A nyní uvažujme, jaké budoucnosti za těchto poměrů a za těžké hospodářské krise jde obchodnický a živnostenský stav vstříc. Sama obratová daň, nebude-li včas placena, přinese 5% pokuty a 7% úroku z prodlení. Kdo přizná pozdě obratovou daň, zaplatí dalších

5% pokuty, může tudíž nastati zvýšení obratové daně o dalších možných 17%. Ten, kdo se tomuto zlu bude chtíti ubrániti, zaplatí obratovou daň hotově a jistě mu nezbudou peníze na zaplacení dalších daní a v mnoha případech nebude provozovacího kapitálu k nákupu zboží a pod. surovin. To bude vyložené zhroucení podniků živnostníků i obchodníků.

Zajímavo je při tomto zákoně, že z důvodové zprávy téměř již na celých 100% vysvítá, že obratová daň se nikdy už odbourávati nebude a že na nedohlednou dobu stává se trvalým daňovým zatížením.

Dnes se má opět tento zákon prolongovati na 2 roky. Zdálo by se nezasvěcenému, že po uplynutí této doby se zákonem se něco stane. Ať se nikdo nemýlí! Z dosavadních zkušeností vidíme, že krátkodobá novelisace zákona o dani obratové je obratným tahem pana ministra financí, aby pak vždy při prolongaci jeho mohl si zákon přizpůsobiti tak, jak ho potřebuje. A při tom nesnaží se ani v nejmenším, aby poskytl úlev tam, kde je jich nevyhnutelně zapotřebí. Není dbáno rozšíření zákona tam, kde by se dalo ještě velice mnoho získati a kde by se zatížení dobře sneslo.

Uvedu příklad: Dne 1. srpna 1921 jednalo se o novelisaci zákona o dani z obratu a v debatě promluvil také posl. Kasík. V závěru své řeči řekl: "Jsou předloženy současně k této novele dvě resoluce, o kterých předpokládáme, že je Národní shromáždění přijme jako resoluce nanejvýš zdravé, nutné a potřebné." Posl. Kasík mluvil za klub poslanců soc. demokratických. Poněvadž se zdá, že jedna z těchto resolucí vypadla z evidence nejen ministerstva financí, nýbrž i samého sociálně demokratického klubu, je třeba ji po 9 letech připomenouti, poněvadž dosud nepozbyla aktuálnosti, naopak zdá se, že je dnes mnohem aktuálnější, nežli byla před 9 lety.

Tato resoluce posl. Chalupy, dr Meissnera, V. Beneše, Bendy, Biňovce a Kasíka praví doslovně: "Daně spotřební jsou potud spravedlivy, že postihují jen proporcielně stejně. Každý je totiž postihován stejně tou měrou, jakou ukájí své potřeby. Nespravedlivým však je, že postihuje stejnou měrou hospodářsky silného jako slabého jedince, s příjmem desetitisícovým jako statisícovým. Toto zřejmě nerovné zdanění nutno vyrovnati dalším vyrovnávacím zatížením, daní z vyšší potřeby. Ten, kdo má příjem nad potřebu uhájení slušného občanského žití, kdo již svým vystupováním a zařízením jako majitel vozidel, velkého luxusního bytu s přepychovým nábytkem, zaměstnavatel služebnictva dokazuje, že žije nad potřebu, může býti beze škody a úplně spravedlivě postižen touto daní z vyšší potřeby. Navrhujeme proto, aby vláda v době pokud možno nejkratší předložila návrh na zavedení daně z vyšší potřeby jako doplněk daní spotřebních vůbec."

Tento návrh, třebas je 9 roků starý, nepozbyl své časovosti, naopak zdá se, že právě v dnešní době dalo by se ho velice dobře využíti, poněvadž výnos obratové daně z těchto zdaněných vrstev by jistě znamenal velice slušný finanční příspěvek pro státní pokladnu.

Je opravdu podivné, že ministerstvo financí nechalo tento cenný a pro stát užitečný návrh plných 9 roků bez povšimnutí. Jest stejně podivno, že navrhovatelé v žádné příští novelisaci tohoto zákona návrh svůj, který tehdejší mluvčí označil za velice zdravý a prospěšný, neopakovali, ačkoliv se dá předpokládat, že snad stanovisko ke zdanění vyšší potřeby soc. demokracie dosud nezměnila. My bychom byli v tomto případě vždycky ochotni takový návrh spolupodepsati a bylo by si jen přáti, aby po tomto upozornění ministerstvo financí vzalo pro příští prodloužení tohoto zákona tento návrh ve věcnou úvahu.

Ještě pokládám za důležité, abych se zmínil o tom, jak rychlým tempem se tento zákon projednává. Právě před týdnem byl návrh tohoto zákona psán teprve na stroji v ministerstvu financí. Za dobu jednoho týdne byl předložen vládě, projednán vládou, rozdán v poslanecké sněmovně, v nejkratší lhůtě projednán v rozpočtovém výboru a dnes již má býti v plénu této sněmovny odhlasován. Je to obdobný případ jako se zákonem o míchání mouky a tu je třeba ohraditi se proti této nové methodě projednávání zákonů, poněvadž je to methoda nezdravá, která parlamentu nepřináší dobré pověsti.

Vláda nemůže míti přece zájem na tom, aby předložené zákony nemohli si poslanci náležitě prostudovati, jednotlivé kluby je náležitě prodiskutovati, zjednávati si informace a event. vysvětlivky. Tímto jednáním vlastně není dána poslancům možnost, aby náležitě mohli do zákona samotného vniknouti a se orientovati. Stížnost tuto přednáším jménem klubu se žádostí, aby takovéto náhlé předkládání zákonů se vícekráte neopakovalo.

Dnes zde protestuje proti dani z obratu též příslušník Ligy, pan kol. Pergler, a jeho protestu tleskal také býv. ministr Stříbrný. A přece si třeba uvědomiti, že daň z obratu vešla v platnost 1. ledna 1920, tedy v době, kdy posl. Stříbrný byl vedoucím politikem v národně-sociální straně a kdy mohl vznik její znemožniti.

A ještě je zajímavo, že zvýšení z 1% na 2% provedeno bylo 21. prosince 1923 a že referentem o této dani byl pan posl. Prášek, tedy opětně příslušník strany národně-sociální. V té době byl pan Stříbrný nejenom ministrem, nýbrž dokonce zástupcem min. předsedy. Z toho je zřejmo, že tato daň zaváděla se nejen s jeho schválením, ale že dal i souhlas k jejímu zvýšení z 1% na 2%.

Z toho, co jsem přednesl o zákonu daně obratové a přepychové, lze seznati, že my, i když na jedné straně z důvodů státní nezbytnosti nemůžeme odepříti schválení zákona o dani obratové a přepychové, rozhodně nesouhlasíme s tím, že nebylo dbáno našich opravných návrhů na paušalování daně obratové, zejména u textilií, jakož i na poskytnutí určitých výhod pro malé živnostníky a obchodníky. My jako strana koaliční také jako v každém jiném případě jsme postaveni zde před tu okolnost, že máme povinnost pro tento zákon hlasovati. Ale zákon tento je pro nás nejtěžším problémem a dosud nebylo přes naši námahu a úsilí možno dosíci spravedlivých a odůvodněných změn. Proto je živnostnictvo a obchodnictvo zaujato proti tomuto zákonu, jak má býti schválen, a my s ním souhlasíme. Navrhovaný zákon je zřejmě namířen proti nám, šel nemilosrdně proti všem obranám, jež jsme zde vykonali, proto vyslovený názor náš vyplývá z dané situace a v důsledcích toho prohlašujeme, že při pochopení smyslu státní nezbytnosti je tento zákon s dalšími smutnými důsledky pro obchodnictvo a živnostnictvo nejen proti naší mysli, nýbrž také přímo proti našemu svědomí. (Výborně!) V tom je vyjádřen smysl našeho názoru na tento zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Köhler.

Posl. Köhler (německy): Pánové! Kol. Simm použil včera příležitosti, aby se podrobně vyjádřil k vládnímu návrhu a postaral se, aby se při tom jasně projevilo stanovisko strany. Kol. Simm postavil se především na jistě zcela oprávněné stanovisko, že by tato nejhorší spotřební daň měla býti aspoň přiměřeně zmírněna. Neboť široké vrstvy hospodářské po léta hájí stanovisko, že se daň z obratu má zrušiti. Vláda se domnívá, že za všech okolností právě nyní jest nutné zrušiti vše, co obyvatelstvo zvláště zatěžuje. (Posl. Krebs [německy]: Proto zvyšuje železniční sazby!) Velmi správně.

Ale vláda nepomýšlí na to, aby především omezila nynější daňovou politiku. Podle mého mínění není asi toto snížení daní v programu nynější vlády. Ostatně lze na všem pozorovati, že vláda naprosto nepomýšlí na pomoc při odstranění hospodářské krise. Poštovní šekový úřad zvýšil sazby, stojíme před zvýšením sazeb na železnicích a na poště, ministr zásobování se postaral, aby ceny mouky v nejbližší době byly zvýšeny. Ministr financí předložil řadu nových daní a tak to jde dál a dál. Ale od soukromého hospodářství se nyní docela vážně žádá, aby ceny snižovalo. Jak budou ceny snižovány, ukáže již nejbližší doba. Nejdříve se učinil pokus vejíti ve spojení s kartelem, železářským kartelem, aby byl pohnut ke snížení cen. Nuže v Československu, pokud je mi známo, jest 47, 48 nebo 49 takových cenových kartelů, které se všechny postaraly, aby se ceny jejich výrobků přiměřeně zvýšily. Vládě nebude příliš snadné dohodnouti se s těmito cenovými kartely a dosíci přiměřeného snížení cen a již železářský kartel ukázal, že nedá s sebou mluviti jen tak beze všeho. Musily se vystřídati delší pamětní spisy mezi kartelem a ministrem pro zásobování, aby se konečně dosáhlo snížení cen o 6 nebo 7%. Ostatní kartely, které částečně provozovaly neobyčejně lichvářskou politiku připomínám jen kartel měďařský, kartel papíru atd. - prozatím ještě nepomýšlejí na to, aby nějak vyhověly politice vlády směřující ke snížení cen. Vláda se velmi brzy přesvědčí, že se proti kartelům musí postaviti na jiné stanovisko, chce-li hospodářství pomoci. (Posl. Krebs [německy]: Vláda to vůbec nemyslí vážně!) To jest správné, neboť již dávno musil by zde býti návrh zákona o kartelech. Bez zákonně upraveného dozoru nad kartely nepůjde to již příště podle mého mínění. To jest nezbytná nutnost, která se musí proměniti v čin. Je-li tato politika vlády ke snížení cen právě nyní správná, musíme popírati. Nevěříme, že by vláda touto politikou ke snížení cen mohla rozhýbati hospodářství; a to by přece zcela jistě byla skutečnost, která by byla mimořádně vítána v zájmu statisíců lidí. Politika snižování cen, jak se nyní provozuje, určitě však nepřispěje, aby se s jedné strany povzbudila ochota k podnikání, s druhé strany aby se přiměřeně podporovala chuť ke koupi. Jest přece příznačné, co řekl předevčírem ministr financí v senátě k této otázce: "Proces klesání cen jest pro výrobu vražedný." Dále pravil dr Engliš: "Dokud ceny klesají, nemá nikdo zájmu, aby vyráběl a kupoval." To jest jistě správné. Chuť k podnikání se v takových dobách snižování a klesání cen ochromuje a odbyt vázne ještě více, než beztoho vázl. Nuže, podle našeho mínění nemělo by býti úkolem vlády, aby svými opatřeními ještě zhoršovala nynější přímo neudržitelné hospodářské poměry, místo aby je podstatně zlepšovala. Důsledky této politiky snižování cen velmi brzy se ukáží u veškerého zaměstnanectva. Bylo přece jen zajímavé, že i zde v plenu někteří pánové zaujali k této otázce stanovisko a při tom docela zřetelně ohlásili, co rozhodně musí býti důsledkem snížení cen. Byl to zvláště dr Kramář, který prohlásil, že nyní po snížení cen musí rozhodně následovati i snížení mezd. Pánové, čtete-li tisk podnikatelů, naleznete, že tam volají sborem: "Dolů s výrobními náklady!" Pod těmito výrobními náklady rozumějí ovšem především podíl připadající na mzdy. Proto můžeme také všude konstatovati, že zaměstnavatelé veskrze vypovídají tarifní smlouvy a s druhé strany připravují snížení mezd a platů zaměstnanců a úředníků. Čeho tím chtějí dosáhnouti, naprosto nechápu. Věci se mají jednou tak, že průmysl sotva jest dnes již schopen dodávati své výrobky do ciziny a proto přece jest i u nás hospodářská krise tak zlá. Vývoz uvázl; tím spíše mělo by nyní býti úkolem průmyslu a ovšem i vlády, která má konec konců hájiti zájmy hospodářství, aby pečovaly o to, aby část, kterou nelze již dodávati do ciziny, nalezla nyní odbyt doma. (Souhlas.) Ale při nynější kupní síle širokých vrstev nebude to již asi možné. Neboť není neznámo, že Československo jest zemí nejnižších mezd a platů dělníků a zaměstnanců. Teprve nedávno Ústřední sociální pojišťovna číselně prokázala, ve kterých mzdových třídách jsou většinou pojištěni dělníci tohoto státu. Jest přímo hrozné dověděti se, že jsou v tomto státě statisíce dělníků, kteří si nemohou denně vydělati ani 12 Kč.

Jest jasné, že tak nepatrný výdělek nemůže míti žádnou kupní sílu a že především musily uváznouti ty průmysly, které jsou odkázány na hromadnou spotřebu svých výrobků. Pravím, že by se mělo učiniti vše, aby kupní síla obyvatelstva tohoto státu byla zvýšena. To by se mohlo státi především tím, že by se tak rychle, jak jen možno, učinil pokus, aby ohromný zástup nezaměstnaných byl znovu včleněn do výrobního procesu a aby se s druhé strany pečovalo, aby zmizela omezená práce a konečně, aby lepšími mzdami lidé získali schopnost moci si opatřiti i nejnutnější životní potřeby. Snížení mezd, jež se nyní zcela všeobecně očekává, jistě nezlepší nynějšího stavu odbytových poměrů, naopak je ještě více zhorší. Proto vznášíme i s tohoto místa svůj varovný hlas proti úplně chybné politice, která se nyní provozuje, aby se hospodářské poměry utvářily příznivěji. Snížení cen se od toho příliš neliší. Snížení cen mohlo by sice vésti ke zvýšení kupní síly, kdyby se provedla aspoň stabilisace mezd a platů. Jest snad také správné, že zboží, jehož cena klesá, se kupuje více než dosud, ale je-li s poklesem cen zároveň a pravděpodobně spojen silnější pokles mezd a platů, nedosáhne se tím ničeho. Rozhodně dlužno se vyhnouti tomu, aby nastalo vyrovnání mezi poklesem cen a poklesem mezd, neboť tím by se na nynějším stavu nezměnilo ani to nejmenší. Postará-li se vláda, aby spotřebitelé byli schopni kupovati to, co se rozumí pod nutnými životními potřebami, pak se hospodářství určitě rozhýbe, pak také nastanou zde jistě lepší hospodářské poměry.

Za nynějších poměrů netrpí na posledním místě obchodní cestující; lze říci, že se stali první obětí hospodářské krise. Nepravím nic nového, mluvím-li o tom, že v posledních letech neobyčejně vzrostl počet obchodních cestujících; tisíce a tisíce lidí, kteří měli dříve dobře zajištěná místa, jsou dnes bohužel nuceny jísti trpký chléb cestujícího za provisi. Ostatně se i vlády tohoto státu také postaraly, aby předčasným propuštěním státních a veřejných zaměstnanců byl počet obchodních cestujících přímo ohromně rozmnožen. Mezi bývalými úředníky státu a veřejných korporací jest neobyčejně mnoho těch, kdož pro nepatrné výslužné byli nuceni opatřiti si vedlejší výdělek prodejem jistého zboží. Situace těchto obchodních cestujících jest skoro veskrze smutná, poněvadž velmi málo z nich má pevné postavení a většina jest odkázána jedině na provisi a jest přirozené, že ve špatných hospodářských dobách se sazby provise pro cestující nezvyšují, nýbrž většinou snižují. Provise znamená tedy pro značnou část obchodních cestujících ve skutečnosti bídu a nouzi, poněvadž nestačí na poněkud slušné živobytí. Nyní si musíme ujasniti, co všechno dlužno odpočítati od provisí cestujících. Především musejí si platiti všechny výdaje cestovní, za železnici, za jiné dopravní prostředky a vysoké stravné.

Nyní musí tento obchodní cestující z provisí platiti ještě i daň z obratu. Jest tedy jistě podroben dvojímu zdanění, proti němuž se ostře ohrazovaly organisace cestujících a zaměstnanců. Boj odborových organisací proti tomuto dvojímu zdanění cestujících na provisi ovšem do dneška neměl náležitého výsledku, ačkoliv daň z obratu nejen sami cestující na provisi pociťovali jako bezpráví, nýbrž rozhodnutím nejvyššího správního soudu výslovně bylo prohlášeno, že se ukládá neprávem. Jest mnoho takových rozhodnutí nejvyššího správního soudu, která se však týkají jen jednotlivého případu a proto tato rozhodnutí nemají bohužel té ceny, kterou by vlastně měla míti. Vláda chce asi obchodním cestujícím poněkud vyjíti vstříc. Podle návrhu mají býti obchodní cestující osvobozeni od daně z obratu, pokud jejich provise nečiní více než 40.000 Kč ročně. Jde při tom o hrubou provisi, od které dlužno odečísti všechny výdaje vznikající cestujícímu jeho činností. Jest naprosto pochopitelné, že většina tohoto úhrnného příjmu 40.000 Kč jest ztracena na cestovní výdaje atd., takže z těchto 40.000 Kč v nejlepším případě zbývá 10.000 nebo 12.000 Kč jako čistý příjem.

Německo ustanovilo pro obchodní cestující výjimky, pokud jde o daň z obratu. Hranice příjmů jest tam stanovena podstatně výše než u nás, v Německu jsou obchodní cestující osvobozeni od daně z obratu až do hrubého přijmu 144.000 Kč.

Většina vládní koalice podala návrh, podle něhož obchodní cestující, podléhající povinnému pensijnímu pojištění, mají býti osvobozeni od daně z obratu. Tento návrh sám sebou bylo by lze uvítati, kdyby byla konečně rozřešena otázka pensijní pojistné povinnosti obchodních cestujících. Ale tomu naprosto tak není. Obyčejný dotazník u organisací cestujících vysvětlil by vládě číselně, že většina cestujících na provisi ještě nepatří k pensijnímu pojištění. Právě v této otázce se vede velmi mnoho sporů, které se stále musejí vésti se zaměstnavateli, aby se dosáhlo pensijního pojištění i obchodních cestujících. Zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ustanovuje sice toto povinné pensijní pojištění, ale dosud žádný zákon úplně jasně nevyslovil, kdy jest obchodní cestující ve služebním poměru, a právě tento služební poměr jest předpokladem pro pensijní pojistnou povinnost obchodních cestujících. Tímto návrhem vládní většiny se tedy podle mého mínění většině obchodních cestujících neposlouží. Stále se sám sebe táži, proč bylo zapotřebí takových omezení, proč na jedné straně byla ustanovena hranice příjmů a proč na druhé straně se chce předpokladem osvobození obchodních cestujících od daně z obratu učiniti jejich povinné pensijní pojištění. Sami obchodní cestující hájí stanovisko, že by pro ně vůbec neměla platiti daň z obratu, a to jest také stanovisko, které hájí odborové organisace zaměstnanců. Domníváme se, že jen úplné osvobození obchodních cestujících od daně z obratu může přinésti jasné řešení. Ale vláda jak podle předlohy, tak i podle návrhu většiny tohoto úmyslu nemá. Jak málo jest ochoty vycházeti vstříc obchodním cestujícím, dokazuje i postup ministra železnic. Jest vůbec příznačné pro politiku, které nynější vláda stále užívá proti zaměstnanectvu, že se sice na jedné straně něco dává, aby se to však v téže chvíli na druhé straně znovu vzalo. Tak tomu jest i zde. Tímto návrhem chce se ulehčiti části obchodních cestujících, na druhé straně však budou politikou ministra železnic donuceni platiti nyní jízdné na železnicích o 10% zvýšené.

Pro takovou politiku nemůžeme se my, němečtí národní socialisté, naprosto nadchnouti, a poněvadž stejně stojíme na stanovisku, že tuto nejhorší spotřební daň dlužno zrušiti, budeme hlasovati i proti návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Sedláček.

Posl. Sedláček: Vážená sněmovno! Daň, o které právě jednáme, je největším břemenem, které bylo kdy obyvatelstvu uloženo. Již zpravodaj posl. dr Engliš se o ní vyjádřil při projednávání r. 1919, že bude velikým břemenem. A tehdy řečník našeho klubu p. kol. Myslivec, když mluvil jménem klubu proti této dani r. 1919 a poukazoval, jaké následky z toho vzejdou, byl tehdejší koalicí rudozelenou ukřičen. Tehdy zpravodaj dr Engliš počítal, že při 1% obratové daně budou to 4 až 5%, co bude z obyvatelstva vybíráno ve prospěch státní pokladny.

Po uzákonění pozdějších 2% můžeme tedy počítati, že dnes obratová daň vynáší při některých předmětech 8 až 10%. Podle toho tedy vidíme, jaké zatížení tato obratová daň přinesla. Platnost zákona začala 1. ledna 1920 a měla končiti koncem r. 1923. Trvá tedy zákon tento plných 10 roků. Po 10 letech máme tedy již jakési zkušenosti, o kterých můžeme zde mluviti a můžeme na důsledky plným právem poukázati. Za 10 let platnosti nadělal zákon tento tolik škod, tolik poruch, a poslanci nejlépe to vědí, kolik dostávají přípisů o šikanování a nedůvěře různých berních úřadů. Již r. 1919 jsme poukazovali, že daň tato zatíží nejvíce sociálně slabé výrobní a obchodní vrstvy. A je to skutečně pravda, proto také, poněvadž živnostnictvo i obchodnictvo vidí, že zákon tento nebude zrušen, že bude jistě ještě dlouhá léta v platnosti, plným právem se dovolává úlev alespoň ve způsobu paušalování obratové daně, aby nebyli zatíženi přímo jednotlivci, aby nezdravý systém při předpisování a vybírání daně byl odstraněn. U mnoha odvětví se paušál již provedl. Vyhovuje to berní správě, ministerstvo financí zkráceno není, proč by to tedy, když už to má trvale zůstati, nešlo také provésti u ostatních odvětví? Poukáži zde jen na textilní odbor. Textilníci mají již více než 2 roky stálé dohadovačky s ministerstvem financí, tkalci, přadláci i obchodníci, a ministerstvo financí několikráte prohlásilo, že není proti paušalování daně obratové u textilií, a přece jen se věcí nemůže pohnouti; když nějaká skupina se brání, aby snad ona nebyla postižena jako prvovýroba, proč má celé odvětví textilní tím trpěti? Vždyť je to i v zájmu státní pokladny, aby už jednou byl učiněn pořádek. Kdyby byli všichni obchodníci poctiví a svědomití, jistě že by zde byla jakási omluva berních úřadů a ministerstva financí proti paušalování obratové daně u textilií. Ale my máme tolik zkušeností, že je mnoho obchodníků nesolidních, kteří koupí za hotové, neknihují, nezapisují žádnou tržbu nebo velmi málo, nepoctivý obchodník usadí se vedle obchodníka poctivého, může již o tu obratovou daň výrobek dáti na trh levněji a poctivý, svědomitý obchodník jest již tím dvakrát poškozován. I toto je důkazem, že je to skutečně žádáno ve prospěch státní pokladny.

Snad již otázkou touto se brzy hne, poněvadž máme slíbeno, že v nejkratší době tato otázka se rozhodne a že daň obratová u textilií bude paušalována. My nezůstaneme jen u textilií. Když vidíme, že skutečně daň tato má býti trvalou, že státní pokladna bez této daně nemůže se obejíti, musíme jíti od jednoho odboru ke druhému a musíme uvážiti, jakým způsobem u jiných odborů by se daň tato dala shrnouti do prvovýroby. Mám na př. na mysli nejmenší živnostníky a řemeslníky, kteří jsou v takové krisi výrobní a obchodní, o které se žádnému stavu, žádné třídě, která nezná dopodrobna poměry v jejich rodinách, ani nezdálo. Živnostníci pracující s jednou nebo dvěma pomocnými silami, zvláště textilních odborů, krejčí, švadleny, modistky, ponejvíce pracují z přinesených cizích látek, z cizího materiálu. Jejich obrat nemůže dělati ani ve velkých městech desítky tisíců Kč. Tam může jíti jen o sta, nejvýše o tisíce za celý rok. Činí přiznání podle návodu, jak to zákon o obratové dani žádá, a poněvadž ty cifry nejsou velké, desetitisícové, berní úřady těmto sociálně nejslabším nevěří. Proto máme tolik stížností, že se špatně přiznává, a tolik rekursů, jimiž právě z těchto vrstev jsou zaplavovány berní správy. Když třeba poslanec je požádán, aby zakročil ve prospěch toho nebo onoho, a jde osobně přesvědčiti na příslušný berní úřad, tu zkrátka odpoví referent, že prý je absolutně vyloučené, aby ten člověk nebo ta rodina měla takovou tržbu, že prý, když to znásobí 20% na režii a zisk, tu by z několika stovek nemohli býti ti lidé živi. Nic nám nepomůže, že ti lidé skutečně jen mzdu ohlašují. Vezměme příklad: Když někdo si přinese ke krejčímu nebo švadleně látku a všechny potřeby k výrobě, nemůže účet činiti 500 až 600 Kč, nýbrž 200 až 300 Kč. Tedy polovici. Tito sociálně nejslabší přiznávají skutečnou mzdu a ještě se jim nevěří, ještě jim berní správy přiznání zdvojnásobí a oni potom platí neoprávněně daň nespravedlivou, která různým způsobem byla berní správou vyšetřena, prý prostřednictvím důvěrníků atd., ačkoliv víme velmi dobře, že je to skutečná pravda, co ti lidé přiznali. Zvláště my z naší strany prostřednictvím svých organisací, když máme různé přednášky vzdělávací a odborné, když mluvíme o přiznávání daní, vždy poukazujeme, aby správně přiznávali. Já sám jako předseda naší živnostenské organisace říkávám: Udejte všechno, všechno si zapište, denní i týdenní tržbu, podle toho, jakou máte, uveďte jméno zákazníka, abychom potom mohli berní správu přesvědčiti, že to máte všechno správně zapsáno. I když to všechno v pořádku máme zapsáno a neseme doklady k bernímu úřadu, ještě se nám nevěří a berní správy si udělají předpis daně obratové proti těmto chudákům takový, jaký samy za dobré uznají.

Já na to právě poukazuji při novelisaci obratové daně pro příští dobu, že je třeba pomýšleti, když se bude podle odborů daň paušalovati, aby bylo vzato v úvahu, jestli by neměla býti paušalována také u těchto sociálně nejslabších vrstev, které skutečně pracují jen za mzdu a platí obratovou daň jen ze mzdy. Vždyť by to šlo dobře provésti, když to jde u rolníků až do 50 ha, o nichž již nemusíme říkati, že jsou sociálně nejslabší. My jim nezávidíme, mají alespoň pořádek. A přece jejich mluvčí s tohoto místa žádali, aby se překontroloval paušál u zemědělství, aby pro sociálně slabé zemědělce bylo vzato jiné měřítko, poněvadž pracují jen pro svou rodinu a málo na prodej. Tedy když by to šlo u jednoho stavu, proč pak by to nešlo i u malých řemeslníků a živnostníků, kteří pracují skutečně s 1-2 pracovními silami. Při dobré vůli to provésti jde, vždyť finanční úřady právě předpisováním u těchto sociálně nejslabších mají nejvíce potíží a uspoří se tím také jistě na režii, když se zavede paušál pro tyto sociálně nejslabší vrstvy.

Slavná sněmovno! Při této příležitosti si také stěžujeme na nedostatek, já tomu říkám jen nedostatek úřadování u různých berních úřadů. Mám tolik materiálu sneseného pro tuto debatu o obratové dani. Lidé na př. mne přesvědčují útržkem slož. lístku, mají daně zaplaceny a že jsou pro tentýž obnos téže daně exekvováni. Právě minulý týden přišel ke mně jeden pekař z Komárova od Brna a přesvědčoval mě, že je naň vedena exekuce pro 500 Kč a že má daň zaplacenu. Poněvadž mě věc interesovala, dal jsem se přesvědčiti prostřednictvím našeho tajemníka, co na tom je. Když přišel tento k bernímu úřadu, prohlíželi jeho konto a museli přiznati, že má skutečně daň zaplacenu a že zaplacená položka není převedena na jeho konto. To není však ojedinělý případ. Stěžuje si nám tolik poplatníků, že pro zaplacené daně je vedena proti nim exekuce, takže je nám to skoro podivné, jak to přijde, že peníz zaplacený není připsán na konto poplatníka a že jiní úředníci upomínají a nechají vésti exekuci, aniž by se přesvědčili o daních zaplacených. To je jistě veliká porucha, nedostatek úřadování při vybírání daní, a bylo by v zájmu i ministerstva financí i celého státu, aby ten neklid jednou už přestal a aby zavládla jakási důvěra mezi občanstvem, důvěra ke státu i k našemu ministerstvu financí. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Loňského roku jsem byl s deputací u pana ministra financí a žádali jsme, aby byly zavedeny ty slibované výkazy roční, o kterých bylo s tohoto místa několikráte mluveno z ministerstva financí z kompetentních míst, že budou zavedeny, že se zavádí prakse obchodní při předpisování a vybírání daní, ale do dnešního dne nevíme, jestli k tomu skutečně dojde. Ať jsou to výkazy či berní knihy, je skutečně třeba, aby pro uklidnění obyvatelstva, pro pořádek a snadnější a rychlejší placení daní byly zavedeny. Jistě to nedá tak těžkou práci, když ten velký kolos Ústřed. sociální pojišťovna v několika nedělích zavedla si knížky pojištěnců a šlo to hravě. Proč by tak velký aparát nemohl něco takového podniknouti? Je to jen v zájmu státu.

Před 14 dny byl jsem ve Vsetíně. Přišel ke mně jeden živnostník a stěžoval si na tamní berní správu. Šel se informovat a částečně protestovat proti velkému předpisu. Pan berní správce nebo ředitel byl snad nevrlý a řekl mu taková slova, že on se mne přímo při přednášce tázal, je-li to možno, že by měl berní správce taková práva, poněvadž mu pohrozil, když předepsanou daň nezaplatí, že se o to postará, aby jeho dvě děti byly vyhozeny ze školy. S takovými hrozbami jde se dnes na poplatníky, že se postarají úředníci, aby se zakázala návštěva školy, která jest přece povinná. Je to směšné. Bylo by záhodno, aby si ministerstvo financí všimlo také úřadování berní správy v Hodoníně na Moravě. Snad ze žádného okresu není tolik rekursů, tolik stížností a tolik deputací voděno k finančnímu ředitelství v Brně, jako z okresu hodonínského. Skoro každý poplatník musí rekurovat, poněvadž, když udělá přiznání na 10.000, předepíše se mu daň z 20.000, když přizná 30.000, udělá se mu 60.000 a když přizná 5000, předepíše se mu 15.000. Na přiznání se nic nedá a šmahem jako naschvál takovým způsobem se dělají předpisy. Člověk se nad tím pozastavuje. Když zde máme tresty proti defraudantům daní, když se vyhrožuje pokutou i kriminálem, což není možno nějakým způsobem trestat ty, kteří takové předpisy dělají? To není protizákonné, dělat takové předpisy, když se přiznání dělá správně, jak se má dělat? Má býti takové pronásledování a zneklidňování na celém okresu proto, že tam přišel nový berní správce, který ještě nezná poměry a dělá podle šablony, kterou si sám utvořil, a nehledí ani na předpisy, které má v zákoně? Přece tu musí býti též ochrana pro poplatníky a ne aby všechno bylo jen namířeno proti nim a páni aby byli ještě pochváleni za to, že zneklidňují celý okres. Po této stránce by se měla zjednati náprava a upozorňuji pana ministra financí, aby si těchto věcí všiml.