Krvavou ironií byla protidumpingová štvanice zvláště v ústech čsl. kapitalistů. Vývoz čsl. zboží založen je z největší části na dumpingovém systému. Před několika dny zde s tribuny bouřil proti sovětskému dumpingu pan inž. Novák, který právě representuje onu kapitalistickou skupinu v Československu, jež provádí nejhorší dumping, a to při cukru. Včera ve sněmovně vypočítával soc. demokratický poslanec Srba, kolik doplácí vnitřní konsum cukru na vývoz cukru, že to činí 2·60 Kč při jednom kg cukru. Uvedl, že na vývoz železářských produktů se doplácí 700 milionů Kč. Není státu, který by prováděl dumping v tak ohromném rozsahu a v tak horentní míře jako Československo. Není produktu, který by se z Československa nevyvážel bez určitého příplatku domácího konsumu. Nejde jen o obchodní dumping. Soc. demokratický poslanec prof. dr Macek prozradil na čsl. kapitalisty před časem velmi nepříjemnou věc, že totiž Československo provádí všeobecný soc. dumping, totiž že si umožňuje vývoz na podkladě daleko nižších mezd čsl. dělnictva a životní úrovně čsl. pracujícího lidu proti výši mezd ve státech, s nimiž Československo konkuruje. Je to fakt, k němuž třeba jen podotknouti, že ten soc. dumping umožňují čsl. kapitalistům soc. demokratické odbory svojí mzdovou politikou, kolektivními smlouvami stanovícími hladové mzdy a svojí taktikou násilného potlačování boje dělnictva za vyšší mzdy. Je to zkrátka Československo, které provádí nejpronikavější dumpingovou vývozní politiku a bylo by proto možné a místné obžalovati čsl. kapitalisty a čsl. sociálfašistické odbory, že provádění dumpingu vyvolává krisi v konkurenčních státech a připravují tak dělníky o chléb. Dumping je methoda kapitalistického mezinárodního obchodu, vyplývající z koncentrace výroby a monopolního ovládání vnitřního trhu a celní politiky. Dumpingová politika je květem tlejícího kapitalismu a jeho bujením, stupňovanou hospodářskou krisí urychluje rozklad kapitalismu, odhaluje nejpronikavěji příživnický charakter kapitalismu a pobuřuje pracující masy proti kapitalistickému systému. Dumping provádějí více méně všechny kapitalistické státy, a je podvodem, když čsl. kapitalisté a jejich soc. fašističtí agenti mluví lživě o sovětském dumpingu, zatím co dumping provádí ve skutečnosti jen kapitalistické státy a nejkřiklavěji právě Československo.

Sovětský svaz založil svoji vývozní politiku na zcela jiných zásadách; dumping nepatří k jeho methodám. Vývoz Sovětského svazu založený na zásadě monopolu zahraničního obchodu jest určován zájmy hlavního, stěžejního cíle sovětského proletariátu na poli hospodářství: budovati socialismus, zindustrialisovat ve velkorysých rozměrech Sovětský svaz, zkolektivisovati sovětské zemědělství. Sovětský svaz potřebuje z kapitalistického světa hlavně stroje. Pro dovoz strojů vyváží a vývoz je ekvivalentem dovozu. Na této zásadě spočívá vývozní obchod Sovětského svazu a nemůže býti na jiné zásadě vybudován pro nekapitalistickou strukturu hospodářství Sovětského svazu a proto, že Sovětský svaz nesleduje a nemůže pro svůj charakter míti imperialistických zájmů. Po léta činil zahraniční sovětský obchod celkem nepatrné procento. Jestliže vystoupil Sovětský svaz s vývozem ve větším rozměru, bylo to umožněno obrovským vzestupem hospodářství v Sovětském svazu, docíleným z vlastních sil. Jestliže Sovětský svaz vystupuje proti kapitalistickým konkurentům při vývozu s nižšími cenami, pak tomu tak není pro uplatnění dumpingového obchodního systému, nýbrž proto, že při kalkulaci cen rozhodují u Sovětského svazu jiní činitelé než v kapitalistických zemích. Sovětské výrobky jsou proto levější, poněvadž se vyrábějí právě v zemi, kde dělnická třída vládne, kde vyvlastnila, soustředila výrobní prostředky a kde se uplatňuje kolektivní socialistický hospodářský systém. To určuje levnost sovětských výrobků. Při kalkulaci cen rozhoduje, že při ní odpadá jako hlavní činitel kapitalistický zisk, že se při výrobě uplatňuje výhoda velkovýroby, že odpadají náklady na reklamu a agenturu, že odpadá nájemné a pachtovné, že organisace obchodu je jednotná a dokonalejší a že exploituje obrovské bohatství dříví. Za těchto podmínek a z těchto důvodů je sovětský výrobek levnější a nikoliv proto, jak kapitalisté lhou, že by cena šla pod hodnotu výrobních nákladů a že by levné výroby bylo docilováno na úkor životní úrovně dělnictva. V některých oborech je sovětský výrobek ještě dražší než kapitalistický, když v onom průmyslovém odvětví nejsou dány ještě plně podmínky výhod kolektivní socialisované výroby. Cena vyvážených sovětských výrobků nejde pod hodnotu výrobních nákladů. Proti dumpingovým cenám obilí z podunajských států nemůže Sovětský svaz na francouzském trhu konkurovati. Polské a lotyšské dříví je levnější než sovětské. Seriosní hospodářské listy měšťácké musily ostatně přiznati již v těchto věcech pravdu.

Stejně se již ukázala kolosální nesmyslnost tvrzení, že sovětský vývoz vyvolal hospodářskou krisi v kapitalistických státech. Sovětský svaz může vyvážeti jen do určitého rozsahu a činí to jen 40% předválečného vývozu, ve světovém obchodě znamená to ani ne 2%.

Panika, kterou sovětský vývoz mezi kapitalisty vyvolal, měla svou příčinu v překvapení, že Sovětský svaz vůbec nemůže vyvážeti. Věřilo se, že pětiletka zbankrotuje, pokládala se za šílenství. Úspěšné uskutečňování pětiletky bylo pro kapitalisty zdrcujícím překvapením, jak dnes vyšlo na jevo z řeči p. dr Kramáře. Sovětský vývoz vyvolal paniku, strach před tím, co Sovětský svaz ještě dokáže, jak v budoucnu bude hospodářsky tlačit na kapitalistický svět. Bylo ohlášeno, že hospodářský socialistický systém má své výhody proti systému kapitalistickému, že je dokonalejší. Protidumpingová štvanice byla a je zuřením proti pětiletce, proti vítěznému pochodu socialismu v Sovětském svazu, je výlevem vzteku, že kapitalismus se zmítá ve smrtelných křečích, že upadá, zatím co socialism s živelnou radostí roste, šílí, vyniká.

Mluvení o vlivu sovětského vývozu na hospodářský život kapitalistického světa bylo podvodem, záminkou k rozpoutání zuřivé štvanice proti Sovětskému svazu jako proti zemi socialismu. Týká se to i Československa. Československo nejzuřivěji štvou proti sovětskému dumpingu agrárníci, ačkoliv se do Československa od r. 1923 nedovezl ani cent obilí. Čsl. zemědělství není ohroženo sovětským obilním vývozem ani v nejnepatrnější míře. Do Československa dováží se jen nafta, dříví, konopí. Sovětský len se nedováží do Československé republiky ze Sovětského svazu a kdyby byla obchodní smlouva, byla by možna lepší úprava dovozu lnu. Čsl. průmysl má zájem na obchodních stycích se Sovětským svazem a vyslovil se pro jich udržení a upevnění. Jestliže přes to se účastnilo Československo dumpingové štvanice, je to dokladem, jak pod vlivem Francie, organisující hospodářskou válku proti Sovětskému svazu, zaujímá Československo proti hospodářským zájmům, ale na příkaz vyšších třídních kontrarevolučních válečných zájmů mezinárodního imperialismu stanovisko nepřátelského poměru vůči SSSR.

Při tom je třeba také uvésti, jaký podvod provozují nár. socialisté a soc. demokraté v otázce styků Československé republiky se Sovětským svazem. Byl to zejména nár. socialistický poslanec Šeba, který vystoupil v zahraničním výboru i zde v plenu sněmovny, jako by s energickým projevem pro uznání Sovětského svazu. Ukázalo se, že to byl jen manévr, gesto, kterým chtěla nár. socialistická strana a sociálfašisté vyjíti na oko vstříc sympatiím, jež mezi dělnictvem v reformistických stranách pro Sovětský svaz rostou. Jakmile však po návštěvě francouzského ministra Flandina v Praze byl dán signál k divoké štvanici proti sovětskému dumpingu, byly to sociálfašistické listy, jež nejhorlivěji a nejpodleji štvaly. Také zde ve sněmovně byl nejhanebnější útok proti Sovětskému svazu reservován německému soc. dem. poslanci Jakschovi.

Sociálfašistický tisk vystoupil také nejhorlivěji v protisovětské kampani, jež vystřídala protisovětskou štvanici s dumpingem, v kampani lží a výmyslů o událostech v Sovětském svazu, jimiž jest nyní čsl. veřejnost zaplavena. Jestliže štvanice s dumpingem představovala v případě válečného nájezdu proti SSSR útok pomocí lží a podvodů, útok otravných plynů, přistoupila mezinárodní buržoasie nyní k další formě útočného tažení, k bubnové palbě pomocí rychlé výroby sensačních výmyslů na př. o vojenské vzpouře proti Stalinovi, o zatčení generálů Rudé armády, o bojích o Kreml, o zavraždění soudr. Stalina a podobně. Proslulé bělogvardějské tiskové výrobny v Rize, jež svými výmysly po léta soustavně živily v takových zpátečnících, jako je dr Kramář, naději v pád sovětského režimu a v restauraci carského režimu nahajky a kozáckého masakrování, rozvinuly horečnou činnost a chrlí spousty výmyslů stupňované sensačnosti. Na ukázku, čeho se chytají a jak své smyšlenky konstruují: Na Rudém náměstí konala se minulého týdne demonstrace dělnictva, žádající nemilosrdné potrestání dopadených zločinců z t. zv. průmyslové strany. Každému, kdo zná poměry v Moskvě, je známo, že v takovém případě pochodu dělnických mas na Rudé náměstí se ulice, vedoucí ke Kremlu, uzavírají, poněvadž kdyby se neuzavřely, nahrnuly by se tam tak obrovské masy diváků, že by se na náměstí pochodující šiky nedostaly a že by se manifestace nemohla konat. Každý, kdo byl v Moskvě, to potvrdí.

Avšak "Právo Lidu" a "Lidové Noviny" se chopí radostně tohoto uzavření ulic ke Kremlu a vykonstruují z toho největší podezření, že se v Kremlu něco děje. Prostě směšné věci. Nebo: Nefunguje po 2 dny dobře telefonické a telegrafické spojení se Sovětským svazem, noviny udají, že nefunguje spojení ani s Lotyšskem a Estonskem, neboli že závada má příčinu v povětrnostní změně. Radiové spojení a poštovní nefunguje. Ale "České Slovo" spolu s "Právem Lidu" napíší, že přerušení telefonického spojení se Sovětským svazem je krajně podezřelé, a potvrzuje, že se něco v Sovětském svazu děje. Že nefunguje spojení s Lotyšskem a Estonskem, v tom ovšem "České Slovo" nespatřuje podezřelého nic. Přijedou lidé ze Sovětského svazu do Německa, sdělují, že se v Sovětském svazu naprosto nic neděje, ale "Právo Lidu" pokračuje v komentáři k tomuto sdělení v šíření výmyslů a udržování podezření, že se přece něco děje v Sovětském svazu. Prostě historie, která se stala humornou a která by zasluhovala péra Mark Twaina. Vidíme obraz v sociálně fašistickém tisku. Sociální "České Slovo" začíná psát o zdroji falešných zpráv. Již mluví o tom, že ty zprávy nebyly pravdivé, ale po několik dní jimi zaplavovalo pražskou veřejnost.

Největší ovšem sensací byla zpráva o zavraždění soudruha Stalina.

Smyšlenka o zavraždění soudr. Stalina vyvolala nesporně obrovské rozechvění, ale nikoli v takovém smyslu, jak její původci očekávali. Co bylo možno vidět? Jestliže smyšlenka vyvolávala v řadách buržoasie, v řadách reakce, v řadách buržoasních a sociálfašistických zpátečníků radost, bylo možno pozorovat, s jakou úzkostí a účastí se v širokých masách pracujícího lidu, v továrnách, na ulicích, ve vlacích dělo setkávání o prav divosti zprávy. Ukázalo se, že jestliže si někdo přál míti soudr. Stalina mrtvého, že to byla jen hrstka buržoasní fašistické a sociálfašistické [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] ale široké pracující masy Československa ukázaly v tomto momentě strachu o život soudr. Stalina, jakou úctu a jak veliké sympatie všeobecně chovají k soudr. Stalinovi, jako představiteli a vůdci bolševické strany Sovětského svazu, která neúprosně a na všechny strany tvrdě uskutečňuje svoji generální linii: linii úspěšné výstavby socialismu v Sovětském svazu, linii velkorysého budování průmyslu a kolektivisace zemědělství, vyhlazování třídy kulaků, linii mohutnění a sílení Sovětského svazu jako bašty socialismu, jako tvrze mezinárodní revoluce, jako záštity všech utlačovaných světa.

Jestliže si mezinárodní buržoasie přeje smrti soudr. Stalina, přejeme si my a s námi veškerý proletariát a pracující lid Československa, aby soudr. Stalin žil a aby dále ocelově ke zlobě nepřátel, ale k radosti a pýše mezinárodního proletariátu vedl bolševickou stranu, proletariát Sovětského Svazu k dalším metám socialismu. (Tak jest! - Potlesk.)

Všechny sensační výmysly o převratě v Sovětském svazu se dnes úplně rozplývají. Jestliže někdo vykonstruoval z odhalení a dopadení kapitalistických škůdců organisovaných v průmyslové straně a z odhalení frakční činnosti zbabělých elementů levopravého bloku smyšlenky a naděje v povalení neb oslabení sovětské moci, pak se důkladně přepočítal.

Právě dnes bude v Moskvě postaveno před revoluční tribunál 1.500 dopadených škůdců a komplotistů průmyslové strany a soud proletariátu Sovětského svazu dovede nemilosrdně zaškrtit hydru škůdců a sabotérů výstavby socialismu, hydru kapitalistických spiklenců. Proletariát Sovětského svazu, který pod vedením své bolševické avantgardy dovedl povaliti třídní panství buržoasie, zahnat celou kapitalistickou pakáž, který dovedl rozmetat menševickou stranu, který dovedl udělati energický konec trickistickým piklům, bude umět zašlápnouti i novou pravo-levou frontu frakčních spiklenců. Proletariát Sovětského svazu přestál již několik takových momentů, kdy se všichni nepřátelé jeho rozmachem ohrožovaní, jeho elánem poděšení spikli ke společnému útoku. Proletariát Sovětského svazu má dobré, otužilé nervy a ani nynější šílený skřek netopýrů krvavého starého světa ho nezmate a neodchýlí ani o krůček s jeho vítězné cesty.

Důležité pouze je to, co vedlo mezinárodní kapitalistický a sociálfašistický tisk k této kampani sensačních smyšlenek. Je zřejmo, že důvod kampaně byl jeden: odvrátiti bubnovou palbou zpráv a výmyslů pozornost světové veřejnosti od procesu, který byl včera v Moskvě zahájen nad komplotisty z t. zv. průmyslové strany, o jejichž činnosti jsme zde již obšírněji mluvili. Mezinárodní buržoasie byla rozzuřena, když byli sabotéři a spiklenci z průmyslové strany dopadeni a její organisace pochytána. Byla rozzuřena proto, že G. P. U. dopadením kapitalistických spiklenců zmařila její další práci, od níž si mezinárodní buržoasie tolik slibovala. Mezinárodní buržoasie má mnoho příčin, aby nechala před a během procesu hodně hlasitě štěkati veškerý svůj tisk, aby tak odvrátila pozornost od moskevského procesu, poněvadž soud nad spiklenci odhalí, že Poincaré a Briand, francouzský generální štáb organisovali za pomoci druhých států a ve spojení s mezinárodní bělogvardějskou bandou řemeslných zločinných desperádů válečné tažení proti SSSR, jemuž měla průmyslová strana připraviti půdu organisováním vnitřního rozvratu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] odhalení před celým světem jako úkladní organisátoři válečného přepadení Sovětského svazu, na doklad, že je to Francie, která v Evropě vede, inspiruje a organisuje válečnou frontu proti SSSR. Proto byla před procesem spuštěna divoká kampaň se sensačními výmysly o převratu v Moskvě, aby tato nepříjemná věc byla zahlušena. Imperialisté jsou si vědomi, že odhalení válečných protisovětských piklů vyvolalo obrovské roztrpčení mezinárodního proletariátu proti zločinným imperialistickým zákeřníkům, kteří připravili úkladný plán zničení sovětské moci, aby mohli uchvátiti pro kapitalistické ziskulačné choutky bohatství a veliké odbytiště Sovětského svazu a nastolením kapitalistické moci učiniti si z Ruska svoji kolonii, již by bezmezně vyssávali.

Aby paralysovali rozhořčení mezinárodního proletariátu proti odhaleným protisovětským válečným piklům a aby paralysovali vlnu sympatií a solidarity, jež v řadách mezinárodního proletariátu vyvstala, rozpoutali ničemnou kampaň lživých zpráv, jež měly mezinárodní proletariát zmásti a desorientovati. Nepodařilo se to. Mezinárodní proletariát se nedal a nedá zmásti. Vím, že je to Francie, spojenec Československa, která organisuje válečné tažení proti SSSR, která byla iniciátorem protidumpingové štvanice a konferencí agrárních států, namířených proti SSSR a která je iniciátorem všech ničemností, jež mají připraviti půdu pro imperialistickou válku proti SSSR. Mezinárodní proletariát je si této úlohy francouzského imperialismu vědom a odpoví Francii nejostřejším bojem, stejně i čsl. proletariát, který se přesvědčil, jak čsl. buržoasie táhne jako spojenec Francie svorně s francouzskými organisátory války proti Sovětskému svazu. Přesvědčila jej o tom neklamně řada věcí a v posledních dnech útok na Svaz přátel SSSR.

Rozpuštění přípravného výboru Svazu přátel SSSR má politický význam. K rozpuštění bylo přikročeno právě v době, kdy čsl. veřejnost je rozrušována nejsensačnějšími smyšlenkami o událostech v SSSR a kdy se tak uměle vyvolává nepřátelská nálada proti SSSR. Tento útok je zřejmě v souvislosti s tažením, jež je nyní v proudu v mezinárodním měřítku a jež směřuje k paralysování sympatií pracujících mas k Sovětskému svazu a potlačení rozhořčení, jež vyvolalo odhalení o chystaných kontrarevolučních a válečných piklech proti SSSR. Svaz přátel SSSR měl a má za úkol šířiti pravdu o poměrech v Sovětském svazu. Tuto jeho činnost chce policie zákazem potlačit. V čsl. tisku mohou se otiskovat nejhloupější sensační výmysly o poměrech v SSSR, ale nesmí existovati organisace, která by dělnictvu na informacích o poměrech ukázala, jak nesmyslné jsou všechny ty smyšlenky o vzpourách, vojenských revoltách, hladu atd.

Čsl. proletariát si nedá vzíti lásku a své sympatie k Sovětskému svazu a nedá se ničím odvésti od solidarity s proletariátem Sovětského svazu a od úkolu boje na obranu Sovětského svazu. Bude bránit Sovětský svaz tím nadšeněji, ještě více semkne své řady okolo praporu s kladivem a srpem a bude bojovat, aby ubránil Sovětský svaz tím, že osvobodí sebe, neboť cesta obrany Sovětského svazu, cesta ruského proletariátu, toť cesta z bídy a útrap kapitalismu, jež nynější hospodářská krise stupňuje do tak význačných forem.

Kapitalistický svět skýtá nyní obraz rozvratu nejen v poměru mezi kapitalistickými státy, nýbrž i pro vnitřní situaci v kapitalistických státech. Hospodářská krise, která má světový rozsah a postihuje všechny kapitalistické státy, zostřuje do krajnosti i vnitřní rozpory kapitalismu. Hospodářská krise neustává, neochabuje, roste. Kapitalisté nemají prostředků a síly zadržeti její vzrůst. Jsou úplně bezradni a bezmocni, pokud jde o zastavení krise a zamezení jejího dalšího vzrůstu. Anketa "Prager Presse", otištěná v neděli, v níž se měli vysloviti o hospodářské krisi a prostředcích jejího zastavení a zmírnění kapitalističtí a sociálfašističtí hospodářští vůdcové a odborníci, ukázala jaký zmatek a bezradnost panuje v hospodářských kruzích kapitalistického tábora. Baťa volá po volné soutěži, inž. Sýkora volá po hospodářském plánu, posl. Tayerle fedruje také plánovitou hospodářskou politiku, ale opět do určitých mezí a pod. Prostě odporující si rady a recepty. I v receptech ukázka všech rozporů, jež rozhlodávají hospodářský kapitalistický systém a jež činí nemožným také její plánovité řešení. Inž. Sýkora volá po hospodářském plánu na delší dobu, něco podle vzoru sovětské pětiletky. Jak humorné je toto přání. Jakoby kapitalism mohl býti schopen si dáti nějaký plán v hospodářství na delší dobu, na 5 roků, když kapitalisté nevědí a nemohou věděti, co bude zítra, zda ceny na bursách se nezhroutí. Dr Kramář ve své řeči naznačoval jen tu nejistotu: "může býti, že budeme restringovati atd." Kapitalisté mluví o možnostech a při tom vyslovují přání o vypracování plánu na delší dobu. Od vůle kapitalistů a jich snahy po plánu nezáleží, zda hospodářská krise poleví a jak rychle poroste. Kapitalistický systém vylučuje takovouto moc hospodářských činitelů kapitalismu. Od toho, že kapitalisté vládnou, závisí jen to, že jako mohou ještě vykořisťovati, tak mohou břemena hospodářské krise převalovati na bedra pracujících. K tomu mají pendreky a četnické bajonety. K tomu mají kapitalisté ještě moc, nemají však moc zastaviti růst hospodářské krise a tak hledí bezmocně vstříc dalšímu vývoji hospodářské krise, při čemž je ovládá zoufalý pocit, že hospodářská krise je teprve na počátku, že ještě dlouho potrvá a že ještě nedosáhla svého vrcholu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Za tohoto stavu zoufalosti kapitalistů pronesl proroctví pražský arcibiskup Kordač. V apokalyptickém vidění prorokoval kapitalismu nevyhnutelnou zkázu, příchod proletářské revoluce, sežehnutí kapitalismu plameny rudého bolševismu, nenavrátí-li se svět k duchu křesťanství. Nesporně velmi chabá útěcha pro kapitalism, prorocké zpečetění jeho nezadržitelného konce. Platí to o kapitalismu všeobecně.

Hospodářská krise, jejíž vzrůst trvá, stupňuje do obrovských rozměrů nezaměstnanost v celém světě, zbídačuje stamilionové masy proletariátu, odsuzuje k smrti hladem desetimiliony nezaměstnaných, zbídačuje a ožebračuje milionové masy rolníků, pohřbívá a proletarisuje masy živnostníků. Kapitalistické řešení krise, snahy přesunouti její břemena na bedra pracujících mas stupňuje její bídu a rozvrací do kořenů sociální postavení všech pracujících vrstev. Z hospodářské krise a jejího kapitalistického řešení hrozí pracujícím masám existenční zkáza, otrocké porobení a zánik pod troskami hroutícího se kapitalismu.

Takový názor skýtá pohled na vnitřní hospodářskou a sociální situaci kapitalistických států. Dostavilo se, co jsme my komunisté předvídali, že ze stabilisace - již kapitalism v předchozích letech docílil, o níž buržoasie a sociální demokracie tvrdila, že znamená překonání následků války, vzkříšení kapitalismu a jeho nástup k ještě dlouhému období rozmachu a prosperity - vyroste nejhlubší a nejtěžší krise světového kapitalismu, která docílenou stabilisaci rozmetá a urychlí rozvrat a konec kapitalistického systému.

Dnes vidíme plné potvrzení našeho předvídání, zatím co všechny měšťácké a sociálfašistické theorie o organisovanosti kapitalismu se jako falešné a podvodné zhroutily, jsme svědky hlubokého hospodářského rozvratu v celém kapitalistickém světě, který se vyvíjí v hluboký rozvrat sociální a politický. Pracující masy povstávají, aby hájili ohrožovanou svou základní existenci a bojovaly o bytí a nebytí. Třídní rozpory se vyhrocují v nejpříkřejší kontrasty: Na straně buržoasie - vykořisťovatelů - bohatství, přepych, nádhera, rozmařilost, na straně pracujících nezaměstnanost, hlad, bída, zoufalství. Boj tříd se blíží k rozhodujícím srážkám. Buržoasie vidí, že dosavadními methodami neudrží bídou rozhořčené pracující masy v otroctví a je hnána všude k tomu, aby použila posledního prostředku k udržení svého třídního panství, k potlačení odporu pracujících mas, k zamezení a potlačení proletářské revoluce - fašismu a krvavé fašistické diktatury.

Pohled na vývoj vnitropolitické situace v kapitalistických státech to potvrzuje. V Německu, Rakousku, Polsku, Maďarsku a v Italii jsme svědky těžké krise politického systému buržoasní nadvlády. Třídy jsou v bojovém pohybu a jejich boj směřuje ke stadiu boje o moc. Nedávné volby v Rakousku a Polsku podaly jasný obraz vývoje politické krise v kapitalistických státech. Volby, které kdysi za režimu měšťácké demokracie sloužily k projevu "vůle lidu" jako pláštíku k zakrytí buržoasní diktatury, stávají se pro buržoasii nástupem k mobilisaci fašistických sil pro otevřenou diktaturu, k nejbrutálnějšímu terorisování širokých pracujících mas, k násilnému usmrcování měšťáckých parlamentních stran. Parlamentní volby vedeny jsou ve znamení agitace, aby parlament odboural svá práva, změnil fašisticky ústavu a nastolil nebo legalisoval otevřenou buržoasní diktaturu.

Sociální demokracie podporuje všude tento vývoj k fašistické diktatuře: Podporuje jej v Německu svou oporou vládní diktatury, v Rakousku odzbrojováním proletariátu a sabotováním boje proti fašismu, podporuje jej neškodným simulováním oposice v Polsku. Tam docílil Pilsudski parlamentní většiny pomocí nejkrvavějšího fašistického terorisování dělnictva a potlačovaných národností, připravil volby vypalováním vesnic bouřících se ukrajinských rolníků a jich hromadným vyvražďováním, prováděl volby tak, že zrušil kandidátky a pomocí strojních pušek a svých vražedných band nejkrvavěji voliče terorisoval, ale soc. demokracie béře tento výsledek voleb na vědomí a i čsl. soc. fašisté kašlou na to, jestliže fašistický teror potlačí i jejich strany, kašlou na to proto, že jim je zájem zachování kapitalismu nade vše a obětují i strany fašistickému násilí a teroru, když je toho třeba, k potlačení, k zadušení hrozící proletářské revoluce a jinou možnost než krvavý teror, nastolování trvalých fašistických tyranií kapitalisté a sociálfašisté k záchraně kapitalismu a k odvrácení proletářské revoluce nevidí. Krvavým fašistickým tyranisováním chtějí Pilsudski, Hitler, Starhemberg, Seipel, Bethlen, sraziti zdvihající se hlavu proletářské revoluce a připraviti situaci pro imperialistickou válku, pro společnou kontrarevoluční válku proti Sovětskému svazu. Fašismus znamená všude prapor krvavé buržoasní kontrarevoluce, ale zároveň prapor imperialistické války. Německý hitlerism, rakouský heimwehrism mají v programu imperialistickou válku. Poincaré, Millerand, Maginot ve Francii, jichž vláda je přede dveřmi, vystupují již s válečnými štvanicemi. Pilsudski stejně jako Mussolini vidí ve válce, v imperialistickém vývoji také konečné východisko. Fašismus je ve všech státech fedrován jako nástroj příprav imperialistické války. Stejný vývoj platí i na Československo. Ve všech kapitalistických státech jsme svědky, jak se třídní tábory soustřeďují k rozhodnému boji pod dvěma prapory, jak kapitalismus soustřeďuje své síly pod praporem fašismu a jak se proletářské masy soustřeďují pod praporem revolučního komunismu. V jich rozhodném boji půjde o osudové otázky, půjde o to, zda budou pracující masy hromadně umírat hlady v nezaměstnanosti a bídě, zda budou utraceny, porobeny fašistickou tyranií, zda budou hnány znovu na jatka nové imperialistické války, zda budou hnány k povalení Sovětského svazu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Tak stojí již otázka v Německu, Polsku, v Maďarsku, ve všech kapitalistických státech rostou proletářské revoluce. Mezinárodní revoluce je na pochodu. Proti kapitalistické frontě mezinárodní kontrarevoluce a imperialistické války vyvstává ve všech kapitalistických státech fronta mezinárodní proletářské revoluce s cílem konečného boje za sociální a národní osvobození pracujících mas. Revoluční proletariát Československa musí býti vzhledem k vývoji mezinárodní situace připraven na politické a revoluční události v druhých zemích, v Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku, aby splnil povinnost mezinárodní solidarity, aby zmařil eventuelní intervenční snahy čsl. buržoasie proti revoluci v sousedních zemích [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Československý proletariát nesmí zůstati v revolučním nástupu pozadu. Tvrdí-li se, že Československo je v moři kapitalistické zkázy, stupňované v celém světě hospodářskou krisí, ostrovem klidu, pořádku a míru, pak skutečnosti toto tvrzení vyvracejí jako směšné. Přetvářka klidu a pořádku v Československu opírající se o brutální fašistické potlačování dělnictva a násilné umlčování nezaměstnaných a o násilnickou vládu bodáků a kriminálů, je rozbíjena již mocnými výbuchy nespokojenosti, jež pracující masy ovládá. Nikoli. Československo je stejně zemí kapitalistické zkázy, bídy pracujících, zostřeného třídního boje jako druhé státy. Není žádnou výjimkou [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda posl. dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Najman.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! V těchto dnech vyšla statistika živnosti a obchodu. V těchto dnech potvrdilo se to, co od svého vzniku hlásala čsl. živnostensko-obchodnická strana středostavovská, že totiž stav živnostenský a obchodnický je početně silný. Ne my, nýbrž úřední statistika přiznává, že v Československé republice je 718.000 samostatných živností a obchodů. To znamená, že v Československé republice zabývá se živností a obchodem nejméně na 5 mil. lidí a že více než jedna třetina všeho obyvatelstva tohoto státu je živa z obchodu a ze živností.