Podpora našeho musejnictví ministerstvem školství a národní osvěty je velice slabá. Uvažme jen, že se dostává našim vlastivědným museím a ne právě posledním podpory 500 až 600 Kč, některé dostávají polovici. Také umělecko-průmyslová musea venkovská, mezi nimiž jsou ústavy významné, nejsou podporována tak, jak by měla býti.

Na věcné výdaje archiválních úřadů není věnováno více než 57.000 Kč a na subvence jejich 85.000 Kč, což jistě je málo, uvážíme-li, co pro naši historii, vědu a právo archivy znamenají. V Praze máme dobře vedený ústav archeologický. Jeho předním úkolem je badatelská práce výkopná. Ovšem za 59.000 Kč lze vykonati velice málo a tato činnost jest odkázána na veřejnou dobročinnost. Také situace památkových úřadů je ubohá.

Na postupné vytvoření příští státní obrazárny dává ministerstvo dotaci 750.000 Kč, což znamená akvisici asi 7 obrazů. Umístění Moderní galerie ve Stromovce v budově převážně dřevěné je takové, že nikdo za její bezpečí nemůže přijati plnou zodpovědnost. Je vskutku již nejvyšší čas, aby přípravy pro státní galerii byly urychleny a ona byla uskutečněna.

I letos musíme vytknouti, že dosud nebyla předložena osnova zákona památkového. Památkové úřady nemají výkonné moci a i když nepodceňujeme mravní cit povinnosti veřejnosti i jedince vůči památkám, přece zůstává vždy litera zákona jako ultima ratio v situacích, kde se naráží na obtíže. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Každý rok a bohužel i letos s lítostí vzpomínáme, že národ Smetanův a Dvořákův nemá dosud důstojného umístění pro svoji hudební konservatoř. Její umístění v Emauzském klášteře je již otázkou naší národní cti, uvážíme-li jen tu velikou účast zahraničních umělců hudebních v Praze. Je smutné, že se dosud nepřikročilo ani k prvnímu kroku k řešení této naší kulturní nezbytnosti.

Žádáme také, aby naše ministerstvo podporovalo zřizování hudebních kursů nebo hudebních škol v krajích, kde se mimořádně hudba pěstuje a znalost její je základem výdělečně činnosti, jako to vidíme u nás na Šumavě. Má to veliký význam nejen umělecký, nýbrž i sociální.

Speciální debata rozpočtová připomíná našim jednotlivým ministerstvům stanovisko jednotlivých politických stran ke příslušnému rozpočtu za tím účelem, aby byl vzat ve správě toho ministerstva na to zřetel. Ten smysl mají i naše připomínky. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pí. posl. Čižinská.

Posl. Čižinská: Právě projednávaný a předem již všemi koaličními stranami schválený rozpočet je nejenom dalším dokladem třídního charakteru tohoto státu, ale skýtá zároveň příležitost, viděti sociálfašisty při t. zv. zákonodárné činnosti pro dělnictvo a široké pracující vrstvy.

Ve chvíli, kdy vy rozpočtem zabezpečujete své ministerské a poslanecké platy, statisíce, ba miliony pracujících žen plny starostí očekávají zítřek, jak se svými rodinami budou živy. Jaký je život těchto žen a jaký jest jejich rozpočet? Dnes, kdy již přes 400.000 nezaměstnaných proletářů je bez práce, jako dar takřka v desítimiliardovém rozpočtu je pro celý rok 74 mil. Kč pro nezaměstnané, ač na černou havěť, na pátery, na biskupy, faráře a jejich kuchařky dáváte 107 mil. Kč. Tak se jeví ta vaše práce o nezaměstnané, že dělník nezaměstnaný dostane z tak vychvalované vámi péče ministra soc. demokrata dr Czech a 20 Kč a ještě ne všichni. Ptám se jménem žen nezaměstnaných dělníků, jestli by pan soc. demokrat ministr Czech nevyměnil na půl roku svoji kuchyni s kuchyní těchto žen, které za 20 Kč týdně mají býti živy mnohdy i s rodinou?

Při stále rostoucí nezaměstnanosti je v rozpočtu pro nezaměstnané, jak jsem uvedla, 74 mil. Kč, zatím co na policejní orgány a úřady je 160,944.000 Kč vedle položky na politickou správu v zemích 226,972.000 Kč a na četnictvo 283,394.000 Kč. To ukazuje, že vláda složená ze sociálfašistů všech odstínů, nár. demokratů, klerikálů a agrárníků v době krise, ze které nemá východiska, zabezpečuje se před hladovějícími dělníky pendreky, bajonety a olovem. Sociálfašističtí vůdcové, kteří pronášenými zde referáty chtějí oklamati dělníky, pronášejí referáty samozřejmě pro jejich noviny, ale prohlásili jak v rozpočtovém výboru, tak i zde už předem, že pro rozpočet hlasovati budou. Je pustou frází sociálního demokrata Srby, když mluví o hlasování se zaťatými zuby. Správně měl říci, že budou hlasovati s plnými žaludky, aby buržoasie převalila břemena na pracující třídu, aby oni udrželi ministerská křesla a hlavně platy. Náš návrh, aby byly škrtnuty položky pro ministry, kteří mají vedle svého poslaneckého platu ještě dle rozpočtu každý 133.000 Kč ročně, mimo to, aby poslanecké platy byly sníženy podle sociálního postavení poslanců a upraveny na 2000 až 2500 korun, byl již ve výboru rozpočtovém zamítnut jednosvorně jak nár. demokraty a agrárníky, tak také všemi sociálfašisty. Dr. Kramář, který si z potu textilních dělníků nashromáždil miliony, drze ukázal zde včera kurs fabrikantů na snížení mezd. Prý se nesmi nikdo leknouti toho, když v zájmu udržení průmyslu se sáhne k snížení mezd. Ohlašuje zde generální útok na mzdy dělníků, který dnes již v mnoha částech je prováděn. Právě textilní dělnictvo, z nichž na 65% je dělnic, nejvíce trpí ohromnou krisí a nezaměstnaností. Platy dělnictva textilního ve mnoha - můžeme říci - ve většině míst jsou 70 Kč za týden a mnohdy ještě méně. Velmi často mají dělníci v druhém týdnu ještě doplatiti na zálohu 150 Kč neb 120 Kč, kterou prvý týden dostanou. A to mají výdělek za plný týden. Při stále omezené práci mají, když pracují týden neb 5 dnů ve 14 dnech, skutečný příjem také 60, 70 Kč na 14 dnů. Právě v těchto továrnách je racionalisace tak vystupňována, že dělnice přicházejí z práce úplně vyčerpány. A při tak ohromné nezaměstnanosti hlásí živnostenské úřady, že bylo pracováno 16 mil. hodin přes čas. To znamená, že pod patronancí úřadů, které jsou vždycky velmi benevolentní k fabrikantům, dává se fabrikantům ochotně možnost nutiti dělníky k práci přes čas, zatím co jsou zde armády nezaměstnaných bez práce, za spoluúčasti živnostenského inspektorátu se povolují práce přes čas. Při úřadování soc. dem. ministra Meissnera jako ministra spravedlnosti, fabrikanti přímo kradou peníze z nízkých mezd v podobě pokut. Šikány v závodech neznají meze. Za každou maličkost dělnictvu a hlavně dělnicím je nadáváno a jsou nejbrutálněji napadáni. V Náchodě, v textilním středisku, vidíme, že dělníci v továrně musí každičkou malou chybu, která se stane i bez jejich viny, draze zaplatiti, aby se udrželi v práci. V žilinské sukénce soc. dem. dělník měl býti propuštěn nebo zaplatiti 1800 Kč pokuty a soc. dem. sekretář se přimlouval u dělníka, aby to zaplatil. Teprve na odpor dělníků a zákrok členů záv. výboru rudých odborů musel býti dělník přijat zpět bez náhrady. A při těchto přímo zoufalých poměrech ohlašuje representant těžké buržoasie další útok. Útok na mzdy v brněnské Kemce, v žilinské sukénce, na Frýdecku a v řadě míst je přípravou generálního útoku na všechno textilní dělnictvo. Jestli však fabrikanté chystají vše k společnému náporu proti dělnictvu, tak dělníci se připravují, Rudé odbory a komunistická strana budou organisovati odpor dělnictva, který vzrůstá. Textiláci se dnes přesvědčují, že od útoků v jednom oddělení nebo jednoho závodu přicházejí textilbaroni k přípravě útoku v celých oblastech, a to jak na Liberecku a v celých severních Čechách, tak také ve východních Čechách a na Slovensku. Nezaměstnanosti a bídy má býti využito ke snížení mezd a k zavedení ještě tužšího režimu v továrnách. Ale na tento útok musí textiláci odpověděti pevným semknutím jak zaměstnaných s nezaměstnanými, tak také jednotným bojovným nástupem dělnictva v závodech proti snižování mezd. Dělníci vědí, že snižování mezd mohou čeliti jedině tím, když se bez ohledu na sociálfašistické sekretáře postaví jednotně do obrany, když [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 111 této těsnopisecké zprávy.] budou již nyní voliti výbory, jednoty v závodech a přes hlavy sociálfašistických sekretářů se postaví na obranu svých zájmů.

Platy dělnic i v ostatních závodech, a to jak v prádelnách, tak dělnic kovodělných i lučebních jsou stejně nízké. V továrně Orion vydělávají mladá děvčata také jen 60 Kč za týden a úřady, které nevidí, že je dělnictvo nuceno pracovati přes čas, které přehlížejí, že dělnice jsou správou závodů přes svou vůli přímo drženy, benevolentně povolují fabrikantům práci přes čas a ihned vyšlou celý kordon policie, jakmile se dělníci chtějí poraditi, jak se mají hájiti. Při schůzi svolané v tomto závodě rudými odbory asistuje celý sbor uniformované a neuniformované policie pod vedením dvou komisařů. Dělnice pod důsledky racionalisace klesají vyčerpáním a v nemocenských pokladnách spravovaných sociálfašistickými byrokraty dostanou aspirin nebo borovou mast jako lék.

Mám zde dopis, který jasně ukazuje, jak se nemocenské pokladny a úrazové pojišťovny, které jsou ovládány sociálfašistickými byrokraty, chovají vůči dělnictvu. Anna Hlaváčková, textilní dělnice u firmy Klazar ve Dvoře Králové, přišla 19. března 1928 k úrazu na pravé noze. Od té doby byla léčena, ale tak, že na konec jí byla noha odňata. Protože úraz nebyl hlášen ihned v době, kdy k němu došlo, neboť dělnice doufala, že se vyléčí a nebude to míti pro ni následků, odmítá nyní úrazová pojišťovna jakoukoliv podporu a dělnice živoří v největší nouzi. To je dokladem, jak tyto instituce, které jsou financovány z peněz dělnictva, do nichž dělnictvo ze svých maličkých příjmů musí každý týden odváděti příspěvky, pro dělnictvo pracují. Sociálfašisté nyní prohlašují ve všech časopisech, že drahota klesá, že klesají ceny. Dělnické ženy nám však ze všech míst píší a ptají se, jak mají se svými příjmy vystačiti, a ministr zásobování, soc. demokrat Bechyně, oznámil v rozpočtovém výboru, že prý chystá několik receptů na odstranění drahoty.

A jak vypadají ty recepty v praxi? Tvrdilo se, že toto ministerstvo bylo utvořeno, aby čelilo lichvě. Zatím bylo proti lichvářům a keťasům vážně postupováno pouze v r. 1918 a 1919, a nebyl to ministr Bechyně, ale byli to vrátivší se z fronty dělníci, kteří ovšem chtěli proti keťasům zakročovati. Vývojem byly tyto akční výbory suspendovány, aby se pánům neuškodilo a letos v rámci působnosti tohoto ministerstva zásobování byla zavedena obilní cla, míchání mouky a vymílání obilí. Zrovna v té době bursa zaznamenala, jakmile se začal projednávati ve výboru zákon o míchání mouky, vzestup cen o 8 Kč na 1 q obilí. Sociálfašisté, kteří dali agrárníkům milionové presenty v podobě vývozních listů, navrhují ústy p. ministra Bechyně jako recept proti zdražení změnu názvu ministerstva, a to, aby se ministerstvo zásobování nazývalo ministerstvem pro spotřebu. Tedy, změna firmy: místo "ministerstvo hladu - ministerstvo bídy". To jistě hladové dělníky nenasytí a nebudou z toho nic míti.

Další recept, který navrhuje ministr Bechyně na řešení krise, je návrh zákona proti kartelům. Jak protikartelovým zákonem budou koncerny přinuceny provésti snížení, když jsou ve správních radách těchto kartelů a koncernů zastoupeni členové vlády a koaliční poslanci, kteří berou vysoké tantiémy za tuto funkci, to dělníci si jasně zodpovědí. Když posl. Pik je členem správní rady koncernu Škodovka, když nár. socialista Stránský je vůdcem kartelu pražských železářů a min. dr Engliš vedoucí osobou kartelu Anglobanky, jsou to zájmy finančního kapitálu, které nedovolují žádné opatření, jež by mohlo přinésti nápravu a sociálfašisté jako vykonavatelé zájmů finančního kapitálu nemohou a nesmějí učiniti nic, co by tyto zájmy mohlo poškoditi. Slibují boj proti kartelům a sami zavádějí monopoly v Anglobance a v koncernu Škodovky.

Celý boj proti lichvě se vyčerpává v boji proti mlékařům a malým živnostníkům nebo trhovcům-chudákům, kteří sami mnohdy trpí pod následky poměrů, a je bílou vranou v historii ministerstva zásobování, když to stihne nějakého velkokeťasa.

Ohlášený návrh na zřízení poradních sborů v praksi bude znamenati, že bude sice o nějaké koryto více, a že se budou byrokrati holedbati tím, co dělají, ale pracující masy mají zkušenosti, že všechny tyto instituce jsou pro kočku, pro to, aby se klidnou cestou nespokojenost umlčela a že příčinou drahoty je soukromokapitalistický systém, který umožňuje vykořisťování člověka člověkem. Dělnické ženy, které přes to, že jsou obchody plné zboží, nemají co dáti dětem jíst a ony chápou jako chápe celá dělnická třída dnes, že boj proti drahotě může býti veden úspěšně, ale ne v rámci institucí zde navrhovaných, [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Také nyní dělníci si uvědomují, že jedině tento postup bude správným řešením otázky lichvy a otázky keťasů, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] jednotným nástupem veškerého dělnictva, veškerých pracujících vrstev odstraní se příčiny, které umožňují lichvaření a keťasení, odstraní se soukromokapitalistický řád.

Ministr zdravotnictví musil přiznati v rozpočtovém výboru, že ze 100.000 lidí ročně umírá 128 lidí na tuberkulosu a na rakovinu přes 16.000 ročně. Co to znamená, musí-li ministr zdravotnictví přiznati tyto číslice, pak je to krvavá obžaloba vládnoucí třídy, která volá všechny chudé pracující ženy do boje! A při tom, když 16% dětí umírá na souchotiny a takřka 90% proletářských dětí trpí následky podvýživy, je to výsměchem pracujícím ženám, když v rozpočtu je na péči o mládež zařazena položka 26,659.000 Kč. Zhoubné důsledky dnešních poměrů se jeví v řádění rakoviny. Příčiny jsou v sociálních poměrech. Dělnické ženy, pro něž přírůstek znamená katastrofu v rodině, brání se, musí se brániti různými způsoby proti otěhotnění, musí se brániti proti nevítanému přírůstku do rodiny, a jsou nuceny vzhledem k §u 144 vyhledávati různé pokoutní cesty. Buržoasní paničky, kterým za peníze v sanatořích jsou k disposici lékaři, aby bez ohrožení proveden byl zákrok, nemusejí odnášeti na zdraví následky tohoto zákroku. Chudé pracující ženy, které stěží seženou pár korun pro bábu, dávají všanc své životy a trpí často po celý život následky v podobě různých vnitřních nemocí. Kdyby se měla provésti správně zkoumáni o příčinách rakoviny, ukázalo by se, že veliká část příčin leží právě v tomto problému. A při tom, když dělnická matka dává život všanc, aby uchránila skývu chleba pro ostatní děti, vaše měšťácké soudy honí ženy a odsuzují je do kriminálu za to, že nechtějí rozšiřovati armádu souchotinářů a ploditi děti se znakem otroka na svět. Dělnické ženy dnes vidí tento rozdíl, vidí, že tato otázka byla rozřešena v sovětském svazu, kde žena má právo rozhodovati, chce-li neb nechce-li míti dítě a lékařskou pomoc má zajištěnou zdarma. O poměrech zdravotnictví svědčí poměry v Pražské všeobecné nemocnici, kde v místnosti pro 14 lůžek je naraženo 24 lůžek a nemocní musejí ležeti na zemi. To není řídkým zjevem, to je na denním pořádku v pražské nemocnici, že nemocní prosí lékaře, aby tam byli ponecháni. Jak jest postaráno o ty, kteří mají pečovati o nemocné, kteří mají míti vzhledem k těžké práci, již vykonávají, silné nervy, ukazuje to, že ošetřovatelky, které mají 60 nemocných na starosti, musí při noční službě přespávat v posluchárně. Jsou případy, že těžce nemocní pacienti, když v bolestech křičí, jsou vyneseni na chodbu, aby nerušili druhé nemocné. A měšťácké časopisy zodpovědnost za tyto poměry v pražských nemocnicích svalují na lékaře, na ošetřovatelky, aby zastřely příčiny těchto poměrů. Ministerstvo zdravotnictví, jehož dohledu podléhají tyto nemocnice, těchto věcí nevidí a přehlíží, jakým způsobem je pečováno o nemocné v pražských nemocnicích. Tyto úkazy nejsou ojedinělé, vidíme takové poměry i v jiných nemocnicích, na příklad v nemocnici košické.

Tato fakta jasně ukazují pracujícím ženám třídní charakter našeho rozpočtu, ukazují, že nikoli trpělivostí a mlčením, nýbrž postavením se do bojovné pohotovosti dělnické fronty budou smeteny všechny vaše třídní rozpočty a výpočty.

Dělnické ženy svými delegátkami, které vyslaly do SSSR, se přesvědčily, že za vlády dělníků a rolníků byla zena nejen politicky, nýbrž i hospodářsky zrovnoprávněna, že budováním socialismu a prováděním pětiletého plánu se řeší otázka netoliko nezaměstnaných, nýbrž i péče o dítě, která je tam na prvním místě. Ženy v Sovětském svazu jsou rovnocenné ve všech pracích, ve všech institucích, k nimž mají schopnosti. V kapitalistickém světě se ženy odstraňují z úřadů a lepších zaměstnání - v Sovětském svazu je ženě otevřen každý úřad, věda i každý obor práce. Pro děti jsou zřízeny zvláštní jesle. Zřízením velkých kolektivních kuchyní odstraňuje se připoutání ženy k umořující a neracionální práci v domácnosti. Dělnice mají nárok na 14 dnů dovolené a při těhotenství mají 4 měsíce plný plat. V Československu jsou ženy §em 82 vyhazovány z práce po 4 týdnech nemoci. Tím jsou trestány za to, že dávají život novému pracovníku pro společnost. Tento § 82, který je metlou netoliko žen, nýbrž i veškerého dělnictva, je jasným dokladem toho, jak dovedou si kapitalisté své zákony přizpůsobiti své potřebě. Návrh sociálfašistů na novelisaci §u 82 je čistě humbug, poněvadž každý dělník, který měl příležitost v továrně poznat, co § 82 znamená, ví, co to znamená, je-li zde dávána fabrikantovi možnost vyhodit dělníka z práce za to, že nemůže se dostavit do práce nebo že se špatně podíval na t. zv. představeného podle vašich názvů. Tento paragraf není však vyškrtnut v návrhu předloženém sociálfašisty. Všechny těžkosti, které jsou v §u 82 obsaženy, tam zůstávají. Dělníci musí si vynutiti odstranění §u 82 jinou cestou a ne návrhem, který zde byl předložen.

Zběsilé útoky, vedené smečkou imperialistů proti Sovětskému svazu, ukazují dělnickým ženám nebezpečí nového vraždění. Štvanice v soc. fašistických časopisech ukazují úlohu sociálfašistů ve službách imperialistů proti jedinému dělnickému státu, který je jedinou vlastí pracující třídy celého světa. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 27. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Häuslerovi.

Posl. Häusler (německy): Velectěné dámy a pánové! Ve skupině, která se nyní projednává, jest také kapitola ministerstvo soc. péče. I když nemůžeme býti spokojeni s částkami zařazenými pro toto ministerstvo, poněvadž jest ještě mnoho naléhavých úkolů, které dlužno vyříditi, a jichž jest nezbytně třeba pro dělnictvo, přece můžeme s jistým zadostiučiněním konstatovati, že pro toto ministerstvo v novém rozpočtu jest zařazeno kolem 41 milionů Kč. Zvýšení jest však ve skutečnosti větší, poněvadž dlužno počítati s úsporami, které budou jistě velmi značné ve skupině péče o válečné invalidy úmrtím válečných invalidů, provdáním válečných vdov, dospíváním válečných sirotků.

Chci vyjmouti jen několik číslic, které ukazují, že se dosáhlo potěšitelného pokroku v rozpočtu pro sociální péči. Zvýšení vidíme u položky péče o nezaměstnané částkou 51 milionů, podpory stavebního ruchu 19 milionů, starobní podpory 8 milionů, zaopatření invalidů 13 1/2 milionů, péče o mládež 4 1/2 milionů, sanace nemocenských pokladen 3 miliony, dohromady zlepšení o 99 milionů proti roku 1930.

Uvážíme-li nynější hospodářskou krisi a dnešní nezaměstnanost, neznamenají ovšem dosud provedená opatření žádné řešení, ale ukazuje se, že naše práce za dnešních mocenských poměrů nebyla bez úspěchu. Vidíme, že nezaměstnanost ještě stoupá, a musíme počítati s tím, že nezaměstnanost potrvá přes zimní měsíce. Jestliže již za pravidelných poměrů musí se počítati se vzrůstem počtu nezaměstnaných v zimě, budou ovšem čísla nezaměstnanosti letos v zimě stoupati ještě mnohem silněji. V pravidelných dobách určitý počet sezonních dělníků našel zaměstnání i v zimních měsících, ať již v hornictví, ať již jako domácí tkalci nebo v jednotlivých podnicích. Toto přechodné zaměstnání v této zimě nebude možné, vyhlídky jsou stále slabší i pro budoucnost, poněvadž pro racionalisační metody bude stále po ruce dostatečná náhradní reserva dělníků. V dobách krise, jakou máme nyní, jest však umístění sezonních dělníků, kteří byli zaměstnáni v živnosti stavební a v zemědělství, úplně vyloučeno.

Jestliže pan ministr sociální péče ve svém výkladu v rozpočtovém výboru referoval, že koncem září bylo hlášeno 103.068 nezaměstnaných, že však podle zkušeností musíme počítati se 300.000 a ještě více nezaměstnanými a s ještě větším počtem neplně zaměstnaných dělníků, pak tato čísla jsou dnes již jistě překročena. Že vývody ministra soc. péče odpovídají skutečnosti, dosvědčují výkazy Ústřední sociální pojišťovny. V srpnu 1929 bylo hlášeno 34.789 nezaměstnaných. Sociálně pojištěno bylo v srpnu 2,680.693 pojištěnců. To dělá dohromady 2,715.482. V srpnu 1930 bylo sociálně pojištěno 2,541.838, tedy o 173.644 méně. Ale v srpnu 1930 bylo hlášeno u prostředkovatelen práce jen 88.005 nezaměstnaných. Uvážíme-li ještě, že se při sociálním pojištění nepřihlíží k těm, kdo jsou zaměstnáni v hornictví, dále k soukromým a veřejným zaměstnancům, železničářům atd., pak dlužno konstatovati, že ve vývodech ministra soc. péče stav nezaměstnaných, uvedený číslem 300.000 a ještě větší počet neplně zaměstnaných, nebyl vzat příliš vysoko. Ale i když tato krise bude překonána, budeme míti v budoucnosti ještě velké množství nezaměstnaných. Musíme s tím trvale počítati. Podle statistických čísel v posledních letech činil průměrný stav nezaměstnaných vždy přes 30.000 lidí. Tento stav se nezlepší a pro budoucnost musí býti učiněno opatření. Tento stav má svou příčinu v racionalisačních opatřeních a v zavírání závodů, jejichž následky pociťujeme zvláště v západních, severních a východních Čechách, ale i na severní Moravě. Sta a tisíce lidí jest vyřazeno z výrobního procesu a nemá naděje, že v dohledné době najdou opět trvalé zaměstnání. Dělníci v německých krajích jsou ovšem postiženi ještě daleko hůře než v českých. Dělníci v německých krajích musí trpěti více, poněvadž v době špatných obchodů nemají možnosti nalézti přechodné zaměstnání, kdežto v českých krajinách spíše se něco najde, poněvadž jde převážně o zemědělské kraje mimo to ještě proto, že největší část průmyslu, především exportního průmyslu, to jest průmysl textilní a sklářský, leží v německých krajích tohoto státu. Tento stav zhoršuje se také tím, že se při zadávání státních dodávek téměř vůbec nepamatuje na průmysl v německých krajinách. Připočteme-li ještě k tomu, že jest tisíce předčasně restringovaných zaměstnanců, kteří nemohou žíti z neobyčejně nízké pense a donuceni nouzí buď musí ztlačovati mzdy, anebo přijmouti práci za levnou mzdu za jakýchkoli podmínek, čímž se ještě četným nezaměstnaným ubírá živobytí, pak jest pochopitelné, že se krise v německých krajinách tohoto státu projevuje strašlivěji než v ostatních krajích. Několikráte bylo již upozorněno na smutný osud nezaměstnaných v Rotavě a na Trutnovsku. Na severní Moravě není to lepší. Upozorňuji, že ve Frýdlantu nad Moravicí r. 1929 byl trvale zavřen jediný tovární podnik, přádelna lnu. V blízkosti, kromě několika pil, není žádného podniku. V politickém okrese šumperském v Sobotíně a v Rejholticích byly trvale zastaveny asi před 4 lety tamější železárny, dále v září 1929 ve Vízmberku přádelna lnu, v Šumperku továrny na hedvábí Slivet akc. spol. a Eisenberger, také ve Starém Městě byly přechodně zastaveny grafitové podniky. V Holbě jest zastavena přádelna lnu rovněž od r. 1929. V těchto okresích jest lnářský a hedvábnický průmysl nejpřednějším průmyslem a dnes jest tam jen jeden podnik textilního průmyslu, kde se ještě pracuje po celý týden, avšak i tento musil v létě přechodně pracovati pouze částečně. Ve Šternberku jest textilní průmysl již po léta úplně ochromen a situace jest tam ještě mnohem beznadějnější a jediný podnik, který tam ještě je, jest již jen tabáková továrna. To jest jen malý obraz, abych vylíčil, jak vypadá situace dělnictva na severní Moravě. Poslední výkaz úřadu pro prostředkování práce pro politický okres šumperský vykazoval 3500 hlášených nezaměstnaných, kterážto číslice v tomto měsíci ještě značně stoupne. V posledních dnech bylo hlášeno, že dva velké podniky budou zaměstnávati jen polovici dělnictva, a to střídavě. Představte si jen nouzi a bídu těchto lidí. V údolí Děsné, kde železárny a přádelny stojí již několik let, dělníkům se již nepodařilo nalézti trvalého zaměstnání. Působí otřásajícím dojmem, když nezaměstnaní, kteří již nemohou dostávati žádnou podporu, si stěžují, pláčí a táží se: Co máme dělat, bude se tato nouzová výpomoc, která nás, třebas nuzně, chránila aspoň před hladem a zimou, poskytovati ještě dále? Nemůžeme hladem spáti. Nemůžeme již spáti a nemůžeme se již do syta najísti, to jest k zoufání. V této situaci jest naléhavá otázka, zda se bude poskytovati ještě dále tato nouzová výpomoc. Nebo nezaměstnaní se táží, jak jsem to slyšel před několika dny, kdy přišla ke mně jedna žena a tázala se: "Ráda bych prodala domek, jsem bez práce, podporu již nedostanu, muž je bez práce a nedostane také žádnou podporu a také syn jest bez práce. Za několik těžce našetřených korun koupili jsme si domek, ale nechci hladověti a raději domek prodám. Vyhlídku na práci již nemáme, neboť ani mladí lidé nemohou najíti místo". Za takovéto smutné situace dlužno za všech okolností poskytnouti pomoc a každý rozumný člověk uzná, že naléhavé pomoci jest nezbytně třeba. Poukázky na potraviny jsou ovšem jen malou pomocí. Ale pro lidi, kteří stojí před ničím, znamená to přece nějakou pomoc, poněvadž jinak by musili zemříti hladem. Prožívá-li krisi zemědělství, poukazuje-li se na ohromný počet vyrovnání a konkursů, musíme říci, že tito lidé mají přece aspoň něco k jídlu a jejich pracovní síla jest zachována, kdežto dělník, který jest po týdny a měsíce a léta bez práce, přišel o živobytí a tím ztratil vše a není již s to, aby se uživil a šatil a mimo to ještě ztrácí své zdraví.

Za takovýchto poměrů vzrůstají ovšem také požadavky na nemocenské pojišťovny, které krisí, poklesem počtu pojištěnců následkem nezaměstnanosti a tím stoupajícím počtem onemocnění jsou neobyčejně těžce postiženy. Zavedením částečné zaměstnanosti klesají mzdové třídy, a smlouvy o částečné zaměstnanosti staly se u okresních pojišťoven již trvalým zařízením. Jestliže tedy rozpočet zvyšuje podporu v nezaměstnanosti a obsahuje malý příspěvek na sanaci nemocenských pojišťoven, jeví se v tom jen uznání nouze těchto ústavů a nezaměstnaných. Při této příležitosti bych upozornil, že jest nezbytně nutno, aby se příslušná místa také zabývala otázkou podpory v nezaměstnanosti pro pohraniční dělníky. Situace pohraničních dělníků jest zoufalá. Měl jsem příležitost přezkoumati tyto poměry. Dělníci z Československa, kteří pracují v Německu, musí tam platiti příspěvek na pojištění pro případ nezaměstnanosti, ale přijdou-li o práci, nedostanou nic, poněvadž bydlí v Československu, v cizině. Jde o sta a tisíce lidí a příslušná místa musí se co nejdříve zabývati úpravou této otázky, aby toto dělnictvo nebylo trvale těžce poškozováno. Ještě bych upozornil, že dřívější občanský blok úplně selhal právě v sociálním zákonodárství a jest vinen, jestliže se dnes v době krise musí vznášeti na stát vyšší požadavky. Přes dobrou konjunkturu nebylo učiněno žádné opatření, ačkoliv již roku 1926 v Praze na sjezdu tří velkých svazů textilního dělnictva v přítomnosti zástupců příslušných ministerstev byl vznesen požadavek a energicky žádáno novelování zákona o podpoře v nezaměstnanosti. Již tenkráte se žádalo vybudování pojištění pro případ nezaměstnanosti, při nejmenším však prozatím zlepšení gentské soustavy. Včasná novelisace v době dobré konjunktury byla by umožnila také odborovým organisacím, aby si nashromáždily větší reservy. Působí zvláštním dojmem, když řečník německých křesť. sociálů, pan posl. P. Fritscher přišel zde s požadavkem, aby se pomohlo německému textilnímu průmyslu, dožadoval se státních dodávek, dále pojištění pro případ nezaměstnanosti, zápůjček svazům, smírčích komisí, změny §u 82 h) živn. řádu, zlepšení podpory pro přestárlé, podpory stavebního ruchu, když po tři léta byli jazýčkem na váze a kdy měli rozhodující vliv na vládu a bez jejich pomoci byl by se občanský blok rozpadl, a přece v oboru sociální péče nevykonali téměř nic. Vedle zhoršení sociálního pojištění vytvořili jediný sociální zákon, pojištění přestárlých, ale tendence tohoto zákona jest úplně pochybená. Nyní však žádají, aby se pomohlo starým lidem, kdežto podle zákona, který vydali pro přestárlé, není na tuto podporu ani právního nároku. Základní tendence zákona jest pochybená, poněvadž podpora jest vázána druhem povolání, zda oni lidé byli by bývali podrobeni pojištění či nikoliv. Musí-li se již pro přiznání podpory pro přestárlé vzíti za základ úplná nemajetnost a nezaměstnanost, nemělo by se již zkoumati, zda oni lidé podle svého životního povolání byli by bývali podrobeni pojistné povinnosti. Bylo-li pro tento účel v nynějším rozpočtu zařazeno o 8 milionů Kč více než vloni, jest to přece jen malé zlepšení. Domníváme se však, že ona částka nestačí, poněvadž jest nezbytně třeba, aby podpora pro přestárlé byla podstatně zlepšena.