Tento neklid došel svého výrazu při posledních pražských demonstracích, které byly mnohému trnem v oku. Chápu to. Síra a oheň byly sesílány na hlavy těch, o nichž se tušilo, že by mohli býti za pražskými demonstracemi a těch, kdo by mohli býti jejich vůdci. Bohužel, odnesla je pražská ulice přísnými tresty a několika ministerskými nadávkami o uličnících. A v tom byli páni ministři kolegy, jeden nadával v německém parlamentu a druhý v československém.

Pánové zapomínají, že je to přece jen táž ulice, která za 13 let nešlápla jedinému Němci na kuří oko, že je to táž ulice, která 28. října 1918 provedla převrat, že je to táž pražská ulice národa, voděného ve válce na šibenice, že je to ta velkomyslná pražská ulice, která přes noc zapomněla na nesčetné denunciace německých židů a nezkřivila nikomu ani vlasu na hlavě. Teď se jí právě se strany německých židů dostalo vděku. Pro dvě roztlučená okna. (Posl. Krebs: To jsou židé.) To jsou němečtí židé. Já vím, vy zastáváte jiný názor v té věci, ale oni se přes vaše odříkání velmi statečně hlásí stále k německému národu, třebaže by vám byli nepříjemní. Ale já k tomu přijdu.

Pro dvě roztlučená okna povstal křik, jako by zde byli pražští Němci vražděni, jako by zde byl pogrom. Nejvíce křiku nadělali právě tito němečtí židé, kteří jsou jinak trpělivými beránky, když s periodickou pravidelností arijští Němci rozbíjejí hlavy synkům při každém zahájení školního roku na vysokých školách v celé střední Evropě; ti, kteří tam mlčí, ti trpěliví Jobové, kteří skromně vzdychají, když se v několika státech zavede numerus clausus, když je vyhazují ze svých spolků a když se jich odříkají, ti najednou strhli poplach do celého světa.

Já se táži: jmenujte mně, pánové, jediný stát, kde by se Němcům jako menšině vedlo lépe než u nás? Ve kterém státě? Nemluvím ovšem o Německu. Ale, prosím, pánové, vy jste v Polsku, jste v Italii, račte přiznati: vede se vám lépe v Italii nebo v Polsku? To se přece nedá srovnati. Já jsem řekl: Němcům jako menšině. (Posl. Knirsch [německy]: My nejsme menšina! My jsme na své domácí půdě většinou!) No, většinou přece nejste.

Jmenujte mi jediný stát, Německo nevyjímaje, kde by se vedlo německým židům lépe než v Československé republice. Do celého světa volali, jako bychom byli hrdlořezy a náš ubohý pan ministr zahraničních věcí byl tak postrašen a rozčilen, že se nestačil omlouvati. (Veselost.) To nebyla pouze otázka filmů, které zde hrály značnou úlohu a které se dávaly bez rozdílu a výběru i na předměstích. Praha protestovala proti celému systému dnešní politiky a promiňte mně, náš nacionalismus nikdy nebyl podložen fanatickým nenávistnictvím, nepřátelstvím proti druhému národu. (Posl. Knirsch [německy]: To jsme nyní právě slyšeli!) Vy jste zde menšinou a jako menšina si musíte býti vědomi, že jste minoritou (Posl. Krebs [německy]: Pane kolego, my také v Praze nic nechceme, ale v německém území, kde jsme většinou, chceme míti práva. Prahy se vzdáváme! - Místopředseda Stivín zvoní.) Máte všechna možná práva ke svému rozvoji, nikdo z nás je nechce nijakým způsobem omezovati, ale musíte míti také takt, příslušnou skromnost, jak se má menšina chovati. (Tak jest!) S tím se musíte, pánové, jednou pro vždy smířiti, že Praha byla a jako hlavní město republiky je, bude a zůstane českou a slovanskou. (Posl. Krebs [německy]: A sudetsko-německé území také bude, bylo a jest již tisíc let, bude náležeti nám! - Místopředseda Stivín zvoní. - Posl. Knirsch [německy]: Jak pak jste mluvil ve Vídni, tam s tribuny?) Ano, já jsem vždy hájil českost Prahy, o tom můžete býti ubezpečeni. (Posl. Knirsch [německy]: Tenkrát jste mluvil o autonomii a právu samosprávy!) Neračte zapomenouti, že náš celý národ byl v rámci rakousko-uherské říše, ale zde není celý německý národ v rámci Československé republiky, jest zde pouze malá část jeho, pouze menšina.

Slavná sněmovno, pokládal jsem za svou povinnost pronésti těchto několik slov k posledním pražským událostem, protože se mně zdálo, že mlčeti by bylo nesprávné a že by to vzbuzovalo domněnku, že se mohou podobné způsoby, lépe řečeno nezpůsoby vměšování se do našich poměrů napříště opakovati. Proto jsem pokládal za svou povinnost říci několik slov na obranu tolik kaceřované pražské ulice. (Výkřiky posl. Krebse.)

Slavná sněmovno! Končím prohlášením, že poslanci Národní Ligy, poněvadž nemohou docíliti žádných změn v předloženém rozpočtu, budou na znamení nesouhlasu s dnešním režimem a vládou hlasovati proti tomuto rozpočtu. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. inž. Kallina. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Letos máme již po druhé obzvláštní potěšení, že rokujeme a usnášíme se o státním rozpočtu. Po druhé v tomto roce jsme svědky truchlohry o úplném selhání českého parlamentarismu, jsme svědky jednací a parlamentní komedie, jež se zde předstírá veřejnosti; neboť o skutečném rokování o státním rozpočtu v rámci rozpočtového výboru nebo dokonce v plenu nemůže býti v tomto státě ani řeči. Právě tak jako v minulých letech se promrská státní rozpočet také opět letos a zvoleným zástupcům lidu se v tomto státě vezme možnost, aby vážně a důstojně rokovali o rozpočtu, vážně a důstojně provedli potřebné změny a použili tak zvaného vrcholného práva parlamentu, práva rozpočtového. Jest příznačné, že za tento neparlamentní systém dnes odpovídají tak zvané nové německé vládní strany, německé pracovní a hospodářské souručenství a němečtí soc. demokraté, kteří před 4 lety neměli dosti posměchu a pošklebku pro tehdejší německé vládní strany, a to s tím odůvodněním, že prý to jest nedůstojné divadlo, jež skýtají německé vládní strany, že jako zajatci česko-německé vládní koalice poslouchají bez hlesnutí a polykají beze změny státní rozpočet vypracovaný českými odborovými přednosty. Jak německé pracovní a hospodářské souručenství, tak i němečtí soc. demokraté vypalovali nejostřejším způsobem znamení tomuto neuvěřitelnému systému úplného vydání všech demokratických zařízení v šanc. Obraz se změnil, na místo dvou z vlády vystouplých německých stran dostaly se německé pracovní a hospodářské souručenství a německá soc. demokratická strana a místo, aby se rozpomněly na svoji ostrou a žíravou kritiku posledních let a také v tomto smyslu jednaly, vidíme německé soc. demokraty a německé hospodářské a pracovní souručenství při práci, jak pokračují v dosud provozovaném systému nedůstojném parlamentu a demokracie. Tento nedůstojný systém vyznačuje se nejlépe na venek bezpodmínečným odmítáním všech pozměňovacích a resolučních návrhů podaných za rokování v rozpočtovém výboru a ve sněmovně. Vzpomeňme si na př., jakými silnými slovy ještě před 2 lety označovala německá strana sociálně-demokratická tento systém, jenž stále byl vždy označován jako hanobení demokracie a parlamentarismu. Byl to tehdy kol. Hackenberg, který doslovně prohlásil, že jest takový postup Národního shromáždění nehoden a odporuje všem demokratickým a parlamentním zásadám a že si jeho strana příště nikdy, za žádných podmínek, nedá více takové jednání líbiti. To bylo v době, kdy byli němečtí soc. demokraté ještě v oposici. Dnes, o dvě léta později, sedí ve vládě a tvoří společně s českými soc. demokraty nejsilnější blok v této vládě a proto spočívá na nich největší odpovědnost za pokračování v tomto nehorázném systému. Německé pracovní a hospodářské souručenství v čele se svým mluvčím dr Roschem se tenkrát, když, jak známo byly veškeré resoluční návrhy hromadně, bez hlasování přikázány vládě, t. j. vládnímu koši na papír, vymluvil tím, že prý nebyl o chystaném postupu zpraven a ohlásil zde sněmovně velmi nafoukle ve svém vedoucím časopise, "Bohemii", velikou akci, v níž sliboval přezkoušení všech dosud od počátku sněmovny podaných resolučních návrhů, jejich osudu a jejich vládního projednání. Novinový papír byl trpělivý, snesl ohlášení této akce bez odmluvy. Dodnes nevíme nic nejen o provádění této akce, naopak byli jsme poučeni, že německo-demokratická strana svobodomyslná s Roscheovým křídlem nejen při rokování v rozpočtovém výboru snesla bez odmluvy pokračování v tomto systému, nýbrž i pomáhala svým hlasováním, aby tento systém zakotvil, aby nejen byla všecka sta pozměňovacích návrhů zamítnuta, nýbrž aby i jako v minulých letech byly hozeny všecky resoluční návrhy bez hlasování do vládního koše na papír. (Výkřiky.)

Hlavní zpravodaj - nebo jak by se dal lépe označovati - hlavní obhájce státního rozpočtu, dr Hnídek, udělal si věc také letos velmi pohodlnou, prohlašuje výslovně v tištěné předmluvě k důvodové zprávě, že nemůže býti nyní ještě ani řeči o přijetí pozměňovacích návrhů, a že se musí sečkati až do doby, kdy bude umožněno pro takové pozměňovací návrhy hlasovati. Skorem mohlo by se míti za to, že se dr Hnídek stal prorokem, a již dnes těmito slovy prorokuje, že změna tohoto systému jest nemyslitelná a neproveditelná, dokud bude existovati český stát.

Dámy a pánové! Rozpočtové právo jest nejvznešenější právo parlamentu. Nejrůznější vládní strany, jež jsme viděli přicházeti a odcházeti, zůstaly stejné v jednom: zřekly se bezvýhradně vykonávání tohoto nejvznešenějšího parlamentního práva, práva rozpočtového, snažily se bezvýhradně vyhověti přáním a požadavkům českého centralismu, bez odporu spolknouti různé předložené rozpočty, a neprováděti ani nejmenších změn. Hlavní zpravodaj dr Hnídek snažil se toto stanovisko obhájiti tím, že poukázal na to, že s ohledem na rozpočtovou rovnováhu ve státním hospodářství, s ohledem na nepatrnou aktivnost státního rozpočtu, jež jest, jak známo, vypočítána na 5 milionů Kč, není prý možné, aby se doporučovalo přijmouti pozměňovací návrhy, poněvadž by v tomto případě chyběla pro požadavky úhrada. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Chopil jsem se v rozpočtovém výboru různých příležitostí, abych poukázal na to, že učiníme sněmovní většinu schopnu, aby hlasovala pro pozměňovací návrhy, jež nevyžadují většího nákladu t. j. že proti příslušným větším výdajům postavíme přiměřené škrty. Jedním z nejdůležitějších požadavků, jež by v rozpočtu nepřivodily velký zmatek, bylo vytvoření předpokladu možnosti, aby také němečtí členové této sněmovny mohli rozpočet prostudovati. Tento návrh směřoval k tomu, aby byla zařaděna přiměřená částka 400.000 až 450.000 Kč, aby všecky sněmovní tisky, tedy také rozpočet, byly předkládány v německé řeči. Rovněž tento návrh byl opět letos hladce odmítnut, stejně jako pokaždé od počátku této sněmovny.

Němečtí soc. demokraté útočili příznačně, od r. 1926 do 1929, na tehdejší německé vládní strany vždy s poukazem na to, že jejich různí řečníci rozpočet kritisují a nakonec hlasují pro nezměněný rozpočet. Co dělají němečtí soc. demokraté od loňska? Rokovali také o rozpočtu pro leta 1930 a 1931, kritisovali, ostře kritisovali, hlasovali pro rozpočet pro rok 1930 a hlasování koncem tohoto týdne podá důkaz, že budou také hlasovati pro nezměněný rozpočet pro rok 1931.

Hlavní zpravodaj, lépe řečeno hlavní obhájce rozpočtu také letos jako v minulých letech velmi si zjednodušil úlohu při podání zprávy pro plenum sněmovny. Dozajista jest jeho úloha z pilnosti podivu hodná co do rozsahu. Ale podíváme-li se na obsah, obíráme-li se jednotlivými vývody, musíme zjistiti, že ba si byl vlastně dr Hnídek práci znamenitě ulehčil, a že by byl mohl zprávu shrnouti do jedné jediné věty: "Hubu držet! Odhlasovat! Schválit!" Nic jiného není výsledkem celé zprávy a jednání v rozpočtovém výboru. Dr Hnídek dal jako zvláštní úlohu z pilnosti před našima očima defilovati řadě statistických údajů, jež shrnuty do krásných obrazců znázorňují v kruhových výsečích příjmy a výdaje. Musí však odpustiti, pochybuji-li o správnosti těchto jeho sestav, již proto, poněvadž se vloudily u obou kruhových obrazců pro Československo s různými vkreslenými výsečemi nesprávnosti. Tak se na př. vykazuje ve výseči "Výdaje na vojenskou správu" částka 17·43 Kč ze sta. Ovšem, zařaďuje-li jako výdaje na vojsko jen obě otevřeně vykázané částky v rozpočtu 1400 milionů a 315 milionů na vojenský výzbrojní fond, má pravdu. Nemá však pravdu, jestliže zde sečítá všecky výdaje na vojsko a pak vypočítává výseč. Zapomněl na několik malých částek, tak na př. částku dohromady asi 240 milionů, která jest umístěna pod různými tituly a titulečky mezi jinými kapitolami a obory rozpočtovými. Také zapomněl na zúročení a úmor oněch půjček, jež sloužily vojenským účelům, zapomněl na výdaje civilní státní správy a samosprávných svazků na vojenské účely. Součet jmenovaných částek, jež jsem uvedl, činí dalších 344 milionů, tedy celkem 2300 milionů Kč na české vojenské účely. To jest skorem 23 1/2% celkových státních výdajů, tedy nikoli, jak se tvrdí, skorem 1/5, nýbrž skorem 1/4 veškerých státních výdajů. V tom ještě nejsou započítány částky na zahraniční zastoupení státu, které přec, jak jsme slyšeli z úst řečníka přede mnou, posl. Stříbrného, jsou rovněž velmi značné a které by se zřetelem k založení české zahraniční politiky měly býti připočteny ke kapitole vojenská politika.

Ale nejnehoráznější jest, že tyto částky, čítaje v to oněch 170 milionů na zahraniční zastupitelství, tedy 2500 milionů Kč ročně, tentokráte jsou opět povoleny hlasy německé soc. demokracie a pracovního a hospodářského souručenství. Již před lety vyjádřil se pan ministr financí Engliš, který, jak se zdá, má zcela zvláštní zájem pro jednání zde vedená, při rokování o předloňském rozpočtu, že státní výdaje jsou o miliardu příliš vysoké. To bylo ještě v době skvělé konjunktury, a dnes, když vězíme uprostřed nejhorších důsledků tísně světového hospodářství, dnes se nám předkládá za součinnosti německých soc. demokratů a pracovního a hospodářského souručenství rozpočet, který nejen není celkově nižší, nýbrž, jak se úředně přiznává, ještě o půl miliardy zvýšený.

Nutnost větších vydání odůvodňovala se zákony během roku nově schválenými. Pánové! Tato omluva naprosto nepřiléhá, neboť jestliže jest poctivá snaha zmenšovati nehorázná břemena, jež spočívají na poplatnictvu, pak se smějí usnášeti jen nová vydání, jejichž úhradu nelze nalézti v nových příjmech, nýbrž ve snížení jiných dosavadních výdajů. A jako takovou položku označovali přec dříve němečtí soc. demokraté vždy vojenský rozpočet, dnes však na to zapomněli a hlasují znova pro zvýšený vojenský rozpočet.

Přes toto zvýšené zatížení veřejnosti o půl miliardy jak ministr financí, tak i hlavní zpravodaj, lépe řečeno hlavní obhájce rozpočtu snažili se zvláště zdůrazniti stabilitu rozpočtu. Veřejnosti se však zamlčuje, že o stabilitě tohoto rozpočtu jako již rozpočtu pro rok 1930 nemůže být ani řeči, neboť stability v celkovém rozsahu výdajů a příjmů bylo docíleno jen trikem, který jsem mohl již označiti před 11 měsíci v této sněmovně. Tehdy považoval pan hlavní zpravodaj ještě za nutné, aby mně odpověděl, ale tato odpověď dopadla tak slabě, že letos od toho vůbec upustil, aby se mnou polemisoval v tomto směru. Celkový rozpočet pro rok 1931 ustanovuje výdaje na 9838 milionů, rozpočet pro rok 1930 na 9366 milionů, tedy o půl miliardy méně, rozpočet pro rok 1929 zněl na 9 1/2 miliardy, právě tak rozpočet pro rok 1928. Jak byla však na př. umožněna stabilita rozpočtu pro rok 1928 proti rozpočtu pro rok 1927? Musím na to poukázati, aby se o tom veřejnost konečně dověděla. V rozpočtu pro rok 1927 byly příjmové položky z daně z obratu zařazeny v plném rozsahu 710 miliony, proti tomu byl na straně vydání zařazen 25%ní příděl státním drahám na investiční účely. R. 1928 byl tento příděl státním drahám zvýšen z 25% na 40%. Aby se však dala prokázati stabilita rozpočtu, nebyla na straně příjmů v kapitole ministerstvo financí jakož i na straně vydání tato přidělená částka 337·5 milionu již vykázána. Jen tímto způsobem bylo vůbec umožněno mluviti ještě o stabilitě rozpočtu.

V nynějším rozpočtu byla tato částka zvýšena z 337 na 400 milionů, nebyla však zařazena ani mezi příjmy ani mezi výdaje, čímž bylo umožněno chlubiti se státním rozpočtem, který ještě nedosáhl výše desetimiliardové. Ve skutečnosti však tuto hranici daleko překročil, poněvadž těchto 400 milionů třeba zapsati v kapitole ministerstvo financí jak na straně příjmů tak na straně vydání. Máme tedy rozpočet, který daleko překročil výši 10miliardovou a jest příznačné, že letos se neodvážil ani pan ministr financí ani pan hlavní zpravodaj, aby proti těmto mým tvrzením vystoupili.

Nyní přicházím k aktivnosti rozpočtu. Pan dr Hnídek a ministr financí hlásají: Rozpočet jest přes dobu krise potěšitelně aktivní, a to 5 miliony Kč. Papír jest trpělivý, také veřejnost se ukazovala, bohužel, až dosud ještě stále trpělivou. Ministr financí a hlavní obhájce rozpočtu dále prohlásili, že tento rozpočet, asi díky spolupráci a spoluodpovědnosti strany soc. demokratické, jest pro obyvatelstvo ještě snesitelný a poukázali na to, že v příštím roce se bude musit se zřetelem k tísni počítati sice s menšími příjmy, že však pro případný schodek jest ještě pohotově dosti reserv. Pánové! Těmito tak zvanými reservami musím se krátce zabývati, poněvadž zde máme co činiti s vědomým klamáním veřejnosti. Široké vrstvy obyvatelstva se utěšují stálým poukazem na pohotové reservy a říkají si nikoli neprávem: "Hlasují-li soc. demokratičtí vůdcové, vůdcové pracovního a hospodářského souručenství a svazu zemědělců, kteří přece vědí, jak byl rozpočet zdělán a co v něm stojí, pro rozpočet, pak musí také souhlasiti tvrzení o pohotových prý zálohách." Dokáži, že tomu tak není, nebo z čeho se tyto reservy skládají. V důvodové zprávě k finančnímu zákonu se praví na str. 185 doslovně, že případný schodek příjmů bude hrazen zálohami. Přírůstek tento je uvolněním příjmových reserv rozpočtů předchozích, jak se projevovaly v přebytcích státního hospodaření.

Nuže, pánové, jest známo, že byly takové přebytky a větší příjmy. V jednotlivých letech činily 0·8 miliardy, pak 1.2 miliardy, 1·5 miliardy a kdyby byly tyto všecky reservy skutečně, jak se veřejnosti předstíralo, nashromážděny, měli bychom takový reservní fond 8 miliard. Ale tomuto reservnímu fondu se vedlo podobně jako reservnímu fondu francouzskému. Když se mělo vyúčtovati, musilo se s pravdou ven, že zatím zmizel. Nutno si uvědomiti, že koaliční tmel stojí peníze a koaliční vlády minulých let spolkly právě mnoho peněz, neboť strany musily býti přece v zájmu jimi zastoupeného obyvatelstva přivedeny k náhledu a poznání, že pracují v zájmu tohoto obyvatelstva. K tomu bylo zapotřebí tmele a tmel stojí a stál mnoho peněz. Brzy se musil proměniti zvláštní požadavek jedné, brzy jiné strany v hotové a to v průběhu let spolklo celý reservní fond.

Chopil jsem se příležitosti v rozpočtovém výboru, abych poukázal na to, že se tyto zde uveřejněné a k tomu tučným písmem vyšlé věty nesrovnávají s pravdou a kol. dr Hnídek musil konstatovati, že tato věta není přiléhavá a že nemínil tyto reservy; připustil, že byly spotřebovány. Vzpomeňte si jen přec na veliké částky spotřebované na sanaci českých bank nebo na další vybudování bankovní převahy v tomto státě! Prohlásilo se tedy, že nebyly míněny tyto reservy, nýbrž jiné. Pan ministr financí byl potom trochu zřetelnější. Prohlásil, že doufá, že bude možné, aby se při stejných výdajích nashromáždily ve státní pokladně zvolna přebytky. Tedy mluvil o příštím reservním fondu, to vše při současné předloze státního rozpočtu, který jest o půl miliardy vyšší. To vše uprostřed strašlivé hospodářské krise!

Jsou však také pohotově ještě jiné reservy a také k těm bych se rád v řeči dostal. Hlavní obhájce rozpočtu Hnídek si dokonce slibuje, a to v rozporu se svými vývody v rozpočtovém výboru, kde chtěl hraditi případné schodky, jež vidí přicházeti, přihlížeje k účinkům hospodářské tísně, z neexistujících reservních fondů minulých let, slibuje si tedy, že takové úbytky příjmů možno hraditi příjmovými přebytky r. 1931 a prohlásil, tučným písmem ve vládním tisku, že dlužno míti se vší jistotou t. j. spolehlivě za to, že tyto vyšší příjmy budou za rok 1931 činiti 500 až 600 milionů Kč; pro poplatníky dojista velmi potěšitelné sdělení, jež dává seznati, že v příštím roce má býti berní šroub přitažen ještě energičtěji než dosud. Toto sdělení hlavního obhájce praví však ještě více. Dává poznati, že se nám poslancům zde při předloze státního rozpočtu předkládají vědomě opět jen libovolná čísla; byl jsem toho mínění, že různé vládní úřady jsou povinny předkládati parlamentu na základě přesné a přísné kalkulace jak číslice příjmů tak číslice výdajů. Jak přichází hlavní obhájce dr Hnídek k tomu, že tvrdí, že bude rozpočet na rok 1931, tedy účetní uzávěrka s určitostí aktivní, a že se spolehlivě dá počítati s vyššími příjmy 500 až 600 milionů? Za to vše mají odpovědnost především vládní strany i s německými vládními stranami. Nás by jen zajímalo, kdo dává jednotlivým odborovým přednostům příkaz, aby rozpočet sestavovali vědomě nesprávně a nám vědomě předváděli nižší číslice. Tito musili přec jmenovati in camera caritatis hlavnímu obhájci dr Hnídkovi číslice jiné, tvrdí-li, že se během roku určitě dostaví vyšší příjmy o 500 až 600 milionů.

Další takovou reservu shledáváme na str. 189 důvodové zprávy, a to poukaz na částky ponechané státním podnikům na investiční účely během let, na něž by prý mohla státní správa v případě nouze sáhnouti. Vidím v tomto zjištění neodpovědné klamání veřejnosti, neboť každý, kdo je jen částečně obeznámen s poměry, ví, že z těchto, státním podnikům k investičním účelům během let ponechaných částek, nebude lze - jest to asi 600 až 900 milionů - nikdy vrátiti ani haléře a kdo slyšel poslední výklad ministra financí, může mně přisvědčiti, že zvláště státní dráhy, které spolkly největší část, nebudou za žádných podmínek s to, aby vrátily přijaté částky. Víme, že naopak státní dráhy přikročí k 20%nímu zvýšení osobních sazeb a asi brzy také sazeb nákladních.

Již prve jsem poukázal, že ministr financí prohlásil ve svém výkladu, že rovněž počítá s vyššími příjmy, a to vše nyní v době tísně. Dr Hnídek odkryl ve včerejší zprávě také ještě další reservy a ty budou po mém úsudku pro poplatníky zvláště zajímavé. Tyto reservy vidí dr Hnídek v daňových nedoplatcích, které vykazuje koncem r. 1929 částkou 4775 milionů. Jest přímo nehorázné, že se někdo může na tak odpovědném místě, jako přec musí býti místo hlavního obhájce rozpočtu, odvážiti v době tísně prohlašovat, že mají býti vymáhány tyto daňové nedoplatky, které by následkem účinků krise stále více stoupající měly býti škrtnuty, jež nikdy nemohou býti vybrány a mohly by býti vybrány jen tehdy, kdyby se postupovalo s vymáháním daní ještě bezohledněji a brutálněji, než jest tomu již nyní. To znamená nyní vyzvati celou veřejnost a mobilisovati ji proti tomuto nově zamýšlenému útoku. Naše strana to již částečně učinila provedši protestní akci proti daním. Náš klubovní předseda dr Schollich mohl již v jedné z posledních schůzí odevzdati 150.000 takových podpisů a denně docházejí nové desetitisíce takových podpisů a po dosažení dalšího stotisíce položíme je opět vládě na stůl.

Zkritisoval jsem krátce státní rozpočet a i kdyby se ještě někdo v této sněmovně našel, kdo nedávaje se poučiti věřil by snad předloženým číslicím, pak nutno přes to konstatovati, že předložený nám státní rozpočet nedává za žádných okolností obraz správných poměrů, neboť v tomto rozpočtu chybí úplně vyúčtování jednotlivých fondů, zvláště fondu pozemkového úřadu, chci-li pozemkový úřad tak označiti. Stojím též na stanovisku, že dluhy pozemkového úřadu vyvlastněným velkostatkářům patří rovněž ke státním dluhům. Dluhy silničního fondu, elektrisačního fondu, všecky tyto částky se přecházely až dosud mlčením a opomínalo se dáti i sem nahlédnouti povolaným zástupcům, Národnímu shromáždění.

President Nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Körner učinil před několika lety vysoce zajímavé doznání, poukazuje na to, že má sice úřad, avšak žádnou moc. Prý má jen možnost, aby opisoval číslice dodané mu různými obory, tyto sestavoval ve sloupce a dal sečítati, číslice musí všecky bráti na čest a víru a co se nepředloží, nedostane k nahlédnutí. To jest zcela upřímné doznání, takže nelze mluviti o nějaké kontrole státní správy Nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Členové českých vládních stran vytýkali kdysi, že ministra, neposlouchá-li, možno obžalovati. Máme zajisté ustanovení o odpovědnosti ministrů v ústavním zákoně, nemáme však zákona prováděcího. Opatrně dali páni p. t. ministři, kteří dosud tyto vládní lavice ošoupávali, přednost tomu, aby co možná protáhli hodně do délky uzákonění takové osnovy. O nějaké kontrole státní správy nemůže tedy býti v tomto státě řeči. Národní shromáždění nemůže kontrolovati, poněvadž se většina této možnosti zříká, Nejvyšší účetní kontrolní úřad nemůže kontrolovati, poněvadž dokonce přednosta tohoto úřadu, president dr Körner říká, že nemá moci kontrolovati. Jak nepatrný jest jeho vliv, vysvítá nejlépe z toho, že musil přiznati, že ani neví, kdy některý obor překročí rozpočtem povolené prostředky a že jej překvapuje, kdykoli po roce dostane číslice dodané na př. ministerstvem národní obrany a tam najde překročení o 60 až 80 milionů. Parlamentarismus se zříká v tomto státě znovu svého práva, jak podle zákona, tak také podle zvlášť schvalovaného ústavního finančního zákona, jestliže nevolá k odpovědnosti ministra, který bez povolení Národního shromáždění překročuje částky jemu povolené, pro zjevné porušení zákona. Do dneška jsme o tom neslyšeli nic, naopak křesťanská koaliční láska k bližnímu německých a českých vládních stran pokrývá pláštěm křesťanské lásky tato překročení a tím se stává spoluvinnou zdejším úpadkem parlamentarismu.

Jak se zde zachází s různými penězi, vysvítá nejlépe z toho, že do dneška nebylo zjednáno jasno o použití čtvrté státní půjčky a půjčky konsolidační, neboť se jich použilo k zaplacení běžných dluhů. Letos se použije dokonce podle čl. VI finančního zákona 50 milionů Kč, patrně v úmyslu, aby se to každoročně opakovalo, na úhradu běžné úrokové služby. Místo klesání daňových břemen vidíme další vzrůst s dalším následkem strašlivých účinků zemědělské a průmyslové tísně. Různými zde používanými prostředečky nezvládneme ani zemědělskou ani průmyslovou krisi, nýbrž naopak, stálým vzrůstem veřejných břemen dojde to tak daleko, že se celé hospodářství prostě zhroutí. Také ohromný vzrůst bankovního kapitálu vede k zostření hospodářské krise, již nelze odůvodňovati působením světové hospodářské krise.

Rád bych v této souvislosti poukázal, že jsme se teprve v poslední době stali svědky zkázy, která zasáhla celé naše území, a to na př. zastavením provozu železáren rotavskonejdeckých, jakož i zastavením velkého počtu dílen porculánového průmyslu v západočeské oblasti. A právě tak to vypadá v jiných územích. Zastavení provozu, jež jest především potírati, jsou ona, která nastala z diktátu bankovního kapitálu. Dalším následkem jest samozřejmě těžké poškozování stavu živnostenského a obchodního, který nejen není s to, aby nadále vystačil, nýbrž ani, aby ještě platil daně.

Německé vládní strany, a to dřívější i nynější, doporučovaly vždy za účelem překonání těchto neudržitelných poměrů účast ve vládě, účast na moci ve státě. První část těchto německých vládních stran má již svoje zkušenosti a nyní jest na řadě druhá část, druhá etapa skládající se z německých soc. demokratů a pracovního a hospodářského souručenství. Chtěli pomoci sociální bídě, německé pracovní a hospodářské souručenství chtělo účastí ve vládě zmenšiti těžká veřejná břemena. Čeho však dosáhli v praksi? Dalšího vzrůstu břemen, zvýšení státního rozpočtu, který letos, jak bylo prokázáno, překročil již výši 10 miliard. Hospodářská krise jest stále horší, sociální bída stále horší, armáda nezaměstnaných vzrůstá, počtu 300. 000 bylo již dosaženo. Státní výdaje rostou, vojenská vydání činí 2.500 milionů, proti nimž brojili němečtí soc. demokraté celá minulá desetiletí, a jako zvláště krvavý výsměch musí si němečtí soc. demokraté dáti od hlavního obhájce dr Hnídka líbiti, že za jejich spoluodpovědnosti se prokazuje, že vojenská břemena nejsou neproduktivními výdaji. Prosím, obraťte si str. 145 důvodové zprávy, s níž byl státní rozpočet předložen plenu.