Třeba uvážiti, jak veliká je to moc, jak veliká je to síla, kdyby tato moc byla sjednocena a zorganisována. Třeba uvážiti také, jak ohromná břemena na tyto stavy se ukládají, kolik těch různých daní, cel a jiných poplatků živnostensko-obchodnický stav musí vybírati a do stát. pokladny odváděti. Živnostensko-obchodnický stav jest tedy jistě důležitým činitelem státním.

Když člověk prohlíží státní rozpočet, zvláště ministerstva obchodu, průmyslu a živností, žasne. Je to snad nejmenší knížka nejen co do objemu, ale také cifry, které v tomto rozpočtu jsou, jsou přímo směšné. Ukazují přímo, jakým způsobem živnostensko-obchodnický stav v naší republice je podceňován.

Vizme: na úvěr pro živnostníky válkou poškozené je zde 210.000, příspěvek na režii zemského úvěrního fondu živnostenského 100.000, podpora neúvěrních družstev živnostenských a jejich svazů 600.000 Kč, o 400.000 méně než loňského roku; podpora úvěrních družstev živnostenských, jejich svazů a organisačních snah odborových 1,900.000, méně o 500.000 než loni. Podpora živnostensko-vzdělávacích snah a podniků je 460.000, na výstavky učňovských prací je 150.000.

Uvážíme-li, že můžeme počítati, že je asi 185.000 učňů v živnostech obchodních a živnostenských a že pro ně je v rozpočtu 150.000 Kč, to je ve skutečnosti asi 80 haléřů na jednoho - tak je u nás v našem státě respektován stav živnostenský.

Na stipendia a cestovní příspěvky 200.000, na podporu živnostenského výzkumnictví a zkušebnictví je ve stát. rozpočtu 20.000 Kč. Na různá jiná opatření ku podpoře živností 1 milion, celkem 4,640.000 Kč. Na zvelebování živností - jak "ohromné" obnosy to jsou - na 718.000 samostatných živností a obchodu a na jejich zvelebování je ve stát. rozpočtu pouze 300.000 Kč! U srovnání se statistikou, která byla právě vydána, musí člověk žasnout nad tím, jakým způsobem se v naší republice měří živnostensko-obchodnickému stavu a každého upřímného přítele živnostenského stavu musí bolet srdce, že takovým způsobem je živnostenský stav v naší republice odstrkován. Kolikrát jsme již zdůrazňovali, že nejpřednější buditelé českého lidu vzešli právě z řad živnostnictva! A kdybychom prohlíželi seznamy poslanců této sněmovny, jistě bychom žasli, jak veliký počet jich vyšel právě ze stavu živnostnického a obchodnického, a přece se takovým způsobem s tímto stavem jedná.

Kdo tvoří tento stát? Tři stavy. Stav dělnický, rolnický a živnostenský. Viděli jsme vždy, ať šlo o cokoli, že byl to stav živnostenský a obchodnický, který stál na stráži českého jazyka a českého národa a který při každé příležitosti bojoval a obětoval se pro náš stát, pro republiku.

Jak u nás nesprávně se cení práce různých stavů a jak nespravedlivým způsobem mluví se o práci živnostníka a obchodníka! Jak se podceňuje práce živnostníka a obchodníka! A přece práce živnostníka a obchodníka není méně cennější než práce ostatních stavů a tříd. (Výborně!) Stále se zde mluví a útočí na příslušníky živnostenského stavu a živnostník je často trestán za to, že pracuje déle než 8 hodin denně, ač řeknu otevřeně, že kdyby měl pracovat pouze 8 hodin, nemohl by býti často živ, nemohl by uživiti svou rodinu, na tož aby nesl břemena, která se naň ukládají.

Co zbývá živnostníkovi, když zestárne? Pro dělnictvo jsou sociální opatření, humanní ústavy, ale jaké opatření je pro živnostníka? Kolik je živnostníků, kteří za práci celého svého věku nemají ke konci života nic jiného než žebráckou hůl a mošnu. (Posl. Pechman: Revolver, jestli jim naň zbude!) Na revolver jim často ani nezbývá! Všechna břemena se na živnostníka ukládají, živnostník všechno rád nese. Vzpomínám jen na to, když vypukla stávka, že vždy to bylo živnostnictvo a obchodnictvo, které se stavělo po bok bojujícího dělnictva. Když však stávka skončila, bylo mu odměnou, že se založily konsumní spolky a družstva.

Vzpomínám na to, jak často se chodilo k živnostníkům a obchodníkům a řeklo se: živnostníku-obchodníku, musíš podporovat české výrobky, musíš podporovat české zboží, a ten český obchodník a živnostník podporoval české výrobky a zboží, a když továrna pomocí českého živnostníka si pomohla, uzavřela kartel neb cenovou dohodu s německým továrníkem nebo podnikatelem a pak českého obchodníka a živnostníka neznala.

Mohl bych uvésti,- kdo koná ve vojsku nejvíce službu, kdo ve vojsku nedostává osvobození, jsou příslušníci obchodnického a živnostenského stavu. Do nekonečna mohl bych ukazovati, jak obchodnictvo a živnostnictvo pracuje a jak je odměňováno. Čí je to vinou, že má takovou odměnu, že se takovým způsobem s ním jedná? Nikoho jiného než jeho samotného. 718.000 znamená v naší republice jistě 1,200.000 hlasů; jen sjednotiti a soustřediti tyto hlasy, vytvořiti silnou politickou moc a pak by s živnostnictvem a obchodnictvem se takovým způsobem nemohlo nakládat. (Výborně! - Potlesk.) A čím dříve to živnostnictvo udělá, tím lépe pro ně bude.

Založili jsme si svůj stát, založili jsme Československou republiku. Náš stát - správně řekl jednou státník, - když jsme ho založili, podobal se čisté knize, podobal se knize, která má čisté listy a do této knihy - a, vážení přátelé, všem upřímným příslušníkům čsl. národa musí záležeti na tom - mají se psáti jen nejlepší věci, aby Československá republika se před světem touto knihou co nejlépe representovala. Děláme to skutečně tak, pracujeme skutečně tak, aby nejlepšími věcmi tato kniha byla naplněna? Ne, my to neděláme tak, jak bychom to měli dělat, u nás vyvoláváme často zbytečné, ničím nepodložené aféry a skandály. (Souhlas.) Kolik bylo u nás vyvoláno afér a kolik těch afér, když došly ku konci, ukázalo se bublinou, která praskla a z níž nic nezbylo. Třeba jen připomenouti poslední aféru Dvořákovu. Co to bylo za aféru, co se o ní namluvilo a napsalo, a jak skončila? Skončila osvobozením obviněného. Byl to, jak jsem řekl, balonek, který praskl. Nesmíte zapomínati, že jsme obklopeni kol dokola nepřáteli, kteří stopují, co u nás děláme a snaží se, aby každá taková věc do této čisté knihy nám byla zapsána. Nezapomínejte, že každá aféra, která se u nás rozmazává, je také rozmazávána v cizině, a je také v cizině připisována nám k tíži. Přál bych si, aby se takovéto nepodložené věci nevyvolávaly, aby tím náš stát, naše republika v cizině nebyla poškozována.

Není správné, útočí-li se aneb štve-li se proti určitým činitelům ve státě, jako není správné, útočí-li se a štve-li se nebo ještě jiných způsobů užívá proti různým bývalým činitelům státu.

A to co děláme politicky, děláme často také hospodářsky. Chceme, aby se k nám jezdilo, chceme, aby náš cizinecký ruch byl podporován, všemožným způsobem se o tu podporu staráme, a najednou se objeví v novinách zpráva, že v Československé republice vypuklo malomocenství. V žádném jiném státě nemohla by se taková zpráva objeviti! Vytýká-li se p. ministru spravedlnosti anebo p. ministru vnitra, že příliš konfiskuje, říkám, že v takovém případě mělo by se více konfiskovati. (Velmi správně! Výborně!) Nemělo by se připustiti, aby takovéto nepravdivé zprávy byly rozšiřovány, které konec konců způsobí státu ohromné škody.

Takové zprávy naší přítelíčkové rozšiřují po celém světě - nikdo nechtěl by jeti do státu, kde vypuklo malomocenství. Nedivme se potom, že vyhýbá se nám turistický ruch, že opomíjí Prahu. A ledva byl skončen případ malomocenství, přichází najednou zase zpráva, že u nás vypukl mor. Nedávno jsem zase četl v denním tisku pod docela velkým nadpisem, že u nás byla zjištěna cholera. Mohou tyto zjevy a tento způsob přispívati k povznesení návštěvy naší republiky? Myslím, že určitě nikoli. Tedy po této stránce měli bychom býti opatrni a neměli bychom připustiti, aby se takové případy u nás opakovaly.

Jak se representujeme v cizině, to je úžasné. Loňského roku byl jsem na světové výstavě v Barceloně, kde i nejchudší státy representovaly se krásnými pavilony, kde Maďarsko přímo na hlavní cestě mělo nádherný pavilon, vzdor tomu, že uvnitř bylo skoro prázdno, kde Německo mělo řadu pavilonů, kde mělo Polsko, Litva, Estonsko a všechny státy krásné pavilony. Ale marně jsem hledal československý pavilon, československou exposici. Nakonec jsem si přece jen řekl, že ta exposice někde tu musí býti. Studoval jsem plán výstavy a našel jsem, že na konci výstavy v zastrčeném koutku, kde kdysi byly nějaké stáje, je Československá exposice. Našel jsem ji zastrčenou za Čínou a Afganistanem. Byl tam velký pavilon, v jehož části vystavovalo Československo. Musím přiznati, že exposice československá, kterou jsem viděl v Barceloně, byla neobyčejně krásná, bohužel, lituji, že ji nikdo neviděl, poněvadž do těch míst nikdo nepřišel.

A jak jsme se representovali letošního roku v Belgii? Byly dvě světové výstavy, jedna v Antverpách, druhá v Lutychu. V Antverpách byly opět všechny státy evropské, jen my jsme tam nebyli. Zato však byli jsme v Lutychu. Ale, vážení pánové, styděl jsem se, když jsem viděl pavilon naší republiky v Lutychu. To nebyl pavilon, to byly dvě bedny k sobě dané a ty nás representovaly. Na hlavní třídě plodil tento pavilon jen ostudu. Než takhle vystavovati a dělati propagaci, raději jí nedělati vůbec. Musím konstatovati - chci býti loyální - že za to nenese vinu ministerstvo obchodu, jak jsem se dodatečně informoval, nýbrž ministerstvo veř. prací, které tyto pavilony stavělo a dělalo na ně návrhy. Bylo by si přáti, aby se takové zjevy neopakovaly. Buďto nemáme na representaci a pak nikam nechoďme, nebo těch několik desetitisíc korun musíme sehnati, ale pak se representujme důstojně.

Mnoho se u nás mluví a píše, že je u nás průmyslová krise. Když jsem byl ministrem železnic, každou chvíli přicházeli ke mně zástupci průmyslu, dožadujíce se zakázek, a musil jsem jim vytýkati, že se ucházejí o dodávky jen u státu a nestarají se o zakázky z ciziny. Musil jsem jim přímo vytknouti, že se vůbec neucházeli o dodávky v cizině, v Egyptě a jižní Africe.

Něco podobného jsme viděli na výstavě v Antverpách. Pivovary plzeňské mají světové jméno a myslím, že výdělky jejich jsou neobyčejně veliké. Ale tyto naše pivovary nejsou ani schopny, aby v cizině vystavovaly naše pivo, kdežto poměrně malý bavorský pivovar v Mnichově měl v Antverpách ohromný pavilon, který pojal 2000 lidí a prodával za hodně veliké peníze pivo. Neviděli jsme však na antverpské výstavě čsl. pivovary, tím méně plzeňské pivo. To jsou zjevy, nad nimiž se člověk musí zastaviti. Věřím, že plzeňským pivovarům se lehčeji prodává v Praze a ve středních Čechách pivo a ubíjejí se tím malé a střední pivovary domácí, místo aby ony šly hledati své zákazníky do ciziny.

V poslední době mnoho se u nás mluví o nacionalismu a říká se, že nacionalismus je na ústupu. Jiní zase tvrdí, že je na postupu. Nacionalismus je na postupu a že nesprávně dedukuje, kdo myslí, že ustupuje. Vidíme to všude kolem dokola, že nacionalismus je na postupu. Přiznávám se, že jsem sám nacionalistou, ale říkám, že není správný nacionalismus, vzplaneme-li jako sláma a zase tak rychle, jak jsme vzplanuli, uhasneme. V Praze byly bouře proti německým filmům, došlo k bouřím na ulicích. Bouře a demonstrace nepřispívají k povznesení návštěvy. Proč se u nás demonstrovalo? 17 neděl chodilo pražské obecenstvo do biografů dívat se na německý film, přes 300.000 lidí jej vidělo a majitel jeho přijal nejméně 3 mil. Kč za těch 17 neděl. Ale najednou se dělala demonstrace. Bylo by bývalo správnější bez této demonstrace prosazovati heslo "Svůj k svému" tím způsobem, že by se bývalo na tento německý film nechodilo (Výborně!) a že by se nebyly nosily peníze tomu, kdo jej pouštěl na plátno. Pak by nebylo nikoho napadlo pouštěti německý film v Praze, v Československu. Co je to za nacionalismus, co je to za plnění hesla "Svůj k svému", když se chodí lidé 17 neděl na něco dívati a pak jdou demonstrovat.

Ale horší je jiná věc. Často vznikají demonstrace proti velkým, a ti největší chudáci to odnáší. Tomu, kdo utržil miliony za to, že 17 neděl pouštěl film, se nestalo to nejmenší, ale chudáku na Vinohradech, který si nedávno otevřel hostinec, se vytloukla okna za to, že byl v domě, kde je biograf. Takovým způsobem se nemá nacionalismus dělati. Jsem přesvědčen, že kdybychom se byli tázali demonstrujících, byli-li na tom filmu v Pasáži, že by nám to byli potvrdili. Heslo "svůj k svému" nesmíme prováděti jen ústy, nýbrž i v praxi.

Říká se o nás, že děláme pokroky, ale v národním hospodářství děláme pokroky moc spatné. Podívejte se, kolik českých bank jsme od převratu získali, kolik jsme jich založili, kolik jsme založili od převratu českých podniků, kolik českých pojišťoven. Nezaložili jsme od převratu žádnou českou banku, spíše přestaly české banky existovati, řada českých bank se spojila, zato však od převratu řada německých bank a pojišťoven si postavila na nejhlavnějších místech Prahy nádherné paláce, etablovala se a nostrifikovala v Československu. Jest největší chybou, která by se měla veřejně jednou přibíti na pranýř, že to byla řada českých lidí, kteří pomáhali svým českým jménem k nostrifikaci německých ústavů. Takovým způsobem se nacionální politika nedělá.

Podívejte se, kolik českých hospodářských podniků přešlo do německých rukou. Chtěl bych poukázati na mydlárny a jiné podniky. Kam to spějeme? Máme svůj československý stát, svou republiku, ale československá řeč je psancem v řadě československých míst. Ať se jde někdo podívati v sezoně - neříkám dnes - do Karlových Varů nebo Marianských Lázní. Musíme se styděti, když se řekne, že v Československé republice jsou místa jako Kar. Vary a Marianské Lázně, kde lze dostati německé, maďarské, hebrejské a nevím jaké listy, ale kde není možno dostati české časopisy. V Marianských Lázních dostanete české časopisy jen v jednom kiosku, v Orbisu. Jděte do restaurantu a mluvte tam česky. Stalo by se to v Praze nebo i v Čáslavi, o které se vždycky říkalo, že je nejčeštější, že by tam člověk, který by si poručil jídlo německy, nebyl obsloužen? Ale Čechoslovák v Karl. Varech nebo Mar. Lázních česky nemůže se domluviti. (Posl. Knirsch [německy]: To není pravda!) Promiňte, já jsem v Karl. Varech a Mar. Lázních každý rok a vím, jak ty věci vypadají. (Posl. dr Hassold [německy]: Takové věci, jako v Praze, se nestaly!) Pane kolego, já se s váma nebudu o těchto věcech přít, poněvadž jste zde měl býti, když jsem o těch věcech mluvil. Docela otevřeně řeknu, že musíme v těchto městech a místech dělati politiku jinou a že musíme čsl. jazyku zjednávati právo, které mu náleží. (Výkřiky posl. dr Hassolda.) Já si, vážení pánové, nedovedu představit, jakým právem něm. ministr zahraničních záležitostí Curtius mohl zasahovati do našich vnitřních poměrů, protože u nás došlo k nějakým demonstracím? Denně skoro dochází v Berlíně k demonstracím a nikoho u nás ani ve snu nenapadne, že bychom zakročovali, ba dokonce když byla v České Besedě ve Štýrském Hradci vybita okna, ani tenkráte se nezakročovalo a přece byli Češi poškozeni. Jakým právem má ministr zahraničních záležitostí vedlejší říše zakročovati u nás? Odmítáme takové zákroky, my jsme naprosto neodvislý stát, nejsme žádnými vasaly a nepřipustíme také, aby jakýmkoliv způsobem proti nám někdo zakročoval. (Potlesk.)

Vyhrožují-li nám pánové bojkotem, nebojíme se bojkotu. Chtějí-li bojkotovat plzeňské pivo, budeme bojkotovati rýnské víno. Říkají-li, že nepůjdou do Čech, nemusíme jíti k nim do Německa. Stejné peníze zanášíme do ciziny, jako cizinci k nám. A vypovídati nám naše lidi, je to hrdinství? Jestliže se vypoví 200 českých muzikantů, v tom vidí pánové v Německu hrdinství. Co je to za hrdinství, když se vyhodí 200 chudáků na dlažbu?

Měli bychom si říci opětovně, že i bojkot je dvousečnou zbraní. Nejsme tak nesociální a také bych to nechtěl, a stavěl bych se proti tomu, abychom my u nás propouštěli dělníky. Nechtěl bych, abychom propouštěli německé dělníky, abychom poškozovali sociálně slabého člověka. Kdybychom pánům Němcům propustili 24 nebo 50 ředitelů, kteří mají milionové příjmy, věděli by, co jsou to důsledky bojkotu. (Výkřiky posl. dr Hassolda.)

Já jako příslušník strany živnostenské a obchodnické otevřeně prohlašují, že jsme nebyli nikdy výstředními nacionály, ale máme plné právo poukázati na staré přísloví: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! Jako příslušník vládní strany mám právo říci, že nemá práva pan ministr Curtius zasahovati do věci, kde my v takových případech nezasahujeme, a mám plné právo říci, jestliže se vypovídají a vyhazují na ulice čeští lidé, že bychom mohli dělat také u nás něco podobného. Nechceme boj proti Němcům. Přáli bychom si jistě všichni, aby panovala mezi námi svornost. Ale kdo chce míti klid, musí také druhému klid dávat a musíme už jednou říci: Za klid klid a za ránu ránu. My respektujeme, ale otevřeně říkáme, že se nebojíme.

Mluví se u nás, co je lepší, zdali parlamentarismus či diktatura. Naše strana vždy a při každé příležitosti prohlašovala, že jsme proti jakékoliv diktatuře, ať je to diktatura z prava či z leva, že jsme pro parlamentarismus, že jsme pro demokracii. (Výborně! - Potlesk.) Demokracie může míti své vady, ale jsem pevně přesvědčen, že i vadná demokracie je vždy lepší než nejlepší diktatura.

U nás se často mluví - p. posl. Slavíček mluvil o té věci včera a je zajímavo, že přes to, že patříme do jiného politického tábora, v těchto věcech se shodujeme - jakým způsobem jest u nás podkopávána demokracie a jak je podkopáván parlamentarismus. Často i na schůzích i v tisku jest u nás parlamentarismus znevažován a konstatuji, že to nedělají žurnalisté z povolání, poněvadž ti znají těžkou a namáhavou práci poslanců, nýbrž často žurnalisté, kteří mají vedlejší povolání.

Když čtu některé články proti parlamentarismu a demokracii, vidím je podepsané státními úředníky, kteří mají jako takoví značný plat, ale v úřadech často nevykonávají svou povinnost a píší do novin. Jejich příjmy jsou často dvoj- i trojnásobné než příjem poslance. (Hlasy: Platí tam také někdy za neschopné úředníky!) Ano, platí někdy za neschopné úředníky, kteří by byli okamžitě propuštěni, ale poněvadž píši do novin je k nim tolik ohledů, že se jim to vše trpí.

Dnes jest u nás jednou chybou demokracie, že strany pěstují honbu za hlasy, která má za následek, že z poslance stává se dnes nikoliv zákonodárce, nýbrž sloužící, zprostředkovatel míst, stává se vším možným. (Potlesk.) Často slýchám, s jakým despektem mluví se o poslancích, že ten a ten poslanec intervenoval tam a tam, má takové obchody a dělá to a to. Znal bych rád statistiku jmění poslanců, které měli než stali se poslanci, a které mají dnes. Přišli bychom k názoru, že si z poslanectví žádný poslanec nepomohl, že poslanectví vykonává celá řada lidí ne proto, aby měla existenci, nýbrž prostě z ideálu. (Výborně!) Myslíte, že to působí někomu radost, když voliči nutí poslance, aby jim chodili opatřovati místa, aby intervenovali a dělali všechno možné? To jistě nedělá žádnému poslanci radost a každý poslanec by se toho rád zbavil. Je tedy třeba vychovati voličstvo, říci mu, že poslanec má dělati zákony a ne prostředkovatele a agenta. (Výborně! - Potlesk.)

Když posl. Slavíček mluvil včera o tom platu, plně s tím souhlasím. Kolik dostane poslanec nyní před vánoci, kolik dostane na prosinec, na leden a na únor? Když se vám odpočítá jízdní lístek, dostanete po 3.000 Kč a žádné 13. služné vám nikdo nedá. Poslanci mají 13. služné v tom, že místo co by měli dostati příjem, musí si dáti strhnouti 2.000 Kč za jízdní lístek a na daně.

Jsem pevně přesvědčen, že náš tisk, pokud to není takový tisk, který za každou cenu vyvolává sensace, to musí uznati. Je třeba, abychom všichni v těchto případech poukazovali na ten "blahobyt" poslanců a abychom dbali, aby na poslance nebylo takovým způsobem pohlíženo, poněvadž těmito útoky na poslance ve skutečnosti podkopáván je parlamentarismus.

Mluví se mnoho o daňových otázkách. Lituji, včera jsme chtěli panu kol. Srbovi, když začal mluviti a měl v posl. sněmovně tři lidi, dělati obecenstvo, a sedli jsme si. Pan posl. Srba začal útočiti na obchodnictvo a živnostnictvo, že defrauduje daně. My, živnostnicko-obchodnická strana, vedeme dlouhý boj proti dani obratové, my jsme to byli, kteří r. 1919 se bránili tomu, aby byla daň obratová zavedena a aby později byla tato daň zvyšována. Víme dnes, že stát musí tuto daň míti, že do té doby, dokud se nám nepodaří zaplatiti dluhy, potřebujeme tuto daň držeti. Bohužel včera p. posl. dr Winter si liboval, co vykonala tato vláda za rok a dokonce řekl, že vykonala daleko více než předešlá vláda za rok. Třeba jsem poslancem vládní strany, budiž mi odpuštěno, že jako člen býv. vlády musím říci, že o tom pochybuji, že vykonala více. Říkám otevřeně, že náš rozpočet na r. 1931 vykazuje o 1 miliardu větší dluh. To by bylo snad jediné plus nynější vlády. (Souhlas.) Tedy, prosím, budeme-li pokračovati tím, že každý rok budeme zvyšovati tento dluh i státní rozpočet - mimochodem připomínám, že nepovažuji jej ještě za správný a myslím, kdyby byl býval rozpočet sděláván tak, jako se sdělával r. 1927 na r. 1928 a 1929, že by byl býval tento rozpočet a musil by býti ještě daleko vyšší; nechci mluviti o věcech, jakým způsobem se účtoval na př. příjem a výdaje u drah - prohlašuji, že bude růst zadlužení státu a pak nepřistoupíme k odbourání daní. To si musí každý uvědomiti, že kdo hlasuje pro nové státní výdaje, že zároveň hlasuje pro nutnost nových stát. příjmů, a nové státní příjmy nedají se získati ničím než novými dávkami a břemeny na poplatnictvu. Tedy, kdo přichází a chce, aby stát více dával, zároveň přichází a chce, aby stát více vybíral.

Odklonil jsem se od defraudací daní. Víme, že dnes daň z obratu nemůžeme zrušiti, a proto chceme, aby byla paušalována u prvovýroby, aby byla paušalována při dovozu zboží. (Souhlas.) Proč to chceme? Kdybychom chtěli defraudovati daně a z vybraných daní si něco ponechávati, nebudeme přece chtíti, aby tato daň byla paušalována u prvovýroby. Poněvadž stav živnostensko-obchodní není žádným defraudantem daní, žádá, aby daň obratová byla paušalována, neboť potom okamžitě pan ministr financí dostane plnou daň, nikdo mu nebude nic defraudovati, když daň z obratu bude paušalovati. (Hlasy: A bude to míti jednodušší!) Ano, a bude to míti jednodušší. Daň z obratu nejen že odvedeme, ale musíme ji odváděti, i když ji nevybereme. Řekněme si na př. u novin: prodáváme za 20 haléřů "Večerník" za cenu podvýrobní, která nekryje naprosto režii a můžeme si tedy připočítati daň z obratu? Nebo prodáváte-li housky za 25 haléřů, můžete si k tomu připočítati daň z obratu? Nebo prodává-li se cokoliv jiného, můžeme si ji připočítati? Nikoliv.

Právě ustanovením možnosti připočítávání daně z obratu dostalo se živnostnictvo z deště pod okap. Musíme dnes svému dodavateli, dodal-li nám zboží a účtuje nám daň z obra tu, tuto daň zaplatiti, ale nemůžeme ji vybrati, nedostaneme ji. Proto volám: Paušalujte daň z obratu, když již není možno ji zrušiti! (Výborně!)

Najmě bych si přál, aby již jedenkráte došlo k paušalování daně z obratu u textilií. Je to úžasná věc. Uvědomíme-li si, že dnes textilní obchodnictvo na zboží prodělává, ale přes to musí platiti daň z obratu i z těchto prodělků, tedy to je neudržitelná věc. Nikde na celém světě snad není možno, aby byl někdo povinen platiti daň, když prodělává. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Apeloval bych s toho místa na náš průmysl, poněvadž p. ministr financí prohlašuje, že on proti paušalování daně z obratu není, ale že to je právě náš průmysl, který se paušalování daně z obratu brání, aby podal pomocnou ruku, aby se skutečně mohlo dojíti k paušalování daně z obratu u textilií. (Výborně!)

Řekne se nám snad z oposičních míst: "Proč tedy pánové, když jste ve vládě, to neprosadíte?" - My jsme pro paušalování daně z obratu! Mohli bychom prý z toho, že daň z obratu není paušalována, vyvoditi důsledky a vystoupiti z vlády. Mnozí nám řeknou, proč to neuděláme a z vlády nevystoupíme.

Otevřeně říkáme, že máme moc smutné zkušenosti, jak to vypadalo s ostatními daněmi, dokud jsme nebyli ve vládě. R. 1919, dokud živnostenská strana ve vládě nebyla, dělala daň výdělková 47 mil. Kč, do r. 1926, kdy ještě rozpočet na r. 1926 byl sděláván tehdejší koalicí, v níž živnostenská strana zastoupena nebyla, stoupla daň výdělková ze 47 mil. Kč na 250 mil. Kč. Od té doby, co jsme ve vládě, podařilo se nám snížiti daň výdělkovou z 250 mil na 100 mil. Kč.

Mohli bychom vystoupiti z vlády, ale tím bychom ponechali možnost, aby takovýmto způsobem bylo živnostnictvo a obchodnictvo zdaňováno dále.

Správně tu bylo řečeno jedním soc. demokratickým řečníkem, že náš p. ministr financí umí daně předpisovati, ale neumí je vybírati.

To podpisuji plně. Naše berní správy nedovedou daní vybírati a docela otevřeně říkám, že v této věci byl lepší starý vzor rakouský, než je náš dnešní. Za starého Rakouska poplatník dostal berní knížku, do které se mu zapsala jeho náležitost, ale kde se mu také odpisovaly jeho platy. Prosím, dnes nedostanete ani často platební rozkaz; dostanete složní lístek, na němž máte vyplněno Kč 5.740 neb pod., nic víc, nic míň. A nikdo se o vás nestará, nikdo vás neupomíná, nikdo nic nedělá. A najednou přijde berní exekutor a zabavuje.

To je naprosto neudržitelný způsob vybírání daní. Mně samému stal se případ, že jsem měl všechny daně správně zaplaceny, že jsem zaplatil za jeden rok 56 tisíc Kč na daních, zaplatil jsem i všechny předpisy, jen jednu daň jsem zůstal dlužen, ale nikdo mne neupomínal, nikdo nepřišel, až najednou přišel v 8 hodin ráno k posteli berní vykonavatel a začal zabavovati, ač jsem prokázal, že mám zaplaceno. Když se toto stane poslanci, jakým způsobem se to děje ostatním poplatníkům? Bylo by daleko správnější, kdyby naše berní úřady zavedly systém výběrčích daní, kdyby se nechodilo k poplatníku jednou za rok, nýbrž čtvrtletně a poplatník se žádal, aby na daň zaplatil. Jistě že by dal. Za Rakouska se také k poplatníkům chodilo. Při předložení první upomínky počítalo se 10 krejcarů. Kdyby se za prvou upomínku počítala 1 Kč, kdyby se za měsíc přišlo znova a předložila se druhá upomínka a počítalo za ni řekněme 5 Kč, a za nějaký čas třetí, za kterou by se počítalo 10 Kč, jsem pevně přesvědčen, že tím způsobem by pan ministr financí spíše dostal daně a rychleji.

Za jedno z největších zel při vybírání daní považuji to, že se trpí, aby se hromadily velké nedoplatky. Kdyby se řádně daně vybíraly a řádně upomínalo, a netrpělo, aby někdo zůstal 3, 4 nebo 5 roků s daněmi viset, pak by se nedály sebevraždy, jichž jsme denně svědky. Je potřebí, aby se odvolání vyřizovala, aby neležela 2 až 3 leta odvolání, když je někdo podá. Poplatník se ukolébá tím, že podal odvolání, ale na konec se to zamítne a vede se na něho exekuce v tisících. Malé částky může poplatník lehčeji platit, než když se mu nahromadí najednou veliké částky. Znovu bych si přál, aby této věci byla věnována pozornost, aby pan ministr financí hleděl a dbal, aby při vybírání daní byl zaveden tento systém.

Budeme ještě mluviti o obratové dani. V dnešní době musím pouze prohlásiti, že každé zvyšování daní je neúnosné pro naše živnostníky a obchodníky. Náš živnostník a obchodník těžko může zaplatiti daně, které jsou mu v dnešní výši předpisovány.

Mluví se o hospodářské krisi. Ano, je krise v zemědělství. Vzpomínám si na r. 1926, na bouře v této sněmovně, na doby, kdy jsme dělali obilní cla, jaká to byla bouře a jaký útok se provedl proti nám živnostníkům, že jsme hlasovali pro cla. Dnes ti, kteří tenkráte bouřili proti clům, hlasují pro cla také. Řeknu, že docela správně tak činí a byli by činili správně také r. 1926, kdyby byli pro ně hlasovali, poněvadž vycházím z předpokladu, že nemá-li zemědělec peněz, nemá jich ani dělník, živnostník, nikdo. (Potlesk.)