Osoby, které nezaviněně trpí bídou následkem neodpovědnosti a nedbalosti svých živitelů, obracejí se ovšem na veřejnost a připadnou na starost veřejné péči. Dnešní prakse v soc. práci vykazuje veliké množství případů, které se týkají všech druhů sociální bídy a nedostatků, zaviněných zanedbáváním povinnosti vyživovací. Ti, kteří jsou povinni poskytovati výživu, žijí na účet veřejné péče lehkomyslně a nezodpovědně k závadám, jež z jejich jednání vznikají. Ovšem dnešní stav veřejné péče vylučuje, aby o všechny postižené toho druhu mohlo býti náležitě postaráno. Vývoj veřejné péče těmito okolnostmi nesmírně utrpěl. Nadměrný počet případů a proti tomu nemožnost řešení spousty případů pro nedostatek právního podkladu, nedostatek finančních prostředků, aby mohla býti zjednána pomoc - to vše zatěžovalo doposud jako olověné závaží rozvoj naší veřejné i dobrovolné sociální péče.

Přijetím navrhovaného zákona otevřena bude rázem cesta, aby řady potřebných byly zaopatřeny svými zákonnými živiteli. Veřejná péče bude tak uvolněna pro úkoly, které jí skutečně přináleží.

Největší počet potřebných, kteří s napětím očekávají již dobrodiní tohoto zákona, bude z řad nemanželských dětí. Poválečná doba k nim přidružila i velký počet dětí nemanželských a řady rozvedených a rozloučených manželek. Krise rodinného života, neodpovědnost rodičů jak manželských, tak nemanželských, je příčinou toho, že osoby povinné výživou vyhýbají se častokráte i úmyslně plnění své povinnosti vyživovací a vychovávací vůči dětem a vydávají děti nouzi a nebezpečí zpustnutí.

Občanský zákonník stanoví sice povinnost rodičů poskytovati dětem slušnou obživu, dále stanoví, že především otec je povinen pečovati o výživu dětí, a konečně určuje i nárok nemanželských dětí na výživu, výchovu a opatření, avšak v praxi dopadly alimentační nároky manželských i nemanželských dětí velmi bídně. I když byly stanoveny soudem v rozsudku anebo usnesení co nejmírněji, dvě nebo tři Kč denně, unikali nesvědomití otcové plnění svých závazků a za dosavadních zákonných ustanovení nebylo lze jejich odpor překonati.

Odborníci tvrdí, že 90% exekucí vedených pro alimentační nároky dítek zůstávalo doposud bez výsledku. Syn boháče, vázaný povinností alimentační, neměl žádného zabavitelného majetku, pracovník za mzdu dal se odměňovati za svou práci jenom stravou a ošacením nebo měnil každou chvíli bydliště, samostatný živnostník nebo zemědělec dal připsat svůj majetek na příbuzného, nejčastěji na svou manželku.

Přirozeně, že ani autoritě soudnictví to nepřispívalo, když zde byl sice soudní rozsudek nebo soudní usnesení, ale splnění práva nebylo možno žádným způsobem dosíci.

Případy úmyslného uhýbání povinnosti alimentační byly a jsou doposud na denním pořádku. Projednávaný zákon sice znemožní v celku tyto úskoky osob povinných k alimentům tím, že ukládá povinnost vykonávati takovou činnost, aby z výtěžku jejího mohly dostáti svým závazkům a pro jich vymáhání platí, že byla za práce a služby smluvená mzda a odměna podle předběžného vzdělání a schopností.

Konečně stanoví na úmyslné neplnění povinností trest vězením od jednoho týdne do 6 měsíců a ztrátu volebního práva do obce.

S hlediska našich názorů není však tím celý komplex těchto otázek rozřešen. Mravní odpovědnost za dítě, uvědomělé odpovědné rodičovství musí se státi vedoucím hlediskem názorů na zrození dítěte. Tento názor pak se musí státi i význačným předmětem lidovýchovy. Člověk demokracie, kultury, současník úžasného rozvoje a vlády lidského ducha nad silami, nemůže býti jenom donucován zákonem ke svým povinnostem rodičovským. Uvědomením, poučováním, výchovou, novým pokrokovým názorem na mateřství, dítě a rodičovství vůbec musí býti vyveden z chaosu poválečné demoralisace a zmatků.

Lidovýchově a korporacím všeho druhu, zejména pak tisku připadá zde veliký úkol. Tisk obzvláště zde hraje roli, která nebyla dosud s toho hlediska dostatečně osvětlena. Je však již nejvyšší čas, aby si veřejnost uvědomila, jaký podíl na různých neblahých zjevech dnešního života má t. zv. bulvární tisk, hovící za každou cenu nejnižším pudům ulice.

Sensace za každou cenu, pikantní historky, bezduché vyvyšování a vynášení malicherností a zbytečností na úkor opravdového názoru na život - to je dnes předmětem psaní t. zv. populárního tisku.

Všimněte si jenom toho, jak bude referovat tento tisk o zákonu, který se zde právě projednává! Na druhé straně téhož listu novin snad bude inserát zprostředkující za peníze všechno možné, nebo tam snad bude nějaká podařená historka, vyhovující onomu neodpovědnému rodičovství, na něž zde voláme paragrafy. Vítáme tento zákon, jsme povděčni ministru spravedlnosti dr Meissnerovi, že se ujal tisíců dětí vůči nesvědomitým otcům, přejeme si však, aby veřejnost si uvědomila, že zákon pomáhá jen napravovati křivdy vzniklé z nedostatku smyslu pro právo a spravedlnost.

Zákon se ujímá nemanželských dětí právě tak jako manželských. Neodpovědnost rodičů postihuje děti manželské právě tak, jako to bylo dříve nezaviněným údělem dětí nemanželských. Před tímto zákonem jsou si oboje tyto děti rovny. Není to projev škodolibosti; opakuji zde znovu svůj projev proti neodpovědnosti rodičovské, která dnes zasáhla tak těžce i do řad dětí manželských. Přáli bychom si a je naší snahou, aby nemanželské děti sešly se v jedné linii s manželskými dětmi před zákonem vůbec, aby odstraněn byl starý přežitek vypjatého zájmu na ochranu soukromého majetku a pravoplatného dědice, který dal vznik rozlišování dětí podle jejich manželského a nemanželského původu. Dítě není a nemůže býti odpovědno za poměry, za nichž přišlo na svět.

Že jsou to poměry rázu čistě hospodářského, které rozhodují o tom, zda dítě se narodí jako manželské či nemanželské, o tom poskytují velmi názorný příklad poměry v některých zemích alpských, na př. v rakouských Korutanech, kde je průměrně 36·98% nemanželských porodů. V jednotlivých částech této země stoupá počet nemanželských porodů až na 82%, a jsou to právě kraje, kde panuje přísný katolicismus a vedle něho podle katolického názoru takové "nemorální" poměry. Skutečnost ovšem je taková, že zvláštní poměry tamního horského zemědělství a domácí čeledě, tedy nepříznivé hospodářské poměry vysvětlují tento zjev.

Ovšem vztah dnešní společnosti k otázce nemanželských dětí je už namnoze dále, než tradiční zákon. Přirozený a zdravý lidský cit zaujímá prosté a normální hledisko na nemanželské dítě a jeho matku. Omezená forma práva nestačí rozpětí sociologické skutečnosti. Přece však naše společnost ve svém vztahu k nemanželské matce dluhuje jí nejlacinější, ale zároveň nejvýš oprávněnou formu uznání jejího mateřství, kterou by jí měla poskytnouti titulem "paní". Přichází-li nemanželská matka se svým dítětem do školy, na úřad, vystupuje-li jako uvědomělá matka svého dítěte, která se o ně stará bez ohledu na všecky předsudky - a takových matek je dnes již hezká řada - patří jí titul "paní" bezvýhradně.

V Německu, Finsku, Norsku, Švédsku, částečně i v Rakousku je velká část těchto požadavků již splněna. Přijetím předloženého zákona přidružuje se naše republika k oněm státům, které ve smyslu pokroku a demokracie přistoupily k řešení těchto otázek. Vedoucí místo zde patří severským státům. Tak na př. Finsko, Norsko a Švédsko přiznalo zákonem nemanželskému dítěti stejné dědické právo po otci, dobrovolně či soudem přiznaném, jako dítěti manželskému.

Zákon nevztahuje se pouze na děti manželské i nemanželské, ač ve smyslu preventivní ochrany mladistvých před fysickou i mravní zkázou má veliký význam. Platnost jeho vztahuje se i na manželky rozvedené a rozloučené, rodiče a jiné osoby. Zásada vyslovená v §u 1, jež prohlašuje dosavadní, pouze etickou povinnost, konati takovou výdělečnou práci, aby z jejího výtěžku bylo možno řádně plniti závazek, za povinnost právní, má s hlediska výchovy k odpovědnému rodičovství mimořádný význam. Právě tak ustanovení o vedlejším trestu, ztrátě volebního práva do obcí, které vyjadřuje, že porušení povinnosti alimentační je porušením povinnosti ke společnosti. Dává se tím na jevo, že provinilec není hoden zúčastniti se řízení veřejných záležitostí jako řádný občan.

S hlediska pracujících žen vítáme tento dlouho očekávaný zákon, který má napraviti aspoň největší křivdy na sociálně nejslabších, již jsou odkázáni svou výživou na osoby jiné a kteří dosavadními poměry nesmírně trpěly. Vzhledem k zásadním svým názorům, které jsou v souhlase s řešením předloženého zákona, bude naše strana pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)