Je sice pravda, že obec v tomto případě má nárok na příděl z vyrovnávacího fondu, ale podle zkušeností nikdy obec ani okres nedostaly celý požadovaný obnos. Zemským výborem stanovený nárok obce nebyl vyplácen plným obnosem, nýbrž jak na př. r. 1929, pouze částkou 71%.

Velmi důležitým ustanovením, o němž třeba zvláště se zmíniti, je § 20, kde obcím a okresům je dovoleno uzavírati půjčky. Podle tohoto předpisu jest možno uzavírati půjčky, když je potřebí na nutná vydání, která byla způsobena vyšší mocí, nařízením nadřízených úřadů, na zařízení, o němž bude náležitě prokázáno, že jeho výnosem bude úrokování a splácení zápůjčky zaručeno.

Z tohoto opět velmi dobře vysvítá, že zákon č. 77/1927 sledoval především cíle bez ohledu na důležité a veřejné zájmy, jichž závažnost jest nejméně taková, ne-li větší, než zájmy výroby a podnikání.

Zákonem č. 77/1927 zpomaluje se nejen řízení rozpočtové obcí a okresů, ale celé jejich hospodaření v běžném roce. Obec vyhotoví rozpočet v předepsané lhůtě a předloží jej včas okresu. Okres, který nemá dosti zapracovaných úředníků, nemůže včas přezkoumati rozpočet ve všech položkách co do zařazení nebo do výše a účelnosti jejich. Jak může okresní úředník na př. věděti, že ta neb ona obecní budova potřebuje oprav v tom neb onom rozsahu a v rozpočtu uvedené peněžní hodnotě? Když obec žádá o příděl země, okresní úřad postoupí rozpočet zemskému výboru, který znova projednává obecní rozpočet a teprve po prozkoumání rozpočtu zemským výborem rozhoduje zemský výbor o tom, jaký obnos má ta která obec z vyrovnávacího fondu obdržeti.

I když jsou konečně rozpočty nejkrásněji upraveny a seškrtány, jak zákon káže, a když pak se sečte úhrn požadavků na vyrovnávací fond a na druhé straně i jeho prostředky, tu se ukáže, že prostředky fondu prostě nestačí na tyto zkomolené požadavky, že možno přiděliti jen kvotu upravených schodků. Co z toho následuje? Po upravovacím řízení ponechány jsou v rozpočtu jen skutečné závazky, spočívající na zákonu neb jiném právním titulu, a ani ty teď nemohou býti uspokojeny, neboť příděly do fondu byly stanoveny v míře nedostatečné: a nyní stojí obce v trapné situaci. To je situace, o které možno říci, že je na bankrot.

Jako důkaz svého tvrzení uvádím toto: Město Třebíč předložilo obecní rozpočet na r. 1929 před 30. listopadem 1928 okresnímu úřadu. 10. května 1929 povolil okres přirážky a postoupil rozpočet zemskému výboru za účelem stanovení výše nároku na vyrovnávací fond. Vyřízení zemského výboru došlo až 24. ledna 1930, tedy měsíc po uplynutí správního roku s tímto doprovodem: "Jelikož jest podle zkušeností, získaných r. 1928 s dosavadními žádostmi obcí a okresů za příspěvek z fondu pro r. 1929, velmi nepatrná naděje, že r. 1929 bude možno z vyrovnávacího fondu poskytnouti samosprávným svazkům příspěvek ve výši upraveného, přirážkami neuhrazeného schodku, upozorňuje se městská rada, že jest v zájmu uvarování se poruch v obecním hospodářství nezbytně nutno, aby až do rozhodnutí povolení příspěvku z fondu také z rozpočtených výdajů, jež se týkají plnění obci po zákonu příslušejících nebo platů peněžních, zakládajících se na právním titulu, realisovány byly jen ony částky, jichž výplata nestrpí odkladu."

Tedy po uplynutí správního roku upozorňuje dohlédací orgán obec, aby šetřila, protože není naděje, že by nekrytý schodek byl hrazen vyrovnávacím fondem.

O tom, jaké škrty a změny provádějí dohlédací orgány nad obcemi, nechť poslouží malinký příklad:

Město Třebíč po zavedení všech možných dávek a 300% přirážek požadovalo pro rok 1930 na zemském vyrovnávacím fondu, aby nekrytý schodek v částce 1,417.365 Kč byl vyrovnán z tohoto fondu. Okresní úřad však tento nárok obce snížil na 770.405 Kč a zemský úřad sděluje obci, že upravil rozpočet tak, že zbývá nárok obce na vyrovnávací fond v částce 312.411 Kč. (Slyšte!)

Nejde se strany obce o úmyslné zvýšení rozpočtu, nýbrž obec zařadila do svého rozpočtu všechny povinnosti, týkající se obecního hospodářství, právních závazků, jež musejí býti uspokojeny. Dozorčí orgány však provedly změny rozpočtu vyřazením povinností obce na účely chudinství, udržování budov, uličního svršku a zvýšením příjmů z obecních podniků, kterých tyto podniky nemohou naprosto dosáhnouti. Rozpočet obecní na r. 1930 není dodnes schválen, ačkoliv máme za měsíc konec roku!

Je to velmi trapná situace pro každého právně cítícího funkcionáře, když při nejlepší vůli nemůže se tu říditi předpisy zákonnými, poněvadž to prostě není možné pro vadné předpoklady, na nichž byl zákon zdělán.

Chceme-li shrnouti výtky, které jsem o obsahu zákona č. 77/1927 učinil, v jeden celek, můžeme říci, že zákon č. 77 jest pochybným dílem činitelů potřeby samosprávy neznajících, kteří jím chtěli dosáhnouti účelu samosprávě cizího, bez ohledu na možné její poškození. Tímto zákonem mělo býti posíleno a osvěženo podnikání, což jest v důvodové zprávě uváděno jako hlavní účel. Mělo se tak státi jednak snížením samosprávného daňového břemene poplatníků, jednak tím, že se učiní břemeno to rovnoměrným. Obojího se mělo dosáhnouti hlavně stanovením horní meze přirážek, zavedením subvenčního systému a zákazu dalšího zadlužování obcí. Lze však tvrditi, že účelu žádaného je nemožno tímto zákonem dosáhnouti. I dále mají různé obce různá procenta přirážek, vydání komun nebyla nikterak zmenšena, nýbrž toliko úhrada jich přesunuta z části na vrstvy jiné než výrobní, totiž na konsumenty, a to prostřednictvím dávek a poplatků. Co velkoprůmysl limitováním přirážek získal miliony Kč, o to musejí široké vrstvy lidové zaplatiti více na dávkách. Obce byly nuceny zavésti dávky a poplatky, jichž jest 25 druhů.

Dnes je známo a oceňováno, že prosperita výroby a podnikání nezáleží jen na snížení nákladů výrobních, nýbrž i na odbytu vyrobeného zboží. Jestliže tedy zákon č. 77 z r. 1927 na jedné straně ulehčil výrobě snížením samosprávných daňových břemen, na druhé straně zatížil konsumenty obecními dávkami a poplatky, nemůže tudíž dosáhnouti plného žádaného úspěchu, totiž skutečné a absolutní úlevy pro výrobu a podnikání.

Je naprosto nelogické a hospodářsky nemožné, aby na jedné straně zkracovaly se příjmy obcím a na druhé straně ukládaly se jim nové a nové povinnosti. Již sám zákon č. 77 je příkladem tohoto chybného postupu, neboť ukládá obcím nová vydání, t. j. příspěvky, o kterých jsem se prve zmínil. Je zde potřebí zdůrazniti, že stát sám často vyžaduje od obcí přímé hmotné příspěvky na své účely, a to na státní budovy úřední, objekty železniční, školní, zdravotní atd. Stát sám nesmí si dále vésti vůči obcím v oboru přenesené působnosti jako dosud, kdy jim přidává stále nové a nové úkoly, nestaraje se, jak je obce budou platiti. Vždyť dnes není vydán skoro žádný zákon nebo důležitější nařízení, aby v něm nebyla známá klausule "obce jsou povinny spolupůsobiti při výkonu tohoto zákona".

Podle vládního návrhu tisk 703 zvyšuje se limit přirážkový v určitých případech o 50%. V §u 3 navrhovaného zákona budou obce nad 5000 obyvatelů a obce, které mají více než 250% přirážek, podléhati přímo zemskému výboru. Tím bude řízení kratší než dosud a doufejme, že rozpočty nebudou vyřizovány až ke konci nebo po uplynutí rozpočtového roku, nýbrž podle návrhu rozpočtového výboru, § 3, odst. 4 během tří resp. čtyř měsíců.

V §u 4 jest změna v úpravě školního rozpočtu. Dnes rozpočty místních školních rad bude sdělávati obecní zastupitelstvo a místní školní rady jenom k těmto rozpočtům zaujmou své stanovisko. Tento návrh není správný ani demokratický, neboť omezuje působnost místních školních rad. Školní rady tvoří 2/3 zástupců obce a je nesprávné, aby byla místním školním radám brána možnost sestavovati školní rozpočty, neboť pak se stávají naprosto zbytečnými. § 8 ruší trestní předpisy co se týče starosty, což lze jenom vítati, neboť toto ustanovení dosud platného zákona je opatření, obecní funkcionáře urážející.

§ 10 rozděluje příděl zemím pro vlastní účely a pro účely obcí a okresů. Vedle dosavadních přídělů objevuje se nový příděl z daně z piva, což lze jen vítati, jak jsem se již svrchu zmínil. § 11 ruší zemské vyrovnávací fondy a ukládá zemím, aby z přídělů jim připadajících poskytovaly příspěvky finančně slabým obcím a okresům svého obvodu, při čemž úhrnná částka určená v zemském rozpočtu pro tyto příspěvky musí činiti v každé zemi nejméně 4/5 přídělu podle § 10, odst. 2. Příspěvky nad tuto minimální částku závisí úplně na rozhodnutí zemského výboru. Ježto však tato minimální částka odůvodněným potřebám naprosto nestačí, bylo by nutno, aby příděly podle §u 10, odst. 2 vyhrazeny byly úplně pro příspěvky obcím a okresům, anebo aby bylo u § 11, odst. 4 zároveň ustanoveno, jakou minimální částkou musejí země obcím a okresům přispěti i z přídělu podle §u 10, odst. 3.

Podle §u 11, odst. 5 má si zemský výbor sám stanoviti zásady, podle kterých bude obcím a okresům příspěvky poskytovati. Obce a okresy nemají tedy míti žádné účasti při stanovení těchto zásad, ač tu jde o věc, která se bezprostředně dotýká jejich existenčních zájmů a bude vykonávati značný vliv na celou jejich činnost. Bylo by nutné, aby pro takovouto úpravu byla zřízena zvláštní komise, složená ze zástupců zemského výboru a zemské odborné samosprávné organisace, sdružující obce a okresy. Této komisi by měl zemský výbor každoročně předkládati také podrobnou zprávu o použití státních přídělů a o příspěvcích, jež byly obcím a okresům poskytnuty. § 11, odst. 8 by měl býti podle toho doplněn. Této komisi měl by býti dán k vyjádření také návrh závazných předpisů, jež má podle §u 8 zemské zastupitelstvo pro obce vydati.

Zvláště svízelná je finanční situace okresů, kterým se kromě očekávaného, ač nejistého zvýšení přirážkové základny nedostává novou úpravou žádného podstatného zlepšení, naopak ztrácejí dozor nad obcemi, kde se obce přidělují zemím. Jak jest konstatováno ve zprávě Nejvyšš. kontrol. účet. úřadu ke státnímu závěrečnému účtu na r. 1929, okresy nejsou za dnešního stavu s to, plně vyčerpati příspěvky ze silničního fondu ke zlepšení nestátních silnic, poněvadž si nemohou opatřiti včas ani prostředků potřebných k úhradě zbytků nákladů subvencovaných prací zlepšovacích.

Velmi výhodné jest ustanovení §u 20, podle něhož obce a okresy budou moci uzavírati výpůjčky na zakoupení, vybudování, znovuzřízení obecně prospěšného zařízení, včetně zřízení komunikací, kanalisací, vodovodů atd., dále na zařízení, k jehož úhradě jest zaručena subvence z prostředků státu, země ve výši do 25% na přídělovou cenu za lesy.

Tím méně pak mohou pomýšleti na řádné plnění ostatních svých úkolů v oboru hospodářském, sociálním a kulturním. Nelze-li tedy okresům vydatněji pomoci při novelisaci tohoto zákona, je nutno, aby bezodkladně provedena byla také novelisace zákona č. 116/1927 o státním silničním fondu v tom smyslu, aby bylo okresům usnadněno dosažení příspěvků ze silničního fondu ke zlepšení a udržování nestátních silnic, a to i těch, které nejsou určeny k inkameraci.

Jest bezpodmínečně nutno si uvědomiti, z čeho vznikají vydání obcí. Obecní zřízení dělí úkoly a činnost obce v tak zv. působnost přenesenou a působnost samostatnou. Působnost samostatná obsahuje vše, co se předem a nejprve prospěchu obce dotýče a co může býti v mezích jejími vlastními silami opatřeno a provedeno. Přenesenou působnost obce definuje § 29 obec. zřízení jako povinnost obce přičiňovati se spolu k účelům správy veřejné, čímž je míněna zřejmě specielní správa státní. V praxi vyvinula se časem působnost přenesená tak, že se různými zákony a nařízeními ukládá obcím spolupůsobení při některých výkonech správy státní, zejména v oboru administrativním, soudním, finančním a vojenském. Činnost tato zaujímá značnou část agendy obecní, ba možno říci, že dokonce většinu agendy. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Rozsah nutných veřejných úkolů samosprávě ukládaných nebo dobrovolně jí převzatých přesahuje již finanční nosnost samosprávných svazků. Prvá odpomoc musí záležeti v tom, že se obcím nesmějí nadále ukládati nové úkoly bez současné nové a specielní úhrady; nynější rozvrat možno odstraniti jedině tím, že se úkoly samosprávným svazkům ulehčí a zmenší, resp. že jim budou přiznány nové dostatečné úhrady z prostředků všeobecných, dosažených mimo poplatnictvo komuny.

Je nutno rozeznávati úkoly obcí a podle toho také počítati i s úhradou na tyto úkoly. Je jisté, že otázka finanční úhrady nesmí míti rozhodující úlohu tam, kde běží o přenesenou působnost, naproti tomu bude možno při úkolech vlastní obecní správy akcentovati možnost úhrady v mezích finanční nosnosti dotčené obce. Když v případě prvém finanční nosnost obce nestačí, je nutno, aby stát doplnil úhradu na potřebnou výši, po případě úkoly ty vzal sám na sebe a na svůj účet převzal, neboť jde v podstatě o jeho vlastní úkoly, které byly pouze na obec přeneseny. Pro úhradu vydání vlastního obecního hospodářství buďtež určeny limitované přirážky a státní dotace, jakož i výnos komunálního jmění, dávky a poplatky, naturální výkony, příspěvky poplatníků zvlášť interesovaných, jmění obecní budiž zásadně tak spravováno, aby se nejen hradila z výnosu jeho vydání, nýbrž aby poskytovalo i čistého výnosu.

Vždyť novela č. 76/1919 sama praví, že stát nebo širší samosprávné sbory mají převzíti obory dosavadní působnosti obcí, jako věcný náklad na obecné školství, policii bezpečnostní a polní, zdravotní a mravnostní, stavby a udržování silnic, správu chudinskou a ústavy dobročinné. Dodnes stát převzal jen policii zdravotní.

Rozdělí-li se takto úkoly obcí, je viděti, že skutečná místní samostatná působnost obce, která by měla býti opatřena v mezích jejích vlastních prostředků, je značně užší, nežli se dosud uznává. Zde je viděti, že převahu v činnosti obcí má v nynější době působnost, vykonávaná v širším zájmu veřejném.

Z toho je zřejmo, že t. zv. břemena samosprávná jsou z větší části břemeny, která spadají do širokého rámce břemen státních a mají býti právem hrazena buď přímo z příjmů státních nebo z přirážek ke státním daním.

Měly-li by býti názory výše uvedené provedeny v praksi, bylo by ovšem potřebí v nynějším zákonodárství a v nynější administrativě obecní značné změny. Nemožností to však není a při správném nazírání všech činitelů na obecní samosprávu musí k tomuto řešení dojíti. Dokud však podle tohoto námětu nebude zákon o hospodářství obecní samosprávy změněn, nutno zdůrazniti, že návrh zákona tisk 703 je přece jen malým zlepšením, je krokem kupředu.

Je však nutno zavésti pořádek ve státní správě, ve finančních úřadech, je nutno včas daně předpisovati a vybírati. Obrovské odpisy daní, které jsou prováděny, velice poškozují naši samosprávu, neboť je překvapující fakt, že samospráva nedostala několik miliard korun na přirážkách následkem odpisů. R. 1928 bylo odepsáno jenom na zvláštní dani výdělkové a všeobecné dani výdělkové 159 mil. Kč. Z toho lze souditi, že při průměrné přirážce 600% v letech 1926 a 1927 byla téměř jedna miliarda odepsána za tato léta na samosprávních přirážkách. Za r. 1929 bylo odepsáno na těchto daních ještě více. Z výkazů daňových nedoplatků k 31. prosinci 1928 zjistíme tyto nedoplatky na daních, které jsou základem přirážkové základny: na zvláštní dani výdělkové 213,481.000 Kč, na všeobecné dani výdělkové 229,627.000 Kč, na dani pozemkové 90,982.000 Kč, na dani domovní činžovní 59,653.000 Kč, na dani domovní třídní 13,212.000 Kč, dohromady 606,956.000 Kč. Podle stát. závěrečného účtu za r. 1929 je nedoplatků daňových: všeob. daně výdělkové 203,380.000 Kč, zvláštní daně výdělkové 193,452.000 Kč, pozemkové daně 111,328.000 Kč, domovní daně třídní 16,609.000 Kč, domovní daně činžovní 83,587.000 Kč, daně rentové 8,953.000 Kč, daně z vyššího služného 3,935.000 Kč, dohromady 621,244.000 Kč.

Samosprávným svazkům nedostalo se na přirážkách několik miliard Kč. Není pochyby, že samosprávné finance řádným inkasem těchto nedoplatků byly by dokonale sanovány. Samosprávným financím škodí tedy nesmírně labilnost daňových předpisů, která ovšem jest jedním z nedostatků ukládací prakse daňové. Těmito odpisy a pozvolným vybíráním daní je nejvíce poškozena samospráva, protože s těmito příjmy počítala. Samospráva nepřeje si žádných nových přirážek, které by ztížily hospodářskou situaci, chce však, aby přímé daně postihly majetné občany, aby samospráva dostala podíl, který jí patří. Nedostatek řešení navrhovaného zákona viděti je v tom, že osnovou není řešena otázka oddlužení samosprávy. Pokládám za nutno, aby pro předložené svazky samosprávné byl utvořen zvláštní samosprávný fond po způsobu fondu silničního a z tohoto fondu umořovaly by se aspoň částečně dluhy.

Po novelisaci zákona čís. 77 z r. 1927 bude nutno přikročiti k novelisaci zákona čís. 125 z r. 1927. Je-li nazýván zákon čís. 77 zákonem neblahým, můžeme klidně zákon čís. 125 nazývati přímo nešťastným. Zákonem čís. 125 byla zavedena okr. a zemská zastupitelstva a zrušeno župní zřízení. Celé toto zařízení je nedemokratické, neboť jen dvě třetiny členů jsou voleny a jedna třetina je jmenována vládou. O jmenování máme zvláště my na Moravě smutné zkušenosti. Voleb do okr. a zemských zastupitelstev mohou se zúčastniti jen občané nejméně 24letí, co volební právo do obcí a posl. sněmovny mají občané nejméně 21letí.

Přes to, že zákon č. 125 provádí se celá 2 léta, je kompetence okresních zastupitelstev na Moravě velmi úzká. V Čechách již před působností zákona č. 125 byla okresní zastupitelstva, kdežto na Moravě byly okresní silniční výbory, které měly působnost udržování okresních silnic. Zákonem č. 125 byla působnost okresních silničních výborů zastavena a okresní zastupitelstva převzala funkci okresních silničních výborů. Tato okresní zastupitelstva nemají dosud žádné kompetence, jediné snad schvalování obecních rozpočtů. Je potřebí, aby okresy dostaly větší pravomoc po způsobu okresních výborů, resp. zastupitelství v Čechách.

Navrhovaná úprava samosprávných financí přinese aspoň částečné zlepšení jak obcím, tak okresům, zemím aspoň naději na jisté zvýšení příjmů, ale to není ještě daleko to, co samospráva potřebuje. Samospráva potřebuje také - a to velmi naléhavě - skutečné hospodářské reformy veřejné správy. Do převratu r. 1918 byla naše samospráva vedena protistátně, neboť stát rakouský byl nám cizí. Dnes máme svůj stát, takže obec, okres, země i stát je jedno tělo, jeden duch. Samospráva potřebuje, aby směrodatní činitelé státní také tak na samosprávu se dívali a ji takto posuzovali. Dnes samospráva potřebuje, aby už jednou jasně a zřetelně bylo řečeno, co bude dělati stát, co země, okresy a obce. To dnes není a veřejné úkoly jsou mezi veřejné svazky stále rozděleny tak, jak to přinesl historický vývoj v minulém století. Jsou to výsledky starých politických bojů, které se vedly podle zcela jiných hledisek, než vyžaduje dnešek, a také v docela jiném státě než je dnešní. Bude-li práce tato včas a správně rozdělena, bude míti z toho užitek nejen samospráva, nýbrž i občanstvo, a také i stát sám, což všichni si jistě přejeme. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Vládním návrhem o t. zv. samosprávě, který se tu projednává, chcete nalhati veřejnosti, zejména pracujícímu lidu měst i venkova, jako by v Československé republice ještě existovala nějaká samospráva obcí, okresů a zemí, jako byste chtěli tímto zákonem samosprávu rozšířiti a zlepšiti. Je to nepravda, je to lež, je to podvod, kterého se dopouštíte úplně vědomě, ovšem který vám má sloužiti k vašemu cíli. Samospráva obcí, okresů a zemí byla naříznuta hned r. 1920 t. zv. zákonem lex Meissner o župním zřízení, pomocí kterého jste udělali reformu veřejné správy a samosprávu okresů a zemí zlikvidovali.

Zákonem o finanční úpravě samosprávných svazků z r. 1921, jehož otcem byl sociálfašista dr Meissner, byla obecní samospráva podvázána t. zv. finanční komisí, orgánem to jmenovaným, pomocí kterého jste zasahovali do obecních a okresních financí podle přání a potřeb bohatých, třídy to finančního kapitálu. Konečně zákon z r. 1927 o finanční reformě t. zv. samosprávy a reformě veřejné správy zakroutil krkem samosprávě obcí, okresů a zemí vůbec. Byla zavedena jednotná kolej, kolej finančního kapitálu. Obce, okresy a země staly se pouhými správami, expositurami státního potlačovacího aparátu, které vám slouží dnes k potlačování a vyssávání pracujícího lidu.

Jste lháři, tvrdíte-li ještě dnes, že v Československé republice jest ještě samospráva obcí, okresů a zemí. Tento názor o té vaší samosprávě nevyjadřujeme dnes už jen my, komunisté, ale vyjadřují jej statisíce obecních zastupitelstev ve svých projevech.

Jako doklad několika set projevů, které nás došly ze všech koutů Československa, uvedu projev městského zastupitelstva města Slaného, který byl ve schůzi městského zastupitelstva přijat 21. ledna t. r. jednomyslně a ve kterém se praví - cituji doslova z projevu: "Jak lze mluviti o nějaké samosprávě, když správy obcí ve svém nejdůležitějším a nejvlastnějším oboru celé své působnosti, totiž hospodářské, nemohou jednati samostatně, jak podle znalosti poměrů a vlastních zkušeností za dobré uznají, nýbrž jsou odsouzeny, pasivně a mechanicky vykonávati vůli někoho jiného, neznajícího zájmy a potřeby obce."

Tedy, prosím, takhle a podobně soudí o vaší samosprávě vaši lidé ve sta a sta projevech! Ale nebyli byste lháři a podvodníky anebo velmi špatnými, kdybyste nevěděli, že lžete a pracující lid podvádíte. Zrovna tak to vědí i ti vaši kortešové v obcích, kteří zasílají takovéto projevy. Ale právě proto, že to víte, saháte k nové lži, k novým podvodům, kteréžto vlastnosti jsou vám vaším životním produktem, a kde nestačí vám klam, lež a podvod, saháte k třídnímu násilí, které vám má i nadále zajistiti panství nad pracujícím lidem, které vám má zajistiti vykořisťování, utlačování a vyssávání pracující třídy, jak si to chcete zajistiti všemi vašimi zákony, i tímto zákonem. Ale jaké budou konce celé té vaší politiky, ukazuje vám nejlépe skutečnost, že s narůstáním a prohlubováním hospodářské krise, ve které jste až po uši, jejíž důsledky jsou již dnes katastrofální, jste před úplným finančním krachem v obcích. Finanční krach obcí je dnes totální. To dokazujete sami, když doznáváte, že obecní rozpočtové schodky nemohly býti kryty ani z jedné čtvrtiny a že tedy všechny schodky se stávají rok co rok dluhem, že dluhy rostou do nekonečna, takže i Engliš ve svém projevu pokládal za nutné upozorniti, že stát nebude platiti za samosprávu žádné dluhy.

Vedle druhých podvodů byl právě při zákoně č. 77 t. zv. vyrovnávací fond, který vám sloužil jako provaz, na kterém jste samosprávu, zejména samostatné finanční hospodářství obcí a okresů, zaškrtili.

Již r. 1927 změnou zákona stanovili jste limit přirážek u obcí na 200% a ve výjimečných případech na 300%, u okresů na 110%, což znamenalo úhradu asi 1/3 rozpočtových schodků přirážkovou službou, tvrdili jste, že státní vyrovnávací fond tu bude, aby tam, kde nebude potřeba obcí, okresů kryta stanoveným limitem přirážek, nastoupil svou funkci, že obce, okresy dostanou na úhradu potřeb z tohoto vyrovnávacího fondu.

Hleďte, jací jste lháři! Přes to, že jste zákonem č. 77 z r. 1927 a nařízeními zastavili stavby škol, obecních domů, cest, silnic, zkrátka a dobře všechno podnikání v obcích, vykázaly obce i přes to schodky, které měly býti uhrazeny z vyrovnávacího fondu. Dnes usvědčujete se ze lži sami, když ve výkazech schodků na příklad r. 1928 z 15.000 obcí žádalo příspěvek z fondu 5766 obcí a 305 okresů v úhrnné výši 847,410.441 Kč, když však příspěvek z fondu byl přiznán pouze 3017 obcím a 250 okresům v úhrnné výši 183,418.732 Kč. R. 1929 4467 obcí a 151 okresů mělo schodek 808,240.738 Kč, ale příspěvek z vyrovnávacího fondu byl přiznán jen 2698 obcím a 133 okresům v částce 184,647.899 Kč. Tedy, pánové, vyrovnali jste se akorát r. 1928 na 22%, r. 1929 na 25% s obcemi i okresy, tedy tak, jak to činí každý, kdo je v krachu a vyrovnává se před soudem.

Vy jste si prostě řekli: tohle a tohle se škrtá v rozpočtu a dost, je to vyrovnané! Vyrovnali jste se tedy pomocí vyrovnávacího fondu a sníženého limitu přirážek s obcemi a okresy celkem na 50%. Tento váš finanční zázrak chcete pomocí tohoto zákona stabilisovati. Dnes zrušujete vyrovnávací fond, už ho není třeba, vykonal svou službu a proto jej zatracujete a nahrazujete ho jiným švindlem, který je především v tom, že, co až dosud jste dělali pomocí vyrovnávacího fondu, totiž, že obecní rozpočet škrtal okresní výbor, resp. okresní hejtman, okresní rozpočet škrtal zemský výbor, resp. zemský president, zemský rozpočet škrtala vláda, resp. ministerstvo financí, má si dnes podle vašeho návrhu bez vyrovnávacího fondu každý škrtat v rozpočtu sám. Chcete docíliti toho, aby obecní rozpočty byly očištěny ode všeho sociálního a zkrátka všeho, co by mělo sloužiti venkovské a městské chudině. Zrovna tak, jako to máte zařízeno ve státním rozpočtu, chcete to míti zařízeno v obcích, okresech a zemích.

Napřed k tomu vašemu švindlu se zvýšením obecních přirážek. Co je tu humbugu, že se zvyšuje limit přirážek obcím tak potřebný. Ve vládním návrhu říkáte, že limit přirážkový u obcí se zvyšuje ze 200% na 250%, u okresů ze 110 na 150% a že může býti u obcí vybírána až 350%ní obecní přirážka. Podíváme-li se, kdy se tak může státi, pak vidíme, že jedině tam, kde ani polovina z 250% přirážek nestačí k úhradě úroků a splátek ze zápůjček, a tehdy, když ke zvýšení přirážek dají souhlas bohatí, neboť jen k takovým nákladům v obcích a okresech, které budou zaručovat prospěch třídě bohaté, dá ona souhlas. Bez souhlasu bohatých nebude a nesmí, jak říká návrh, dojíti ke zvýšenému vydání. Zvýšené vydání, zvýšené přirážky v obcích nad 200% musí býti zajištěny souhlasem bohatých, neboť se podle návrhu zákona vyžaduje pro zvýšení přirážek, případně zvýšení výdajů 3/4 hlasů ne z přítomných členů obecního zastupitelstva, nýbrž z celého počtu členů obecního zastupitelstva. K platnému usnesení o zvýšeném vydání a vyšších přirážkách musí tu tedy býti naprosto zaručená kvalifikovaná většina, a takové vydání se může státi jen tehdy, když právě zástupci z řad majetných v obecním zastupitelstvu dají svůj souhlas. A oni dají k němu souhlas jen tehdy, když bude zaručeně v jejich prospěch. Tím je tedy zaručeno, že nenastane žádné zvýšené vydání a žádné zvýšení přirážek, a když se tak stane, jistě ve prospěch a za souhlasu bohatých.

Druhým švindlem, který tu pášete, je přídělové řízení. Přídělové řízení a celý jeho švindl záleží v tom, že zvýšení daně z piva a daně výdělkové, které chcete vybírati na účet obcí a okresů, požerete sami na zbrojení, na potlačovací aparát, na sanaci zkrachovaných bank, a obce a okresy nedostanou nic. Včera byl zde presentován takovýto zázrak. Včera s průlomem ochrany nájemníků, tedy s dvacátým důvodem výpovědním k vyhazování nájemníků, vyhráli ještě páni domácí 25 mil. Kč, 20% od obcí, které by byly jinak dostaly na přirážkách, poněvadž se o 20% sníží také daň činžovní. To je logický následek, neboť sníží-li se daně, sníží se také přirážky, obce přijdou o 20%, které jsou vraženy do chřtánů domové buržoasie, finančního kapitálu. Tedy již napřed je zde proveden účet, ze kterého obce a okresy nedostanou skoro nic.

Na místo zrušeného vyrovnávacího fondu zavádíte t. zv. přídělové řízení, které není ničím jiným nežli reformovaným rozkrádáním vydřených peněz z potu a krve pracujících pomocí zvýšené daně z piva a daně výdělkové. Ale už napřed jste celou věc zařídili tak, že požerete celý ten příděl sami. Aby tomu tak bylo, nařizujete, že na příděl případného schodku rozpočtu obecního nebo okresního nemají samosprávné korporace žádného nároku, mohou, ale nemusí jim býti přiznány částky z přídělu, ale jen takovým a tehdy, jak říkáte v §u 11 vlád. návrhu, "které vybírají nejvýše přípustné přirážky", ke kterým dali souhlas bohatí, a vedle toho, že byly zavedeny všechny dávky a poplatky, které postihují vesnickou a městskou chudinu, a kde by poskytnutí přídělu mělo národohospodářský význam, tedy aby přídělu bylo jedině a výhradně použito pro bohaté a v jejich prospěch.