Okolnost, že hospodářský a finanční život všech obcí byl regulován stejnými zákonnými normami, měla za následek, že větší města a mám na mysli právě město Brno - byla vůbec vyloučena z možnosti přídělu z vyrovnávacího fondu i při maximu přirážek prostě proto, že některé položky, které jsem vyjmenoval, ta různá zařízení, úprava a dláždění silnic atd., což má velkou váhu ve velkém městě, mohl nadřízený úřad prostě škrtnouti z rozpočtu a tím jej uvésti do rovnováhy, ale tím ovšem i zbaviti město nároku na jakýkoliv příděl.

Dnes tato ustanovení jsou ovšem zlepšena, ale je přece zde určitý rozdíl. Brno a ostatní hlavní města mají podíl na 10 mil. Kč z daně obratové, a stát dává k disposici těmto městům tento podíl za přijatelných podmínek. Ovšem, jak jsem již řekl, tyto rozdíly mezi obcemi zákon úplně nerespektuje. Tu bych si dovolil upozorniti, že město Brno má své požadavky, které nesmí býti přezírány. Brno, které třeba není městem hlavním, je hlavním městem země a důležitým centrem geografickým naší republiky a má také potřeby vycházející z velkých jeho povinností. Upozorňuji, že Praha měla proti Brnu výhodu v tom, že sice prodělala jako Brno převrat státoprávní, ale u nás v Brně jsme museli provésti i převrat národnostní a teprve tvořiti české Brno a mimo obtíže, jež po válce stihly všechna města a obce, vzešla Brnu zvláštní nákladná břemena, vyplývající z přijímání českých zaměstnanců a ze zřizování a doplňování českého školství. Zákonem o Velkém Brnu byla vytvořena nová politická jednotka hospodářsky zcela nesourodá. Připojené obce postrádaly všech řádných policejně-zdravotních opatření, často jen z toho důvodu, že německá radnice brněnská jim nepřála a žádným způsobem vyjíti vstříc jim nechtěla. Bylo potřebí zaváděti u nich vodovody, kanalisaci a řádnou komunikaci. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Moderní náhle zvýšený provoz volal po urychleném vydláždění aspoň hlavních komunikačních tepen. Od převratu bylo v Brně provedeno na 78 kilometrů stok nákladem 20 3/4 mil., 49 km silnic nákladem 17 1/4 mil., 143.400 m² dlažeb nákladem skoro 14 mil., mnoho kilometrů vodovodního potrubí nákladem skoro 24 mil. Bylo též nutno zříditi 10 měšťanských škol. Obec má 1.455 pensistů, kteří berou pense 12 1/2 mil. Kč, v důsledku toho, že obec musila dávati do pense německé zřízence, kteří neznali úředního jazyka.

To jsou obtíže, které vznikly nebo byly zaviněny jen proto, že Brno chtělo dohoniti přední a první město ve své českosti a rázu národním.

Dovoluji si též žádati, aby městu Brnu nebyly činěny obtíže v nabytí lesů. Týče se to panství, které leží na východ od B, na v jeho bezprostřední blízkosti. Město potřebuje tohoto lesa z důvodů hospodářských, též proto, aby mohlo zaokrouhliti svůj lesní majetek a aby mohlo daleko racionelněji využíti lesů, zindustrialisovat les atd. Zdůrazňuji též, že město Brno potřebuje lesa, aby mělo blízko určitý prostor, který by sloužil účelům rekreačním, zdravotním. (Výkřiky.)

Také bych zdůraznil jednu věc týkající se Brna, totiž aby bylo přikročeno a rozhodnuto o otázce výstavby budovy Nejvyššího soudu v Brně. Porota, která se touto otázkou zabývala, vznesla do brněnského obyvatelstva určité rozladění, poněvadž se zabývala otázkou, která nebyla nijak předmětem jejího rozhodování, totiž otázkou vhodnosti místa, které už dávno bylo vybráno.

Jedné otázky chci se ještě dotknouti, a to ustanovení zákona 77 z r. 1927, kterým se upravuje kompetence v rozhodování v rozpočtech školských. Zdá se mi, že tu zájem finanční zvítězil nad zájmem kulturním. Bude to činiti obtíže zejména v malých obcích, kde zájem o školu je někdy v nepoměru s jejím významem a kde nastane zápas mezi učitelem, resp. místní školní radou a obcí o školu, což jejímu klidnému rozvoji neprospěje. Učitelstvo je v největším počtu případů vyloučeno z rozhodování o školním rozpočtu, ač ono v první řadě zná potřeby školy a zejména je zná s hlediska odborného (Tak jest!), které někdy laikovi je těžko vysvětliti a někdy je vůbec vysvětliti nelze. Týká se to na př. nových vyučovacích prostředků, pro něž nemá ten prostý obyvatel naprosto žádného pochopení, ne ze své viny, ale proto, že tomu nerozumí. Ustanovení toto je také podivné svou kompromisností, poněvadž v určitých obcích, které nesou aspoň 80% nákladů, ponechává rozhodování obecnímu zastupitelstvu, kdežto v jiných obcích, kde jsou dvě nebo více obcí sdruženo, zůstává při starém řešení a ponechává úpravu školního rozpočtu místním školním radám. To je ovšem značná nedůslednost. Snad by bylo možno té věci se vyhnouti, kdyby tato otázka byla také předmětem jednání v kulturním výboru, kamž podle mého mínění měla býti dána a také tam odborně zhodnocena.

Novelisace zákona č. 77/1927 je v souvislosti se dvěma předlohami daňovými. Jednak s osnovou, jež mění a doplňuje zákon o daních přímých, a potom s osnovou o dani z piva. Výsledky nedlouhé prakse ukázaly jasně nutnost novelisace ustanovení o dani výdělkové, obecné a zvláštní v části týkající se holdingu, dále činných společníků a v sazbě, jez se zvyšuje z 8 na 9% a takto kompensuje teoreticky správný postulát neodpočitatelnosti daně od daňové základny. Jakým způsobem ustanovení zákona o daních přímých se dotklo obcí, vychází z cifer, které uvádím pro město Brno. Tam základna zvláštní daně výdělkové činila r. 1927 8,989.613 Kč a v r. 1930 už jenom 4.067.370 Kč, tedy klesla hodně pod 50%. V některých případech jsou poklesy tangent státní daně výdělkové pro Brno přímo úžasné. Tak Živnobanka klesla z 86.147 Kč tangenty v r. 1925 na 12.732 Kč v r. 1928 a Pražská úvěrní banka dokonce z 58.872 Kč na 1.589 Kč. Důsledek toho všeho ovšem byl, že bylo nutno zvýšiti obecní sazby všech daní na 310%, což ale mělo nepříznivý vliv v tom smyslu, že z Brna se začaly stěhovati do Prahy velké a daňově silné podniky. Bratři Guttmannové a Baňská hutní společnost. Jenom u těchto dvou společností úbytek přirážek činí podle tangenty z r. 1927 a 1928 více než 2 mil. Kč. Mám za to, že novelisování ustanovení zákona o přímých daních je těmito ukázkami dostatečně osvětleno.

Ostatní otázky, jak jsem řekl úvodem, byly předmětem rozboru našich řečníků a já nechci k nim ničeho více přičiniti.

Končím tím prohlášením, které již zde učinil bratr posl. Bergmann, že novelisace zákona č. 77 z r. 1927 a novel k tomu přidružených nevyhovuje úplně potřebám svazků územní samosprávy na 100%. Je v nich ještě slyšeti ozvěnu doby, v níž zákony vznikly, nedůvěru ke konstruktivním silám demokracie, k jejímu smyslu hospodárnosti a vůbec k jejím schopnostem. Na druhé straně nelze popříti, že novely znamenají krok k lepšímu, že zejména novela o finančním hospodářství svazků územní samosprávy zprovodila se světa některá ustanovení samosprávu pokořující, její rozvoj znemožňující a že uvolnila její možnosti. Je správné, že novela je výslovně nazývána provisoriem. To je její jedna velká přednost. Definitivní úprava finančního hospodářství svazků územní samosprávy předpokládá rozdělení úkolů mezi nimi samými a potom mezi nimi na jedné straně a státem na straně druhé. To je úkol, který nutno ihned vzíti do práce v zájmu rozvoje samosprávy a v zájmu ekonomisace veřejné správy vůbec, ekonomisace nejen ve směru úspor na nákladech, ale také ve směru vydatnosti a kvality administrativy. Pro předlohu budeme hlasovati. (Potlesk.)