské slušnosti. Bylo by možno jíti ještě dále, bylo by možno žádati ještě privilegovanost alimentačních nároků před ostatními nároky, bylo by možno žádati, aby člověku stiženému alimentačními závazky bylo odepřeno vydati pas do ciziny dříve, dokud by tyto závazky nevyrovnal.

Spokojujeme se však pro tuto dobu s tímto zákonem jako se zřejmým pokrokem v právech ženy a dítěte a v důvěře, že litera tohoto zákona oživne v lepším osudu nejslabších ze slabých. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena pí. posl. Pechmanová. Dávám jí slovo.

Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno, dámy a pánové! Není náhodný zjev, který už dnes v této sněmovně byl i s přídechem humoru kritisován, že dnešní plenární schůze poslanecké sněmovny zaznamenává hromadné vystoupení těch, jimž byl sice svěřen mandát politických stran, ale jež považují za svou povinnost v případech, kde jde o eminentně důležité zájmy žen, vystoupiti a promluviti upřímné a otevřené slovo. (Výborně!) A tato, řekla bych, ženská solidarita, která je dnes v naší sněmovně znatelná, měla by nás vésti k tomu, abychom se pozastavili, proč se právě při takovýchto příležitostech uplatňuje způsobem zvlášť význačným.

Je velmi jasné, že ona část materie zákona, jímž se dnes poslanecká sněmovna zabývá, dotýká se sociálně slabých, ba sociálně nejslabších a tím už i těch členů lidské a národní společnosti, již byli od nepaměti mnohdy velmi krutým způsobem pomíjeni, pokud šlo o zřízení v lidské společnosti, ve státě. Neříkaly jsme z nijaké přemrštěné emancipační choutky, že mezi sociálně slabými a bezprávnými nejslabšími a nejvíce bez práv a ochrany byla žena. Jestliže jsme mohly toto tvrzení demonstrovati na nepřehledné řadě případů, měly jsme značné zadostiučinění, když stanouce na půdě vlastního státu měly jsme příležitost a možnost napravovati řadu chyb a velkou řadu křivd, které společnost a její zřízení na ženách napáchaly. Jsme si všichni velmi jasně vědomi, že řada těchto křivd ještě není napravena, (Tak jest!) právě tak, jako jsme si vědomi, že ruku v ruce s bezprávím, páchaným na ženě jako členu lidské a národní společnosti, šlo bezpráví a bezohlednost, páchané na dětech, na nezletilých a na těch, kteří měli právo dožadovati se veřejné, státní ochrany v zájmu samého státu a národa.

Jestliže dnes vláda Československé republiky přichází s návrhem zákona, který má část těchto křivd napraviti a který má změniti nežádoucí stav, neděje se tak z ohledu na určité či některé jednotlivce, nýbrž z ohledu na důležitý zákon lidské a národní společnosti. Je nepochybně jisté, že každé ohrožení, každá nedbalost, které se dopouští i jednotlivec zejména na nedospělých a nezletilých dětech se krutě vymstí na celé společnosti a společenské soustavě. (Výborně!) Ne nadarmo poukazujeme, že z případů zanedbané výchovy, z případů, kde moc rodičovská buď vůbec selhávala, kde uvědomění a plnění povinností rodičovských bylo naprosto nedostatečné a kde ani zákony nestačily, aby takové liknavce přiměly k plnění těchto povinností, se objevovaly nejčastěji důsledky v úžasném vzestupu trestnosti, trestných případů mládeže, zpustnutí mládeže, což mělo v zápětí nejhorší vzestup zločinnosti, vzestup nebezpečí ohrožujícího celou lidskou společnost. (Tak jest!) Jestliže jsme kdy měli příležitost poukázati na konkretní nebezpečí, bylo to vždycky v těch případech, kdy jsme museli slyšeti, že přicházely-li určité požadavky k odvrácení, omezení, paralysování takového nebezpečí, dostávaly se ve formě otázek finančních do rubriky většinou tak zv. neproduktivních vydání nebo do rubriky vydání, o nichž jsme byli z hloubi srdce přesvědčeni, že by k nim nemusilo docházeti, kdyby malé příčiny byly v zárodku náležitým způsobem opatřeny, aby k tak nebezpečným důsledkům nedocházelo.

Vláda předkládá posl. sněmovně návrh zákona, o němž pan referent, když jej této sněmovně doporučoval, řekl, že bude zachycovati jen ty nejčastější případy, které se stávaly v porušování povinností alimentačních, ať se týkaly dětí, rozvedených, rozloučených nebo opuštěných žen a manželek nebo starých k práci neschopných rodičů. Bohužel je pravda, že zákon zatím nepostihuje více než tyto nejčastější případy. Důvodová zpráva vládního návrhu zákona praví, že účelem tohoto zákona není trestati, protože, bude-li liknavý potrestán, nikdo z toho nic nemá, ani ten, kdo je oprávněn dožadovati se příspěvku a ochrany, ani ten, kdo trestá, tedy stát. Důvodová zpráva praví tedy, že účelem zákona je pohroziti, ukázati, že je tu možnost trestati ty, kteří by své povinnosti neplnili a kteří by se plnění protivili. Zatím je nutno, abychom se s tímto rozsahem a dosahem zákona spokojili, a to tím spíše, že ještě v dnešní schůzi podle denního pořadu bude se sněmovna zabývati zákonem o soudnictví nad mladistvými a že právě tento zákon obsahuje část oné materie, kterou bychom byli rádi viděli zahrnutu alespoň v některých důležitých bodech v jedné formě, po př. v tomto zákoně, který v této chvíli projednáváme. Tyto dva zákony se budou vzájemně v mnohém doplňovati. Tyto dva zákony nám zároveň ukazují, že smysl pro úkoly doby, a to nejen doby, v níž žijeme, nýbrž i doby budoucí, jest u nás živý a že konstatuji to ráda - je to smysl spravedlivý, který vede k určitým opatřením.

Posuzujeme-li tento zákon - i když strana, již kladu si za čest zastupovati, by raději uvítala zákon obsažnější, který by zachycoval i některé jiné předpoklady a případy, o nichž jsme výslovně ve vlastním iniciativním návrhu mluvili - máme zadostiučinění proto, že právě tento zákon je projednáván za předpokladů, které nás mohou do značné míry plně uspokojiti.

Zákon nám dává záruky, že nejen zde bude postaráno, aby ten, kdo jsa sám liknavým, neuvědomělým nebo lehkomyslným, byl náležitým způsobem donucován k plnění svých povinností, nýbrž že zde bude s dostatečnou pohotovostí postupováno tak, aby nejen bylo zabezpečeno toto donucení k plnění povinností, nýbrž aby nedocházelo potom k takovým výsledkům, jako v dobách minulých, kdy nárok ženy, dovolávající se příspěvků vyživovacích pro sebe nebo své děti, musil prodělávati křížovou cestu po případě dva i více roků trvající, nežli byl slyšen a uplatněn. Ustanovení zákona, že ve všech případech věci spadající pod titul zákona jsou věcmi feriálními, jež nebudou trpěti zbytečnými průtahy i v jiných směrech, dává nám záruku, že po této stránce věc spravedlivá bude také vyřizována rychle, aspoň potud rychle, pokud poměry tomu dovolí. (Výborně!)

Jsme si dobře vědomi, že rychlost tohoto projednávání nebude vždycky taková, jak bychom ji v zájmu věci rádi viděli, ne pro nepohotovost úřadů, ne pro nedostatečnost zákona, nýbrž prostě proto, že zákon k vlastnímu řízení musil ponechati konstatování určitých fakt, jež přirozeně do zákona žádným způsobem nemohly býti zahrnuty. O tom nás přesvědčují zejména §§ 2, 3 a 8 tohoto zákona, kde bude bezprostředně potřebí, aby právě vyšetřením bylo stanoveno, zda, za jakých okolností a do jaké míry mohou býti ta či ona opatření učiněna.

Chtěla bych s tohoto místa zdůrazniti při této příležitosti, že je velmi žádoucno, aby smysl zejména §u 2 a §u 3 v praksi byl vykládán velmi pečlivě, aby se nemohlo nějakým způsobem státi, že by opravdu z nepřesného výkladu zákona mohla vyplynouti nepřesnost, která by se dotýkala těch, jimž jinak zásadně a v základě plné právo bylo přiznáno. Jde tu zejména o ony okolnosti, které se stanoví v §u 3, že ten, kdo nemaje zákonné povinnosti nebo kdo nad tuto povinnost podporuje poskytováním výživy nebo jiných prostředků jiného, takže si nehledí výdělečné činnosti uložené mu v §u 1, je zavázán s ním rukou společnou a nerozdílnou oprávněné osobě za dávky, příslušející jí za dobu, po kterou poskytoval tuto podporu.

Zde však v odst. 2 se praví: Tuto odpovědnost nemá ten, kdo nevěděl a ani věděti nemusil o závazku podporovaného nebo ani o tom, že svou podporou maří, ztěžuje nebo omezuje stanovení nebo splnění tohoto závazku.

Jsme si vědomi, že pro praktické provádění těchto věcí naskytne se určité úskalí, ačkoliv znění paragrafů dalších dává nám záruky, že právě obtížnost některých dokladů, obtížnost osvědčení těchto věcí bude již sama o sobě varovati každého, kdo by se chtěl pouštěti do pokusů takovýmto způsobem odvrátiti od sebe povinnosti zákonem stanovené a tímto zákonem zostřené.

Řekla jsem, slavná sněmovno, že bychom si byli přáli doplnění v některých směrech, pokud jde o věci příbuzné anebo společné těm, jež tento zákon obsahuje. V našem iniciativním návrhu kladli jsme veliký důraz na to, aby otázka dětí nemanželských byla náležitým způsobem u nás již konečně vyřešena. (Výborně!) Chápali jsme, že ony veliké přípravné práce, pokud šlo o změnu zákona trestního, pokud jde o přípravy k novému zákonu občanskému, vyžadovaly nejen veškeré pohotovosti, nýbrž také veškerého času příslušných institucí, které se těmito věcmi zabývaly.

Chápeme také, že tato veliká zákonná díla vyžadují plné svědomitosti a pohotovosti celého velkého aparátu, ale budiž nám prominuto, když současně konstatujeme, že čekáním na změny, po kterých se u nás úsilovně volá od našeho státního a národního obrození, stává se již trapným a že v mnohých směrech přináší nám příliš těžké a draze placené zkušenosti.

Byla to otázka právě dětí nemanželských, nemanželského mateřství a otcovství, nároku nemanželských dětí ať po stránce nároku na výživu a opatření, tak i po stránce nároků otcovství a po stránce dědictví, které nám příliš ležely na srdci. Je pravda, že společnost do valné míry zúčtovala již s oním zvláštním ponižujícím a pokořujícím názorem na nemanželské mateřství. Je pravda, že společnost vedená rozumovými důvody a v tomto směru opravdu vyšší mravností, dívá se lépe a nezkresleně na tyto otázky, ale je také bohužel pravda, že máme ještě příliš mnoho příčin, kde nemůže ani ta naše lidská společnost při nejlepší vůli, ba ani jednotlivec žádati v takových případech, co by třeba sám dáti chtěl. Nám záleželo v iniciativním návrhu, aby zejména tam, kde jde o prohlášení nemanželského otce ve příčině uznání jeho otcovství, po případě i při zápisu do matriky, toto prohlášení stačilo, aby takové dítě bylo postaveno na roveň, připojuje-li se ovšem k tomu přání otce a matky, na roveň dítěti manželskému po všech stránkách jeho práv. (Výborně!)

Bohužel, nemohli jsme počítati s tím, že za stavu příprav k příštímu občanskému zákonu bude možno již v zákoně parcielním tuto otázku náležitým způsobem vyřešiti. Považovali jsme za své právo, ba za povinnost tohoto řešení se domáhati, ale litujeme, že v rámci tohoto zákona právě toto řešení nebylo umožněno. Záleželo nám dále na tom, abychom, pokud jde o povahu nemanželského mateřství, ještě ty zbytky starého tradičního názoru, důsledky starého římského práva a práva kanonického mohli odmítnouti, pokud jde o výtku nemanželskému mateřství činěnou. Ani v tomto směru nepodařilo se nám zde prosaditi jednu v tom směru učiněnou změnu. A přece, slavná sněmovno, nebude snad úplně bezúčelné, když i s tohoto místa bude poukázáno, že doba právě přítomná, doba poválečná, která v tolika směrech způsobila nám nejenom hmotný a hospodářský, nýbrž i mravní rozvrat, který zachvátil zejména instituci manželství, ve zvýšené míře produkuje nám nemanželské porody a ukazuje, že právě jsou to sociálně nejslabší, které musejí trpěti za to, že se nám dosud nepodařilo tuto stránku sociálního hospodářství zlepšiti a zdokonaliti. (Tak jest!)

Stačí nám k tomu pouhé statistické přehledy. Když si uvědomíme, že za poslední čtvrtletí r. 1928 připadá v Čechách na tisíc živě i mrtvě narozených 133 nemanželských porodů, na Moravě na tisíc živě i mrtvě narozených 93 nemanželských porodů, ve Slezsku 115, na Slovensku 81 a na Podkarpatské Rusi 86, čili, že v Čechách činí počet nemanželských porodů 13·3%, na Moravě 9·3%, ve Slezsku 11·5%, na Slovensku 8·1% a na Podkarp. Rusi 8·6%, tu, slavná sněmovno, nevidíme před sebou jen suché číslice, nýbrž vidíme jednak poměry, které vyvolávají tento úkaz, jednak i důsledky, které provázejí tento úkaz, a tyto důsledky jsou stále ještě, i v naší pokročilé době, nepoměrně smutné, tristní, desolátní v mnohém směru.

Jsou to případy, v nichž řada těchto nemanželských dětí zůstává bez živitele, v nichž řada nemanželských dětí zůstává odkázána na nejhorší sociálněhospodářské poměry, bývá mravně, duševně i fysicky zanedbávána a produkuje nám do budoucna řadu méněcenných členů lidské společnosti. Nesmíme pouštěti se zřetele, že při úhrnném počtu porodů za 1 rok v Československé republice 81.621 téměř 9.000 těchto porodů je porodů nemanželských, čili že tímto způsobem máme co činiti se stavem, který se úplně vyrovná stavu posledních předválečných let, čili že v Československé republice máme stále mezi 12 až 14% nemanželských dětí. Tyto poměry, slavná sněmovno, nutí nás opravdu k přemýšlení a právě ty nás vedly k tomu, že jsme žádali, aby na podkladě tohoto jednání a v rámci tohoto zákona byla konečným způsobem otázka nemanželských dětí náležitě vyřešena.

Je tu i druhý moment, který nás nutí k úvahám, a to okolnost, že jsou to právě ženy nejširších lidových vrstev, které se stávají nemanželskými matkami a že jsou to právě zase určité kategorie, které nejspíše bývají tímto způsobem postihovány. Tak můžeme konstatovati, že při tomto celkovém počtu je na př. v Praze, řekla bych, úctyhodná řada těch, které jako nemanželské matky rekrutují se z řad pomocnic v domácnosti, z řad služebných dívek, posluhovaček. Je jich plných 35%, které tímto způsobem nesou opravdu a v pravém slova smyslu břímě mateřství. Ale je tu i druhá okolnost: Největší procento nemanželských matek je žen velmi útlého mládí. Je jich 27% do 20 let věku (Slyšte!), 21% mezi 20 a 25 lety a teprve další procenta týkají se žen starších. Z toho je viděti, že to zaviňuje útlé mládí, nezkušenost, nezkaženost, a hlavně prostředí, v němž se takováto mladá nezkušená dívka ocitá, které jí potom na celý její další budoucí život ukládá přetěžkou odpovědnost a přetěžké břemeno nemanželské matky v naší dnešní společnosti.

Slavná sněmovno! Jakkoliv jsme povděčni tomu, že jsme se v našem zákonodárství dostali o positivní kus práce dále, jakkoliv nepodceňujeme, že návrh zákona právě projednávaného obsahuje nárok na příspěvek nejen pokud jde o mladistvé a o nemanželské děti, nýbrž také pokud jde o ženy rozvedené, rozloučené a opuštěné, i pokud jde o staré, k práci neschopné a nemajetné rodiče, přes to, promiňte, museli jsme uvésti, že naše přání jdou ještě dále a musí jíti dále. Nemám s tohoto místa jiné prosby, než aby práce, jež vede a řídí ministerstvo spravedlnosti, pokud jde o přípravy k novému občanskému zákoníku, byly, pokud jen lze, urychleny, abychom v dohledné době mohli býti tou šťastnou generací, která konečně zlomí pouta staletého občanského zákoníka, která dá československému státu a čsl. občanstvu nový, osvobozující, demokratický zákon, v němž osvobodí člověka, občana, v němž osvobodí také ženu jako část lidské společnosti a povznese dítě jako záruku budoucnosti státu a národa. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Babel. Dávám mu slovo.

Posl. Babel (německy): Nynější hospodářská krise, ovoce kapitalistického společenského řádu, který se dříve nebo později musí svými rozpory zalknouti, jest pro celou dělnickou třídu v tomto státě strašnou mukou. Držitelé moci v tomto státě pokoušejí se přesně jako ve všech ostatních kapitalistických státech dostati se z této krise nejsurovějšími prostředky na útraty tvořících lidí. Ale přes vysoká ochranná cla a přesunutí všech břemen na pracující lid, přes snížení mezd a platů, přes všechna úsilí neslýchanými racionalisačními opatřeními ve všech podnicích s bezohledným popoháněčstvím, přes všechny dary bankám, velkostatkářům a podnikatelům ve formě snížení sazeb a daní, tudíž velkých subvencí z daňových peněz pracujících, stav krise se nejen nezlepšil, nýbrž ještě dále zhoršil a zostřil. Vaším posledním východiskem jest násilně dobýti nová odbytiště a násilně potlačiti revoluční proletariát, který nezadržitelně hlodá na shnilém kapitalistickém základě a otřásá jím, aby jej povalil a zřídil nový sociální společenský řád, jak to vzorně dokázal vítěznou proletářskou revolucí v Sovětském svazu. Drobný sedlák, drobný živnostník, dělník, nezaměstnaný proletář dobře pozorují, že jim nynější společenský řád za tak zvaného demokratického státního vedení nemůže již poskytnouti žádné pomoci, ani práce, ani chleba; ale že příčinu zbídačení dlužno hledati nejen v hospodářské krisi, nýbrž v úžasně stoupajících výdajích na přípravu imperialistické války, o tom nejsou ještě tisíce lidí přesvědčeny.