Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Hanreich. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Hanreich (německy): Slavná sněmovno! Z nouze veškerého našeho hospodářství, především však vzhledem k zoufalé situaci zemědělství, těžce bojujícího o svou existenci, dalo by se očekávati, že břemena veřejné správy budou snížena. Vidíme však pravý opak. Místo snížení dávek došlo k jejich zvýšení, čímž jest nejlépe prokázáno, že ministr financí, vláda a strany je podporující nemají v úmyslu snížiti břemena, doléhající na naše hospodářství.

Ministr financí jest si asi vědom vážnosti situace, ale nevyvozuje z toho důsledky. Kdežto loňského roku bylo zařazeno v rozpočtu na úroky z prodlení z daní, na exekuční poplatky atd. 70 milionů, pro tuto položku jest letos zařazeno v rozpočtu 120 milionů, tedy nejbezpečnější důkaz toho, že pan ministr financí jest si vědom zostření hospodářské krise a jeho následků. Lze si jistě sotva představiti krutějšího výsměchu, než který z toho vyplývá. Ministr financí ví, že se hospodářství řítí ve zkázu, ale ministr financí, stát žije ze zvýšených příjmů exekutorových. Pronikavěji nelze již situaci u nás vůbec osvětliti. A takto si troufáte chovati se k nám při sestavování státního rozpočtu v době, kdy hospodářská krise a především zemědělská krise trvá již několik let, kdy se den co den zostřuje. Kdyby se dalo očekávati, že tato krise jest jen přechodného rázu, kdyby bylo lze předpokládati, že v dohledné době bude zdolána, kdybychom pozorovali vůli stran něco dělati, pochopili bychom leckteré prodlení, rozuměli bychom pomalému tempu. Ale problém, jímž se dnes musíme obírati, jest problém, jímž se obíráme již dvě léta. Byl ožehavým již loňského roku před rozepsáním voleb, poněvadž pokles cen všech zemědělských výrobků nabyl již katastrofálních rozměrů. A tento vývoj směrem dolů pokračoval. Ačkoliv jsme se zabývali od té doby, co se sešel nový parlament, po celý rok hospodářskou krisí, přes to nebyl vlastně usnesen ani zákon, který by stál za to, aby jej zemědělství venku uvítalo.

Letošní jaro a léto byly vyplněny vesměs poradami. V zemědělském výboru se jednalo o celé spoustě zákonů a sněmovna se pak o nich usnesla, vyplňují skoro značný svazek a podíváme-li se na výsledek této zákonodárné práce, musíme jako nepředpojatí říci, že je to práce papírová, že se tím nedosáhlo vůbec nic. Ceny pšenice klesly dále, ječmen se letos náhodou nepřipojil k této všeobecné tendenci směrem dolů v takovém rozsahu, poněvadž žně byly tak nepříznivé, že se hledá dobrá jakost. Jinak měli bychom také u ječmene pokles jako ještě nikdy. 1 Kč za litr mléka, jak jest to obvyklé v širých krajích Moravy, jsou bezpečnou známkou, že se za takovýchto poměrů nedá již vůbec hospodařiti. Jestliže si představíme, že v době krise, v době váznutí odbytu, poklesu cen, odváží se náš pan ministr zahraničních věcí předložiti obchodní smlouvu s Rumunskem, jejíž ustanovení obsahují kontingent 200.000 kusů vepřů, které má Rumunsko dovážeti do Československa, představíme-li si dále, že Jugoslavie jako spojenec Malé Dohody dožaduje se téhož a že polský dovoz vepřů bude pravděpodobně ještě větší než dosud, pak si musíme jistě říci: Jest to výsměch zemědělskému obyvatelstvu, jest to nedbání věcí, jichž zemědělství nutně potřebuje k životu, a bylo by samozřejmou povinností, aby se k těmto věcem přihlíželo.

Musíme si ovšem mimo to ještě představiti, že při poklesu cen ve velkoobchodu, od výrobců k obchodníkům, zjistili jsme podvodné jednání, že to, co výrobci prodávají za babku, spotřebitelé musí velmi draze platiti.

Ministr Bechyně vzal si za úkol uvésti do chodu zlevňovací akci. Zvlášť šťastně není ovšem charakterisována tím, že nejprve zvýšil výdaje pro svůj resort. Nevidíme však ani jediného případu, že by tato akce ministerstva zásobování byla měla dosud nějaký úspěch a domnívám se, že nasazuje páku na nesprávném místě. Nepopírám, že naše distribuce zboží jest velmi nákladná a působí velké zdražení, ale zlý příklad dává nám sám stát, který také ukazuje, že velmi dobře dovede zdražovati zboží, tak dobře jako v dobách válečného obilního ústavu.

Vezměme do ruky na příklad rozpočet na vojsko. Není pochyby, že zemědělské výrobky, jichž vojsko potřebuje, výzbroj, krmivo pro koně, zásobování mužstva, že to všechno značně zlevnilo. Ale v rozpočtu vidíme, že se dosáhne úspory pouze 39 milionů, a celkový náklad 1400 milionů zůstává týž jako roku 1930, tak také roku 1931. Jest to ovšem zvláštní. Dovedeme si lehce představiti, kam ty peníze jdou. Loňského roku činil rozpočet na potraviny 326 milionů, letos 287 milionů. V těchto 287 milionech musí ovšem býti velmi značné reservy. Ale tyto zmizí právě tak jako oněch otevřeně přiznaných 39 milionů úspor tam, kde vidíme v rozpočtu provedená zvýšení. Co se na jedné straně ušetří, jde opět na vojenské letectví a na větší výrobu střeliva. Domnívám se, může-li pan ministr války, jistě s blahovolným souhlasem svých kolegů, nakládati takto se svým rozpočtem, proč by ostatní odbory neměly jednati také tak? A když to dělá takto velkoobchodník ministr války, proč by to neměli dělati hokynáři venku také tak? Místo aby se šetřilo, vyhazují se u nás peníze oknem, místo aby se odzbrojovalo, zbrojení stupňujeme. A přece jsem přesvědčen, že jedině úsporami, jež by byly možné v ministerstvu války, daly by se ihned škrtnouti veškerému zemědělství všechny daňové nedoplatky a bylo by mu lze prominouti po dobu krise také běžnou daň pozemkovou. To jest v rámci jediného odboru, a to z titulu, že to, co kupuje ministerstvo nár. obrany od zemědělství, zlevnilo o tolik a tolik. Mohli bychom říci, že by se dalo šetřiti tím, že by se nakoupilo méně bodel, ale když se již u nás věří, že bezpečnost lze zajistiti množstvím bodel a děl, dobrá. Ale úspory, jichž se získalo ze zemědělství, měly by přece připadnouti opět zemědělství.

Pánové, jestliže nyní přednesu ještě dvě věci zdánlivě malicherné, činím to proto, poněvadž mají pro zemědělství venku neobyčejně veliký význam. Jedna jest setrvávání na dani nápojové ve staré výši a druhá, že se trvá na dani z masa. Všichni si jistě vzpomenete, že daň z vína byla ustanovena v nynější výši v době, kdy litr vína stál 15 až 20 Kč. Činila tedy daň z vína a paušalovaná daň z obratu v částce 1·40 Kč z litru asi 10% ceny, za kterou rolník prodával víno. Dnes však máme stejnou daň z vína, stejnou paušalovanou daň obratovou, dohromady 1·40 Kč z litru, ačkoliv se víno prodává za 1·40 až 2 Kč litr. Jest jisto, že daň z vína a daň obratová činí 50 až 100% ceny vína, kterou rolník dostane za svůj výrobek. Domnívám se, že horšího vykořisťování a drancování nenajdeme, to dokáže jen naše finanční správa. Při tom paušalování daně z obratu v této výši odporuje naprosto znění zákona. Mimo to musí rolník zdaniti ještě i trochu toho nápoje pro domácnost. Trýznění, které jest spojeno s touto daní a její kontrolou, jest tak nepříjemné, že bych přál panu ministrovi financí, aby byl držitelem vinného sklepa a aby k němu přišel finanční strážník, aby ho tak trýznil, jak dnes z rozkazu trýzní rolníky. Při tom se nesmí zapomenouti, že celkový výtěžek daně nápojové také letos vykazuje stoupnutí, proti 270 milionům jest rozpočteno 295 milionů, ačkoliv ceny klesají a spotřební síla obyvatelstva klesá.

Daň z masa na venkově jest rozpočtena tak jako loňského roku na 92 milionů. Také zde potvrdí každý rolník, že jistě nemůže býti horšího šikanování než kontrola daně z masa. Finanční strážníci lezou až do komína, od sklepa až na půdu, ba dokonce i poražené zvíře převažují. Taková firma jako finanční správa, která má miliardový příjem, mohla by býti přece skutečně na tolik velkorysá, aby takovýmito, skoro bych řekl, špinavými prostředky nevytahovala lidem venku několik haléřů z kapsy a neukládala ohromné tresty, dojde-li jednou k nějaké formální chybě. Jak známo, daň z masa musí se platiti napřed, než jest zvíře poraženo, den před tím, a musí se správně uhodnouti a zdaniti nikoliv živá váha, nýbrž mrtvá. Také zde přál bych opět panu ministrovi financí, aby jako držitel venkovského hospodářství musil porážeti. Rád bych viděl, jak dopadne jeho odhad. Jsem však přesvědčen, že kdyby druhého dne přišel do jeho domu finanční strážník, zaplatil by pokutu. Vskutku, já přeji panu ministrovi financí také dobré stránky zemědělství, také jednou zabíjačku. (Veselost.)

Základní tendence státního rozpočtu jest podle mého mínění vyloženě nepřátelská zemědělcům. Vzhledem k tomu, že na číslicích nelze nic změniti a projednávání klesá vlastně na komedii, jest zbytečné podávati návrhy, pro které by vládní strany beztoho nehlasovaly. Necháme věci volný průběh a dovolíme si podati při vhodné příležitosti samostatné návrhy. Zkoumáme-li rozpočet podrobněji, musíme dojíti k přesvědčení, že rozpočet socialistům měří docela jiným loktem než nám. Včera pěl zde sociálně-demokratický posl. Häusler takřka chvalozpěv na státní rozpočet a zdůraznil, že mnoho socialistických požadavků došlo splnění ve státním rozpočtu.

Jest ovšem správné, že nejmladší německé vládní straně na tom pochopitelně záleží, aby přinesla úspěchy, ale i když odečteme tuto snahu, přece jen trvá ještě skutečnost, že ve státním rozpočtu bylo splněno mnoho požadavků socialistických, kdežto požadavky zemědělství nedošly splnění ani v jediném bodu.

Musím konstatovati, že socialistické strany po 3 až 4 letech resistence a abstinence ukazují nyní velmi zdravý hlad a chtějí si čtyřletý půst vynahraditi náležitými hmaty do státní pokladny. Divím se jen jednomu, že ostatní občanské strany, především agrární strany, které přece také něco representují, klidně k tomu přihlížejí a dají si to líbiti. Podle mého mínění byla skutečnost míti v ruce vedení vlády a nésti odpovědnost přece také důvodem k tomu, aby se z toho něco mělo. Ale pouze dávati a ke všemu říkati ano a amen, k tomu bych se však nepropůjčil ani jako český agrárník. Zajímavé jest však pro mne, jak se němečtí agrárníci cítí spokojeni v této nové koalici. Nedovedu si představiti, že si namlouvají, že mohou po desítiletí provozovati tuto politiku dvojí tváře. Naslouchati zde p. Hodinovi, jak zuří jako Pragermán, nebo panu Böhmovi, jak tu radikálně bouří, naslouchati panu Hellerovi na schůzi nebo slyšeti pana Böllmanna nebo pana předsedu zemědělské rady Windirsche, jest pro národně a hospodářsky cítícího člověka a rolníka přímo potěšení. Jestliže páni provedou, čeho žádají, pak řeknu, to již je něco! Že však po té jako logický důsledek činí jen to, že říkají ano k opaku toho, co žádali, to je přece dovednost.

Trvale se to ovšem nedá prováděti. Domnívám se, že se sice o to pokusí provozovati to tak i dále, ale víme velmi dobře, že před šesti až sedmi týdny měli páni v Praze neobyčejně bouřlivý říšský sjezd strany, který se usnesl, že musí dojíti k zásadnímu obratu a změně po stránce hospodářsky a národně-politické, jinak že parlamentní vedení nesmí hlasovati pro státní rozpočet. A dožíváme se toho, že páni pronášejí několik řečí proti obsahu rozpočtu a pak provádějí opět smělý skok do vládního tábora a způsobně a bodře hlasují pro státní rozpočet. To jest ovšem metoda, o kterou se dříve nepokusili s oním mistrovstvím a elegancí, ale jak se dnes praktikuje a jak ji praktikují zvláště moji přátelé ze Svazu zemědělců, to jest věc, na které člověku oči přecházejí, zkrátka je to strhující!

Páni se domnívají, že se říšské vedení strany a její sedláci spokojí se zpropitným, jehož se jim milostivě dostane. Chmelařství bylo odbyto takovým drobtem, u lnářství udělali si to ještě lacinější, těm se jen něco slíbilo, totiž sanace, a všem ostatním slíbil se blahobyt, který se dostaví zákonem o zemědělském úvěru, melioračním fondem, který nám má ovšem také postupem let přinésti 25%ní zvýšení naší pozemkové daně, což dlužno zásadně odmítnouti. Slibuje se ovšem, že se zřídí dovozní syndikát a více podobných věcí. Sliby nebudou však moci páni trvale utišiti své přívržence, zvláště proto ne, poněvadž takovýmito prostředečky nedá se naše agrární krise řešiti. Upozorňuji, že jsme se touto věcí zabývali již před rokem, tenkráte jsem přišel s požadavkem, aby nejprve byl sestaven agrární program pro okamžitou podporu, který by prováděl nejnutnější sanační opatření, a za druhé dlouhodobý reorganisační program pro zemědělství, aby bylo lze naše podniky zreorganisovati.

Domníváte se, že můžeme přes tyto věci přejíti. Jak chcete modernisovati a racionalisovati naše hospodářství, jak chcete zreorganisovati naše hospodářství, když se stávají takové věci, že každý stroj, který kupujeme z ciziny, zdražuje se cly dvakráte až třikráte, takže nemůžeme zavésti jediného moderního stroje, pouze proto, poněvadž průmysl dokáže udržovati vysoká cla, poněvadž ceny dirigují, ať již Preiss nebo Löwenstein, ať již Praga nebo Škoda. A to jest úraz pro naše zemědělství. Prof. Hodáč jest ovšem silnější než jednotlivec, než celé naše agrární strany dohromady, může diktovati, může udržovati cla a prosazovati zákazy dovozu, a přijde-li zemědělství s podobným požadavkem, vrhne se na nás celá smečka tisku, naše česká agrární strana zalekne se tohoto útoku a neprovede nic. Co řeknou páni teprve tehdy, bude-li nás chtíti v několika letech vytlačiti z trhu ruská konkurence nejen několika bursovními manévry, nejen malým množstvím, které vrhne na trh, nýbrž až ruské zemědělství po provedení pětiletého plánu - a i kdyby to bylo jen částečné provedení pětiletého plánu - skutečně zaplaví evropské trhy? Jest jisto, že jest jen jeden druh zemědělského podniku, jen jedno odvětví, které lze strojově tak dokonale zpracovati a ovládnouti jako pěstění obilí. Při pěstění obilí jest možno strojovým zařízením orání, setí a sklizeň tak racionalisovati, tak zlevniti, že my, kteří máme drahou půdu a drahé mzdy, kteří musíme počítati s hospodařením na parcelách, prostě nebudeme moci stačiti. Přes to také pro nás jest pěstování obilí základem našeho zemědělství. Můžete vykládati co chcete, nikdo mi nenamluví, že lze provozovati zemědělství většího slohu bez pěstování obilí. Kde vezmete hnůj, chov dobytka a více podobných věcí? Jestliže se nám Rusové v tomto oboru skutečně dostanou na kůži, jak to dnes činí již Kanaďané, uhlídáte, že se svými modernisačními snahami v našem zemědělství přijdeme příliš pozdě. Jest to výstraha v poslední hodině. Nestane-li se v brzku něco, jsme skutečně na pokraji záhuby.

Jsem však přesvědčen, že varovný hlas, který dnes pozvedám, právě tak zapadne jako před rokem, jsem přesvědčen, že páni ze Svazu zemědělců přejdou přese mne s výsměšným křikem a prohlásí, že to jsou politické utopie. Budou prohlašovati, že německého rolníka může zachrániti jen účast ve vládě. Naproti tomu však konstatuji, že nespokojenost a pobouření v nejširších vrstvách německého a i českého rolnictva nesmírně stoupla. Stav, který v důvěře, že jeho zástupci hájí také jeho zájmů, zapsal se slepě německé a české agrární straně, pozoruje den co den zřetelněji, že se stal obětí fanatického patriotismu. Většina této sněmovny neřídí se hospodářsko-politickými zásadami, nýbrž špatně pochopenou státní politikou. Místo aby rozlišovala podle zásady přítel a nepřítel, od toho, kdo ode mne kupuje, mohu kupovati také já, u nás se držíme zbankrotělé politiky ministra zahraničních věcí dr Beneše a zdánlivě národní strana Svazu zemědělců tuto politiku podporuje. Přátelství ke státům Malé Dohody stojí nás každoročně hospodářsko-politicky národní jmění a nepřátelství k Německu a Maďarsku obětují se čáky, které by mohly zachrániti naše hospodářství.

Proti této nesvětové a lidu nepřátelské politice, kterou provozuje dnešní vládní koalice za účinné podpory německé strany agrární, konstatuji, že veškery německý zemědělský lid s touto politikou nesouhlasí. Ohražuji se slavnostně proti tomu, že Svaz zemědělců zaujímá svou posici jako by měl souhlas německého zemědělského lidu a prohlašuji v dohodě s kol. Matznerem z německé strany národní a s kol. Nitschem ze spišské německé strany, že široké vrstvy německého rolnictva naprosto rozhodně odmítají politiku vlády a politiku Svazu zemědělců. Nedovolíme, aby dobré jméno německých rolníků bylo špatnou protihospodářskou a protilidovou politikou agrárníků bez jediného kousku půdy zdiskreditováno. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo panu posl. Zajícovi. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. Zajíc není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu posl. Pelíškovi. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. Pelíšek není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji opět slovo panu posl. Zajícovi.

Posl. Zajíc: Vážená sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych s tohoto místa alespoň v míře nejstručnější zabýval se nejdůležitější otázkou Podkarpatské Rusi. V úterý mluvil zde pan kol. Kurťak, který ve své řeči přednesl řadu invektiv proti tomuto státu. Nebudu se zabývati řečí kol. Kurťaka, neboť mu upírám právo mluviti za slovanskou část Podkarpatské Rusi.

Kol. Kurťak jako učitel za maďarského režimu nedovoloval rusínským dětem ve škole, aby se modlily v rusínském jazyku. Kol. Kurťak nesložil po převratu slib republice Československé, poněvadž jeho srdce toužilo po návratu maďarské nadvlády. Interpelace a návrhy jeho jsou podpisovány kolegy z maďarských oposičních stran. Z těchto důvodů nemá kol. Kurťak právo mluviti jménem slovanství, a to tím méně, protože ač několikráte byl vyzván veřejně tiskem, aby prokázal, z jakých prostředků je vydržována jeho strana, dosud tak neučinil. Jeho spojenci jsou maďarští křesťanští socialisté, kteří dávají nejlepší svědectví, z jakých finančních prostředků je tato strana vydržována.

Podkarpatská Rus měří celkem 12.600 km²; z toho je 46˙92% půdy orné, na lesy připadá 50˙26 a na půdu neplodnou 2˙82%. Podkarpatská Rus pravděpodobně byla původně zcela zalesněna a praobyvatelé této země byli dřevorubci a pastýři. Postupné osidlování dálo se údolími řek zcela nahodile a bezplánovitě, takže staly se při osídlení nyní těžko odčinitelné chyby, neboť majetek jest velmi roztříštěn a nelze jej ekonomicky obhospodařovati.

Celé 2/3 Podkarpatské Rusi tvoří oblast pícninářskou a 1/3 oblast obilnářskou. V oblasti pícninářské převládá výroba zvířecí a jen z nepatrné části pěstují se obiloviny a okopaniny, nakupují se chleboviny, hlavně oves a kukuřice, naproti tomu vyváží se dobytek.

V oblasti obilnářské pěstují se extensivním a primitivním způsobem obiloviny a okopaniny a přebytek jich se prodává. Extensivní obhospodařování polní jest doplňováno extensivním dobytkařením, t. j. pastvením na neodvodněných plochách, které by se daly přeměniti odvodněním na výbornou půdu rolnou.

Extensivní obilnaření zaviněno jest nízkými cenami za jednotlivé obiloviny. Výrobní náklad 1 q obilovin v obilnářské oblasti jest poměrně vysoký, a to v důsledku extremního a ridního klimatu - veliká sucha ve vegetační době a veliká mokra na jaře a na podzim, v době přípravy půdy. Půda se musí z největší části odvodniti, aby podzimní i jarní práce mohly býti včas vykonány a zachycena potřebná vláha, což jest zejména u jařin nutné a velmi důležité. Pěstování obilovin i okopanin jest spojeno tedy se značným risikem, neboť výrobní náklady jsou značně vysoké a úroda většinou nestálá, však malá. Nepočítáme-li ani se zúročením použitých kapitálů, jeví se na příkl. u výroby obilovin a okopanin ztráta oseté plochy, docílená r. 1929 podle výpočtů Státního statistického úřadu, sumou u všech plodin 73,880.000 Kč. Podnikatelská ztráta, při které nutno počítati se zúročením použitých kapitálií, činí r. 1929 152 mil. Kč. To znamená, že karpatoruský zemědělec nejen že nemůže si žádných úspor ze svého zemědělského podnikání ušetřiti, nýbrž rok od roku se zadlužuje.

Problém karpatoruský jest především problémem hospodářským. Dlužno uvážiti, že karpatoruský obyvatel, bývalý pastýř stád, jen zvolna přivykal modernějším způsobům hospodaření a velmi těžko přizpůsoboval se a přizpůsobuje se racionálnímu hospodaření. Podkarpatskou Rus třeba v prvé řadě odlesniti, na druhé straně zalesniti. (Posl. Hodinová: Vy chcete odlesniti všecko!) Madame, vy tomu nerozumíte.

Počet obyvatelstva na Podkarpatské Rusi jeví neustálou tendenci vzestupnou a les nemůže tento přírůstek obyvatelstva nijakým způsobem obživiti. Jest dlužno uvážiti, že dříve z Podkarpatské Rusi byla emigrace jednak trvalá, která směřovala k zámoří, za druhé emigrace sezonní, která směřovala do maďarské roviny po dobu zemědělských prací. Obojí tato emigrace utvořením nového státu ustala téměř úplně. Zintensivnění zemědělské výroby nepostupuje však takovým tempem, aby mohlo zabezpečiti přírůstku obyvatelstva dostatečnou obživu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Na doklad svého tvrzení, že Podkarpatskou Rus je třeba odlesniti, uvádím obec Jasinu. Obec Jasina má katastr ve výměře 81.000 kat. jiter, z čehož však jest více jak 73.000 kat. jiter majetku státního a ostatní majetek připadá na půdu selskou, urbariální a obecní. Uvážíme-li, že Jasina má více než 14.000 obyvatel, znamená to, že na jednoho obyvatele připadá o něco více než 1/2 kat. jitra. Již z tohoto příkladu jest zjevno, že les ve své budoucnosti bude musit ustoupiti půdě zemědělské, a sice tam, kde se na přeměnu zemědělské půdy hodí. Na druhé straně jest značná výměra příkrých strání, jež nemožno účelně obhospodařovati ani jako pastvinu, které nehodí se k účelu jinému než pro les, a tyto plochy bylo by potřebí zalesniti.

Zvláštním problémem samým o sobě jest otázka vysokohorských pastvin, t. zv. polonin. Poloniny zabírají více než 75 tisíc kat. jiter. Jsou z největší části majetkem státním a v oblasti pícninářské jsou velmi důležitým činitelem. Jest nutno velmi energicky pracovati na jich zvelebení, aby chyby, učiněné jednak válkou, která je zničila, a částečně dobou poválečnou, byly odčiněny a předešlo se hospodářské katastrofě Vrchoviny. Zde není možno úzkostlivě šetřiti prostředky, jinak bude vliv špatného obhospodařování polonin na sociální postavení obyvatelstva nebezpečně stoupati.

O důležitosti polonin mluví tyto cifry. Z celkového stavu hospodářského zvířectva na Podkarpatské Rusi vypásá se celá jedna čtvrtina na poloninách, a to na státních poloninách 29.328 kusů a na soukromých 9328 kusů. Celkem tedy 38.656 kusů, čili více jak 91.600 kusů různého hospodářského zvířectva. Podkarpatská Rus, specielně její poloninsko-pícninářská oblast výrobní, vyvezla dobytka jatečného r. 1922 22.956, r. 1923 38.580, r. 1924 14.233, r. 1925 11.681, r. 1926 7267, r. 1927 16.764, r. 1929 11.582.

Z uvedených dat je zjevno, jak veliký zájem má karpatoruský zemědělec na dobytkářství a vývozu dobytka. Specielně Vrchovina má přímo existenční zájem na chovu dobytka, neboť tento skýtá jí vlastně jediný zdroj příjmu.

Při této příležitosti jsem nucen dožadovati se, aby napříště v rozpočtu min. zemědělství byla zvýšena položka na podporu uhynulého dobytka. Pády dobytka na nemoce sdílné jsou velmi časté a zahyne-li malozemědělci jeho jediný kus hovězího dobytka, na kteroužto ztrátu obdrží podporu 200 až 300 Kč, nedává mu tato podpora možnost opatřiti si nový kus dobytka.

Velmi důležitým problémem jest otázka vinařství. Bylo zde o ní mluveno s hlediska Slovenska i Podkarpatské Rusi, ale přes to chci některými daty otázku vinařství na Podkarpatské Rusi doplniti.

Vinařství na Podkarpatské Rusi zaujímá plochu 3277 ha vinic a jest jedním z nejdůležitějších odvětví zemědělské produkce karpatoruské. Réva vinná pěstuje se v pásmu sopečných vyvřelin v nadmořské výšce 140 až 250 m na jižních svazích trachytových půd a soustředila se kolem několika význačnějších míst, kde se utvořily určité vinařské oblasti, a to beregsázská, mukačevská, velkosevľjušská, seredňanská a užhorodská. Celková produkce vykvašeného vína činí průměrně 100.000 až 140.000 hl a odečteme-li cca 10.000 hl vína v zemi zkonsumovaného, zbývá pro vývoz do ostatních zemí Československé republiky 90 až 130.000 hl. Toto množství representuje asi 1/6 spotřeby vína v republice, asi 1/3 celkové výroby vína v republice. Průměrně klidí se z jednoho katastrálního jitra 30 hl vín kvantitních a 15 hl vín kvalitních, takže průměrnou roční úrodu možno odhadnouti na 165.000 hl vína, což representuje při dnešní ceně vína asi 100 mil. Kč. (Slyšte!) Majetkové poměry vinařů jsou rozděleny asi v tomto poměru: 60 až 70% vinařů vlastní od 1 do 2 kat. jiter (kj) vinic a o ostatní výměru se dělí podniky od 2 do 10 kat. jiter. Podniků přes 10 kat. jiter je celkem málo. Cenu vinic lze vyjádřiti částkou 220 mil. Kč. Mimo to dlužno uvážiti, že vinařství potřebuje značného kapitálu oběžného, který representuje částku asi 15 mil. Kč, z čehož připadá na dělnické mzdy více než polovina.

Vinařství za posledních 10 roků, pokud se týká stránky výrobní i stránky cenové, podléhalo značnému kolísání. V letech 1920 až 1922 pohybovala se cena vína u producenta 10 Kč za 1 litr, naproti tomu r. 1923 následkem snížení cel a zlepšení dovozních poměrů z ciziny cena vína klesala, takže letošního roku se platí za 1 litr 1.50 až 2 Kč u producenta. R. 1926 platilo se ještě 5 Kč, r. 1927 4 Kč, r. 1928 3˙60 Kč, r. 1929 3˙50 Kč. Toto neustálé kolísání cen jest způsobováno hlavně dovozem vín ze zahraničí a světovou nadprodukcí. Porovnáme-li množství sklizených hektolitrů za posledních 10 let, dojdeme k těmto číslicím: R. 1921 bylo sklizeno 90.000 hl, r. 1922 120.000 hl, r. 1923 65.000 hl, r. 1924 60.000 hl, r. 1925 117.000 hl, r. 1926 44.000 hl, r. 1927 36.000 hl, r. 1928 88.000 hl, r. 1929 44.000 hl a r. 1930 činí předpokládaná sklizeň asi 120.000 hl. Rok 1927 byl nejhorší, neboť pomrzlo při jarních mrazech 70% očekávané úrody, a taktéž i rok 1929 následkem velkých zimních mrazů způsobil značných škod, neboť pomrzlo mnohem více než 30% keřů révy.

Jaké kolísání při produkci vína v posledních letech nastalo, velmi markantně znázorňuje případ obce Seredné, kde r. 1925 úroda z jednoho katastrálního jitra činila 768 litrů, r. 1926 89 litrů, r. 1927 215 litrů, r. 1928 823 litrů a r. 1929 35 litrů. Oblast tato byla r. 1925 postižena krupobitím, r. 1926 krupobitím a průtrží, r. 1927 jarními mrazy, r. 1928 až 1929 krutými mrazy, kde vymrzlo více než 30% keřů.

Aby bylo čeleno námitce, že vinaři mohli se pojistiti proti živelním pohromám u živelních pojišťoven, dovoluji si uvésti, že pojišťovací prémie činila 18%, a r. 1929, jakož i r. 1930 pojišťovny odmítly v této vinařské oblasti vinice proti živelním pohromám pojišťovati.

Uvážíme-li, že daň z jednoho litru vína činí 1˙20 Kč, z čehož daň nápojová 0˙80 Kč a daň z obratu 0˙40 Kč, připočítáme-li k tomu přirážky obecní, okresní a zemské a přihlédneme-li k tomu, že zřízení jednoho kat. jitra vinice stojí 22.000 až 35.000 Kč a obdělání jednoho kat. jitra ročně 4500 až 6000 Kč, vysvitá z výše uvedeného, že za nynějších cen nevyplácí se víno pěstovati a že vinařství blíží se svému úplnému zániku. Dlužno při tom uvážiti, že půda vinic nehodí se k žádné jiné kultuře, tuto půdu žádný pluh nepřemůže a jest odkázána výlučně na práci lidskou, která přemůže i žulu, pak přijdeme k názoru, že zánik vinařství na Podkarpatské Rusi znamená nejen ohromné ochuzení zemědělce, nýbrž i velkou národohospodářskou ztrátu. Je povinností státu, aby nedopustil, aby toto tak důležité odvětví zemědělské výroby bylo uvedeno ve zkázu.

Především je potřebí brániti se dovozu cizích vín. Prodáváme do ciziny laciný cukr, prodáváme do ciziny laciný líh a oba tyto produkty za drahé peníze kupujeme nazpět ve formě t. zv. "vín". R. 1929 za prvých sedm měsíců dovezlo se do republiky 178.000 hl v hodnotě 56,848.000 Kč. Z uvedeného je zřejmo, nemá-li vinařství v republice zahynouti, že v tomto ohledu musíme změniti svou politiku.