Vážení pánové, zásobování u nás trpí nedostatkem kontroly, nedostatkem pochopení veřejnosti a máme-li ten obor zachovati, musí býti lépe vybaven a já bych raději řekl: Toto ministerstvo zrušte, dejte ho k sociální péči, ať máme méně ministerstev, zato lépe vybavených. Chtěl bych případně a mohl bych jíti dál, ale o tom nechci mluviti, to je věcí další kapitoly.

Veřejné zdravotnictví a tělesná výchova.

Mám po ruce zprávy velmi zajímavé, kde se praví, že ministr dr Tiso, když byl ministrem, snažil se věnovati velikou péči ústavům zdravotním, ústavům lázeňským ve prospěch zdraví národa. Máme ovšem také ještě jiné ústavy a jsou ještě potřebnější, jsou to nemocnice, ústavy choromyslných, jsou to různé nemocnice místní a okresní. Byl jsem nedávno v Praze na Karlově nám. v oddělení ambulantním a jiných klinik, kde se provádějí operace přímo v masách. Obdivuji naše lékaře, asistenty a ošetřovatelky, že vydrží od rána do noci v tom ovzduší tak samaritánsky pracovati. Obdivuji, že naši lékaři věnují celé své zdraví a život péči o zdraví národa. To musíme všichni uznati, ale dejme jim k tomu prostředky pomocné, peněžní a hlavně dejme jim ústavy dobře vybavené.

Byl jsem nedávno v nemocnici Baťově ve Zlíně. Pan Baťa má nemocnici dobře vybavenou, má operační nádherný, světlý, vzdušný sál, opatřený všemi moderními nástroji; a takové ústavy jsou právě způsobilé vyhověti i předpisům dnešní hygieny a dnešních vědeckých operativních zákroků u nemocných. Ale v ústavech tmavých, nevzdušných, dokonce takových, kde se tísní jeden na druhém, často hrozí nebezpečí smrti, a víte dobře, že svěřovati život lékařům, znamená vlastně dáti jim do rukou svůj život na pospas. Když lékaři nemají po ruce prostředků, tu ve své přepracovanosti také mohou jejich nervy vypovědět, a to pak odnášejí nemocni a rodiny. Chtěl bych tedy říci, aby se ústavy vybavily daleko lépe a schopněji.

Ministr Tiso věnoval velikou péči lázeňským ústavům, Jáchymovu, Tatrám atd. Já jsem některé věci zkoumal trochu zblízka a zjistil jsem, že do těch lázní jezdívá mnoho deputací. V Jáchymově jsem byl svého času a právě tam jsem zjistil, že tam jezdí deputace z ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, všelijaké komise, mívají tam hostiny, mají dobře placené diety, ale zkoumání radioléčby, rakoviny atd. se děje v menší míře. Prosím tedy, méně cest, méně diet a hostin v lázních, ale více péče lázeňské pro lidi nemajetné a nemocné. To je více potřeba.

Ministr Tiso chtěl vybaviti ústav pro kontrolu lázní, ale bylo mu to znemožněno. Chtěl stavěti veliký ústav v Tatrách, kde jsou velmi dobré podmínky k léčení tuberkulosy. Tuto akci je třeba urychlit.

Tím jsem aspoň krátce také tuto otázku narýsoval, že je třeba v ní více pozornosti a péče o zdraví národa a více systematické práce všeobecné.

Mám tu ještě další otázku, a to otázku mezinárodních smluv. Mezinárodní úmluvy u nás se velmi málo cení. Nechci nikoho urážet, ale jsem přesvědčen, že velká řada poslanců nevšímá si vůbec otázky mezinárodních styků po stránce sociální a hospodářské. Kdo z vás měl možnost tyto otázky poněkud zkoumat zblízka, mohl se přesvědčit, že dnešní sociální svět není omezen na jisté teritorium, že dnešní problémy se týkají celého světa a jsou řešeny s hlediska mezinárodního. A tu náš parlament má také povinnost řešiti tyto otázky prakticky, zkoumati, zdali tyto smlouvy schválil jako sousední státy, aby potřebám svým vyhověl, a tu máme ještě veliké mezery. Je to zvláště zákon o práci žen, mladistvých dělníků a dělnic, otázka žen těhotných. To všechno není ještě u nás ratifikováno vládou. Mluví se zde o sociálním pokroku, ale jsme ještě daleko za jinými státy po stránce mezinárodních konvencí a styků. Také zde je třeba sáhnouti k práci intensivní a účelné.

Ještě několik krátkých slov k otázce staropensistů. Je nesporno, že úprava pensí starým osobám byla velmi vhodná a včasná. Bylo třeba tu otázku řešiti čistě s hlediska nejnutnější lidské potřeby existenční. Nejsme ještě u konce, abychom mohli říci, že jsme spokojeni. Jsou tam ještě veliké mezery, aby ti lidé byli schopni žíti aspoň poněkud lidsky. Přimlouvám se za to, aby parlament otázky pensistů řešil opět a opět znovu, aby se nahromaděné bolesti zkoumaly a aby se těm lidem vyšlo vstříc pokud žijí aspoň na těch pár roků jejich života.

Otázky kulturní v našem státě jsou dalekosáhlým problémem.

Zde byly již různé řeči proneseny o otázkách kultury. Je to otázka církví v našem státě, otázka školství, jsou to otázky vzdělání lidu, otázky duševních potřeb celého národa. Myslím, že poměr církví v našem státě je tou dobou uspokojivý a že právě modus vivendi vyřešil tento poměr tak kladně, že byly znemožněny tou dobou kulturní zápasy v našem veřejném životě státním. Nechci říci, že tato otázka uspokojila již plně katolický lid, také nechci říci, že je to zásluhou té neb oné strany, že modus vivendi byl vyřešen. Napsal jsem otevřeně, že ministr Beneš řešil tuto otázku úplně samostatně bez ohledu na lidovou stranu, která nemá žádné zásluhy, že tato otázka byla vyřešena způsobem kladným. Napsal jsem veřejně v novinách, že lidová strana nemá zásluh na modu vivendi. (Výkřiky: Vy musíte chválit Beneše!) Ne, nemusím, mám pro to důvody jiné. Konstatoval jsem ve svém článku, že lidová strana za Benešem běhá a věsí se mu na šosy. (Slyšte!) To je pravda. Tedy vytýkati něco mně, je nesmysl. (Hlasy: Vždyť je to vládní strana!) Tož má míti radost, že se za Beneše stavím, to je přece funkce vládní strany.

Konstatuji, že u nás poměr církví po této stránce může býti posuzován tak, že máme náboženskou svobodu. Bohužel, máme u nás jistý teror, který se provádí v malém. (Posl. Myslivec: Až na to Slovensko, zeptejte se, pane kolego, jak to vypadá! 3/4 katolíků nemají žádného ministra a evangelíci mají ministry dva!) Hned se zmíním o tom, čí je to vina. Máme zde jistý druh náboženského teroru. Přes to, že nemáme kulturní boj, máme náboženský teror, který se provádí v malém více méně pod pokličkou, a to ve prospěch politické strany. Bohužel, je to trapné, když to musím říci jako katolický poslanec, že neprovádí se teror na nevěrcích, odpadlících od církve, ale že provádí se teror na katolících, katolíky samými. Jest to kapitola velmi smutná pro náš politický život, když vám řeknu, že na př. chudobné tovární dělnici, která je v třetím řádu a jest u nás organisována, se hrozí nepodáním svátostí, když vám řeknu, že je možno v tomto století, v našem státě v době náboženského klidu, že dělnice u zpovědnice trpí za to, že jest v politické straně křesťansko-sociální. (Posl. Myslivec: To není možné!) Pane kolego, mám o tom doklady. Stěžoval jsem si jménem strany na jistých místech, bohužel nebyli jsme slyšeni, jak se patřilo. Uvádím tyto zjevy jako abnormální, které odporují úplně katolickým akcím. Katolická akce je něčím vyšším, ta znamená, že všichni katolíci ze všech politických stran ve všech státech se účastní života náboženského, tvoří celky farní nebo celky větší, kde v čele s biskupem a kněžími získávají nesmrtelné duše do církve katolické. Ale když politická strana si zpachtuje náboženství, nebo dokonce přivlastní vliv biskupa a některých kněží a užívá toho proti katolíkům, pak jest to trapný zjev, který odporuje úplně katolické akci. A vy jako katoličtí poslanci - nemám vůči vám zaujatosti osobní - nemáte trpěti, abyste získávali vliv pomocí těchto prostředků, je-li strana vaše dobrá, čistá, udrží se bez náboženského teroru, a to svojí prací sociální, hospodářskou, kulturní a ne terorem a násilím na těchto lidech. (Hlasy: Děkujeme pěkně za radu!) Já to uvádím pro vaši informaci a myslím, kdybych uvedl konkrétní případy po jiné stránce, žasli byste, že je to možné v republice, ve státě osvíceném, v době po světové válce, jak malí lidé pracující, dobří republikáni, vlastenci, trpí pro své přesvědčení politické, terorem dokonce náboženským. Ty věci časem odpadnou. Viděli jste, že to nepomáhá, viděli jste na Ostravsku volby do závodních rad, které byly zkušebním kamenem; náš směr se drží pevně a poroste dále, a to ve prospěch katolicismu stejně jako jiný směr. Pánové, buďte ubezpečeni, že po stránce náboženské kultury hnutí křesťansko-sociální jako v jiných státech i u nás si drží linii pevného katolicismu náboženského a nesmí se ani o vlas uchýliti od zásad Kristových, desatera přikázání a že na této linii setrvá neochvějně dále. My jsme toho názoru, že dnešní doba (Výkřiky komunistických poslanců.) nesnese farizejství náboženského, náboženského pokrytectví, že dnešní doba je dobou náboženství živého, náboženství pravdy a skutků, a myslím, chceme-li prováděti skutky lásky k bližnímu nerušeně na zásadách nového politického útvaru, pak je v tom veliká pomoc po stránce hmotné, náboženské a duševní.

Dále bych chtěl říci něco o poměrech na Slovensku, o nichž se zmínil kol. Myslivec ve své poznámce. Poměry ty dobře znám a bohužel, musím konstatovati, že v republice všechny strany nevěrecké, socialistické, liberální a také zemědělské mají jakýsi jednotný postup také pro Slovensko a jednotnou politickou linii v celém státě, a také na Slovensku. Bohužel, jen v táboře katolickém vidíme rozeklanost a rozervanost na Slovensku, tam se potírají ve prospěch nepřátel církve až je mně to líto a trapné. (Hlas: Jako vy na Moravě!) Pane kolego, my jsme nedali příklad, nýbrž p. ministr Šrámek.

Poměry slovenské vyžadují rychlého řešení, ale mám za to, že se ty věci na Slovensku lepší, že se episkopát sám koncentruje k jistým snahám, a politické strany na Slovensku uznávají, že je tam třeba sociální práce, která je i duchovní prací náboženskou.

Tento postup, pánové, je otázkou zlepšení poměrů na Slovensku a také myslím, že spěje k dobrému.

Přicházím k závěru svých poznámek, které jsem, bohužel, musil jen krátce naznačiti a chtěl bych konstatovati jedno: Státní rozpočet, který projednáváme, zase umožňuje vládě život na celý rok, život, který bude pozměněn všelijakými novými zjevy a okolnostmi a který bude případně často dosti tvrdý a těžký. O tom nepochybuji, ale myslím, že ve vládě najde se tolik pochopení, že státní rozpočet není sděláván pouze pro zájmy několika osob, nýbrž tento rozpočet plyne z kapes tisíců pracovníků drobných a nejmenších a má býti jeho částka věnována těmto vrstvám zpět.

Pochopí-li u nás vláda velký smysl státních otázek s hlediska finančního, kulturního a sociálního, pak ten život půjde snadněji. A v dnešní krisi hospodářské najde se cesta, aby bez otřesů a pohrom ve státě zlepšil se zvláště život lidí pracujících, aby byli šťastni a spokojení v tomto státě. (Potlesk.)