Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Pechman. Dávám mu slovo.

Posl. Pechman: Slavná sněmovno! Projednáváme vládní návrh zákona č. 803, kterým se má pozměniti dosavadní zákon ze dne 20. prosince 1929, č. 181 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové, jehož platnost končí dne 31. prosince t. r.

První zákon o dani z obratu i dani přepychové byl schválen 11. prosince 1919, další 29. ledna 1920 a další 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., s platností na dobu 3 let, t. j. do 31. prosince 1926.

Novelisace tohoto zákona byla provedena 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n., a trvání novelisovaného zákona určeno na další 3 roky, t. j. do 31. prosince 1929, a konečně byla provedena novelisace dne 20. prosince 1929, č. 181 Sb. z. a n., s platností pouze 1 roku, t. j. do 31. prosince 1930.

Z uvedeného je zřejmo, že daň z obratu a daň přepychová dovršují dne 31. prosince letošního roku 11. rok svého trvání. Dnes jednáme tudíž po šesté o uvedeném zákoně a § 49 v 10. odst. návrhu tohoto zákona praví, že tato novelisace má býti novým prodloužením obratové a přepychové daně na další 2 roky, t. j. do 31. prosince 1932. Od r. 1926 jsem po třetí vyslán naším klubem do debaty o tomto zákoně, a proto tak, jak jsem již po dvakráte učinil, i tentokráte vylíčím naše stanovisko k tomuto zákonu, naše stesky do finančního zatížení obchodníků a živnostníků tímto zákonem a konečně i naše oprávněné námitky proti samé obratové dani a neplnění slibů ministerstvem financí, jež nám byly dávány. Je zapotřebí především všimnouti si obsahu důvodové zprávy, jež nám byla zároveň s návrhem zákona předložena, a zejména odůvodnění, proč tato daň stává se téměř definitivní a těžce zatěžující daní. V důvodové zprávě se docela prostě konstatuje, že daň z obratu i daň přepychová staly se státní nezbytností. Daň tato prý je pro své značné výnosy stále jedním ze základních pilířů celého našeho finančního hospodářství, a to nejen vlastní finanční soustavy vládní, nýbrž i finanční soustavy svazků územní samosprávy, kterým se jednak dostává značných přídělů z výnosu této daně přímo pro jejich samostatné hospodaření, jednak z výnosu této daně hradí se náklady, jež mají rovněž nésti svazky samosprávy, zejména náklad na učitelské platy země České a Moravskoslezské. Zájem veřejného hospodářství na dalším trvání daně z obratu je prý v dnešní době tím intensivnějším, kdy všeobecná hospodářská situace nutí k četným opatřením, jichž důsledkem budou značná nová vydání státu a kdy i v oboru financí svazků územní samosprávy nutno počítati se zvýšením dosavadních přídělů z výnosu státních daní. Velmi zajímavý v této důvodové zprávě je pasus, kde mluví se o tom, že napjatost státních rozpočtů na příští léta a zvýšení nároků na všechny příjmové zdroje a tudíž i na výnos daně z obratu jsou příčinou, pro kterou nejen nelze se této daně na příští léta zříci, nýbrž nelze ani připustiti takových změn v její dosavadní úpravě, které by mohly míti za následek značnější pokles jejího výnosu, jehož dosud stoupající tendence ostatně vlivem zhoršených všeobecných hospodářských poměrů a po realisaci daňových nedoplatků ze starších let pravděpodobně nebude dále pokračovati. Z těchto důvodů prý je nemožno provésti zejména lineární snížení sazby daňové.

Vláda se chlubí, že přes to přináší předkládaný návrh některé cenné úlevy proti dosavadnímu stavu, jichž prý se domáhalo poplatnictvo po řadu let. Bude tudíž záhodno, aby bylo skutečně zjištěno, v čem tyto zdůrazňované výhody spočívají a jaká jest jejich hodnota. Především dlužno vytknouti, že ministerstvo financí ani neslyšelo zájmové korporace, zejména ústředí živnostenských komor, jak posuzují nový návrh tohoto zákona.

Ústředí komor podalo dne 13. listopadu 1929 obšírné vyjádření o novelisaci zákona o dani z obratu, jehož působnost končí dnem 31. prosince t. r. a jenž, jak jsem se zmínil, byl pouze na jeden rok prodloužen. Vážné podněty, které v označeném memorandu byly uvedeny a jichž splnění se žádalo, byly všechny ministerstvem financí prostě ignorovány.

Pro tuto novelisaci, jak jsem již uvedl, nebylo ústředí komor vůbec slyšeno, což jest velice smutná věc. Když ministerstvo vyžádá si vyjádření odborníků, prostě je buď hodí do koše anebo, jak se stalo v tomto případě, nemluví s nimi vůbec. Je to prapodivné jednání, které jako funkcionář komory a ústředí komor odsuzuji, protestuji proti němu a budu se snažiti, aby tyto korporace vyvodily přiměřené důsledky.

Jestliže je zájem veřejného hospodářství, jak důvodová zpráva označuje, na dalším trvání daně z obratu tím intensivnější, kdy všeobecná hospodářská situace nutí k četným opatřením, spojeným se zvýšeným finančním nákladem, může to býti po této stránce teoreticky správné, prakticky však velmi nebezpečně dvojsečné.

Právě uvedená nynější špatná hospodářská situace u prozíravého státníka vyžaduje, aby si byl vědom, že poskytnutím úlev, zejména v této tak silně zatěžující dani u vrstev obchodnických a živnostnických, snížil by se výnos její toliko zdánlivě, poněvadž taková úleva může umožniti zachování existence řady našich živností, které by jinak v dosavadním příliš přetíženém daňování a v přítomné ostré soutěži a boji hospodářském neobstály a propadly zkáze. Při tom zapomínají všichni naši státníci, že zánikem závodů podnikatelů všeho druhu vysychají zároveň prameny státních příjmů a proto škody takovéto jsou vždy daleko větší, nežli poskytnutí úlev při dani z obratu, poněvadž i ten nejmenší příjem pro státní pokladnu je vždy lepší, nežli příjem žádný. Tak jako z důvodů státní nezbytnosti nedožadovali jsme se zrušení a úplného odstranění daně obratové vůbec, tak stejně nemůžeme souhlasiti, když se předkládá nejen zákon nezměněný, nýbrž ještě podstatně pro poplatníky zhoršený. Výnos obratové daně v posledních 2 letech representuje téměř osminu všech státních příjmů a celou pětinu výtěžku všech státních dávek a daní.

Pamatujeme si velmi dobře, že důvodová zpráva právě před rokem projednávaného tohoto zákona přinesla jedno cenné doznání ministerstva financí, že velké množství podnikatelských skupin nebo i jednotlivých podnikatelů nemůže ve skutečnosti daň z obratu, třebaže by to bylo teoreticky proveditelno, přesunouti. K této samozřejmé pravdě odhodlalo se ministerstvo teprve po tolika letech, když jsme to my hned od počátku trvání tohoto zákona hlásali, a je nesporno, že byť by nebylo bližšího označení, o které závody a podnikatele jim jde, že nejde o velkozávody, jež si do účtu daň z obratu i přepychovou náležitě započítávají, nýbrž že tu jde o závody malé, prodávající přímo konsumentům, tudíž o obchodníky a živnostníky.

Nyní je zapotřebí objasniti nové změny v tomto zákoně, jež prý, jak bylo řečeno, jsou trojího druhu a znamenají prý úlevy pro poplatnictvo. Je nutno vypočísti, jaké výhody přináší každá z označených skupin.

Změny v odst. a) označené čísly 1 až 9 dotýkají se změny § 1, odst. 4, podle které má býti upuštěno od dosavadního zdaňování fingovaných dodávek a výkonů uvnitř koncentrovaných podniků, a tato daňová povinnost má býti obmezena na případy, kde je daň paušalována, stanoví-li to ještě paušalovací vyhláška.

Dále se mění v §u 4 č. 12, podle kterého má býti daňové osvobození rozšířeno na všechny dodávky a výkony léčebných a ošetřovacích ústavů, jakož i lázeňských podniků, za něž hradí úplaty nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění, vztahující se na všechny léčebné třídy ošetřovacích ústavů a lázeňských podniků.

V §u 4 č. 14: Vláda může k návrhu ministerstva financí při dodávkách a výkonech vývozu se týkajících v případech hodných zřetele povoliti snížení anebo úplné osvobození daně obratové a přepychově.

Totéž osvobození může nastati při dodávkách a výkonech, týkajících se předmětů dovážených. Dokonce těchto výhod může býti použito i při dodávkách a výkonech, týkajících se předmětů vyrobených v tuzemsku, jsou-li předměty tuzemského původu více zatíženy daní, nežli dovážené předměty stejného nebo podobného druhu.

Sem má býti také pojato dosavadní ustanovení o dani z obratu a dani přepychové, obsažené v zákoně ze dne 22. listopadu 1928, č. 202 Sb. z. a n., kterým se povoluje vrácení daně z obratu nebo přepychové a daně přepravní vývozním spolkům výrobním, kterýžto zákon má v důsledku toho zároveň, pokud jde o daň z obratu a přepychu, pozbýti platnosti.

Podle § 7, č. 3 jsou od placení obratové daně osvobozeni obchodní jednatelé, nepřesahuje-li v daňovém období úplata za vykonané jednatelské úkony Kč 40.000.

Podle §u 9, odst. 2 bylo z daňového základu obratové daně vyloučiti výlohy zasílací a pojišťovací, které dodavatel hradí příjemci. Zrekapitulujeme-li změny citované v první kategorii úlev, vidíme, že oproti původnímu ustanovení §u 1, odst. 4, kde dani byly podrobeny nehledě na úplatnost dodávky a výkony mezi závody téhož podniku, precisované v §u 6, týkající se nejvíce závodů kombinovaných, nyní tyto závody jsou od daně obratové úplně zproštěny až na výjimku, kdy daň je paušalována.

Osvobozeny jsou dále od daně obratové léčebné a ošetřovací ústavy soc. pojištění ve všech třídách. Osvobození od daně obratové a přepychové se rozšiřuje na vývoz a dovoz s použitím zákona č. 202 Sb. z. a n. ze dne 22. listopadu 1928 o vrácení přepravní, obratové a přepychové daně. Podle §u 4, odst. 4 podléhaly dani dosud provise z obchodu cennými papíry a cizími zákonnými platidly. Z příštího zákona jsou tyto provise, pokud týká se obratové daně, úplně vyňaty. Podle § 7, č. 2 osvobozují se od daně obratové dráhy, mimo výkony a dodávky s provozem souvisící, též při provozování autobusové dopravy. Osvobozují se jednatelé z placení obratové daně do 40.000 Kč. Vyloučeny jsou dopravní a pojišťovací výlohy. Ti, kteří neplatí na obratové dani více nežli 200 Kč, nemají podle nové úpravy §u 20, odst. 4, platiti úroku z prodlení.

Změny uvedené sub a, b, c neznamenají změn zákona co do podstaty a striktních ustanovení, nýbrž jsou povahy formální a administrativní. Budiž mi prominuto, že cituji zde do detailů navrhované změny zmíněného zákona, poněvadž tím chci nezvratně dokázati, pro koho budou míti tyto zamýšlené změny nejen určitý, nýbrž i značný zisk. A tu podle toho, jak zde bylo měřeno, lze výhody poskytnuté rozděliti na dvě kategorie, a to na kapitalisty a na proletáře. Je nesporno, že kapitalism si odnáší z tohoto zákona přímo lví podíl, a tu je otázkou, zdali po skutečné zásluze a spravedlivosti, či vlivem protekcionářství, jehož se mu u vládních kruhů tak benevolentně dostává. Kapitalisté nebudou už platiti obratovou daň z dodávek a výkonů uvnitř svých závodů. To prý jsou podle výrazu ministerstva financí fingované dodávky a výkony. Je to nový terminus technicus, jímž si ministerstvo financí vypomohlo, aby mohlo zrušiti daň obratovou u těchto podnikatelů. Je známo, že podařilo se našemu poslaneckému klubu r. 1926 vsunouti to do zákona, i když se tenkráte ministr financí p. dr Engliš velmi houževnatě bránil. Tenkráte měli jsme hlavně na zřeteli Baťu a jeho kombinované závody, a proto jsme se postarali o to, aby byl vázán ku placení daně z obratu z výkonů a dodávek tak, jak jsme to v § 1 v odst. 4 naznačili, a to proto, aby již jako kapitalista, který velkovýrobou zničí náš obuvnický stav, platil obratovou daň, jak z každé potřebné suroviny musí platiti obuvník bez ohledu na to, zda ji vyrobí ve vlastním závodě aneb obstará nákupem.

Chtěli jsme tím odníti Baťovi přednosti konkurenční, jichž obuvníci nemají a jichž on ke svému prospěchu využil v nejhojnější míře.

Co nám to bylo platné? Pan ministr financí držel Tomáši Baťovi palec. Povolil mu v tom směru minimální paušál daně obratové, čímž zajisté získal Baťa několik milionů, a protože přes to i toto paušalované zdanění těžko nesl, vymohl si konečně a všichni tutti quanti, že ze zdanění obratovou daní po této stránce ze zákona úplně vyklouzli.

První výhoda novelisace zákona obratového pro velkokapitalisty. Výhoda stejné ceny poskytuje se při dodávkách souvisících s dovozem a vývozem, jakož i dokonce vrácení daně z obratu a přepychu na základě zákona č. 202 z 22. listopadu 1928. Výhoda odpočítání placených dopravních a pojišťovacích výloh jde zase jedinečně k dobru velkého průmyslu. A aby se při tomto díle svezly naše banky, povoluje se jim při jejich vydatných obchodech s cennými papíry a zákonitými platidly podle §u 4, odst. 4, ta výhoda, že jsou tyto obchody daně obratové úplně zproštěny. To jsou v podstatě shrnuty výhody udělané kapitalistům, jež nijak nesvědčí o tom, že máme republikánské zřízení a demokratickou vládu a parlament.

Nyní přihlédněme k výhodám, jež jsem označil za proletářské a jež se vyznačují jednak ve výhodách obchodních jednatelů, kteří dosud ze svých výdělků platí daň z obratu jako z pracovního výkonu a kteří nyní do obnosu 40.000 Kč jsou podle nového zákona od této daně osvobozeni, jednak přihlédněme k tomu, že od obratové daně budou v příštím zákoně osvobozeny dodávky léčebných ošetřovacích i lázeňských podniků, nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění bez rozdílu léčebných tříd!

Uvážíme-li, že obchodní cestující je proletářem v pravém slova smyslu, lze jen vítati, že kategorie těchto lidí si z tohoto zákona odnáší tyto opravdu zasloužené úspěchy. Není stejně námitek, aby byly od obratové daně osvobozeny humánní ústavy, založené nebo vydržované povolaným ústavem sociální péče. Zaráží ovšem, proč ministerstvo financí šlo zde tak do detailů a pamatovalo důsledně na všechny třídy nemocných, používajících dobročinnosti státem ověřené veřejné péče.

A tu zde maně proletí myšlenka, že třídění nemocných, podléhajících oficielní sociální péči, není na svém místě a že v této nejvyšší třídě bude osvobození placení daně obratové platiti pro mnohé, kteří se stavem proletariátu nemají nic společného. Živnostnictvo a obchodnictvo jako třetí činitel odnáší si z toho velkolepého daru výhod vedle skutečných lvích podílů také svůj nikoli lví, nýbrž pouze kočičí podíl. Odůvodnil jsem náš souhlas s výhodou obchodních cestujících, z nichž mnozí ještě nebudou spokojeni. Ale srovnávejme nyní, že osvobozené minimum u obchodních cestujících do 40 tisíc Kč representuje slevu na obratové dani 800 Kč.

Našim obchodníkům a živnostníkům se sebemenším obratem a příjmem nebylo v tomto zákoně poskytnuto sebemenší výhody. Tvrdím to u vědomí toho, co má býti snad výhodou v tom, že živnostníci podle §u 20, odst. 4 mají býti zproštěni placení úroků z prodlení do předepsané obratové daně 200 Kč, čili do dosaženého ročního obratu 10 tisíc Kč. Může se mluviti o tom, že ministerstvo financí poskytlo nějakých výhod živnostenským proletářům, když podle stejného, nespravedlivého, ano přímo provokačního stanoviska i podle ustanovení téhož paragrafu milostivě chce odpustiti 5%ní pokutu při placení obratové daně včas zase těm nejubožejším, kteří nebudou míti předpisu obratové daně přes 200 Kč?

Novelisační změny v tomto zákoně mluví jasně, že se zákony nedělají zde objektivně a spravedlivě pro všechny třídy v tomto státě, nýbrž jednostranně, nikoliv podle správných zásad, nýbrž podle mocenského postavení a politického klíče.

Dělnictvo a úřednictvo nemohlo nic významného si přinésti z novelisace tohoto zákona, poněvadž obratové daně neplatí, ale odnáší si přes to něco, co má býti i nepřímo určitou výhodou. A položme si nyní skromnou otázku: Když je obchodní cestující osvobozen do obratu 40 tisíc Kč, nebylo možno, aby byl býval obchodník a živnostník aspoň do obratu 50 tisíc Kč také zproštěn? V obratu cestujícího jest jedině jeho cestovní režie. V obratu obchodníka a živnostníka je vedle vlastní režie hlavně cena suroviny k výrobku používané, u obchodníka dokonce cena zboží prodávaného s nejmenším výdělkem a namnoze i se ztrátou.

Přemýšlí se u nás, a hlavně ve vládě také o těchto věcech, anebo se myslí, že obchodnictvo a živnostnictvo a celá jeho dnešní hospodářská mizerie hraničící se šílenstvím a zoufalstvím nestojí vůbec za úvahu? Vina tohoto neblahého stavu hlavně padá na ministerstvo obchodu a financí. My máme ministerstvo obchodu a živností podle jména, jinak podle skutků je ministerstvo obchodu jedinou a výhradní doménou silných kapitálových individualit v tomto státě. Touto tendencí bylo vedeno po celou dobu svého trvání a po této stránce až v dojemném souladu pokračovalo vždy s ministerstvem financí. Proto mám za to, že bychom za účelem zjednodušení, když se u nás toto zjednodušení tak vžilo, měli tato obě ministerstva unifikovati a označiti je jedním společným názvem: ministerstvo bank, fabrikantů a kartelářů. Je nesporno, že všechny tyto výhody, které si kapitalisté i banky v tomto zákoně vymohli, byly nadiktovány ministerstvem obchodu. Toto ministerstvo nemá naprosto žádného času na zákonodárství živnostenské. Volali jsme již dávno a voláme i nyní po zákoně vyrovnávacího a konkurenčního řádu. Ministerstvo obchodu nepřineslo v této naléhavé věci dosud nic positivního. V této době bylo by nejvýš na čase, abychom měli kartelový zákon, poněvadž se ministerstvu obchodu tento zákon nehodí do krámu, nedá si poroučeti, kdy se má dělati anebo bude-li se dělati vůbec. Ministerstvo obchodu pracuje na volebním řádě pro obchodní a živnostenské komory 12 let. Vždy jednou tak za 5 let vytáhne ze své zaprášené zásuvky něco, co se má nazývati novým komorním volebním řádem, ale ve skutečnosti je to paskvil samotného volebního řádu.

Toto monstrum se nám vždy objeví na okamžik jako Špejbl v loutkovém divadle, a tak jako se komicky objeví, tak se zase komicky ztratí, aby se zase ve své tmavé komůrce uložilo na několik let. Podle toho se zdá, že ani za 50 let se ještě nebude do obchodních komor voliti, leda v tom případě, že strana, která toto ministerstvo houževnatě drží, sama sebe přežije. Nejen, že ministerstvo obchodu nekoná vůči obchodníkům a živnostníkům svoji povinnost, ono náš stav přímo provokuje. My bychom byly již tuto hořkou pilulku, tuto novelisaci obratové daně nějak spolkli, kdyby ministerstvo obchodu s ministerstvem financí bylo nám toto sousto alespoň umožnilo stráviti ve formě určitých přijatelných výhod. Našim kardinálním požadavkem, když již celá novelisace je namířena proti nám jako trestní expedice, byl požadavek paušalování obratové daně, hlavně u textilií. Náš klub a naše celá strana poctivě, houževnatě jsme za tímto požadavkem našeho obchodnictva stáli a domáhali se paušalování. Podporovali jsme každou akci v tomto směru a vyvolávali jsme i samostatné akce. Vycítili jsme dobře na protestních manifestacích obchodnictva jeho oprávněný hněv a roztrpčení, uklidňovali jsme. Ministerstvo obchodu sedělo a dosud sedí na dvou židlích. Ministr obchodu zúčastnil se protestní schůze, dával se oslavovati, sliboval a nic nedělal. Sekční šéf ministerstva obchodu byl svědomitější, vyložil, že továrníci textilií brzdí a paušalování daně z obratu nepovolí, a byla zase bouře. Ministerstvo financí se přiklonilo cele k ministerstvu obchodu a tak se s otázkou paušalování daně obratové vůbec ani o píď kupředu nehnulo. Dříve se tvrdilo, že z důvodů zahraniční soutěže nelze textilnímu průmyslu paušál obratové daně nadiktovati. Dnes mají nejpohodlnější výmluvu, že je hospodářská krise, jíž by textilní závody nesnesly, poněvadž nyní již beztak závody textilní omezují anebo dokonce zastavují výrobu. Nikdo se ovšem po tom neptá, kolik obchodníků zavřelo tímto nezodpovědným jednáním své krámy, kolik jich upadlo ve vyrovnání a konkurs a kolik nešťastníků ještě takový stejný osud čeká. Ovšem, zde jde o lidi, o nichž se myslí, že pro tento stát nemají žádné důležitosti, a nepřáli bychom si toho, aby se dostavila doba, až tyto nejpracovitější včely velkého státního úlu budou zničeny. Nemůžeme zapomenouti na mohutný projev obchodnictva, konaný na našem odborovém sjezdu v rámci celoříšského sjezdu. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Tehdy promluvilo téměř 3000 příslušníků obchodního stavu o svém požadavku přímo na adresu pana ministra financí. Tenkráte snad na okamžik pod dojmem tohoto živelního odporu projevil jinak tvrdošíjný pan min. financí ochotu, jednati o požadavku obchodnictva. Obchodnictvo věřilo, rozešlo se a ze všeho zůstal zase jen ten slib, který, jak se zdá, byl dán jen proto, aby se obchodnictvo utišilo na chvíli jako malé dítě. Jsou to trpké zkušenosti svědčící o tom, že stav obchodnický a živnostenský není ani v tomto demokratickém státě brán vážně a že se mu stali věrolomnými i ti, jichž slovo jako odpovědných státníků by mělo býti zlatou bernou mincí a čistým, nefalšovaným evangeliem.

Přes to vše, co se zde přihodilo, ujišťuji s tohoto místa, že my všichni obchodníci a živnostníci, celá naše strana a zejména náš poslanecký klub nepřestaneme pracovati v budoucí době na započatém díle, na vymáhání svých existenčních postulátů. Budeme se opět scházeti, budeme manifestovati a burcovati svědomí všech vůči nám zatvrzelých. Předložíme opět své návrhy a požadavky a za spoluúčasti celé veřejnosti a použití všech zákonitých prostředků, s napětím všech sil vlastních budeme tlačiti na brány nespravedlivého odporu proti nám, budeme silněji tlouci na vrata, jimiž si chceme zjednati průchod k nejvyšší metě, k záchraně životů svých rodin před zničením. Utrpení naše může ještě chvíli trvati, na to jsme připraveni. Nemáme naprosto trpělivosti, politickým útiskem, třídní zaujatostí a nenávistí snášeti dále to, co se stalo již krajně nesnesitelným. Jsme loyálními občany státu, přesvědčení republikáni, od nikoho nic zadarmo nežádáme. Hájíme jen své prosté právo na život, svou vytrvalou a houževnatou práci.

Co tu vedle obchodnictva bylo protestních schůzí nejubožejšího stavu v celé republice, příslušníků stavu obuvnického! Což neměl pan ministr financí vůči nim aspoň tolik svědomí, jako k obchodním cestujícím? Ostatně zde nebylo třeba jíti do téže výše. Vždyť jich 90% tak živoří, že u nich o obratu 40.000 Kč nemůže býti ani řeči. Chtěli jsme viděti zde trochu dobré vůle a soucitu, leč zklamali jsme se. I zde stojíme neochvějně za požadavky obuvníků, zejména pokud jde o osvobození obratové daně do určité stupnice. Budeme stále na stráži, budeme volati tak dlouho, dokud nebudeme vyslyšeni.

Když před rokem jsme tento zákon novelisovali, předpokládali jsme, že ministerstvo financí právě v této jednoroční době chce provésti požadované paušalování obratové daně a že z těchto příčin chtělo stanovené jednoroční doby použíti. Zatím provedlo něco, co je na úkor těch, pro něž je zákon stanoven. Obratová daň podle vlastních slov ministra dr Engliše je nemorální, je poválečné zlo, jež mělo býti v době normální, za jakou snad již dnešní lze považovati, úplně odstraněno. A zatím toto nemravné zlo je čím dále tím více nemravnější, čím dále tím více a nebezpečněji zatěžuje.

Na rozpočet státu pro příští rok byly vzneseny vyšší požadavky, vyšší potřeby a tu podle toho se musí upravovati a zvyšovati daně. Je tu hospodářská krise; chceme pomáhati ji odstraniti. Chceme míti pokles cen životních potřeb a tu má býti úkolem státníka snižovati potřeby státu, snižovati daně. Nevidíme, jak Německo a jiné státy jdou bezohledně do této prekerní situace, jak praktické a účelné cesty si k tomu našly. Vidíme zato, jak nemilosrdně řádí celý berní aparát. Daně jsou vymáhány nemilosrdně, bez ohledu, zdali poplatníci mohou platiti či nikoli. Poplatníci, zejména živnostníci a obchodníci, jsou předaňováni a nikde dovolání. Uvedu některé konkretní případy.

Berní správa v Přešticích poslala řadě poplatníků pobídky na zaplacení obratové daně s pohrůžkou pokuty, ačkoli měli splátky za upomínaná čtvrtletí podle zjištěných složenek řádně zaplacené. Některým byla i pokuta vyměřena. Tato berní správa nařizuje vymáhání daní i tam, kde postižení poplatníci jsou prokazatelně chudáky a mají podané žádosti a odpis daní. Obdobné případy jsou v Blatné. Vždyť vedoucí úředník této berní správy při poukazu na poskytnutí výhod podle § 276 reformy daňové kdysi prohlásil, že je to skvrna na zákoně a že ho nebude prováděti.

Naše živnostnictvo a obchodnictvo by mělo býti u plnění povinností daňových vzorem všem poplatníkům v republice. Uvedu příklad, který mohu doložiti. Pekař, 67 roků stár, je bernímu úřadu v Horšovském Týně dlužen 1.691.40 Kč a na žádost o splátky bylo mu "benevolentně" dovoleno platiti 200 Kč měsíčně. Za poslední dva měsíce spotřeboval 4 pytle žitné mouky, z čehož je viděti, může-li takové splátky zaplatiti. V tomto měsíci odhlásil živnost vůbec. Tento zestárlý a udřený muž mi píše: Chci, aby mi byly povoleny měsíční splátky po 50 Kč. Nežádám žádný odpis, pouze mírné splátky měsíční, čímž také ukazuji, že chci splatiti, co jsem státu dlužen.

Neměly by se statisíce občanů a snad miliony v tomto státě skloniti nad hrdostí a poctivostí tohoto starce? Vyčerpán, zestárlý, se zlomenou existencí, nechce milost. Miluje svůj stát. On, Bartoloměj Mathauser je chudák, žebrák, však dá státu, co je mu dlužen. Kde jsou ti, kteří si na státu vydobyli milionové odpisy na daních a dnes bezstarostně si hovějí v největším blahobytu? Budiž mi prominuto, že vedle tak četných příkladů uvedu ještě jeden: Jde o živnostníka, stříbrovlasého a upracovaného kováře. Přišel ke mně a má prosbu: Je mi 75 roků a nyní na stará kolena nemohu si ani chasníka vydržovati a tak pracuji sám a dělám jen to, co zastanu. Dosud jsem platil všechny daně. A nyní, když ani nevydělám na nejskrovnější živobytí, měl bych žádost, zda bych mohl býti zproštěn placení daní.

Jaká to otázka! Stařec jednou nohou v hrobě, přes 60 let namáhavě pracuje, přes 60 let jeho svalnatá a mozolovitě tvrdá ruka buší perlíkem do nepoddajné kovadliny, přes 60 let se sám živí, nikdy nepřipadl nikomu na obtíž, přes 50 let živí celou svou rodinu, vychovává národu a státu po svém vzoru a způsobu vzorné členy lidské společnosti, a nyní v tak vysokém věku, kde jiní v tom stáří již celé desítky let odpočívají a nepracují, přichází nikoliv, aby pronesl přání také po zaslouženém odpočinku, aby se zbavil konečně té úmorné, vyčerpávající tvrdé kovářské práce, nýbrž má jen to skrovné přání, mohl-li by v tomto vysokém věku býti, když se dosud sám živí, toliko od daní osvobozen. Táži se, ve kterém stavu je takové pochopení pro plnění povinností, v kterém stavu objevuje se takové tiché a horoucí vlastenectví, nadšená, vznešená láska k vlasti a národu?

A takové zářné příklady občanské ctnosti a oddanosti vnitřního citu i nadšení nedovede nikdo v tomto státě oceniti a zejména ani ti, kteří ze stejné povinnosti zachování státu by je jako světelné majáky měli povznésti podle jejich nedozírných zásluh. Jak je pak člověku bolno i hořko, když vidí, že zde ten dům, který honosí se tím, že již tak mnohé samaritánské dílo vykonal, vůči těm nejzasloužilejším často odpovídá chladným, žulově tvrdým srdcem, bezohlednou až ledově studenou lhostejností. Jak rádi bychom často pomohli. Jsme zde jejich mluvčími a oni pořád skládají v nás naději, že se jich zastaneme. Bohužel, pro naše slova není sluchu. Pro naše prosby není odpovědi a na volání po skutcích není činů.

A tak často s velikým sebezapřením zatínáme pěsti a tážeme se, jak dlouho tento nesnesitelný stav vydržíme.

Naproti tomu jsem nucen uvésti ještě přímo šílené jednání berní správy v Březnici. Legionář řezník, chudý člověk, má předepsáno za dobu od 1. července 1928 do 30. září 1930 na daních 19.095 Kč. Kdyby celé své nepatrné jmění prodal, nemůže tyto daně zaplatiti. Podal odvolání, jež není dosud vyřízeno. Má 3 nezaopatřené děti a právě mu zemřela žena. Týden před jejím úmrtím přišel exekutor, sebral mu celou hotovou tržbu, takže tomuto legionáři nebylo možno zaplatiti ani pohřeb své ženy.

V témže místě chudé a staré zelinářce, jejíž všechna zásoba zboží činila 80 Kč, zabavil exekutor celou tržbu v obnosu 30 Kč. A když s pláčem poukazovala na to, že nemá co jísti, vrátil jí kavalírsky 5 korun. Není to brutalita největšího řádu? To jsou případy tak hnusné, že musí otřásti každým člověkem.