A když již všeobecný pokles cen má se státi plánem koalice a vlády hospodářské koncentrace, musí najíti koalice i vláda prostředky, aby snižovací akce nedála se na úkor jediné vrstvy národa, na úkor zemědělského lidu, musí se zasaditi o to, aby bez otřesů hospodářských a sociálních i druhé výrobní odvětví, výroba průmyslová, smířila se s menším ziskem, ba i s výrobou bez zisku právě tak, jako výroba zemědělská, jež po 2 roky nenese ani haléře zisku, naopak na ztrátovou výrobu doplácejí zemědělci ročně celými miliardami.
Koalice a vláda musí již jednou pronésti nejen rozhodné slovo o t. zv. meziobchodu, ale musí najíti ráznost k činu, aby konsument mohl levněji žíti, když producent musí prodávati se ztrátou; prostředí, které obstarává spojení mezi výrobcem a spotřebitelem, musí býti kontrolováno právě tak, jako ta průmyslová odvětví, která naříkají na krisi a jichž účetní uzávěrky, třeba jen ty, jež se dávají na veřejnost, vykazují enormní zisky. Když zde, v těchto oborech, dojde k nápravě, když i státní správa provodí zlevňovací akci největší šetrností a plánovitým omezováním výdajů, zvláště oněch neproduktivních, dojdeme snad přece k pokračování v politice hospodářské konsolidace a klidu v obyvatelstvu, v němž potíže hospodářské vyvolávají i myšlenkové zmatky, před nimiž zvlášť v této době sluší varovati a je potírati. A tak, hledíme-li na státní rozpočet očima praktických zemědělců, nemůžeme projeviti spokojenost a musíme se domáhati radikálních změn pro příští období.
O poměrech zemědělského lidu a zvláště lidu horského zmíním se později. Nyní chci obrátiti pozornost slavné sněmovny na rozpočet resortu, který obstarává záležitosti zemědělské, na rozpočet ministerstva zemědělství, který se jeví naprosto nedostatečný vzhledem k velikým úkolům tohoto centrálního úřadu a vzhledem k důležitosti oboru, pro nějž jest určen.
Jest těžko si vysvětliti, jak jest možno v roce těžké zemědělské krise snižovati celkový preliminář ministerstva zemědělství a v něm ony položky, které souvisí s podporou a zvelebováním produkce rostlinné, tak katastrofálně postižené. Tak v položce "výroba rostlinná" čteme, že proti r. 1929 a položce 3,854.000 Kč a proti r. 1928 a položce 3,624.000 Kč je v tomto roce 1930 pouze položka 3,200.000 Kč. Rok po roce klesají též položky kapitoly 11, týkající se výroby rostlinné, ať už se týkají jednotlivé položky této kapitoly osiva a sadby, či pokusnictví, bramborářství, lnářství, zahradnictví, zelinářství, ovocných školek atd. atd., všude vidíme rok po roce stále nižší a nižší položky. Jest to důsledek snižování úhrnného prelimináře ministerstva zemědělství, což v letech těžké krise nemělo by se objevovati.
Musíme se dožadovati změny zvláště pokud se týče produkce a jejího zvelebování v polohách horských. Poukazuji zejména na kapitolu, jednající o podporách malozemědělcům na nákup drobných strojů a nářadí, kde musíme se dožadovati, zvláště pro vlastníky půdy z pozemkové reformy, větších podpor v zájmu jejich existencí.
Zapomíná se, že zemědělská výroba je základem a že vydání na zvelebení zemědělství vrací se státu v podobě větší a kvalitnější produkce mnohonásobně zpět. Veliké úkoly, které má zemědělství před sebou, vyžadují zvýšené podpory státu. Příkladem mohla by tu sloužiti veliká Francie a její všestranná péče o zemědělství, jevící se v tamním rozpočtu i v projevech francouzských státníků, po nichž vždy důsledně následují plodné skutky.
Jest smutno člověku, má-li se zmíniti o skutečných poměrech venkovského lidu, zvláště v krajích horských, a tedy nejchudších. Není frází, říkáme-li, že horského zemědělského lidu zmáhá se již zoufalství. Není přec maličkostí hospodařiti dva roky za byt a stravu, dopláceti na svoji práci a nemíti jistoty, že se poměry změní. Dnes není takřka hospodářství, ať malého, středního či většího, kde by majitel nedosazoval již druhý rok k práci své a celé rodiny z hotova, z úspor, pokud jsou, a z věn dětí, pokud nejsou strávena; ve většině případů sahá se k půjčkám, jak jinde prokáži.
Vezměte na příklad střední horské hospodářství s 80 měrami orné půdy, tedy běžný typ na Českomoravské vysočině. Při čtyřhonném osevním postupu sklidilo se letos průměrně 70 q žita, 60 q ovsa a 550 q bramborů. Odprodá se maximálně 30 q žita, 25 q ovsa je-li v hospodářství jen jediný kůň a 300 q bramborů. To při dnešních cenách 75 Kč za žito, 80 Kč za oves a 12 Kč za brambory representuje částku 7.950 Kč, což je jediná tržba z rostlinné produkce. Počítáme-li, že za dnešního stavu utrží se v tomto hospodářství za hovězí dobytek, vepřový, drůbež a drobné zvířecí produkty 7.000 Kč, dospějeme k úhrnné tržbě 14.950-15.500 Kč.
Spočteme nejnutnější výdaje: Daně a přirážky - i po limitu vyšší nežli před válkou sociální pojištění, pojistné budov, strojů a zásob - na krupobitní pojištění nelze ani pomysliti - povinné ručení, úrazové pojištění, mzdu služce, čeledínu, sezonním dělníkům, účty za umělá hnojiva, nemluvím-li o ušlechtilém osivu a sadbě, obuv, šat, prádlo, lékař, léky, školní potřeby dětem, nejnutnější zboží z kupeckého krámu, elektrický pohon a světlo, neb jiné pohonné látky, a dojdeme k číslici, která mluví přímo zoufale. Nedostává se několik tisíc korun, jež dlužno si vypůjčiti. A tu ještě třeba připočísti úroky a amortisační kvoty z dluhů, které dnes váznou a množí se skoro na každém hospodářství.
Sloužíme za byt a stravu a doplácíme. Nesmíme ani pomysliti na doplnění inventáře stroji a nářadím, na opravy budov, které pomalu chátrají a v několika málo letech ukáží dílo zkázy. Je tu potřeba zázračného počtáře, aby dokázal, jak možno 2 roky a snad léta další pilně pracovati s celou rodinou, na tuto práci dopláceti a při tom udržeti svěřené nám chalupy a statky, jež nejsou naše, ale našich dětí, jež jsou přirozeným základem národní a státní síly.
Za těchto poměrů naše čeleď a zemědělské dělnictvo trpí ovšem stejně s námi, se zaměstnavateli, kteří je nemohou po zásluze odměniti. A tu prosím, posuďte poměr daní a přirážek zvýšený o platy na soc. pojištění s předválečnými čísly. Posuďte poměr platu čeledi a dělnictva před válkou a dnes a vyjádřete tento poměr tržbou před válkou a dnes. Na plat služce stačilo před válkou prodati ročně 12 až 30 q bramborů. Dnes na toto je třeba prodati vagon bramborů a děvče se při tom těžko slušně obuje a oblékne. Vezměte cenu páru vysokých bot dnes a cenu bramborů dnes a před válkou. Za pár dobrých bot platili jsme před válkou 2 až 3 q bramborů, dnes 25 až 30 q. Co kupujeme, je 10 až 15krát dražší, co prodáváme, je 4 až 5krát dražší vzhledem k paritě čsl. koruny. Ale vyjádříme-li poměr množstvím a cenou našich plodin a výrobků, dojdeme k fantastickým, neuvěřitelným poměrným číslům. Jak dlouho může čsl. zemědělství toto ztrátové hospodářství vydržeti? Na venkově žije se chudě, často chuději než v rodině městského proletáře. Skoro nic se nekupuje. Zábavy a duševní požitky jsou vyškrtnuty. Opravy se neprovádějí. Dluhy se hromadí, venkov se vylidňuje a množí řady nezaměstnaného proletariátu. Nad našimi vesničkami se objevuje příšera zkázy předluženosti a exekuční dražby nejen svršků, nýbrž i inventáře a celých usedlostí budou na denním pořádku. A tu přicházejí mezi náš lid svůdci a intrikáři s otázkou: A co vám pomohla agrární strana? Proč nezměnila poměry? Proč mlčí k vaší bídě? Co je vám platná republikánská strana, když nemůže nebo nechce těžkou krisi odstraniti, jak to řekl p. kol. Janalík? Je třeba i na tyto intriky s tohoto místa odpověděti.
Republikánská strana poctivě usilovala a usiluje o zmírnění krise, jež ovládla celý svět. Již v minulých letech poukazovala na blížící se katastrofu a dávala návrhy a programy, jak pomoci, jak částečně zajistiti zemědělství. Nebýti naší celní ochrany z r. 1926, jíž jsme musili bojovati proti takřka šílenému odporu odpůrců agrární politiky, bylo čsl. zemědělství ochuzeno o dalších několik miliard Kč. Nebýti našeho úsilí o novou úpravu cel na rostlinnou a zvířecí produkci letošního jara a léta, úsilí o dovozní listy a všechny ostatní zemědělské předlohy, měli jsme dnes ceny v produkci rostlinné daleko nižší a ceny našeho dobytkářství polozhrouceny. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) A tu budiž jasně řečeno, že všechny svoje návrhy musili jsme pracně probojovávati proti mnohým odpůrcům, že museli jsme záchranu zemědělství vykupovati, že přes odpor odpůrců museli jsme se spokojiti jen s částečnou úpravou a že mnohé naše návrhy byly znemožněny úsilím stran zemědělství nepřátelských nebo časově oddáleny a různým způsobem znemožňovány. (Tak jest!) Účinnost zvýšených cel na rostlinnou produkci zmařily stálé odklady s revisí nebo výpovědí maďarské smlouvy. Poukazovalo se na ohrožený textil, který výpovědí obchodní smlouvy s Maďarskem bude co do vývozu ubit. Zapomnělo se, že větší škody textilu vzejdou z podlomené nákupní síly zemědělského lidu nežli z omezeného vývozu. Kdybychom měli jen poněkud vyšší ceny našich plodin, nakoupili by zemědělci za tyto peníze průmyslových tovarů a výroba průmyslová v některých oborech byla by daleko intensivnější.
Mluví o neúčinnosti cel a přezírají, že nebýti jich, byli jsme dnes i v našem dobytkářství na dně. Mlčeli a pomáhali, aby cizonárodní společnosti i jednotlivci zaplavovali náš trh výrobky z ciziny a tendenčně rozrušují veřejnost útoky na naše družstevnictví, když ono dovezlo pár desítek vagonů tvrdé pšenice, již není tu dostatek, jako kompensaci za vysoká kvanta vyvezeného našeho žita a ovsa, o něž nikdo dnes nestojí. Dnes poukazují naši političtí odpůrci na vysoké daně a v jednání o daňové reformě navrhovali právě pro střední a drobné zemědělce nové vysoké daně, vysokou daň pozemkovou valorisovanou, zvýšenou daň z obratu, novou výdělkovou z našich kolen, stodol, chlévů a dvorků a nad to mluvili o nové dávce z majetku a přírůstku hodnoty pro zemědělce. Dějiny práce republikánské strany, práce politické i hospodářské v tomto státě jsou jediným řetězem bojů o rovnoprávnost venkova s městy a s průmyslem a jinými vrstvami, řetězem bojů o kus spravedlnosti pro člověka hroudy. (Výborně! - Potlesk.) Nám vytýkají nezdary, jež sami zavinili svou urputnou nenávistí vůči sedlákovi a chalupníkovi, nebo hříšnou, lhostejnou lehkomyslností.
My věru nic neopomenuli učiniti ve prospěch venkova. Nemůžeme ovšem diktovati přemíře odpůrců, když v demokracii rozhoduje většina.
Trpíme všichni v kraji jako v horách, ale utrpení v horách je největší. Naše žito se stává přítěží a nemůžeme přece místo něho pěstovati pšenici nebo jiné výrobky, o něž konsum stojí. Odklon od požívání moučných výrobků nejcitelněji postihl naši žitnou výrobu. O žitnou mouku nikdo nestojí, zákony o používání žita pro pečení chleba pro nedostatek kontroly plně se neprojevují. Cena žita pod 70 Kč za 1 q je hluboko podvýrobní, i kdybychom se odvážili extensivního hospodaření. A náš horský oves? Ztrácí význam rostoucí motorisací a ztrátou výrobních odbytišť. Ovesná produkce je hluboko pasivní a je tu krise obojí: Cenová i odbytová.
Všimněme si našeho bramborářství. Jedině v družstevních lihovarech, i proti nimž jisté kruhy bojují a je podceňují, lze zpeněžiti část produkce bez ztráty. Naše škrobárenství jest v hlubokém úpadku. Tento úpadek není zaviněn námi, pěstiteli a jejich organisací, nýbrž především prováděnou americkou kolonisací v Evropě. Podle amerického národohospodáře dr Vinklera investovala Amerika jen r. 1928 2 miliardy dolarů, t. j. 60 miliard Kč na hospodářské ovládnutí Evropy. Americký dolar podniká soustavný útok na rozvrat hospodářského života v Evropě. A tomuto útoku bylo vydáno v šanc i naše bramborářství a škrobařství. Velký americký trust usadil se na Slovensku v Bolerázu a vybudoval tu velikou továrnu na kukuřičný škrob, aby rozvrátil bramborářský průmysl škrobařský jako v Německu. K výrobě kukuřičného škrobu pro 100 kg je potřeba pouze 165 kg kukuřice, při čemž se získá 45 kg. mláta a 5·5 kg oleje. Mláto a olej zaplatí více než polovinu zpracované kukuřice. Naproti tomu výroba 100 kg veleprima škrobu bramborového potřebuje 650 kg bramborů a za odpadky neutrží se ani 1/20 ceny zaplacené za brambory. A výrobní režie je v obou případech skoro stejná. Tak se ubíjí výroba bramborářská, brambor, který je hlavní plodinou oblastí horských. Kdyby se zničil průmysl škrobový vinou amerického podniku a kapitálu, nepěstovali by naši zemědělci výnosné a resistentní odrůdy průmyslových bramborů a v horských oblastech by obmezili plochu, takže by poklesla intensivní výroba, a při neúrodě by nastal katastrofální nedostatek pro konsum a jejich ceny by byly vyhnány do závratné výše. Při veliké sklizni by se zase přebytky naprosto znehodnotily.
Stát má zde prostředky k zakročení a znemožnění amerického útoku, jemuž bohužel drží palec i některé vrstvy československé. Produkce hospodářská v zájmu chudých hor musí býti udržena a musí býti dbáno návrhů a požadavků celoříšské organisace, Ústředního svazu pěstitelů zemáků, nemá-li býti pohroma horských krajů dokonána.
Letošní ceny bramborové produkce jsou úžasné. V řadě krajů dostává pěstitel vzdálený od středisk hrubých 10-12 Kč za 1 a, někde i méně, nebo-li dvojnásobek předválečné ceny. Na pěstování bramborů doplácíme veliké desetimiliony a zapomíná se, jakou úlohu hrál brambor v dobách předpřevratových i úzce popřevratových. Ubije-li se produkce bramborářská, ubije se horské zemědělství vůbec. Velikou vinu měli by tu všichni ti, kdož národohospodářský význam bramborářství podceňují.
Otázka našeho lnářství je rovněž tak žalostná. Len je jediná naše textilní plodina tuzemská. Její rozvoj je ubit dovozem z ciziny a nedostatkem státní péče doma. Veliká vina leží tu na tuzemských přádelnících lnu, kteří diktují a nechtí se přizpůsobiti dnešním skutečnostem. Přádelny neučinily ani zdaleka pokus, aby se přizpůsobily dnešním poměrům a osev domácího lnu podporovaly. Tento hrdý průmysl zapomněl na změněné poměry hospodářské a sociální. Za války bylo lnářství ve všech zemích podporováno. V tuzemsku stal se pravý opak. Byly to přádelny, které se postavily proti všem cenovým podporám, které by byly umožnily zvětšení osevní plochy lnem. Nadto prádelny podnikly útok proti povolení vývozu lnu z republiky, kdy zásobování lnem z východních zemí bylo nedostatečné a kdy náš len byl na světovém trhu hledaným artiklem. Za len tuzemský, odkázaný jen na milost přádelen, nadiktovaly si přádelny libovolné ceny.
Postup přádelníků v dějinách českého lnářství jest postupem nepřátel této důležité národní produkce. V posledních letech byl vyvoz povolen, ale neblahé poměry v sousedním Německu byly využity našimi přádelníky k znemožnění zavedení tuzemského lnu na trhu světovém, zvláště v zemích západních.
Přádelníci zdržují nákup domácího lnu a stlačují tak ceny na míru nemožnou. Producent i tírník, element finančně slabý, nemá možnost ponechati si zásoby svoje tak dlouho, až se přádelníkům uzdá přizpůsobiti se skutečným světovým poměrům. Nápadným příkladem je lnářská sezona 1929 až 1930. Přádelny vědouce, že Německo není pro tuzemský len dostatečným odběratelem a že jednotlivci není možno zavésti tuzemský len na západním tržišti ve větší míře, bojkotovaly tuzemskou výrobu, o koupi lnu domácího vůbec nejednali a v témže čase kupovali ve velkém lny cizí za ceny daleko vyšší. Domácí lnářství potřebuje ochrany, která by tvořila záruku, že tuzemský len bude udržován na paritě světového lnářského trhu a především, že bude znemožněna spekulace přádelníků při finanční nezdatnosti domácích pěstitelů a tírníků.
Je třeba ustanoviti ochranu, jež by automaticky fungovala především v době, kdy lnářství je v nebezpečí, a to dvojím směrem: 1. ochranou celní pro udržování cen domácího lnu na světové paritě, 2. státní podporou na zavedení domácího lnu na světových trzích.
Československé lnářství je ne v krisi, nýbrž v naprostém úpadku a zdá se, že za těchto poměrů pěstování lnu zaknikne. Jaký by to mělo význam nejen pro národohospodářství, nýbrž i pro případ, jaký jsme zažili ve světové válce, není třeba líčit. Léta se mluví o zajištění lnářství povinným odběrem tuzemského lnu státními dodávkami a dnes, v hodině pro lnářství dvanácté, volám se vší rozhodností, aby tento odběr byl co nejrychleji proveden.
Ať vezmeme to či ono odvětví výroby horského zemědělství, vidíme všude hlubokou pasivitu. Pravil jsem již, že zadlužování venkova roste. Hrozivé břemeno 30 miliard Kč dluhů, jimiž je čsl. zemědělství zatíženo, stoupá hrozivě a rychle.
Situaci zemědělců, zvláště horských, lze posouditi z následujících dat: Zjistili jsme stav vyplacených zápůjček r. 1929 až 1930 u 38 Raifeisenek v obvodu 4 okresních úřadů na Českomoravské vysočině. Jsou to data neúplná, sebraná jen z části Kampeliček, kde vedení je republikánské. Nejsou to tedy data celková, týkající se Kampeliček všech a potom Raifeisenek strany lidové.
Výkaz 38 malých venkovských ústavů je zarážející. V těchto ústavech bylo za půldruha roku vyplaceno na nových zápůjčkách 8,269.178 Kč, vybráno bylo za půldruha roku 9,762.532 Kč vkladů čili bylo dosazeno 18,031.710 Kč.
V okresních hospodářských záložnách v okresích Něm. Brod, Habry, Ledeč, Dol. Kralovice, Humpolec, Polná a Přibyslav bylo od 1. ledna 1929 do 1. září 1930 nově vypůjčeno 25,654.675 Kč, vybráno vkladů 7,543.472 Kč, čili dosazeno dalších 33,088.147 Kč. Doklady mám po ruce a mohu jimi na požádání posloužiti. Jde o čísla přesná, poctivě doložená.
Všimněme si i stavu pohledávek rolnických družstev v rámci Ústřední jednoty v 5 okresích: Něm. Brod, Družstvo pěstitelů zemáků v Něm. Brodě, Rolnická družstva Habry, Světlá a Přibyslav.
R. 1929 měla tato družstva pohledávek u členů 12,465.696 Kč většinou za odebraná umělá hnojiva a nutné zboží, r. 1930 do 1. září 16,968.198 Kč. Družstva strany lidové nemají jistě lepších výsledků.
A tu nemáme dat o dluzích v občanských záložnách, spořitelnách, bankách a jiných peněžních ústavech, ani dat o vzrůstu dluhů u peněžních ústavů a družstev strany lidové. Jen toto torso zjištěných fakt vykazuje, že část zemědělců v obvodu 4 okresních úřadů vybrala vkladů a nově si vypůjčila za půl druhého roku na malé horské poměry závratnou sumu, a to jen u svých stavovských podniků 51,118.857 Kč a u pěti svých družstev dluhuje za tuto dobu nově 16,968.198 Kč. Zjištěná částka části dosazených peněz do hospodářství za půldruha roku činí na 70 mil. Kč. K tomu, prosím, připočtěte dlužné daně, dluhy v jiných peněžních ústavech, nově za půl druhého roku učiněné, pohledávky ostatních družstev, dluhy u řemeslníků, živnostníků a obchodníků - při tom všem nejde o dluhy staré, hypotekární a osobní; zdůrazňuji, že neúplná moje statistika týká se jen "přihospodařených" čili dosazených částek za půl druhého roku - vezměte v úvahu skoro naprosté zastavení nákupů pro rodinu a šetření, kde nutno mluviti o nedostatku a bídě horší nežli před válkou - a máte obrázek poměrů horského zemědělství.
Kam mohou dovésti tyto poměry? Mnohé peněžní ústavy sdělují, že nemohou vyhověti zvýšenému požadavku o poskytování nových půjček. Jsou s reservami hotovy. Úspor takřka již není, jsou dosazena i věna dětí, které od malička s rodiči poctivě dřou při hospodářství. Prosím, povězte vy, kdož se tak často vzpíráte vyhověti požadavkům československého zemědělství a kteří vytýkáte, že v jiných oborech je větší krse než v zemědělské výrobě, a kdož se i v tisku odvažujete tvrditi, že na venkově není zle: jak dlouho může obstáti za těchto poměrů zemědělství, zvláště horské? Je možno počítati jen s dobou jednoho až dvou let bez zhroucení celých set statků a chalup?
K celkovému neblahému stavu horských oblastí přidružil se nova pohroma ve dnech 26. až 28. října t. r. v podobě nebývalých sněhových vánic a bouří. Zprávy novinářské jsou kusé, neúplné a nevýstižné. Ve zmíněných dnech byly způsobeny škody na stromech a zvláště v lesích dosud nevyšetřené, ale přesahující jistě jen na Českomoravské vysočině částky mnohamilionové. Spousty mokrého, těžkého sněhu a sněhové bouře s divokým vichrem zpustošily naše lesy jak velkostatkářské, tak obecní a selské nevypověditelným způsobem. Třetina lesních porostů, a právě těch nejlepších, je zničena. Pohroma mnišková byla co do rozsahu menší než zkáza ve dvou dnech dokonaná. Mladé i staré stromy se lámaly jako sirky, zatím co vichřice vyvracela celé spousty jiných i s podrostem a jejich pád zpřerážel stromy dosud stojící. Mnohé naše lesy vypadají jako po dělostřeleckém ohni.
Obce, které z lesních příjmů hradily značnou část svých vydání, jsou na léta ochuzeny. Zemědělci, jejichž pýchou byl zděděný les, stáli v minulých dnech u zničených lesů se slzami v očích. Desetiletí byly lesy pěstovány, šetřeny, palivo bylo raději přikupováno a dnes, po desetiletí vysokých platů na lesní půdu, jsou naděje i majetek polozničeny.
Vylíčil jsem zběžně poměry venkova v horských oblastech. Nemohu se nezmíniti o neutěšených poměrech našich venkovských měst. My nechceme býti světem pro sebe, venkov se nechce oddělovati od měst a buditi zdání, že nemá o města zájem. Chudoba horských krajů venkovských zračí se i v poměrech venkovských měst. Státní, zemské a jiné veřejné podniky mají zpravidla sídla v městech velikých, v krajích s rozvětvenou komunikací. Naše venkovská města trpí nedostatkem škol, učilišť všeho druhu. Je málo venkovských měst - u nás vůbec ani jediné - kde by stát podporoval maloměstské poměry, živnosti a obchod dislokací některých vojenských oddílů.
I sociální péče v našich městech je svépomocná, takřka bez podpory státu, ač péče státu měla by se věnovati nejvíce oněm oblastem, které pro přírodní chudobu kraje nejvíce jí potřebují. Vůbec péče o kulturní povznesení, o sociální zrovnocenění s ostatními bohatšími kraji, prostředky komunikační, železnice, řádné silnice, pošty, telefony a telegrafy - všechny tyto položky jsou výkřikem bídy a nedostatku ke státu.
Nelze dělati ve státě trvale politiku dvojí, pečlivou ke krajům bohatším a macešskou ke krajům chudým a nejchudším. Poukazuji tu na naše komunikace. Máme okresy, kde vzdálenost ke dráze činí 10-20 i více kilometrů. Léta volají tyto kraje marně po nápravě. Léta se hovoří o důležitém projektu výstavby dráhy Plzeň-Brno, která by našim krajům i celému českému jihu vydatně pomohla, zvláště máme-li na mysli její projektované přípojky do krajů, které dráhy vůbec nemají. Naše silnice jsou budovány v našem kraji jen z peněz obcí a okresů. Síť státních silnic je nepatrná. Plán pro inkameraci důležitých úseků silnic okresních je zdlouhavý a zdá se, že není ochoty a péče od slov přikročiti k činům. A přece dnes za známé finanční kalamity samosprávných financí nestačí okresy ani na obyčejné štěrkování nynějších silnic a na nejdůležitější rekonstrukce, nemluvě o válcování, jež jinde je běžným zjevem.
Žádáme, aby příděly státního silničního fondu byly věnovány více i na úpravu silnic v horských krajích, nejen přednostně na stavbu moderních vozovek v krajích bohatších a poblíže velkoměst. Žádáme, aby do příštího plánu inkameračního byly pojaty přednostně úseky silnic horských okresů a aby plán inkamerační byl doplněn, rozšířen a urychlen. Voláme dále po zlepšení poštovní služby v horských krajích, zvláště po telefonisaci horského venkova. Při dobré vůli a ochotě poštovní správy bylo by možno za přispění obcí a zájemníků připojiti na telefonní síť alespoň střediska venkovských obcí a spojiti tak zapadlé obce se světem v zájmu služby bezpečnostní, zdravotní i obchodní.
Musím se tu zmíniti o důležitém podnikání elektrisačním, jež pro chudé kraje má obzvláštní význam nejen pro účely osvětlovací, ale i pohonné. Dotace 35 mil. Kč pro všeobecnou elektrisaci zdaleka nepostačí. Právě pro službu v okresích horských je třeba tuto dotaci zvýšiti na 50 mil. Kč. Nerad bych jednotlivé obce rozebíral. Jest jich mnoho. V pěti okresích u nás je ještě 437 obcí a osad, které volají po provedení elektrisace, a jest třeba rychle vyhověti vzhledem k celkovým tíživým poměrům.
Jsou celé obsáhlé kapitoly, které by živě mluvily o nedostatečné péči státní o horské kraje. Když však sami nabádáme k největším úsporám ve státě, omezujeme se ve svých požadavcích jen na nejnutnější a všeobecně prospěšné, kde lze vskutku mluviti o výdajích produktivních.
Lid horských krajů je příslovečně pracovitý, šetrný a trpělivý. Dovedl vzdorovati nepřízni doby a přírody v letech nejtěžších, aniž zakolísal ve své lásce ke státu, dokazované obětavostí a nenáročnou pílí za nejnepříznivějších životních a výrobních podmínek. Když dnes ten náš důvěřivý a trpělivý lid ztrácí rozvahu, když ovládá jej malomoc a nevíra v lepší budoucnost, když již i tento lid obává se o život svých rodin do blízké budoucnosti, jest to znamením, že musí býti se strany státu přikročeno neodkladně k vydatné pomoci.
Nečekáme od politiky, od parlamentu a od vlády zázraků, Nespoléháme také jen a jen na stát. Saháme sami ke svépomoci a snažíme se macešskou horskou půdu využitím všech moderních prostředků donutiti ke zvýšeným výnosům. Ráz kraje však a ony poměry, v nichž nemůžeme radikálně změniti pěstování plodin speciálně horských, jsou silnější nežli nejlepší naše vůle. Přestavba horského zemědělství, obilnářských a bramborářských krajů ve smyslu větší a vydatnější výroby zvířecí vyžaduje doby dlouhých let a finančních nákladů, jež dnes nejsou naprosto po ruce. Státní politika, nemá-li horský lid přestati v ni důvěřovati, musí najíti cestu ke zmírnění dnešního stavu. Naše strana je naznačila a zvláště zástupci horských oblastí prohlašují, že půjdou tvrdě za nimi. Není naší vinou, že nemůžeme se odpoutati od pěstování žita, ovsa, bramborů a lnu. Není naší vinou, že konsum ztrácí zájem o tyto produkty a že průmyslové zpracování našich výrobků z půdy je zhrouceno. Rovněž není naší vinou, že předluženost stává se denním zjevem a hrozí svými důsledky zničením existencí tisíců pilných a skromných zemědělských rodin.
Nechť vzpomenou ti, kdož řídí tento stát, že je jejich povinností učiniti pro chudé kraje vše, co je v mezích možnosti, nemá-li zakolísati víra ve spravedlnost státu. Nechť vzpomenou ti, kdož zubožený lid našich krajů přicházejí rozeštvávati a podněcovati radikálními slovy a kritikou jeho zemědělské strany, že ubíjejí v tomto lidu víru v politiku vůbec a že vyvolávají v lidu takové duševní a myšlenkové stavy, které státnímu celku nemohou prospěti. Jest ještě čas zachrániti ohrožené horské zemědělství na šikmé ploše, již blízko strmého srázu. Jsme u samé propasti hmotné i myšlenkové. Jsou cesty a prostředky ke zmírnění, které jsou známy z našich prohlášení a požadavků. Opakuji: nejsou to požadavky politické strany, nýbrž celého zemědělského stavu, toho stavu, který výsledky své práce a bezměrnými obětmi pomohl dovésti mladý náš stát ke konsolidaci, přerušené v posledních dvou letech přikvapivší hospodářskou krisí.
Poslanci republikánské strany, zástupci horských oblastí budou hlasovati pro státní rozpočet, protože jest to jejich povinností občanskou i státní. Hlasují pro rozpočet i tehdy, když nemohou býti spokojeni s jeho položkami věnovanými na péči o zemědělství, hlasují pro rozpočet i tehdy, když stále není jejich volání o zabezpečení zemědělské výroby slyšeno.
Upozorňuji však na uznání a pochopení významu národního hospodářství v cizině, ve státech jiných a zvláště ve spřátelené bratrské Francii, kde ministerský předseda ve své nedávné řeči prohlásil, že zruinované zemědělství znamenalo by potlačení jeho kupní síly, nezaměstnanost všech industrielních odvětví, jež by se musela projeviti neblaze ve státním rozpočtu i v cenové hladině. Zruinované zemědělství vedlo by k rozvratu francouzského národohospodářství, vedl by k tomu, že národní výživa by se ocitla v rukou cizích se vším nebezpečím spekulace a haussy.