Podle vašeho názoru není národohospodářským prospěchem vydání obcí a okresů na soc. péči, podporování vesnické a městské chudiny, bytová péče pro nebydlící, stavba škol a školení proletářské třídy vůbec. To jsou položky podle vašeho názoru neproduktivní nebo, jak jim říkáte, i nemravné. Aby rozpočtové schodky zmizely, navrhujete zavedení závazných rozpočtových pravidel pro obce a okresy, podle kterých napřed bude stanoveno každé vydání a jeho výše, a to jen takové vydání, proti kterému bude stanovena úhrada. Dále podle těchto pravidel mají odpadnouti t. zv. mimořádné rozpočty, t. j. rozpočty během roku. V důvodové zprávě na str. 18 doslova se praví: "Mimorozpočtové hospodaření ve výdajích mimořádných a investičních se vůbec zakazuje." Mimořádná vydání nejsou, jak říká důvodová zpráva dále, "nikdy tak naléhavá, aby musila býti během roku mimorozpočtově zavedena". Vydání, na která by nebylo v rozpočtu příslušné položky, nesmějí býti provedena, i když se na nich usneslo obecní nebo okresní zastupitelstvo.

Tím je tedy úplně jasně dokázáno, že chcete znemožniti vydání třeba několika korun podpory chudinské, která by se během roku měla dáti a na kterou nebylo a ani nemohlo býti pamatováno v rozpočtu. Chcete tím dále v dnešní ohromné nezaměstnanosti, v době bídy a hladu znemožniti jakékoliv podporování vesnické a městské chudiny, nezaměstnaných dělníků vůbec. Tímto opatřením a trestní sankcí proti všem, kteří by nedbali vašeho předpisu, zbavujete obce posledního sociálního rubáše, do kterého jste je oblékali. Chcete plniti Englišovo heslo: Méně škol, méně vydání na ně. Chcete zásahem do školních rozpočtů zaškrtiti školení pracujících vůbec.

Ale za to chcete zavésti do škol výchovu a výcvik mládeže od 6 let k účelům militaristickým. Tato vaše snaha je potvrzena skutečností, že jste připravili návrh o předvojenské výchově, tedy militarisaci dětí a žen, jak v programové osnově doslova uvádíte. V odst. 4 programu branné přípravy se praví: 1. Program povinné tělesné a mravní výchovy určuje ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem školství a nár. osvěty a ministerstvem nár. obrany. 2. Úkolem nižších škol středních a odborných je pěstovati mravní občanskou výchovu k vojenským ctnostem, jimiž jsou obětavost, skromnost a ukázněnost. Chcete nižší školy, zejména obecné a občanské, dáti úplně v plen militaristickým zvrhlíkům. Chcete vyučování na nižších školách podříditi zájmům bohatých a proto navrhujete, aby obecní zastupitelstva měla právo škrtati školní rozpočty a vymýtiti z nich položky sociální.

Zákonem z r. 1927 byla zrušena samospráva škol. Školní rozpočty byly sice zařazeny jako samostatné části do rozpočtů obecních, ale obecní zastupitelstva neměla práva na nich nic měniti. Po tomto pro bohaté zdařilém průlomu do školního hospodářství přistupujete nyní k odbourávání školních rozpočtů jednak pomocí vzorných rozpočtových pravidel, jednak zásahem a škrtacím právem obecního zastupitelstva.

Nejvíce vás dožírala skutečnost, že tu a tam se ve školní radě našla většina, neboť školní úřady jsou až dosud složeny z 1/3 zástupců učitelů a z 2/3 volených členů z obecních zastupitelstev, a tak se stalo, že tato většina dala škole, když ne všechno, co škola potřebovala, tedy přece alespoň to nejnutnější. Tak tu a tam, zejména v průmyslových místech byly zařazovány do školních rozpočtů položky na školské pomůcky, ba někde dokonce i na stravování chudých dětí. Takovéto vydání vy ovšem nepokládáte za národohospodářské, za produktivní, a proto vaše nenávist ke škole jde tak daleko, že saháte k odbourání školních rozpočtů.

Druhý důvod, který vás k tomu vedl, je, že se tu a tam, zejména v místech průmyslových, ukázaly snahy školu vybaviti vším potřebným pro žáky ať chudé nebo bohaté. Tak se stalo, že chudí i bohatí psali stejnou tužkou, stejným perem, na stejném papíře, ale s tím rozdílem, že děti bohatých měly v tašce mazaný chléb, byly slušně a teple proti zimě oblečeny, zatím co děti chudých, i když měly stejnou tužku, stejný papír, stejné pero, neměly nejen chléb namazaný, ale mnohdy žádný, neměly slušných šatů a na zimu neměly šatů teplých a chodily bosy. Tyto děti byly tak názorně vyučovány v rozdílu, který se jim projevoval ve škole a který vyplývá z kapitalistických řádů, a proto docházely k přesvědčení, že je nutno tyto řády změniti a že se tak může státi jedině bojem, ke kterému děti ve škole čím dále tím více dospívají zostřujícími se hospodářskými poměry. To byl důvod a jeden důležitý moment, aby diference hospodářská se projevovala také v diferenci školské. Proto má dojíti k odbourání školních rozpočtů, aby škola neměla prostředků k těmto úkolům, aby k vyučování dala dětem jen tolik, co postačuje, aby děti proletářů zůstaly nevědomé a nechaly se v budoucnu majetnou třídou vykořisťovati.

Úspory, kterých chcete docíliti škrtáním ve školních rozpočtech, mají vám sloužiti na vesnicích k podpoře a chovu plemenných býků z prostředků vydřených pomocí dávek z vesnické chudiny a ve městech k dokonalejšímu vyzbrojování policejního aparátu.

Konečně pokud jde u zápůjčky, uvolňujete je, jak říkáte, vládním návrhem, ale jenom potud, pokud budou sloužiti pro potřeby bohatých, neboť mohou se uzavírati jenom takové, ke kterým dala souhlas třída bohatých a k nimž je potřebí kvalifikované většiny, t. j. když se na nich usnese více než 3/4 všech členů obecního zastupitelstva. Řekli jste; když už, tak už. A páni-agrárníci prosadili si tu, když už mají zaručeno, že obce a okresy nemohou bez nich uzavírati zápůjčky a když už se zápůjčka uzavře pro jejich účely, že se tak má státi u jejich peněžního ústavu, a tak do zákona nastrčili ustanovení, že zápůjčky lze uzavírati u Kampeliček v obcích, které jsou filiálkami agrárního finančního kapitálu.

Rekapituluji váš návrh, který vyjadřuje jen část vašeho celého plánu, plánu hladu, fašismu a přípravy k válce. Vy chcete pro záchranu svých kapitalistických řádů, hospodářskou krisí do základů rozvrácených, pomocí tohoto zákona zařaditi obce, když jste už zařadili reformou veřejné správy okresy a země do protidělnické třídní fronty, do fronty potlačovacího aparátu.

Naproti vašemu návrhu stavíme návrhy dílčích požadavků vesnické a městské chudiny a ukazujeme napřed pracujícímu lidu, že dnešní orgány obcí, okresů a zemí jsou orgány zřízené k ochraně a ve prospěch bohatých proti chudým, že je nutno tyto orgány do základů rozbít jako celé kapitalistické řády, provésti od základů stavbu řádů nových, výrobních a hospodářských podle potřeb pracujícího lidu.

Pro okamžité splnění naléhavých potřeb pracujícího lidu, pro nezaměstnané, omezeně pracující, nebydlící nebo špatně bydlící vyjadřujeme požadavky obsažené v našem pozměňovacím návrhu takto:

1. Obce a okresy, jakož i země k úkolům ve prospěch pracující třídy opatří si úhradu od bohatých ukládáním a vybíráním přirážek k přímým daním v neobmezené výši. Obecní, okresní a zemské přirážky nemají býti ukládány a vybírány od osob ať právnických, či fysických, dělníků, domkářů, malých rolníků, drobných živnostníků a obchodníků s ročním příjmem do 30.000 Kč.

2. Obce mohou na stavbu bytů, na podporu nezaměstnaných a zaměstnanců, na podporu chudých, ku práci neschopných občanů i nepříslušníků obce, na komunikace ukládati a vybírati zvláštní daně se silně stoupající progresivitou, postihující podniky obchodní, průmyslové, finanční a zemědělské, které mají více než 100.000 Kč ročního příjmu. Tato zvláštní daň má býti uložena a vybírána od podniků, a to nejméně 10% z příjmů od 100.000 Kč a z příjmů 500.000 Kč nejméně 30% a při příjmech nad milion Kč 50%.

3. Obce vedle přirážek, uvedených v prvém a druhém odstavci mohou ukládati a vybírati zvláštní odstupňovanou přirážku se silně stoupající progresivitou, postihující roční důchod nad 30.000 Kč. Tato zvláštní přirážka má býti uložena a vybírána od osob fysických anebo právnických a to nejméně 10% při důchodu od 100.000 Kč, z důchodu 500.000 Kč nejméně 30% a při milionovém důchodu nejméně 50%.

4. Obce mohou ukládati a vybírati zvláštní dávku z velkých bytů od 6ti obytných místností pro jednu rodinu výše ve prospěch stavby bytů pro nebydlící a špatně bydlící ze řad pracujících. Tato zvláštní daň má býti uložena a vybírána z bytů větších nad 6 obytných místností pro rodinu a to z každé místnosti od 6 do 10 1000 Kč ročně, od 10 místností za každou další místnost 5.000 Kč ročně.

5. Obce musí ukládati a vybírati zvláštní dávku z osobních luxusních aut 1.000 Kč ročně, vyjma taxametry a auta pro dopravu lékařů a porodních asistentek k nemocným.

6. Veškeré dávky obecní, okresní a zemské, postihující denní potřeby všech pracujících, se zrušují a jejich vybírání je nepřípustné.

7. Těm obcím, případně okresům, jejichž potřeby nebyly uhrazeny z přirážek daní a dávek, uvedených v bodě 1 až 5, poskytne stát plnou náhradu pro ten který rok rozpočtem stanovenou bez jakéhokoli omezení rozpočtových výdajů na účely, uvedené v odst. 2.

8. Obce, okresy a země mohou bez jakéhokoli vyššího schválení ukládati a vybírati přirážky a daně, uvedené v odst. 1 až 5.

9. Obce, okresy a země mohou bez vyššího schválení uzavírati půjčky pro potřeby pracující třídy, na stavbu bytů, na podporu nezaměstnaných, na školství a sociální péči vůbec,

10. Obecní, okresní a zemské přirážky, dávky a daně, uvedené v odst. 1 až 5, nesmějí býti v žádném případě ukládány a vybírány od proletářských výrobních, konsumních, bytových a jiných družstev, ani proletářských organisací jakéhokoli druhu.

11. Obce mohou zabírati potřebné přebytečné a neobydlené byty a to v prvé řadě takové, kde majitel domu, ač pro každého člena rodiny má jednu místnost, odepřel byty pro nebydlící dáti dobrovolně za podmínek, stanovených návrhem komunistických poslanců o ochraně nájemníků.

12. Obce jsou povinny za nezaměstnané, nemocné, stávkující nebo vyloučené dělníky a jich rodiny platiti nájemné z bytů a to po celou dobu trvání nezaměstnanosti, stávky, nemoci anebo výluky.

13. Obce jsou povinny všem nezaměstnaným, stávkujícím a vyloučeným dělníkům a drobným zaměstnancům poskytnouti podporu nejméně 10 Kč denně po celou dobu nemoci, stávky a nezaměstnanosti.

14. Nedodržení nebo překročení tohoto zákona pokládá se za zločin, spáchaný na pracujících, a trestá se vězením od 1 do 5 let.

Vědomí, že tato část dílčích požadavků, obsažených v našem pozměňovacím návrhu, je s to, když ne odstraniti, tedy aspoň v době ohromné bídy a finančního krachu dáti obcím tolik, aby mohly tyto naléhavé úkoly plniti v zájmu pracujícího lidu, je také důvodem k podání našich pozměňovacích návrhů. To však nám nikterak nebrání, abychom ve svém boji za úplné osvobození pracujícího lidu pokračovali na revoluční cestě až ke konečnému cíli, svržení kapitalistických řádů, a pak vystavěli společnost na základě skutečných komun dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Hajn.

Posl. dr Hajn: Slavná sněmovno! Všechny čtyři předlohy, které jsou na denním pořadu, náš klub živě interesují, i mě samotného jako jeho člena, a to nejen proto, že se přímo dotýkají valné části příslušníků strany, nýbrž že mají všechny svůj význam i své účinky pro veškeré naše národní hospodářství i pro celou strukturu našeho národa a státu. Předloha o dani z piva dotýká se starodávné naší živnosti, ze které se postupem doby vyvinul rozsáhlý národní průmysl, jenž nabyl nemalého významu pro domácí konsum i pro náš zahraniční obchod. Předloha novely o přímých daních má za svůj předmět změnu zákona, který měl pronikavé důsledky na poli daňovém i na poli naší samosprávy, o nichž i samy dvě zprávy výborové hovoří. Prodlužuje se na dvě léta zákon o dávkách za úřední výkony, se kterými mají své zkušenosti tisíce a tisíce občanů, kteří potřebovali nějakou službu od našich státních úřadů nebo také se domáhali i svých spravedlivých nároků a svého práva.

Pro dnešní debatu největší můj zájem patří předloze čtvrté o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, pod kterýmžto novým termínem se ukrývají staré naše pojmy a pojmenování obec, okres, země. Všechny tři jsou velmi dobře zapsány v předpřevratové historii našeho národa, v tehdejší jeho politice, i v jeho snažení kulturním, komunikačním a zdravotním. S touto tak čestnou známkou se ocitly na ráz na půdě obnoveného státu vlastního. Dnes možno již zrovna viděti, že nebyl tenkrát jen veliký revoluční 28. říjen, nýbrž že po něm následovala nepřetržitá řada větších menších revolucí dalších. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Tak se možno dnes dívati na nový volební řád do obcí, tak na odstranění starých mnohadesítiletých i staletých samospráv okresních i zemských. V takové éře a přemíře radikálních novot tu současných, tam následovavších rychle za sebou, ký div, že se zlomila i leckterá tradice, propadla i leckterá usance a - bohužel často s posměchem - byla vyřazena leckterá dobrá občanská zvyklost! Ký div, že vedení starých institucí v rukou nových lidí tak snadno vyjelo z dosavadních svých kolejí!

Pátrá-li se po příčinách dnešní finanční krise obcí, okresů i zemí, je jejich nehospodárnost příčinou jen jednou, a u řady obcí vůbec jí ani není. Sama výborová zpráva na př. uvádí jiné dvě příčiny: nízký limit přirážkový a nedostatečný příděl z vyrovnávacího fondu.

Pak se ovšem možno zase tázati, proč tedy byl stanoven tak nízký limit anebo proč byly, event. mohly nebo musily býti příděly nedostatečné. Proč bychom se však vyjímali my, zákonodárci a s námi ovšem proč bychom vyjímali i vládu, a specielně i ministerstvo financí ze spoluviny? Zda jsme nebyli také sami zachvacováni vždy nově a nově nervositou i panikou kvapu a chvatu, a zda nám nepředkládala vláda předlohy nepropracované proto, že nebylo řádného statistického materiálu, jaký nám osvětluje nejenom minulost, nýbrž jaký nám umožňuje i prognosu i pracovní program do budoucnosti? Kdo může dnes za to po 12 letech, že se naše vlády zbavovaly při svých předlohách povinnosti t. zv. finanční doložky, která je nám, členům Národního shromáždění, zcela správně a dobře kladena za podmínku našich iniciativních návrhů? A vzhledem k obcím ukládaly se jim nové úkoly novými zákony a nikdo se neptal, budou-li míti pro to úhradu.

Čtu ve zprávě rozpočtového výboru, že "daňová reforma", jejíž součástí byl také zákon ze dne 15. června 1927. č. 77 Sb. z. a n., ten právě, který dnes novelisujeme, "nepřispěla ve svých důsledcích k očekávanému ozdravění financí samosprávných svazků".

A čtu v jiné dnešní zprávě téhož výboru, že si finanční správa byla sice vědoma toho, že slevy a úlevy budou míti za následek snížení výnosu obou daní, ale že neočekávala ovšem, že se po účinnosti daňového zákona dostaví tak rapidní pokles, že u zvláštní daně výdělkové klesne výnos z 251,000.000 Kč z r. 1927 v příštím roce 1928 na 41,000.000 Kč.

I pro politiky, i pro zákonodárce, i pro ministry a vládu platí staré: dvakrát měř, jednou řež. Těžko však měřiti, když je všude tolik provisorií, tolik nedodělávek, když finanční správa, ani státní statistika nemůže býti @a jour ani na poli veřejných financí.

Následky této nemohoucnosti specielně zle odnesly ony naše obce, které si vypracovaly svůj rozpočet na staré daňové základně a najednou se přes noc ocitly po provedených úlevách a odpisech daňových u jejích žalostných trosek. Ale protože rozpočet ten přestal býti zatím pouhou theorií, neboť počal býti zatím prováděn v životě a činnosti obce, jmenovitě v jejích investicích, nastala taková skutečnost: co úlevy a odpisy znamenaly záchranu jedněm, byly katastrofou druhým.

Mohu zde uvésti příklad: Hlavni město Praha ve svých poznámkách k desítiletému finančnímu plánu, jehož se na ní správně dožaduje zemský výbor, konstatuje úbytek základny u zvláštní daně výdělkové pro r. 1930 o 14,263.000 Kč a v důsledku toho také se přirážkový příjem města u té daně na r. 1931 kalkuluje na 42,750.000 proti 69,849.000 Kč v r. 1930, čili méně o 27 mil. Kč.

Hle, zde máme příklad tak výmluvný i hledejme teď všichni společně sine ira et studio vinníky! Ale nehledejme dnes už tak vinníky, za to hledejme především s porozuměním a láskou cesty k zlepšení, k nápravě i k záchraně!

Jestliže až dosud nepostačily zde rozřešiti tento kritický problém ani Národní shromáždění, ani vlády, jestliže veškerá úctyhodná práce a námaha "Svazu měst a obcí" zůstává stále jen teoretickou, což aby se začalo uvažovati o myšlence, poříditi, třebas na základě specielního zákona, zvláštní sbor, v němž by se sešly bohaté praktické zkušenosti i znamenité vědomosti theoretické, úctyhodné soukromé počiny i autorita veřejné moci, sbor, jenž by nám vypracoval a navrhl konečný celý plán? A totéž pravím zde po včerejšku mutatis mutandis i ve příčině ochrany bytové a stavebního ruchu.

Pokud se týče přirážek samosprávných svazků, nelze činiti se stanoviska národního hospodářství, ani se stanoviska zájmu a prosperity těchto svazků samých zásadních námitek proti jich limitu.

Zpráva rozpočtového výboru mluví o mimořádném významu a zvláštních úkolech 4 měst, jež jsou sídly zemských vlád. Je tomu opravdu tak. Je pravda, že města ta mají sta a tisíce státních úředníků s miliony platu, a že do nich den co den přijdou sta a tisíce lidu z venkova a přinesou do nich velké peníze - ale je také pravda, že městům těm vzcházejí z jejich čestného postavení i vážné a nákladné úkoly, které ostatním obcím jsou cizí. Zájem, aby města ta vyhovovala všem podmínkám hlavních zemských měst, je ve skutečnosti společný jak správám měst, tak správám zemí i správě státu. Běží zde o úkol společný, po případě o břímě společné, a tu jsou na místě jen vzájemná loyálnost, vzájemná důvěra, vzájemná starost a péče, a pak se zdolají všechny těžkosti! Obzvláště však v té čtveřici měst má výjimečné postavení ovšem zase Praha jako hlavní město státu, jako sídlo hlavy státu, jako sídlo Národního shromáždění, jako sídlo vlády a všech jejích ministerstev, jako sídlo vyslanectev a konsulátů, jako obec věkovité i evropské historie, jako středisko veškeré kultury národa, jako předmět zvědavosti a touhy cizinců....!

Nebudu dokazovati, že je i zde totéž společenství zájmů všech těchto vypočtených činitelů, i těch, jimž jest svěřena péče a starost o správu pražské veleobce. Kdo by nechtěl připustiti společenství takové, mohl by opominouti mnohý prospěch i samého státu. Kdo by je popíral, mohl by přivoditi škodu i všeobecnou. Kdo by usiloval o roztržení a vzájemné odcizení, bral by odpovědnost za těžký hřích před budoucností.

Ale jak potom, pánové, s tohoto našeho stanoviska je těžko porozuměti této křiklavé žalobě města Prahy. V rozpočtu na r. 1929 preliminován byl výnos obecních a školních přirážek ze základny vyšetřené u berních správ per 89,970.000 Kč, částkou 132,873.000 Kč, při čemž bylo počítáno ještě s příjmem 10 mil. Kč na nedoplatcích. Berní úřady Velké Prahy odvedly za r. 1929 celkem 141,519.000 Kč, ale počátkem r. 1930 zastavily Praze další odvody, ježto prý bylo zjištěno, že obci Pražské bylo přeplaceno za r. 1929 přes 73 mil. Kč. A když se pak na žádosti a urgence začaly zase odvádět Praze její vlastní přirážky, strhla si státní správa najednou 30 mil. Kč. Nezdá se vám, pánové, tento postup státní finanční správy přespříliš drastický? Není-li to jednostranná pokuta, když si toho přeplácení nebyla po celý rok vědoma ani správa finanční sama, která přece snadněji a spíše může vésti stránku Dal i stránku Má dáti, nežli pražská obec, která již neobstarává vybírání státních daní a tím ani svých přirážek, jako tomu bylo dříve, a která dnes je již odkázána jedině na státní přesnost účtování daní i promptnost v odvádění pražských městských přirážek? Přimlouvám se proto s této tribuny, až budou najisto zjištěny ony přeplatky, aby si je státní správa refundovala co nejšetrněji a co nejlidštěji,

A přimlouvám se tím důtklivěji, čím těžší je dnešní chvíle. Nezaměstnanosti nelze čeliti zajisté jen pouhou lidumilností a milosrdenstvím. Nezaměstnanost tak veliká potřebuje i velkých prostředků. My dávajíce přednost stanovisku národohospodářskému, voláme po tom, aby zavládl konečně co největší ruch investiční u státu, u země, u okresů, ale i u obcí. Nuže, naše Praha měla vypracovaný aktuelní investiční program pro r. 1930, ale neměla najednou potřebných peněz, aby jej mohla i provésti. Tak zůstal program nedokončen. Mám před sebou seznam těch nedodělávek. Úhrnná suma činí 91,114.900 Kč a roztřiďuje se na tyto jednotlivé oddíly: V pracích komunikačních nebylo vykonáno z toho programu za 11 1/2 mil., v pracech mostních skoro za milion, v pracech bytové péče za 19 1/2 mil., v pracech kanalisačních bez vnitřního města za 9 1/2 mil., ve vodárenství za 9 1/2 mil., ve stavbě škol, skladišť, v jatkách a u Olšan za 40 mil., úhrnem zůstalo, jak jsem již řekl, nevypracováno v těchto pracích za více než 91 mil. Mám zde, pánové, i nejnovější seznam potřebných a užitečných pražských investicí na r. 1931 a seznámíme s nimi vládu a specielně i finančního ministra co nejdříve při jiné příležitosti. Dnes zde se s této tribuny přimlouvám zase u státní správy za porozumění hlasu přítomné situace, za vyjití vstříc pražské obci a za umožnění, aby v Praze zavládl život a ruch práce, který učiní hlavní město státu soběstačným.

Ať naše vláda právě v dnešní situaci tak vážné hospodářsky i sociálně není hlucha a lhostejna, ať vyjde Praze vstříc a ať se s ní dohodne! Jsou zde zajisté všecky podmínky, aby přestalo dnešní živoření a přihlásil se zase život - činný, plodný a blahodárný! (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Geyer.

Posl. Geyer (německy): Dámy a pánové! Právě předevčírem měl člen naší strany posl. inž. Jung příležitost charakterisovati zde naprosto neuvěřitelnou praksi státních zástupců v posuzování špehounských služeb, která vede i ke stíhání osob, které na věci vůbec nejsou zúčastněny, ale jsou obviňovány i tehdy, stojí-li v nejpřednějších řadách veřejného života a pod oslňujícím světlem všech možných osvětlovačů na ně namířených. Včera musil kol. Schubert odrážeti útoky jednoho kolegy, kol. Špačka, na německé obyvatelstvo Těšínska. Mně bylo dnes uloženo za úkol, abych se s tohoto místa co nejostřeji ohradil proti praktikám ašského okresního paši a jeho orgánů, jichž nelze prostě popsati. Žádný z okresních úřadů republiky nemůže uplatňovati pro sebe nesmrtelnou slávu tak, jako ašský úřad, že den co den obdaří obyvatelstvo nejneuvěřitelnějším trýzněním a den co den mu předvádí vysokou odpovědnost vrchní byrokracie. Není jediného podnětu, ať již na náměstí nebo na ulici, ať již jde o schůzi nebo o docela obyčejnou zábavu, aniž i k nejobyčejnějším zábavám nebyla vyslána neobyčejně velká pohotovost policie a četnictva, není jediné věci, aby pořadatelé nemusili opakovati několikrát svou žádost a nedostali vždy odmítavý výměr. Nevím, je-li zde nejvyšší směrnicí jediné bezpečnost státu nebo fiskální hlediska - opětovné kolkovní a jiné poplatky. Ale to, co se stalo minulé neděle v Aši, jest smutným kulturním dokladem bezduchého stavu, který zde musím vylíčiti a s tohoto místa požádal bych rád příslušná ministerstva, vlastně úřední šéfy, pány ministry spravedlnosti a vnitra, aby se jednou zabývali tímto ašským úřadem a aby jej upozornili, aby se řídil opatřeními ministerstva, jistě ne příliš mírnými.

Před desíti lety, při obsazení města Aše legionáři, kteří tam prostě vtáhli, aniž koho vyrozuměli a obsadili gymnasium, v noci po svržení pomníku císaře Josefa II., bez jakéhokoliv důvodu bylo slepě páleno do davu. Z tohoto důvodu veškeré německé uvědomělé ašské obyvatelstvo chtělo uspořádati oslavu desítiletého výročí, a to prostou, nelíčenou slavností, slavností na paměť mrtvých. Pozbyl by důstojnosti národ, který by nevzpomněl ani svých mrtvých. Český národ nenechá uplynouti jediné neděle, aniž tu a tam nebyl uctěn některý legionář, aniž tu a tam nebyla zdůrazněna vzpomínka na jejich zásluhy, a toto právo, jak se zdá, pro německé obyvatelstvo již neplatí. Neboť když obyvatelstvo k tomu vyzvalo, provolání zabavil censor, který shledal závadným toto: Černý smuteční okraj musí býti vypuštěn. Rovněž i pamětní kříž. A mimo to nesmí obyvatelstvo věděti, oč jde. Věta v textu: "Zmlkly, avšak německá srdce nezapomněla hlasů zvonů bijících na poplach, které dne 18. listopadu v půlnoční hodině volaly na ulice lid, jehož majetek cizinci rozbili. My a naše děti nesmí zapomenouti, že vinou cizích držitelů moci krev pokojných občanů zbarvila rodnou půdu. 18. listopad jest den národního smutku v Aši."

Nesmí se tedy již říci, že se truchlí nad mrtvými. (Výkřiky posl. Kaspera a Krebse.) Po desíti letech nesmí se tedy ani vzpomenouti mrtvých, ani tak prostým smutečním oznámením.

Po tomto zabavení došlo však ihned také k zákazu slavnosti. Tři strany vydaly provolání, německá strana národní, která má starostu, německá národně-socialistická strana dělnická, která má prvého náměstka a všeněmecká strana lidová, všechny tyto tři strany dohromady mají většinu, podporovány ostatními stranami, i když tyto z určitých ohledů, které dnes mají, nepodepsaly se výslovně jako spolupořadatelé, které však s celým projevem sympatisovaly. Tedy tento projev, který se měl konati v úterý, byl úředně zakázán. Než nedosti na tom. Také vzpomínkový článek časopisu "Ascher Zeitung" z téhož dne, 18. listopadu, který v krátkých rysech shrnul události před 10 lety a vzpomínal těchto dnů více s bolestí a smutkem než s nějakým jiným pocitem, propadl censorově tužce a jest naprosto neuvěřitelné, co při tom bylo škrtnuto.

Abych vám to dokázal, přečtu vám tato významná místa. Po úvodu, který se obírá událostmi ze dne 17. na 18. listopad, obsazením gymnasia a útokem legionářů na bezbranné, nic netušící občany, píše onen časopis toto: "A pak se stala ta hrozná věc. Kolem tří hodin ráno vyšli z budovy okresní správy", ... nyní přichází škrt... "do které se legionáři po svém hrdinském činu, štítícím se světla, stáhli, tři legionáři a ubírali se s puškou, připravenou k výstřelu, hlavní ulicí směrem k palouku. Marně varoval je doprovázející je četnický vrchní strážmistr, aby nenasazovali korunu svému zuření." To jest zabaveno. Tedy to, že je vrchní strážmistr varoval, se po deseti letech zabavilo. Dále se praví: "Dav, který se shromáždil kolem školní budovy na palouku, nechal hlídku klidně přejíti. Když vzdálena asi 20 kroků od shromážděného lidu"... nyní opět přichází škrt censury... "Oni tři vojáci se náhle obrátili a bez jakéhokoliv důvodu vypálili několik ran do hustě sražených hloučků ašských občanů." Také to je vyškrtnuto. Tato skutečnost má tedy býti sprovozena se světa. "Nestarajíce se o účinek svého činu, táhli dále a ve výši tehdejšího hostince, akciového pivovaru, své strašlivé dílo opakovali. Tři mrtví a 26 těžce zraněných leželo ve své krvi. Ihned mrtev byl 28letý hodinář Ferdinand Künzel. Byl střelen do zad. Studený, jako strašlivá obžaloba, ležel ve dveřích domu proti škole na palouku. Druhého dne ve tři hodiny odpoledne podlehl zraněním 23letý číšník Robert Käsmann a v 11 hodin v noci následoval ho 46letý pekařský mistr Eduard Schindler. Jak se později zjistilo, stříleli legionáři také v jiných částech města. Tak v ulici Potočni bylo střelou zraněno mladé děvče. V neděli, dne 21. listopadu 1920 stálo město Aš u mar tří obětí šílené svévole." Také tato poslední slova byla zabavena. Pro státního zástupce to asi svévole není. (Různé výkřiky.) "Byla to neděle mrtvých v nejtěžším významu slova. Tisíce lidí přešlo mlčky kolem mrtvých, vystavených ve škole na palouku, tichou přísahou byl tento nekonečný průvod. A tato přísaha má býti dnes večer obnovena v sále tělocvičny. Ašský okresní úřad shledal v poslední hodině nutným smuteční projev, ohlášený na dnes večer, zakázati dovolávaje se §u 6 shromažďovacího zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135, "poněvadž tímto shromážděním mohl by býti ohrožen veřejný pokoj a bezpečnost a veřejné blaho". Jinými slovy: Němci učiní dobře, zapomenou-li bezpráví na nich spáchaného. Nechtí-li to učiniti, mají býti k tomu vychováni. Jako kdyby bylo možno zákazem schůze takové věci, která se dotýká nejvniternější části duše lidu, násilím dáti jiný směr! Naopak, ašskému okresnímu úřadu lze prohlásiti, že schůze, kdyby se byla směla konati, byla by se konala bez nejmenšího porušení veřejného pokoje a řádu, v naprosté kázni a důstojnosti. Úzkoprsým zákazem byla však rána znovu rozdrásána. Co učinili až dosud páni v Praze, aby bezpráví, které na nás bylo spácháno od r. 1918 až dodnes, došlo zapomenutí? Vy nemáte nejmenšího práva dožadovati se našeho zapomnění. Naopak, vynakládáte vše, abyste toto bezpráví jednoho desítiletí den co den obnovovali a rozmnožovali. Vytvořte jiné ovzduší, páni nahoře, místo nesmyslných zákazů, jejichž trýznivé postranní důvody jsou úplně jasné a dosud ještě nezměněné ovzduší čím dále tím více otravují. Ale nejde jen o toto, nýbrž jde ještě také o poměr ašského okresního úřadu k obvodu, který jest mu podřízen. Počtem zákazů nabyl v poslední době jistého druhu slávy nejen doma, nýbrž i za hranicemi. Jest známou věcí, že velké množství okresních úřadů v německém území Československa vychází s obyvateli svého obvodu dobře, poněvadž se tam snaží, aby chudokrevný byrokratismus ustoupil jasnému pochopení každé situace. Avšak v Aši vládne tento chudokrevný byrokratismus neomezeně a bez ohledu na city obyvatelstva." (Posl. Krebs [německy]: Tam vládne byrokratické blbství!) To ještě není správný výraz. To je stále ještě příliš slabé. Kdo zažil takovéto věci a mohl do věci nahlédnouti, jak třeba, a zoškliviti si takové věci, tomu je to ještě příliš slabé.