Zde nacházíme tvrzení, že ze všech výdajů na český militarismus připadá jen 3,243.600 Kč na neproduktivní výdaje. Tedy jen 3 miliony na neproduktivní výdaje a ostatní miliardové částky na produktivní výdaje. Vidíme, že němečtí soc. demokraté kázali po desetiletí boj proti Molochovi militarismu, že požadovali snížení ohromných vojenských břemen, aby ony ohromné částky uvolnili pro vybudování sociálních zařízení a aby přišli na pomoc hospodářství, aby dělníkům poskytli nejen podporu v nezaměstnanosti, nýbrž aby jim dali zajištěnou možnost najíti chleba a práci, což jest pro dělníka mnohem důležitější než malé zvýšení podpory v nezaměstnanosti.

Němečtí soc. demokraté nesou za projednávaný rozpočet s důvodovou zprávou plnou odpovědnost, poněvadž pro něj hlasují. Ale nejen na poli hospodářském, nýbrž i na poli národním a kulturním nebylo touto německou spoluprací dosud dosaženo ani nejmenšího. Před měsíci podaly německé strany i s německými vládními stranami společně návrh na ustavení menšinového výboru. Co bylo až dosud výsledkem vlivu německých stran? Tento návrh odpočívá ještě dnes v tiché komůrce. Ani iniciativní výbor se jím nezabýval. Kdy se německé vládní strany k tomu odhodlají a budou žádati své právo, nejmenší právo, jež jim sluší v koalici požadovati, aby se aspoň o tomto návrhu hlasovalo, aby byl projednán. Spokojují se tím, že poslouchají krásné řeči o zamýšlené kulturní autonomii. Od r. 1926 se tato kulturní autonomie stále opět podává německým vládním stranám jako chléb s máslem, aby se jejich přívrženci uklidnili. Ve skutečnosti se neděje nic, docela nic. Naopak, slyšíme jen krásné řeči. Loni to byl ministr financí dr Engliš a předseda rozpočtového výboru dr Černý, kteří zaujali stanovisko proti nadpočetným a zbytečným českým luxusním stavbám menšinových škol v sudetskoněmeckém území, a dnes jsou to německé vládní strany, jež povolují společně se stranami českými na 10 let napřed částku 280 milionů Kč na zřizování českých menšinových vzdoroškol v německém území.

Krátká řečnická lhůta nutí mne pospíchati se závěrem, krátkost, jež jest příznačná pro heslo o demokracii, jež jest diskusí.

Nemohu si však dáti ujíti příležitost, abych dnes nepoukázal na případ, který jsem již načal v rozpočtovém výboru. Byl jsem s to, abych dokázal v rozpravě v rozpočtovém výboru podle úředních spisů, že se český poštmistr Serbousek ve Žluticích dopustil těžkého přestupku porušení listovního tajemství. Nebyl u okr. soudu v Bečově odsouzen jen proto, poněvadž udání bylo podáno opožděně po uplynutí promlčecí lhůty jednoho roku. Přítomní čeští kolegové poslouchali tento můj přednes s podivem a považovali věc za nemožnou. Domníval jsem se, že nyní český ministr pošt energicky zakročí. Také zakročil. Zaujal dopisem k těmto mým vývodům stanovisko, avšak poukázal, že na základě mnou dovolávaného rozsudku bečovského okr. soudu nemá příčiny, aby nějak zakročil proti poštmistrovi Serbouskovi. Shledáte pochopitelným, jak se musí jeviti takové chování nejvyššího poštovního úřadu, a nesmíte se diviti, mají-li Žlutice, Mariánské Lázně a jiné případy nepřetržitě svá pokračování.

Přicházím k závěru. Rád bych poukázal, že to, co jsem zde krátce vylíčil, jsou požehnané výsledky vnitřní a zahraniční politiky tohoto státu, vybudované na nenáviděných smlouvách z r. 1919, pochybné zahraniční obchodní politiky, jež místo aby uzavírala obchodní smlouvy s oněmi státy, s nimiž jsme v úzkém hospodářském styku, tedy s Německem a Rakouskem, zaměstnává se raději myšlenkou, jak by zde na východě a jihovýchodě Německa provedla mocenské seskupení, jež jest vždy hotova podporovati a zpevňovati hegemonii Francie. Místo aby pracoval na vytvoření větších celních území v zájmu skutečného míru Evropy, prohlašuje zdánlivý přítel míru dr Beneš, že pro něj znamená válku již vytvoření celní unie Německa a Rakouska. To praví muž, který se opírá o vládní koalici českých a německých stran.

Vážení přítomní, můžete se tomu ještě dnes smáti, ale já vám prohlašuji: "Budoucnost náleží národní myšlénce a jestliže si vládcové v jednotlivých státech konečně neuvědomí, že se trvale nedá a nesmí upírati jejich národům toto nejsvětější přirozené právo na sebeurčení, pak si právě tyto národy dovedou toto právo vybojovati samy. My a s námi všichni, kdož chtějí sloužiti udržení pravého míru, vyžadujeme tudíž se vší energií revisi nemírových smluv roku 1919, splnění ustanovení paktu o Svazu Národů co do odzbrojení. Požadujeme revisi hranic podle národopisných poměrů. Požadujeme rozvoj hospodářských styků mezi státy takto národnostně ukojenými. Neboť jen touto cestou pravé demokracie můžeme dosíci mírumilovného vývoje evropských národů. Pánové, v tomto státě a v této sněmovně se tolik a tak často mluví o demokracii. A co se děje ve skutečnosti? Byla kdy demokracie tak zostuzena, jako se právě děje zde se strany německých a českých vládních stran, schvalováním české vnitřní a zahraniční politiky? Tak podporují na př. němečtí soc. demokrati společně s českými soc. demokraty vnitřní a zahraniční politiku tohoto státu, vybudovaného na tak zvaném podkladě národního státu, opřeného o šavlový režim spřáteleného spojeneckého polského státu, Polska Pilsudského, který se nikoli neprávem označuje v soc. demokratických časopisech jako vrah demokracie, opřeného o jihoslovanskou vládu šavlí. To jsou užší spojenci československé vnitřní a zahraniční politiky, které zde v tomto státě podporují němečtí soc. demokrati.

Kol. Stříbrný se dnes pokusil dáti nám Němcům v tomto státě poučení a postavil se na stanovisko, že my sudetští Němci prý jsme v tomto státě menšinou a musíme býti spokojeni, když se nám daří lépe než Němcům v jižním Tyrolsku. Pánové, tento troufalý výrok kol. Stříbrného nesmí zůstati bez odezvy a musíme mu odpověděti se vší energií, že nás 3 1/2 milionu sudetských Němců, z nichž více než 86% bydlí na souvislé německé rodné půdě, že jsme na této souvislé německé rodné půdě většinou a to 99% ní většinou a že si zakazujeme, aby se o nás mluvilo jako o menšině v tomto smyslu. Nejsme menšinou, jsme usedlým národem na své rodné půdě. A byli jsme proti své vůli, proti své vůli hlasitě a slavnostně prohlášené vtěsnáni do tohoto státu. Když nás pan Stříbrný a ti, kdož mu tleskali pochvalu, nechtěli míti, tak ať nás učiní svobodnými, ale svobodnými s naší rodnou půdou. Kol. Stříbrný poukázal na to, že musíme býti spokojeni, nedaří-li se nám tak jako Němcům v jižním Tyrolsku. To pravý týž pan Stříbrný, který před několika týdny volal své stoupence na pražské ulice, aby protestovali proti osudu slovinské menšiny v Italii. Kde chce pan Stříbrný a jeho stejně smýšlející přátelé bráti morální právo, aby si stěžoval na situaci Slovinců, odvažuje-li se na nás vrhnouti slova, jež jsem prve uvedl? To není pravda, to není spravedlnost, to není ani demokracie. Demokracie, pravda a spravedlnost vyžadují, aby se každému národu umožnilo žíti podle vlastního rozhodnutí, upravovati vlastní věci na základě samosprávy a určovati sám vlastní státní osud. Cítíme se Slovinci v Italii, cítíme strašlivý osud, jejž prožívají tam i ubozí Slovinci, cítíme však tím více pro krevní vztahy, jež nás poutají k tyrolským Němcům, strašlivý osud tyrolských Němců. Pro nás není menšiny v tomto smyslu, žádné odloučené části německého národa, jež by mohla býti vydána v šanc, pro nás jest jen veliký německý národ na semknutém německém středoevropském území. Dnes nechť ještě triumfuje pan Stříbrný, že má moc mobilisovati zde pražskou ulici proti nám Němcům. Apeluji na slušně myslící část Vašeho národa, na pyšné národní sebevědomí Vašeho národa, jež Vás za světové války přimělo, abyste zvedli spravedlivý požadavek sebeurčovacího práva národů, abyste pro ně bojovali a krváceli. Tehdy jste si s podivuhodnou věrností a obětavostí více cenili zákonů národa, z něhož jste vzešli, než zákonů tehdejšího státu. Slušná část českého národa musí s ni cítiti, že nám musí býti přiznáno totéž právo, že visíme s touže vroucí láskou na vlastním národě a že bez ohledu na těžká léta přítomnosti vytrváme, až také nám vzejde den osvobození. Poněvadž veškerá česká politika národního státu a dnešní německo-česká koaliční politika jest v rozporu s těmito zásadami, odmítáme zde předložený rozpočet se vší rozhodností. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Zápotocký. Dávám mu slovo.

Posl. Zápotocký: Vážená sněmovno! Dříve než přejdu k zaujetí stanoviska k projednávanému rozpočtu na r. 1931, musím zaujmouti stanovisko k novému husarskému persekučnímu kousku této socialisticko-buržoasní vlády.

Včera v pondělí dne 24. listopadu t. r. rozpřáhl se pražský policejní ředitel p. Dolejš, zajisté za souhlasu vlády a z přímého popudu vlády, na Svaz přátel sovětského Ruska v Československu a rozpustil jej. (Výkřiky komunistických poslanců.) Stalo se tak v předvečer zahájení velikého procesu v Moskvě s obžalovanými nepřáteli sovětského systému, s ničemy, kteří rozvracením sovětského hospodářství hodlali připraviti půdu pro ozbrojenou intervenci západních imperialistických mocností. Stalo se tak ve chvíli, kdy spolu s těmito gaunery zasedají na lavici obžalovaných před sovětského dělníka a rolníka [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 121 této těsnopisecké zprávy.] zástupci buržoasie francouzské, anglické a československé, připravující již otevřeně ve spojení s obžalovanými škůdci válečné přepadení sovětského Svazu. A stalo se tak ve chvíli, kdy Svaz sovětského Ruska dovedl již i v Československé republice rozpoutati a vésti úspěšný aktivní boj proti nejprudčím válečným štvanicím a divoké kampani nejpodlejších výmyslů a lží všeho fašistického a sociál-fašistického tisku proti sovětskému Svazu. Stalo se to v době, kdy vliv Svazu přátel sovětského Ruska na dělnické masy bez rozdílu politické stranickosti a levých intelektuálů každodenně stoupal a kdy právě pod vedením Svazu přátel sovětského Ruska vždy širší a širší masy všeho pracujícího lidu stavěly se nadšeně a energicky na obranu sovětského Svazu za sovětského dělníka a rolníka, budujícího socialistickou výstavbu. (Výkřiky.)

Již tato fakta jasně říkají, proč pan Dolejš, ovšem že na vyšší rozkaz, sáhl po rozpuštění Svazu přátel sovětského Ruska, stal se nebezpečným pro válečné cíle československé fašistické buržoasie a jejich sociálfašistických spojenců tím, že mobilisoval a sbíral veškeré síly na obranu sovětského Svazu; tím, že zanášel pravdu o sovětském Svazu do nejširších vrstev pracujícího lidu a tak nejúspěšněji čelil všem měšťáckým a sociálfašistickým tendenčním výmyslům, lžím a pomluvám, tím, že hovořil ke statisícům, tím, že do jeho řad stavěly se nadšeně i masy poctivého reformistického, sociálně demokratického a národně socialistického dělnictva.

Proto musí zmizeti. Proto bylo persekučně sáhnuto po jeho rozpuštění. Každá reálná příprava válečné intervence proti sovětskému Svazu vyžaduje i potlačování dělnické třídy, jejich organisací a bojovných prostředků. Proto je nyní potlačován i Svaz přátel SSSR, jako masová dělnická organisace, která svou hlásanou pravdou o zemi sovětské diktatury získávala si stále většího a většího vlivu v řadách veškerého dělnictva a tím přirozeně i jeho rostoucích sympatií pro sovětský Svaz.

Také tato persekuční rána, jako všechny persekuční rány vedené proti dělnickému hnutí zůstalo bez účinku. Již včera sešli se dělníci z pražských továren bez rozdílu politického přesvědčení a ustavili nové volné sdružení příznivců sovětského Svazu. Dělnická třída dovede i proti nynější vládě a proti jejím persekučním zákrokům uchovati si právo na sympatie k dělnickému státu. Je třeba, aby dělníci ve všech továrnách a ve všech závodech, ve kterých už organisace Svazu přátel sovětského Ruska ustaveny byly, i v těch závodech a továrnách poctiví dělníci sociálně-demokratičtí a česko-socialističtí, kteří rádi slyšeli a chtějí slyšeti pravdu o dělnickém státě, postavili se proti tomuto persekučnímu zákroku, aby pořádali veřejné projevy a veřejné schůze a pozvedli svůj hlas proti tomu, aby sympatie k sovětskému Rusku byly českému dělnictvu zakazovány.

Přecházím nyní k rozpočtu na rok 1931. Tento rozpočet jako každý rozpočet kapitalistického státu jest útokem na existenci nejširších vrstev pracujících mas, ať ve městech, či na venkově.

Cílem rozpočtu každého měšťáckého státu je vymačkati z nejširších vrstev pracujícího obyvatelstva co možno největší peněžní obnosy a obrátiti tyto krvavě vydřené miliony ve prospěch udržení a dalšího vybudování všech opor kapitalistického řádu a pořádku, kterých vládnoucí třída v kapitalistickém státě, tedy třída buržoasní, k udržení svého třídního panství a k zajištění si dalšího práva na bezohledné vykořisťování pracujících potřebuje. To je také úkolem rozpočtu tohoto státu, je to také úkolem projednávaného rozpočtu na r. 1931.

Jestli všechny minulé rozpočty tohoto státu nesly zřejmé známky třídní nespravedlivosti, t. j. vykořisťovaly a vydíraly sociálně slabé a pomáhaly sociálně silným vykořisťovatelským vrstvám ve státě, činí to rozpočet pro r. 1931 v míře ještě daleko zvětšené. Rozpočet byl zděláván v době hospodářské krise kapitalistického řádu, která se rozšířila po celém kapitalistickém světě. Krise tato zasahuje rušivě do kapitalistické výroby, zmenšuje do určité míry kapitalistické zisky, plynoucí v době konjunktury do kapes kapitalistů z okrádání dělníků o výtěžky jejich práce.

Nemůže-li podnikatel vydělávati na dělnické práci, snaží se vydělávati na dělnickém hladu a bídě pracujících vrstev. To činí stejně kapitalistický podnikatel jako kapitalistický stát, a proto můžeme směle rozpočet na r. 1931 nazvati rozpočtem hladu a bídy, poněvadž bída a hlad nejširších pracujících mas jak ve městech, tak i na venkově bude jeho důsledkem. Ještě v únoru letošního roku, kdy byl projednáván rozpočet na rok 1930, chtěli pánové z vládních kruhů přesvědčovati široké vrstvy obyvatelstva, že u nás vlastně žádná krise neexistuje a že obyvatelstvo tohoto státu, dík svojí rozšafné vládě, žije v nejutěšenějších poměrech.

Žádnou krisi nechtěl znáti ve svém exposé k rozpočtu na r. 1930 pan ministr financí Engliš a také zpravodaj rozpočtového výboru p. posl. Hnídek tvrdil ve své zprávě k rozpočtu na r. 1930: "Soudě podle nezaměstnanosti nepřesahuje nezaměstnanost v Československu obyčejný normál. Jest evropským zjevem všeobecným, že nezaměstnanosti až na Anglii spíše ubývá anebo alespoň nepřibývá." To tvrdil pan zpravodaj posl. Hnídek 8. února r. 1930.

Dnes již arciť i pánové z vládních kruhů musí zřejmě přiznávati, že tu přece jenom existuje něco, co vyhlíží jako hospodářská krise. Přiznává to pan ministr Engliš ve svém rozkladu k rozpočtu pro rok 1931, v němž praví, "že sděláváme rozpočet za okolností poněkud mimořádných, za světové hospodářské deprese". Ale hned v zápětí utěšuje znovu pan ministr, že "účinky světové deprese jsou u nás mnohem mírnější nežli v cizině a že tendence při stlačené úrovni nemá větších známek pro další podstatný pokles".

To říká pan ministr proto, aby dokázal, že u nás není potřeba dělati něco pro nezaměstnané. Panu ministrovi Englišovi je stoupající nezaměstnanost docela lehkým problémem. Ve svém výkladu k rozpočtu na rok 1931 říká: "Náš počet nezaměstnaných uchazečů o práci je, pravda, větší nežli byl r. 1929 nebo 1928, kdy byl nejvyšší počet nezaměstnaných v lednu 1928 57.000 a nejnižší v říjnu 1928 29.000, kdežto letos bylo v lednu 74.000, v únoru 86,000, v březnu 88.000, v dubnu 79.000, v květnu 77.000, v červnu 73.000 nezaměstnaných, nepočítaje v to polozaměstnané, kteří jsou problémem pro sebe. Měli jsme i při nejlepší konjunktuře 29.000 nezaměstnaných, můžeme tedy považovati za příznak deprese jen to, co tuto cifru přesahuje."

Tedy takto líčí nezaměstnanost pan ministr financí Engliš a říká dále: "Proto určité zvýšení nezaměstnanosti v zimních měsících neznamená ještě zhoršení hospodářské situace a třeba s ním počítati jako se změnou sezonní i při daném a nezměněném stavu situace hospodářské." Pan ministr v důsledku těchto čísel považuje také za docela dostatečnou onu péči o nezaměstnané, kterou vláda projevuje. Říká: "Zdvojnásobili jsme nosnost gentského systému, a to pro vyřízení osudu nezaměstnaných úplně stačí." Pan ministr, jak je viděti, operuje vědomě s nejnižšími čísly nezaměstnanosti, ač mluví o desetitisících nezaměstnaných, ačkoliv jeho kolega ministr dr Czech sám přiznává, že počet nezaměstnaných nutno odhadovati nejméně na 300.000. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ve skutečnosti jsou následky krise a zejména vyvěrající nezaměstnanosti již dnes u nás daleko příšernější a je nutno počítati nejen s nezaměstnanými, nýbrž i s ohromnými statisíci polozaměstnaných dělníků. Je těžko vypočítati, jaké zvýšené vykořisťování přináší pracujícím dnešní hospodářská krise. Vezmu jen příklad z hornictví. V 9 měsících letošního roku klesl počet šichet odpracovaných v hornictví v hnědouhelných dolech o 1,220.000 šichet, v kamenouhelných dolech o 1,100.000 šichet. To je úhrnem 2,230.000 odpracovaných šichet méně v době 9 měsíců letošního roku. Počítáme-li průměrný výdělek horníka na jednu směnu kolem 40 Kč, činí prozahálený obnos 92,800.000 Kč, to znamená, že za 9 měsíců bylo kapitalistickou krisí ochuzeno asi 100.000 horníků bezmála o 100 mil. Kč na mzdě.

Tak to vypadá v hornictví, o němž se prohlašuje, že je hospodářská krise ještě tak mnoho nezasáhla a že nezaměstnanost u něho není ještě tak veliká! Spočítejme si teď, co dělá úbytek na mzdách u textiláků, kde nezaměstnanost jest už několik měsíců opravdu katastrofální, nebo u sklářů, kovodělníků, stavebníků a všech ostatních průmyslových odvětví! Tady jde skutečně o celé stamiliony korun, o které byli dělníci okradeni tím, že byli vyházeni z práce nebo odsouzeni k polozaměstnanosti. Zde je viděti celé to vyhladovovací tažení, které se tu proti pracujícím vrstvám a jejich rodinám v době kapitalistické krise podniká. Zde se také objeví potom v ostrém světle celý třídní, dělnictvu nepřátelský ráz tohoto rozpočtu, když si uvědomíme, že v této kritické době jest odbyta vládní péče o nezaměstnané a polozaměstnané dělníky zdvojnásobením nosnosti gentského systému, jak prohlásil pan ministr dr Engliš, t. j. na nezaměstnané zařazuje se do rozpočtu 74 mil Kč, což při celkovém vydání rozpočtu 9,838,525.429 Kč znamená asi 7 desetin celého rozpočtu. Tedy ani ne 1% rozpočtených vydání připadá v době této ohromné krise na podporu nezaměstnaných. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Podle pana ministra Engliše je to dost. Pan ministr financí činí vůbec divné závěry, a je nutno, aby si to dělníci zapamatovali.

On říká ve svém exposé: Co je to 80.000 nezaměstnaných? To jsou jenom 3% všech dělníků, ale to ještě neznamená, že bychom měli krisi, když máme 80.000 nezaměstnaných dělníků, ale zato vypilo se u nás za půl letošního roku 5,512.468 hl proti 4.901.000 hl roku loňského, t. j. vypilo se o 611.468 hl piva více. A pan ministr jde dále a říká: A cigaret a tabáku vykouřilo se u nás za 7 měsíců za 1.182 mil., kdežto roku loňského jen za 1.174 mil. "Není proto důvodu k pesimismu", říká ve svém exposé p. dr Engliš, "poněvadž pesimismus béře víru v zítřek, radost a chuť ku práci". Hloupí by byli dělníci, kdyby chtěli věřiti, že v kapitalistickém státě bude pro ně lepší zítřek než dnešek. V tomto státě je dělnická třída objektem vykořisťování dnes jako zítra, v době konjunktury i v době krise, za každé vládní konstelace a koalice, dokud se tyto opírají o soukromokapitalistický řád a jeho zřízení.

Aby toto vykořisťování nadále bylo zajištěno, na to dbá rozpočet státu a také rozpočet letošní. V době, kdy na statisíce nezaměstnaných nebo polozaměstnaných dělníků dává 0˙7%, dává se na ministerstvo vnitra, t. j. na četníky, policii a špiclovský aparát 699,091.400 Kč, t. j. 7˙1%. Pan ministr vnitra v rozpočtovém výboru uznal vše, když řekl: "Dnešní početní stav policejních orgánů, zejména stráže, je skutečně nedostatečný nejen v Praze, nýbrž i u některých jiných policejních úřadů", a konejšil zástupce buržoasie, že "lze doufati, že po provedení resystemisace bude veškerým stížnostem na nedostatek stráže odpomoženo".

Pan ministr konejšil pány kapitalisty a podnikatele: Můžete dále píti, můžete vypít v příští polovině roku o pár tisíc hektolitrů více, postaráme se o policajty a četníky, aby vás při tom vašem pití neznepokojovali.

V době, kdy se dává 0˙7% na nezaměstnané, dává se na ministerstvo justice, t. j. na pašalík ministra dr Meissnera, na soudy, kriminály atd. 315,138.800 Kč, t. j. 3˙2%, o 10 mil. více než loni. Bude tedy možno více zavírati, nežli loňského roku, všecky ty, kteří se proti tomuto pořádku, té třídní nespravedlivosti a vykořisťování budou bouřiti. Je možno, aby ministerstvo justice splnilo své poslání a všecky tyto buřiče zajistilo.

Pan ministr Meissner se také vyslovil v rozpočtovém výboru k otázce politických vězňů, že souhlasí s názorem, že nelze zachovati nynější stav, ale dosud není možno činiti rozdílu při výkonu trestu mezi vězni obyčejnými a politickými. Pan ministr spravedlnosti souhlasí sice, že ten nynější stav není možno udržeti, říká však, že se to musí dělati a musí se to nadále udržeti.

Další třídní ráz rozpočtu vysvítá z toho, že v době, kdy se dává 0˙7% na nezaměstnané, dává se podle rozpočtu na ministerstvo vojenství, to jest na armádu, jenerály, oficíry, válečné zbraně a na přípravu nové imperialistické války 1,400 mil. Kč, to jest 17.4%. Ale do rozpočtu ministerstva vojenství nejsou zařazeny ještě všechny částky, které se u nás na armádu vydávají. (Výkřiky posl. Štětky.)

Pan ministr vojenství v rozpočtovém výboru podle podané zprávy utěšuje nás, jak už se zmínil řečník přede mnou, že těch 1400 mil. Kč nejsou vyhozené peníze. Většina z nich jest prý výdaj produktivní. Pan ministr vojenství rozděluje 1400 mil. na produktivní vydání 1.394,756.400 Kč a na neproduktivní vydání 3,243.600 Kč. Když budete prohledávati zprávu rozpočtového výboru a hledati, v čem pan ministr vojenství vidí produktivní výdaje, shledáte, že jimi podle ministerstva vojenství jest všechno, co se vydá za vojenský materiál, flinty, kanony, aeroplany, kulomety, služné jenerálům, oficírům, vydání na francouzskou vojenskou missi a podobně. Všechno to jsou podle pana ministra vojenství produktivní výdaje. (Výkřiky.)

Ptáte se, co jest neproduktivní výdaj? Tím jest podle pana ministra vojenství jen to, co se při učení vražednému řemeslu na vojně rozbije. To jsou škody způsobené havarií letadel, srážkami vojenských automobilů a motorových vozidel, škody vzniklé při manévrech a podobně. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky posl. Štětky.) Pan ministr docela vážně nás ujišťuje, že vojenská správa vlastně mírní zemědělskou a průmyslovou krisi a dokonce i nezaměstnanost. Na str. 145 zprávy rozpočtového výboru říká o tom: "Vojenská správa zaměstnává u svých útvarů, ústavů, dílen a skladů přes 4000 dělníků. Poskytuje se jim a jejich rodinám obživa, čímž zároveň přispívá částečně ke zmírnění zemědělské krise a nezaměstnanosti a zajišťuje je též pro případ nemoci, úrazu a stáří." (Výkřiky posl. Štětky.) Těch 4000 dělníků jest zaměstnáváno vojenskou správou. Kdyby nebylo toho zaměstnávání, měli bychom o 4000 nezaměstnaných více. Jak je dobře, že vyházíme tu 1.400,000.000 Kč na válečné účely, když se nám o to zmírní nezaměstnanost o 4000 zaměstnaných dělníků. Tak by bylo možno jíti od kapitoly ke kapitole vládního rozpočtu a zjišťovati jeho třídní, dělnictvu a pracujícím vrstvám krajně nepřátelský ráz. Učiní to ještě mojí soudruzi a kolegové v podrobné debatě.

Já chci se nyní zastaviti u jedné otázky. Kdo zdělával tento rozpočet? Nynější vláda, t. zv. široké koalice, společná vláda socialistů s buržoasií. Od nastolení této vlády bylo tak mnoho dělnictvu při posledních volbách slibováno. Spoluúčast socialistů ve vládě měla zameziti podle tvrzení sociálfašistů organisování třídního boje podnikatelských skupin proti pracujícím. Alespoň p. posl. Bechyně, nynější úřadující místopředseda koaličního socialisticko-buržoasního kabinetu mluvě před 2 lety, 25. listopadu 1927 jako generální řečník sociálně demokratické strany k vládnímu rozpočtu na r. 1928, vytýkal tehdejší panské koalici podle stenografického protokolu: "Zdá se, že odpovědná vláda státu nedopouští se ničeho menšího, než že organisuje třídní boj všech podnikatelských skupin proti všem skupinám pracovníků." A když kritisoval činy vlády, mluvil posl. Bechyně dále: "Hlavním programovým bodem vládní koalice jest snížiti a možno-li zničiti všechny politické, sociální a mravní posice pracující třídy ve státě. Začalo to zákonem o vysokých celních sazbách a zákonem o duchovenských platech na účet nových konsumních daní. Pak přišla t. zv. reforma veřejné správy se zvýšením byrokratického vlivu a okleštění u autonomních práv; přišla daňová reforma s nepřímou petrifikací daňových privilegií agrárního kapitálu, zešněrovány byly obce a jejich pravomoc zákonem o finančním hospodaření, zhoršeno bylo volební právo občanů do vyšších samosprávných svazků, zrušeno bylo volební právo vojáků, a nyní, dámy a pánové, předkládá vláda parlamentu první výjimečný zákon proti dělníkům. Nemohu jinak nazvat novelu zákona o sociálním pojištění, který chce velké skupiny pracující třídy vyloučiti z dobrodiní pojištění. Máme tu co činiti s vládou počínajícího výjimečného zákonodárství."

To nemluvil ministr Bechyně o nynější vládě, to zatím mluvil o té panské koalici. Konečně p. posl. Bechyně dělal velké gesto a přísahu do budoucnosti. Řekl: "Možnost budoucí spolupráce mezi zástupci sociálně-demokratické strany a stranami dnešní majority visí na vlásku. Vlásek ten se jmenuje novela k zákonu o sociálním pojištění. Té chvíle, kdy tato ničemná novela stane se zákonem, té chvíle bude vlásek přetržen. Nikdy, paní a pánové, pravím nikdy, se mravně nepodrobíme tomuto zákonu. Totéž jsme již prohlásili o některých ustanoveních zákona o reformě veřejné správy. Nechť nikdo ve státě nepočítá s tím, že bez nápravy křivd, a já neváhám říci, bez nápravy násilí, jež je anebo bude v těchto zákonech obsaženo, budeme s původci této politiky kooperovat." (Posl. Hatina: Musíš dodat, že tato novela, o které mluvil Bechyně, byla Šrámkem vzata zpátky!) Ne, to byla novela o sociálním pojištění, můj milý, ta předloha o samosprávě také padla, všechno padlo a vy jste padli s tím do náruče buržoasie. Tak ty věci jsou. Bechyně se zaříkal, že nikdy se tomu zákonu mravně nepodrobí. Ale vy jste se podrobili hodně nemravně. Tak ty věci vypadají.

Mám tu ještě další ukázky, jak mluvili tenkráte zástupci... (Posl. inž. Nečas: To bylo docela správné, nebylo co odvolávati!) Odvolávati nic nemuseli, ale dělat jste to neměli, ale já ještě přijdu k tomu, jak jste ty věci prováděli v nynějším rozpočtu.

Posl. Zeminová mluvila tenkráte 29. listopadu 1927: "Žádáme však kategoricky v zastoupení milionů žen hospodyň, aby pan ministr zásobování dovolil pronásledovati také rejdy lichvářů na bursách a zdražovací zločiny četných kartelů. Jenom na cukru vydělal mimořádně cukrovarnický kartel v kampani 1926/27 na 270 až 300 mil. Kč. Za asistence vlády - však někteří pánové jsou přítomni - byla cena cukru zvýšena z 5.10 na 6 Kč za 1 kg a všechny protesty byly marné. - Za ministra zásobování dr Frankeho po 3 roky stál cukr nejvýše 5˙20 Kč za 1 kg v detailu, ač cena řepy byla vyšší než nyní. Strana klerikální a agrární tiskne k zemi řepaře, aby pomohla kartelu cukrovarnickému, v jehož správních řadách předáci její zasedají."