Předseda (zvoní): Řečnická listina je vyčerpána a všeobecná rozprava je skončena.

Uděluji slovo p. zpravodaji dr Hnídkovi k doslovu.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Prosím, abych mohl přednésti svůj doslov k debatě právě skončené na konci debaty speciální a navrhuji přechod ke speciální debatě, aby totiž osnova státního rozpočtu a finančního zákona podle zprávy rozpočtového výboru byla vzata za základ rozpravy podrobné. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Podle §u 53 jedn. řádu hlasuje se po skončené rozpravě povšechné o tom, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo snad o návrhu na přechod k pořadu.

Takový návrh podán nebyl.

Dám tudíž hlasovati o návrhu pana zpravodaje, jejž učinil v doslovu, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona dle zprávy výborové byla vzata za základ rozpravy podrobné.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona vzaty byly podle zprávy výborové za základ rozpravy podrobné, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Sněmovna se usnesla přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené zprávou výborovou.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu, a nebude-li námitek, přistoupíme k záležitostem imunitním. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Přistoupíme k odst. 2 pořadu:

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 586).

Zpravodajem jest p. posl. Richter, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! V našem případě jde o různé výroky, jichž použil posl. Śliwka na veřejných schůzích 30. září 1928 ve Stonavě, 9. prosince 1928 v Lazích a 12. září 1928 v Orlové. Všechny jeho v žádosti za vydání inkriminované výroky nevybočují z mezí známé kritiky komunistických poslanců a agitátorů a neobsahují také žádná konkrétní obvinění osob nebo úřadů. Poněvadž není závažných důvodů pro vydání posl. Śliwky, navrhuje imunitní výbor, aby posl. Śliwka k trest. stihání vydán nebyl.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Śliwky.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k odst. 3. pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mor. Ostravě v trest. věci posl. Śliwky (tisk 587).

Zpravodajem je opětně pan posl. Richter.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Výroky, jichž prý užil posl. Śliwka dne 10. července 1929 na veřejné schůzi čsl. komunistické strany v Orlové, nevybočují z mezí radikálních výroků řečníků strany komunistické a nejsou takového rázu, aby veřejný zájem na stíhání posl. Śliwky mohl býti považován za větší, než zájem na nerušeném výkonu jeho poslaneckého mandátu. Proto imunitní výbor navrhuje, aby posl. Śliwka k trest. stíhání vydán nebyl.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Śliwky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Śliwky.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k odst. 4, jímž jest:

4. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zastupiteľstva v Košiciach v trest. veci posl. Hokkyho (tisk 588).

Zpravodajem jest p. posl. dr Markovič. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Markovič: Slavná snemovňa! Hlavné štát. zástupitelstvo v Košiciach žiada za súhlas k trest. stíhaniu posl. Hokky na návrh redaktora Emila Havasa preto, že tvrdil o menovanom, že mu dal lživé informácie k článku, pre ktorý musel pred súdom odprosiť býv. župana Jecha. Imunitný výbor navrhuje, aby posl. snemovňa k trest. stíhaniu svolila.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Hokkyho.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Hokky.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k odst. 5, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zastupiteľstva v Košiciach v trest. veci posl. Hokkyho (tisk 589).

Zpravodajem jest opětně p. posl. dr Markovič. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Markovič: Slavná snemovňa! Hlavné štát. zastupiteľstvo v Košiciach žiada za súhlas k trest. stíhaniu posl. Hokky na návrh redaktora Mikuláša Bálinta preto, že sa pred kmet. súdom v Užhorode vyslovil o menovanom, že je "gauner". Imunitný výbor navrhuje, aby posl. snemovňa k trest. stíhaniu svolila.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Hokky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Hokky.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích v trest. věci posl. Kurťaka (tisk 593).

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Soukromou žalobu trestní podal Jura Filák, cestmistr v Hustu. Podle vylíčení skutečného děje v žalobě posl. Kurťak udeřil prý soukromého žalobce jednak rukou přes levé ucho, jednak kopnul dvakrát do zadní části těla dne 16. října 1927 v Hustu. Dříve než vyřízena byla žádost za vydání, byla poslanecká sněmovna rozpuštěna a posl. Kurťak uznán rozsudkem okresního soudu v Hustu z 18. října 1929 vinným přestupkem podle §u 2, §u 4, odst. II zák. čl. XLI/1914 a odsouzen k trestu 500 Kč a 5 dní a vedlejšímu trestu 200 Kč ev. dva dny vězení. Proti rozsudku ohlásil obžalovaný odvolání, mezitím však byl znovu zvolen poslancem.

Ježto vzhledem k povaze trestního činu rozsudek byl vynesen a jde o odvolání samého posl. Kurťaka, imunitní výbor navrhuje, aby posl. Kurťak k trest. stíhání vydán byl.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Kurťaka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Kurťaka.

Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu.

Budeme nyní pokračovati v přerušené rozpravě rozpočtové.

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 640) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1931 (tisk 780) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném v 70. schůzi posl. sněmovny dne 25. září t. r.

Přistoupíme k první části podrobné rozpravy, k části politické, která zahrnuje tyto kapitoly: ze skupiny I státního rozpočtu: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, kap. 3. Předsednictvo min. rady, kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany, kap. 6. Ministerstvo vnitra, kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

Pan zpravodaj posl. dr Hnídek se vzdal slova k podrobné rozpravě.

K této části rozpravy jsou přihlášeni řečníci na straně "proti" pp. posl. Oehlinger, dr Gažík, Dobránsky, dr Törköly; na straně "pro" pp. posl. Stunda, dr Mičura, Chobot, dr Kramář, David, Kirpalová, Pechmann, Dubický a Myslivec.

Dávám slovo prvému řečníku na straně "proti", p. posl. Oehlingerovi.

Posl. Oehlinger (německy): Slavná sněmovno! Francouzský ministr zahraničí Briand zaslal 1. května 1930 evropským vládám dotazník, zda nejsou toho mínění, že je nutné politické a hospodářské sjednocení evropských států a že má býti založeno v rámci Svazu národů.

Ve schůzi zahraničního výboru senátu 16. října t. r. dotkl se ministr zahraničí dr Beneš mezi jiným i otázky Panevropy, posuzoval ji optimisticky a prohlásil, že negativně neodpověděl na dotazník žádný stát a že sám věří, že k jakémusi sjednocení v Evropě dojíti musí, ovšem že to bude trvati dlouho.

Ministr zahraničí nezaujal k otázce Panevropy přímo zamítavé stanovisko. Víme však také, že na příslušná prohlášení ministra zahraničí dr Beneše o Panevropě nenásledoval dosud v zahraniční a vnitřní politice Československé republiky ještě nikdy skutek. Neboť program směřující k usmíření a spolupráci národů a států může míti teprve potom nárok na věrohodnost a oprávnění, byl-li tento program především proveden uvnitř vlastních hranic, staly-li se smíření a přátelská spolupráce skutečností uvnitř vlastních hranic a uskutečnil-li se mír ve vlastním státě.

Jest jasné a jen důsledné, že, přeje-li se upokojení Evropy, musí býti vyřešena národnostní otázka ve vlastním státě, upokojení Evropy předpokládá důsledně upokojení vlastní země. Vytvořiti Evropskou Unii k řešení otevřených otázek mezi evropskými státy, k řešení sporných otázek mezi národy, mělo by nepochybně velikou cenu a to vnitroevropskou i mimoevropskou.

Vnitroevropsky působí hospodářské uzávěry státům veliké starosti. Evropa není pro velký počet států hospodářsky dosud proniknuta racionalisací. To znamená, že každý evropský stát, byť i sebemenší, usiluje o to, aby se učinil zemědělsky i průmyslově co možná nezávislým na cizině, místo aby se podle své zvláštnosti zařídil buď jako stát zemědělský nebo průmyslový.

Pak by byla možná správná výměna zboží mezi jednotlivými státy. Pak by však také mohla Evropa úspěšně odolávati americké soutěži a to jest mimoevropská cena evropského sjednocení. Hospodářská cena Panevropy byla by dojista velmi veliká, nemenší však také cena politická. Nyní jest celá Evropa, vyjímajíc Německo, Rakousko, Maďarsko a Bulharsko, jata obrovským zbrojením, jež již daleko překročilo předválečnou míru. Několik milionů je ve zbrani. Bylo by to zbytečné, kdyby mezi jednotlivými státy byly upřímné vztahy míru a důvěry. Kdyby přestalo zbrojení, uvolnily by se miliardy a mohly by býti dány do služeb hospodářských. Předpokladem pro Panevropu jest však plné zrovnoprávnění evropských národů a že budou doklady nenávisti versaillesské, st. germainské a trianonské nahrazeny činy míru.

Zahraniční ministr dr Beneš měl by před sebou bohaté pole činnosti, aby mohl prakticky uplatniti svoji, tak často zdůrazňovanou lásku k míru, aby ukázal, že mu jde vážně o upokojení Evropy a vlastního státu.

Předpokladem pro Panevropu bylo by dále, že státy nebudou více uzavírati zvláštní spolky a vojenské úmluvy a dosavadní zruší, neboť jest v tom rozpor, nacházíme-li vřelá slova pro Panevropu a zároveň, jak jest tomu na české straně u nás, že jsme nadšeni pro vojenský spolek s Francií a zdůrazňujeme stále nezbytnost Malé dohody. Ač jest snaha omluviti zvláštní spolky a vojenské úmluvy ovšem vždy tím, že prý mají obranný ráz, přece po hled do minulosti nám ukazuje, že zvláštními spolky a vojenskými úmluvami nebyl vzbuzován duch míru, nýbrž duch válečný a že ve zúčastněných státech nenastalo odzbrojení tak potřebné, nýbrž právě zbrojení o závod, jak můžeme pozorovati tak nápadně ve Francii a u Malé dohody, jejíž vedoucím státem jest Československá republika.

My sudetští Němci nemáme zájem na trvání vojenského spolku s Francií, ani na trvání Malé dohody a pociťujeme také břemeno zbrojení, uložené nám vojenskými spolky, jako nesnesitelné. Jsme toho mínění, že se vnitřního a zahraničního míru nejlépe dosáhne a že se podporuje přísnou politikou neutrality, že se zbrojením bezpečnost státu nezvyšuje, nýbrž mnohem spíše ohrožuje.

Zachovávajíce plnou neutralitu můžeme se nerušeně věnovati znovuvybudování našeho hospodářství, pěstování našich kulturních úkolů. Vydání na československou brannou moc absorbují ještě stále pětinu, čili 20% státních příjmů. Pětina daní se tedy u nás spotřebuje na zbrojení a přes to stěžoval si 15. října t. r. v rozpočtovém výboru ministr národní obrany dr Viškovský, že vojenská správa má málo prostředků a že následkem nutné úspornosti v hranicích rozpočtu nelze cvičení ve zbrani a manévry konati dosti často a tak dlouho, jak jest toho zapotřebí. Tato stížnost ministra nár. obrany není vpravdě odůvodněna, tím spíše, že přece víme, že národy Československé republiky stojí militarismus na 2 miliardy Kč, že vojenské výdaje jsou vyšší než výnos veškerých přímých daní, a nedosti na tom, že byl rozpočet překročen, jak jsme mohli shledati z poslední účetní uzávěrky za r. 1929, překročení, jež zasluhuje, aby bylo zcela zvláště pokáráno jako nezákonné. Stížnost ministra nár. obrany na příliš nepatrné prostředky všeobecně a zvláště na nepatrné prostředky na cvičení ve zbrani a manévry působí komicky, vzpomeneme-li si, jak právě letos manévrovalo v prostoru mezi Olomoucí a Pardubicemi okrouhle 100 letadel všech druhů, výzvědných, stíhacích a bombardovacích letadel a pracovalo mnoho protiletadlových děl. Mimo to byly letos konány k žalosti postiženého zemědělství pravidelné manévry ve velkém měřítku, takže z těch 50 milionů, které nás stojí manévry průměrně ročně, nezbude asi mnoho. Nejsmutnějším na celé věci jest, že manévry byly konány v době, kdy celý stát je otřásán tísní zemědělskou a průmyslovou, kdy s klesáním výroby a se stoupáním nezaměstnanosti kráčíme vstříc zkáze veškerého národního hospodářství. Nebylo tu přihlíženo k tomu, že občané pro krisi nemohou tolik platiti. Dnešní vládě se zdají právě manévry býti důležitější a naléhavější než odstranění hospodářské tísně.

Za takových poměrů nelze se diviti, že nespokojenost poplatníků dosáhla vrcholu a že obyvatelstvo nemůže míti důvěru k vládě, která tak lehkomyslně a neužitečně hospodaří daněmi. Kdo doufal, že mírové snahy posledních let, jež posledně doznaly výrazu v podpisu Kellogova paktu, projeví svůj účinek na vojenské rozpočty států, tedy také na vojenský rozpočet Československé republiky, dožívá se stále nového sklamání. Vojenská správa požaduje ve státním rozpočtu pro rok 1931 tutéž částku jako r. 1930, totiž 1·4 miliardy, k čemuž přistupuje ještě příslušná kvota výzbrojního fondu s 315 miliony, takže celková potřeba činí asi 1˙7 miliardy Kč.

Jednotlivé rozpočtové položky se v porovnání s položkami r. 1930 podstatně nezměnily. Vedle oficiálních položek v rozpočtu vojenské správy jest ještě celá řada jiných položek v jiných oborech, jež připadají k dobru vojenskému etátu, tak na př. v kap. 1, částka 452.800 Kč, v kap. 20 "požitky zaopatřovací a pense" 227 milionů, v kap. "ministerstvo veř. prací" 31 milionů, celkem asi 2 miliardy. Vojenský rozpočet vykazuje tedy potřeby nejméně 2 miliard. Směli jsme doufati, že vojenský rozpočet bude snížen následkem velikého vlivu německé a české sociálnědemokratické strany v dnešní většině a vládě, tomu však tak není.

Prohlásil-li německý soc. demokrat posl. Jaksch na sjezdu své strany v Teplicích-Šanově před nedávnem: "Dnes není většiny, jež by mohla provésti snížení vojenského rozpočtu. Vystoupení soc. demokratů z vlády bylo by nejlepší zárukou, že by příští rozpočet obsahoval na vojsko více než dnes", musíme mu býti vděčni za upřímné doznání, že dnes není většiny, jež by mohla provésti snížení vojenského rozpočtu. Toto prohlášení posl. Jaksche jest zajímavé nejen jako zjištění skutečnosti, nýbrž i zcela obzvláště jako doznání slabosti socialistických stran, zvláště bezvlivnosti německé soc. demokratické strany při projednávání vojenských otázek v dnešní většině a vládě.

Co do druhého tvrzení posl. Jaksche: "Vystoupení soc. demokratů z vlády bylo by nejlepší zárukou, že by příští rozpočet obsahoval na vojsko více než dnes", jest toto tvrzení velmi lichým odůvodněním a omluvou pro další setrvání německých soc. demokratů ve vládě a ostatně není toto tvrzení správné. Neboť přece víme z minulosti, z doby všenárodní koalice, že čeští soc. demokrati vždy statečně pomáhá-li, až vojenský rozpočet Československé republiky dosáhl tak ohromné výše.

Československá r publika jest tedy přes účast socialistických stran ve vládě vojenským státem první třídy a pokračuje na dráze zbrojení. Nedávno přece vroucně děkoval český soc. demokrat, posl. Srba, v rozpočtovém výboru ministru nár. obrany, že výdaje na letectvo byly zvýšeny o 30 milionů a naléhavě žádal, aby domácí továrny, zvláště Škodovy závody, budovaly letadla celá z ocele, aby se dalo platiti stejnou mincí, jak posl. Srba tak krásně řekl. Při takové ochotě, při takové pohotovosti českého sociálnědemokratického poslance nesmí vpravdě nijak udivovati, chopil-li se ministr národní obrany ruky tak radostně a štědře podávané a předložil rozpočtovému výboru veliké plány pro vojenské letectví. Ministr nár. obrany žádal mezi jiným fond po způsobu fondu silničního a fondu pro vodní stavby, aby se dalo pracovati podle velkorysého plánu a civilní letectví prý se musí státi velikou zálohou pro letectví vojenské. Prohlásil-li ministr nár. obrany dále v rozpočtovém výboru, že vojenské letectví stojí přes nepatrné pro ně povolené prostředky na pozoruhodné výši, pak to bylo vpravdě dosti draze vykoupeno. Neboť před nedávnem se zřítivší štábní kapitán Kňažikovský jest přece letos již 18. obětí ve vojenském letectví a od založení státu želíme již bohužel 130 obětí vojenského letectví.

Povolení vyšších částek na vojenské letectví a účast vojenské správy Československé republiky na všech vojenských a nevojenských konferencích zabývajících se studiem bezpečnosti létání, pomůže málo nebo nic. Chyby, jak se zdá, spočívají u nás spíše v organisaci a ve vedení vojenského letectví. Nutně potřebnou byla by zde důkladná parlamentní kontrola celého vojenského letectví a finančního hospodaření v leteckém odboru vojenském. Zde by bylo nasaditi páku a to bezodkladně, vždyť jde o lidi, jejichž život nesmí býti dáván v sázku akrobatickými lety a takovými uměleckými kousky.

Jak se lehkomyslně zachází s daněmi právě u vojenské správy a zvláště u leteckého odboru, nechť potvrdí tato událost: Po několik let se odesílá pravidelně počátkem podzimu jeden oddíl do Jugoslavie, aby v Boce Kotorské konal cvičení, jichž se zúčastní také letci. Letos došlo pro cestu do Jugoslavie na soupravu olomouckou, což také učinila, a to zvláštním vlakem, oklikou přes Rumunsko.

Čtyři důstojníci, kteří jeli do Kotoru s oddílem skládajícím se z 50 mužů, prý vzali s sebou také své manželky, předpokládajíce, že ministerstvo nár. obrany bude velkomyslné. Cvičení v Kotoru mělo prý spíše průběh mokře veselý než vojenský. Cvičení prý byla provedena tím způsobem, že na letadla byly přivěšeny velké, vzduchem naplněné pytle, které měly býti cílem dělostřelby. Aby letci nebyli v nebezpečí sestřelení, byla stanovena mezi letounem a vzduchovým pytlem vzdálenost asi 600 metrů. Po vícetýdenním trvání cvičení prý velmi značně stoupla jistota zásahů a jednoho dne prý bylo docíleno až 20 zásahů na plno do vzduchových pytlů. Tato cvičení v Boce Kotorské prý byla také popudem k tomu, aby byly provedeny letecké manévry nad Olomoucí. Tu nutno se opravdu tázati, zda nyní, kdy tak ohromně trpíme hospodářskými tísněmi, jest pravý čas pro tak nákladné letecké manévry a možno jen živě litovati, že ministerstvo nár. obrany mrhá tak neodpovědným způsobem národní jmění neúčelně v době, kdy většina obyvatelstva musí trpěti bídou a odříkáním.

Úhrnem možno tedy pozorovati, že oficiální zahraniční politika mluví o odzbrojení. Ministr zahraničí dr Beneš, jenž jest předsedou odzbrojovací komise u Svazu národů a tam požaduje odzbrojení, ovšem jen odzbrojení ostatních, a proti tomu se doma ve vlastním státě zbrojí s největší pílí a s ohromným nákladem, a to vše v době účasti socialistických stran ve vládě.

Pro změnu slyšíme brzy mírové šalmaje ministra zahraničí dr Beneše, brzy válečné fanfáry předsedy vlády Udržala na bojišti u Lipan jako "Nedávejte nám zapomenouti, že kolem nás jsou a vždy budou nepřátelé, kteří nepřestanou se pokoušeti, aby nám hodili na krk řetěz nevolnictví." Jest pochopitelné, že tyto poznámky předsedy vlády, jež měly býti prorockými, nedaly klidně spáti ministru národní obrany a tento pravil na schůzi ve Vlašimi: "Ve vlastním zájmu a v zájmu národů s námi spřátelených musíme se snažiti, abychom byli dosti silnými pro případ, že potřebujeme podpory nebo že naši spojenci potřebují naší pomoci. Musíme býti na stráži, poněvadž se ještě nevyjasnily politické poměry." Na týž roh troubí generál Votruba, který vydal brožuru, v níž vylíčil Německo jako stálé nebezpečí pro evropský mír tak jako dříve a žádal aby Svaz národů již dnes zahájil všecky potřebné kroky, aby německé nebezpečí udusil v zárodku. Generál Votruba byl dokonce tak smělý, že tento tištěný nesmysl dal na vědomí Svazu národů. Tu nutno se vskutku tázati: "Co to má všecko znamenati, na jedné straně, jako v brožuře generála Votruby, nejhrubší urážka Německa, nebo jako ve výrocích předsedy vlády Udržala a ministra nár. obrany dra Viškovského varování před Německem, na druhé straně uklidňující prohlášení ministra zahraničí dr Beneše, jako právě nedávno 16. října t. r. v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, kde pravil, "že ani v úřadech, ani v politice státu, zvláště ani v zahraniční politice neexistuje citové soupeřství k Německu." Komu se má věřiti, pánům Udržalovi a dr Viškovskému, předsedovi vlády a ministru národní obrany nebo panu dr Benešovi, ministrovi zahraničí? Podle mého nikomu z těchto tří, poněvadž všecky tyto různé výroky dávají dosti zřejmě na jevo smluvenou hru.

Ze všeho toho lze viděti, že směrodatným činitelům Československé republiky nezáleží vážně na tak zvané likvidaci války, na odzbrojení a na mírových řečích mnohých konferencí posledních let.

Stejnou hru vidíme u států Malé dohody. Mírové řeči na venek, válečné zbrojení uvnitř. Zvláště u Jugoslavie, kde před řadou měsíců bylo pozorovati nápadně mnoho válečných příprav, jež byly zvlášť intensivně provozovány od zřízení státní obranné rady a jež daleko přesahují míru toho, co jednak se zdá býti nutným pro jednoduchou obranu beztoho příznivých zemských hranic a co by jinak bylo v souhlasu s finančními silami státu rovněž těžkou hospodářskou tísní postiženého. Bělehradská diktatura počítá, jak se zdá, s brzkou válkou a z příprav v Jugoslavii lze souditi na útočnou jugoslávskou válku, k níž by rád dal Bělehrad přes všecko ujišťování míru popud, jako již kdysi.

V této souvislosti musí býti nápadný projev sympatie ministra nár. obrany dra Viškovského pro Jugoslavii v řeči vlašimské, kdy pravil: "Celý nás národ cítí s bratrským jugoslávským národem. Může se vždycky na nás spolehnouti a počítati s tím, že československý národ bude mu státi po boku a že nepociťujeme jen vnější sympatie pro Jugoslavii i když jako dnes, právě tak jako jugoslávský národ, zachováváme důstojný klid."

Ministr nár. obrany hledí k Jugoslavii nejen se sympatií, nýbrž i se závistí. Neboť tam bylo vydáno nařízení všeobecné mobilisace, jež jest věrnou kopií národa ve zbrani, všech těch zákonů a nařízení, jež byla vytvořena Francouzi v posledních létech. O takovém mobilisačním nařízení přece také sní náš ministr nár. obrany. To bije zvláště do očí u otázky snížení vojenské služební doby na 14 měsíců. Proč otálí ministr nár. obrany se zkrácením služební doby, kde přece zkušenosti světové války ukázaly, že dosavadní dlouhá presenční služební doba není k ničemu, také hospodářský stav nutí k radikálnímu zkrácení, dokonce byla ve Francii snížena presenční služební doba na jeden rok a v Belgii byl přijat zákon o služební době, který chystá 8měsíční služební dobu a jen pro dělostřelectvo, jezdectvo, pevnostní oddíly a aspiranty záložních důstojníků a poddůstojníků službu 12, 13 a 14měsíční. Proč otálí ministr nár. obrany se zkrácením služební doby, když skorem všichni řečníci v rozpočtovém výboru žádají zkrácení služební doby? Úmysl ministra nár. obrany dá se lehce uhodnouti. Jak se proslýchá, vypracovalo již v zásadě ministerstvo národní obrany osnovu zákona na obranu státu, nový zákon o civilních válečných úkonech, podobný všeobecným mobilisačním nařízením ve Francii a Jugoslavii, jímž má býti řešena otázka všestranné přípravy národa na ochranu republiky pro případ války.