Ovšem za 12 let našeho hospodářského života není ještě možno, abychom při rozpočtu skoro 10miliardovém postrádali tak velkého peníze, který nám vynese obratová daň, totiž 2.247 milionů Kč.

Ale dosud s ní musíme počítati a snad dojdeme v brzké době ve svém státním hospodářství tak daleko a upravíme si je takovým způsobem, že už nebudeme této tak tíživé daně obratové potřebovati. Dosud ji prodlužujeme rok od roku a právě předložená novela zákona prodlužuje ji o 2 léta.

Připomínám, že jsme tuto daň několikráte prodlužovali a novelisovali, takže původní zákon je skoro k nepoznání. Je to záplata na záplatě, takže původního kabátu není již viděti, a příště, bude-li jí ještě třeba, budeme musiti přistoupiti k úplně novému zákonu.

Poněvadž pak tato daň z obratu je neobyčejně tíživá, musíme dbáti, abychom ji pokud možno ulehčili poplatníkům. Ale nejde jen o poplatníky samé, nýbrž také o státní administrativu. My jsme naložili na finanční orgány tolik břemen, že zrovna klesaly pod jejich tíhou, a odtud také ty neuspořádané poměry v našich berních věcech. A nyní jsme ještě daní z obratu vložili na ně nové břemeno, takže finanční úřady jsou v pravém slova smyslu přetíženy. Jde o dvě věci: především tuto tíživou daň, která tak mocně zasahuje do hospodářského života zdražením potřeb, učiniti lehkou poplatníkům a ulehčiti také administrativě, finančním orgánům. Jak?

Poplatníkům se může ulehčiti tím způsobem, že tato daň nebude vybírána na základě přiznání a předpisů, jinými slovy, že tato daň má býti paušalována. Jsem si vědom toho, že paušalování této daně ve všech odvětvích výrobních není dobře možné, ale přece jenom ve většině výrobních odvětví bude nutno jak pro poplatníka samého, tak pro státní administrativu, aby tato daň byla paušalována. Paušálování daně obratové přinese velkou výhodu samým poplatníkům a zvláště tomu, který si nevede knihy, který nezapisuje každý obrat. Pro státní administrativu bude míti veliký význam tím, že ulehčí břemeno, které jest uloženo finančním úřadům. Pak to bude většinou mechanická práce. Úředník, který je pověřen předpisováním této daně, nebude musiti probírati jednotlivé položky přiznání a daň předepíše. Zde nejde jen o ukládání samotné daně, nýbrž o rekursy, čili o celý proces, nežli se dojde ke konečnému předpisu daně obratové.

Specielně je důležité paušalování daně u těch, kteří nevedou si obchodních knih. To jsou zemědělci. Který pak zemědělec, alespoň střední nebo malý, vede si knihy? Skoro nikdo. Proto bylo s počátku, když byla zavedena obratová daň, spojeno s velkými obtížemi její vybírání u zemědělců jak pro orgány finanční, tak i pro zemědělce samé. Proto bylo nutno, jak v zákoně samém bylo na to pamatováno, přikročiti k paušalování daně z obratu. Původní paušál byl sdělán asi tak, jak odpovídalo tehdejším poměrům a cenám zemědělských produktů. Bohužel, v době, kdy klesly ceny výrobků zemědělských, byly tyto paušály jen nepatrně sníženy proti dřívějšku. Na př. roku letošního byla snížena obratová daň toliko o 5% oproti roku loňskému, ačkoliv ceny zemědělských produktů klesly od 40 až 50%, takže toto snížení nebylo zde takové, aby odpovídalo situaci na trhu hospodářskými produkty. Proto žádáme se vším důrazem, aby paušál daně z obratu letošního roku byl přizpůsoben poměrům na dnešním trhu zemědělských výrobků a aby byl snížen úměrně tomu, oč byly sníženy produkty zemědělské. Je to nejen spravedlivé, je to nutné tím spíše, poněvadž u zemědělců tato daň není vlastně obratovou daní v pravém slova smyslu, není to daň nepřímá, poněvadž zemědělec nemůže přesunouti ji na někoho druhého, ale stává se daní přímou. Musí tedy býti bráno u ní jiné měřítko než u ostatních.

Proto žádáme s veškerým důrazem, aby pro příště, až bude sjednáván paušál daně obratové u zemědělců, vzat byl náležitý zřetel na pokles cen zemědělských výrobků.

Ještě o jedné věci bych se zmínil, co se týče paušálu. Do paušálu není bráno příležitostné povoznictví u zemědělců. Běží hlavně o naše hranice a Slovensko. Tam totiž má zemědělec hospodářství, které mu nemůže plně vyhověti ve všech jeho potřebách a proto si přivydělává potahem. Ale nevydělává po živnostensku, neužívá potahu výhradně na odvoz kamene, dřeva atd., ale jen příležitostně vypomáhá si k nějakému groši, aby mohl svým povinnostem dostáti. Ale finanční orgány toto příležitostné povoznictví zdaňují zvláště, mimo paušál z hospodářství. Tu by bylo spravedlivé, poněvadž to není povoznictví živnostenské, aby povoznictví příležitostné bylo zahrnuto do paušálu při těchto zemědělstvích.

Jinou bolestí při dani obratové jest daň z vlastni spotřeby. V §u 4 jest, že vlastní spotřeba při podniku jest podrobena dani obratové. A tu prosím o dovolení, abych přece jen mohl tvrditi, že tato vlastní spotřeba není obratem v pravém slova smyslu. Vezme-li na př. zemědělec ze své sýpky mouku na pokrm nebo vezme-li kupec 1 kg kávy nebo cukru, nebo obuvník boty, krejčí kabát atd. pro svou domácnost, to není obrat přece jen v pravém slova smyslu, to není přesun zboží z jedné ruky do druhé. Podle zásady obratové daně pravý obrat jest tenkráte, dostane-li se zboží z jedněch rukou do druhých. Ale vezmu-li si pro svou spotřebu nějaký produkt, to není obratem v pravém slova smyslu, to nemá ani znaku daně obratové, jak je myšlena na př. v §u 12. V §u 12 je pomýšleno na to, že se může daň přesunouti, kterýžto znak při vlastní spotřebě chybí. Tu se daň vlastně nepřesune a tedy to není obrat v pravém slova smyslu. Proto je žádoucí, aby tato vlastní spotřeba nebyla zdaňována obratovou daní. V Německu na př. není tohoto zdaňování vlastní spotřeby při příjmu do 10.000 M, to jest asi 80.000 našich korun.

Rovněž bude třeba přihlížeti - ještě řeknu, při které příležitosti - k tomu, aby odebírání elektrické energie členy družstva nebylo podrobeno dani obratové, a to z toho důvodu, poněvadž se tím zdražuje elektrická energie proti těm, kteří odebírají elektrickou energii přímo z elektrárny, takže tito odběratelé jsou v nevýhodě.

A konečně jedné důležité věci nemohu opomenouti, totiž toho, že dosud jsou podrobeny některé zemědělské výrobky jako chmel a olejnatá semena 2%ní dani obratové. Tato 2%ní daň obratová na chmel atd. mohla býti snad odůvodněna tehdy, když byl chmel za 5000 až 6000 Kč, ale klesl-li chmel z 5000 až 6000 na 500 Kč, není naprosto důvodu, proč by tato zemědělská plodina - vždyť to není nic jiného než zemědělská plodina jako řepa, pšenice, mák atd. - jakmile klesne na tuto nízkou hladinu, měla býti podrobena 2%ní dani obratové, která potom zdražuje tento produkt.

Tedy to jsou naše požadavky, které předložíme, až bude definitivně projednáván nový zákon při dani obratové, a na těchto svých požadavcích také budeme s veškerou houževnatostí trvati, poněvadž jsou to požadavky naprosto spravedlivé a ne snad neodůvodněné.

Při dani obratové jest zarážející, že totiž nedoplatků daně obratové jest 1.363,000.000 Kč. Nad tím se musíme přece jen zamysliti. Jak je možno, aby na dani obratové byla tak ohromná suma nedoplatků?

Daň z obratu je dvojího druhu: stává se daní přímou, jak jsem již řekl, u zemědělců nebo i u jiných výrobních odvětví, u jiných odvětví je také daní přímou, ale je to přesunutá daň, která již je vybrána a má se jen odevzdati. A tu je přece jen na pováženou, zadržuje-li se zde již vybraná daň z obratu, poněvadž zde se zkracuje stát. Důvodová zpráva k této novele nám ukazuje zarážející fakt, že totiž někdo zůstává dlužen daň obratovou, aby nemusil si snad vypůjčovati peníze z banky, kde by musil platiti větší úroky. Bude třeba najíti prostředky, aby tam, kde daň byla vybrána a neodvedena, se také odevzdala. Ovšem jiná věc je u těch, kde tato daň stává se daní přímou. A tu, dámy a pánové, budiž mi dovoleno, abych řekl zde několik slov o vybírání a vymáhání daní vůbec. Já jsem měl již příležitost o této věci mluviti při rozpravě o rozpočtu na příští rok, kde jsem řekl, že každá daň je tíživá a každý nerad platí, ale je to nutnost, před kterou nikdo nemůže zavírati oči, a chce-li od státu určité výhody, musí mu také dáti prostředky. To jest jeden extrém, kdo by se vyhýbal této povinnosti. Na druhé straně však není možno, aby stát tak tvrdě vybíral daně, jako se to namnoze děje i v těch případech, kde toho není třeba. Zmiňuji se jen na př. o vkládání dlužných daní do knih. Někdy není vůbec třeba, aby se daň do knih vkládala, poněvadž při event. exekuci mají vždy daně přednost před ostatními pohledávkami. Tímto vkládáním daní do knih se ztěžuje jen úvěr těm, kteří mají tyto daně vloženy do knih, poněvadž, jakmile se věřitel podívá do knih, odepře dlužníkovi úvěr. Má to velmi dalekosáhlý následek pro celou výrobu. Anebo tvrdé provádění exekuce! Včera o tom mluvil p. ministr financí v senátě, že exekuce není možno odvolati lineárně, šmahem. To já přiznám, že není možno odvolati exekuce lineárně a šmahem, a že by se mohly, kdyby se exekuce šmahem odvolaly, zavříti také státní pokladny. Ono by to tak do důsledků snad nebylo. Ale přece jen tam, kde nemůže stát přijíti o své peníze, poněvadž u toho, kdo má nemovitost, stát o peníze přijíti nemůže, vybírají se úroky atd., tam není nutno a zapotřebí, aby tak tvrdým způsobem exekuce se prováděly.

Potom ještě o jedné věci bych se zmínil, co se týče vymáhání daní, že totiž ukládají se poplatníkovi určité měsíční splátky. Představte si, pánové, že se zemědělci, který je dlužen daně, vyměří daň a každý měsíc musí zaplatiti to a to; zemědělec nemá periodického příjmu, aby každého prvního bral peníze, on béře dvakrát do roka; zde musí se najíti jiný způsob vymáhání daní.

Při příštím projednávání zákona, bude-li ho ještě třeba, a já mám obavy, že ho bude pro příště třeba, bude nutno, aby vláda přišla dříve s osnovou zákona a aby nenechávala tuto věc na poslední chvíli. Zde musí platiti spolupráce vlády s parlamentem, parlament musí míti příležitost, aby řekl své mínění o této dani, aby mohl uplatniti své požadavky a své nároky. Pro příště přece jen žádáme s veškerým důrazem, aby vláda přišla včas s tímto návrhem zákona o dani obratové, abychom, jak jsem již řekl, mohli své požadavky také uplatniti. Prohlašuji, že budeme pro tuto daň hlasovati v přesvědčení a u vědomí, že musíme státu dáti to, co ke svému životu potřebuje, že splníme svoji povinnost, ale také v předpokladu, že budou splněny pro příště naše oprávněné požadavky. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Prause.

Posl. Prause (německy): Pánové! Projednávaný vládní návrh tisk 803, jímž se má změniti zákon o dani obratové a přepychové a jeho platnost prodloužiti do 31. prosince 1932, dává mi podnět, abych zaujal k tomu stanovisko jako zástupce obchodníků a živnostníků. Většina této sněmovny sotva před 8 dny se usnesla na finančních návrzích, přinášejících nová zatížen živnostenskému střednímu stavu, beztoho těžce o svou existenci zápasícímu. A jmenovitě jest to zvýšení zvláštní výdělkové daně, které postihne naše živnostenská úvěrní družstva, a zvýšení daně z piva. Zvlášť těžce se pociťuje změna zákona o finančním hospodaření svazků územní samosprávy zvýšením hranice přirážek ze 470 na 650%. Toto zvýšení samo činí skoro dvojnásobek sazby přímých daní.

Většina řečníků k těmto návrhům, i z vládních stran, projevila ve svých vývodech velmi těžké pochybnosti a poukazuje, že za dnešní hospodářské nouze žádný stav nemůže unésti většího zatížení. Německý stav obchodnický a živnostenský považuje za svou povinnost ještě jednou a v poslední chvíli upozorniti všechna odpovědná místa státní správy, že zvýšení veřejných břemen musí způsobiti nezadržitelné zhroucení hospodářského života. Desorganisace v celé výrobě, zostřený boj o existenci nabývají v mnohých odvětvích hospodářského života hrozivých forem.

Krise v zemědělství, nezaměstnanost, zvláště však pokles kupní síly v našich vlastních řadách těžce nás postihují. Stále těžším se stává aspoň poněkud udržeti provoz a tím zajistiti existenci nejen vlastní rodiny, nýbrž i živnostenského pomocného personálu. Úsilí velkoprůmyslu, aby rozvětvenou sítí prodejen vešel ve spojení přímo s kupujícími, hrozí zničiti celé vrstvy živnostenského středního stavu - viz Baťu atp. Stejnému účelu slouží více nebo méně se státní podporou stále více vyrůstající družstevní organisace zemědělců a zaměstnanců - viz skladištní družstva, družstva pro zhodnocení a družstva spotřebitelská. Ona to jsou, která obchodnímu a živnostenského stavu stále více odnímají možnost existence. K tomu přistupují u mnohých stavů nezdravé důsledky domnělé svépomoci, které jim neprospívají, ale nám škodí. Poukazuji při tom jen mimochodem na nedávno usnesený zákon o mísení mouky, který sotva přinese zemědělství pomoc, ve kterou doufá, ale s druhé strany jiná povolání, jako na příklad pekaře a kupce, těžce poškozuje a vydává je ve psí nejhoršímu trýznění úřadů.

Pan ministr financí na jedné straně zařazuje do příjmů ve státním rozpočtu ohromné částky daně z obratu, ale na druhé straně pomáhá podkopávati možnost existence právě toho stavu, který k těmto příjmovým položkám, byť jen nuceně, velmi značně přispíval. Nepronikne-li konečně poznání, aby obchodní a živnostenský stav byl ušetřen všech brzdících a jemu škodlivých zásahů veřejné moci, bude toho nejvíce litovati státní finanční správa sama. My jsme u konce své platební způsobilosti. Nemůžeme a nechceme déle nečinně přihlížeti, jak se se všech stran dějí pokusy zničiti stav obchodnický a živnostenský. Naše strana vyzvala tento stav ke svépomoci, on jí vyhoví a vyhověti musí. Kromě toho konstatujeme, že zvýšení veřejných dávek nad to, co jest pro hospodářství snesitelné, nepřinese státu žádného zvýšení příjmů, poněvadž se na druhé straně zeslabuje základ.

Pan ministr financí nebude míti podle mého mínění štěstí, když v této době těžké hospodářské nouze chce obcím a veřejným sborům opatřiti vyšší příjmy zvyšováním daní, berními exekucemi, zostřenými trestními opatřeními a započítáváním vyšších úroků z prodlení, jak to obsahuje projednávaný vládní návrh. Podle mého mínění bylo by účelnější, kdyby se společně s hospodářskými ministry pokusil zlepšiti situaci promyšleným, ochotným a velkorysým podporováním hospodářství, zvláště pastorka, zanedbávaného stavu obchodnického a živnostenského.

Ke zlepšení a pak upevnění hospodářské situace jest především zapotřebí, aby pronikavými opatřeními byl obnoven pořádek v celém berním hospodářství a při propočítávání daní. Dnešní zmatek v tomto oboru jest základní a hlavní příčinou peněžních nesnází finanční správy nejen státních, nýbrž i samosprávných sborů. Pokus o vyrovnání rozporů mezi berními úřady a poplatníky stal se podle dnešních poměrů nemožným. Překáží mu výklad a provádění berních zákonů, jak to provádějí berní úřady jako výsměch duchu daňové reformy. Ovzduší nedůvěry mezi finanční správou a poplatníky, mezi rozvrhovateli a lidmi dani podrobenými, musí býti zlepšeno. Poplatník přispívá k tomu svou částí, ať finanční správa přispěje také svou, aby se bylo lze vyhnouti všem bolavým místům. Finanční správa nesmí jen kázati berní morálku, musí ji také prováděti. Pryč se vším malicherným, často přímo trýznivým dojmem působícím vytýkacím řízením - není přece možné, aby po podání přiznání čtyři pětiny poplatníků byly prostě označeny za lháře, za berní defraudanty.

Pryč s požadováním důkazů, které často sotva lze podati. Na jedné straně se ruší povinnost vésti zápisky o dani z obratu, na druhé straně žádají se od drobného a středního obchodníka a řemeslníka údaje a jejich průkaz, který by bylo lze podati jen tehdy, kdyby stále zaměstnával účetního. Který drobný řemeslník a kupec vede dnes zásobník? Jest rád, když namáhavou 12hodinovou prací vydělá jídlo pro sebe a svou rodinu. Žádati od něho ještě komplikované důkazy, jest nezdravý účinek byrokratického aparátu, jemuž hospodářství jest cizí. Pryč se schematickým užíváním daňového klíče. Poměry jsou, pokud jde o místo a čas, velmi odlišné. Jen když se individuálně projednávají a zkoumají poměry u jednotlivých poplatníků, dospěje se také k berní spravedlnosti. Soustavu důvěrníků dlužno zavrhnouti - důvěrníci jsou jen zřídka podrobně informováni, často jsou ovlivněni konkurencí. Přímá jednání vedená rozumnými úředníky a nikoliv příliš hospodářství cizími s poplatníky povedou při troše dobré vůle na obou stranách k úpravě, vyhovující oběma částem a přihlížející k hospodářským možnostem poplatníka.

K berní morálce dospějeme jen tehdy, budou-li ji provozovati obě strany. Důvěra poplatníka byla již příliš často zklamána a bylo jí zneužito.

Přecházeje k samé dani obratové, poznamenávám, že se vyvinula v pravou metlu obchodnického a živnostenského stavu. Byla kdysi myšlena jako přechodné zařízení dnes se stala pro pana ministra financí nezbytným, nikdy nevysychajícím pramenem a pýchou aktivní stránky rozpočtu. Ona, která podle slibů rozličných ministrů financí měla býti dávno zrušena a pochována, ukazuje vzestupnou tendenci. Stále více se pod tímto titulem vymačkává z chorého hospodářského těla. A když se daň sama již nedá zvýšiti, zvyšují se úroky z prodlení a tresty.

Nový zákon o dani z obratu chce nedodržení čtvrtletních předem placených splátek na daň z obratu označiti jako defraudaci a tak také s tím nakládati, tedy kupce a řemeslníka, který nekoná řádně těchto platů v zákonitých lhůtách, podle skutečného stavu trestního práva obviňovati ze zpronevěření peněz, patřících státu, které od zákazníků vybírá, které mu však vlastně nepatří a které jako výběrčí státu má mu odváděti. Nečiní-li toho, jak mu to přikazuje zákon o dani z obratu, pak si proti právu přivlastnil cizí majetek a jedná se s ním jako s podvodníkem. Nejen že podle usnesení ministerské rady nový zákon o dani z obratu má platnost největší a nejtíživější daně našeho hospodářského života prodloužiti na další 2 roky, nýbrž miliardové příjmy z této daně mají býti zvýšeny o další částky, které si finanční správa slibuje z prodlení našich poplatníků při placení a které jim chce odvyknouti vysokými tresty. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Tresty pro liknavé dlužníky se zvyšují o 100%, úroky z prodlení jdou ruku v ruce se zvýšením daně z obratu o 5%, nemůže-li býti zaplacena do 4 týdnů po dni splatnosti, a o dalších 5%, nezaplatí-li ji poplatník v dalších 4 týdnech. Velmi příznačné pro tento názor a veskrze nesprávné jest stanovisko předloženého návrhu zákona, podle něhož daň z obratu včas nezaplacená jest zpronevěřením poplatníka, který tuto daň od kupujícího pro stát vybral a neodvedl, a za to musí býti potrestán. Věci se mají jinak. Ve skutečnosti nedostává kupec a řemeslník v dobách tak těžké krise, jako jest nynější, často ani to, zač zboží stojí nebo co za ně zaplatil. O placení daně z obratu kupujícím nelze za dnešních hospodářských poměrů ve skutečnosti většinou vůbec mluviti. Mimo to povstávají daňové nedoplatky, jak jsem již uvedl, většinou z nemorálnosti berních úřadů, které velmi často libovolně a nepřiměřeně zvyšují daňový základ. Není již příliš daleko doba, kdy již nebude žádného poplatníka, který by nebyl zapsán v rejstřících berní správy jako již trestaný. Zcela demokraticky!

Když jsem právě u kapitoly trestů, musím se zmíniti o městysu na severní Moravě, Německé Libině. Do této obce došlo asi před týdnem téhož dne více než 90 trestních nálezů, poněvadž prý tolikéž poplatníků z kruhů živnostenských nezaplatilo daň z obratu za obě první čtvrtletí r. 1930. Mnozí z těch poplatníků na úřední upomínku, opatřenou pohrůžkou trestem, zaplatili daň z obratu a výslovně označili tento plat jako plat za r. 1930. Berní úřad v Šumperku započítal a zanesl platy proti výslovnému poukazu poznámkou na zadní straně poštovní složenky na jiné daně a berní správa uložila peněžní tresty, jimiž hrozila. Tento trest činí čtvrtinu až třetinu celoroční daně z obratu. Důkazy o tom mohu podati. Takový postup jest paškvilem veškeré berní spravedlnosti. Tak se nezvyšuje berní morálka.

Musím ještě uvésti jiný nešvar. Zřídka se věří přiznání. Úhrn skutečně dosaženého a přiznaného obratu zvyšuje se libovolně bez předchozího vyjednávání s poplatníkem. Poplatník obává se útrap odvolacího řízení a proto často odvolání nepodává. Za to se mu pak béře zvýšená, jen na libovolném odhadu se opírající částka obratu za základ k vyměření daně výdělkové a důchodové. Následek toho jest, že čistý zisk předpokládaný berním úřadem činí často 60 až 70% skutečně dosaženého hrubého obratu.

Když se pak poplatníku ani v odvolacím řízení proti dani důchodové a výdělkové nepodaří proraziti se svým stanoviskem, což se mu většinou nepodaří, poněvadž nemůže podati požadovaných spletitých průkazů, pak nabývají vysoké daňové předpisy moci práva, jeho dlužné daně rostou, položka úroky z prodlení se stále zvětšuje a jeho podnik jest potlačen daněmi. Pro finanční správu jest to ztráta daňového pramene, pro hospodářství o jednu rodinu bez výdělku více. To jest podle mého mínění největší nemorálnost, pro kterou nelze nalézti žádné omluvy a žádných slov.

Jsme od samého počátku protivníky daně z obratu. Ale dokud její zrušení brání finanční správa a dokud ho vládní většina nedosáhne, žádáme jménem velké poplatní síly, která stojí za námi, aby procentní sazba daně z obratu byla snížena, aby byla pokud možno co nejvíce paušalována u výrobce a aby u drobných a středních poplatníků byla paušalována se všemi jejich daněmi. Zcela zvlášť a se vším důrazem žádáme, aby se konečně paušalovala daň z obratu u textilního zboží. Předběžné práce zabraly již tolik času, a byly tak všestranně provedeny, že již není naprosto důvodu, že ministerstvo financí nyní ještě neprovedlo paušalování daně z obratu u textilního zboží. Žádáme, aby i u daně z obratu bylo ukládací a vyměřovací řízení, jakož i odvolací řízení přizpůsobeno řízením o jiných přímých daních podle daňové reformy z r. 1927, při čemž by se musil více uplatniti vliv členů komisí z našich vrstev.

Pokud jde o daň přepychovou, žádáme nové revise příslušných seznamů a vyloučení všech věcí, které nelze označiti za přepychové předměty, nýbrž které pro pokrok v kultuře a z jiných důvodů se již dávno staly předměty všeobecného denního užívání. Přání týkající se této revise již dávno předložily odborové organisace finanční správě. Není živnostníka, který by nenahlížel, že musí přispívati k požadavkům veřejné správy. Žádá jen pořádku a spravedlnosti. Je-li živnostník přesvědčen, že daňové předpisy odpovídají jeho hospodářské platební schopnosti, ani proti nim nemukne. A když pak bez nesrozumitelných daňových knížek v klidném dohovoru s úředníkem nebo z pravidelných bezplatných výkazů se doví, kolik má platiti, pak se podle toho zařídí a zaplatí. Ale když platíme, chceme věděti, nač platíme a co se děje s penězi. A nevystačí-li stát s daněmi, přiměřenými hospodářským poměrům, pak tedy musí činiti totéž, co činí podnikatelé, jejichž příjmy poklesly. Musí šetřiti. Možností k tomu jest mnoho, pan ministr financí ví o nich právě tak jako my.

Jest to nesmysl, když se volá po snížení cen, když se paušálně celá odvětví obchodnického a živnostenského stavu podezřívají z lichvy a vyhánění cen do výše, ale když stát zvyšuje všechny dávky, které zatěžují výrobu a odbyt. Projednávaný návrh směřuje k témuž účelu, on jen ztíží hospodářskou situaci. My jej však odmítáme i proto, že osvobozuje od daně z obratu dodávky zboží mezi družstvy a jejich svazy. Tím se jednotlivým hospodářským skupinám činí újma a druhým se poskytují výhody. Ze všech těchto důvodů budeme hlasovati proti tomuto návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Dámy a pánové! Jednání o zákonu o dani z obratu jest podle mého mínění již jen věcí spíše formální, poněvadž existence této daně jest vlastně již dvakrát zaručena. Především daň z obratu pro rok 1931 byla již pro příští rok povolena přijetím státního rozpočtu. Ve státním rozpočtu má daň z obratu tak jako v dřívějších letech velmi důležitý význam. Za druhé jest pak trvání daně z obratu zaručeno přijetím novely k zákonu o úpravě finančního hospodaření svazků územní samosprávy. Ze znění této novely můžeme seznati, že daň z obratu jest v tomto zákoně petrifikována. Zkoumáme li důvody, které k tomu vedly, nesmíme při tom přehlédnouti, že na tom mimořádně velký podíl mělo hanebné finanční hospodaření, nechci říci v mnoha, ale v leckterých samosprávných svazcích a v této souvislosti zmíním se o jednom případu, který mi byl oznámen právě v poslední době z mého domovského okresu Liberce, o případu obce Vesce, která v době od roku 1918, kdy socialistické strany byly u vesla, se značně zadlužila, takže není již lze obec dále vésti. Jestliže se při návrhu zákona o dani z obratu nazývá tato daň pilířem finančního hospodářství, musí správnost tohoto tvrzení jistě všichni uznati. Neboť z obratu, která dnes vynáší hrubého výtěžku 2 1/4 miliardy Kč, jest jistě věc, jíž se finanční správa nemůže zříci. Kdyby se při výši dnešních výdajů zrušila daň z obratu, znamenalo by to zavésti jiné daně a mohli bychom jistě počítati s tím, že posuzováno s hlediska zemědělského, bylo by zemědělství jistě znovu značně zatíženo. (Posl. Eckert [německy]: Toho by jisté nebylo třeba, kdyby se snížily neproduktivní výdaje na vojsko a na zahraniční zastupitelstva!) To jest správné, jsme jistě pro to a při jednání o státním rozpočtu mluvili jsme pro odstranění neproduktivních výdajů, ale můžeme konstatovati, že naše síly právě v tomto směru jsou, bohužel, příliš slabé, abychom s takovýmito základními požadavky skutečně také prorazili. (Posl. Krumpe [německy]: Soc. demokraté říkají, že toho nedokázali, agrárníci říkají, že toho nedokázali, kdo to tedy k čertu drží?) V důvodové zprávě k novele o této dani z obratu se poukazuje, že nová formulace daně z obratu má obsahovati velmi podstatné úlevy. Obsahuje zajisté některé úlevy. Ale nedostává se jich zemědělství, nýbrž, prozkoumáme-li věc řádně, shledáme, že především prospívají průmyslovým velkopodnikům, dále různým výdělečným vrstvám, jako agentům, s nimiž zemědělství nemá nic společného. Zemědělství samo úlev, na které se poukazuje, nepocítí, neboť musí tak jako dříve, přímo i nepřímo přispívati k výtěžkům daně z obratu. Zemědělství platí značné částky nepřímo jako spotřebitel. Tyto částky nejsou nepatrné, poněvadž přece zemědělské obyvatelstvo činí 40% veškerého obyvatelstva ve státě. Jde tedy nejméně o 5 3/4 milionů nebo 6 milionů lidí ze zemědělství jako spotřebitelů. Tito, jsou-li spotřebiteli, platí také značnou část na dani z obratu.

Zemědělství platí však daň z obratu přímo, a to dvojím způsobem. Na základě individuálního přiznání, to se týká větších zemědělských podniků, a dále na základě paušalované daně z obratu. Posuzujeme-li každý z obou těchto druhů, můžeme říci, že při placení daně z obratu znamená to zvláštní zdanění zemědělství, poněvadž zemědělci v rozporu se všemi ostatními skupinami povolání nemají možnosti regresu daně z obratu. Vše, co platí na daň z obratu, jde přímo z kapes zemědělství. Můžeme proto říci, že daň z obratu, kterou musí platiti i nejmenší zemědělec, jest zvláštní druh daně důchodové.

Jest zajisté zajímavé uvésti několik čísel o celkové výši přímého zatížení zemědělství daní z obratu. Vypočítali jsme jednou, že částka, kterou zaplatí zemědělství celkem na dani z obratu, činí nejméně 130 milionů Kč za rok. Z toho připadá 70 až 80 milionů korun na paušalovanou daň z obratu, kterou musí zaplatiti nejmenší, drobní a střední rolníci. To jsou jistě velmi značné částky, porovnáme-li s tím částky jiných daňových kategorií. Poukazuji zde na výtěžek všeobecné daně výdělkové, která jest rozpočtena pro r. 1931 100 miliony Kč. Zemědělství ucítilo tento zvláštní druh zdanění v posledních letech velmi těžce, poněvadž zemědělci nabyli smutné zkušenosti nebo poznání, že vedení jejich podniků jest vesměs pasivní. Náhodou přišla mi dnes do rukou některá čísla, která jsou důkazem, že dnešní ceny obilí jsou ceny ztrátové. Mám po ruce čísla, vyšetřená státním zemědělským ústavem pro účetnictví a nauku o provozu, tedy zajisté místem, jemuž dlužno přiznati nestrannost a nejpřísnější věcnost. Tento ústav zjistil, že výrobní náklady u pšenice při výtěžku 18 q na ha činí pro 100 kg 211 Kč. U žita při stejném výtěžku z ha 18 q činí pro 100 kg 190 Kč. (Posl. Hodina [německy]: Prodáváme-li, dostaneme za žito 85 Kč!) Tedy méně než polovici výrobních nákladů. U ječmene, při výtěžku 18 q ha činí výrobní náklady pro 100 kg 178 Kč a u ovsa při témž výtěžku z ha činí výrobní náklady pro 100 kg 174 Kč. Uvedu ještě také výši výrobních nákladů bramborů, při čemž jest vzat za základ výtěžek z ha 120 q - to jest jistě již hodně - docházíme při tom na 50 Kč pro 100 kg. (Výkřiky.) Pokud jde o řepu, činí výrobní náklady na ha při 280 q průměrného výtěžku - to jest zajisté při suchém roku dosti mnoho - pro 100 kg 20 50 Kč. Uvážíme-li vzhledem k těmto cenám, a byly úředně zjištěny, dnešní ceny zemědělských plodin, docházíme k tomu, že rolník v každém případě, prodává-li své výrobky, musí na to dopláceti. Proto jest správné mé tvrzení, že připočteme-li k tomuto pasivnímu hospodářství ještě daň z obratu, pociťují zemědělci pasivní hospodaření velmi nepříjemně.