V oboru živnostensko-právního posuzování jednotlivých sporných případů v koncesovaných živnostech stavebních se vůbec začínají projevovati zjevy, které zavdávají podnět k úvaze, je-li skutečně rozhodování o těchto věcech svěřováno nejpovolanějším hlavám. I ten, vážení pánové, kdo není právníkem, ale kdo má neporušenou schopnost, rozlišovati mezi právem a bezprávím, musí od případu k případu konstatovati, že buďto se u nižších instancí správních projevuje nedostatek právního myšlení, anebo že se uplatňuje nedostatek právního citu nebo naprostá neznalost judikatury.

Mohlo by se mi odpověděti, že tyto věci se dají vyříditi cestou správní. Pravda, ale pokusy vyřešiti tyto věci cestou správní naprosto selhaly a proto neváhám, abych i o těchto detailech zpravil slavnou sněmovnu.

Konkretní případ: Zákonem o Velké Praze a jeho spojováním s rozsahem oprávnění jednotlivých stavebních živností byl do tohoto oboru živnostenského podnikáni vznesen takový zmatek, že hrozí přímo zkáza existence několika stům samostatných podnikatelů prostě proto, že tito podnikatelé spoléhali na právní stav, založený zákonem o stavebních živnostech a prováděcími nařízeními k tomuto zákonu. Tito podnikatelé založili svou existenci v obcích, které zákonem o Velké Praze byly vtěleny v městský svazek velkopražský. Zákon o stavebních živnostech z r. 1893 omezuje působení některých kategorií stavebních v určitých místech, mezi která místa patří i Praha, a tato místa se nazývají místy vyňatými. Zákonem o Velké Praze byl obvod Velké Prahy rozšířen o řadu obcí, které před vydáním zákona o Velké Praze vyňatými místy nebyly. Nastal o to právní spor. Nechci se dotýkati prozatím povahy tohoto sporu, ježto bude rozřešen nejvyšším správním soudem, ale musím se zmíniti o konkretním případě, který právě ilustruje nedostatečnost právního nazírání nižších instancí.

Jednou z těch obcí, která vtělena do svazku Velké Prahy, ale před r. 1922 nebyla místem vyňatým, jsou Kobylisy. V Kobylisích u Prahy byl mistr zednický, který několik desítek let tam stavěl a dobrou čtvrtinu Kobylis vystavěl. Když vydán byl zákon o Velké Praze, magistrát Velké Prahy jako interpret tohoto zákona odsoudil tohoto mistra zednického, že v Kobylisích neoprávněně provádí stavby. To svědčí o tom, že příslušný referent nemá právního cítění a že mu není známa nejprimitivnější právní zásada, která musí býti v každém zákonodárství, že, nabude-li někdo nějakého oprávnění, v daném případě živnostenského, tohoto oprávnění nemůže žádným budoucím zákonem pozbýti, pokud se byl snad nedopustil činů, které před zákonem odůvodňují odnětí tohoto živnostenského oprávnění. Trestní nález byl sice zamítnut zemským úřadem pro naprostou nezákonnost, jak tam stálo, ale už to je zajímavé, že může referent referátu, v jehož čele je starý právník, tento názor právní projeviti a přednosta úřadu neváhá pod to dáti svůj podpis.

Mám ještě jiný konkretní případ. Koncesované živnosti stavební jsou svojí zvláštní povahou odlišné od jiných živností, jsou vázány na přísný průkaz způsobilosti a státní zkoušku před státní komisí. Dosáhne-li kdo koncese k provozování živnosti stavební, má právo na základě této koncese prováděti stavby všude tam, kde platí náš živnostenský řád, tedy nejen tam, kde jest usazen. Řízení o tom, nežli dosáhne ta neb ona osoba koncese stavební, se u nás velmi často prodlužuje, a znám případy, že to trvalo 1 1/2 roku až 2 roky nežli se uchazeči dostalo koncese. Tato zkušenost vedla k praxi, že jednotliví stavební živnostníci koncesovaní, když v jiném obvodu našli příhodnější podmínky pro svoji živnost, prostě zažádali za přenesení koncese do nového působiště a ponechávali si až do rozhodnutí starý koncesní dekret. Co se stalo v poslední době? Uvedu zase konkretní případ. Živnostník s koncesním dekretem, který stanovil jeho působiště v obvodu Velké Prahy, provedl stavbu v Kolíně a současně žádal za přenesení živnosti do Kolína. Kolínský okr. úřad ho potrestal pro neoprávněné provádění stavby v Kolíně. Pravděpodobně vycházel okr. úřad kolínský z názoru, že taková žádost je žádostí na založení nové živnosti. Dříve nesmí nikdo provozovati živnost, dokud nemá koncesní dekret. Při známé praxi našich příslušných úřadů by to znamenalo, že by musil koncesovaný živnostník po dva roky býti živ z ničeho, poněvadž se mu znemožňuje, aby provozoval praxi, která je mu zaručena zákonem z r. 1893.

Mám jiné konkretní případy praktikování dvou paragrafů zákona o stavebních živnostech, to jsou §§ 16 a 17. Paragraf 17 mluví o trestání osob, které neoprávněně provozují stavby a § 16 mluví o trestání osob živnostenských, které svoji firmou nebo svým živnostenským oprávněním se propůjčují ke krytí osob, jež stavbu neoprávněně provádějí. Došlo zase v poslední době k vydání takového trestního nálezu, který je v odporu s judikaturou a právní praksí a svědčí o tom, že kdo vykládá zákon, není dostatečně schopný k tomu, aby dovedl vycítiti úmysl zákonodárcův. Tyto dva paragrafy jsou v příčinné souvislosti. Jeden úřad rozhodl, že sice zedník, který provedl stavbu, ji provedl neoprávněně, a pokutoval ho za to, ale stavitel, který tohoto zedníka kryl, pokutován nebyl, poněvadž prý v §u 16 stojí, že pokuta se může vyměřiti stavebnímu živnostníku jen tehdy, když se propůjčuje ke krytí provozování živnosti a ne k provádění stavby v určitém konkretním případě. Tak by se mohlo státi, že by 100 zedníků provedlo neoprávněně 100 různých staveb a sice pod krytím jednoho stavebního živnostníka, ten by však vůbec potrestán nebyl, ale těch 100 zedníků by potrestáno býti mohlo. To je logika okresních úřadů, tedy instance první.

Prohlašuji, že moje strana předkládá slavné sněmovně návrh na změnu tohoto paragrafu, aby bylo vyloučeno, že by se vůbec v našem státě mohl najíti právník, který by takovýmto způsobem, jak se v konkretním případě stalo, chtěl vykládati zákon.

Smutnou situaci stavebních živností zaviňuje sice daná hospodářská situace, ale také nemožnost přesvědčiti - neváhám říci četné členy i této slavné sněmovny, že toliko soukromý stavební ruch je způsobilý k trvalému odstranění bytové nouze. Ale zabijákem stavebních živností je dále také skutečnost, že se strany veřejné správy nečiní se dostatečná opatření, aby se zamezilo provádění staveb osobami neoprávněnými. Přiznávám, že ministerstvo obchodu, průmyslu a živností vydalo řadu výnosů, kterými se ukládá podřízeným instancím, aby nezákonný způsob provádění staveb co nejpřísněji stíhaly. Já jsem v rozpočtovém výboru slavné sněmovny každoročně upozorňoval příslušné pány ministry jak ministra obchodu, tak ministra vnitra, že je třeba aby zejména dozorčí orgánové na venkově, tedy četnictvo, dbali přísně toho, aby v jednotlivých obcích byly stavby prováděny osobami oprávněnými. Ale dodnes se nestalo takové opatření, které by tuto součinnost četnictva zaručilo, a já proto dnes znovu se s tohoto místa dovolávám energické pomoci ústředních státních úřadů pro ubíjené stavební živnosti, zejména když tato pomoc stát nic nestojí, naopak, kdyby se této pomoci stavebním živnostem dostalo, vyplýval by z ní pro stát velmi značný příjem. Nesmíme zapomínati, kolik daní uniká státu z toho, že osoby neoprávněné provádějí stavby, kolik příspěvků uniká okresním nemocenským pojišťovnám a úrazové pojišťovně dělnické.

To všechno jsou důvody, které mluví pro to, že by v tomto směru měl už jednou býti učiněn pořádek, poněvadž na konec by se mohlo říci, že tu lidé, kteří nemají práva a náležité kvalifikace, kteří neplní svých povinností ke státu, docházejí zřejmé a jasné ochrany státních činitelů.

Další otázka, která nás jako příslušníky stavebních živností zajímá, je otázka Patentního úřadu. Tato otázka nás musí zajímati zejména nyní, kdy v minulých dnech byl vydán návrh zákona o československém patentnictví ku připomínkovému řízení. Dovolte, abych podrobil úkoly a působení našeho Patentního úřadu trochu podrobnější kritice.

Patentní úřad jest úřad celostátní. Tento úřad podléhá přímo ministru obchodu a rozhoduje o udělování patentů nejen pro příslušníky našeho státu, nýbrž i pro příslušníky všech ostatních států, které jsou zastoupeny v tak řečené unii patentní. Činnost Patentního úřadu je tedy podrobena kritice nejen naší veřejnosti, nýbrž i průmyslových, obchodních a živnostenských kruhů téměř všech kulturních států. Veškeru práci v Patentním úřadě, která zahrnuje všechny obory techniky, jest především založiti na odborném vzdělání a schopnostech jednotlivých technických členů a odborné rozhodování dodržovati co nejpřísněji. Zákonná ustanovení předpisují odborné prozkoumání patentových přihlášek a výslovně stanoví, že v senátech stížnostního oddělení, tedy v tom oddělení, které je konečnou instancí, a v oddělení zrušovacím mají rozhodovati toliko odborníci příslušného odboru. Tato oddělení mají býti základním pilířem veškeré organisace práce v Patentním úřadě. Musím však, bohužel, prohlásiti, že dnes v Patentním úřadě se tyto samozřejmé podmínky pro fungování Patentního úřadu buď naprosto nechápou, anebo velmi lehkomyslně přezírají.

Veškerou činnost v Patentním úřadě lze označiti za činnost takřka vědeckou, ale na žádný způsob si ji nelze představiti bez vzorně založené a odborně vedené knihovny. Ale knihovna Patentního úřadu, která má býti obrazem řádné, odborné organisace tohoto úřadu, jest smutným obrazem desorganisace, (Slyšte!) nejen desorganisace práce, nýbrž také desorganisace pochopení pro účely, kterým Patentový úřad má sloužiti. Avšak naše patentní spisy - o cizích vůbec ani nemluvím - nejsou vůbec seřazovány podle odborných skupin, o patentních spisech nejsou vydávány seznamy, seznamy nejsou vydávány ani o jménech přihlašovatelů anebo o předmětech přihlášených vynálezů. Máme tedy Patentní úřad bez naprostého seznamu toho, co se mu k úřednímu projednávání předložilo. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Tímto skutečně nemožným způsobem vedení evidence vystavuje Patentní úřad naše výrobce naprosté nejistotě, jak pokud se týče udělených práv na jednotlivé patenty, tak naopak i pokud se týče poškozování výroby předstíranou ochranou patentové ochrany některých předmětů, které patentové ochrany ani nepožívají. Tato nejistota je také zvyšována tím, že prvá zpráva o prozkoumání - kterou na příklad v Německu dostane přihlašovatel již za 3 měsíce po přihlášce, u nás na základě chybné a neodborně vedené organisace dostane se přihlašovateli často za několik roků a tím zájem na patentové přihlášce ovšem upadá, stává se ilusorní anebo toho prioritního práva, které vyplývá z patentové přihlášky, bývá používáno k zastrašování jiných výrobců, a to úplně neprávem.

Mám za svou povinnost, abych pokud jde o Patentní úřad, zdůraznil, že ani nedbá dostatek zákonných ustanovení jazykového zákona. V zákonné době předepsané pro vyložení patentových přihlášek předkládají se veřejnosti patentové přihlášky, doklady, sepsané v nejrůznějších jazycích, v jazyku německém, francouzském, anglickém, italském, ačkoli ve smyslu jazykového zákona má se úřad postarati o to, aby tyto doklady byly opatřeny řádnými, ověřenými překlady ve státním jazyku. Toto náš Patentní úřad nečiní a žádá na interesované veřejnosti, aby si snad obstarala překlady sama. Tím znemožňuje také ve velkém počtu případů, že interesenti nemohou dosti často oponovati přihláškám o patenty, poněvadž někdy tomu cizímu jazyku sami nerozumějí, a jde-li o malé lidi, nemají dostatek prostředků, aby si překlady na vlastní útraty pořídili. Důvody pro tuto praxi Patentního úřadu nevyplývají ani z mezinárodní úmluvy o patentech, ani z předstírané mezinárodnosti Patentního úřadu. Soudím, že vyplývají jedině a výhradně z hrubého ignorování jazykového zákona a proto s tohoto místa na tuto důležitou okolnost upozorňuji.

Ještě se musím několika slovy zmíniti o organisaci Patentního úřadu samého. Již jsem mluvil o knihovně. Již za starého Rakouska kladla se velká váha u Patentního úřadu na odbornou organisaci. Ale zdá se, že naše vedení Patentního úřadu tuto odbornou stránku systematicky podceňuje, § 36 patentního zákona praví, že vedle oddělení přihláškového, v němž jsou tedy zahrnuti všichni referenti všech kategorií, máme ještě vyšší oddělení, a to oddělení stížnostní pro stížnosti a oddělení zrušovací pro ža oby na zrušení patentu. Neinformovaná veřejnost se logicky domnívá, že je vyšší oddělení sestaveno z předem k tomu určených vybraných, zkušených, dlouhosloužících úředníků-odborníků a že pro každou tu jednotlivou funkci je tedy příslušný odborník ve smyslu zákona jmenován. Konstatuji, že tomu tak není, že se senáty sestavují ad hoc, od případu k případu, že se tam jmenují osoby sice snad odborníci, ale ne příslušného oboru odborného a proto dochází po mém soudu často k takovým opatřením, která by ve smyslu práva mohla míti ráz zmatečnosti. A stává se, že o rozhodnutí starého úředníka, vrchního rady na př. rozhoduje nejmladší síla nebo komisař téhož oboru ve vyšší instanci! To je přece něco neslýchaného a nepřípustného! Já se dotýkám této věci také proto, že v Patentním úřadě se zřejmě pomíjejí zájmy těch uchazečů o patenty, kteří podávají přihlášky patentní z oboru stavebního. Prostě se v Patentním úřadě úplně přehlíží stavební živel a rozhodování o patentních přihláškách z oboru stavebního se ponechává chemikům a strojníkům. (Slyšte!) Uvedu konkretní doklady. R. 1929 byly podány některé žádosti za patent z oboru stavebního: isolační zeď, způsob kladení drobné kostkové dlažby, betonový nosník a způsob stavby betonových stropů, železobetonový podstavec, základ pro železobetonové mřížové stožáry, vzorkované desky na obložení podlah, způsob budování pozemních staveb, strop z dvoustěnných dutých kamenů z umělé břidlice, železobetonový strop s dutými tvárnicemi atd., a o všech těchto patentech rozhodovali ne stavební odborníci, nýbrž chemik nebo strojník prostě proto, že z nevysvětlených příčin v Patentním úřadě je averse vůči odborníkům stavebního oboru. Patentní úřad nechápe jednu věc: jak významnou pro bezpečnost dělníků na stavbách je nutnost skutečně odborného zkoumání patentů, poněvadž zdá se, jakoby si Patentní úřad nebyl vědom fakta, že udělením patentu podle zákonitých předpisů uděluje současně majiteli patentu právo na exploitování tohoto patentu, tedy provádění těch prací, které jsou patentovány, a že, je-li vydán patent na věc, která není s hlediska technického, v daném případě stavebně technického prozkoumána, vydává tím řadu, sta a tisíce stavebních dělníků v nebezpečí. To je věc, která musí býti zvláště podtržena.

Že nespokojenost s touto praxí Státního patentního úřadu je všeobecná, o tom svědčí další fakt, že veškeré stavební korporace v této republice, počínaje Inženýrskou komorou a konče Ústředním svazem živností stavebních si již x-krát stěžovali u p. ministra obchodu na působení Patentního úřadu, ale odpověď, které se jim dostalo, se vymyká vůbec jakékoli kritice, poněvadž se zdá, že byla sestavena tak, že p. ministr předložil stížnost Patentnímu úřadu a předseda nebo některý vedoucí činitel Patentního úřadu prostě odpověděl na tu stížnost podle svého vlastního názoru a p. ministr dal na to napsati odpověď a podepsal ji, aniž by ovšem zkoumal příčiny stížnosti a odůvodněnost odpovědi úřadu, který je mu podřízen. To je věc, která zasluhuje jistě veliké úvahy.

My jako poslanci nemáme zájmu na tom, aspoň ne já a moje strana, které osobnosti jsou v čele toho nebo onoho úřadu, máme zájem jenom na tom, aby povinnosti toho příslušného úřadu byly řádně plněny. A mám zde řadu dokladů o tom, a mohu je kdykoliv předložiti, že tímto úřadem nejsou hájeny ani zájmy těch činitelů, v jejichž prospěch Patentní úřad byl původně zřízen.

Pánové z Patentního úřadu nesmějí zapomínati, že nebyl zřízen úřad pro ně, nýbrž pro poplatníky tohoto státu. (Výborně! Potlesk.)

Pro pokročilost doby nechci se již zmiňovati o t. zv. užitných vzorech, které my ještě u nás zavedeny nemáme, ale mají je v Německu a měly by býti zavedeny i u nás, poněvadž by se velmi tím odlehčilo praxi Patentního úřadu.

Upozorňuji tedy poznovu p. ministra obchodu, průmyslu a živností na působení Patentního úřadu Československé republiky a neváhám říci, že by se doporučovalo, aby pan ministr ne z řad úředníků, nýbrž z řad odborníků této slavné sněmovny, odborníků-techniků - a máme jich zde řadu, máme tu inž. Záhorského, inž. Nečase a jiné odborníky - dal sestaviti komisi, která by s těch hledisek, o nichž jsem se jenom stručně zmínil, provedla náležité prozkoumání působení Patentního úřadu a naznačila cíle, cesty a prostředky, jak by se Patentní úřad mohl státi skutečně tím úřadem, kterým má býti.

Celkem jsem se zmínil jenom o několika otázkách, které spadají do resortu ministerstva obchodu, ale jsem aspoň ze svého hlediska pevně přesvědčen o tom, že významnost věcí je skutečně veliká. Musíme uvažovati o tom, jakou úlohu v životě hospodářském hraje stavební podnikání, že je to jedna z nejmocnějších pák celého hospodářského života a že v tom okamžiku, kdy dojde v tomto oboru ke krisi, ihned se tato krise odráží jasně a přesně v zrcadle celého našeho hospodářského žití. Je tedy potřeba, aby těmto věcem byla věnována patřičná pozornost, kterou reklamuji a jsem přesvědčen, že ji reklamuji právem.

Přednesl jsem určitá přání a stížnosti a chci tentokráte doufati, že ne jako v letech minulých přejde se přes tyto věci k dennímu pořadu, nýbrž že budou vyšetřeny a že se projeví vážná a upřímná snaha zjednati v těchto věcech určitou nápravu. (Potlesk.)