Zavolal-li min. předseda veliké Francie do řad svého národa: Kdo zemědělce a zemědělství chrání, budoucnost státu chrání, a pravil-li francouzský státník: Prosperita zemědělství jest hlavní podmínkou všeobecného blahobytu, pak máme i my právo aplikovati tato plamenná slova na náš národ a zástupce všech politických stran, kterým jest blaho národa a státního celku vyšším a cennějším statkem nežli chvilkový agitační prospěch politických stran. (Výborně!)

Zachráníme-li československé zemědělství, zachránili jsme vývoj svého státu. Práce pro záchranu zemědělství jest práce pro záchranu naší národní a státní budoucnosti. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Jelinek. Dávám mu slovo.

Posl. Jelinek (německy): Slavná sněmovno! Jestliže politik formátu a orientace posl. dr Kramáře započal svou řeč k rozpočtu poukazem na hrozivou hospodářskou situaci a na krisi zachvacující všechny stavy a povolání a neobyčejně zajímavým způsobem promluvil o všech podrobnostech velkého obtížného problému, jeho příčinách a následcích nezaměstnanosti s tím souvisejících, mohli bychom tuto skutečnost považovati za známku, že vrstvy, které dosud vše, co v tomto státě bylo podniknuto, posuzovaly se stanoviska českonárodního, konečně upustily od této jednostranné taktiky, dotýkající se všech občanů státu a jeho samého. Bylo by potěšitelné znamení začínajícího svítání, které, doufejme, potrvá a zesílí. Bylo ovšem způsobeno všeobecnou tísní, která doléhá na každého, a jest povinností každého, ať přísluší ke kterémukoliv národu, spolupracovati k jejímu zdolání. Především jest to povinností vlády. Jak o tom soudí, vysvítá z projevu ministra věcí zahraničních, který pronesl tak optimistickou řeč, že by člověk směle mohl věřiti, že Československo jest ostrovem blaženosti, a z projevu pana předsedy vlády v hospodářské rozpravě v senátě, že vláda až dosud chovala se k hospodářským poměrům s rozhledem a rázností. Jestliže však rozhled a ráznost vlády nedovedly přinésti nic jiného než dnešní desolátní poměry, pak tato ráznost a rozhled byly velmi špatné. Vzhledem ke všeobecnému otřesu a rozvratu na celé čáře nebyly ovšem takovéto výroky vynikajících osobností vlády na místě.

Ke spolupráci na zdolání všeobecné krise bylo by především povoláno ministerstvo obchodu. Vzpomínám si prvé řeči, kterou jsem přednesl skorem před desíti lety v rozpočtovém výboru v senátě, kde jsem prohlásil, že ministerstvo obchodu jest pastorkem rozpočtu. Tenkráte činila dotace ministerstvu obchodu 36 milionů, dnes konečně, po dlouholetém namáhání rozpočtového a živnostenského výboru a jistě také přičiněním resortních přednostů stoupla dotace na něco přes 48 milionů. Tuto dotaci pokládám již z toho důvodu za nepatrnou, poněvadž stavy a povolání, které patří do odboru ministerstva obchodu, platí mnohonásobně více na dani výdělkové, dani důchodové a obratové a měly by tedy právo žádati pro své ministerstvo větší dotaci. Těmito 48 miliony chce vláda zachrániti průmysl, obchod a živnosti a uchrániti je před zkázou. Celých 3˙5 milionů Kč jest rozpočteno pro oživení průmyslu a 3˙8 milionů Kč pro oživení vývozu. Jiné státy postupují v tomto směru velkoryseji. Prohlédneme-li si německý rozpočet nebo rozpočet jiných zemí, poznáme, že právě tyto položky jsou tam preliminovány podstatně výše než u nás. Či jsou tyto částky pro oživení průmyslu a vývozu dnes proto ještě tak nepatrně oceňovány, poněvadž průmysl jest většinou ještě v německých rukou? Snad tomu bude jinak, nastane-li zde obrat. Jak řečeno, jiné státy postupují zde velkoryseji, buďte také vy jednou velkorysí. Dovedete to, žádá-li toho prestiž státu, jde-li o to, abyste v daleko odlehlých metropolích stavěli paláce pro vyslanectví, nebo jde-li o to, aby rozpočet na vojsko byl každoročně pokud možno zvýšen. Ale právě u těchto obou položek bylo by důležité, aby rozpočtené částky byly sníženy. Vláda nechť konečně přikročí k uzavření obchodních smluv, a to s oněmi zeměmi, o něž jde, především s Německem a s Jugoslavií, politicky Československu tak blízkou, a nechť se nám uvedou důvody prodlení, proč se to dosud nestalo. Domnívá se vládá, že jest to státu ku prospěchu, že vypověděla obchodní smlouvu s Maďarskem? V několika dnech dojde lhůta pro tuto obchodní smlouvu a nepozorujeme návrhů vlády. S Maďarskem budete přeci musiti smlouvu uzavříti, nechcete-li znovu vybudovati kolem státu čínskou zeď, nechcete-li, aby vývoz vykazoval trvalý schodek. Jest na čase, aby konečně byl poodhalen závoj tajemství, který dosud obklopuje návrhy na zajištění vývozního úvěru. Říká se sice v posledních dnech, že se vláda odhodlala předložiti sněmovně nový návrh, v němž došla uznání přání, pronesená z mnoha stran. Většina států již takovéto pojištění vývozních úvěrů zavedla. Německo zařadilo na to do rozpočtu 10 milionů marek, Anglie 24 milionů liber. Upřímně musím doznati, že podle zkušeností, kterých jsme dosud nabyli, obávám se jednostranného projednání této věci, jakož i toho, že z tohoto pojištění vývozních úvěrů budou poskytovány jen jednostranné výhody. Přál bych si, aby tato věc nebyla zbyrokratisována. Dozor státu byl by sice žádoucí, ale v zájmu věci by bylo, kdyby tento dozor byl prováděn obchodnicky. Částka, která by se pohybovala v tomto rámci, by pro Československo jistě stačila a poněvadž při pojištění vývozního úvěru jde většinou jen o 3-4měsíční obliga, bylo by lze počítati průměrně se 100 miliony Kč, které by na počátku jistě stačily, abychom dostali úvěr, jehož si tak naléhavě žádáme.

Nakládá-li vláda s průmyslem macešsky, pak s obchodem a živnostmi nakládá ještě daleko hůře. Pro ně jest zařazeno do rozpočtu vždy jen několik málo set tisíc korun, věnovaných na podporování živností. Při tom se stává, že leckterý úřad, pověřený zkoumáním, jak mohu prokázati, stojí více než činí celá ta dotace. Zasluhuje politování, že všechny odůvodněné a podrobně doložené žádosti úřadů pro podporování živností, státní živnostenské rady atd. zůstávají bez účinku a že každoročně vidíme, jak se tato nepatrná čísla ve státním rozpočtu vracejí. Bylo by také třeba, aby se konečně jednou přikročilo k reformě živnostenského řádu. To jest, jak jest mi známo, o živnostenském řádu se již sice pracuje delší dobu, avšak tempo vzhledem k mnohostranným zájmům na reformě živnostenského řádu, který, myslím, nebyl novelován již od r. 1907, jest příliš pomalé. Bylo by žádoucí, aby pan ministr obchodu zakročil v ministerské radě poněkud energičtěji, aby pro svůj odbor dosáhl vyšší dotace. Mohl by poukázati k tomu, že jsou to jeho lidé nebo jeho daně, které z největší části umožňují vedení státního hospodářství.

Jistým druhem podpory živností by bylo řekl jsem to již posledně, když jsem mluvil s tohoto místa - kdyby stát splnil své povinnosti. Jest všeobecně známo, že stát uzavírá sice se stavebními podniky smlouvy, které jsou splatné k určitému termínu, ale že neplatí. Jest jisto, že stavební podnikatelé musí po leta čekati na peníze, které jim přísluší, a jak v rozpočtovém výboru roku loňského, tak také letos znovu jsem upozornil, že stát jest nejhorší a nejliknavější plátce. Při této příležitosti jest také zajímavé konstatovati, že se jednotlivé úřady pouštějí do kompetenčních sporů. Přijde-li člověk v takovéto věci do ministerstva veřejných prací, odpoví se mu: My bychom zaplatili, ale peníze zdržuje ministerstvo financí. Přijde-li však člověk k ministerstvu financí, doví se tam, že všechny částky, které vykáže ministerstvo veřejných prací, jsou poukázány. Konstatuji však, že není pravda ani to, ani ono a že podnikatelé přejímajíce státní práce skutečně utrpí bezpodmínečně škodu. Bylo by také nutno, abychom jednou zvěděli, jak to vlastně vypadá v ministerstvech se zadáváním prací.

Nemáme tušení, jakým způsobem se rozdělují často značně vysoké peníze. Máme jen jistotu, že naši lidé jsou při dodávkách velmi málo účastni. Ministerstvo veřejných prací vydalo jednou nařízení, že při veřejných stavbách, je-li domácí podnikatel o 5% dražší než cizí, má přes to dostati práci, aby bylo možno použíti ke stavbě domácích lidí.

Pro krátkou dobu, kterou mám k disposici, nechci se obírati příliš podrobnostmi ministerstva obchodu, jen bych chtěl upozorniti nepřítomného ministra obchodu na pokračovací školství, jemuž se u nás ještě špatně daří, a doporučil bych mu, aby se jednou podíval, jak jsou podporovány živnostenské pokračovací školy v Německu. Další věc, kterou bych rád přednesl, jest požadavek, aby konečně byl předložen zákon o obchodních komorách. Páni vědí, že od roku 1918 obchodní komory neexistují již ve staré formě, že je vedou komise ze jmenovaných členů, což jistě neprospívá zájmům obchodu, průmyslu a živností. Přejeme si svobodně volená zastupitelstva pro obchod, průmysl a živnosti a žádáme, aby se to také vbrzku stalo. Já osobně odmítám z mnoha stran žádanou komoru živnostníků, neboť nynější roztříštění již postačí. Desítiletou tradicí a spoluprací oněch tří nejdůležitějších činitelů: průmyslu, obchodu a živností se prokázalo, že tato instituce úplně postačí, aby splnila i přání živnostníků. Bylo by si jen přáti, aby konečně jednou byl předložen zákon o obchodních komorách.

Poněvadž mám potěšení viděti zde jednou pana ministra železnic, upozornil bych, že jsem se na něj již před delší dobou obrátil písemně s různými věcmi, aniž jsem dostal od něho odpověď. Upozornil bych ho zde na to, jak jsem to již učinil ostatně v rozpočtovém výboru, že řada moravských věcí vyžaduje naléhavé vyřízení. Připomínám jen stavbu brněnského nádraží, které musí býti konečně jednou přestavěno, nechceme-li se v budoucnosti dožíti nových neštěstí. Druhá věc jest, aby konečně byla vystavěna druhá kolej Břeclav-Brno, což jest věc, která se již táhne po léta. Jedete-li dnes do Břeclavi, uhlídáte tam velký pomník, který byl postaven s velkým nákladem na pamět započetí práce, vlastně na dokončení prvé části. Velmi bych prosil pana ministra železnic, aby věnoval této věci pozornost a aby ji vyřídil.

Živě vítám návrh na opětné zřízení úsporné komise. Byla již zřízena v dřívějších letech v prvém zákonodárném období, sám jsem byl jejím členem do roku 1925. Nebyla však nikdy svolána ke schůzi, nikdy nezasedala a bylo by žalostné, kdyby tato komise, jistě velmi nutná v zájmu celku, nezahájila svou činnost. Rovněž tak vítáme komisi pro studium racionalisace veřejné správy, která se má vbrzku ustaviti a která prý má také jednati o zatížení obyvatelstva dnešní zdlouhavou správou, má podávati věcné návrhy a má přibrati také školství ke spolučinnosti při získávání základních poznatků o správě.

Chci-li na konec promluviti ještě o několika národně-politických věcech, upozornil bych na to, že by bylo konečně na čase, aby československá vláda nebo stát upustily od pštrosí politiky, kterou dělají již po léta, prohlašujíce, že národní otázka neexistuje. A můžete býti přesvědčeni - nemůžete se jen před svou veřejností pravděpodobně k tomu odvážiti vždyť to přece víte, že dokud nebude vyřízena, nebude v tomto státě klidu ani míru. Hospodářsky zdá se, velectění nepřítomní pánové s pravice této sněmovny, poněvadž jest to ve váš prospěch, chcete poměry řešiti, ale národně-politicky nikoliv. Křiklavý příklad byl mi vyprávěn před několika dny. Vyšetřím jej podrobněji a stane se předmětem dalších vývodů. Někdo žádal o státní občanství a u úřadů se mu docela jasně řeklo: "Dostaneš státní občanství, pošleš-li své dítě do české školy." (Různé výkřiky na levici.) Tento případ pronikavě osvětluje situaci a vrhá již předem své stíny na sčítání lidu. Bude-li prováděno tak jako případ, jejž jsem uvedl, pak nenazývejte to sčítáním lidu, nýbrž nazvete to sestavováním nesprávných dat, soupisem podle přání a milosti sčítacího komisaře. (Potlesk na levici.) Nežádáme žádného protežování, žádáme však pravdu, spravedlnost a svobodnou vůli. Jak mají býti zachovávány tyto základní podmínky skutečného soupisu lidu, když do čistě německých nebo maďarských míst vysíláte sčítací komisaře, kteří toho jazyka neovládají, jimž však je obyvatelstvo vydáno na pospas? Vybízím s tohoto místa v poslední chvíli své soukmenovce, aby nedali na sebe působiti žádným způsobem sčítacími komisaři, nýbrž aby postupovali přesně podle zákona, který žádá pravdu. Jest žalostné, že také v tomto případě hrají tak velkou úlohu národní jednoty, které v tomto státě napáchaly tolik zla.

Pánové! Zní velmi krásně, prohlašuje-li dr Kramář na konci své řeči: Budou-li naše menšiny viděti, že se s nimi dobrovolně a bez nátlaku dělíme o moc a vládu ve státě, pak snad poznají, že náš národní stát zaslouží jejich úcty, že jest základem pravé, čisté demokracie a spravedlnosti a dobré vůle ke všem. Pan dr Kramář nechť promine, jestliže zde, nevím, po kolikáté, prohlásíme, že Československo nepokládáme za stát národní. Stát, v němž žijí miliony lidí mluvících jiným jazykem, v jehož parlamentě mluví se šesti až sedmi jazyky, nemůžeme nazývati čistým státem národním, musí se dobrovolně nebo násilím se svými menšinami dorozuměti. Kdyby v tomto státě skutečně vládla pravá, čistá demokracie a spravedlnost, nemusili bychom si každodenně zde stěžovati do obvyklé politiky podpichování, nemusili bychom denně sváděti boj za náš jazyk, za naše školy a za naše úředníky. Poněvadž však tyto spory vedeme dnes jako již po 12 let, musíme mařiti drahocenný čas sporem o národnost, aniž jsme dosáhli zvláštního úspěchu, nelze pak mluviti o spravedlnosti a dobré vůli. (Souhlas.) Zvláště tehdy ne, když slyšíme ve sněmovně řeči jako pana posl. dr Hajna, jemuž se zde včera zalíbilo v úloze československého Pilsudského a který svolával oheň a blesky na hlavy Němců a který vychvaloval jako nejlepší prostředek vraždy a oheň, abychom my, Němci, byli učiněni neškodnými. Vedle řeči Kramářovy, v určitém smyslu státnické, působily vývody jeho straníka velmi podivně a jistě jest oprávněna otázka, která z obou řečí shodovala se s intencemi jeho klubu, zda řeč jeho příslušníka strany, která působila jako řev člověka svádějícího lid v poslední předměstské zločinecké krčmě a kterou také podle toho dlužno posuzovati, či řeč vůdce strany. Kdyby skutečně byla dobrá vůle, o níž mluvil dr Kramář, bylo by možné vyrovnání mezi národy. Neustále poukazuji na moravské vyrovnání z roku 1905. Nechte dobrou vůli, ať se projeví, a ihned se dosáhne míru. Do té doby buďte však přesvědčeni, že svůj prvý a nejvyšší úkol budeme spatřovati v neumdlévající práci za vybojování práv našeho národa. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Nitsch. Uděluji mu je.

Posl. Nitsch (německy): Dámy a pánové! Mohu mluvit 10 minut, prominete, že v těchto desíti minutách nemohu obšírně promluviti o velkých stížnostech, které bychom měli vyříditi při projednávání rozpočtu. Budu mluviti pouze v heslech a naznačím, co jsem dnes chtěl říci a při nejbližší příležitosti budu se zabývati meritorním projednáním těchto otázek. Státní rozpočet měl by tentokráte dokázati, že snížení cen musilo by také způsobiti snížení břemen. Stát měl by býti vždy prvý, kdo počíná snižovati ceny a podle toho také břemena. Něco takového však ve státním rozpočtu nevidíme, naopak vidíme pravý opak: Rozpočet jest vyšší. Pan ministr obchodu vylíčil ve své řeči smutný stav průmyslu, smutný stav živností; smutný stav zemědělství známe, tím se nemusíme obírati. V jiných státech vidíme energická opatření, jejichž účelem jest dosíci hospodářského zlevnění. Naše vláda se sice nazývá vládou hospodářské konsolidace, ale nevidíme to, především nikoliv na státním rozpočtu. Naopak, vláda činí vše, aby břemena zvýšila, místo snížila. Jmenovitě musíme však žasnouti, že vláda nemůže dosíci ničeho v jednání s velkými kartely a sám pan ministr Bechyně učinil nedávno prohlášení, že nejsme s to, abychom dosáhli snížení cen. Po mnoha a dlouhých vyjednáváních se železářským kartelem bylo konečně dosaženo snížení cen železa o 6%, tedy směšně malá částka, porovnáme-li naše ceny železa s cenami v cizině. Měli bychom se zabývati touto otázkou poněkud podrobněji, proč není možno, abychom u nás dosáhli snížení cen. Potřebujeme v naší vládě silnou ruku, která by zavedla všude pořádek a způsobila nivelisaci cen. K tomu potřebujeme však zákona o inkompatibilitě. Víme, že se zemědělství octlo v těžké situaci, ale neděje se nic. Porovnáme-li, co se provádí pro zemědělství v sousedních státech, musíme říci, že porovnání dopadá pro Československo velmi žalostně. Mám před sebou spolkový zákoník pro republiku Rakouskou a z něho můžeme viděti, jaké oběti přináší tato malá republika svému zemědělství. Vypracoval jsem si také statistiku, co dělají pro své zemědělství Německo, Maďarsko, Italie, Rumunsko, Polsko a všechny ostatní státy, mám však málo času, abych ji zde přednesl.

U nás naproti tomu jsou vydávány jen docela malé zákony, o kterých ještě obšírně promluvím v zemědělském výboru. Porovnáme-li rozpočet Německa s Československem a uvidíme-li, co koná Německo pro své zemědělství, kdežto u nás se nepřinášejí žádné oběti, musíme konstatovati, že to, co se dělá u nás, jest minimum. Celková částka, věnovaná několika odvětvím zemědělství, činí v Německu 1320 milionů, naproti tomu u nás pouze 83˙8 milionů Kč.

Zmíniv se krátce o zemědělské části, musím rovněž krátce přejíti k části politické. Musím počíti s tím, že vláda v dnešním svém složení není s to, řešiti hospodářské otázky a rovněž ani otázky politické, ani národní, jejichž jádrem jest problém menšinový. Slyšeli jsme zde k menšinám lichotivá slova dvou řečníků, a to dr Černého a dr Ivanky a musím poznamenati, že mne překvapilo, jak konciliantně a klidně mluvil o této otázce pan dr Ivanka. Přál bych si jen, aby se splnilo vše, co oba slibovali. Nemám však naprosto žádné naděje. Řečník přede mnou již zdůraznil, co mluvil klubovní kolega dr Ivanky, pan dr Hajn, a slyšeli jsme také řeč pana dr Kramáře, vůdce Čechů a velkého politika, který se vyjádřil takovým způsobem, že se tomu divíme. Ve své řeči volal po leteckých strojích, tedy: letecké stroje, to se rovná zbrojení. Pohádce o odzbrojení nikdo již nevěří, ale ani již volebnímu heslu: Si vis pacem, para bellum; neboť kdo zbrojí, chce míti válku.

Jak docela jinak mluvil ve svém interwievu s anglickým novinářem president Masaryk. Masaryk usiluje o mírové doruzumění národů a jak liší se vývody pana dr Kramáře, předsedy českých národních demokratů, od těchto slov a jak odchylné byly jeho vývody směřující proti menšinám a zvláště výpady proti říšskému ministrovi zahraničí dr Curtiovi! Co dělali Slovani před válkou? Což slovanští národové nebyli také protektory slovanských enkláv v Evropě? Což Rusko nevstoupilo proto do války, aby chránilo Srby? Čtěme jen řeči Kramáře a Masaryka jako poslanců v rakouském parlamentě, uhlídáme, jak energicky vystupovali pro potlačené slovanské národnosti a veřejně se dožadovali jejich práv. Proč se chce dnes upírati totéž právo německému říšskému ministrovi zahraničí? Koná jen svou povinnost, neboť každá matka má se starati o své děti. Jsme jako německá menšina v tomto státě vděčni říšskému ministrovi zahraničí, že u ženevské Společnosti národů vždy hájí a ujímá se našich zájmů.

President Masaryk byl nedávno na Spiši. Spišští Němci přijali ho se vší úctou, jaká patří nejvyšší hlavě státu. Při této příležitosti mluvil jsem já a několik řečníků z lidu o rovnoprávnosti a svobodě. Co znamená vlastně slovo svoboda? Svoboda jest nezávislost a nezávislá svoboda jest to, oč usilujeme, menšiny v tomto státě dožadují se nezávislé svobody. President Masaryk odpověděl, že svoboda neplatí jen pro jeden národ, nýbrž pro všechny národy tohoto státu. My si přejeme, aby tento výrok byl také dodržován a abychom skutečně také dosáhli nezávislé svobody a aby se s námi nenakládalo jako se státními občany druhé třídy, nýbrž abychom mohli žíti jako rovnoprávní státní občané. Nesmíme býti vydáni na pospas Národní jednotě nebo, jak se na Slovensku jmenuje, Slovenské lize, které tvoří vedlejší vlády u všech správních úřadů a podávají svá mínění o všem a o nás soudí. Mohl bych předčítat celý seznam, jak menšiny jsou na Slovensku odstrkovány. Při dnešním moderním správním systému, kdy celý hospodářský život jest vázán koncesemi, jest třeba i k nejmenší věci povolení. Než však dostane příslušník menšiny koncesi, jest nejprve tázána Slovenská liga o souhlas. Při soupisu lidu vidíme, že komisaře navrhla Slovenská liga. To není nezávislá svoboda. Bráníme se proti takovémuto postupu a jsem přesvědčen - a toto své nejvnitřnější přesvědčení prohlašuji s tohoto místa - že se menšiny v tomto státě, které jsou dnes programově a stranicky roztříštěny v různých skupinách a kastách, časem sejdou, aby společně bojovaly za práva menšin a také dosáhly, čeho si přejeme: Nezávislou svobodu menšin v tomto státě. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bečko. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Bečko: Slávna snemovňa! Tento rok bolo mimoriadne rušne v rozpočtovom výbore, lebo mimo rozpočtu na r. 1931 prejednal tento výbor 3 predlohy, a to: vládny návrh zákona o novej úprave finančného hospodárstva, sväzkov územnej samosprávy, ktorým sa mení a doplňuje zákon o priamych daniach, a predlohu dane z piva.

Z týchto vládnych návrhov najväčšiu pozornosť vyvolal vo verejnosti a všetkých politických kruhoch návrh novely zákona č. 77 zo dňa 15. června 1927 o novej úprave finančného hospodárstva sväzkov územnej samosprávy. Veď novelizácia táto znamená nápravu najreakčnejšieho činu bývalej vládnej koalície. Tento zákon bol súčiastkou celkového súhrnu vládnych predlôh o zrušení župného sriadenia a organizácie politickej správy a o obmedzení volebného práva do zemských a okresných zastupiteľstiev. Novelizácia č. 77/1927 bola naším predným požiadavkom. Sledovali sme podrobne, ako strategicky upraví svoj obranný boj strana ľudová, keďže tu išlo o prielom do jej diela. Veď v r. 1927 pri zrušení žúp a nastolení zemskej správy s obmedzenou pravomocou a sputnanou obecnou správou prehlásil pán posl. Hlinka, že v tomto zákone je elixír národohospodárskeho ozdravenia života Slovenska.

My sme sledovali vývoj pomerov obecnej správy od tejto doby a vývoj pomerov zemskej našej správy tiež od tej doby, čo sa zrušily župy, a vidíme, že sa ten elixír vôbec neosvedčil. Dokladom toho je pasivné chovanie sa ľudovej strany pri prejednávaní novely zákona č. 77 z r. 1927. Porovnáme-li zápas, aký vyvinuly socialistické strany, keď bývalá panská koalicia predložila návrh o sociálnom poistení robotníctva, s tým, ako sa chová dnes ľudová strana, keď jej sťažajné dielo je ohrožené, keď sa do neho robí prielom, keď si musí sama doznať, že celý súhrn zákonov o reorganizácii správy politickej a o finančnom hospodárstve územnej samosprávy, vidíme, že to všetko je vlastne doznaním neúspechu v tomto smere. Rozdelenie prídelov na jednotlivé zeme je podstatne kritizované a dotkol sa toho v debate p. posl. dr Pružinský. Keď bola moc ľudovej strany na najvyššom bode, pri jednaní rozpočtu na r. 1928 spokojila sa s prídelom Slovensku úhrnne obnosom 53,592.256 Kč, v r. 1929 činil prídel dľa rozpočtu 40,556.590 Kč, v r. 1930 60,915.000 Kč. Na tomto o 20 mil. zvýšenom prídele Slovenska proti r. 1929 nemá už podielu strana ľudová, lebo tento rozpočet prejednala táto vláda a parlament a prídel terajší zvyšuje sa o 13 mil. Kč, ktoré zvýšenie stúpne do r. 1935 a dosiahne 17 mil. Kč. Keď k tomuto pripočítame, čo nese štát na plate učiteľov a notárov obecných a obvodových na Slovensku, dostávame číslicu ročného nákladu 150-160 mil. Kč. Nič menej fakt je ten, že ľudová strana neniesla prapor obrany verejnej správy a hospodárského života tejto správy na Slovensku. Kto privodil zrušenie žúp a tým anarchiu do našej samosprávy? Museli prijsť socialisti, aby toto reparovali. Jestli ráčíte dokazovať, že umožnenie zvýšenia prirážok zo 200% na 250% a pri zadlžených obciach na 350% a u okresov zo 110% na 150% z ohľadu hospodárskeho je škodlivé, sme my presvedčení, že to nie je pravda, lebo práve sú to nedostatky finančné, ktoré zapríčiňujú, že veľmi mnoho dobrých vecí v obore komunálnej správy nemôže byť prevedené práve preto, že niet finančných prostriedkov. Tieto prirážky nebudú sa vybierať a nebudú zvýšené pri dani činžovnej.

Chceme-li vybudovať náležite našu obecnú samosprávu, musíme tiež vedeť, čo je naša povinnosť, ako máme na tú samosprávu pozerať, ako jej máme byť nápomocní, a musíme si byť vedomí, že je potreba vlastných finančných obetí. Volať len stále po niekom, kto by mal prijsť neviem odkiaľ, ktorý by mal z otvorenej kapsy sypať, to sa rovná hlasu volajúceho na púšti. Slovensko potrebuje výdatnej hospodárskej pomoci silných jedincov v podnikání a vedenie hospodárského života doslovne pionýrmi v tomto ohľade, ktorí by tuná vytvorili skutočný základ a tradíciu v tomto obore života. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Pokiaľ ide o samotný krajinský úrad, je treba poukázať na niektoré otázky. Agenda tohoto úradu prezpríliš viazne. Príčinou toho je nedostatok úradníkov. Jestli maly staré župy značne vyšší počet úradníkov ako dnes - dnes vlastne máme v našej samospráve o 145 úradníkov menej ako pred tým v 16 župách a okresných úradoch, a ďalších síl o 53 menej - najväčšia ťažkosť je s týmto v technických oddeleniach. Agenda nášho krajinského úradu značne vzrastla oproti bývalým župám. V prvom roku krajinského úradu došlo 438.000 spisov, kým došlo na bývalých 16 malých historických žúp len 286.600, čo je menej o 151.400 spisov.

Samozrejme úkoly tieto vzrastly novým zákonodarstvom a tieto nové úkoly, ktoré vznikly po válke, je potrebné zdolávať. A tu je tiež podstatná chyba, ktorá sa v našej samospráve deje, veď mnohoráz v dôležitých veciach rozhodujú v okresných úradoch, na pr. pri prestupkových veciach, oficianti alebo pomocné sily týchto úradov. Odborníci sa o tomto úradovaní okresných úradov vyslovujú, že keby slovenský ľud bol plne znalý práva, ktoré mu náležia, najmenej 50% týchto rozhodnutí by muselo byť zrušené.

Zemský výbor vypomáha si tým, že berie pomocné sily na dennú mzdu 20 až 30 Kč, čo vlastne podľa zákona nie je prípustné; ale niet inej pomoci a sme presvedčení, že ani prevedená resystemizácia neodpomôže tomu tak, ako by bolo nezbytne potrebné a ako by vyžadoval záujem našej verejnej správy a vzrast hospodárskeho a administrativného života Slovenska.

Zamestnanci v zemských nemocniciach a zamestnanci silniční sú dosiaľ bez systemizácie a platovej úpravy, ačkoľvek to mali dostať podľa zákona pred 4 rokmi. Pracujú za malý plat 150 až 200 Kč mesačne. Príslušný návrh systemizácie a platovej úpravy vypracoval ešte minulého roku zemský výbor podľa zákona čís. 103 a smerníc ministerstva zdravotníctva. Začiatkom roka bol predložený vláde a teraz leží v ministerstve vnútra. Bolo by na čase, aby v tomto smere ministerstvo vnútra pracovalo rýchlejšie.

Treba poukázať zvláštne na biedné pomery finančné bývalých župných mest, ktoré k vôli župnému sídlu musely mnoho investovať na úver a dnes nemajú z čoho platiť svoje dlhy. Práve po tieto dni sám berný úrad vypísal dražbu na kancelárske zariadenie obecného úradu v Turč. Sv. Martine pre nezaplatenú dávku z majetku, k tomu ešte nesprávne vyrúbenú.

Máme na Slovensku ešte jedno odvetvie samosprávné, o ktorom sa veľmi málo hovorí a vie. To sú naše vicinálne cesty. Vicinálnym cestám Slovenska rovnajú sa cesty okresné v Čechách.

Pri nastolení zemskej správy nastalo zrušenie správy zastupiteľských okresov v Čechách a silničných výborov na Morave a vo Sliezsku a pridelenie ich pôsobnosti na okresné úrady. Ale na Slovensku ostáva v platnosti uhorský zákon čl. I z r. 1890 a tým aj správa vicinálnych ciest sa zachovala aj naďalej. Zákon č. 116/1927 o silničnom fonde v §u 2 nezná názvu "vicinálne cesty" a preto ministerstvo verejných prác žiadosti o podporu z tohoto fondu na úpravu týchto ciest veľmi dôležitých zamieta z dôvodu toho, že druh tento nie je známy, že nie sú ani do zákona pojaté. Nemôže týmto cestám dať podporu zo silničného fondu, lebo vraj nemajú tej dôležitosti, aby na to maly nárok. Tu je chyba, ktorú je treba odčiniť a je to možné i bez novelizácie toho zákona. Je treba len dobrej vôle. Práve podporami na úpravu a prestavbu vicinálnych ciest zo silničného fondu značne sa môže odpomôcť i našej krajinskej správe. Na toto kladiem hlavný dôraz.