V krátkosti musím pripomenúť otázku železnice Červená Skala-Margecany. Na jej výstavbu od r. 1920 do r. 1930 bolo preliminované v rozpočte 71 mil. Kč. Z vysvetliviek k tejto kapitole rozpočtu ministerstva železníc sa presvedčíme, že tohoto roku malo byť vykonané 25% práce stavobnej na povrchu, mimo práce prípravnej na ostatných úsekoch. Táto trať bola rozdelená na tri úseky a ten prvý, na ktorom malo byť vykonané 25% stavobnej práce, je 20 km dlhý. Ale nestalo sa nič, než že bola prevedená pochôdzka. Je pripravený celý materiál tak ďaleko, že každú chvíľu môže byť zadanie tejto dráhy prevedené. Vo vysvetlivkách k rozpočtu na r. 1931, v ktorom sa preliminuje úctyhodná položka 27,950.000 mil. Kč, je jednoduše povedané: "V r. 1930 bola vykonaná revízia trati v prvom oddiele (20.1 km) z Červenej Skaly do Ľadovej jaskyne so staničnou komisiou a administratívná pochôdzka." Není však uvedené, v akom rozsahu a ako sa budú prevádzať ďalšie práce. Svádza to k presvedčeniu, že naše intervencie, ktoré boly vykonané pred nedávnom u pána ministra železníc pod vedením našeho vysokocteného predsedu klubu p. posl. Tomáška, nie sú vážne brané. Podotýkam, že železnica táto bude spojovať územie, ktoré je obývané takmer 1 mil. obyvateľmi, územie veľkej hospodárskej dôležitosti, o čom bolo už veľmi mnoho mluvené a čo bolo nesčetnými číslicami doložené.

Ten minister, ktorý prikročí ku stavbe tejto železnice, postaví si nehynúci pomník nielen v srdciach dnešnej generácie, ale po všetky veky. Boli by sme veľmi rádi, keď by to bol pán minister Mlčoch, ktorý teraz spravuje ministerstvo železníc.

Niekoľko slovy sa zmiením o hospodárstve štátnych baní a hutí. Tento podnik vykazoval deficity, ktoré sahaly do niekoľko desiatok milionov. Rozpočet, ktorý prejednávame, už vykazuje vyše 46 mil. čistý zisk a zároveň z toho po odpočítaní investícií odvede štátnej pokladni 11,325.700 Kč. Pred 5 rokmi by nebol mal nikto kuráž vysloviť stanovisko, že tieto podniky sa natoľko zkonsolidujú. Vidíme, ako to dobre pôsobí v hospodárskom živote a v radoch robotníkov, máme-li na Bansko-Štiavnicku skoro o 350 viac zamestnaných ľudí, v Kremnici sa stav zamestnaných stále zvyšuje, nastáva zväčšenie elektrolytického závodu v Bánskej Bystrici. Sme za to povďační tým pánom z ministerstva verejných prác a jednotlivým miestnym technickým a obchodným činiteľom na závodoch, ktorí svojim úsilím na tomto zlepšovacom diele pracovali. Prekvapuje nás, že sotva sa tento podnik zkonsolidoval a má vykonávať ešte veliké úkoly, má znova otvoriť zastavené závody za republiky v Zlatej Ide, Magurke, Novej Bane, Starých Horách a v Španej Doline a už ministerstvo financií sahá na prebytky. Nepovažujeme to za príliš šťastné. Je treba pripomenúť, že bývalá panská koalicia urobila veľmi nesociálny zásah do pomerov vyslúžilých baníkov a hutníkov tým, že prevažne omedzila vyplácanie drahotných prídavkov k proviziám. Na tomto sa ušetrí ročne 7 až 10 mil. Kč. Podotýkam, že si pro to prijdeme. Je nemožné, aby provizionisti, vdovy a siroty boli o tento príspevok ukrátení. S týmto nesociálnym opatrením bývalej vlády nemožno súhlasiť. Zároveň bysom mal prianie, aby obeti, ktoré doniesli robotníci pri oživovaní výrobných pomerov na týchto podnikoch, tiež boly náležitým spôsobom rešpektované.

Predpokladali sme, že nebude treba žiadneho zápasu o poskytnutie vianočného príspevku, keďže tento pre pragmatikálnych zamestnancov je stanovený zákonom, pre robotníkov a zamestnancov, pracujúcich za dennú mzdu na štátnych závodoch ale, žial bohu, presvedčili sme sa, že tomu tak nie je, že o to musí byť svedený veľký zápas vo vláde a ministerskej rade. Predpokladáme však, že predsa bude vzatý náležitý zreteľ a tento priespevok bude poskytnutý.

Pokiaľ ide o ministerstvo zemedelstva, poznamenal by som len toľko, že toto, vlastne generálne riaditeľstvo štátnych lesov a statkov, spravuje úhrnom 301.491 ha pôdy na území Slovenska. Z toho je 11.554 ha pôdy spôsobilej na stavby. U žiadneho iného rezortu štátnej správy nie je potrebné prekonať tak veľké ťažkosti pri výkupe stavobného pozemku, ako práve u tohoto rezortu. Prax ministerstva zemedelstva je nemožná a nesnesiteľná a ministerstvo v svojom vlastnom záujme a v záujme kľudného žitia s občianstvom malo by vydať pokyny jednotlivým riaditeľstvám, aby žiadosti o stavobné pozemky, ktoré občania predkladajú, boly postupované k vybaveniu sem, poneváč riaditeľstvá zamietajú ich na mieste a dokonca postupujú ešte takým spôsobom, že odpovedajú, že podľa zákona o stavobnom ruchu nie je ani právo, aby sa tieto pozemky vyvlastnily, čo nie je pravda. Je samozrejmé, že je to otázka postupu toho dotyčného, ktorý pozemok potrebuje.

Pripomínam, že je tiež potrebné prikročiť už aspoň teraz za trvania republiky, aby zaopatrovacie pôžitky vyslúžilých lesných robotníkov, ktoré činia 20, 30, najvýš 40 Kč mesiačne, boly konečne upravené a žiadosti o dary z milosti boly příznive vybavované. Dosud boly bez ohľadu na nespočetné intervencie zamietané.

Pokiaľ ide o ministerstvo financií, o správu mincovne v Kremnici a požiadavky tamojších zamestnancov, dovolil bysom si poznamenať toto: Zamestnanci mincovne pracujú za dennú mzdu ako robotníci ostatných odborov. Práca, ktorú vykonávajú, je nesporne prácou vyššieho druhu a vyžaduje, aby bolo k robotníkom, ktorí sú touto prácou poverení, zvýšené množstvo dôvery. Táto práca dľa toho zaslúži tiež svoje hodnotenie. Títo zamestnanci žiadajú úpravu penzijných nárokov dľa spôsobu zamestnancov štátnej tlačiarne; žiadajú stanovenie pevného počtu systemizovaných miest; doplňovanie počtu štabilných zamestnancov zo zamestnancov provizorných, pracujúcich v závodoch päť rokov; priznanie výchovného na deti tým robotníkom, ktorí to dosiaľ nemajú.

Tieto požiadavky sú oprávnené a znova sú ministerstvu financií predložené. Predpokladáme, že tentoráz bude im vyhovené.

Chcel by som ešte pripomenúť niečo k nastávajúcemu obdobiu sjednávania obchodnej smluvy s Maďarskom. Dľa obchodnej smluvy s Maďarskom dosiaľ platnej sa k nám dováža značné množstvo uhlia. Pripomínam, že na Slovensku máme vyše 3000 baníkov; niekedy to bol stav až 5000 baníkov, ktorí výhradne pracovali v šalgotariánskych a tatabanyanských baniach, nachádzajúcích sa dnes na území Maďarska. Zamestnanie pre týchto robotníkov si musíme najsť na vlastnom pracovnom trhu. Máme za to, že už tým, že dnes je povoľované značné kvantum dovozu tohoto uhlia, sa nám deje krívda a upozorňovali by sme už dne, že je neprípustné, aby toto kvantum bolo zvyšované.

Na Slovensku od doby prevratu sa otváraly nové uheľné doly, v ktorých sa doluje čierné uhlie a po prevedení investicií a vybudovaní týchto závodov začínajú tieto doly veľmi sľubne pracovať. Máme v Handlovej uheľné doly s veľmi dobrým uhlím. Cudzie nepotrebujeme, nie je takej kvality, aké máme na Slovensku, o Mor. Ostrave ani nehovoriac. Na toto uhlie z Maďarska dovezené potrebu nemáme a povolovanie dovozu uhlia ako kompenzácie za iné potrebné predmety výroby by tiež nebolo národohospodársky a sociálne veľa prozieravé.

Niekoľko slov o núdzovej práci a o podpore, ktorú na túto prácu poskytuje ministerstvo soc. pečlivosti. Pri vydaní inštrukcií a vládnych nariadení k tomuto zákonu hovorí sa, že výkazy mzdové majú potvrdzovať zprostredkovateľne práce. My na Slovensku zprostredkovateľne práce nemáme, a keď sú, je to niečo ojedinelého vo Zvoleni. Máme zprostredkovací úrad práce v Bratislave, ktorý sa však zabýva najímaním pre cudzinu. Nám tieto výkazy nemá kto potvrdzovať. Tým nechcem hovoriť, že nie je potrebná zprostredkovateľňa práce, ba naopak priali bysme si, aby v čase čo najkratšom prišlo k plnému vybudovaniu sieti zprostredkovatelieň práce na Slovensku a úfáme, že potíže v tomto smere budú prekonané a že bude uznaná potreba týchto zprostredkovatelieň.

A tu by zvlášť zase bola povinnosť na ministerstve vnútra, aby toto ministerstvo notárom svojim dalo patričné pokyny, aby vtedy, keď dostanú inštrukcie, ako majú postupovať pri predkladaní žiadosti, ktoré majú byť potvrdené zprostredkovateľňou práce, si uvedomili, že to môžu potvrdiť aj okresné úrady. Naši notári na mnohých obciach i seba lepšie návrhy členov obecných zastupiteľstiev na núdzové práce nedávajú potvrdzovať, len preto predovšetkým, že vraj nemáme zprostredkovatelieň práce a nemáme, kto to má potvrdiť a nemôžeme preto tu podporu dostať. To by zaslúžilo, aby som to nazval nesmyslom. Ale v tomto smere je treba veľmi horečnej práce, aby sme ozdravili svoje pomery aj na tomto poli a úfame, že sa nam to podarí vytrvalou, sústavnou, plánovitou prácou všetkých tých, ktorí sú si vedomí, chceme-li obstáť a Slovensko hospodársky sociálne a kultúrne povzniesť. Aj na Slovensku dochádza obdobie tvorivej práce, prestáva doba všetkej demagogie, prestáva v ľude viera v odkazovanie vybavenia veľkých otázok hospodárskych, sociálnych a kulturnych na autonomiu alebo nejakú komunistickú revolúciu, začína víťaziť duch reálny, duch práce a sme presvedčení, že táto snaha, táto myšlienka nielen zvíťazí, ale Slovensko tiež v ohľade sociálnom, hospodárskom a kultúrnom privedie tam, kam ono v skutočnosti vzhľadom k svojej bohatosti prírodných zdrojov a hospodárskej zdatnosti patrí. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Hruška.

Posl. Hruška: Ve všech měšťáckých a socialistických listech jde jeden hlas, že je nutno jíti s cenami dolů a že je drahota, a při tom se ozývají hlasy, že bude nutno také snížiti mzdy, jakmile půjdou prý ceny zvláště životních potřeb dolů. Tato kampaň má smysl udělati náladu ne, aby šly ceny dolů, nýbrž aby dělníci snížili mzdy. Toho chtějí docíliti jak měšťáci, tak i socialisté. Že je tento pokřik o snížení cen, zvláště u životních potřeb komedií, to naznačuje rozpočet ministerstva financí. Co je v rozpočtu ministerstva financí pozoruhodné, je, že právě tam, kde jde o daně nepřímé, tyto vykazují vzestup. Jak potom chcete odbourati drahotu, když tyto daně, které mají vliv na ceny životních potřeb, mají vynésti daleko více nežli loni? Ku př. daň z obratu a přepychová vynese více o 99,527.100 Kč. Příjem z vývozních a dovozních cel má vynésti více o 32,232.500 Kč. Daň z cukru má vynésti více o 9,470.000 Kč, daň nápojová o 25,000.000 Kč, daň z uhlí o 20 mil. více a dokonce z jízdních lístků, které budou od 1. ledna 1931 zdraženy, o 120,500.000 Kč více. Celkem tyto nejdůležitější daně, kterými je právě nejvíce postižena pracující třída, vynesou více o 311,264.600 Kč, zatím co přímé daně mají vynésti více jenom o 67,514.000 Kč. U přímých daní daň důchodová vynese však o 105 mil. Kč více, a jestliže celkem přímé daně mají vynésti více jenom o 67,514.000 Kč, je tu jasně viděti, že i toto zvýšení jde na účet důchodové daně, kterou platí dělníci a malí lidé. Zde se jasně projevuje třídnost rozpočtu. Daně, které postihují proletářskou třídu, mají vynésti daleko více a daně, které postihují buržoasii, jsou odbourávány.

Vedle toho také v rozpočtu je viděti, že se se snižováním cen dělá humbug a demagogie a že k němu nedojde. Že je tomu tak, můžeme si vzíti zvláště příklad z posledního zákona o povinném míchání mouky. Jak může zlevniti tato nejdůležitější poživatina, na kterou je odkázána zvláště pracující třída, když se tímto zákonem stabilisovaly a dokonce zvýšily ceny mouky a když cenu této nejdůležitější požívatiny pro pracující třídu zvyšujete téměř na celý rok? A vy při tom mluvíte ve vašich novinách, že těmito zákony budete snižovati ceny a budete řešiti zemědělskou i průmyslovou krisi vůbec. A zatím přivádíte tisíce a statisíce malých lidí, příslušníků proletářské třídy, do bídy a zoufalství. Tímto zákonem o povinném míchání mouky jste monopolisovali tento produkt a stabilisovali cenu mouky a obilí téměř na celý rok a to jste udělali v době, kdy malí rolníci prodali svoji úrodu spekulantům, kteří na těchto zásobách budou vydělávati obrovské, lichvářské zisky, zatím co cena obilí jde ve všech státech dolů. To je vaše zlevňovací akce, při které velice krásnou úlohu hrají soc. demokraté a čeští socialisté, kteří jsou ve vládě, a zvláště sociální demokraté. Ministr Bechyně je přece ministrem zásobování a správně byl nazván hlasem lidu ministrem hladu. Jestliže mají daně spotřební vynésti více o 311 mil. Kč, tedy se zde nemůže mluviti o nějaké zlevňovací akci. Není to však nic divného, že tito páni socialisté demagogicky klamou pracující lid, když mu slibují láci a v praxi přímo zákony drahotu stabilisují nebo ji ještě zvyšují. Cynickými jsou na to dost! Když může takový socialista Lustig na konferenci konsumních družstev, kde jsme žádali, aby především dělnická družstva protestovala proti mícháni mouky, prohlásiti, že tento zákon nic neznamená, že se konsumenti orientují na maso a ovoce, nemůžeme čekati od socialistických ministrů jiného pochopení pro bídu dělnictva. A to děláte v době, kdy se denně vyhazují desítky, sta a tisíce dělníků z továren na dlažbu. Vás třídní rozpočet tu jasně ukazuje, že nebudete zlevňovati, nýbrž že budete stabilisovati drahotu a že ji budete ještě více zvyšovati, jak jste v praxi dokázali s moukou.

Pan ministr Engliš dokazuje tedy svým rozpočtem něco jiného, nežli stojí v měšťáckých a sociálfašistických novinách, protože v rozpočtu se nedá zahalovati třídní charakter, tam mluví cifry a ty mluví velice jasnou řečí. Váš třídní rozpočet sděláváte v době, kdy i v Praze začíná průmyslová krise vnikat do závodů. Denně se hlásí nyní propouštění dělnictva a omezování pracovní doby a projevují se tendence ke snižování mezd. Začneme s velkými závody: V pražské Kolbence napíná se úsilí závodů na základě této krise snížit mzdy. Mzdy za úkolovou práci se snižují. Správě závodů nestačí, že byla vyplacena drahotní výpomoc o 20 hodin menší, to znamená, že téměř o jednu třetinu byla snížena. Správa závodů jde zvláště se snížením mezd proti kvalifikovaným dělníkům a dělníkům, kteří pracují v úkolu. A snižuje jim mzdy. Správa závodů počítá s tím, že když je za vraty závodů dosti nezaměstnaných dělníků, že si může se zaměstnanými dělníky dělati co chce a že jim může vnutiti mzdy, jaké ona určí. Avšak je vidět, že se správa závodů mýlí, když počítá, že jí hospodářská krise pomůže ještě více zbídačiti dělnictvo. Dělníky, na které byl podniknut tento útok, neodstrašila hospodářská krise, i když jsou to dělníci z převážné většiny národní socialisté a soc. demokraté. Vyvstávají proti snižování mezd, brání se a správa závodů je zde zahnána do úzkých, buďto bojovat nebo ustoupit; před reformistickými vůdci vyvstává však úkol, co dělat, jak krotit tuto radikalisaci svých vlastních příslušníků a jak znemožnit tento spravedlivý boj svých vlastních členů.

Tentýž zjev odehrává se v Českomoravské. Zde zavádí se nová racionalisační methoda pomocí píchacích hodin. Má býti zaveden nový racionalisační systém u dělnictva v úkolu pracujícího. Dělník bude na těchto hodinách píchat čas, kdy dostane určitý druh práce, a po skončení musí opět na těchto hodinách zaznamenat na minutu čas, kdy práci dokončil. Tedy opět nová racionalisační methoda, na jejímž základě budou opět kalkulovány nové mzdy za úkolovou práci. To znamená, že při dnešní krisi, která zachvacuje již i Českomoravskou, bude nová část dělníků vyhozena z práce nebo jim bude omezena pracovní doba. Právě teď pociťuje závod nedostatek práce a hotoví se omeziti pracovní dobu ze 6 na 5 dní v týdnu, v některých odděleních se pracuje již nyní 4 dny, to znamená snížení mezd o 20 až 25%, a při tom se zavádějí tyto nové racionalisační methody.

Totéž je ve větším závodě Škoda na Smíchově. Tam dělníci, kvalifikovaní soustružníci nesou v sobotu od výplaty také 7 Kč jako doplatek za 14 dní. To znamená, že i zde radikalisace zmocňuje se soc. demokratického a českosocialistického dělnictva a jenom proto, že komunistická strana v tomto závodě je slabá a že zde zuří i sociálfašistický teror proti dělníkům, je tímto tato radikalisace reformistického dělnictva utlumena.

Jsou zde však menší závody, kde třídní útlak je daleko větší. Mzdy jsou tak nízké, že nelze za ně vůbec žíti. Pracuje se však přes velikou krisi mnohde přes čas. Jsou to především malé závody na kovové zboží. O jednom takovém závodě jsme psali v našem listě. Je to závod Wiesmayer v Libni. Zde se pracovalo od července do nedávna až 12 hodin denně. Dělnice byly a jsou dosud vykořisťovány jako nikde jinde. Platy mladých dělnic za normální pracovní dobu jsou týdně od 50 Kč nahoru. Při tom špiclovský režim je takový, že dělnice je hlídána i na záchodě. A při tom bývalé špičky sociálních demokratů a likvidátorů tam hrají úlohu popoháněčů.

Druhý takový podařený závod je továrna pana Waldesa ve Vršovicích. Tento závod má asi primát ve vykořisťování, zvláště chudých vdov, dětí a trestanců. Psal o tom již náš časopis, jak vyšetřovanci a trestanci na Pankráci pracují za 50 hal. denně na tohoto podařeného vlastence. Ale pan Waldes a správa jeho závodu nežije jenom z trestanců, oni znají ještě jiný způsob, jak je možno vyssáti lacino pracovní sílu právě u těch, které se nejméně mohou brániti. Jsou to ženy, vdovy a děti. Tento závod dodává práci do domu pro tuto část proletářů. Doma na této práci pracují i děti, aby vydělávaly matce pár haléřů, ale za jakou cenu? Co bude z těchto dětí, které místo odpočinku na zdravém vzduchu pracují dlouho do noci, až usínají při práci? A toto se neděje někde na Českomoravské vysočině, nýbrž v Praze, ve Vršovicích a v druhých předměstích, kde bydlí nejvíce vykořisťovaní proletáři. Ale pan Waldes bohatne, a to je hlavní. A proto, aby pan Waldes mohl bohatnouti, může se takto porušovati osmihodinová doba pracovní a může takhle pan Waldes lichvářsky vykořisťovati ty nejmenší. V této továrně je specialisována práce na špendlíky a patentky, mimo jiné lehké kovové zboží. Chudé ženy sem chodí pro tuto práci a je jich hodně. Bída je veliká v osvobozené vlasti a pan Waldes, takto lidumil, dává chudým možnost výdělku. Ale jak? Jen přijde-li si dělník pro práci, kde se tato vydává, úřednice dá práce mnoho, ale po platu se nesmí nikdo ptáti. Jestli je vám to málo, tak jděte do hajzlu, kopnu vás atd. - tak začíná inteligentní rozhovor s dělnicemi, které jsou odkázány na práci pana Waldesa. Takhle se jedná s těmi chudáky, a co se platí při těch nadávkách za práci? Na př. za 1.200 tuctů patentek platí se 7.50 Kč. Jedna osoba musí těch 1.200 karet dělati plné dva dny, to znamená, že za jeden den si může vydělati 3.80 Kč, k tomu však si musí ještě koupiti, zase od firmy, přípravy, které stojí 50 hal. A jelikož pracuje celá rodina, musí míti těchto příprav několik, to znamená, že práce jedné osoby jde na toto vydání. Výdělek za 14 dní za tuto práci činí obyčejně 110-140 Kč, při úmorné práci mnohdy až do noci, na které pracuje několik osob, které si všechny navzájem ničí zdraví.

Správa závodu zná však ještě jiný způsob okrádání dělníků, a to prémiový systém. Jak to provádí? Prostě tak, že slíbí tomu, kdo odvede za 14 dní 28.000 tuctů, že obdrží 8 Kč za 1.200 tuctů. Když by však dotyčný dělník mohl i tento rekord docíliti, dostane k příští práci velice špatný materiál, takže v ustanovený čas hotovou práci neodvede a je po prémii.

A nyní jak vypadají poměry dělnictva přímo v závodě? Dělnice vydělají pod 50 Kč a muži průměrně 160 Kč týdně. V závodě mohou pracovati jenom dělníci organisovaní v reformistických organisacích a ve fašistických organisacích, jiný dělník v závodě vůbec pracovati nemůže. Revoluční dělník v tomto závodě práci nedostane. Jestliže se dělník, který je třeba v reformistické organisaci, vlivem poměrů v závodě zrevolucionuje, tak je vyhozen z práce jako každý komunista. V závodě je úplný fašistický režim. Správa závodu vydává sama pro dělnictvo závodní časopis, ve kterém vychvaluje amerikanisaci ve výrobě a tímto časopisem snaží se vychovávati dělnictvo k úplné automatické poslušnosti v závodě. Kdo je jenom trošičku podezřelý, že je komunista, tak letí ze závodu. Závodní výbor je složen jenom z takových lidí, kteří jsou povoláni od správy závodu. Volby do závodního výboru nebyly vůbec prováděny. Podle zpráv, které nám byly dány, stará se tento závodní výbor jenom o zájmy firmy. Starší dělníci jsou propouštěni a mladí přijímáni za nízký plat. Toto se provádí neustále. Správa závodu je ve stálém spojení s policií a diriguje policii přímo do závodu, dozví-li se, že má dělnictvo v úmyslu demonstrovat proti nesnesitelným poměrům v závodě. Policie v takové době obsazuje telefon, každý den od rána do večera stojí před branou 3 až 6 policistů s komisarem a policejními agenty. Z toho je vidět, jak správa závodu pomocí policie pomáhá si k velikým ziskům, a situace vypadá v tomto závodě jako za války, kdy se pracovalo pod vojenským dozorem. To je portrét takového malého závodu, který má tak veliké zisky, docílené teroristickými, fašistickými metodami správou závodu za pomoci státního aparátu. A při tom se ještě říká, že máme demokratické metody vládnutí.

V poslední době se mnoho píše o sovětském Rusku, o dělnících v sovětském Rusku. Tyto dny zvláště píší sociálfašistické listy o nespokojenosti dělnictva pro špatné zásobování, že se bouří i vůdcové proti Stalinovi a že je v Sovětském svazu počátek nové revoluce, tentokráte proti bolševikům a za demokratický režim. Víme, proč se tak píše. Masy dělnické třídy jsou nespokojeny, ale ne v Rusku, nýbrž zde. Zde takové donucovací pracovny u Waldesů, Wiesmayerů, Škodů a Českomoravské organisují samy masovou nespokojenost proti vládnoucí třídě, proti buržoasii. Nezaměstnaní dělníci, kteří bloudí o hladu a zimě ulicemi, nemající kde spáti, se stávají zoufalými, nahání vám všem měšťákům a sociálfašistům strachu. Vy chcete je odvésti od jejich nenávisti k vám na jiné myšlenky, chcete je postaviti i proti prvému státu dělníků a rolníků. Vy jim právě v nynější krisi, kdy se projevuje vaše neschopnost organisovat výrobu a spotřebu, chcete namluviti, že tam ten socialistický režim v Sovětském svazu je neschopný, aby dal masám pracujících lidí chléb a práci. A to se vám nedaří a nepodaří, protože dělníci, i národní socialisté, sociální demokraté a indiferentní již dnes vědí, že tam, kde se buduje socialismus, není nezaměstnaných a není také bídy jako v kapitalistických státech. Že tam, kde každý dělník pracuje, má zajištěnou existenci, příděl potravin pro sebe i celou rodinu třeba na poukázky, ale ví, že ty potraviny, obuv a obydlí dostane. Třeba zde byla plná skladiště potravin, nedovedete dáti dělníkům ani chleba, ani práci, ani bydlení. A proto je vaše štvaní proti prvému dělnickému státu jenom hluchou frásí, které dnes žádný poctivý dělník, i český sociální demokrat i český socialista neuvěří.

Nebudete dělat již mnoho takovýchto třídních rozpočtů, protože tato krise, kterou nedovedete lokalisovat, přeroste vám přes hlavu. A bude to revoluční proletariát a malý rolník, který pod vedením komunistické strany rozdrtí vaši shnilou kapitalistickou soustavu, která nedovede dáti pracujícím masám dělníků a rolníků chléb, práci a bydlení. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Za příčinou větrání sálu míním přerušiti projednávání prvého bodu denního pořadu dnešní schůze a znovu zahájiti další projednávání za půl hodiny, t. j. v 17 h. 15 min. s pořadem této schůze.

Jsou proti tomuto přerušení nějaké námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Návrh můj je přijat.

Místopředseda Špatný (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovati v přerušené rozpravě o osnově státního rozpočtu a finančního zákona, část hospodářská a dopravní.

Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. Petrovičovi.

Posl. Petrovič: Slávna snemovňa! Na všetkých stranách, sťa boľavý výkrik, ozýva sa slovo: Kríza. Kríza zastihla najprv naše roľnícke usadlosti, nezastaví sa však tam, železnou logikou života prejde cez obchodníctvo a živnostníctvo aj na priemyseľ. Preto zaoberať sa zemedelskou krízou je svätou povinnosťou všetkých nás. Mne nech je dovoleno dnes, keď mám prehovoriť ku kapitole rozpočtu ministerstva zemedelstva, povedať niekoľko slov o zemedelskej kríze vzhľadom na naše Slovensko.

Slávna snemovňa, doterajšie riešenie zemedelskej kríze neuspokojilo ani roľníka v historických zemiach, tým menej roľníka slovenského. Nesľubujeme si mnoho ani od 15. decembra, kedy má vstúpiť v platnosť zvýšená coľná naša ochrana voči Maďarsku. Doterajšie zkúsenosti to dokazujú, že pri uzavieraní obchodných smlúv neberie sa dostatočný zreteľ na záujmy zemedelské, menovite však slovenské. Preto pri tejto príležitosti rád bych poukázal na rozdielne postavenie slovenského roľníka voči roľníkovi českému, aby sa v budúcnosti dvojitá starosť venovala roľníkovi slovenskému a odstránily sa všetky ťažkosti, ktoré ho hatia v rozvoji.

V jakej nevýhode je slovenské zemedelstvo voči zemedelstvu v historických zemiach, dostatočné by bolo spomenúť nízku intenzivitu, nedostatočnú industrializáciu slovenského zemedelstva, rozdrobenie pôdy na malé parcelky a zhoršenú sociálnu struktúru, vyplývajúcu z bývalého zákonodarstva. K tomu prichádza však nedostatok lacného úveru, nedostatok svojpomocných ústavov na zpeňažovanie zemedelských výrobkov, neupravené tarify vzhľadom na polohu nášho štátu a nerovnomerné odanenie.

A keď na slovo vzatými odborníkmi bolo dokázané, že ceny českého roľníka nedosahujú ceny rentabilnej, čo má povedať slovenský roľník, keď uňho rozdiel cenový je voči českému roľníkovi na 1 q obilia až 30 Kč a na kg dobytka 1-2 Kč.

Cenový tento rozdiel, jako už z tohoto miesta viac razy bolo zdôraznené, zapríčiňujú menovite naše neupravené tarify.

Šťastím každého štátu je, keď vedľa vyvinutého priemyslu má svoje zemedelstvo, ktoré môže priemysel zásobiť. Spojenie zemedelského Slovenska s priemyslovými zemami českými by mohlo byť v tomto ohľade priamo ideálnym. Lenže chyba lávky, následkom špatnej dopravnej politiky Slovensko nie že len nenachádza odbytište pre svoje výrobky vo veľkých konzumných strediskách, ale nie je ani súťaže schopné.

Je pravda, že malá tarifná reforma, platná od 1. októbra 1928, už priniesla hodne nápravy, ale pri tom všetkom čím skôr bude treba pomýšlať na výstavbu hustejšej železničnej siete, menovite spojovacích železníc, na prepočítanie lokálnych tarifov, na odstupňovanie lokálnych tarifov na veľkú vzdialenosť, a až do prevedenia posledných dvoch požiadavkov, okamžitú percentuálnu 40 až 60% sľavu na dopravu ovocia a dobytka zo vzdialených východných a južných staníc Slovenska a dopravu hospodárskych strojov do týchto staníc.

Že je potrebná náprava, nech je mi dovolené, svoje prianie podoprieť niekoľkými dátami. Úroda ovocia z 1,800.000 stromov v bývalej župe zvolenskej predstavuje asi 6.600 vagonov ovocia v cene asi 60,000.000 Kč. Porovnáme-li ale počet vypáleného liehu z ovocia 217.997 hektolitrov stupňov alkoholu naproti 456.544 hl. stupňov v župe Bratislavskej, kde možno pre blízkosť väčších miest aj snadnejšie speňažiť ovocie, vidíme, že by treba bolo sa postarať o väčší vývoz ovocia do západnej čiastky republiky, keďže odbytište v Maďarsku úplne odpadlo. Úroda obilia župy zvolenskej predstavuje ročne asi 18.000 vagonov, z čoho asi 6.000 vagonov sa môže vyviesť. Dľa úradného spočítania z r. 1927 stav dobytka činí 505.538 kusov. Z tohoto dobytka vyváža župa 76.000 kusov. Župa Košická má 986.367 ovocných stromov s úrodou 3.335 vagónov v cene asi 27,000.000 Kč, ktoré nemá temer žiadneho odbytišťa. Dorobí 16.111 vagónov obilia, z čoho môže vyviesť 3.000 vagónov. Stav dobytka z r. 1927 bol 423.610 kusov. Z toho stavu vyviezla župa len 56.097 kusov.

Je samozrejmé, že malý vývoz dobytka z obidvoch žúp zapríčiňuje veľká vzdialenosť. Ale aj pri tom malom vývoze doplatí na túto vzdialenosť len roľník, nakoľko nákladné výlohy musí zaplatiť tým spôsobom, že svoj dobytok, alebo obilie o nákladné výlohy musí dať lacnejšie, čím sa stáva jeho podnikanie nerentabilným.