Tak pokračuje zbídačení dělnické třídy. Páni ministři měli by jednou jíti do Rudohoří a podívati se tam na bídu a nouzi dělníků. Musí jíti do starých chýší na zboření, kde lidé hladovějí, děti zmírají, kde staří, opotřebovaní lidé jsou vydáni na pospas hladu. Před několika dny byla jsem v Přebuzi a chudí domkáři stěžovali si mi tam na své utrpení. Tito lidé, napěchovaní ve studené, vlhké místnosti, hynou tam bez jakékoliv další podpory. Za krajky, které paličkují s poloslepýma očima a prsty zkřivenými dnou, dostanou obnošenou košili nebo kus oděvu. 56leté ženě, když žádala o něco k jídlu, dala obec vodu se slanečků. V těchto osadách jest nezaměstnanost tak velká, že jest tím postižena téměř každá rodina. Před několika dny však dělníci demonstrovali a vyšli na ulici, žádajíce chleba a práci. Četnictvo postupovalo proti těmto demonstrujícím dělníkům velmi surově, sráželo je k zemi a zatýkalo. S tohoto místa zde protestujeme proti tomuto fašistickému teroru. A zde se odvažuje někdo tvrditi, že Československá republika jest ostrovem blahobytu a míru. Nezaměstnané, kteří jsou na ulici a žádají práci a chleba, zavíráte, trestáte je, ostatní dělnictvo vykořisťujete do poslední kapky krve. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. listopadu 1930, podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy. Viz str. 126 této těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců).

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Janalík.

Posl. Janalík: Slavná sněmovno! Když minulého roku byl projednáván státní rozpočet, kvitovali jsme s jakýmsi uspokojením jeho aktivitu, udržovanou již po několik let. Dnes však leží před námi rozpočet, který je nejen jasným úkazem naší hospodářské situace, nýbrž, co zdůrazňuji, vrhá ostré světlo na politiku hospodářskou.

Hospodářská politika zklamala na celé čáře. Nedovedla zabrániti strašným hospodářským otřesům jen z toho důvodu, že příčině dnešní hospodářské situace, ve které naše zemědělství je, nebylo věnováno dostatek žádoucí a včasné pozornosti.

Musíme přiznati, že koaliční souručenství, ať za koalice občanské nebo nynější koncentrační, nedovedlo či neumělo vyšetřiti krisi jednu, a teď stojí před skutečností a těžkým problémem, jak vyřešiti krisí několik. Ale, slavná sněmovno, to znamená, že je nejen ztížena situace naší hospodářské politiky, nýbrž celého našeho národohospodářského života.

Všechny řeči v této sněmovně se točí kol zemědělské krise, všichni řečníci označují situaci našeho zemědělce za vážnou. Mluviti o tom, jaká je venku situace, považuji dnes v této sněmovně za zbytečné. Tuto situaci mají především znáti všichni zástupci lidu.

Označujeme-li dnešní hospodářskou situaci za vážnou, tím více dlužno označiti za odpovědné ty politické činitele, kteří si činí výsadu mluviti jménem trpícího zemědělského lidu. Této odpovědnosti nesmí se vymknouti nikdo, a nebojíme se ani my, lidoví poslanci, složiti každé chvíle účty ze své parlamentní zemědělské a hospodářské politiky.

Slavná sněmovno! Zemědělská krise řeší se již 2 léta a situace venku se nelepší, ba zaznamenáváme vedle katastrofálního poklesu v produkci rostlinné nebezpečný pokles cen i v produkci živočišné. Všechna celně ochranářská politika u nás zklamala na celé čáře; nejen že zůstala na papíře, nýbrž ukázala se naprosto nedostatečnou. Zemědělec, zejména horský, je zoufalý, bezradný, ale bezradnými jsou v našem parlamentu i jisté kruhy koalice, neboť přicházejí k poznání, že za situaci ve svém mocenském vládním postavení nesou odpovědnost.

Chápeme jistou nervositu kolegů republikánské strany. Znají zajisté až moc dobře, jak jejich ochranářská politika vypadá, že až v kruzích venkovských budí přímo úžas. Věříme, že by rádi na někoho svedli vinu, nejraději na stranu lidovou. Pravou palbu zahájil všechen tisk této strany před delší dobou proti politikům lidové strany, označuje tyto za zrádce zemědělských zájmů. Lidoví poslanci neprojevili prý vůbec zájmu při řešení zemědělské krise. Neměli prý vlastních iniciativních návrhů, stáli prý stranou, ruce v kapsách, klidně přihlížejíce k potížím, které prý měli se socialistickými stranami.

Nereagoval bych s tohoto místa na tyto, mírně řečeno, novinářské nepravdy, kdyby členové republikánského klubu této sněmovny nesnažili se na svých veřejných projevech tyto nepravdy rozšiřovati. To již je otázkou cti nás lidových poslanců a celé československé strany lidové, a proto nebude nám ani od kolegů republikánské strany zazlíváno, když s tohoto místa naznačíme, jak tyto neseriosní útoky jsou daleko od skutečnosti.

Slavná sněmovno! Zemědělská krise trvá již dvě léta. Touto krisí trpí všecky státy evropské. Každý stát je odkázán chrániti své zemědělství, jak umí a může. Již r. 1929 přicházely ze zahraničí zprávy, co jednotlivé státy činí k ochraně svého zemědělství. Tak francouzský parlament již r. 1929 celé jarní zasedání věnoval zemědělské ochranářské politice, během roku pak slabá opatření nahradil opatřeními účinnějšími. Rovněž tak činilo Německo a Rakousko. Německo by nám mohlo sloužiti za vzor, s jakou pečlivostí a svědomitostí vzalo v ochranu své krisí postižené zemědělství. R. 1929 sledovali jsme přímo se závistí, jak německý parlament zavádí účelnou ochranářskou politiku. Která opatření se neosvědčila, byla nahrazena včasně účinnějšími. Německo má na př. na pšenici clo 150 Kč a my jen 30 Kč. Dovozní listy jsou zhodnoceny příslušným zákonem dvojnásob než u nás, 72 Kč na 1 q. Německo má monopol na kukuřici, kterou kupuje za 80 Kč a prodává za 200 Kč. Tím byly zvýšeny ceny i ostatních obilnin.

Na podporu žita věnovalo Německo 800 mil. Kč, aby se docílilo efektu. Cena pšenice je v Německu 270 Kč, s kteroužto cenou jistě by naši zemědělci mohli býti spokojeni.

Všechna tato opatření zvýšila tam cenovou hladinu o 30 až 50 Kč na 1 q, než je u nás. Přes všecka tato ochranářská opatření byla již r. 1929 zavedena v Německu povinnost vymílati domácí pšenici do 80%.

Tato německá ochranářská hospodářská politika nás přímo zaráží, když pomyslíme, že v Německu není žádné vedoucí agrární strany, že hospodářskou politiku vedou strany socialistické s katolickým centrem, že tam není agrární strana vedoucí, nýbrž velmi malá, která vlastně nemá nijakého mocenského postavení a vlivu, aby se uplatňovala tak.... (Posl. dr Zadina: Jsou tam agrární strany, to je omyl, je tam "Grüne Front" jako u nás!) Tedy v Německu mají vliv na hospodářskou politiku nejsilnější strany socialistické s katolickým centrem.

A tu se, vážení pánové, táži, co bylo v této době, kdy stejně náš československý zemědělec trpěl, u nás vykonáno? Jsem přesvědčen, že všichni, kteří známe poměry našeho venkova, cítíme povinnost, učiniti určitá zákonitá opatření, aby se krisi odpomohlo. Co bylo vykonáno se strany naší? Jest pro naši historii třeba zaznamenati jisté prohlášení, že v době tak hospodářsky vážné, kdy naše hospodářská situace nasvědčovala, že stojíme před těžkými hospodářskými otřesy, nebylo pro ochranu našeho zemědělství nic vykonáno. Toto prohlášení přímo zatřáslo, když jsme je slyšeli z úst řady odpovědných činitelů i se strany kol. dr Zadiny, o kterém jsem přesvědčen, že má velmi dobrý úmysl a určité zkušenosti v této věci, a který prohlásil: bohužel, pro zemědělství jsme u nás nic nevykonali.

Je třeba, slavná sněmovno, poznamenati, že r. 1929 vláda t. zv. občanské koalice zaručovala svým složením odhlasování všech vhodných ochranářských zákonů, kterých prostě žádal sám hospodářský život státu. Je zde ovšem otázka, proč se tak nestalo. Myslím, že z jednoduchých důvodů, poněvadž nejsilnější strana, která si osvojuje právo mluviti jménem zemědělského stavu především, necítila toho potřebu, ačkoli šlo o hospodářské, zemědělské zájmy v našem státě. Odpovědnost za to, co se tu v tom směru nevykonalo, padá na stranu, která vždy veřejně i mimo parlament slibuje pomoc zemědělcům a od níž též nejen celá československá zemědělská veřejnost, nýbrž i parlamentní kruhy očekávají iniciativu v ochranářských zákonech.

Abych úplně nekřivdil těmto činitelům, musím podotknouti, že tito političtí činitelé předložili parlamentu několik předloh, které však s řešením zemědělské krise r. 1929 neměly nic společného a kterými promarnili jsme zbytečně celý r. 1929 až do rozpuštění sněmovny.

Byly to tyto předlohy: zřízení státní krupobitní a dobytčí pojišťovny - jednáním o jejích zásadách jsme promarnili několik měsíců - zákon o provisorním zaknihování drobných přídělů a zákon o polním pychu a polní stráži. Jak dalece by prospěly tyto zákony, které žádali beze změny kolegové z republikánské strany, o tom pro vyměřený čas nebudu se zmiňovati.

Nejsilnější strana v koalici dala přednost volbám - to je pro nás jasné; sám její generální tajemník prohlásil otevřeně a autorativně, že nešlo o to, že lidovci budou míti o jednoho ministra více nebo méně, nýbrž o to, že lidová strana to byla, která brzdila řadu republikánských předloh a znemožnila jejich projednání. To je třeba v zájmu naší cti, cti lidových politiků zdůrazniti.

Nové koaliční souručenství nemělo ujasněného pracovního programu. Hospodářská deprese trvala a stupňovala se, avšak v názorech na její řešení byl v koalici rozpor. Tento rozpor v názorech jevil se i u poslanců zemědělské strany, neboť nepodali takových iniciativních návrhů, které by mohly býti předmětem vážného jednání v koalici.

Klub lidových poslanců měl již své stanovisko v době před volbami. Naše stanovisko precisně formuloval valný sjezd lidových zemědělců, konaný 5. července 1929 v Praze, a valný sjezd lidových odborových pracovníků zemědělských 27. prosince 1929 v Brně.

Formulaci těchto našich návrhů jsme celé naší veřejnosti oznámili na důkaz, že lidová strana ví, co chce a jaké má své určité zásadní stanovisko.

Žádali jsme

1. zákonné stanovení pevných minimálních cen zemědělských plodin, odpovídajících nákladům výrobním, zabezpečených vyrovnávajícími doplatky dovozními a zákonnou ochranu cen výrobků spotřebitelských, aby zamezeno bylo lichvářské zdražování potravin.

2. dále: aby byla zákonem zavedena zvláštní vyrovnávací dávka, vybíraná z cizího obilí a mouky a vhodně upravovaná za účelem stabilisování cen obilí a mouky,

3. aby spekulace na domácím trhu byla znemožněna vhodnými opatřeními,

4. aby dovozní listy obilnin byly rozšířeny ve vhodné formě též na ječmen a slad. Kol. posl. Adámek prosadil v zemědělském výboru úpravu dovozních listů i na bílý jetel. (Posl. dr Zadina: To bylo již dávno v osnově!) Ale hájil správnou zásadu.

5. aby chemické bílení mouky do obchodu a konsumu bylo zakázáno a kontrolováno,

6. aby byly upraveny železniční tarify tak, aby obilí a mouka cizí nebyly dopravovány levněji, než zboží domácí,

7. aby veškerá spotřeba pro armádu byla obstarávána domácími produkty veřejnou soutěží.

Slavná sněmovno! Prohlašuji, že mám v rukou originál těchto požadavků z r. 1929. Řekli jsme u vědomí své odpovědnosti celé veřejnosti, i politické, co chceme. Dali jsme iniciativu, která se ukázala správnou; využívala jí pak republikánská strana, která pak ve svém tisku nás obvinila, že jsme opsali jejich zásady. Obvinění ta nebyla žádnými daty prokázána, a proto nám nesmí nikdo upříti, že lidová strana neměla iniciativu, že nevěděla vlastně, jakým způsobem by se měly řešiti těžké otázky ochranářské a hospodářské.

Tyto zásady hájil kol. Šamalík v zemědělském výboru za přítomnosti p. ministra Bradáče a zajisté ten může potvrditi, s jakým zájmem a svědomitostí a důrazem dovolával se ochrany těch, kteří zemědělskou krisí trpí.

Z tohoto konkrétního dokladu je zřejmo, že klub lidových poslanců měl ujasněné ochranářské stanovisko. My jsme vykonali svou povinnost. Tyto naše požadavky se staly z větší části též již zákony, které byly odhlasovány touto koalicí, jako jest na př. zákaz chemické úpravy mouky, zákon o odběru některých druhů zboží podniky a ústavy ve veřejné správě, zákon o dovozních listech atd.

Ostatní naše návrhy, velmi včasné, účelné a věcné, nedošly v koalici pochopení. To, že by se naše návrhy v naší státní ochranářské politice projevily blahodárně, potvrdil i mluvčí republikánské strany kol. dr Zadina s tohoto místa 23. října, tedy za 3/4 roku po nás. Když prokázal těžkou situaci naší výroby obilnářské a když viděl, že Maďarsko, využívajíc mezismluvního stavu, vrhá k nám ohromná kvanta obilnin, že jsou naplněny sýpky, skladiště, prohlásil, že bylo k nám dovezeno za srpen, září a říjen o 5000 vagonů chlebovin a mouky více než roku loňského. To je ovšem ohromné kvantum. A dále prohlašuje: "Konstatuji, že tento příval obilí působí u nás přímo derutu, katastrofu v hospodářských poměrech. Obilní trh je ubit. Ceny se hroutí." Ano, souhlasíme s tím. A prohlašuje dále: "Zdůrazňujeme, že jest odpovědným úkolem státu a vlády, aby tato spekulace byla zmařena a potřena v zájmu zachránění našich drahocenných hospodářských hodnot." Souhlasíme, neboť je nutno i zde učiniti určitá opatření. Dále praví: "Za tím účelem podala naše strana v obou komorách, v senátu dříve a nyní v posl. sněmovně některé návrhy, především na zavedení vyrovnávací dávky na všechny cizí zásoby, abychom je postihli a znemožnili nezasloužené zisky." Tím přicházím k tomu, že se vlastně dává satisfakce lidovým politikům, kteří již tenkráte byli tak prozíraví a včas žádali zavedení vyrovnávací dávky, vybírané z cizího obilí a mouky a vhodně upravené za účelem stabilisování cen obilí a mouky. Žádali jsme také zavedení vyrovnávacích doplatků dovozních. To dokazuje, že lidová strana měla svou vlastní iniciativu.

Poslední doba nás v důsledku zklamání, kterého zakusili političtí činitelé z ochranářské politiky, přesvědčila, že mimořádné poměry žádají mimořádných opatření a toho že lze dosíci jen určitým zmocňovacím zákonem. K tomuto názoru došli především republikánští senátoři, kteří v tom smyslu podali své návrhy. Je však třeba zdůrazniti, že klub lidových poslanců hned dne 24. ledna t. r. podal v této sněmovně takový iniciativní návrh. Již tři čtvrti roku před tím viděli lidoví politikové, že celní ochranářská politika, pokud byla zavedena v dosavadní výši, je nedostatečná, že zklamala a neuspokojila.

Tyto všechny věci jsme v klubu projednali, promyslili důsledky a hledali cestu k nápravě. Své požadavky jsme vyslovili dne 24. ledna 1930 v návrhu posl. Šamalíka, Adámka, dr Mičury a druhů na zmírnění současně odbytové krise zemědělské:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti: Vláda se vyzývá, aby s možným urychlením předložila osnovy zákonů, pokud se týče, aby vydala nařízení a učinila příslušná vnitřní úřední opatření, aby při úsilí o zmírnění současné zemědělské krise odbytové uplatnily se tyto zásady:

Vláda je oprávněna upravovati nařízeními celní sazby nejen ohledně zemědělských plodin a živočišných produktů, nýbrž i ohledne výrobků průmyslových a všech položek celního sazebníku vůbec.

Tento návrh odůvodňujeme takto: Je zajisté absurdní a svědčí o nezdravých poměrech, jestliže obilí domácí produkce a moučné výrobky z něho nenalézají odbytu, zatím co se z ciziny dováží cizí obilí, zejména pšenice, pokud se týče cizí mouka. Svědčí to o tom, že se konsum obrací zvýšenou měrou k cizím moukám domněle kvalitnějším a je tedy nutno umělým opatřením usměrniti domácí konsum tak, aby obrátil se k produktům tuzemské provenience.

Z toho důvodu navrhujeme, aby dovozní clo na pšenici, žito, ječmen, oves a jiné zemědělské výrobky a v příslušné relaci také na pšeničnou i žitnou mouku podstatně bylo zvýšeno, aby tímto zdražením cizozemských produktu donucen byl tuzemský konsum obrátiti se k produktům tuzemské provenience, jež by nedoznaly jenom tímto opatřením samým o sobě ještě žádného zdražení. Má-li se taková, anebo vůbec podobná úprava celních sazeb prováděti formou zákona, pak vyžádá si to vždy už po technické stránce drahně času, nehledě ani k tomu, že je to vždycky spojeno se značnými obtížemi politickými, jež mohou mnohdy dostoupiti takové intensity, že znamenají po případě i znemožnění jinak věcně velmi žádoucího opatření. Pouhé vládní nařízení, vydané na základě příslušného zmocňovacího zákona, je v tom směru nepoměrně pružnější.

To je naše otevřené slovo ve věci ochranářské politiky.

Vážená sněmovno! Z větší části přizpůsobili se kolegové z republikánské strany v senátě tomuto požadavku těmito slovy:

"Žádáme, by senátem Národního shromáždění projednán byl zvláštní zmocňovací zákon, který by dal vládě plnou moc pro vydání naléhavých opatření pro úpravu hospodářských poměrů a zmírnění hospodářské krise. Navrhujeme, aby vládě se potřebného zmocnění dostalo, a žádáme, aby pevné sazby přirážek ke clům byly zrušeny."

Slavná sněmovno! Na tomto příkladě je zřejmo, jak správnou a prozíravou politikou byl postup lidových poslanců. Netěšíme se z toho, že nebyly návrhy lid. poslanců hned uskutečněny, neboť jest tím prodloužena bída zemědělců. Když jsme před necelým rokem po opatření tom volali, křičelo se na nás, že nijak nepomáháme. Dnes dostalo se postupu lidové strany satisfakce.

A v naší sněmovně se teď uplatňuje týž názor na řešení zemědělské krise. To prokázali též členové strany, kteří mají především zájem o hospodářskou produkci, němečtí agrárníci, a to svým návrhem č. 752, jímž žádají vydání zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby úplně zakázala dovoz zemědělských výrobků. Dále je tu pak návrh tisk 744 posl. Staňka, Mašaty, Berana, Zadiny a druhů na urychlenou-úpravu mimořádných poměrů hospodářských zmocňovacím zákonem: "Vládě se ukládá, aby s urychlením předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, který by zmocnil vládu upravovati mimořádné poměry hospodářské, zejména v tom směru, aby nastalo vyrovnávání a ustálení poměrů výrobních, odbytových a cenových, pokud urychlené vydávání těchto opatření jest v zájmu věci nutné."

Otevřeně zde prohlašuji tento důkaz, že lidoví poslanci si nezasloužili kritiky, které se jim vlastně dostalo se strany republikánského tisku a některých kolegů ze strany republikánské. Tito pánové dívají se v této době na řešení zemědělské krise tak, jak jsem uvedl, a dnes i s této tribuny bylo prohlášeno, že jsme pro zemědělství nic nevykonali. Uvádím dále, že bylo to v době našich nejpilnějších hospodářských prací ve žních, kdy jistí činitelé republikánské strany prohlásili, že krise jest již za námi. S těmito názory jsme se neztotožňovali a poměry nám také daly za pravdu. Krise stává se hrozivější. Po žních v Maďarsku zdařilo se tomuto státu vyvésti k nám téměř všechny své přebytky. V té vážné době, kdy v parlamentě našem a snad i u mnohých politických činitelů byla určitá nervosita a nespokojenost, nemohli jsme se vykázati ničím určitým a positivním. Byli to opět pracovníci lidové strany, kteří věnovali velkou péči tomu, nalézti východisko a zjednati dohody o způsobu zmírnění těžké situace na venkově. Lidová strana své vlastní stanovisko vytýčila v interpelaci podané dne 18. září, v níž žádá:

"Celní ochrana bez regulace dovozu cizích zemědělských výrobků je bezvýsledná, jak přesvědčuje obilní obchod, a proto nutno zabezpečiti pevné ceny obilní zásahem republiky, a to regulací dovozu a vývozu za součinnosti zemědělských korporaci a parlamentních kruhů. Otázka smlouvy s Maďarskem vyžaduje urychleného vyřízení, aby zamezeno bylo spekulaci a poškozování zájmů zemědělských. Aby zamezeno bylo lichvě s životními potřebami, je nutno provésti spravedlivé propočtení výrobních nákladů zpracování zemědělských produktů na životní potřeby, mouku, pečivo atd. Zákony o výrobě žitného chleba, povinném odběru potřeb pro státní, zemské, okresní, místní a veřejné ústavy z domácí výroby musí býti přísně prováděny. Zabezpečen odbyt hladké mouky pšeničné regulací vymílání pšenice a ceny mouky."

V této interpelaci je vytýčena řada spravedlivých našich požadavků, které jsme oznámili veřejnosti, a já nechci porovnávati tyto naše návrhy s návrhy kolegů z republikánské strany, které neupírám dobré vůle starati se o zájmy zemědělského lidu, ale nesmí nám tato strana bezdůvodně vyčítati, že jsme pro odstranění zemědělské krise nepracovali.

Vážená sněmovno! Slova, která padla s této tribuny, že jsme za 2 léta pro naše zemědělce nic neudělali, jsou strašlivou obžalobou a volají všechny strany v koalici k odpovědnosti. My jsme pracovali na řešení zemědělské krise spravedlivě a poctivě. Není to koaliční, ani seriosní, když celá koalice svědomitě se snaží najíti východisko z těžké hospodářské situace, zejména v poslední době, když všichni zástupci v ministerské radě a v komisi hospodářských ministrů pracovali solidárně na osnovách zákonů hospodářských, když pak z určité strany se stále prohlašuje, že zásluhu o tato opatření má jen republikánská strana.

Slavná sněmovno! "Nad naším hospodářským životem stahují se mraky", bylo prohlášeno s tohoto místa. Zadlužení obyvatelstva a strašná nezaměstnanost, to znamená změniti postup ve vnitřním koaličním souručenství, t. j. musí nastati vědomí více odpovědnosti a více vzájemné důvěry. Zákony na zmírnění krise máme, tak přikročme rychle k jejich účelnému a nestrannému provádění. Lidová strana v této vážné hospodářské době vykonala všechno, co bylo v její moci, jak jsem konkrétně dokázal. Je také pohotova vše učiniti, vše podporovati, co prospěje blahu nejen trpícího našeho lidu, nýbrž i blahu celého státu. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo pan posl. Honzl.

Posl. Honzl: Slavná sněmovno! Na státní rozpočet díváme se zraky státních občanů, majících na mysli státní celek, ale i očima zemědělců, kteří důvodně s obavami hledí do budoucnosti zemědělské výroby i lidu v ní zaměstnaného. Osoba nynějšího ministra financí dává záruku, že při konečné úpravě rozpočtu na r. 1931 bylo přihlíženo k veliké odpovědnosti pro finanční vedení státu: koaliční vláda, složená ze zástupců všech složek národů v tomto státě žijících, zaručuje, že státní rozpočet je sděláván s hlediska potřeby a nezbytnosti státu. Jistě však namane se nám i všem ostatním vědomí povinnosti, aby byl státní rozpočet sděláván a upravován s bedlivou pozorností na všeobecný nedostatek a na podlomení podnikavosti v některých oborech výrobních a na celkovou hospodářskou krisi, jejíž příčinou je krise československého zemědělství, jež nabyla formy hotové katastrofy.

Byli bychom rádi viděli rozpočet zmenšený na straně výdajů, když dlužno počítati s menšími příjmy státu a když ukazuje se přísná povinnost přihlížeti k menší poplatní kapacitě obyvatelstva státu a na prvém místě obyvatelstva zemědělského. Vidíme však, že poměry byly silnější nežli dobrá vůle státní správy, již přesvědčivě uznáváme.

Přijetím některých zákonů rázu sociálního, z nichž některým nechceme upírati nezbytnost, jako je na př. úprava pensí, ukázala se nutnost zvýšení rozpočtu proti roku loňskému. Počítá se s úsporami, jež tu zbyly jako dobré dědictví po minulé občanské koalici. Ale některá zatížení rozpočtová jsou rázu definitivního a zatíží náš rozpočet i příště, až tu úsporových reserv nebude. I kdybychom počítali se zmírněním hospodářské situace, jak se dnes jeví, nemůžeme přece jen napříště počítati s možností, zvyšovati daně přímé i spotřební a různé dávky zatěžující výrobu i konsum; tendence snižování veškerých cen musí býti živým příkladem především pro samý stát, který nemůže snižování cenové říditi a sám nároky na poplatnost lidu zvyšovati. Nutno prohlásiti, že musí se ve státní politice najíti cesta, jak pro příště přijíti s rozpočtem značně nižším. A tato cesta jest jediná: Politika a veškerá činnost politických stran, které v parlamentě rozhodují svými zástupci, musí býti řízena s ohledem na státní celek a na poplatní schopnost lidu. Nesmí se díti pod zorným úhlem názorů, že stát jest obětní beránek, střásající na požádání dukáty. Musí zmizeti názor, že stát je něco abstraktního, když jsme to přece jen my všichni, z jejichž kapes, práce, šetření atd. béře se všechno to, co se vydává. Nelze říditi zákonodárství podle toho, prospěje-li jeden zákon určité vrstvě a politické straně, či nebude-li pro některou stranu populární. Nelze při zákonodárství bráti ohled na stranický prospěch a na ohledy agitační. Stranická politika není politika státní. Musí býti odvaha i k zákonům pro některé vrstvy nepopulárním. Musí býti nastoleno měřítko přísné spravedlnosti ke všem vrstvám lidu. Republikánská strana celým svým postupem po 12 let státu dokazovala, že cítí se všemi složkami obyvatelstva a s jejich potřebami. Dovedli jsme se rozhodovati pro záležitosti nutné a obecně prospěšné, i když to bylo na úkor popularity a prospěchu stranického. Rádi bychom však již jednou viděli, že tak budou postupovati i strany jiné, když jde o otázky zemědělské výroby a života zemědělského lidu. Přes různé polemiky a různé názory nelze popříti, že zemědělství je základem státu a že nelze beze škody trvale hleděti na zemědělství jako na popelku, která vše snese, vše vydrží, a jíž stačí jen nejmenší péče státu k životu a rozvoji. A tu, hledíme-li na rozpočet státní očima zemědělců, nemůžeme projeviti spokojenost a nemůžeme nabýti přesvědčení, že přísná spravedlnost platí i pro nás, pro zemědělský lid.

Doba velmi naléhavě nutí, aby stát snižoval své výdaje s ohledem na situaci pracujícího lidu a zvlášť s ohledem na stav zemědělský. Politika odpovědnosti ke státu vyžaduje převýchovu našeho běžného stranictví.

Je velkým omylem, říká-li či domnívá-li se kdokoli, že to, co stát dává svému zemědělství, dává agrární straně. Nám je strana prostředkem, nikoli účelem; nám je strana pomůckou, aby mohlo zemědělství obstáti a rozvinouti se k největšímu rozkvětu. Nic nikdo nedává straně, nýbrž zemědělství, hlasuje-li pro zemědělské zákony a pomáhá-li prováděti zákony agrární, t. j. zemědělství přátelskou a spravedlivou politiku.

Užil-li jsem slova: převýchova stranictví, měl jsem na mysli i to, že musíme stranické ohledy podřizovati zájmu o celek a především obnoviti starou zásadu Antonína Švehly, že ve státě musíme vydávati jen tolik, kolik stačíme vydělat. A tu tvrdím, že příští státní rozpočet musí býti obrazem změněné doby: musí býti nižší. Budeme soustavně upozorňovati, kde se dá ve státní správě ušetřiti, aniž by byl celek poškozen, aniž by produktivnost některého podnikání byla omezována, aniž by nutný životní standard kterékoliv vrstvy lidu byl snižován. Dnes má tisícikoruna, ba i koruna jinou cenu nežli ještě před málo lety, a toho si musí býti vědoma státní správa i parlament sám. Lid těžko chápe, a zvláště lid venkovský, že v době těžké hospodářské krise neklesají státní výdaje. Nechceme dělati politiku demagogů, kritiku za každou cenu, protože neseme za vše spoluodpovědnost. Ale nemůžeme souhlasiti s tím, aby se v době těžké hospodářské krise myslilo, že vše musíme míti ve státě najednou, že na př. v politice, jíž se někdy i neprávem říká politika sociální, máme býti v čele Evropy. (Tak jest!)

Hlásá-li vláda zásadu všeobecného snižování cen, musí jíti sama praktickým příkladem napřed, musí míti odvahu a smysl pro odpovědnost a odložiti řešení některých problémů a plánů do doby lepší, o níž věříme, že zase přijde.