Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

201 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, Bradáč, dr Dérer, inž. Dostálek, Mlčoch, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 87. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly naléhavé interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Naléhavá interpelace:

posl. inž. Kalliny a druhů vládě, jaké katastrofální účinky má zastavení mnoha průmyslových podniků, způsobené hospodářskou krisi a neodpovědnými opatřeními, čímž mnoho tisíc dělníků a zaměstnanců jest bez milosti vydáváno nejtrpčí nouzi,

posl. Kopeckého, Jurana a soudr. ministrům vnitra, spravedlnosti a zahraničních věcí o úředním rozpuštění Svazu přátel Sovětského Svazu.

Předseda: Došly dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. dr Holotu ministru vnútra o liknavom vybavovaní vecí cestovného pasu Karla Fehéra (č. D 360-III),

posl. Fedora ministru železnic o spišsko-novoveskej stanici (č. D 365-III),

posl. dr Keibla ministru financí ve věci pana Fr. Herrmanna, výrobce gumového a stužkářského zboží v Rumburku (č. D 361-III).

Předseda: Došla odpověď na dotaz.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Odpověď ministra financí na dotaz posl. inž. Kalliny o žádosti válečné vdovy Matyldy Kraftové za přidělení trafiky (č. D 228-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 640) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1931 (tisk 780) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 70. schůzi posl. sněmovny dne 25. září t. r.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o druhé její části, kulturní a sociální, započaté ve včerejší, 86. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Čuřík, Čižinská, Krosnář; na straně "pro" pp. posl. Vičánek, dr Lukavský, Häusler, Hodina, Polívka, Jurnečková, Košek, Hummelhans, Myslivec, dr Hajn, Vávra, dr Štefánek.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. Čuříkovi.

Posl. Čuřík: Vážená sněmovno, vážení pánové! Projednávání státního rozpočtu provádí se, bohužel, způsobem, který je obvyklý už ve vládních stranách tohoto parlamentu. A já musím protestovati proti tomu, že tak rychlým promrskáváním vede se generální i specielní debata ve sněmovně a že tak málo času se ponechává poslancům, aby se mohli vyjádřiti o hospodářství státu pro příští rok. Tento způsob jednání podlamuje parlamentarismus v našem státě, a jestliže se dnes všeobecně naříká na nepochopení parlamentarismu, dá se z tohoto způsobu jednání soudit, že také naše vláda, ačkoli parlamentární, parlamentarismus podlamuje. Je zajímavo, že v této vládě jsou zúčastněny strany levice i pravice a že levice, která zejména na to klade důraz, aby demokracie byla u nás prováděna v pravém slova smyslu, dává si líbiti tento způsob, který pravičácké strany samozřejmě mají na zřeteli. Pánové z dřívější vlády jsou už tomu zvyklí a tyto manýry uplatňují v dnešní vládě, neradi slyší kritiku, poněvadž potřebují pro své činy co nejméně kritiky veřejnosti. A v tomto směru, bohužel, i naše levice ve vládě více méně přitakuje těm manýrám a snahám, které nejsou nikterak ve smyslu demokracie parlamentární.

Máme před sebou veliké dílo rozpočtu státního a zejména kapitoly, o nichž se v této chvíli jedná, týkají se velkých mas našeho národa, zaměstnanců, dělnictva, staropensistů a týkají se také kultury našeho národa. Dotknu se krátce, pokud mi čas dovoluje, především otázky, která se dnes řeší ze široka, otázky hospodářské krise. Mám za to, že celý systém, který se dnes k tomu upíná, nemůže vyřešiti hospodářské krise ani u nás, ani v jiných státech. Chci, vážení pánové, zdůrazniti toto: Velmi často se zapomíná, že mírové smlouvy, které byly uzavřeny pro celý svět poválečný, nesou na sobě pečeť soukromého vlastnictví neobmezeného, pečeť podnikatelství, které starý systém liberální více méně uplatňoval. A tu bych chtěl zdůrazniti vůči socialistům celého světa, že propásli vhodnou chvíli, když po převratu v dobách uzavírání mírových smluv dovolili uzákoniti v řádě světovém, abych tak řekl, soukromé vlastnictví neomezené, na němž dnes basíruje celý systém výrobní a podnikatelský. Uvážíte-li, váženi pánové, že v mírových smlouvách, které jsou pro nás dnes evangeliem a na jejichž nekonečné platnosti v rozsahu politickém všichni trváme, ta nejhlavnější část, týkající se ochrany práce zaměstnanců, dělnictva celého světa, basíruje na soukromém podnikatelství liberálního smyslu, pak nežádejte od dnešního systému, aby vyřešil krisi hospodářskou způsobem radikálním. To je všechno, po mém soudu, příštipkářství.

Včera řekl dr Kramář správně, ovšem se svého stanoviska, že se mu zdá, že hospodářská krise u nás má pečeť politickou. To je pravda, poněvadž dělnictvo na celém světě dnes nejenže trpí bídou hmotnou a duševní bídou z toho vyplývající, nýbrž i nespokojeností politickou, poněvadž na sobě cítí, že jisté vrstvy, které mají stejné právo politické, mají obrovské výsady hmotné, hospodářské, kterými v niveč uvádějí politické právo těchto mass zaměstnanců a dělníků. Tato politická snaha dělnictva celého světa nese se k tomu, aby vedle práva politického přišlo i právo hospodářské. Nemyslím v radikálním smyslu komunistickém, nýbrž křesťanském, ve smyslu zásady spravedlnosti, lásky k bližnímu a v tom smyslu musím také naléhati, aby se uplatnil ve společnosti lidské nový křesťanský řád demokratický, protiliberální, protikapitalistický. Vážení pánové, kdyby byl komunismus basíroval na těchto zásadách křesťanské spravedlnosti a nebyl se vrhal přímo do pekla nenávisti, nelásky, diktatury, zloby a sobectví, mohl se přiblížiti k těmto krásným ideálům křesťanství a spasiti svět. Jsme však na sto honů od sebe a tu trváme ovšem na tom stanovisku, že kapitalismus nemůže se poraziti komunismem, nýbrž novým řádem křesťanským, kterým by byla lidová demokracie na celém světě.

Řešení hospodářské krise dnes spočívá na otázce odbytu a cenové politiky. Tyto dva problémy se stýkají spolu při otázce hospodářské krise té neb oné. Na jedné straně vidíme obrovské nadbytky vyrobených prostředků, množství zboží, které chrlí továrny, závody racionalisované, moderně vyzbrojené novými patentovanými stroji, na druhé straně však toto množství hospodářských výrobků leží na hromadách, ve skladištích, zásobárnách, a lid se nemá čím ošatiti, co obouti, nemá nábytek, nemá kuchyňského zařízení a venku nemá zemědělství dosti strojů. To všechno je nedostupné lidu, ačkoli toho jsou hromady vyrobeny. Cenová politika zde zase hraje velkou roli. Ceny jsou tak vysoké, že jsou nepřístupny lidem, kteří mají malé příjmy. Včera jsem poslouchal ve schůzi Ústřední soc. pojišťovny řeč p. guvernéra dr Pospíšila o novém hospodářském plánu soc. pojišťovny. Velmi zajímavě zdůraznil, když se mluvilo o úrokové míře pro příští rok, že je možno pozorovati, že tento hospodářský proces světový dosud nepřináší žádný otřes úrokové míry, že stále se udržuje dnešní systém úvěrový. Při jiných krisích hospodářských před válkou i po válce jsme viděli, že úroková míra rapidně klesala, kdežto dnes se drží na určité výši. Bankéři, banky neslevují se své úrokové míry. Co v tom vězí?

Vězí v tom okolnost, že vkladatelé, držitelé akcií peněžních podniků a jejich výtěžků nechtějí se spokojiti s menším úrokovým ziskem, trvají na stále stejně vysokém úroku a zisku ze svých peněz. Pokud nebude možno zde sáhnouti na reservy ziskové v bankovnictví, v peněžnictví, pokud akcionáři nesleví na akciích a zisku, nemůžeme čekati snížení cen výrobních v jejich podnicích. Tu jest samozřejmo, máme-li řešiti krisi, že musíme sáhnouti na hlavní kořeny té otázky, na ziskuchtivost. A tu musíme řešiti tak, abychom znemožnili hromadění kapitálu v několika rukou na úkor celku a celé společnosti. To je zásada čistě křesťanská, kterou již svatí otcové hlásali po řadu let. Lev XIII. to velice krásně zdůraznil, když v encyklice "Rerum novarum" prohlásil, že majetek není vlastnictvím jen několika osob, nýbrž že má býti pouze spravován ve prospěch celé společnosti a nikoliv ve prospěch jednotlivců. Tu, jak znovu zdůrazňuji, stáváme se často směšnými, když se hádáme o hospodářské krisi a ten hlavní pramen a kořen té celé dnešní krise, dnešní bídy sociální pomíjíme.

Nezaměstnanost stále stoupá. Mám zde po ruce data statistického úřadu práce ze Ženevy z poslední doby. Nezaměstnaných, kteří jsou hlášeni v odborových organisacích a přesně tedy kontrolováni, je ohromný počet ve všech státech. V Německu 2 miliony, v Rakousku 156 tisíc, v Belgii 48 tisíc, v Kanadě, kde býval příliv zaměstnanců velice vítaný, máme dnes nezaměstnaných 18 tisíc, v severní Anglii, v Irsku 2,119.000, ale dnes již o 600.000 nezaměstnaných více. Italie má podle zprávy odborových svazů nezaměstnaných 390.604, t. j. 375.000 úplně nezaměstnaných a zbytek částečně nezaměstnaných. V Polsku je nezaměstnaných 170 tisíc, v Rumunsku 23 tisíc, ve Spojených státech 9%, zde není přesná číslice. Ve Francii máme minimální počet, asi 1000 nezaměstnaných, podporovaných organisacemi. Také v Rusku podle statistiky úřadu práce ze Ženevy je nezaměstnaných 1,300.000. Rovněž velká číslice, vzhledem k tomu, že počet dělníků není tam velký. (Hlasy: Kde jste vzal tu statistiku?) Je to statistika úřadu práce ze Ženevy, tedy data velice přesná a spolehlivá.

Poukazuji, že tento stav je pouze v odborových svazech. Kolik je částečně nebo úplně nezaměstnaných nekontrolovaných mimo organisace, nevíme, ale jistě je to číslo značně vyšší. Vážení pánové, uvažte tuto okolnost: Je možno, aby tito nezaměstnaní lidé trvale snášeli krisi hospodářskou, aby čekali rok od roku, jak se znovu na ně krise vrhne novým tlakem? To není možná. Dříve to snad ještě šlo, ale není to možno přece dnes, kdy je vyvinut smysl pro rodinný život a smysl pro právo malého člověka. To vědomí malého člověka stále stoupá a my nemůžeme čekati, že tato masa lidí bude klidně a trpělivě snášeti příkoří, kterého se jí dostává od společnosti. Arcibiskup dr Kordač řekl ve svém projevu v tisku uveřejněném správně, že hrozí katastrofa sociální a revoluce občanstva, nezmění-li se situace těchto bídných, kteří jsou dnes v bídě a nezaměstnanosti. A tu právě také naše republika musí si uvědomiti, že její úkol sahá po této stránce trochu dále.

Pan zpravodaj ve své zprávě uvádí, že máme vydání v rozpočtu v tomto roce větší o 1/2 miliardy. Je to suma číselně značná, nepopírám. Dr Hnídek uvádí správně, z čeho plyne tato větší položka. Jednak je to důsledek jednání v Haagu, nezaměstnanost, jsou to staropensisté, invalidní péče atd. Když to vše uvážíte, pak je 500 mil. Kč suma poměrně malá na dnešní situaci, a já bych chtěl říci, že kdyby vláda a také v té vládě socialisté poněkud lépe se dívali na stav odborových svazů, které dnes jsou neobyčejně postiženy touto krisí, musili by říci, že svazy musí býti okamžitě sanovány. Když pánové sanovali nedávno a sanují ještě stále banky a družstva, často zkrachovaná, jak nemají si pak všímati takových celků, jako jsou odborové svazy, které mají na svých bedrech velkou odpovědnost, a to říkám bez rozdílu, ať jsou to ty, či ony strany, to je zásadně stejné.

Odborové svazy vykonaly veliký úkol po stránce hospodářské a sociální a zachytily tu vlnu bolševismu po převratě, ony svým postupem umožnily klidné řešení sociálních problémů u nás a dnes stále odnášejí ten popřevratový tlak a dnešní krisi na svých bedrech. Apelujeme tedy na činitele vládní, aby se této otázky ujali, aby ji lépe studovali, číselně a prakticky, a věnovali odborovým svazům největší péči po stránce finanční pomoci. To je pomoc jistě účelná, veřejná a nikoli pokoutní.

Máme zprávy z poslední doby, že ve vládních stranách se usiluje znovu o pomoc některým bankám. Tak Moravská banka v Brně, fusovaná ze 4 bank téměř finančně zruinovaných, domáhá se opět 200 mil. Kč na sanaci pro další provoz. Je to trapné, když to musím říci jako poslanec našeho sněmu. Nejsem poslancem oposičním v tom smyslu, jak se to často posuzuje, ale mám k vládě kladný poměr, jsem republikánem a jako takový musím se dívati na rozpočet státní s hlediska praktického a státního, a tu mne velmi mrzí, že právě naše banky vydírají ze státní pokladny sta milionů korun. Kdyby se ta částka obětovala hned pro účely hospodářské, pro řešení hospodářské krise, kdyby se toho užilo na stavbu silnic, státních budov, na účely bytové péče, ani neceknu. Tento obnos však poplyne do rukou několika jedinců v té bance. Tam sedí několik matadorů politických stran, kteří na to čekají jako na kořist, aby se toho uchopili, aby sanovali zkrachovaný podnik a dávali si navzájem dary pro politické účely. Taková sanace je nemravná, přímo protistátní, poněvadž ochuzuje stát o peníze a korumpuje veřejný život. A takové sanace provádějí se u nás, bohužel, bez parlamentu, bez kontroly účetního dvora a bez kontroly rozpočtového výboru. To je to smutné. Kam to spěje? Takové podniky vycucají stát, vyčerpají peníze, ale zase jsou v krachu a nemají.

Pan ministr financí se v tom fusování trochu zklamal. Měl dobrý úmysl, chtěl míti větší podniky finanční, aby byly finančně schopné pomoci státu, kdyby bylo třeba, ale zklamal se. V takových podnicích jsou požadavky politických stran takové, že vyssávají mízu z podniků a končí krachem nebo státní sanací. Máte-li peníze na tyto účely, co je pak půl miliardy na podporu meliorace, na stavbu silnic, na podporu nezaměstnaných dělníků? To je nepatrný pakatel! Chci zdůrazniti, že tato suma, o niž rozpočet byl překročen, je sice slušná pro naši veřejnost a pro těžké poměry, ale že neodpovídá potřebám, kterých dnešní situace vyžaduje, a je daleko za sumami, které se dávají bez parlamentu na účely bankovní a jiné.

Vážení pánové! Mluví se zde o krisi v zemědělství a řekl správně p. zpravodaj ve svém projevu, že tato krise má zcela jiné odstíny. Kdežto v krisi průmyslové vidíte nezaměstnané dělnictvo, v zemědělství máte pouze pokles cen, nedostatek odbytu, ale není nezaměstnanost, tam scházejí dokonce pracovní síly. Pan zpravodaj řekl správně, že je třeba přeměniti tento stav a nezaměstnaných používati v jiných povoláních. Je to nová nauka, že dnes, pánové, se provádí nová přeskupení pracovních sil do jiných povolání. U nás je průmysl, na př. textilní, tak zhuntován, jak se říká lidově, že půjde sotva dále. Jest tam ještě řada podniků, které ještě úplně zaniknou a padnou, aby zbylo jádro, které bude odpovídati domácí potřebě a vývozu. To znamená ještě další ruinování textilního průmyslu. A kam mají jíti dělníci? Na jakou práci mají býti přeskupeni? Uznávám, že by se pro ně našla v zemědělství místa, ale jenom přechodně, v určitou dobu sezonní. Zemědělství má dnes hospodářské stroje dobře vybavené, se sklizní jsou brzy hotovi, je brzy po žních, řepa brzy vyorána, všecko brzy zpracováno a vymláceno, co potom tedy? Dělník je zase bez zaměstnání. Je sice lepší něco nežli nic, ale pánové, to uznáte sami, že zemědělství nemůže dáti dělníkům trvalé, pevné celoroční zaměstnání. Tato krise se nedá tak lehko odstraniti a přesunování dělníků jest velmi těžké.

Kol. Vávra se včera jaksi rozhořčoval nad tím, že mnozí lidé se štítí práce. (Posl. Vávra: To jsem neřekl, to je lež! Řekl jsem, že práce je dosti, ale musí se hledat!) Já to rád opravím, kolego, nechci ti stěžovati stanovisko. Ale toto stanovisko není snad stanoviskem jenom kol. Vávry, naopak, vykládá se venku, že ti lidé jsou lenoši, a slyšíme to i od lidí, kteří o sobě rádi říkají, že jsou dobrodinci dělnictva. Nemůže býti řeči o lenosti. Dám vám malý příklad, skutečně tragický, který jsem zjistil na Brněnsku. V malé obci Voleticích u Brna je 160 dělníků, kteří tam mají své domky a pole. Z těchto 160 dělníků je 60 bez zaměstnání, 40 pracuje jen 2, 3 dny týdně a jenom 40 pracuje trvale. To je obrázek přímo typický z takové dělnické venkovské obce, kde přes polovinu lidi je bez práce, bez zaměstnání, nemají, jak se říká, do čeho píchnout. A nedaleko v okolí jsou pozemky, dvůr, a mohou ti lidé pracovat? Nemohou. Nemají nikde práce. To je velmi trapný stav, a k tomu říkám jedno: zde v Praze se na to, bohužel, hřeší, je zde klid ve sněmovně i ve vládních síních, ale venku to vře, v těch lidech to přímo hárá. Nemůžeme tu dnešní sociální bídu podceňovati, jsou to zjevy trapné a velmi nebezpečné. Kdo z vás chodí mezi lid, musí to uznati a dáti mi za pravdu. Tyto věci nemohou býti odbývány řečmi o lenosti nebo neschopnosti k práci, musíme jíti na kořen věci a hledati těm lidem práci a zaměstnání. To však, bohužel, není lehké. Státní rozpočet v tom směru mluví sice o státních podnicích, investicích, o stavbách státních, ale velmi nedostatečně.

Byl jsem předevčírem v Praze v Truhlářské ul. v úřadě pro vyměřování poplatků. Tam jsem zjistil, že v jedné malé světnici s jedním oknem je namačkáno 7 zřízenců v takovém zápachu a přímo smradu jako v nějakém chlévě a v další světnici s jedním oknem seděli 4 právníci, konceptní úředníci. Není to výsměch, když se mluví o stavbách státních budov, když ponecháte úřad, který má míti schopnost pracovat, jako v maštali, kde se zaměstnanci dusí v zápachu a smradu? Stavět, rychle stavět a peníze dávat pro účely ekonomické, abychom vybavili stát vhodnými budovami, dobrými kancelářemi pro úředníky a dali tak lidu práci. V tom směru máte ještě mnoho co řešiti ve vládních stranách, abyste krásné sliby dávané ve veřejnosti plnili a aby se ty sliby staly skutkem.

Nezaměstnanost u nás musíme řešiti opatřením rychlé práce, opatřením zaměstnání v soukromých podnicích a hlavně řešením otázky pracovní doby. Tento problém je světový, nejen u nás, a tu bych žádal, aby slavná vláda, ministerstva soc. péče a zahraničních věcí, na to naléhala, aby byla ve stálém styku s cizinou, aby vyvolala konferenci mezinárodní, kde by se řešily tyto otázky s hledisek vyšších, zkrácením pracovní doby, snížením úrokové míry a opatřením práce na celá léta, odbytem výrobků atd. Tato směrnice je nutna a musí býti nutna pro naši vládu, aby umožnila řešení hospodářské krise ve všech směrech.

Přicházím krátce dále k otázkám konkretních ministerstev a tu vidím, že ministerstvo soc. péče ve svých kapitolách má řadu zajímavých problémů: sociální pojištění, bytová péče, mládež, organisace práce atd. Sociální pojištění u nás je vybaveno do jisté míry tak daleko, že zákon tomu aspoň v zásadě odpovídá, co potřebuje náš lid po stránce vybavení pro lidi staré, neschopné ku práci.

Ale musím se dotknouti jedné otázky, vážení pánové; právě na rozhraní mezi vládou touto a dřívější byl změněn zákon o sociálním pojišťování, kteréžto změny znamenají do jisté míry stížení dnešní situace. Pan ministr dr Šrámek ve své osnově naléhal hlavně na to, aby bylo umožněno rychlé jmenování vedoucích úředníků a správních orgánů v nemocenských pojišťovnách, u rozhodčích soudů a dozorčích rad. Tento plán, který veřejnost přímo podráždil, selhal panu ministru Šrámkovi. On sice dosáhl jistých změn po stránce materielní, ale ve věci politických plánů jeho akce úplně selhala. Dnes jmenování orgánů provádí se podle potřeb politických stran, nikoli hromadně, jak měl na mysli pan dr Šrámek. Jmenování úředníků neděje se vůbec podle jeho plánu, tedy akce, říkám znovu, úplně selhala a se zhroutila. (Posl. Vávra: Proč?) Zhroutila se proto, poněvadž nebylo dosti pohotovosti, pokud byla po ruce možnost, ji řešiti. Ale kdo to odnášel? Je to tak trochu tragické, když to musím uváděti v tomto sboru, že byli ponecháni všichni na svém místě, všichni socialisté i komunisté ve správách pojišťoven, ale na nás se musilo sáhnouti. Křesťanští sociálové, kteří měli své zástupce v některých pokladnách, změnu tohoto zákona odnesli. Na ně si troufal sáhnouti pan ministr Šrámek, pokud tam seděl, vyhazoval nás z ústavů přímo radikálním a hrubým způsobem. (Posl. Vičánek: Nijakým způsobem na vás nemůže!) Pane kolego, to je vaše mínění. Byl jsem u zemské správy v Brně a chtěl jsem viděti, odkud vychází popud k protizákonnému jmenování orgánů proti našemu směru na náš účet. A tu mně řekl úředník toho úřadu, muž ne našeho smýšlení, muž zcela objektivní a slušný, že je to hrubý zásah ministerstva soc. péče do zákona. Tenkráte tam ještě byl pan ministr Šrámek, byl v tom úřadě po řadu let, on tam mnoho nepracoval, ale v tu chvíli měl tolik práce, že na nás seděl několik dnů, aby nás zničil a potřel. Tato msta mne, bohužel, jako bývalého poslance strany velmi mrzí, poněvadž se domnívám, že tento postup nebyl křesťanský. (Posl. Vičánek: Váš postup byl křesťanský?) Náš postup byl logický a ideově zásadní.

Chci říci ještě tolik, že soc. pojišťovna právě chystá nový finanční plán na příští rok. Abyste poznali, jak tam ty peníze jsou využívány ekonomicky, uvedu několik čísel: příštího roku se počítá s příjmem 830 mil. Kč na příspěvcích pojištění invalidního a starobního. Z toho se čítá na vydání na důchody, které již přicházejí v platnost, a na režii asi 140 mil., takže zbývá přes 600 mil., kterážto částka se jednak uloží do státních a veřejných papírů a potom do stavebních podnikání, půjček hypotečních, melioračních prací a také do úvěru průmyslového nebo živnostenského. (Posl. Vávra: To je až na posledním místě!) Ví, že nejste spokojeni, poněvadž úvěr průmyslový podchytiti je velmi těžko, v době krise je velmi těžko dávati úvěr továrnám, které mohou býti zítra zavřeny, kde zůstanou stát holé zdi a staré stroje, a proto se nechce půjčovati. Ale to se časem vyřeší a hospodářský plán bude pak sdělán tak, aby vyhověl potřebám průmyslu a živností. Zdůrazňuji, že tyto peníze, sbírané dělníky a zaměstnavateli, přicházejí opět do hospodářského života a kolují v tepnách našeho stát. hospodářství, tedy neleží ladem, jak se sem tam před časem říkalo. Jinak soc. pojišťování, jak jsem zdůraznil, má úkol dalekosáhlý, je to akce ohromná pro stát, která jistě v dobách pozdějších se ještě vyvine ve veliký ústav, který bude míti na mysli řešení bídy malého lidu v době nejhorší krise.

Bytová péče postupuje u nás krokem dosti rychlým. A krátce chtěl bych říci, že je nutno, abychom revidovali zavčas staré stavby krásných přepychových vil, abychom tak získali peníze pro stavby nejmenších domků, které musíme míti k disposici, abychom lidi ve velkých městech zaopatřili bytem. Není to fráse, když říkám, že mnozí páni pomohli si na účet státu ke krásným luxusním domům, dnes bydlí téměř zadarmo a na druhé straně bydlí lidé velmi spatně a draho. Myslím, že je třeba bytovou péči kontrolovat s hlediska cenové politiky. A tu musíme přivésti situaci tak, aby byl řešen dlouhodobý plán stavebního ruchu a ochrany nájemníků, aby se docílilo jistoty v podnikání, jisté reálnosti stavebních cen, stavebních hmot a práce stavební. Takové kouskovité řešení umožňuje zdražování stavebních hmot a bytů do nekonečna.

O organisaci práce se mluví zvláště ve státním rozpočtu a tu bych chtěl říci, že organisace práce u nás, bohužel, doposud postrádá organického učlenění s odborovými svazy. Tyto mají veliký úkol opatřovati práci dělníkům, ale činí tak velmi často bez státní pomoci a péče.

Živnostenská inspekce pokulhává u nás stejně. Nám chybějí ženské inspektorky. Volal jsem po tom několikrát a slíbilo se mně dřívější vládou, že ministerstvo sociální péče zřídí více míst ženských inspektorek pro kontrolu našich továrních dělnic. Když vidíme, jaké massy dělnic pracují v závodech, továrnách, pochopíme, že je třeba kontroly ženských sil, které lépe vystihnou situaci v rodinách i v zaměstnání ženském a mohou lépe čeliti jistým nástrahám, které se staví proti ženám v jejich podnikání. Bohužel, tato otázka není stále ještě vyřešena a čeká na své řešení do nekonečna.

Váleční poškozenci nejsou u nás plně spokojeni. Konstatuji alespoň jednu věc, že se v této vládě našli činitelé, kteří umožnili zvýšení důchodu těm neschopným 100% invalidům a že znemožnili snahu odbourati pense invalidům méně neschopným. Tato otázka ovšem není ještě vyřešena. Provádí se často kruté revise, místo aby ten člověk dostal nějaké zlepšení, je hnán do zoufalství, jde od jedné lékařské prohlídky ke druhé, čímž se jeho život strpčuje. Lékařské prohlídky mají býti konány šetrně, sociálně, humánně a spravedlivě.

Starobní podpora státní pro staré osoby je v rozpočtu uvedena částkou 50 mil. Kč. Je to suma nepatrná. Máme případy, že staré osoby, práce neschopné, bez bytu, bez majetku nedostávají státní podpory, ačkoli o ni plným právem žádají. Byl jsem nedávno na Vsetínsku, kde jsem zjistil případ, že 70letá stařenka, bývalá dělnice bydlí v takové komůrce, do které se ani člověk nemůže dostati, aniž by se pořádně neohnul. Řeklo se jí, že má majetek, poněvadž prý bydlí ve své komůrce, a byla odmítnuta. Tu se táži p. ministra soc. péče, je-li to humánní, když takovým starým lidem, kteří potřebují kus chleba, se odmítá starobní podpora, na kterou mají nárok. Je to zákon, který byl krutě sdělán. Nechci vytýkati, že ta věc byla dělána bez rozvahy, ale dřívější pan ministr soc. péče dr Šrámek mohl řešiti tyto věci sociálněji a lidštěji.

Soc. péče má ve svém rozpočtu celkem 865,224.000 Kč. Suma se zdá býti značná. Týká se osob, které v tomto státě tvoří hodnoty, pracují do úmoru, nemají majetku, žijí jen z té tvrdé práce ode dne ke dni. Naproti tomu vidíme, že ministerstvo zemědělství, státní úřad pozemkový, mají značné položky na své potřeby. Uvážíme-li, že v nár. obraně, veř. pracích a jinde jsou velké sumy pro účele zámožných vrstev schovány, nebudete se diviti, když řeknu, že suma k účelům sociálním věnovaná je menší, než suma věnovaná pro účele vrstev zámožných. Naše soc. péče není tedy ještě plně vybavena, stále pokulhává. Nemůžeme říci, že bychom byli proti jiným státům pokročilí. Tato fráse, že náš stát nemůže býti vzorem sociálních reforem po stránce praktické státům západním, je myslím dnes již jasně vysvětlena. To vidíme na mzdách, soc. péči státní i jiných prostředcích.

Zásobování, na něž máme v rozpočtu položku 15.800 mil. Kč, omezuje se hlavně na potírání lichvy. Zpravodaj posl. dr Hnídek řekl ve svém exposé rozpočtovém, že se chystá zákon kartelový a že zákon na potírání lichvy musí býti řešen. To je, bohužel, stará písnička, kterou jsme slyšeli zpívati ve staré koalici před několika roky, ale dodnes ta otázka řešena není. Potírání lichvy se děje způsobem malicherným, poněvadž zde žádné zásahy nevidíme. Cenová politika u nás po té stránce úplně selhala. Potírání lichvy v malém nic nepřináší, když na druhé straně se lichvaří ve velkém. Je to trapná věc, pořád mluvíme o krisi cenové v zemědělství, ale v drobném prodeji, v obchodě máme ceny tak ohromně vysoké. Kde je ta schopnost zásobovacího ministerstva, aby zasáhlo radikálním způsobem do otázky lichvy a cen? (Posl. Vávra: Naposled zavedeme uniformovanou policii!) Vám to také nemusí sloužiti ke cti, když byste trpěli na svém vlastním těle upíry, kteří si počínají způsobem nespravedlivým. Musíte přiznati, že stačí hájiti občanský slušný zisk. To je potřeba. Když dělník pozbude práci, nemá, kam by hlavu složil, nemá co jíst, nemá nic, je úplně nemajetný. (Výkřiky.) Ale když váš živnostník, obchodník, restauratér momentálně netrží, trží zítra, pozítří a přece se uživí. Připouštím, že někdy třebas bídně se živí, ale přece je (Výkřiky.) v tom veliký rozdíl, proto nehajte nikde na žádném místě lichvu v cenách, naopak hajte stanovisko sociální, potírání lichvy, potírání vysokých úroků a vysokých cen. (Hlasy: Podívejte se mezi obuvníky a krejčí, jak to tam vypadá!) Ty vy se subvencí státní nezachráníte, bohužel! Ty subvence potřebují vaše družstva. (Posl. Vávra: Kdo jim má pomoci?) Ať se jim pomáhá, ale to, co děláte ve vládě, to jim nepomůže, to je nezachrání.