Tak mluvila posl. Zeminová. Dále říká: "Podáváme návrh na zvýšení státních dotací v péči o mládež o 25 mil. Kč, aby se zachránily instituce, které zastavením podpor samosprávných budou se hroutiti."

Dále volá: "Ale co děti? Děti sotva zrozené, opuštěné, zanedbané, choré, sirotci a děti zmrzačené, nešťastné? Ty se brániti nemohou. Proto voláme my, národně sociální poslankyně, ke svědomí národa a k rozumu a citu odpovědnosti celé sněmovny. Hlasujte s námi pro ochranu nešťastně a potřebné mládeže, aby vás příští generace nesoudily a neproklínaly!" A dále: "Statisíce učňů a mladistvých dělníků nemá potřebných ozdravoven. Učeň stojí dnes takřka mimo zákon v sociální péči státu. Proto i zde navrhujeme 5 mil. Kč na zřízení ozdravoven a útulků učňovských."

Přátelé, listuji v rozpočtu a hledám zde těch nových 25 mil. Kč na péči o mládež a 5 mil. Kč na ozdravovny. Vždyť přece rozpočet sdělávali socialisté, kteří se odvolávali ke svědomí národa a pod.

Když to nemohlo býti již v loňském rozpočtu, kdy se pánové vymlouvali na to, že rozpočet se projednával až v únoru 1930, že již všechno bylo hotovo a nedalo se na tom nic měniti, pak tedy teď, když pánové budou slaviti výroční jubileum své činnosti ve vládě, dalo by se předpokládati, že tyto své návrhy, které tenkráte dávali, také skutečně uplatní. Ale můžete listovati rozpočet jak chcete, nenajdete tam těch nových 25 milionů na péči o mládež, ani těch 5 mil. na učňovské ozdravovny. Budou-li si dělníci tyto věci probírati, tedy je potřebí, aby jim při této příležitosti byly kladeny otázky:

1. Není tímto rozpočtem organisován třídní boj všech skupin vyděračů a vydřiduchů proti celé dělnické třídě, tak jak byl organisován boj všemi druhými rozpočty?

2. Nebyly celní sazby, proti kterým brojil posl. Bechyně ve své řeči r. 1927, za účasti socialistů ve vládě ještě daleko zvýšeny, než byly v r. 1927? R. 1927 jste to považovali za nemravné, za zločinné a nesprávné, a r. 1930 je to správné, mravné a ušlechtilé? Je v zájmu dělnické třídy a konsumentů, jak jste zvýšili celní tarify a celní sazby?

3. Nebyla nadělána za tu dobu, co sociálfašisté sedí ve vládě, řada nových výminečných zákonů proti dělnictvu, jež jsou daleko horší, než byla novela zákona o sociálním pojištění?

4. Byly zlepšeny poměry vojínů, bylo jim snad vráceno hlasovací právo, bylo zamezeno týrání a dána větší svoboda vojákům? Ministr Bechyně odvolával se přece na to, že to bylo provedeno panskou koalicí. A co dnes? Hledejte a klaďte ty otázky!

5. Jak to vypadá s drahotou, na př. s drahotou cukru, o které mluvila pí Zeminová? Nestojí dnes cukr za socialistické vlády v detailu 6˙40 Kč? Není cukr zase dražší, než byl za panské koalice? Bylo-li to tenkráte zločinem na dělnickém lidu, bylo-li to nesvědomitostí, naháněním peněz do kapes cukrovarníků, co je to dnes, kdy ceny řepy ještě daleko klesly proti r. 1927, kdy cukrovarnické zisky ještě daleko se zvýšily a když jejich výdělky horentně stouply?

O těch 25 milionech na péči o mládež a 5 milionech na učňovské ozdravovny a pod. jsem již mluvil. Marně obracíte rozpočet sdělaný socialistickými ministry; není tam splnění slibů, které dávali. Komunistické návrhy, které byly podávány v rozpočtovém výboru v tomto směru a ve směru výtek, které kdysi dělali soc. demokraté a čsl. socialisté, byly ve výboru soc. demokratickými a čsl. socialistickými poslanci společně s buržoasními poslanci jednosvorně zamítány.

Jak jsem již řekl, volal-li ministr Bechyně, že "nikdy se mravně nepodvolíme těmto zákonům a bez nápravy násilí jimi spáchaného nikdy nebudeme s jejich původci kooperovati", pak je nutno říci, že dnes, ačkoliv spáchané násilí nebylo odčiněno, sociálfašisté se podrobili ne mravně, nýbrž nemravně a podporují a organisují i rozšiřují dále násilí, které je dnes na dělnické třídě pácháno a které arciť jen zdánlivě kdysi odsuzovali.

Z této třídní zrady a z tohoto nemravného obratu musí dělnická třída v továrnách i na polích čerpati poučení a musí z něho také vyvoditi důsledky. Řekli jsme již několikráte, že tato vláda jest vládou hladu a [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m), jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Plní-li tento úkol podvádění a zrazování dělnických zájmů vůči dělnictvu sociálfašisté, plní tento úkol vůči ochuzovaným a proletarisovaným masám venkovského zemědělského lidu strana agrární. Zemědělská výroba prožívá tutéž krisi jako výroba průmyslová. Tak jako průmyslová krise jest řešena na účet dělníků vyhazováním jich z práce, polozaměstnaností a snižováním mezd těm, kteří ještě v zaměstnání zůstali, tak i v zemědělství jest řešena krise na útraty pracujících zemědělců, t. j. majitelů malých hospodářství a zemědělských dělníků při chránění zájmů velkých producentů a lichvářů. To je nejlépe viděti z toho, jak pan ministr financí sám musil přiznati, že v té době, kdy klesl cenový index ve velkoobchodě o 20%, t. j. v době od ledna 1928 do srpna 1930, snížil se cenový index u dělnické rodiny ze 746 jen na 735 bodů. Z toho vyplývá, že tu fakticky nemůže jíti o žádné zlevňování potravin a životních potřeb pro nejchudší pracující vrstvy obyvatelstva, nýbrž že skutečně jde jen o boj za zvětšení zisku ve prospěch spekulantů, vyděračů a lichvářů.

Podíváme-li se nyní na venkov vidíme, že celkové zadlužení československého zemědělství činí asi 30 miliard Kč, to znamená, že jen na úrocích nutno zaplatiti na 2 miliardy Kč ročně. Jen hypotekární dluhy vzrostly od r. 1927 z 13 miliard na 18 1/2 miliardy. Těmito dluhy a přicházejícími k nim daňovými břemeny trpí především malí rolníci. V řadách malého venkovského lidu je bída, které využívají agrárníci, aby na účet její vymohli pro sebe a zemědělskou velkovýrobu a lichvu nové zisky. Na venkovských konferencích a schůzích nechávají agrárníci přijímati resoluce, v nichž se staví ne méně než 20 požadavků, kterými má býti řešena zemědělská krise.

Na prvém místě v těchto resolucích se žádá: "1. okamžité zastavení exekučního vymáhání daňových nedoplatků, 2. bezúročné posečkání dlužných daní, dávek a úprava jejich splácení tak, aby nebylo zatíženo naše podnikání v letech příštích, 3. odepsání dlužných daní úplně, anebo z části v těch podnicích, hlavně u malých zemědělců, živnostníků, jejichž existence je zemědělskou krisí ohrožena."

A tak to jde dále v těch resolucích, se kterými jezdí agrární poslanci po venkově, které servírují malému venkovskému lidu a které dávají odhlasovati.

Když komunističtí poslanci postavili ve sněmovně řadu návrhů, jimiž by se skutečně mohlo malým zemědělcům pomoci, totiž:

1. Zrušení všech přímých a nepřímých daní pro domkáře a malorolníky, snížení přímých a zrušení nepřímých daní pro střední rolníky.

2. Škrtnutí všech hypotekárních, bankovních atd. dluhů pro domkáře a pracující rolníky.

3. Zrušení všech exekucí a boj proti vnikání exekutorů na vesnice.

4. Škrtnutí všech dlužných nedoplatků a úroků za přidělenou půdu drobným přídělcům, okamžité bezplatné zaknihování přidělené půdy drobným přídělcům.

5. Bezplatné pojištění sociální a protiživelní a proti pádu dobytka pro drobné zemědělce na účet státu a velkostatkářů, byly tyto návrhy zamítnuty. Byly zamítnuty zase spojenou většinou stran: buržoasních, soc. demokratických a čsl. socialistických. Pan ministr financí, když o veškerých návrzích na úlevu při vymáhání daní odpovídal v rozpočtovém výboru, podle zprávy rozpočtového výboru řekl:

"K vývodům o bezohledném exekučním vymáhání dlužných daní u drobných rolníků, živnostníků a obchodníků podotýkám, že ministerstvo financí již častěji dalo podřízeným úřadům pokyny, aby při vymáhání daňových nedoplatků bedlivě přihlížely k hospodářským a finančním poměrům dlužníka neb jednotlivé kategorie poplatnictva. Že by vymáhání daní přes ony pokyny se provádělo bezohledně, nelze říci, a nenasvědčují tomu ani poměrně malé platy na daně přímé, které nedosahují ani částek v rozpočtu předpokládaných. Přání, aby po dobu krise nebyly nedoplatky daňové exekučně vůbec vymáhány, nelze všeobecně vyhověti, neboť i v nynější krisi mají přečetní poplatníci dostatečné reservy z doby konjunktury, takže mohou bez obtíží své daně zaplatiti, ale podle učiněných zkušeností sotva by tak učinili, kdyby exekuční vymáhání daní bylo všeobecně zastaveno."

Pan ministr financí tu mluví o všeobecném zastavení vymáhání přímých daní a pod. Kdo tu mluvil o všeobecném zastavení vymáhání přímých daní? My v našich návrzích mluvili o zastavení a zrušení exekucí u malých zemědělců, u drobného lidu. Pan ministr mluví, že není možno zastaviti všeobecně exekuce. A v tom je právě to čertovo kopýtko, že u těch velkých, bohatých a mocných dlužníků daní, kteří dluží miliony na daních, se exekuce neprovádějí, u těch se neexekvuje, u těch se nezakročuje takovým řízným způsobem, ale zakročuje se právě u těch, kteří jsou sociálně slabí, které nemají dostatečné reservy, aby z nich mohli tyto daně platiti.

Pan ministr, když mluvil o těch, kteří mají dostatečné reservy, musil by říci, že právě na ty, kteří mají dostatečné reservy, dostatečné a veliké kapitály, si exekutoři netroufají, že na ty si netroufá celý berní aparát, ale troufá si na hospodářsky slabé, ne ty, o kterých ví, že je plánem celé vlády a celého toho státního kapitalistického aparátu je vydírat a vykořisťovat.

Falešná tato politika vyvolává nespokojenost u malých zemědělců, kterou se marně snaží agrární vůdcové tišiti. Že tato nespokojenost skutečně existuje, o tom podává svědectví řeč předsedy Čsl. ústřední Domoviny pana posl. Mašaty ve Vlašimi, kde uznal za vhodné brániti se proti této nespokojenosti, která mezi malými zemědělci a domovináři vzniká.

Pan posl. Mašata tu uvedl ve své řeči: "Častokráte jsem vám připomněl, že my, Domovináři, jsme takovými legionáři půdy. A právě nynější doba mně dává za pravdu. Prožíváme stejné útrapy, jako kdysi naši legionáři v Sibiři pod vůdcovstvím plukovníka Švece, jak pěkně vylíčil básník Rudolf Medek. Legionáři naši, obklopeni ze všech stran nepřáteli, těžce se probíjeli ku svému cíli, jímž byl návrat domů, do spokojeného rodinného života. I my chceme docíliti spokojeného života, ale nepřátelé se všech stran nám brání. Jde to pomalu a máme velké ztráty, jako měli kdysi legionáři. Vznikl mezi nimi strach, zda dojdou cíle, a nespokojenost, že nejde vše rychlejším tempem a že nedaří se lépe. Nešťastná naše česká povaha v takové důležité době, kdy jen rozum a rozvaha mohou docíliti kladných výsledků, zrodila humanistu-filosofa Jandu, který svým hloubáním zeslaboval a otravoval duše trpících legionářů, a zrodila rozvratníka Martyšku, který využíval nespokojenosti k popouzení a revoltám. Obojí činnost vedla ke zkáze legií. A proto - obětoval se plukovník Švec, aby zachránil ducha a odvahu svých hochů, aby mohli dojíti k cíli - domů." Pan posl. Mašata říká dále: "Mezi námi také začínají se roditi Jandové a uplatňovati Martyškové, ba jsou mezi nás posíláni z jiných táborů, aby nás rozvrátili a nás jako stranu zničili. Máme také svého vůdce, který nám dal vše, aby nás dovedl k cíli - máme svého Švehlu. Jistě nebudeme chtíti, aby proto, že máme míti v rozhodné chvíli rozum a důvěru v něj a jeho stranu, naši stranu, se obětoval. Chraňme se jandovštiny, potírejme martyškovštinu, vytrvejme a zvítězíme!"

Tedy pan posl. Mašata zapřísahá domkáře a malorolníky, aby nechtěli, aby se za ně jejich vůdcové obětovali. Ne, domkáři a malorolníci nežádají, aby páni agrárníci obětovali své životy, žádají však a usilují a budou čím dále více usilovati o to, aby agrárníci zanechali této podvodné politiky, totiž aby nebylo zneužíváno na účet bídy malého zemědělce a domkáře oné podvodné politiky, která pěchuje kapsy velkostatkářům, pěchuje kapsy velkých agrárních vůdců, která však ožebračuje jak chudý strádající lid na vesnici, tak také chudý strádající lid ve městech.

Je třeba ještě při projednávání rozpočtu zmíniti se také o jedné komedii, která se tu zase hraje s pracujícími vrstvami obyvatelstva. Když se mluví o hospodářské a zemědělské krisi a když se hledají prostředky, jak této krisi odpomoci, najednou slyšíme se všech stran a se všech různých měšťáckých i sociálfašistických táborů volání: Jinak nebude krisi pomoženo, než když se zahájí veliká zlevňovací akce. Musí se vyvolati veliká vlna láce. Dělnictvo už zná tyto podvodné manévry. Bylo to r. 1922 a 1923, kdy se také volalo po této vlně láce, kdy se říkalo: neprorazíme začarovaný kruh té drahoty, dokud nezačneme odbourávat. A hádali se mezi sebou pánové z různých měšťáckých táborů, kde se má s tím odbouráváním začíti. A nakonec přišli sociální demokraté k dělnictvu a říkali: Podívejte se, ti agrárníci a národní demokraté a všichni vykořisťovatelé se hádají, jak tu drahotu odbourat. Nemohou se o tom dohodnouti, nikdo nechce začíti. Dejte jim příklad vy, dělníci, že jste rozumnější, že máte zájem republiky více na zřeteli, a začněte vy odbourávati své mzdy, dejte si odbourati své mzdy a snížiti platy, a jakmile kolo láce roztočíme a jakmile vy začnete slevovati, pak to půjde za vašimi platy horem pádem. Vy na tom, že jste slevili ze svých mezd, ještě vyděláte. To řekl tehdy pan ministr Srba, který byl ministrem veř. prací. A to doporučovali všichni dělníkům. Výsledek toho byl, že mzdy dělníků a zřízenců byly všeobecně snižovány a odbourány o 30 až 40 a také více procent a dělníci čekali potom na tu velkou láci, čekali až začnou odbourávat také kapitalisté, velkoobchodníci, agrárníci a pod. a čekají do dneška. A dnes se zase začíná mluviti o vlně láce, zase je tu spor a boj o to. My jsme již dnes při projednávání rozpočtu zde s této tribuny slyšeli p. posl. Stříbrného a řadu jiných, kteří křičí: Jen vlnu láce začíti s odbouráváním, jinak než bez odbourávání to nepůjde. Ale my musíme upozorňovat dělnickou třídu, že všechno, s čím přicházejí tito spasitelé, kteří stojí na půdě měšťáckého kapitalistického státu a řádu, je podvod a švindl, a že ty jejich stranické boje, které se zde mezi táborem socialistickým a fašistickým, mezi agrárnickým a průmyslnickým odehrávají, nejsou boje, které by hleděly dělnické třídě pomoci, že to nejsou boje, které by chtěly pomoci skutečně pracujícím, sociálně slabým vrstvám obyvatelstva, nýbrž že jsou to jen stranické zápasy a boje, kdo má z toho vykořisťování, vydírání a zbídačování pracujícího lidu v městech a na venkově více těžit, kdo má více urvat, kdo se má z hladu a bídy dělnických pracujících vrstev více obohacovat.

Po tom všem, co zde bylo řečeno je bezesporné, že předložený rozpočet na r. 1931 je jen novým článkem řetězu, který kují společně buržoasní i sociálfašističtí representanti kapitalistické vlády na spoutání pracujícího lidu měst i venkova za účelem dalšího a zvýšeného jejich vykořisťování. Před pracujícími vrstvami tohoto státu vyvstává jediná otázka: Jak se bránit proti všem těmto podvodům a úkladným útokům na svoji existenci?

V širokých masách pracujícího lidu existuje bezesporně veliká živelní touha po radikální změně stávajících poměrů a po lepším, spravedlivějším řádu společenském.

Po zklamání a zkušenostech, kterými však chudé vrstvy obyvatelstva u nás v posledním desetiletí prošly, existuje zde i určitá nedůvěra a nevíra, zda jsou zde vůbec prostředky, kterými by to, co pracující lid tíží, mohlo býti odstraněno. Tato nedůvěra je právě největší příčinou oslabenosti dělnického tábora, tuto nedůvěru a nevíru zúmyslně mezi pracujícími šíří sociálfašisté jen proto, aby v zájmu buržoasie dokončili svou třídní zradu, podlomili bojovnou aktivitu chudého lidu, roztříštili jeho řady a vehnali roztrpčené a zklamané dělníky přímo do služeb kapitalismu a fašismu.

V této chvíli, kdy tisíce a statisíce pracujícího lidu, měst i venkova trpí bezměrnou bídou, v době, kdy se chystají nové útoky proti pracujícím, stavíme my, komunistická strana Československa, před veškeré dělníky i před veškerý chudý venkovský lid bez rozdílu přesvědčení, národnosti i religie znovu otázku vybudování jednotné bojovné fronty pracujících na obranu proti útokům a k prosazení požadavků všem pracujícím společných! Má-li jednotná bojovná fronta chudého pracujícího lidu splniti své poslání a má-li býti skutečnou a účelnou zbraní dělnického lidu za dobytí spravedlivých požadavků, nemůže býti tvořena, jak zkušenosti ukazují, s těmi zrádnými vůdci a jejich pomáhači, kteří spolu s buržoasií všechny útoky proti pracujícím připravují! Jednotná fronta musí vyrůstati v řadách dělnictva samého, na půdě továren a dolů, mezi chudými zemědělci i dělníky na venkově. Za podklad této bojovné fronty nechť slouží boj za jednotlivé dílčí požadavky jak zaměstnaného, tak i nezaměstnaného dělnictva, zbídačených zemědělců i všech ostatních vykořisťovaných vrstev.

Komunistická strana volá proto ke všemu pracujícímu lidu měst a venkova: Vaše společné zájmy jsou ohroženy! Buržoasie a s ní spojení ve vládě sociálfašisté nemají dosti na břemenech a těžkostech, které na vás během let navalili, ale chystají další útoky na vaši existenci. Při zavilé, lidu nepřátelské politice jde, jak vidíte, i tato sociálfašistická vláda po staré cestě kapitalistického bezpráví a reakcionářských, militaristických a imperialistických choutek. Vydřené peníze z vašeho potu a z vaší těžké práce obrací ve prospěch vybudování svých nástrojů, vykořisťování a persekuce. Za vašeho zbídačení a hladu vrhá stamiliony na sílené zbrojení, připravujíc se známou kapitalistickou krvelačností a otrlostí nové vražedné války. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Vládní kruhy tohoto státu, jak prohlásil ministr Engliš ve svém exposé, budou dále nadržovati kapitalistické racionalisaci a za tím účelem bude se souhlasem socialistických ministrů celý státní aparát, byrokracie, policie, žandarmerie i justice dány plně do služeb kapitalistických magnátů, ať v průmyslu nebo v zemědělství, když budou tito vyhazovati dělníky z práce, snižovati jejich mzdy a odpírati spravedlivou úpravu pracovních poměrů.

Nespravedlivým daňovým systémem budou i nadále od placení daní osvobozeny majetné vrstvy a daňová břemena budou přesunována na bedra nejchudších. Neúprosnými exekučními zákony budou dále v městech i na venkově vymáhány daně a poplatky a chudáci vháněni do zoufalství, zatím co velikým poplatníkům budou miliony na daních slevovány.

Dále bude rozvracováno hospodářství obcí, nadržováno i zde majetným, šetřeno na sociálních opatřeních a tíha platových břemen bude i zde přesunována na bedra chudého lidu.

Proti těmto nespravedlivým a zločinným útokům na svá práva a existenci postavte vy, pracující lidé měst i venkova, svou organisovanou obranu i vývoj. Na půdě továren i dílen, na šachtách i na drahách, v dědinách i na velkostatcích, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] a dělnickou mládeží, v městech i na venkově, mezi dělnickými hospodyněmi, dělnicemi v továrnách i pracujícími ženami na venkově, mezi maloživnostníky i zproletarisovanou inteligencí vytvářejte solidární bojovné souručenství. Každé situace a každé příležitosti využijte k tomu, abyste dali na jevo svůj odpor ke stávajícímu pořádku a řádu. Není žádné spravedlivé vlády v dnešní kapitalistické společnosti. I když v ní sedí socialisté, je to stále vláda třídního vykořisťování a třídního bezpráví. Rozpínavost kapitalismu může býti zlomena jenom bojovnou pohotovostí dělnických mas.

Budujte tuto pohotovost. Přičiňujte se, aby vaše boje a projevy za dílčí požadavky splývaly v jeden solidární, mohutný, [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] proud, jehož živelní síla by burcovala liknavé, probouzela nerozhodné, stranou odhazovala zrádce, k ústupu donutila nepřítele, přinesla vítězství proletariátu a dala pak chléb a práci všem pracujícím. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Winter.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Vážná tíseň, která zasáhla soukromokapitalistické podnikání v celém světě, nezastavila se ovšem před Československou republikou. Je samozřejmé, že i u nás soustřeďuje se všeobecná pozornost na otázky hospodářské, že se soustřeďuje pozornost dělnické třídy zejména na sociální následky krise, zvláště pak na nezaměstnanost, na zjev, který je nejhorším zlem nynějšího hospodářského řádu. Ve včerejším svém projevu můj klubovní kolega soudr. Polach upozornil již na to, že se množí hlasy odborníků národohospodářů jak teoretiků, tak praktiků, kteří vyjadřují názor, že nynější stav je znamením úpadku nynějšího hospodářského řádu.

Prožíváme těžkou dobu přechodu ze soukromokapitalistického řádu, který pozbyl již životnosti, do nového hospodářského řádu, jehož obrysy nejsou ještě dosti pevny. Naším úkolem, úkolem naší generace je, působiti, aby tento přechod byl spojen s bolestmi co možná nejmenšími a aby byly mírněny, pokud v lidských silách jest, jeho zlé následky. Nazírání soc. demokratické strany na příčiny, rozsah a důsledky nynější hospodářské tísně, na možnost zmírnění jejich a na prostředky, jakými by měly býti chráněny postižené vrstvy, vyložil již z části soudr. Polacha vyloží ještě podrobněji v dnešní své řeči můj klubovní přítel soudr. Srba.

Jest jasno, že prostředky k řešení hospodářské krise jsou hledány především na poli hospodářském. Ale neméně jasné je, že nejsou bezvýznamnými pro řešení i hospodářských krisí poměry politické, zejména souhra politických sil v tom kterém státě. A o tom se chci několika slovy zmíniti. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.).

Soc. demokracie uspořádala před 2 měsíci svůj sjezd, který vzbudil zaslouženou pozornost nejen doma, nýbrž i za hranicemi, poněvadž přímo dýchal svěžestí nových sil a sebevědomím z toho prýštícím. Slyšeli jsme od svých zahraničních hostí a ostatně jsme také četli v tisku, posuzujícím průběh a výsledky našeho sjezdu, otázku, zdali máme zato, že jest straně soc.-demokratické zdrávo, když jest ve vládě v době nynější hospodářské tísně. Kdybychom měli na tuto otázku odpověděti pouze z hlediska agitačních zájmů strany, tedy bychom pravděpodobně odpověděli, že by nám bylo snadnější, kdyby strana byla, jako tomu bylo v posledních třech letech, v oposici. Při všech státotvorných vlastnostech československého národa nezatajujeme si, že v něm pořád ještě oposiční tóny nalézají živější ozvěnu, nežli tóny vládních řečníků.

My jsme, jdouce do posledních voleb, ve svém volebním provolání oznámili, že jsme odhodláni vstoupiti do vlády, budeme-li výsledkem voleb k tomu legitimováni. My jsme před volbami, ve volbách a ovšem po volbách, když byla tvořena dnešní vláda, věděli dobře, do čeho jdeme. Rýsoval jsem v poslední své rozpočtové řeči charakteristiku hospodářského období, jež nám nadchází, a události ukázaly, že jsem ji tenkráte rýsoval správně. Šli jsme do vlády v době upadající hospodářské konjunktury, v době, kdy hospodářská tíseň vrhala již svoje stíny i na poměry v Československé republice. Šli jsme do vlády přes tento zjev a přes tento nepříznivý stav, poněvadž, jak jsme již jednou dokázali, dovedeme klásti zájem dělnické třídy jako celku a zájem státu nad zájem strany. My jsme před několika léty na toto svoje nazírání silně doplatili jako strana. Nyní opět slýcháme z lavic komunistických zejména pronikavé hlasy některých paní, které při každé příležitosti nám oznamují, že "nám to spočítají". Zajisté nebereme a nepotřebujeme bráti tyto hrozby příliš vážně, leč přece jsou znamením, že jsme šli do vlády za okolností značně obtížných.

Ale nešli jsme do vlády přes to, že jsme věděli, že hospodářské poměry budou obtížné, nýbrž šli jsme do vlády právě proto, že jsme věděli, že tomu tak bude. Když jest konjunktura hospodářská dobrá, když jest nedostatek pracovních sil, když následkem toho výdělky jak podnikatelů, tak dělníků přímo automaticky stoupají, v takové době stačí ochrana odborových organisací zaměstnaneckých, aby docílila, aby výtěžek dobré konjunktury byl alespoň z části souměrně rozdělen mezi zaměstnavatele-podnikatele a zaměstnance. Ale když celému národnímu hospodářství vede se zle, když je zemědělství v tísni a ztratilo svou normální schopnost nákupní, když klesá odbyt na celé čáře, když závody zastavují výrobu a stoupá následkem toho nezaměstnanost, v takové době je pochopitelno, že každý jednotlivý kruh zájemníků, každý jednotlivý stav hledí zachrániti sama sebe, hledí uchvátiti z národního bohatství co možná nejvíce bez ohledu na zájmy stavů ostatních. A tu je přirozeno, že v takové situaci silnější bezohledně zatlačuje slabšího. Tímto slabším je v daném případě dělník, pro něhož nezaměstnanost znamená nejen nedostatek práce, nýbrž také nedostatek výživy, znamená hlad. A proto tato vrstva právě v takové době potřebuje nejvíce ochrany. Nikterak nepodceňuji ochrany, kterou poskytuje i v takové době řádná odborová organisace, jak o ní včera mluvil soudr. Polach. Čísla, která na př. dnes byla uveřejněna o hospodářství Svazu kovodělníků, zejména o jeho podpůrné činnosti, jsou takového rázu, že vzbuzují úctu před správně vedenými odborovými organisacemi. Ale mám za to, že by bylo šílenstvím, kdyby dělnická třída v takové době pohrdala ochranou, kterou může jí poskytnouti účast na vládní moci. Jak jsem řekl, právě v takové době je zapotřebí, aby dělnictvo zúčastňovalo se vlády, tak aby stát poskytoval pomoc a ochranu také dělnictvu rovnoměrně s vrstvami ostatními. Jsme si dobře vědomi, že v takovéto době posice dělnické ve vládě nejsou posicemi útočnými, z nich ž by bylo možno vycházeti na výboj, nýbrž že jsou to posice pouze obranné, které v této době slouží pouze na ochranu zájmů dělnické třídy.

My jsme vstoupili do vlády, jaká v našich poměrech je podle našeho názoru jedině možna. My jsme hlásali celou dobu, od okamžiku, kdy byla zřízena Československá republika, že je nutno, aby vláda v tomto státě byla v souladu s hospodářskou i sociální strukturou státu, a že hospodářské i sociální síly v tomto státě jsou tak rovnoměrně rozloženy, že tomuto rozložení odpovídá jen rovnoměrné, koaliční seskupení vládní. Jsem tomu povděčen, že tento názor sdílí také nyní alespoň v některých svých representantech agrární strana, jak jsme slyšeli v poslední řeči p. ministra dr Viškovského, již měl v neděli v Bechyni. Je třeba, aby ve vládě byla naznačena rovnováha sil, která charakterisuje Československou republiku.

Myslím, že správnost této zásady nejlépe osvětluje, když si vzpomeneme na průběh událostí ve třech letech buržoasní vlády a když srovnáme s těmito třemi lety rok činnosti nynější vlády. Když jsme měli nastolenu vládu občanské koalice, byla to vláda, která sice nedisponovala velkou většinou v této sněmovně, která však byla jednolitou hospodářsky i sociálně, která mohla vládnouti bez značnějších vnitřních obtíží, která také byla podstatně ovládána, jak to dané poměry tenkráte nesly samy sebou, jednou nejmocnější svou politickou složkou a která vládla v době velmi příznivé hospodářské konjunktury, jaké jsme od převratu vůbec ještě neměli. A přes to tato vláda již po dvouletém trvání byla vnitřně úplně rozpolcena, již byla naprosto neschopnou k jakémukoliv většímu politickému činu a musila po dalším roce opravdového vegetování likvidovati.