Tak přicházíme ke druhé kapitole rozpočtové úhrady, kterou nám především představují daně. Pokud se zdanění týká, jistě nechybím, řeknu-li, že zdanění poplatníků v Československé republice je vypjato na míru nejvyšší. Byly slibovány daňové úlevy, zvláště po uzákonění novely zákona o přímých daních, ale tyto úlevy se neobjevily. Nevidíme jich zvláště u předpisů daně důchodové, která postihuje dnes i takové poplatníky, kteří nikdy daně důchodové neplatili a u kterých berní správy najednou našly daňový základ. Ukázalo se, že daň důchodová je skutečně daní velmi pružnou, avšak z praxe vidíme, že touto pružností její jsou zasaženy v poslední době právě vrstvy méně majetné, sociálně slabé, a že jsou zasílány předpisy daňové na daň důchodovou poplatníkům, kteří, aby mohli uhájiti svou existenci, musí dále své podniky zemědělské a živnostenské zadlužovati při své velmi nízké životní úrovni.

Znám velmi dobře poměry hospodářské na Česko-moravské vysočině. Jsou to kraje vzdálené od dráhy 20 až 30 km. Vidíme na př., že při prodeji zemědělských produktů snižuje se cena proti jiným krajům nejméně o 10 Kč dopravného na 100 kg. Mám doklady, že i v těchto chudých krajích předpisy daně důchodové zvýšily se u některých poplatníků, a to nikoli velikých - tam nejsou velcí poplatníci - několikanásobně a že řadě malých zemědělských poplatníků byla tato daň nově uložena, třeba že příjmy za běžný rok byly pod tlakem zemědělské krise mnohem menší, nežli tomu bylo v letech dřívějších. Tak to vypadá u zemědělských poplatníků daně důchodové, podobně je tomu též u venkovských živnostníků, pokud se týká předpisů daně výdělkové.

Slavná sněmovno! Není jistě potřebí, abych zde opakoval, co už s naší strany bylo řečeno. Jsme pro to, aby daňová povinnost vůči státu byla řádně plněna a správně dodržována, ale musíme se ohraditi se vším důrazem, aby daňovými předpisy byla ohrožována existence malých zemědělských a živnostenských podniků a aby tyto podniky, nemohouce se ubrániti tomuto systému, který, bohužel, v berní praxi v poslední době zavládl, byly nuceny se zadlužovati. Je jisto, že nesprávnými předpisy daňovými nebude podporována daňová morálka, o které stále mluvíme a o které se zmiňuje také při každém rozpočtu pan ministr financí, poněvadž berní morálka musí se opírati o zákon a spravedlnost. (Potlesk.) Pak-li se předepisuje daň důchodová, která jaksi svou povahou platí více pro vrstvy majetné, chudému chalupníkovi, kterému padá chalupa nad hlavou a který je zadlužen a zatížen výměnkem, tu je jistě mou povinností, abych na tyto poměry upozornil, a vyhražuji si, že v té věci podám panu ministrovi financí určité a jasné doklady.

A tu mi dovolte, abych otevřeně řekl, že se z této prakse obávám, že úhrada na zvýšenou potřebu našeho rozpočtu, použita k posílení vrstev jistě sociálně slabých, může býti konec konců přesunuta na poplatníky sociálně ještě slabší, u nichž dnes je koruna vzácným penízem a kteří pod tlakem zemědělské krise jsou skutečně v zoufalé situaci. Nemluvil bych o těchto daňových předpisech, kdybych nebyl o věcech přesvědčen, neboť právě v daňových věcech je mi každá demagogie vzdálená. Nemohu však mlčeti, když daňovými předpisy ztěžována je existence drobných zemědělských a živnostenských podnikatelů.

Slavná sněmovno! Je-li rovnováha státního rozpočtu zajištěna určitými reservami, jsme povinni říci, že tomu nebude tak v letech příštích. Zdá se mi, že hospodářská krise se nezlomí za jeden rok a že naše národní hospodářství bude ještě velmi dlouho vysazeno jejím důsledkům. A tu si musíme říci otevřeně, že státní rozpočet na příští rok bude sestavován za horších hospodářských předpokladů, než tomu je letos. Je tedy jistě logické, vážení pánové, a je to jistě příkazem hospodářské opatrnosti, aby příští státní rozpočet tyto okolnosti nepřehlížel. Bylo by chybou, kdyby ministerstvo financí přeceňovalo hospodářskou možnost poplatnictva. A bude jistě lépe, když se zhoršenými hospodářskými poměry bude příští rozpočet počítati jako s faktem, který se, bohužel, nedá za jeden rok měniti. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! Je samozřejmé, že my zemědělci u příležitosti rozpočtové debaty mluvíme také o poměrech zemědělských. V zemědělském podnikání otvírá se před námi, bohužel, velmi smutná perspektiva. Nynější zemědělskou krisí vrženo je naše zemědělství několik desítek let zpět. Obilí je skoro neprodejné, ceny dobytka poklesly hluboko pod výrobní náklady, zadluženost zemědělských usedlostí vzrůstá a není nám možno za těchto okolností prováděti jakékoliv investice. Je sice pravda, že posl. sněmovna se usnesla na několika jistě dobrých zemědělských zákonech, leč účinky těchto zákonů jsou mařeny a oslabovány opatřeními jiných států, které za celkové světové zemědělské krise snaží se za každých okolností přebytky své zemědělské výroby, přebytky pšenice, kukuřice, jakož i přebytky ve výrobě živočišné umístiti na našich trzích. A tak po vyřízení stát. rozpočtu budeme státi před velikým úkolem, jak zachrániti zemědělskou produkci před úplným úpadkem. Venkov se vylidňuje, celá Českomoravská vysočina a jižní Čechy zvláště, nemluvím o Valašsku, jsou toho dokladem. Venkovské záložny jsou vyčerpány. Dnes vidíme, že obce, které chtějí si pořizovati elektrisaci, stavěti vodovody, školní budovy nebo zakoupiti lesy v lesní reformě, nemohou u venkovských záložen na ten nízký úrok, kterým jsme se na venkově u těch našich Kampeliček mohli honositi, za těchto poměrů vůbec dostati úvěr a nemohou peníze si vypůjčiti.

Slavná sněmovno! Tu se nevystačí s dosavadními methodami. Musíme v parlamentě vytvořiti program hospodářské práce a určitý plán jejího provádění. Program tento musí býti zbaven veškeré zaujatosti vůči zemědělství. (Tak jest!) Jsme povinni uskutečniti koncentraci všech hospodářských sil a provésti v našem hospodářství nutnou hospodářskou rovnováhu. Žádáme ovšem důslednou rovnoprávnost zemědělské výroby s ostatními složkami. To znamená, že naše politické strany musí se naučiti hospodářsky mysleti a zbaviti se všeho toho, co by bylo na překážku rozumné dohodě.

Slavná sněmovno! Jsem přesvědčen o tom, chceme-li dáti lidem práci a umožniti dosažení výsledků za tuto práci, ať je to v kterémkoliv pracovním oboru, že tu musíme dělati správnou a spravedlivou politiku hospodářskou. Chci říci, že dobrá zemědělská politika je pro mne politikou státní, zvláště s ohledem na Slovensko a Podkarp. Rus. V těchto zemích, vážení pánové, nebudeme míti nikdy silný průmysl, ten tam těžko budeme moci zakládati, ale co tam můžeme vytvořiti a co potřebují tyto kraje, to jest silné zemědělství a možnost zdárného polního hospodářství, a to znamená pokrok nejen hospodářský, nýbrž i kulturní a sociální těchto dosud zanedbávaných krajů naší republiky. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Naše zemědělská politika nesleduje tedy jen úkoly hospodářské, nýbrž má svoje důležité poslání sociální. Jde o to, zajistiti a zabezpečiti rolníkovi existenci na půdě, umožniti mu slušnou existenci a zlepšiti také v souvislosti s tím poměry zemědělského dělníka. (Výborně!) A tu je třeba říci si otevřeně, že zemědělství je faktorem, který může stabilisovati naše hospodářské i politické poměry.

Slavná sněmovno! Přecházím k jiné kapitole. My nechceme vystupovati nijak proti průmyslu. Také jsme to dokázali za trvání parlamentu, že uznáváme, že průmysl je důležitý a že má býti silným činitelem hospodářským a že má býti oporou našeho hospodářského života. Ovšem průmysl si musí býti vědom, že dnes za dnešní nebezpečné situace hospodářské má před sebou řadu důležitých úkolů. (Posl. Machník: Chce nám sleviti 6%!) Chci mluviti právě o této věci. Zmiňuji se o ceně železářských výrobků, na nichž právě zemědělec má velký interes. Je tu velký rozdíl proti době dřívější. Ještě před 50 lety hospodařil rolník primitivně. Byly dřevěné stavby a dřevěná nářadí, byly dřevěné vozy, spotřeba železa na př. byla celkem nepatrná. Na jaké výrobní výši je zemědělství dnes? Jak vypadají na venkově stavby? Co je tu při každém hospodářství nákladných strojů a nového nářadí na obdělání půdy! O tom dříve rolník nevěděl. Dnes to representuje desítky tisíců investičních nákladů v každém zemědělském podniku.

Slavná sněmovno! Bylo by skutečně neštěstím státu, kdybychom měli trpně přihlížeti k tomu, jak zemědělství upadá z této své výrobní výše. Tento náraz tu je a je tu určité a vážné nebezpečí v prodlení. Z těchto důvodů žádáme, aby nejen ceny železa,... ta sleva 6·9 %, co nám poskytl velkomyslně železářský kartel... (Posl. Machník: Je provokací!) je skutečně provokací, tato sleva se v praxi neosvědčí a také se nedostaví, považujeme to pouze za prvou etapu celé zlevňovací akce, o níž vláda mluvila, ale stran které chceme, aby nejen intensivně, nýbrž se vším důrazem byla prováděna.

Žádáme také zlevnění cen ostatních průmyslových výrobků. Dosavadní cenová výše dráždí a nedá se dnes udržeti. Z toho jest zřejmo, že zemědělská krise je pro nás také problémem cenovým, z poklesu cen zemědělských výrobků vyrůstá požadavek vyrovnání cenových rozdílů mezi výrobky zemědělskými a průmyslovými. Je zde veliká cenová disparita, neboť v době, kdy produkty zemědělské poklesly na pětinásobek mírových cen, udržuje se u výrobků průmyslových nejen desetinásobek, nýbrž i patnáctinásobek i více. Cenové parity bude dosaženo jedině tehdy, jestliže průmysl sestoupí se své cenové výše, sníží přiměřeně ceny svých výrobků, takže diference mezi cenami výrobků zemědělských a průmyslových nebude tak veliká a dá se snáze zákonným opatřením ve prospěch zemědělství a zemědělské svépomoci překlenout.

Průmysl se ovšem dosud brání vyrovnání. Náš průmysl sází dosud všecko na jednu kartu, na kartu exportu, aniž by přihlížel k hospodářské síle zemědělského konsumenta. Dovolte, abych to řekl, že náš průmysl uvyknul příliš na své výhradní postavení, které tu v republice má, a brání se uznati nový stav věcí a brání se uznati situaci, která dnes v hospodářském životě nastala. Jsem ovšem přesvědčen, že hospodářský vývoj sám přesvědčí průmysl, že není jiné cesty a že není možná, aby v hospodářském životě a v hospodářské demokracii vedle sebe existovala podvýrobní cena v zemědělství a nadvýrobní cena v průmyslu na domácím trhu. Žádáme proto znovu, aby se vláda chopila iniciativy a působila se vší rozhodností k tomu, aby vyrovnávací proces cenový mezi průmyslem a zemědělstvím byl v zájmu našeho národního hospodářství co nejdříve a co nejšťastněji vyřešen. (Výborně!)

Slavná sněmovno! V souvislosti s rozpočtovou debatou, časově obmezenou, nemohu ovšem zacházeti do podrobností, o těch věcech mluvili kolegové přede mnou, já chci říci jen tolik, že dnešní zemědělskou krisí jsou postiženy všechny složky našeho zemědělství. (Tak jest!) Naše strana žádá znovu, aby tyto záležitosti, které souvisí s poklesem výrobním, cenovým, u našeho zemědělství byly řešeny se vším urychlením.

Řekl bych, vážení pánové, že řešení zemědělské krise je nejlepší prací pro příští rozpočet. (Tak jest! - Výborně!) V důvěře, že se tak stane, že vláda i parlament v tomto směru bude pracovati, prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Taub zvoní): Dále má slovo p. posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Státní rozpočet na r. 1931 není - a ani být nemůže - hospodářským plánem, jak byste chtěli zejména dělnické veřejnosti namluviti, který by zahrnoval v sobě chléb, práci a všechny potřeby pracujícího lidu, nýbrž je to rozpočtová součást všech vydřidušských plánů finančního kapitálu, podle kterého chcete zrychliti tempo politiky hladu, fašismu a příprav k imperialistické válce.

Tato základní linie rozpočtu je potvrzena tou skutečností, že chcete v roce 1931 zvýšiti vydání státu parasitního o půl miliardy Kč, které mají býti vydřeny pomocí zvýšených nepřímých daní na pracujícím lidu měst a venkova, co naproti tomu finančnímu kapitálu a bohatým vůbec na sto milionů Kč nepřímé daně snižujete. Zvýšené výdaje nenastávají tu snad proto, že byste chtěli v době ohromné nezaměstnanosti, v době bídy a hladu dáti práci a chléb těm, kdož obého nemají, ale zvýšeného vydání o 545 mil. Kč chcete především použíti k zfašisování státního potlačovacího aparátu, jeho zesílení, dokonalejšímu vyzbrojení v době pro vás tak nebezpečné, abyste pomoci tohoto aparátu utlumili každé volání po chlebě a práci, kterou nejste schopni dáti pracujícímu lidu, abyste utopili boj dělnické třídy v krvi a potlačili jej bajonety, pendreky a kriminály, a tak připravili loupežné tažení proti státu dělníků a rolníků, Sovětskému svazu. Zfašisování státního aparátu a jeho zdokonalení má se státi pomocí zvýšeného služného vysoké byrokracie. K ohromným platům, různým odměnám chcete státní byrokracii r. 1931 dáti o 327 milionů Kč více, tedy více o celých 9% proti roku 1930.

Toto zvýšené osobní vydání týká se jen té hořejší části potlačovacího aparátu a právě v tom spočívají ony fašistické plány, které se projevuji ve smíšených položkách na platy státních zaměstnanců, dělníků, zřízenců a malých úředníků při železnicích, poštách a ve státních podnicích, jak je to potvrzeno státním rozpočtem na r. 1931 při osobních výdajích v ministerstvu zdravotnictví, které se snižují o 4,800.000 Kč, u ministerstva soc. péče o 1,400.000 Kč, u ministerstva veřejných prací o půl milionu.

Odhodíme-li ze státního rozpočtu všechny ty sociální a kulturní pentličky, kterými je státní rozpočet ozdoben sociálfašistickými ministry, aby jeho třídní a protidělnický ráz byl zastřen, rozbijeme-li úkryty, do kterých ministr financí položky protidělnické a protisociální skryl, díváme-li se otevřenýma očima bez klapek finančního kapitálu, které nasadil ministr financí Engliš zpravodaji tohoto rozpočtu, pak teprve uvidíme, jakou hanebnou úlohu hrají sociální demokraté a národní socialisté v dnešní vládě finančního kapitálu, jaké plány skrývá rozpočet pro pracující lid do budoucna.

Rozpočet je aktivní, říká ministr financí Engliš. Po něm to papouškuje pan zpravodaj. Aktivity rozpočtu má býti docíleno požráním oněch rozpočtových reserv, o jejichž síle říká Engliš podle důvodové zprávy doslova takto: "Reservy příjmové minulých let jsou však z největší části vyčerpány jednak poklesem příjmů, důsledkem hospodářské krise, jednak uvolněním na úhradu nových výdajů." Tedy pan ministr Engliš sám doznává krach finanční politiky v Československu. Vidí jedinou spásu ve správě zostřeného kursu daňového, ve zvýšení dávek a poplatků, ve zvýšení nepřímých daní, postihujících pracující lid.

Kde stát bere a k jakému účelu dává finanční prostředky, ukazuje rozpočtová zpráva, ve které pan zpravodaj v grafickém přehledu zdrojů a účelů státního hospodářství provádí srovnání, které bezpečně potvrzuje toto: 1. že Československo je státem parasitním, 2. že je jedním z předních států v kapitalistické Evropě, kde jsou největší daně nepřímé, zatěžující pracující lid, 3. že Československo je jedním z předních států, kde jsou nejmenší přímé daně, postihující bohaté.

V tomto směru nechám mluviti grafické znázornění pana zpravodaje, který ovšem použil tohoto prostředku k jinému cíli. I když toto grafické srovnání bylo upraveno tendenčně, ponechávám stranou obsahovou tendenci a položím je tak, jak je presentuje pan zpravodaj poslanecké sněmovně ve své zprávě.

Pan zpravodaj znázornil korunu československou a všechny druhé mince jiných států v poměru, kde stát koruny bral a kam je dával, a naproti tomu, kde brali ruble v sovětském Rusku a kam je dávali. A tu není bez zajímavosti sledovat i toto číselné sestavení pana zpravodaje k jiným účelům, aby nám také nepovědělo onu základnu srovnání Československa se sovětským Ruskem. A tu napřed říkám, že pan zpravodaj naplil přímo do očí celé své partaji, všem svým žurnálům, počínaje "Venkovem" a konče "Večerem", poněvadž něco jiného o sovětském Rusku sám v grafickém znázornění potvrdil.

Především se ovšem p. zpravodaji stal malér, který spočívá v tom, že zaměnil léta těžko zkoumat důvody - a že nám presentoval při rozpočtové zprávě v únoru projednávaného rozpočtu tentýž rok pro r. 1931, takže v Československu máme - u jiných států nikoli - 2 roky 1930 a chybí nám budoucí rok 1931. Ale i přesto základní cifry, které pan zpravodaj vzal, pocházejí jednak z r. 1930 a jednak jsou na r. 1931 při srovnání rozpočtu sovětského Ruska z r. 1928 a 1929 a r. 1929 a 1930. A tu tedy na straně, kde v Československu r. 1930 se berou korunky, pan zpravodaj doznává, že daně přímé činí 16˙22%, nepřímé 63˙54%. Výnos ze státních podniků činí prý 13˙18%. Naproti tomu postavil rok hospodářského plánu - ne rozpočtu - sovětského Ruska a ukazuje, kde sovětské Rusko bere rubly. Říká: V sovětském Rusku přímé daně činí 22˙13% a tak zv. nepřímé daně 27.32%. Do nepřímých daní zahrnul p. zpravodaj i tak zv. nedílné akcízy, ačkoliv daňová základna v kapitalistických státech není stejná jako v Sovětském svazu. Ale když to všechno spočítal, nemohl se dopočítati více než 27˙32%, tedy právě 1/3 toho, co vynášejí nepřímé daně v Československu.

Naproti tomu, i když se pokusil odbourávati, zejména pokud jde o výnos státních podniků, musel nakonec dojíti k závěru, že výnos státních podniků v sovětském Rusku r. 1928 a 1929 činil 27˙32%, tedy zrovna dvakrát tolik co v Československu.

Na straně druhé, kam plynou korunky v Československu a k jakým účelům jdou ruské ruble, pan zpravodaj zase svojí methodou, přes to, že se snažil zkrášliti a upraviti čsl. korunu, nemohl přijíti k jinému závěru, než že správa státu, t. j. celý potlačovací aparát v Československu r. 1930 požere 40˙39% celého rozpočtu.

Na budování hospodářství je v Československu rozpočteno pouhých 11˙5%. Nyní přešel k sovětskému Rusku a opětně přes pokus odbourati a nastaviti tam, kde je potřeba, nemohl dojíti k jinému závěru, než že v sovětském Rusku, v té 1/6 zeměkoule, na celý aparát sovětský, o kterém "Večer", "Venkov" a všechny ty plátky píší, že je tak ohromný, že tam všechno stojí pod bodákem, že tam každý nosí kanon v kapse, z celého hospodářství ročního vydají pouhých 15˙20%, čili zase jednu třetinu toho, co se vydá v Československu. Naproti tomu na budování hospodářství, na výstavbu sovětského socialistického Ruska, jak musil i pan zpravodaj doznati, dali r. 1928 a 1929 z celého hospodářského rozpočtu a plánu 74˙34%, kdežto Československo 13˙18%. Pan zpravodaj o státním rozpočtu kapitalistického státu musí tedy potvrditi výstavbu socialistického Ruska, odbourávání neproduktivních položek, což je potvrzeno výší nákladů na státní aparát.

Nyní k roku, který má na mysli pan zpravodaj, totiž r. 1931 a který se ve zprávě rozpočtové uvádí jako r. 1930 ve srovnání hospodářského plánu v sovětském Rusku r. 1929 a 1930, tedy v roce probíhajícím. Pan zpravodaj doznává, že se v linii odbourávání nepřímých daní pokračuje tak, že r. 1930, tedy opraveném r. 1931, budou činiti přímé daně již jen 15˙69% místo 16˙22%, nepřímé daně 63.09%, výnos státních podniků 13˙99%. Naproti tomu musí doznati, že v sovětském Rusku přímé daně, které činily roku předcházejícího 22˙14%, stouply na 22˙32% a t. zv. nepřímé daně, které roku 1928 a 1929 činily pouze 27˙32%, činí pro rok 1929 a 1930 jen 23˙55%, tedy opětné odbourávání a tendence sestupná. Naproti tomu musí přiznati, že výnos státních podniků stoupl na 41˙83% proti 37˙17%.

Kam dává pro rok 1931 a hospodářský rok 1929 a 1930 Československo své koruny a kam je dávají v sovětském Rusku. Pan zpravodaj doznává, že výdaje na správu státu v Československu stoupají; i když odboural jednotlivé položky, zůstalo nadále 40%, které požírá státní aparát. Co se týče hospodářské výstavby v Československu, dochází zpravodaj z 11.50% na 11˙70%, ale musí doznati, že v sovětském Rusku na správu státu z 15˙24% r. 1929/30 poklesly náklady na 12%. Naproti tomu musí doznati, že na hospodářskou výstavbu socialistického státu stouply náklady na 77˙19% ze 74˙34%.

A není bez zajímavosti pozorovati, jak pan zpravodaj chce ukázati, že v Československu, v kapitalistickém státě, vydává se na sociální péči 20.4%, kdežto v sovětském Rusku, ve státě socialistickém, vydávají se pouze 0˙96%. Ale podíváme-li se na kloub celé této věci, vidíme, že pan zpravodaj s určitou tendencí zakrýti skutečný fakt, podstatu státu parasitního v Československu, přikrývá t. zv. vydáním na sociální péči.

Ale ani při této konstrukci nemohl popříti, že na př. v Československu přímo na militarism vydává se r. 1930 17˙43%, naproti tomu však v sovětském Rusku pouze 9˙58% i když tam mají všichni v kapsách kanon. Je to pouze polovička toho, co se promrhá v Československu.

Je příznačné pro československé poměry, kolik se vynakládá na t. zv. zahraniční službu, která podle rozpočtu spotřebuje 1˙73 %. Pan zpravodaj musí doznati, že v sovětském Rusku v témže roce spotřebovali pouze 0·04 % na celou zahraniční službu. Tato skutečnost potvrzuje všechno to, co jsme již o výstavbě hospodářské, sociální a kulturní v sovětském Rusku řekli s této tribuny.

Zůstává tu však ještě jedno srovnání, jež nemůže zůstati bez povšimnutí. Je to srovnání sociální politiky v Československu se sociální politikou v sovětském Rusku, kterou pan zpravodaj chtěl postaviti do takového světla. Pan zpravodaj, jehož úloha je tu nade vší pochybnost šarfmachrovskou, v grafickém znázornění rozpočtu na sociální politiku v Československu zveličil tento rozpočet tak, že jeví ve výkazech, o kterých jsem zde mluvil, podstatné stoupání, zatím co rozpočet na sociální politiku v sovět. Rusku prý klesá. Pan zpravodaj počítá v Československu do sociální politiky také položky, jako stavbu vil na Vořechovce a jinde pro sociálfašistické zbohatlíky, stavbu pojišťovacích paláců, kde se válí a dělnické groše požírá hejno ředitelů, placení pojišťovacích příspěvků ministerstvem soc. péče za ministerstvo vojenství, za vojáky a různé širákem sociálfašistů přikryté položky, které požírá buržoasie na účet dělnické třídy. Tato skutečnost úplně jasně vynikne při srovnání výdajů na soc. pojištění v Československu a v sovětském Rusku.

Tak na příklad v Československu r. 1930 z celkového státního vydání 9293 mil. Kč činí položka na invalidní a starobní pojištění 029,502.000 Kč, na přestárlé 42 mil. Kč, tedy úhrnem 71,500.000 Kč, t. j. 0˙8% z celého státního vydání. Naproti tomu rozpočet SSSR vykazuje na starobní a invalidní pojištění 1.400 mil. rublů, to je asi 24.500 mil. Kč, čili 10·3% všech státních výdajů. Taková je pravda, taková je skutečnost při srovnání sociální politiky v Československu se sociální politikou v sovětském Rusku.

A nyní k hospodářskému a finančnímu srovnání rozpočtu československého s rozpočtem hospodářským a finančním plánem v sovětském Rusku. V Československu je základním hospodářským principem kapitalismu výrobní anarchie. Celé hospodářství je organisováno takovým způsobem, že každý podnikatel i stát, pokud vyrobí, vyrobí co chce, jak chce a kolik chce. Výroba je řízena ne podle potřeby, nýbrž podle zisku. Proto kapitalistické hospodářství trpí pravidelnými krisemi nadvýroby, zatím co současně dělníci trpí nezaměstnaností a ohromné hodnoty hospodářské přicházejí nazmar. Snaží-li se kapitalisté v posledních letech tuto anarchii omeziti, pak je to pouze proto, aby pomocí různých hospodářských kombinací, kartelů a trustů mohli zvýšiti stupeň vykořisťování proletariátu. Avšak kapitalistický princip zůstává zásadně nedotčen a kapitalistická výrobní anarchie se pak jen opakuje na daleko větším stupni a v daleko ostřejším měřítku, jak je to potvrzeno dnešními boji i imperialistických států o odbytiště. Princip socialistického hospodářství je naprosto jiný, přesně protichůdný. Základním hospodářským principem socialismu je hospodářský plán. Socialismus bude výsledkem sil, které byly od počátku lidmi vědomě a podle určitého plánu řízeny. Výrobu v Sovětském svazu řídí sami pracující. K tomu mají k disposici vědeckou metodu, založenou na statistice, kolik bude potřebí těch nebo oněch výrobků, kolik bude potřebí chleba, masa, prádla, šatstva, jaký počet je potřebí zdravých lidských bytů. Dnešní stupeň vývoje, ke kterému dospěl princip plánu v Sovětském svazu, jeví se ve stručném přehledu takto:

Pětiletka, jejíž důsledné provádění s ohromným úspěchem ruskými dělníky uvedlo vás všechny v úžas, zatočila vám všem hlavou a není daleká doba, že vám a vašim kapitalistickým řádům zakroutí krkem docela. Pětiletka je generální plán, nejvšeobecnější. Je rozpočten na celé přechodné období mezi kapitalismem a socialismem. V rámci pětiletky sestavují se operační plány pro jednotlivé hospodářské roky, na př. průmyslový, zemědělský, dopravní atd. Pětiletka, která se právě v sovětském Rusku provádí a do jejíhož třetího roku Sovětský svaz právě vstupuje, je perspektivní plán, který určuje, jak má býti v pětiletí 1928/29 až 1932/33 využito veškerých technických, sociálních a kulturních sil Sovětského svazu, aby bylo co nejlépe podporováno budování socialismu. Pětiletka obsahuje především odhad o vývoji přirozených výrobních sil země.

To je za prvé lidský materiál. Pětiletka předpokládá, že za 5 let přibude v sovětském Rusku o 17 mil. obyvatel, a obsahuje údaje, jak mají býti tyto nové masy pracovníků zařazeny do hospodářského života. Již dnes není nezaměstnaných v Sovětském svazu, naopak je tam nedostatek potřebných pracovních sil. 2.) prameny energie. Pětiletka počítá s ohromným rozvojem zejména elektrisace, a to na základě využití především vodní síly a ohromných ložisek rašeliny, ale také se zvýšeným dobýváním uhlí. 3.) suroviny. Pětiletka určuje, kterých surovin, v jakém vzájemném poměru a v jakém množství je vydobývati a ve kterých rayonech je dobývání nejúčelnější.

Na základě těchto odhadů a direktiv pro rozvoj výrobních sil dává Pětiletka výrobní program pro všechna odvětví. Tento výrobní program je však spojen co nejúžeji s velkým programem investičním, který ustanovuje vystavění řady ohromných závodů průmyslových a zemědělských. Pětiletka obsahuje velkolepý program ke zvýšení životní a kulturní úrovně sovětského obyvatelstva. Současně s úsporami ve výrobě, se zvyšován) výroby se zvyšují mzdy a snižuje pracovní doba, takže stupně životní úroveň roku 1932 až 1933 o celé 3/4 proti době předválečné při zkrácení pracovní doby na 4 dny v týdnu a při 7 a 6 hodinách denně.

Financováni Pětiletky. Financování celého hospodářského plánu děje se především vlastními silami pracujícího obyvatelstva SSSR. Provedení Pětiletky bude státi přibližně 86 miliard rublů. Z toho se získá 7 miliard snížením výrobní režie. Na úvěr ze zahraničí počítá Pětiletka jen velmi málo, a to právě vede finanční světový kapitál do přímé zuřivosti. Ostatních asi 75 miliard rublů musí opatřiti sami pracující obyvatelé v sovětském Rusku svou vlastní prací. Ovšem pracující v sovětském Rusku ušetřili již mnoho milionů samotnou revolucí, neboť tím odpadly úroky z dluhů zahraničních kapitalistů, odpadl neproduktivní luxus buržoasie, rolníci získali miliony, které před válkou platili církvi jako nájemné z pozemků.

Nyní však jak vypadá hospodářský a finanční plán v Československu? Předně kapitalistické hospodářství nemá žádného perspektivního hospodářského plánu a tím méně jej má Československo. V kapitalistických státech je pouze jediný plán: plán hladu, fašismu a příprav k imperialistické válce jako prostředku k udržení kapitalistických vyděračských řádů. Marně byste hledali v Československé republice nějaký hospodářský plán o vývoji a využití přírodních výrobních sil země. K jakému účelu slouží přírodní výrobní síly v Československu? Pokud jde o lidský materiál, tím se československý rozpočet vůbec nezabývá a pokud tak činí, činí to jen k účelům vojenským. Lidský materiál stojí tu kapitalistům k volnému vykořisťování a vyssávání. Marně byste hledali v rozpočtu zmínku, jak hladové nasytiti, jak nezaměstnaných dáti práci, jak nebydlícím opatřiti bydlení.