Vím, že dnes je krise v zemědělství. A proto naše strana docela otevřeně i tehdy, když to dělalo straně těžkosti, hlasovala pro každý rozumný návrh, který znamenal ulehčení zemědělské krise. Ale prohlašujeme také, že dnes je velká a těžká krise i mezi živnostníky a obchodníky. Krámy obchodníků jsou prázdné, dílny řemeslníků nemají co dělati, je všeobecná krise v živnostech a obchodech. S pláčem přicházejí k nám lidé a říkají: Utržil jsem za týden 100 nebo 120 Kč. Jak z toho mám být živ, jak mám z toho platiti daně a hlavně jak z toho mám zaplatiti zboží? Dnes je všeobecný nářek.

V této době zahajujeme zlevňovací akci. Byly zde vysloveny názory, že tehdy bude větší zaměstnanost a obchod, až budou levnější ceny. Ale prosím, vážení pánové, to je velký omyl. Když ceny klesají, nikdo se nezásobuje, nikdo nekupuje, protože se obává dalšího poklesu. Snižováním cen nezdvihneme obchod, snižováním cen nezpůsobíme větší koupěchtivost. Neříkejte, že je tomu jinak. Krise je. Ovšem měli jsme 3 léta dobré konjunktury, měli jsme 3 léta zaměstnání, zaplnily se sklady, ale nesmíte zapomenouti, že Čína s 450 mil. obyvatel nic nekupuje, poněvadž je tam revoluce, že Jižní Amerika nekupuje, poněvadž tam jsou nepokoje. Snižováním cen zde nepomůžeme. Je třeba vyčkati doby, až se trochu sklady vyprodají, aby se znovu nakupovalo.

Jak děláme u nás zlevňovací akci? Děláme ji tím způsobem, že se vždycky vrháme na malého živnostníka a obchodníka. Dělá to na mne dojem, jako by někomu šlo o to, aby byly v našem státě vyvolávány protidrahotní demonstrace, které svého času takovým způsobem začínaly a pak končily drancováním a pověstným černým pátkem. Svého času jsem dal pouštěti v Paříži u Opery agitační film: Navštivte Československo, nejlevnější zemi Evropy. Kdo byl v cizině, musí doznati, že skutečně je Československo nejlevnější zemí Evropy. (Posl. Jos. Tůma: Má také nejmenší mzdy!) Pane kolego, to není pravda, mohl bych to dokázati. Bylo by však správné, kdyby tomu tak bylo, poněvadž, jsme-li nejlevnější, můžeme také míti nejlevnější mzdy. Zaměstnávám 150 lidí v naší tiskárně a vidím-li, že si u nás vydělá sluha 300 Kč nebo kvalifikovaný dělník 700 Kč za týden, musím říci, že to nejsou malé a špatné mzdy.

U nás se často mluví o tom, jaká je bída. Vždycky jsem byl pro to, abychom lidem nedávali podpory, nýbrž práci (Výborně!) a souhlasil bych, kdybychom si k těm penězům, které dnes rozdáváme na podpory, vypůjčili třeba miliardu na investiční půjčky a dali lidu práci. Bídy u nás vlastně není. Víte, že řezníci si stěžují, že nemohou odbýti lůj? Ačkoliv stojí 1 kg škvařeného loje u nás 6 Kč, není na něj odbytu. Nemluvme tedy o bídě! V pražské tržnici byla v těchto dnech uspořádána zlevňovací akce a obec prodávala 100 kg brambor za 32 Kč. Víte, kolik lidí si koupilo těch 100 kg brambor za 32 Kč? Žádný. (Posl. Jos. Tůma: Nemají peníze!) Neměli-li peněz na 100 kg, mohli si koupiti vedle 1 kg za 50 hal., ale tyto brambory se neprodávaly, prodávaly se t. zv. rohlíčky 1 kg za 1 Kč. Nikomu nic nevyčítám a také bych na tyto věci nereagoval, kdyby mne pánové nevyrušovali.

U nás se mluví mnoho o odstranění meziobchodu. Sysifova práce! Co svět světem stojí, byl meziobchod a co svět světem stojí byly činěny pokusy za odstranění meziobchodu, a všechno to zklamalo. Proč pak v Rusku dnes panuje v určitých okresích bída a hlad? Ne, že by tam nebylo zásob - mám zjištěno, že v Rusku jsou v některých částech veliké zásoby - ale se vším hospodaří stát, stát všechno rozděluje a výsledek je ten, že na některých místech Ruska veliké množství obilí hnije, ale lid hladoví, protože zde není rozdělovače, meziobchodu.

Socialistické strany chtěly odstraniti meziobchod. Čím odstraňovaly obchod? Zřizováním konsumních spolků, které požívají proti obchodnictvu výhod nejen daňových, ale i subvenčních. A co dělají konsumní spolky? Zřizují filiálky. Včela má asi 500 filiálek. Co je filiálka takového konsumního spolku? Nic jiného, než meziobchodem. Proč pak také konsumní spolky zřizují filiálky a neprodává jí ze svých skladů? Poněvadž si to zákazník přeje. Ten zákazník nemůže jíti do skladu a nemůže čekat, potřebuje míti obchodníka a skladiště v místě a proto jde k tomu obchodníku a živnostníku a proto musí konsumní spolek zakládati filiálky, tedy meziobchod, jenže jiné formy.

Meziobchod neodstraníte, poněvadž je potřebný proto, aby sloužil ku pohodlí obyvatelstva. Naučte lidi daleko chodit, naučte lidi, aby marnili třeba den času, než by nakoupili, a pak odstraníte meziobchod. Ale dokud obecenstvo bude zvyklé, aby lehčeji nakupovalo, meziobchodu neodstraníte.

Hospodářská jednota agrární strany založila svého času v Soukenické ul. sklad bramborů. Z produkčních míst přivezla brambory do Prahy a prodávala, měla své automobily - a nechala toho. Když si spočítala své náklady přišla k tomu, že bude na tom lépe, když brambory zpeněží a prodá je přímo obchodníkovi.

Vídeňská obec má své veliké vinice. Vídeňská obec má také radniční sklep, kde se víno pije. Prodávala ve své režii víno, chtěla se obejíti bez překupníka a obchodníka, ale skončilo to tak, že prodej vína svěřila restauratérovi a sama přestala.

U nás pořád mluvíme - a je to tak komické, když člověk čte, že pražský magistrát, resp. pražská obec, bude tlačiti na drahotu ba dokonce se hrozí, že budou hostinští trestáni za to, že prodávají housku za 30 hal. místo za 25 hal. V Berlíně stojí u pekaře 3 feniky, v restauraci stojí 6 až 7 feniků. A u nás někdo chce toho hostinského a řezníka nutit, aby prodával za to, zač mu prodal pekař. Nechce mu popřáti 5 hal. výdělku. Kolik tomu hostinskému se těch housek nezaplatí, nehledě ani k tomu, že mu i některé ztvrdnou. Ale to je to nejmenší, proč o tom mluvím. Chci říci: pod svícnem bývá tma a měl-li by někdo poslati lichevní orgány někam, pak by to bylo na pražskou radnici, která sama kupuje za 27 hal. kilovatovou hodinu proudu z Ervěnic, a v Praze ji prodává za 2˙70 Kč. Není to, prosím, lichva, za 27 hal. kupovati, a za 2˙70 Kč prodávat? Koho se to týká? Netýká se to stejně toho nejmenšího, nejchudšího dělníka - každý musí svítit - jako toho bohatého člověka?

Tak, prosím, ať páni na pražské radnici, než začnou stíhati živnostníky a obchodníky, jdou příkladem napřed. (Výborně! - Potlesk.)

Docela klidně tvrdíme: živnostnictvo a obchodnictvo ceny snižuje. Ale snižovací nařízení nemají ceny, poněvadž jen volná soutěž a konkurence nejlépe reguluje ceny. Řeknu jednu věc: naši živnostníci jsou nespokojeni se zákonem o nekalé soutěži. Ne, že by byl přísný, ale že nesplnil, co od něho očekávali. Domnívali se, že podle něho budou moci stíhati výstřelky různých svých kolegů, kteří prodávají pod cenu. Ukázalo se, že tomu tak není. Dnes bychom potřebovali zákon, jímž by byli stíháni někteří živnostníci, že prodávají laciněji, než zač se jim zboží staví.

Rád bych věděl, jak by dopadl tento zjev: řada živnostníků a obchodníků upadá v insolvenci a konkursy, jsou trestáni za zaviněnou kridu, a naše ministerstvo zásobování nutí při tom živnostníky, aby prodávali levněji, nutí je, aby v dohledné době, poněvadž to jinak nemůže dopadnout, upadli do konkursu. Nevím, co by řekl řádný soud, kdyby obžalovaný živnostník řekl: Insolvence nastala proto, poněvadž ministerstvo mne nutilo prodávati příliš levně.

Je zajímavé, že živnostníci slevili již 10, 15 i 20%, ale papírny, které mají dřevo o 40% levnější než před rokem, neslevily na papíru ani haléře. Platíme rotační papír dnes 12krát dráže než před válkou. V tom nebylo učiněno nic a v ostatním papíru rovněž ne.

Na magistrát se svolávají živnostníci a tam se nutí ke snižování, ale páni železo-baroni a uhlo-baroni se svolávají do schůze hospodářských ministrů. A co slevil kartel železářský, co slevili cementáři? Potírejte lichvu tam, kde je a drahotu rovněž, ale neničte existence malých živnostníků. Vždyť jsme často svědky, že ti, kteří nejvíce nadávají na drahotu v obchodě a živnostech, jsou rádi, když jejich děti stanou se živnostníky nebo obchodníky

Pan posl. dr Nosek mluvil zde o natalitě a dokazoval, že štěstím národa je vzrůst populace. Nesdílím tento názor pana posl. Noska. Co je nám platno, že na 1000 obyvatelů připadá v Podkarpatské Rusi 53 porodů, na Slovensku 32 proti 21 porodům v Čechách? Co je nám platno, že je tam daleko větší přírůstek, když se nám ročně stěhuje z republiky 50.000 lidí? Kdybychom měli místo pro umístění všech našich lidí, kteří se u nás narodí, pak bych byl první, který by volal: zvyšte natalitu, populaci. Avšak my nemáme kolonií, nemáme kam bychom vyváželi lidi, aby se tam usadili. Volat po zvýšení populace, trestat lidi pro vyhánění plodu a při tom nechat ročně vyhnat 50.000 lidí z republiky - uvažte, je-li to správné. Za 10 let od převratu vystěhovalo se od nás do ciziny 521.320 osob a z toho 214.846 osob ze Slovenska, ročně přes 50.000 lidí. Dokonce r. 1924 se vystěhovalo 55.370 lidí, naproti tomu reimmigrace činí 50.000 za 10 let, tedy 1/10 vystěhovalectva. Uvažte co je nám platno: 50 tisíc lidí u nás živíme, 50 tisíc lidí posíláme do škol, vzděláváme, a když nám dorostou, sebere každý z těch 50 tisíc 3 až 4 tisíce Kč a také 6 až 10 tisíc Kč a vystěhují se nám do ciziny i s tím vzděláním, které jsme jim dali, a republika z toho nic nemá. Co je to platné, jaký to má smysl? Nebylo by lépe, kdyby se o 50 tisíc dětí méně u nás narodilo a nemusili jsme je posílati do ciziny? Jistě že by to bylo správnější. (Posl. Roudnický: Nebylo by lépe 50 tisíc dětí zabít?) Ne zabít, ale co je to platné, když se zrodí, když agitujete, aby byla větší porodnost... (Posl. Roudnický: Jaký jest rozdíl mezi vraždou narozených a nenarozených?) Nejsme pro to, pane kolego, aby se vyháněl plod, ale jsme pro to, aby se zbytečně neagitovalo pro populaci, když z této populace má konec konců stát škodu.

Mluvilo se zde o Francii; Francie je jediná země v Evropě, která nemá nezaměstnanosti. Ve Francii je blahobyt. Je veliká chyba, že právě u nás chráníme vystěhovalce, aby se mu nestala škoda a že u nás trpíme na př., aby sem přišel nějaký muž a začal nám agitovati, abychom odváželi někam do Ameriky lidi. Jest veliká chyba, že se u nás nepracuje k usměrnění vystěhovalectví. Měli jsme velikou větev v Americe a nyní jsme četli, že veliký časopis americký, tuším "Spravedlnost", který vycházel denně, začal vycházeti jako týdeník. Co je příčinou, že z deníku stává se týdeník? Příčina je v tom, že přestali přibývat v Americe noví lidé, přestala tam téci nová krev a že česká větev pomalu umírá. Vystěhovalci podobají se větvi, která byla odříznuta od stromu. Chvíli vegetuje, chvíli se zelená, a na konec usychá. Příčina jednoduchá. My jsme vymohli, aby se mohlo vystěhovati od nás do Ameriky r. 1921 a 1922 14 tisíc lidí, r. 1924 naše kvota byla snížena na 3 tisíce a nyní má býti zrušena vůbec. To znamená, že napříště nepřijde nová krev do Spojených Států severoamerických a že větev pomalu uschne. Dnes máme v Americe 1,242.662 Čechoslováků. Z toho polovička jako narozených v Unii z rodičů, kteří se přistěhovali, a polovička, kteří se narodili doma a tento druhý počet přirozeně bude upadat. Je zjištěno, že v druhé generaci tito lidé se odnárodňují a že můžeme určitě počítati s neustálým úbytkem Čechoslováků v Americe. Tato věc je pro nás důležitá. Představte si 50 tisíc lidí ročně, to znamená, že za 10 let se vystěhuje 1/2 milionu, za 20 let máme milion - prosím, takovým způsobem krvácíme, zde uchází nám spousta lidu. Bylo by potřebí, aby povolaní činitelé otázky vystěhovalecké si všímali a působili, aby vystěhovalectví bylo usměrněno. Prosím, mám na mysli právě některé francouzské kolonie v severní Africe, kamž by bylo jistě možno převésti vystěhovalecký proud.

Vážení pánové, musím říci, že v ústavě se praví, že všichni příslušníci tohoto státu jsou si rovni. Ale musím si stěžovati, že tato rovnost netýká se živnostníků a obchodníků, že se se živnostníky a obchodníky právě v úřadech nezachází tak jako s rovnoprávnými činiteli. Měl jsem příležitost často vyslechnouti, jakým způsobem živnostníci a obchodníci, kteří přicházejí k úřadům, byli odbýváni. Máme často možnost slýchati, jak přestupky proti živnostenskému řádu nechávaly úřady ležeti, když šlo o neživnostníka, a jak okamžitě vyvíjejí činnost, když jde o živnostníka.

V těchto dnech vyšla v Praze kniha - nebudu ji jmenovati, protože nechci dělati agitaci, a nechci také jmenovati spisovatele. Hnusným způsobem je v této knize pliváno po muži, který řadu let zaujímal v živnostenském hnutí význačné postavení. Po jeho smrti vyhrabány byly i nejmenší detaily. Informoval jsem se a dověděl jsem se, že ve velké části nejsou správné. Žasnul jsem, když mi bylo sděleno, že tuto oplzlou knihu, nejhnusnějším způsobem psanou, psal gymnasijní profesor. Věru, člověk pak žasne nad tím, jak daleko došla zášť proti živnostnictvu a obchodnictvu, jakým způsobem může býti zlehčováno.

My, příslušníci živnostenské a obchodnické strany, a živnostenská strana sama, nikdy jsme nikomu nic nezáviděli, nikdy jsme proti nikomu nevystupovali a nebojovali. Máme mnoho nepřátel, ale přes to každému přejeme vždy jen dobro. Ale jsem pevně přesvědčen, že čím více budeme míti nepřátel, čím více bude se proti živnostnictvu a obchodnictvu útočiti a štváti, tím dříve se nám podaří sjednotiti všechno živnostnictvo a obchodnictvo.

Jako strana, která stojí na zásadě demokracie a parlamentarismu, jako strana, která stojí na půdě tohoto státu, prohlašujeme, přes to, jak jsem řekl, že máme určité výtky proti státnímu rozpočtu, budem proň hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Törköly.

Posl. dr Törköly (maďarsky): Veľavážená snemovňa! Jedným z najdôležitejších zákonov štátneho života je zákon rozpočtový. Túto dôležitosť honoruje mocenská politika republiky tak, že pre jeden prejav povoľuje 10 až 14 minút. Táto lehota zrejme nepostačí k tomu, aby niekto mohol vážnu, objektívnu reč predniesť k rozpočtu v nádeji, že jeho opravdu správné návrhy doznajú v akomkoľvek smere tiež úvahy.

I keby som nemal iného dôvodu, vtedy už i tento dôvod sám, ktorý ostatne tiež dokazuje jestvovanie samovoľnej nadvlády, dostačil by k tomu, aby mňa pri odovzdaní hlasu primal k tomu, aby som sa prejavil proti prijatiu rozpočtu. Ale mám k tomu ešte iné rôzne dôvody.

Počuli sme tu teraz krásné reči. Pán kol. posl. Černý uznal sám, že tunajším národným menšinám treba dať nie minimum ale maximum práv, aby sa tým zaistila konsolidácia štátneho života. Tiež dávny môj priateľ dr Milan Ivanka odzbrojil svoj šovinizm a pokusil sa byť spravodlivým. Avšak všetko to ešte nestačí, všetko to je marné, lebo keď nevyslyšíte ani priania hlavy štátu, ako že by ste mohli vyslyšať priania vyrážajúce z hĺbky duše politika menšej významnosti, ako že byste mohli vyslyšať nás, čo patríme k národnej menšine, ktorú chce mocenská politika zničiť a utlačiť?

Avšak predsa nech nám je daná možnosť, aby pravda si kliestila svoju cestu. A preto predložíme niekoľko naších resolučných návrhov, ichž prijatím všeci ti politici, ktorí vo vážnosti a významnosti nemôžu s hlavou štátu závodiť, môžu dať voľný výraz slovu pravdy a prijatím naších návrhov môžu napomôcť pravde k víťazstvu.

Veľavážená snemovňa! Prezident republiky vo svojom jubilejnom poselstve konštatoval, že ústava si vyžaduje revízie. Stanovisko maďarských strán opozičných čo do hľadiska nutnosti naprosto je totožné s názorom hlavy štátu.

Prezident republiky verejne vyzval v Lučenci zákonodarcov maďarských, aby v záujme nastolenia rovnoprávnosti podporovali ho svojou činnosťou. Revízia ústavy je v záujme eficientného stvorenia rovnoprávnosti nezbytne potrebná. Avšak je ona potrebná tiež cieľom stvorenia parlamentarizmu, suverenity parlamentu a pravej ministerskej zodpovednosti jakožto opravdovej poistky ústavy, ako aj cieľom zabezpečenia toho, aby ľud na základne čo najširšej bral skutočne účasť vo vykonávaní moci, a konečne aby tak zvané práva voľnosti našly svoje sankcie v nezávislom sudcovskom pokračovaní, ktoré by bolo každému štátnemu občanovi k dispozícii.

Z tohoto dôvodu predkladám náš rezolučný návrh. Myslím, že bude jednosvorne prijatý, veď len nemožno predpokladať, že by vláda a jej strany dezauvovaly hlavu štátu a odmietly jeho návrh.

Pri rozpočtových položkách zákonodarstva použijem príležitosť k tomu, aby som tiež o parlamentarizme, ktorý stáva v Československu, vyslovil svoju kritiku, že on, vo svojej terajšej forme nestojí za tú obeť, koľko on podľa rozpočtu vlastne stojí. Parlamentarizmus, ktorý je tuná, nepribližuje sa miere pravého parlamentarizmu.

Uplatňovanie suverenity ľudu a vôle ľudu v moci, vo vláde je základnou ideou parlamentarizmu. Ako že možno tuná o tom hovoriť? Kto sa stará tuná o voľu ľudu? Prezident republiky vo svojom jubilejnom prejave uznal, že parlament je v krízi, ač bol už on v krízi pri jeho zrodení a neprísluší mu meno, ktorým ho pokrstili.

Avšak na tom, že vôľa ľudu sa nemôže uplatňovať, že parlament stal sa slepým nástrojom moci výkonnej, nesú hlavnú vinu jednacie riady, ktoré vytvorily z parlamentu tak desný a rafinovaný mechanizmus a zhutnily celú parlamentnú činnosť do výborov tak, že tento parlament poklesol na komediu, ktorú poťahajú ruky ministrov na drátkoch. A preto nutno podrobiť bezohľadnej revízii tiež jednacie riady a k tomu vzťahuje sa náš druhý návrh.

Že parlament tento je iba hračkou v rukách vlády, toho príčinou sú zväčša zákonodarcovia sami, avšak je to z veľkej časti hriechom mocenskej politiky československej. Táto mocenská politika vnucuje parlamentu tak rečeno trvalú nečinnosť, čím vytvára politickú nezamestnanosť. Tri štvrtiny tých 45 milionov, kolko parlament stojí, sú iba podporou v nezamestnanosti, lebo veď zákonodarcovia nebudujú hodnoty, ktoré by bolo možno pokladať za proticenu nákladom na zákonodarstvo. Parlament musí požadovať, aby prejav jeho vôle bol vždycky uplatňovaný, a aby rezolúcie, ktoré zákonodarcovia predkladajú, nezmizely bezo stopy v archive vlády.

Príkladom toho uvádzam, že r. 1925 prijaly obidve snemovne Národného shromaždenia istú rezolúciu o štátnom občianstve, ktorá vláde ukladá, aby ona v krátkej dobe predložila návrh zákona, ktorý by otázku štátneho občianstva vyriešil spravodlive podľa zásad moderného práva štátneho. Nuže prosím, exekutívna moc vykašlala sa na vôľu zákonodarstva a nevyhovela tomu ani do dnes po dobu päť rokov. Len nech by sa o to pokusila o to vykonná moc v Anglii! Bola by vôľou ľudu odmetená do 24 hodín. (Posl. Kubač: Aj Horthy to tak robí!) Prosím, ja teraz nehovorím o Horthym, lež mluvím o parlamentarizme československého štátu. Chcete-li byť vy jeho zastáncom, nuž pojdte sem a mluvte za československý parlamentarizmus.

O úpadku parlamentarizmu svedčí tiež fakt, že na inkompatibilitu neberie sa v parlamente československom vôbec žiadny zreteľ, ač inkompatibilita znamená toľko, ako nedostatok nezávislosti zákonodarcu. Ústava predpisuje, aby vynesený bol zákon o inkompatibilite, a predsa zákon ten ešte ani do dnes nejestvuje. Inkompatibilitné výbory majú síce obidve snemovne, avšak výbory tieto ešte ani jedinýkráť nezasedaly. Požadujeme preto úpravu otázky inkompatibility za účelom zaistenia nezávislosti zákonodarcov, a k tomu sa vzťahuje náš štvrtý návrh.

Zdá sa byť snáď zvláštnym, že s týmito návrhy prichádzame práve pri pojednávaní rozpočtu, avšak nemôžeme tak učiniť pri príležitosti inej, lebo všetky naše návrhy, ktoré sme dosiaľ podali, boly dosiaľ vždy uložené na ľad a nedostaly sa od rokov ani len do výboru inciatívneho. Je to jediný spôsob, aby parlament v týchto otázkach zaujal svoje stanovisko, lebo o nedostatkoch treba hlasovať a tým parlament prejavom svojej vôle musí sa vyjadriť, zda jeho vôľa stotožňuje sa s vôľou hlavy štátu a či si praje pravého parlamentarizmu a či nie.

Avšak mám ešte jeden docela aktuálny dôvod, pre čo ja a moja strana neodhlasujeme tento rozpočet. Tento dôvod väzí v postupe mocenskej politiky sledovanom pri sčítaní ľudu. Zo sčítania ľudu činíte jednoduše politikum a politický prostriedok politiky asimilačnej, lebo je dôležitým, aby predpoklad a fikcia národného štátu československého boly vyjadrené i číslicami a aby sa zdáním oprávnenosti preukázalo, že tu neide o štát národnostný, lež o národný štát československý.

Ústava tohoto štátu hovorí, že násilné odnárodňovanie je zakázané. Nuž prosím, keď umelými prostriedky chcete odňať Maďarstvu státisíce, či to nie je odnárodňovaním násilným? Nuž či nechcete tým prejaviť, že Maďarstvo vo svojej významnosti nie je takou menšinou, ktorá by si práv zasluhovala? Je to právnym násilím a preto je to zakázané! A keď táto vláda nastupuje cestu tohoto právneho násilia, vtedy nečiní iné než to, že sa stáva podnecovateľkou k zakázanému zločinu a nabýva tým pre seba spolupachateľov.

Keď som hovoril v rozpočtovom výbore a snažil som sa objasniť naprosto otázku zčítania ľudu, obdržal som od pána ministra vnútra odpoveď, že škoda mi túto otázku vetrať, lebo tým by som dokazoval, že v dobe, keď Slovensko podliehalo ešte maďarskému imperiu, sčítanie ľudu prevádzané bolo tiež spôsobom odnárodňovacím, a odnárodnenia sa i dosiahlo, a že tedy aby som sa nedivil, že tí Slováci, ktorí boli vtedy odnárodnení, vracajú sa teraz ku svojej slovenskej národnej podstate.

Ja dám odpoveď pánu ministrovi vnútra na túto jeho odpoveď, lebo môžem doceľa kľudne tvrdiť, že československé sčítanie ľudu v r. 1921 vykázalo na Slovensku viac Slovákov, než koľko ľudí na Slovensku vôbec slovenským jazykom hovorilo. Na to mi pán minister vnútra neodpovie, lebo ani nemá mi čo odpovedať, lebo ja mám po ruke dáta štatistické a tedy dôkazy objektívné, ktoré nemožno dajakými nahodilými vetami zprevodiť zo sveta. Avšak už vtedy preniesol som konkretné dôkazy, a jestliže by to nestačilo, použijem znova tuná príležitosti, aby som predniesol niekoľko objektívnych dôkazov a uviedol niekoľko konkretných prípadov.

V prvom rade poukazujem na to, že sčítanie ľudu r. 1921 všetkých tých, čo mluvili jazykom slovenským, vyznačilo ako Čechoslovákov. Tak tomu bolo v Bagote, Zlatých Moravciach, v Kremnici, v Banskej Bystrici, v Lučenci, kde bolo len 5350 ľudí znajúcich po slovensky a Čechoslovákov bolo uvedené 5612. V Tomášovej vedelo po slovensky 468 ľudí a Čechoslovákov bolo 471. V Plešivci vedelo po slovensky 272 ľudí a uvedené bolo tam 276 Čechoslovákov.

Avšak chcem poukázať tiež na to, že r. 1921 bolo na Slovensku vykázané viac ľudí československej národnosti, než koľko ich r. 1910 vedelo vôbec po slovensky na Slovensku. A tedy tiež Maďarov, ktorí slovensky ani neznali, kvalifikovali hromadne za Čechoslovákov. Slovensky znajúcich ľudí bolo v Bratislave 28.117, naproti tomu ľudí národnosti Československej bolo vykázané 37.038. V Čeklísi znalo po slovensky 1447 ľudí a Čechoslovákov bolo vyznačené 1936. V Komárne znalo po slovensky 2067 ľudí a vykázalo sa 2411 Čechoslovákov. V Petržalke oproti 509 ľudí znajúcich slovensky vykázané bolo Čechoslovákov 1251. V Nitre bolo 12.718 ľudí so znalosťou jazyka slovenského a počet Čechoslovákov bol podľa výkazu 14.946. V Náne bolo 38 ľudí znajúcich jazyk slovenský, a ľudí národnosti československej 248. V Nových Zámkoch bolo 4405 ľudí so znalosťou jazyka slovenského, naproti tomu ľudí československej národnosti 7686. V Ipeľských Šiahach bolo 855 ľudí mluviacich slovensky, ale vykázané bolo 1375 Čechoslovákov. V Čakanovciach bolo úhrnom 7 ľudí mluviacich slovensky a vykázané bolo 179 Čechoslovákov. Vo Filakove oproti 350 slovensky mluviacim vykázané bolo 806, v Ožďanoch oproti 239 vykázané bolo 322, v Malých Rátovciach oproti 50 212, v Súrtoch oproti 92 256, vo Veľkej nad Ipľom oproti 95 254 a v meste Košiciach oproti 22.113 slovensky mluviacim 31.572 ľudí národnosti československej.

Je naprosto zrejmé, že v týchto obciach a mestách sú dáta zkorigované. Je ovšem pravda, že v niektorých obciach zaznamenáva sa väčší prírastok obyvateľstva, avšak nemožno predpokladať, že by k tomuto prírastku bolo došlo výlučne v prospech Čechov a Slovákov a i v tomto prípade bolo možno r. 1921 dostať sa k týmto vysokým čísliciam iba tak, že všetkých ľudí, čo znali slovensky, zapísali za Čechoslovákov.

Ešte silnejším dôkazom tohoto bezprávneho korigovania sú obce, kde pri úbytku počtu duší dnes je značne väčší počet Čechoslovákov, než pred desať rokmi ľudí, ktorí znali po slovensky. V takýchto miestach pravdepodobne brali za Slovákov tiež Maďarov s menom slovenským, bez ohľadu na to, kam sa priznávali alebo či vôbec znali slovensky a či nie.

Veľmi zaujímavým je prípad Rimavskej Soboty. R. 1919 a tedy pri sčítaní ľudu za ministra Šrobára bolo vyznačené Maďarov 5409 a tedy 88·19% celého obyvateľstva. R. 1921, tedy o poldruha roku neskoršie, bolo už len 4909 Maďarov, 500 Maďarov tuná zmizelo a ač tiež porodami sa zvýšil za poldruha roka počet Maďarov, predsa len 69·17% činil pomerný počet Maďarov.

Avšak najzaujímavejším je príklad mesta Dobšiny. Za uhorského sčítania ľudu 1910 našlo sa tam z celého počtu obyvateľstva 5029 duší 1739 Maďarov, 1688 Nemcov a 1503 Slovákov. Zvláštné slovenské sčítanie ľudu v auguste 1919 tieto dáta takmer úplne ospravedlnilo, keďže zo 4568 obyvateľov vykázalo 1618 Maďarov, 1398 Nemcov a 1527 Slovákov. Naproti tomu po uplynutí jedného a pol roku úradné československé sčítanie ľudu konané vo februári 1921 uznalo už z celého počtu 4622 obyvateľov iba 353 Maďarmi, naproti tomu počet Nemcov vykázalo cifrou 1741 a počet Čechoslovákov číslicou 2225. Je tedy zrejmé, že dáta sú zfalšované, lebo veď takáto zmena v období jedného a pol roku je nemožná.

Po uvedení týchto dát dovolávam sa toho, že uhorské sčítanie ľudu už od r. 1880 bolo na tom stanovisku, na ktorom je i dnes, lebo nedotazovalo sa len po jazyku materinskom, lež na sčítacích hárkoch bolo treba vyplniť a pojať do štatistiky tiež to, akým jazykom mluví dotyčný obyvateľ mimo svojho jazyka materinského, a tedy štatistika dotazovala sa tiež po jazykových znalostiach. Vyznačenie znalostí jazykov bolo mocnou kontrolou pre objektivitu sčítania ľudu, lebo veď je nemožné, aby z jednej národnosti bolo viac duší vo štatistike vykázané, než koľko ich mluví jazykom tejto národnosti.

Doporučovali sme, aby tento kontrolný prostriedok bol zavedený a žiadali sme v rozpočtovej debate, aby tiež československá vláda zaujala stejné stanovisko v otázke sčítania ľudu, ale žiaľ, výsledku sme sa nemohli dopracovať. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

A predsa v Kahýre, kde bola konaná 17. schôdza medzinárodného štatistického ústavu r. 1927, prijali návrh maďarských štatistikov delegáti celej Europy, a tedy i delegáti československí. Dľa toho návrhu treba sa dotazovať po jazyku materinskom a po tom, aké jazyky mluví ešte dotyčný jednotlivec, a sčítacie hárky, ktoré vyplní sčítanec, on sám tiež podpíše.

Tento návrh prijali i delegáti československí, výkonná moc však ho neakceptovala, lebo pátralo-li by sa mimo jazyka materinského tiež po znalosti jazykov iných, vtedy by nebolo možno nesprávné údaje prostredníctvom štatistiky uverejniť a nebolo by možno významnosť istého národa aritmeticky snížiť.

V Rumunsku práve teraz bol predložený návrh zákona o sčítaní ľudu. Príslušný minister prehlásil, že prijímajú a zavedú v Rumunsku usnesenie Kahýrske a sčítanie ľudu prevedú sčítacími lístkami. To znamená, že na sčítacích listoch mimo jazyka materinského bude vyznačená tiež kategoria iných jazykových znalostí. A predsa v Rumunsku je 42% negramotných, kým v Československu je analfabetov len 13%. Nuž či nebolo tuná dôvodu, aby aj u nás previedlo sa sčítanie ľudu sčítacími listy, ktorých pri modernom sčítaní ľudu všade sa už používa?