Důvodová zpráva k projednávanému rozpočtu jest pochvalným uznáním bývalé vládě, o které je všem lidem dobré vůle známo, že opravdu šetřila pro případ zlých časů. Uspokojení své nad dobrým stavem financí státu, zděděných po bývalé vládě, vyjádřil i pan ministr financí na schůzi dne 24. t. m. v sále knihovny hl. města Prahy, který dobře ví, co to znamená, když se přijde k pokladně plné. Bývalá koalice se starala, aby ve státní pokladně zůstalo pro hubená léta několik set milionů Kč. Právě v té vládě, o které tak mnozí šířili všelijaké zprávy, uplatnila se naše strana v míře opravdu uznání hodné. Právem se domnívám, že veřejný činitel, který není zaslepený stranickou záští, musí toto plus uznati. Bývalá vláda jasně naznačila směrnice pro úspěšné hospodaření ve státě tím, že provozovala důsledné šetření a vedla veřejné činitele formou přijatelnou k poznání, že bez šetrnosti nelze v našem státě hospodařiti.

Proto znovu a právem opakuji, nebýti dřívější vlády a jejího režimu, nebyl by tento rozpočet aktivní, vláda by musela dělat nové dluhy, situace naše by byla ještě horší. Mohli bychom veřejně děkovati, kdyby po každé vládě zůstalo aspoň tolik, kolik zůstalo po vládě bývalé. Prosím proto opětovně, podívejte se do rozpočtu a přečtěte si ještě jednou řeč pana ministra financí a přiznejte konečně, že to byla vláda do všech důsledků poctivá, řídící úspěšným způsobem osudy státu bez velikých slibů a hesel.

Dříve než přistoupím k podrobnému pojednání o některých kapitolách náležejících pod pravomoc ministerstva soc. péče, musím zdůrazniti ten smutný fakt, vyskytující se v našem životě, kterým jest přímo živelné opovrhování pracujícím člověkem, dělníkem! Jak velice se změnil během doby názor na dělníka, toho je nám důkazem způsob, jak se s pracujícím lidem nakládá. Dělník není ve vážnosti, protože je příslušníkem stavu, který je vydán na milost vykořisťovatelů. Ve středověku název tovaryš, dnešní dělník, znamenal hrdý název. Středověký člověk, ovládaný křesťanským smýšlením, věděl, že jeho povolání jest pro společnost zřízeno z vůle Boží, a byl hrdý na to, že plní ve svém řemesle a povolání Boží řád. Tím, kdo dovedl pracovat, středověk nepohrdal. Nebylo opovrhovaných tříd. To teprve doba liberalistického mamonářství dala místo práce čest penězům a má ve větší úctě člověka neužitečného, lenošivého s pytlem peněz zděděných než člověka pracujícího bez žoku peněz. Dokud se lidstvo nevrátí ke křesťanství, dokud mezi pracujícím lidem nebude pravého ducha křesťanského a společnost se nevrátí ke křesťanskému nazírání na důstojnost člověka a na jeho práci, nebude lépe a dělníci budou stále odstrkováni. Jest třeba, aby se pracujícímu člověku vrátila čest, jakou měl v dobách, kdy víra a křesťanský názor ovládaly smýšlení lidstva. Vzpomeňte jen významné encykliky velikého papeže dělníků Lva XIII., která byla jasným a zřetelným příkazem pro lidstvo v době rozmachu liberalismu, jak jest se dívati na práci dělníka, jak jest stále třeba ujímati se těchto opovrhovaných lidí.

Církev svými učiteli zdůrazňuje, že není hanbou pracovat, že však dělníku poctivě vydělávajícímu živobytí jest poskytnouti v životě tolik místa, aby se též staral o statky náboženské a duchovní. Člověk pracující stal se strojem, otrokem moderní doby, která vyssává mízu nedávajíc žádnou náhradu. Proto ta veliká bída morální, proto ten úpadek cítění s dělnictvem.

Vydatným pomocníkem všech, kterým jde o to, aby důstojnost člověka práce byla znehodnocena, jest novodobá robota, moderní racionalisace, prováděná v četných případech násilnickým způsobem. Dělník moderní doby jest na tom mnohem hůře, než dělník doby staré, i než jiné vrstvy v národě. Dělníka dnes drtí jednotvárnost práce, jak ji diktuje racionalisace a stroj sám. Chudému chalupníkovi v horách při práci zazpívá skřivánek a krása Boží přírody vnese trochu jasu do jeho duše. Dělník je v přítomné době obrazně ukován u nemilosrdného stroje, jako byli skutečně ukováni otroci na palubách starých galejí. Stroj je nemilosrdný a dělník jest jím vlečen stále jedním tempem. Dělník si nesmí odpočinout, nesmí přestat! Taylorův systém rozdělil práci na jednoduché výkony a zavedl nepřetržitý pracovní postup. Celé hodiny, dny, týdny a měsíce jest odsouzen dělník, aby konal výkon stále stejný, stále bez změny, stejně k umdlení, ba až k zoufání. Ve mnohých závodech jest odsouzen dělník, aby po celé týdny dělal stále tutéž práci, která jeho duši zabíjí. Stejně tomu tak je i v našich závodech, kde byla provedena racionalisace výroby. Moderní způsob výroby ovšem si vynutil takový způsob práce, ale duchamorná práce, vnucovaná strojem dělníkovi, měla býti vyvážena jinými výhodami, aby byl zjasněn zbytek dne, který dělníku zbývá po těžké, vysilující práci, po celodenní moderní robotě. Skutečné postavení dělnictva v pospolitosti občanské jest daleko vzdáleno toho, co jest spravedlivé. Liberální doba minulého století degradovala dělníka na živý stroj a práci na zboží. Stále platí pro práci materialistický zákon nabídky a poptávky a zaměstnavatel vyplacením smluvené mzdy, někdy i mzdy nesmluvené, dá prostě, co sám uzná za dostatečné, a tím pokládá svůj poměr k dělníkovi za vyřízený. Nehledí se, zda dělník může existovati při takových mzdách, stlačovaných pod životní úroveň. Na straně fabrikantově bojuje proti dělníkovi ještě hlad a tak dělník podléhá v tomto nerovném boji a vzdává se na milost a nemilost svým vykořisťovatelům. Je-li hospodářská krise, je dělník prvý, kdo ji ucítí ve formě snižování mezd a omezení práce. Stoupne-li však konjunktura, je opětně dělník posledním, který z ní má nějaký užitek. Kořistný kapitál jí s dělníkem z jedné mísy. Lidé, kteří ať již jakkoliv získali peníze, berou za to, že půjčí do podniku peníze, nadměrný zisk a zmenšují tak úděl, který po právu patří dělníkům, poněvadž bez jejich práce nebyly by vytvořeny tyto hospodářské hodnoty. Jen malé procento dělníků má z výroby podíl trochu spravedlivý. Výkazy Ústřední sociální pojišťovny jsou důkazem, jak velké procento dělnictva v našem státě má mzdy, jež nestačí naprosto k slušnému životu. Životní úroveň dělnictva jest namnoze velmi skromná, prostě proto, že nemůže býti vyšší pro nedostatek příjmů. Vedle nedostatků příjmových jsou to zvláště bídná obydlí, která zhoubně působí na zdraví dospělých a dětí, které v tomto podivném prostředí vyrůstají. V poválečné době je nejznatelnější bída mladých dělníků a dělnic, kteří vstupují do manželství! Tam by se měli jíti podívati ti pánové, kteří ještě neviděli opravdovou bídu. Tam by v těch různých koloniích viděli nahou pravdu a důsledky moderního vykořisťování pracujícího lidu.

Dejte dělnictvu především náležitou mzdu.

Prvým prostředkem k nápravě škod, vyplývajících z vysilující racionalisace a moderní otročiny, jest slušná, k životu dostačující mzda.

Či domníváte se pánové, že textilní dělník v severních Čechách může býti živ, bez újmy na svém zdraví, když v sobotu přinese domů asi 120 Kč, někdy o něco více, jindy opětně méně? Je to mzda, která může dostačiti k obživě jeho několikačlenné rodiny? Mzda, toť prozatím jediný podíl dělnictva na výrobě a čistém zisku zaměstnavatele! Mzda jest podílem na vzrůstu hospodářských statků, od mzdy závisí blaho statisíců rodin a dělnických dětí. Od mzdy závisí, zda bude dělník bydleti ve slušném bytě a kolik bude míti dětí, aby dostatečnou výživou mohl zajistiti jejich život. Od mzdy závisí, zda bude silná třída, jakou jest dělnictvo, zdravá, zda nebude zatěžovati stát, když nedostatečná výživa je uvrhne do nemoci a do léčení. Od mzdy závisí též značnou měrou i mravní výchova a úroveň kulturní výše tak ohromné složky v národě. Není proto správné volati po vyšší mravnosti, po lepším pořádku v domácnostech, po lepším životě rodinném, když se dříve nepostaráme, aby si dělníci mohli koupiti dostatečnou stravu, slušné bydlení a lepší prostředí, v němž vyrůstají jejich děti. Není spravedlivou mzda, která dostačí pouze k uhájení holého života dělníkova, když podnik vyplácí milionové zisky členům správních rad a financujícím bankám neúměrná procenta z půjčeného kapitálu. Proto se domáháme spravedlivého hodnocení práce dělníka, aby mzda úplně dostačovala k obživě a skýtala možnost uložení menších obnosů pro případ neštěstí, které se mnohdy dostaví zcela neočekávaně. Taktéž se s rozhodnou důrazností domáháme mzdy rodinné, aby dělník pečující o řadu dětí měl zajištěn větší podíl z odměny za práci než ten, který se stará sám o sebe. Jedině rodinná mzda může přinésti ozdravění poměrů v četných domácnostech dělnických, kde muž i žena dnes musí dříti, aby uživili několik svých dětí. Křesťanští zaměstnavatelé v Belgii a Francii zavedli již před delší dobou systém rodinné mzdy, který se neobyčejně osvědčil. Tam platí továrníci podle svého obchodního obratu určité procento do společné pokladny, z níž dostávají příplatky dělníci ženatí a s rodinou. Továrníku pak je lhostejno, zda zaměstnává ženaté nebo svobodné dělnictvo. Mzdu jim platí podle jejich výkonu, dělí se však se ženatými dělníky o část svých výdělků příslušnou částkou ze zmíněné pokladny. V dobách nynějších, kdy jsou výdělky tak skrovné, jest tím více třeba domáhati se rodinné mzdy jako předpokladu lepšího života pracující třídy.

Dalším prostředkem proti bídě dělnictva způsobené racionalisací výroby jest požadavek snížení pracovní doby. Dnešní doba pracovní, kdy dělník za změněného způsobu výroby má výkon neúměrný honoráři za práci, jest třeba zabývati se vážně otázkou snížení pracovní doby se zachováním základních mezd, zajišťujících dělníkovi slušný život. Snížením pracovní doby, zavedením mezd minimálních a provedením zdravé racionalisace bez újmy na dělnictvu a jeho zdraví můžeme podstatně zlepšiti stávající poměry celých statisíců dělníků. Prosím, jak chcete řešiti akutní krisi v textilu? Stále se mluví, že jedna třetina textilní výroby bude zrušena! Vím, že je to důsledek racionalisace, nadvýroby a nedostačujících obchodních smluv. Ale co uděláte s dělnictvem, s celou třetinou veškerého dělnictva textilního? Kam půjdou do práce ti lidé, kteří půl svého života nedělali nic jiného, než práci za stavem! Prosím, zde máte příležitost řešiti důsledky racionalisace a snah po zvýšení výroby! Myslím, že nic nebude jiného zbývati, než vážně přistoupiti k přípravě zákonného opatření, kterým bude stanovena směrnice pro snížení pracovní doby v tom průmyslu, kde se jeví nadvýroba. Snížení pracovní doby je jedním z prostředků k vyřešení krise naší výroby. Škodovy závody propustily dalších několik tisíc dělníků. To tedy znamená, že těch 7000 propuštěných nebude míti řadu měsíců žádný výdělek! Proč by nemohli tito lidé pracovat dále při snížené pracovní době? Výhoda tohoto opatření by byla v tom, že by aspoň něco vydělali, kdežto při propuštění úplném jsou odkázáni na podporu v nezaměstnanosti, případně na pomoc veřejných činitelů. Bude ovšem třeba činů a ne theoretických sporů, zda se může akce tato udělati. Čím více se bude debatovati, tím více bude škod mezi pracujícím lidem. Začíti tedy co nejdříve, to je podmínkou vydatné pomoci.

Křesťanské dělnictvo domáhá se závaznosti kolektivních smluv. (Výkřiky: Napřed musíte smlouvy udělat!) Až je budeme dělat, nepůjdeme si k vám pro radu; kdyby se mělo pracovati s vámi, tak by dělnictvo nemělo žádných smluv jako podmínky z dravého vývoje hospodářského a průmyslového. Kolektivní smlouva toť regulátor mezi dělnictvem a zaměstnavatelem. Kolektivní smlouva toť zákon, kterým se upravuje na celý čas poměr dělníka k továrníkovi a zajišťuje se klid ve výrobě. Bez kolektivní smlouvy není klidu ve výrobě, není potřebného přátelství mezi podnikatelem a dělníkem. Jsou dnes celé kraje, kde neni v závodech žádná kolektivní smlouva, kde zaměstnavatelé důsledně ničí všechny snahy po vybudování odborových organisací z toho důvodu, aby nemusili uzavírati kolektivní smlouvu. Máme řadu zkušeností v tomto směru, které jsou ovšem tak bolestné, že přímo křičí po okamžité nápravě poměrů. Prosím, jděte se podívat do Pelhřimova ke Kouřimským a zjistíte, že již řadu let tam nemají žádnou smlouvu, zaměstnavatel si dělá, co sám uzná za vhodno, vyhlásí mzdy bez ohledu na přání dělnictva. Nebo pila v Čachnově, tam jsou poměry rovněž takové. Také žádné smluvní dojednání, dělnictvo musí dělat to, co zaměstnavatel poručí. Jest proto nutno, aby zákonem byla uznána závaznost kolektivních smluv a jmenovány orgány, kterým by příslušelo dohlížení na zachovávání ustanovení. Po závaznosti kolektivních smluv volalo se s tohoto místa po několik roků, voláme po tom i dnes a doufáme, že se přece jednou dočkáme, že kolektivní smlouvy budou zde upraveny zákonem.

Jako doplněk k zákonu o závaznosti kolektivních smluv, jest náš požadavek po přijetí zákona o pracovních mzdových soudech, kterým by byla přikázána péče o zachování kolektivních smluv, řešení sporů ze smluvního poměru vzniklých. Nestačí dělat pracovní soudy, které budou řešiti pouze záležitosti dosud přikázané soudům živnostenským. Na to není třeba dělat zvláštní zákon. Když se tedy chce pomoci dělnictvu, pak jest třeba řešiti současně řadu spolusouvisících otázek. Mám obavu, aby připravovaná úprava nedála se na dlouhé lokty a aby naše dělnictvo nemuselo stále čekati na splnění daných slibů. Bez závaznosti kolektivních smluv, řádných pracovních soudů s náležitou pravomocí jest naše sociální zákonodárství kusé a nemá podle dosavadní prakse valné ceny pro dělnictvo.

Má-li dělnictvo dosáhnouti aspoň takové výše, jako tomu jest u jiných stavů v našem státě, a má-li se státi vážným činitelem při řešení problémů hospodářských, sociálních, průmyslových, musí míti zvláštní úředně uznané sbory, které by o jeho zájmy pečovaly, vhodným způsobem informovaly naši veřejnost a měly také právo náležité iniciativy. Těmito institucemi mohou býti jedině komory dělnictva pro práci a spotřebu. Je již v ministerstvu zásobování připraven návrh zákona o komorách práce a spotřeby. Pokud jsem informován, obsahuje tento návrh zákona náměty, se kterými naprosto nemůžeme souhlasiti.

Tak na př. volební právo do komor práce má býti obmezeno a prováděno opravdu nevhodným způsobem. Domnívám se, že každý dělník má právo býti členem komory práce, na výdaje její přispívati a při volbách funkcionářů hlasovati přímým, tajným hlasovacím lístkem. Nač delegáty, oprávněné voliče, neoprávněné voliče a omezené hlasovací právo? Komory práce musí se státi skutečným útočištěm všeho dělnictva a ne doménou některých činitelů. Kvituji, že už se začalo něco v tomto směru dělat. Žádám však, aby s přípravou zákona o komorách dělnictva nebylo otáleno, aby co nejdříve z ministerské rady přišel do poslanecké sněmovny návrh zákona o demokratických komorách dělnictva s náležitě vybavenou pravomocí, aby mohl býti co nejdříve uveden v život pod vedením zdatných odborářů, jejichž dosavadní zkušenosti a nestrannost jsou zárukou, že z připravované instituce nestane se stranicky zneužívaný sbor, jak toho máme v jiném oboru našeho života doklady. Komory práce musí býti prostředníky mezi dělnictvem a povolanými činiteli našeho veřejného a hospodářského života, akce schopným orgánem při řešení všech naléhavých otázek a problémů doby!

Podmínkou pro zdravý vývoj na trhu práce dělnictva je zákonem upravené zprostředkování práce. Dosavadní zkušenosti ukazují, že v tom směru máme řadu velikých nedostatků. Zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou poměry takřka desolátní. Roztříštěnost zprostředkovatelen, povolování zprostředkovatelen jednotlivcům, to jsou neméně důležité otázky, kterými se musíme zabývati. Takový majitel koncese na zprostředkování jest vlastně vykořisťovatelem ubohého dělníka, dělnice, pomocnice v domácnosti. Za obstarávané místo platí se v těchto výdělečných zprostředkovatelnách horentní obnosy. Proč, prosím, jsou tyto výdělečné podniky, mající užitek z bídy lidu, trpěny? Proč jsou dále i po smutných zkušenostech povolovány tyto nesociální instituce? Je již na čase, aby v tomto směru byl zjednán pořádek. Před několika nedělemi konala se porada zástupců interesentů v ministerstvu soc. péče, na které pojednáno o všeobecných zásadách řešení zprostředkováni práce. Doufám, že co nejdříve bude v tom směru vypracován návrh zákona, za jehož podklad mohla by s některými opravami sloužiti zpráva přednosty Zemského úřadu práce v Čechách. Naše skupina jest pro veřejné zprostředkování práce okresními úřadovnami, úřadovnami městskými, odborovými zprostředkovatelnami při jednotlivých odborových ústřednách. Dozor nad těmito institucemi charakteru veřejného svěřen by byl paritně složenému sboru. Jako samozřejmý požadavek klademe ovšem úplné zrušení dosavadních výdělkových zprostředkovatelen.

Účelnou úpravou povinných zprostředkovatelen práce pro dělnictvo odborově organisované i bez organisační příslušnosti vyřešíme též otázku sdělávání statistiky o počtu nezaměstnaných. Dosavadní způsob, jak se statistika dělá, je jistě nedostatečný, takže nám nemůže podati pravý obraz o nezaměstnanosti v našem státě. Jsou pouze dohady, kolik skutečně nezaměstnaných v našem státě máme! Pan ministr soc. péče uvedl, že jest nezaměstnaných přes 300.000. Soudím, že jich bude daleko větší počet, neboť zvláště na Slovensku nelze provésti ani úřední odhad pro nedostatek vhodných sil. Domnívám se, že i s rodinnými příslušníky počet trpících následky nezaměstnanosti je přes 700.000 osob. Jsou to strašlivá čísla, jejichž odstranění a náprava škod vyžádá si neobyčejně velikých obětí především z veřejných prostředků.

Podmínkou zdravé péče o nezaměstnané jest právě zmíněná dobrá statistika o počtu dělníků bez práce a krajovém rozložení. Při provádění péče o nezaměstnané musí se přihlížeti k místním potřebám krajů, kde se nezaměstnanost trvale vyskytuje. Naše nezaměstnanost, jako důsledek postupného krachu našeho hospodářského života, bude na řadu let trvalým zjevem. Není sice v našem státě tak veliká, jako ve státech sousedních, ale tu, prosím, si musíme uvědomiti, že u nás ještě nedostoupila vrcholného bodu. Dovolte mi, prosím, abych z tohoto místa prohlásil, že dosavadní způsob podporování podle gentského systému jest naprosto nedostačující a že znamená vykrvácení odborových organisací. Byla to naše strana, která při projednávání zákona o gentském systému projevila svůj nesouhlas, žádajíc, aby provedeno bylo pojištění pro případ nezaměstnanosti. Tehdy byl náš názor odmítnut těmi činiteli, kteří se domnívali, že pomocí gentského systému získají nové členy. Dnes sami vidí, že jejich očekávání nebylo splněno! Bylo potřebí řady roků, aby se přišlo ke zkušenosti, že gentský systém je nevhodný, že nezbude nic jiného, než vybudováni pojištění proti nezaměstnanosti. Vítám proto snahu po změně dosavadního způsobu a přeji si, aby přípravné práce žádané komise byly co nejdříve zahájeny. Nestačí říkati, že se na tom pracuje, když skutečnost jest jiná. Výhodou tohoto nového pojištění bude, že dojde k zachycení toho dělnictva, které dnes pojištění uniká. Odborové organisace, které dnes klesají pod následky nezaměstnanosti, budou se moci věnovati jiným úkolům, zvláště ve směru akčním, odborářském, mzdovém, sociálním.

K dosavadní praksi poukazuji jenom na to, že jest třeba, aby min. soc. péče poukazovalo jednotlivým organisacím větší zálohy, aby částky k vyúčtování předložené nebyly poukazovány zdlouhavě.

S ohledem na mimořádnou nezaměstnanost ve východních a severovýchodních Čechách jest nutno, aby stravovací akce prováděna byla ještě účelněji než dosud. Přidělované poukazy naprosto nestačí a jejich počet jest třeba zvýšiti. Jsou místa, kde je 400 nezaměstnaných dělníků, pro které jest přiděleno pouze 100 poukázek. Hlavně by měla býti péče při stravování věnována dětem postižených dělníků, které trpí podvýživou.

Rovněž produktivní péče o nezaměstnané potřebuje lepší organisace a účelnosti, aby totiž pomáháno bylo tam, kde toho potřeba nejvíce žádá. Dosavadní akce v tomto směru není dostatečná, třebaže se již povolilo na 10,000.000 Kč. Obnos tento ve srovnání s celkovou nezaměstnaností jest minimální. Bylo by si přáti, aby daleko větší počet žádostí veřejných stavebníků, t. j. okresů a obcí bral účast na této výhodě a poskytl tak možnost zaměstnání nezaměstnaným dělníkům. Proti nezaměstnanosti a škodám z ní vzniklým je potřebí společného úsilí všech stran. Musí se pomoci i když některé strany jsou proti podporování nezaměstnaných dělníků. Musí se pomoci proto, že nelze vyhoditi na ulici statisíce rodin postižených dělníků a ponechati je jejich osudu! Bídu, která je zde, nelze léčiti jejím zvětšováním, nýbrž opravdovým odstraňováním.

Při otázce nezaměstnanosti chci se zmíniti o péči o pracující dorost. Je jistě správné, že byl ustanoven zvláštní poradní sbor pro péči o mládež! Prosím však, aby příslušní činitelé měli na paměti, že tento sbor musí se státi sborem pracovním, aby mohl plniti svou povinnost. Máme v tom směru smutné zkušenosti z jiných poradních sborů, jejichž upřímné rady nebylo a není dbáno. Nestačí pouze rada, je potřebí práce! V rozpočtu ministerstva soc. péče jest položka 18,300.000 Kč zvyšována o 3,300.000 Kč pro péči o mládež a pracující dorost. Je to položka subvenční, z které jednotlivým korporacím jest přidělován určitý obnos. Bylo by záhodno, aby uveřejňovány byly zprávy, kterému spolku byla povolena subvence. Při této příležitosti poukazuji na ohromnou práci našich charitativních spolků, které věnují milionové částky na péči o mládež. Dělají to nehlučně, bez reklamy! Přál bych si, aby v rozpočtu min. soc. péče bylo též pamatováno na vydatnou pomoc těchto spolků, které jsou zárukou spravedlivé a poctivé péče o mládež i pracující dorost. Přál bych si též, aby připravovaný návrh zákona o povinné docházce do pokračovacích škol rozřešil již konečně otázku nedělního vyučování, že jej naprosto zakáže. Nemusím snad poznovu opakovati všechny důvody, které nás opravňují k uplatnění tohoto požadavku. Dosavadní praksí, vyučováním na školách v neděli odvádějí se mladí lidé od vykonávání povinností náboženských, čehož následky objevují se v míře netušené. Zpustlost mravů těchto mladých lidí je přímo strašlivá. Jedině návratem k Bohu a k víře Kristově můžeme napraviti ty veliké škody, které tak četnými pokrokovými činiteli byly mezi mladým lidem napáchány.

Hospodářská krise a bída mezi pracujícím lidem jest doplňována bídou mravní, kterou řada různých pokrokových činitelů v našem státě rozšiřuje. Nestačí tedy léčiti pouze jednu část, jest třeba se současně podívati na příčiny bídy mravní a naznačiti cesty a možnosti nápravy. Uvedl jsem již, že je bída mravní mezi mladými lidmi! Bída tato na místo, aby byla zmírňována, jest stále podněcována, takže dochází k výstřelkům přímo neuvěřitelným. Co dělá pokrokový tisk? Co dělají povolaní činitelé v různých výchovných institucích? Jejich činnost v tomto směru je přímo hrůzná! Český tisk pokrokových skupin přímo se hemží nemravnou insercí. Jsou to inseráty kuplířské, maserské, ochranných prostředků, lékařské a to těch lékařů, kteří stále upozorňují, že jsou zde proto, aby léčili určité choroby a jiné. Jsou časopisy, které v jediném čísle otisknou až na 50 a více podobných insertů. Jsou listy, které z těchto nemravných inserátů mají dobře se rentující obchod! Jsou listy, které otiskují serie nemravných obrázků, výňatky knih úplně pornografických! Před několika dny na Václavském náměstí kameloti křikem nabízeli brožůry o tajemství maserských salonů. Před krátkým časem policie udělala pořádek v maserských salonech. Zatkla řadu majitelů! Veřejnost naše čekala, že již nebudou žádné salony povoleny! Co se však stalo! Povoleny byly a inserce v listech, které občas roní slzy nad mravní zkázou národa, upozorňuje, že prý jsou v těchto salonech čerstvé síly! Prosím slavná sněmovno, naše veřejnost je otravována jedem, který je nejhroznější a nejhorší! Jedem mravní zkázy, jenž je rozšiřován pod dozorem státních orgánů. Je jimi trpěn, nic se proti neděje! Že nemáme zákonů, které by umožnili trvalý boj proti nemravnosti? Prosím, tu jest na nás, abychom takové zákony udělali! Není možno, aby se tato hlíza šířila dál! Jenom v Praze je prý přes 60 úředně povolených salonů, kde k obsluze hostí je zaměstnáno několik set mladých děvčat a mladých mužů. Jsou dva listy v Praze, které závodí v uveřejňování insertů těchto brlohů nemravnosti. Jeden je nezávislý, druhý je orgánem strany. Nechci nikoho skandalisovati, ale dovolávám se okamžité nápravy. Jistá tisková společnost vydala kalendář na rok 1931 na jehož 76 stránkách jsou nemravné inserty, nabízející různé zboží. Prosím, co dělal pan censor, který tak často dovede zabaviti politickou řeč, která jest v celku neškodná, ale proti těmto škodlivým činitelům, nemravné inserci nepodnikne nic! Z oficielních míst vyslovuje se politování nad vzrůstající nemravností, ale dovoluje se, aby na pražských nárožích, ulicích byly reklamy, nabízející různé ochranné zboží a jiné prostředky. Uvažme, že v Praze vychází nákladem 600.000 výtisků různé obrázkové časopisy, které dostanou mladí lidé do ruky a ve kterých čtou nabídky nemravné toho nejhoršího rázu. To, co nečtou v novinách, dočtou se v nemravných knížkách a různém braku, vidí za výklady různých obchodů, pro něž pracuje jenom v Praze přes 3500 reklamních tabul! Prosím to je ovoce té moderní výchovy, výchovy bez Boha, bez odpovědnosti! To je ovoce práce vaší, kteří jste svého času odhlasovali moderní zákon o rozluce manželské. Zákon, jehož obětí se stala bezbranná žena nebo i muž, jehož důsledky jsou katastrofální! Nejsme to jenom my, kteří voláme po jeho odstranění, jsou to též ty bezbranné oběti, někteří veřejní činitelé, ale hlasy nás všech jsou marné! Nikdo neslyší, nikdo nechce pomoci, třebaže stále se zdůrazňuje, že se něco udělat musí! Prosím, když nápravu, tedy ihned, dokud nebude pozdě! Neroňte pouze slzy nad bídou mravní, která se šíří z měst na vesnice, zapomeňte na svou pokrokovost a podejte nám pomocnou ruku k zahájení akce pro nápravu!

Nápravu důkladnou, čištění do všech důsledků! Kdo má pomoci? Každý! Jeden každý z nás, slovem, výchovou, tiskem. Pište v tisku proti nebezpečí. Censura musí konat povinnost! Zabavovat a přísně trestat všechny, kdož si z nemravnosti udělali obchod a dobře kvetoucí živnost! Tímto radikálním způsobem můžeme mnoho dobrého vykonati!

Nebude lépe, dokud se lidstvo nevrátí k Bohu. Trvalou nápravu bědných poměrů může ovšem přinésti návrat lidí k Bohu, k víře Kristově. Bez opravdové víry v Boha a jeho zjevenou Pravdu nebude u nás mravnosti, poctivosti, nebude u nás spokojeného života. Všechno naše konání musí býti podřízeno vedení Krista, který řídí osudy národů a států.

Pokud se týče těch několik námětů, týkajících se ochrany dělnictva, které jsem přednesl zde při projednávání rozpočtu, zvláště k rozpočtu ministerstva soc. péče, měl bych jen jedno přání, aby tam, kde jde skutečně o pracujícího člověka, hledělo ministerstvo soc. péče co nejvíce, aby bída, strádání a hlad právě dělnických rodin účinnou podporou státní byly co nejdříve odstraněny. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, jímž je p. posl. Náprstek.

Posl. Náprstek: Slavná sněmovno! Klubovní kolegové vyslovili se již o otázkách týkajících se živnostenského a obchodnického stavu, jakož i o jeho nezbytných potřebách.

Chci proto dnes slavnou sněmovnu upozorniti na obor jiné veřejné činnosti, jenž zvláště vyniká svojí silou a vyspělostí.

Jest to československé hasičstvo a jeho činnost nejen po stránce ochrany majetku před rozbouřeným živlem, samaritská jeho služba na ochranu zdraví a života spoluobčanů, to jest praktické provádění lásky k bližnímu, ale i jeho činnost vzdělávací a kulturní.

Tím více jest proto zapotřebí, aby naši veřejní činitelé věnovali svoji pozornost této všeobecně prospěšné korporaci, výcviku jejího členstva a zejména pořádání krajinských a župních hasičských škol a samaritských kursů.

Jako dlouholetý hasičský činovník mohu klidně prohlásiti, že u hasičstva nejde o plané společkování, o snahu blýsknouti se před veřejností v nápadném kroji, nýbrž o věc činu, důležitou nejen pro naši samosprávu, nýbrž i pro celý stát.

Hasičstvo samo o sobě jest jednou z největších našich nepolitických složek, v níž obětavě a nezištně pracují příslušníci všech vrstev a stran našeho státu. Stačí připomenouti si skutečnost, že v samotné Zemské hasičské jednotě české organisováno jest ve 143 župách 5040 sborů s počtem 162.766 mužů a 1040 ženských odborů, v nichž činno jest 6857 žen, jež prakticky provádějí lásku k bližnímu a dobrovolně plní svoji skutečně krásnou občanskou povinnost. Za těchto okolností jest zajisté oprávněná žádost, aby stát tomuto počínání věnoval svoji pozornost.