Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Scharnagl. Uděluji mu slovo.

Posl. Sharnagl (německy): Patří k nejnepříjemnějším úkolům člena parlamentu mluviti ke kapitolám ministerstva zemědělství a pozemkové reformy v rozpočtové rozpravě. I když jinak státní rozpočet zavdává na celé čáře dostatečný podnět k velmi těžkým, oprávněným výtkám, přes to se domnívám, není kapitoly, kde by se našlo tolik zkrucování pravého stavu věci a tolik hospodářského a politického záští a nerozumu jako zde. Osud zemědělství stal se hříčkou politických stran a jest odporné viděti, jak nejdůležitější stav ve státě, zemědělství, které vyživuje téměř 50% obyvatelstva, naráží na celé čáře na nedostatek porozumění a jak této stavovské skupině jsou podkopávány nejprimitivnější předpoklady její existence. Od vzniku státu nepostihla ještě zemědělství taková krise, nikdy se nepotřebovalo strachovati o svou existenci tak těžce, jako dnes.

Jsem poslední, kdo by chtěl odpovědným místům Československé republiky falešnou demagogií vytýkati světovou hospodářskou krisi. Krisi, jejíž poslední příčiny nejsou nic jiného než následek rozvrácení spořádaného hospodářského oběhu válkou a mírovými smlouvami, která není konec konců nic jiného než výraz zchudnutí na jedné straně a nezdravého nahromadění kapitálu na straně druhé jak mezi jednotlivými státy, tak také mezi jednotlivými skupinami národního hospodářství, nelze zajisté zdolati ihned vládním opatřením. Co však můžeme přece od vlády žádati, jsou činy, které by v její pravomoci odpovídaly změněným poměrům. Vláda takovéto činy opomněla a prvým a snad nejhůře postiženým v tomto oboru jest zemědělství.

Jest nápadné, že tento vývoj, zvláště škodlivý pro zemědělství, začíná se v době, kdy ve vládě vliv politických agrárníků stoupl až k nejzazší mezi. Pro tuto věc vtírá se otázka, zda zastoupení zemědělství jest v pravých rukou, je-li svěřeno převážně jen politickým stavovským stranám. Výsledek v žádném případě nemluví pro politiku tak zvaných agrárních stran v Československu a jest nápadné, že v sousedních státech, na příklad v Rakousku a Německu, čelí se nouzi zemědělství daleko více a mnohem úspěšněji přes to, nebo snad proto, že tyto státy neznají vedoucích stavovských stranických skupin. Tím, že se zemědělství včlenilo do politiky všech stran, musí se ve jmenovaných zemích starati o ně všechny a nestalo se domnělým privilegiem jednotlivých skupin, o jejichž dobré vůli nechci pochybovati, jejichž moc však musí ztroskotati o politické roztříštění. Tak musíme konstatovati skutečnost, že přes zdánlivě vynikající mocenskou posici zemědělství ve vládě neděje se pro jeho nouzovou situaci nic nebo téměř nic, že záplava řečí, frází a resolucí snaží se zastříti nedostatek činů a že nesoustavné řešení problémů stává se charakteristikou oněch politiků, kteří by byli povoláni pomoci zemědělství.

Pohlédněme na věnec zákonů, s nimiž se v poslední době provozovala hospodářská politika, a uhlídáme spoustu zmateně nespořádaných opatření. Máme zvýšení obilního cla, které není uvedeno v činnost, máme změnu a zvýšení dobytčího cla, jehož účinnost jest suspendována, za to však máme vypovězenou obchodní smlouvu s Maďarskem, při čemž nikdo neví, co má přijíti na její místo. Máme špatně upravené obchodně-politické styky s Německem. Za to nám však dodal ministr Beneš na jaře 1930 rumunskou obchodní smlouvu, která, jak vysvítá ze stížností německého odboru zemědělské rady, přes tíseň domácí výroby poskytuje Rumunsku daleko větší kontingent než kdy do Československa dováželo. Tak se u tváří obchodně-politická situace, která ztěžuje uzavření smluv s jinými státy a hrozí poškoditi v tuzemsku všechna ochranná opatření. Jediná věc, která v poslední době, byť i skrovně, přinesla úspěch, byl zákon o mísení mouky, který způsobil lehké zlepšení domácího stavu trhu pro pšenici, zlepšení, které, jak se obávám, nemůže býti trvalého rázu.

Zmatek hospodářsko-politických opatření vzrůstá ještě opatřeními daňové politiky, odporujícími hospodářskému životu. Ve svém výkladu označil ministr Engliš dnes již všeobecně uznaný důvod hospodářské krise jako přesun mezi hodnotou peněz a hodnotou zboží. Tato změna hodnoty má své východisko u prvotní výroby. Zde došlo ke zhroucení cen nejprve a nejcitelněji, kdežto průmysl, zvláště výroba vázaná kartelově, rovněž i drobný obchod, nenásledoval snížení cen, anebo nikoliv náležitě. Dokud však nedojde k celkovému snížení cen, nelze mluviti o ozdravění hospodářství.

Nechci popírati, že vláda podnikla leckteré náběhy k úpravě cen, musím však konstatovati, že většinou šlo o pokusy s nevhodnými prostředky. Jak se dlužno pustiti do problému, ukázal říšsky kancléř Brüning, který bez namáhavé a zbytečné konstrukce, bez jakýchkoliv spotřebitelských komor a rad, které, jak se zdá, tanou na mysli jako ideál ministrovi Bechyňovi, uchopil se problému energicky a rázně, přímo, zpracoval jej propagandou a dosáhl značných úspěchů. Zde v Československu nedostali jsme se přes řečnění a musím pokládati vládu přímo za nezpůsobilou k řešení naléhavého problému snížení cen, jestliže v dobách velmi těžké hospodářské krise zvýšením daní nepůsobí ke zlevnění, nýbrž ke zdražení. Jest to jako výsměch, žádá-li vláda od hospodářství snížení cen a při tom zároveň předkládá sněmovně zákony o zvýšení daní.

V únoru t. r. předložila moje strana vládě zemědělský nouzový program a ukázala, jak by se zemědělství mohlo postupně vyvíjeti k nové produktivitě. Jestliže většina přešla bez povšimnutí přes všechny naše vážně a dobře míněné návrhy, jestliže se zavázanýma očima žene národní hospodářství stále hlouběji ke zkáze, musíme odpovědnost za to odmítnouti.

Nouze v mnoha krajinách citelně stoupla těžkými živelními pohromami v poslední době. Zvláště lesní hospodářství utrpělo škody polomy způsobené dříví větrem a sněhem, které v jednotlivých případech nabyly takového rozsahu, že držitel lesa není s to, aby škodu uhradil sám, že jmenovitě nemůže uhraditi náklady na nutné zpracování ležících mas dříví, jdoucích do milionů krychlových metrů. Zde jest státní pomoc příkazem naléhavé nutnosti. Pomoc musí se projeviti buď poskytnutím státního úvěru nebo ve státní záruce za úvěry. Dále jest nutno, aby zákon o státním příspěvku k nouzovým pracím byl rozšířen a aby do něho bylo pojato zpracování dříví, pokáceného větrem, a nouzové práce, i když jest les v soukromé držbě. Dále jest naléhavě nutno poskytnouti daňové úlevy, zvláště pokud jde o daň důchodovou z dříví, vykáceného proti plánu a placení daně pozemkové z lesních ploch, poškozených živelními pohromami. Moje strana si vyhrazuje podati konkrétní návrhy zákonů.

Nouze lesního hospodářství zostřuje se ještě neodůvodněnými a nucenými zásahy pod titulem lesní reformy. Při zahájení lesní reformy bylo z lesů zabírajících přes 4 1/2 milionů hektarů zabráno asi 2 1/2 mil. hektarů. Z toho až dosud zpracoval, jak zní onen krásný odborný výraz, Státní pozemkový úřad asi polovici a 411.000 ha převedl do rukou nových držitelů. Pozemkový úřad má ještě k disposici přes 1 milion ha lesní půdy. Reforma znamená všeobecně: Změna ve znamení pokroku a zlepšení. Veškerá veřejnost zvykla si však posuzovati pozemkovou reformu nikoliv s takovýchto hledisek. Zde dlužno rozuměti reformou jen zničující útok proti německým lesům, zničující útok proti lesnímu hospodářství a zničující útok proti tisícům zaměstnanců a lesních dělníků.

Zabraný les byl převeden téměř výhradně do vlastnictví státu a pod různými tituly jest ve státní správě. Největší část připadla ministerstvu zemědělství, které dnes spravuje celkem 952.087 ha. 48.818 ha dostalo ministerstvo nár. obrany, 6400 ha připadlo různým státním odborům, kdežto Státní pozemkový úřad ponechal si sám pro sebe 75.472 ha. Stát má dnes pod různými tituly asi 1 1/4 milionů ha pozemků a působí to zvláštním dojmem, jestliže president Státního pozemkového úřadu dr Voženílek vytyčuje jako cíl pozemkové reformy omezení latifundií, zatím co sám pozemkovou reformou podporuje tvoření latifundií v nikdy netušené velikosti. Nádavkem ukazuje se ještě stát jako nejhorší hospodář. Z asi 1 milionu ha odvádí ředitelství státních statků podle rozpočtu státní pokladně 20 milionů Kč. To činí výtěžek 20 K z ha a k ilustraci chci s tím porovnati, že při paušalování daně důchodové a obratové předpokládají berní úřady u jednotlivých rolníků výtěžek, který se pohybuje mezi 500 až 1000 Kč z 1 ha. Ministerstvo nár. obrany jako hospodář hospodaří bez výtěžku. Z asi 50.000 ha nedostává státní pokladna vůbec nic a pokud se vypočítává nějaký výtěžek, odvádí se vojenským potřebám, není to tedy nic jiného než nepřímé zvýšení neproduktivních vojenských výdajů. Pozemkový úřad sám hospodaří na 75.742 ha a jest marná námaha nalézti v rozpočtu tohoto úřadu vyúčtování hospodaření na těchto plochách. Tak jako mnoho jiného zmizí i 75.000 ha v bezedném chřtánu pozemkového úřadu a žádný smrtelník nikdy nezví, co se s nimi děje, jak se na nich hospodaří, jaký jest jejich výtěžek atd. S takovýchto hledisek jest neodpovědné, jestliže se, asi z demagogických důvodů, ze všech stran shánějí uchazeči o les a jestliže se předstírá výtěžek, jehož ve skutečnosti není. Generální ředitel státních statků a lesů dr Šiman v poradním sboru pro lesní a rybniční reformu přednesl sám dne 18. července 1930 zajímavý výpočet o výnosu státních lesů. Podle jeho propočtu vyplývá z pevného metru dřeva čistý výtěžek 45 Kč. Jestliže však les přijde státu 3000 Kč za jeden ha a zúročíme-li tyto částky 6% a umořujeme 1%, i při vysokém průměrném přírůstku 4 pevných metrů z 1 ha nedochází se ani k zúročeni potřebné částky. Za takovýchto okolností pokládám za neodpovědné, jestliže se z různých stran propaguje příděl lesů obcím a okresům. Jsem poslední, kdo zde zaujímá zásadně odmítavé stanovisko, ale nemohu dosti před tím varovati, aby se pozemkové reformy zneužívalo znovu k politickým akcím a aby se počet těch, kteří se požehnáním pozemkové reformy octli v neštěstí, rozmnožoval o obce a okresy. K přídělu smí dojíti jen tehdy, jestliže zralé zkoumání finančních předpokladů zaručuje možnost výnosného hospodaření. Co však musíme naléhavě žádati, jest okamžité zastavení všech akcí, které vedou k rozmnožování státních lesů, neboť jeho výsledek není nic jiného, než těžké poškozování státních financí, národní poškozování menšinových národů a neodpovědný sociální útok na zaměstnance zde zaměstnané.

To, co dělaly pozemkový úřad a ministerstvo zemědělství při pozemkové reformě a co stále ještě dělají, řadí se důstojně k oněm pochybným úspěchům, jichž se dosáhlo se zemědělskou pozemkovou reformou, před jejímž skončením právě stojíme. Zaujmouti stanovisko k výsledkům zemědělské pozemkové reformy naráží na potíže zvláštního druhu, které vrcholí v tom, že pozemkový úřad výsledky své činnosti prostě neoznamuje a tam, kde se to děje, nakupí spoustu odporujících si čísel, které ani při nejblahovolnějším posuzování nemohou věc objasniti. Několik příkladů. V důvodové zprávě k rozpočtu na stránce 285 uvádí pozemkový úřad, že do 1. ledna 1930 bylo celkem zřízeno 1948 zbytkových statků v rozloze 179.083 ha. Na výstavě v květnu v Praze uveřejnil pozemkový úřad statistiku, z které vysvítalo, že v téže době bylo zřízeno 1936 zbytkových statků. Kde jest onen rozdíl 12 zbytkových statků? Ale přijde ještě lepší věc. Na stránce 286 v důvodové zprávě ke státnímu rozpočtu se vykazuje, že do 30. června 1930, tedy o půl roku později, bylo zřízeno 1853 zbytkových statků. Člověk čte a žasne nad zvláštní matematikou pozemkového úřadu, podle které od 1. ledna 1930 do 30. června 1930 beze stopy zmizelo 83 zbytkových statků. President Voženílek udělal si věc ve svém výkladu v rozpočtovém výboru také velmi jednoduchou a jednaje o otázce zbytkových statků mluvil široce asi o 2000 zbytkových statků. To jest ovšem cesta, aby se zastřely nejasnosti a aby věc byla ještě temnější než jest. Pro matematiku pozemkového úřadu najdeme ještě jiné příklady, z nichž chci vyjmouti ještě jeden. Po léta vykazoval pozemkový úřad, že dlouhodobým pachtýřům bylo odevzdáno do vlastnictví 80.895 ha zabrané půdy. Tato akce jest již skoro 10 let definitivně ukončena. K největšímu překvapení však čteme, že plocha, které se použilo pro dlouholeté drobné pachtýře, vzrostla roku 1929 o 4987 ha a činí dnes 85.882 ha, přes to, že ani roku 1929, ani 1930, ani pozemkový úřad, ani žádné jiné místo nevykonalo v této věci ani toho nejmenšího. Takovýchto příkladů dalo by se uvésti ještě velmi mnoho. Lze se za takovýchto okolností vůbec pokoušeti skutečně přezkoušeti výsledky pozemkové reformy a hodnotiti je? Jestliže to činím, jsem si vědom nedostatků, jaké takovéto zkoumání musí míti pro nespolehlivý materiál, který máme k disposici. Do 1. ledna 1930 bylo přiděleno 573.017 osobám 620.418 ha zemědělské půdy, celkem 758.920 ha. Zde přicházíme k jádru pozemkové reformy, která záležela prý v tom, aby se odštěpily od velkých podniků části a ze sousedních zemědělských maličkých a drobných podniků učinily soběstačné podniky prostředního rozsahu. Výsledek jest ten, že na uchazeče nepřipadá více než průměrně 1.08 ha. Pozemková reforma nedosáhla tedy svého účelu, svého úkolu, aby vybudovala samostatné střední podniky, nesplnila ho, naopak přispěla k tomu, co jest pro organisaci zemědělských podniků ze všeho nejhorší a což dlužno sociálně odmítnouti, rozmnožila nesamostatné, trpasličí podniky, vedena myšlenkou, aby se co možno nejvíce lidí súčastnilo velkého zátahu pozemkové reformy, aby se co možná nejvíce voličů získalo pro českou agrární stranu, ovládající pozemkový úřad, bez ohledu na sociální a hospodářské následky tohoto činu.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že vaše lhůta řečnická je překročena.

Posl. Scharnagl (pokračuje): Ještě horší jest hospodaření se zbytkovými statky. Je to už k omrzení mluviti o této kapitole a jest k omrzení slyšeti úřední pokusy věc zkrášliti, které mají přikrýti skutečnost, jíž nelze zkrášliti, že rozdělování zbytkových statků jest udělování milosti pozemkovým úřadem, která má zakrýti okolnost, že zbytkový statek dostaly jen protekční děti prvé třídy, že udělování zbytkových statků, tak jako celá pozemková reforma, jest především otázka národního boje proti tak zvaným jazykovým menšinám v republice. Provádí-li se přidělování podle protekce a národní spolehlivosti uchazeče, jest jasné, že hospodářsky ze všech nejnezpůsobilejší živly dosáhly držby nejlepších statků. Věřilo se, že směšně levným nabytím pod pláštíkem pozemkové reformy učinilo se dosti, a nepomyslilo se, že nikoliv jedině národní kvalita, nikoliv levné nabytí samo dělá z člověka způsobilého zemědělce. Tak se musilo státi, že v krisi zemědělství stali se prvními obětmi zbytkoví statkáři a nově vytvořená t. zv. česká šlechta musí zápasiti o svou existenci dříve, než by se bylo ještě očekávalo, na škodu veškerého národního hospodářství zanedbává hospodaření na svých statcích a svými platebními potížemi, konkursy a vyrovnáváními stává se hrůzou celého kraje.

V západních Čechách, v mé užší vlasti, jest toho dosti odstrašujících příkladů. Zbytkový statkář Josef Wurša z Dolního Jamné přišel do konkursu, opustil svůj zbytkový statek a mnoho věřitelů přišlo o peníze. Také zbytkoví statkáři Tomáš a Václav Janovec v Cebivi přišli rovněž do konkursu a zanechavše velké dluhy, opustili svůj statek. Na zbytkového statkáře Arnošta Plaňanského ze zbytkového statku Tisová u Tachova byl uvalen konkurs. Zbytkový statkář Emil Jírava z Vogelsangu u Tachova měl od prvopočátku peněžní potíže, opustil svůj majetek a pozemkový úřad poslal tam nového uchazeče. Uchazeč o zbytkový statek Pernolec Huleš octl se v takových finančních potížích, že neviděl jiného východiska nežli sebevraždu. Neprávem nabytý statek nepřináší zdaru a pravdivost tohoto starého přísloví ukázala se také zde. Těchto několik málo příkladů z docela úzkého kraje, jež bylo by lze libovolně rozšířiti, charakterisují hospodaření pozemkového úřadu se zbytkovými statky. Protekční děti, vybrané podle své národní a nikoliv hospodářské způsobilosti, podaly v nejkratší době pádný důkaz své nezpůsobilosti, čímž bylo veškeré hospodářství těžce poškozeno. Ukázaly, že výstrahy, které jsme vždy uváděli, varujíce před ničivými následky pozemkové reformy, byly potvrzeny skutečností. Ukázaly, že my, kteří jsme vždy protestovali proti pozemkové reformě a proti hospodářské politice ministerstva zemědělství, jednali jsme správně v zájmu celku a v zájmu státu. Není naším úkolem přikrývati chyby politiky jiných a moje strana nemůže uděliti svého souhlasu rozpočtu ministerstva zemědělství a pozemkového úřadu, poněvadž se v něm projevuje důsledné pokračování nesprávné politiky. Kde jde o to, aby se pomohlo zemědělství v jeho těžké nouzi, jsme jistě po ruce. A více než jednou zřejmě jsme projevili naši ochotu pomoci. Ale nemůžeme schvalovati politiku, jejíž výsledky nevedou k rozkvětu, nýbrž ke zkáze. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K této třetí, hospodářské a dopravní části podrobné rozpravy o státním rozpočtu a finančním zákoně není již nikdo přihlášen, listina řečnická jest vyčerpána a rozprava o této části skončena.

Přistoupíme proto k další, čtvrté části podrobné rozpravy, to jest k části finanční, zahrnující:

Ze skupiny I rozpočtové kapitoly: kap. 21. Ministerstvo financí, kap. 22. Nejvyšší účetní kontrolní úřad,

Skupinu III Podíl samosprávných svazků a fondů a podíl silničního fondu na státních daních, dávkách a poplatcích,

Skupinu IV Správa státního dluhu,

Finanční zákon.

Ke slovu o této části rozpravy přihlášeni jsou tito řečníci: pp. posl. dr Kafka, Pelišek a Štětka.

Dávám slovo p. posl. dr Kafkovi.

Posl. Kafka (německy): Slavná sněmovno! Jménem německého pracovního a hospodářského souručenství mám učiniti toto prohlášení:

Tím, že se nově upravil nás poměr ke Svazu zemědělců, vystoupili jsme z tábora vládní většiny. Německé pracovní a hospodářské souručenství nepatří již tedy mezi parlamentní skupiny, které mají své zástupce ve vládě, ve sboru, jemuž jest ústavní listinou přikázáno rozhodovati o všech věcech povahy politické. Z toho vyplývá pro nás od nynějška zbavení vší odpovědnosti za činy a opominutí vlády, této odpovědnosti i v oné omezené míře, v níž při koaliční soustavě může vůbec přicházeti v úvahu pro jednotlivou většinovou skupinu. Svobody jednání, které jsme takto získali, použijeme jedině, abychom za změněné taktické situace, ale s nezmenšenou svědomitostí a bez nejmenší změny zásad našeho stanoviska a našich metod tvůrčí práce a přísné věcnosti řídili se jinou odpovědností, kterou jako rozhodujícího činitele chápeme zvláště vážně, odpovědností za plnění našeho úkolu, ze všech sil sloužiti vždy ohroženým zájmům německého národa v tomto státě a v tomto velkém rámci zvláště oprávněným zájmům německého městského občanstva.

Naše vystoupení z většiny neznamená však zároveň přestoupení k oposici. Takovéto chování neshoduje se docela se schematem parlamentního mechanismu, zvláště oblíbeného právě zde, který nechce znáti nic jiného, než vyložené vládní strany a pranýřované oposiční skupiny. Nemůžeme se však dáti vázati šablonou, jíž nevyžaduje skutečný smysl parlamentarismu a která již v jiných státech dávno ztratila svou výhradní platnost, nikoliv na posledním místě v zemi, která jest vzorem parlamentarismu, kde z důvodů tradice a vzhledem k nepatrnému počtu stran jest nejspíše odůvodněná. My z důvodu své dosavadní příslušnosti k většině nedali jsme se odvrátiti od přísné a velmi přísné kritiky vládních návrhů a opatření, proto ani nyní nebudeme (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) pokládati za svou povinnost, ani cítiti se třeba i jen oprávněnými dělati oposici pro oposici a z pohodlnosti nebo demagogie odmítati a neschvalovati vše jen proto, poněvadž to pochází od vlády. Jestliže tato volnost jednání, která nám má zajistiti účinné hájení zájmů nám svěřených, má nám mimo to umožniti, abychom své skrovné síly vynakládali úspěšněji než dosud k tomu, aby uplatnění společných národních požadavků bylo podporováno také společnou prací všech německých stran, pak již jedině v tom budeme spatřovati plné odůvodnění našeho taktického rozhodnutí.

Naše chování k vládě a k vládní většině bude v každém jednotlivém případě záviseti na tom, jak při nepředpojatém zkoumání dlužno posuzovati každý krok vlády se stanoviska našich zásad a našich požadavků. Vůdčí myšlenky, které svedly dohromady nynější vládní konstelaci, podle našeho mínění byly zdravé. Účelná byla a právě v tak kritické době jest snaha, učiniti nutné pokusy řešení, jejichž výsledek při bezpříkladné těžkosti hospodářsko-politické problematiky nikdo nemůže předvídati, s podporou všech tří velkých skupin, na něž se rozděluje veškeré obyvatelstvo, posuzováno hospodářsky a sociálně, dělnictva, zemědělského lidu a městského občanstva. Za podporu stál a stojí pokus přiblížiti se konečnému řešení politického hlavního problému tohoto státu v otázce národnostní, aby zástupci německého národa byli přibráni ke spoluvládě a tito spoluvládu neodmítli. Ale provádění těchto myšlenek zklamalo vysokou měrou. Uznáváme beze všeho, že velké české koaliční strany vedle poznání, k němuž dávno již došly, že rozřešení národní otázky jest nutné z důvodů státně-politických, nabyly nyní také odvahy přiznati se k tomuto názoru otevřeně; avšak i zde vidíme prodlení na cestě od slova k činu. Musili jsme konstatovati, jak u jiných velkých českých skupin právě zmíněný proces vývoje, který se u českých soc. demokratů v podstatě již odehrál, přes poctivé úsilí jednotlivců stále jest zdržován věčnými ústupky šovinistickým křídlům a skupinám, které se nedají poučiti. A viděli jsme a vidíme konec konců úspěšnou práci českých koaličních stran, které úplně trvají na přežilé ideologii státu a národa, čímž stát poškozují daleko více a trvaleji než tak zv. menšiny, které jsou především nepřímo postiženy. Tak se stále ještě znovu odpírá přikročiti k zásadnímu rozřešení poměru mezi různými národy tohoto státu a dokonce požadavek kulturní samosprávy, který jest již dávno zralý k rozhodnutí, dodnes nebyl splněn. A tak se neodvažují ke skutečně rozhodnému kroku ani etapově, což může býti jen cestou z nouze, přes leckterý pokrok, jehož nepopíráme a nepodceňujeme. Tak trpí se stále rušivý vliv vedlejších vlád, jejichž moc jest příliš často posilována jejich úřednickým postavením.

Také v oboru hospodářské politiky musili jsme s podivem a s politováním seznati odchylky od původního záměru. Nemohli jsme vždy a zcela zabrániti, aby zájmové rozpory mezi agrárním a socialistickým blokem nebyly vyřizovány kompromisy na útraty středostavovských zájmů.

Z těchto zkušeností vyplývají pro nás jasně důsledky pro budoucnost. Chce-li vláda setrvati při svém původním záměru, o němž jsme spolupracovali, budeme ji rádi podporovati. Odchýlí-li se od oněch vůdčích myšlenek, ať již tím, že nebude dbáti našich oprávněných národních nároků, nebo nespravedlivým a jednostranným uspokojováním třídních zájmů, přinutí nás k co nejostřejšímu nepřátelství.

Ještě několik slov o našem postupu při hlasování o státním rozpočtu. Hlasujeme pro kapitolu "President republiky", abychom projevili své kladné stanovisko ke státu a jeho nynějšímu presidentovi, který se několikráte otevřeně přiznal k nutnosti spravedlivého řešení národní otázky. Hlasujeme pro kapitolu "Zákonodárné sbory", abychom projevili, že se hlásíme k demokraticko-parlamentní vládní formě, která právě nyní jest v mnoha státech nahrazena již soustavou diktatury, nebo proudy s takovýmito cíly. Hlasujeme pro odbory obou německých ministrů na znamení, že uznáváme jejich obětavou činnost ve službách národních zájmů a na znamení naší důvěry, že v této své práci budou a mohou pokračovati. Při hlasování o ostatních rozpočtových kapitolách, o finančním zákonu a při druhém čtení státního rozpočtu se hlasování zdržíme. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Pelíšek. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Pelíšek: Slavná sněmovno! Státní rozpočet, který právě projednáváme, přichází do této sněmovny za velmi obtížné hospodářské situace, která vrhá svůj reflex na hospodářské i finanční poměry tohoto státu. Vláda a parlament mají podle mého názoru usměrňovati tyto nepříznivé poměry; tito činitelé mají vytvořiti program, který by nám představoval linii, na níž by se vytvářel celý náš další hospodářský rozvoj.

Jest jisto, slavná sněmovno, že naše politika musí míti silné hospodářské pozadí. Kdyby zde nebylo hospodářské síly, pak by politika byla prázdným slovem, pak by politika nemohla splniti úkolů, které náš lid - a o to především v demokratickém státě jde - očekává.

Zdůrazňuji tyto věci proto, že doba, ve které žijeme, vyžaduje ve zvýšené míře součinnosti politických stran. Naše hospodářské poměry jsou velmi obtížné. Prožíváme těžkou hospodářskou krisi a za těchto okolností jest jistě velmi potřebno, aby naše politické strany, tento základ demokracie, si uvědomily svou celkovou odpovědnost.

Slavná sněmovno! Dnes pro nás existují především tyto otázky: jak zlepšiti hospodářské poměry ve státě, jak odstraniti, po případě zmírniti zemědělskou krisi, jak zachovati výkonnost našeho průmyslu, jak čeliti nezaměstnanosti.

Zde spatřuji stěžejní body naší politiky a v řešení těchto otázek vidím budoucnost celého našeho národního hospodářství. Hospodářská krise, slavná sněmovno, je problémem světovým. To je sice pravda, ale neznamená to, že by krise hospodářská vůbec anebo krise zemědělská zvláště měla býti řešena jedině na světovém foru v rámci mezinárodních hospodářských institucí. Zdá se mi, že pro toto velkorysé řešení scházejí nám základní předpoklady. Není zde dosti mezinárodní solidarity, která jest ovšem nutná, mají-li býti tak důležité problémy vůbec řešeny. My jsme jistě pro to, aby byla vytvořena tato mezinárodní solidarita zájmů nejen pro věci hospodářské, nýbrž i pro věci politické. Potřebujeme velmi této světové solidarity, aby byl zajištěn mír, aby byl zajištěn další postup a vývoj civilisace. Přání by tu jistě bylo, zatím však poměry politické i hospodářské se komplikují tak, že jednání o důležitých otázkách hospodářských naráží na veliké obtíže. Nebylo by proto za této situace správným, spoléhati se jedině na toto řešení, neboť máme zkušenost právě v tomto směru, a to zkušenost jistě nikoli nejpříznivější.

Vážení pánové! Za těchto okolností nám ovšem nezbývá nic jiného, než abychom ke zmírnění krise spoléhali především sami na sebe, abychom tyto věci řešili jednak na půdě tohoto parlamentu, jednak v rámci našeho národního hospodářství, jak toho naše vlastní poměry vyžadují. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Za této jistě obtížné hospodářské situace předkládá vláda rozpočet na r. 1931. Tento rozpočet byl doprovozen obsáhlým exposé pana ministra financí a pana generálního zpravodaje. Mluvilo se o tom, že tento rozpočet je vyšší, ale že je vyrovnaný. To je sice pravda, zatím ovšem po stránce pouze teoretické. Teprve budoucnost ukáže, zdali ta vyrovnanost rozpočtu bude také v praxi dodržována a zdali příjmy a vydání státu bez ohledu na reservy, bez ohledu na daňové nedoplatky budou takové, aby ve skutečnosti přebytek rozpočtu se nakonec objevil v pokladně ministerstva financí. Rozpočet státní na příští rok je zvýšen okrouhle o 500 mil. Kč. Můj názor je, že na bedra tohoto rozpočtu bylo uloženo příliš mnoho nových finančních úkolů. (Tak jest!) Naše hospodářská situace je sama sebou tíživá a musí nám velmi záležeti na tom, aby se nezhoršovala. Z toho důvodu, vážená sněmovno, vyvolává zvýšení státního rozpočtu o půl miliardy jisté obavy do budoucnosti. Nechci zde mluviti o tom, pokud toto zvýšení bylo nutné, vím, že bychom potřebovali ve státním rozpočtu částky mnohem vyšší, mělo-li by se pomoci všude tam, kde toho je třeba. Pokud se nepodaří nalézti příslušné úhrady, zůstává tato otázka akademickou, teoretickou. Musíme tedy posuzovati v rozpočtu především možnost úhrad, v druhé řadě pak musí nám jíti o to, jsou-li zde k disposici prameny příjmové, jimž nutná úhrada zvýšeného vydání může býti trvale uložena. Na úhradu zvýšeného rozpočtu na r. 1931 jsou k disposici zatím reservy z dřívější doby. Zavádí se nová daň z piva, zvýšení zvláštní daně výdělkové a konečně určitá úprava daně z obratu. Vážená sněmovno, tu se naskýtá otázka, zdali tyto nové zdroje příjmů budou míti ráz trvalý, alespoň tak trvalý, jako jsou vydání, která do státního rozpočtu byla nově pojata. Je samozřejmo, že na reservy do budoucnosti spoléhati nemůžeme, poněvadž reservy tyto budou letos nebo příští rok použity, tedy vyčerpány.