Prozatím není ještě rozhodnuto, kdy se osnova dostane do meziministerského řízení, kdy bude zralá, aby mohla býti projednána ústavně a kdy by nastal příhodný okamžik k předloze a přijetí tohoto nového zákona o civilních válečných úkonech.
Prozatím ministr nár. obrany nepokládá jednak dobu za příznivou k předložení nového zákona o civilních válečných úkonech a neodvažuje se, snad pro zemědělskou a průmyslovou tíseň, předložiti zákon Národnímu shromáždění, jednak však nechce již dávno splatné zkrácení služební doby prováděti tak dlouho, až by se nový zákon o civilních válečných úkonech dostal v Národním shromáždění pod střechu, aby tak říkajíc měl v ruce záruku, aby mohl míti v ruce kompensaci. Z tohoto důvodu ty věčné sliby, ty stálé rok po roce se opakující vytáčky ministra národní obrany, že se dá zkrácení služební doby provésti teprve potom, až bude k disposici 12.000, nejméně však 8000 poddůstojníků a bude zaručeno jejich hmotné zajištění. (Výkřiky posl. Krumpeho.) Aby celá věc byla ztížena a zkrácení presenční doby z 18 na 14 měsíců bylo co možná posunuto až do konečného přijetí nového zákona o civilních válečných úkonech, kladl ministr nár. obrany letos ještě četné požadavky, jež by bylo třeba dříve splniti, než by se mohlo přikročiti ke zkrácení služební doby.
Vojenské správě scházela až dosud dobrá vůle, nebo jí není dovoleno, aby nyní provedla zkrácení služební doby. Vždyť víme, že u nás vojenské otázky souvisí s otázkami politiky zahraniční, že naše ministerstvo nár. obrany jest pod kontrolou francouzské vojenské mise a že jsou proto dovoleny jen ony akce, jež jsou v zájmu Francie a Malé dohody. Také v otázce zkrácení služební doby bije zcela zřejmě do očí závislost Československé republiky na Francii. Již r. 1923 ujišťoval ministr zahraničí, že Československá republika jest odhodlána přikročiti k dalšímu zkrácení služební doby, jakmile Svaz národů uzná situaci za příznivou úmyslům odzbrojení. Že snížení vojska může dosáhnouti asi 50%. Ten čas by zde nyní byl. Přece však se nestalo nic, presenční služba, jež má podle branného zákona roku 1926 trvati 14 měsíců, činí stále ještě 18 měsíců, a všecko úsilí, aby ustanovení branného zákona, jenž jest zákonem ústavním, vešla v platnost, byla až dosud marná. Nám německým křesť. sociálům se činily, dokud jsme byli ve vládě, právě se strany německých soc. demokratů nejprudčí výčitky, že se nám nepodařilo ihned prosaditi zkrácení služební doby. Nám učiněné sliby nebyly však bohužel dodrženy. Co však vidíme dnes? Velký socialistický blok ve dnešní většině, v porovnání s nímž byli jsme my němečtí křesť. sociálové v dřívější většině jen mizivou skupinou, nedosáhl do dnešního dne v otázce zkrácení služební doby nic, docela nic. Nebyl ani s to, aby ministerstvo nár. obrany přiměl k definitivnímu stanovení doby zkrácení vojenské služební doby.
Dnes by tedy došlo na socialisty, aby ukázali, co umí. Co jsme dosud viděli s této strany, zvláště v otázkách militarismu, utvrzuje nás v mínění, že páni socialističtí antimilitaristé zvláště na německé straně nalili příliš mnoho vody do svého vína a stali se nápadně vojensky krotcí.
Pomalu rok jsou socialistické strany ve vládě, ale daleko široko není nic pozorovati o snížení rozpočtu o odzbrojení, o omezeních nebo jen úlevách ve vojenském oboru, docela nic. Od nás německých křesť. sociálů, kteří jsme ve vládě zaujímali značně svízelné místo, poněvadž jsme byli počtem slabší, požadovali němečtí soc. demokrati modré s nebe, štvali proti nám lid, zvláště dělnictvo, nazývali nás nepřáteli pracujícího lidu, vyčítali nám sympatie k militarismu, hanobili nás a vysmívali se nám. Tíž němečtí soc. demokrati ve vládě nevědí co dnes počíti se svým antimilitarismem a učinili vodítkem své neslyšné činnosti ve vojenském vládním stanu starou vojenskou průpověď: "Hubu držet a dále sloužit". Marně dodnes čekáme na ohlášený umělecký kousek, že němečtí soc. demokrati, až se dostanou k vládě, ihned se svými českými soudruhy osvobodí národy tohoto státu od břemene militarismu a já myslím, že čím déle budou němečtí sociální demokrati u vesla, tím více se přizpůsobí militarismu, s ním se smíří; vzdyť mimo to ve svých českých soudruzích mají nejlepší učitele a vojenské instruktory.
Při rokování o rozpočtu pro rok 1928 r. 1927 řekl tehdy německý soc. demokrat posl. Kaufmann, podle těsnopisecké zprávy doslovně: "Všechny nedostatky a chyby, na něž jsem poukázal, proti nimž jsme jako oposiční strana v oposici, budou musiti spolukrýti německé vládní strany. Německé vládní strany nemohou letos tak jako loni říci, že byly postaveny před hotovou věc. Musily rozpočet přijmouti tak, větší změny prý nebyly možné. Tentokrát spolupracovaly o rozpočtu od začátku, pracovaly o každé podrobnosti a schválily ji a tak jsou plně odpovědny a plně zatíženy všemi břemeny a škodami, které tento rozpočet přinese občanům tohoto státu."
Tak mluvil r. 1927 německý soc. demokrat posl. Kaufmann.
Tempora mutantur, časy se mění a r. 1930 můžeme my němečtí křesťanští sociálové hrot obrátiti a říci: "Tentokrát spolupracovali němečtí soc. demokraté o rozpočtu od začátku, pracovali o každé podrobnosti a schválili ji a tak jsou plně odpovědni a plně zatíženi všemi břemeny a škodami, které tento rozpočet přinese občanům tohoto státu." Ano, tak jest tomu a nejinak. Letos nemohou něm. soc. demokraté říci, že snad byli postaveni před hotovou věc. Tentokráte jsou plně odpovědni a plně zatíženi všemi břemeny, která tento rozpočet, zvláště miliardový rozpočet ministerstva nár. obrany se svým překročením o 61 milionů, přinese občanům tohoto státu.
Na konec bych ještě rád poznamenal, že německé obyvatelstvo Československé republiky přispívá podle své poplatní síly na rozpočet více než 40%, že má proto také nárok, aby se plně přihlíželo k jeho přáním a právem žádá, aby se německému průmyslu a tím německému dělnictvu dostalo části milionových objednávek ministerstva národní obrany. Bohužel, musím však zjistiti, že Němcům nepříznivá tendence v armádě doznala opět v poslední době zostření.
Tvrdil-li jednou předseda vlády Udržal, že příchylnost ke státu jest také u neslovanských národností dík spravedlivému zacházení, jehož doznávají, tak veliká, že v případě války nebudou váhati, aby se ochotně a plni obětavosti účastnili jeho obrany, pak musí se především snažiti, aby položil v samé armádě základy ke svým tvrzením. Bohužel, stále ještě vidíme, že v armádě činitelé, kteří nejsou nakloněni Němcům, jsou ve velkém počtu a velmi vlivní.
Také by bylo zajímavé slyšeti jednou z úst pana ministra nár. obrany, v jakém poměru jsou početně zastoupeni Němci v armádě v hodnosti důstojníků generálního štábu a důstojnické, v počtu rotmistrů a v počtu déle sloužících poddůstojníků a kolik jest ročně jmenováno nových důstojníků a kolik je z toho Němců.
Němci v Československé republice mohou přirozeně jen tehdy míti k takové armádě důvěru, která jim vzájemně důvěru přináší a doba, kdy armádní vedení pracovalo systematicky o tom, aby armádě vtisklo čistě národní ráz, musí býti pryč jednou pro vždy. Armáda nesmí se státi rejdištěm agresivního nacionalismu, nýbrž musí býti vojskem lidovým, aby mohla dostáti svým dvěma úlohám, obraně na venek a zajištění klidu a pořádku uvnitř.
Má strana není ze zmíněných důvodů
s to, aby vzala rozpočet na vědomí a proto jej odmítá. (Potlesk.)