Mám pro toto své tvrzení konkretní příklady. Na př. v Praze na Vinohradech v Třebízského ulici majitel domu požadoval od interesentů za uprázdněný byt dvoupokojový 13.000 Kč roční činže. Když uvážíme, že činže v novostavbě z dvoupokojového bytu, tedy ze 3 obytných místností, činí nejvýš 9.000 Kč, že však jsou také byty v novostavbách o 3 obytných místnostech, které nejsou dražší než 6.000 Kč, vidíme, jakým způsobem by majitelé domů využitkovali okamžité likvidace zákona, a nastaly by poměry, že by nebylo schopno ani 10%nájemníků zaplatiti tak vysoké činže, které by majitelé domu požadovali. Z tohoto jednoduchého důvodu domnívám se, že výrok pana řečníka byl naprosto nepředložený, když si dovolil tvrditi, že tyto zákony bylo by možno ihned likvidovati, odstraniti, aniž by to přineslo jakékoli důsledky hospodářské.

Slavná sněmovna mi dovolí, když se vší rozhodností také odmítnu tvrzení, jakoby zákon na ochranu nájemníků u nás v republice Československé byl ne zákonem, nýbrž vyloženým bolševictvím, a když velmi kategoricky a rozhodně odmítnu způsob, jakým si dovolil jeden člen koaliční strany volati republiku Československou na soud zahraniční veřejnosti.

Vážení pánové, uvážíme-li, že dnes ještě v celé Evropě jsou tři nebo čtyři státy, kde je ochrana nájemníků vůbec zrušena, a že dosud ve všech ostatních státech ochrana nájemníků existuje buď v menším nebo větším měřítku, domnívám se, že tento pán i věcně neměl příčiny, aby volal republiku Československou na soud ciziny, když abstrahuji od toho, že podobný způsob vyjadřování poslance podle našeho skromného názoru je naprosto nepřípustný, poněvadž jako všechny státy okolní nedají si mluviti do svých vnitřních záležitostí, nemůže si dáti mluviti ani republika Československá, a tím je to podivnější, že poslanec republiky Československé takovým způsobem může zde hovořiti.

Tentýž pan poslanec ve své řeči prohlásil, že prý vláda, parlament a všechny odpovědné kruhy ignorovaly úplně brožuru, která byla vydána organisací majitelů domů a která pojednávala o bytových poměrech v republice Československé, a prohlásil, že účelem této brožury nebylo nic jiného, než informovati cizinu o našich poměrech, jak zacházíme u nás s domovním majetkem.

Vážení pánové, dovolím si prohlásiti, že brožura organisace majitelů domů nebyla podle mého přesvědčení nikým ignorována, ani vládními, ani poslaneckými kruhy, nikým odpovědným v tomto státě, že každý se zabýval náměty v této brožuře obsaženými, ale vychází-li organisace majitelů domů z názoru, že ochrana nájemníků naprosto brzdí a znemožňuje rozvoj stavebního ruchu, pak musíme prohlásiti, že organisace majitelů domů je na velikém omylu. Jestliže zde někteří činitelé brzdí rozvoj stavebního ruchu, pak jsou to právě ony kruhy, které jsou nejvýš interesovány na výrobě stavebního materiálu a vůbec na stavbě rodinných i jiných činžovních domů. Podle našeho přesvědčení bytová mizerie, bytový problém může se vyřešiti jedině tím, podaří-li se nám přizpůsobiti cenu stavebních hmot, cenu stavebních pozemků a také cenu stavitelské práce skutečným drahotním a životním poměrům v republice Československé. (Potlesk.) To jest jediná možnost, abychom dostali se z té bytové mizerie ven. Do té doby, vážení pánové, pokud budeme ať již soukromým ať obecním nebo družstevním podnikáním stavěti byty tak horentně drahé, jako stavíme za nynější drahoty stavebních hmot, nelze pomýšleti na odbourávání ochrany nájemníků, poněvadž vyrovnávati činže směrem nahoru na vysoký kulminační bod, na kterém dnes jsou činže v domech, stavěných na základě zákona v posledních dvou letech, je absolutně vyloučeno. Myslím, že bychom nenašli v republice Československé 10% občanů, kterým by bylo možno platiti tak horentně vysoké nájemné.

Chci z tohoto místa konstatovati, že i t. zv. intersenti, kteří se domnívali, že našli pravý lék na léčení těžké naší nemoci, jsou částečně na této nemoci, která hlodá velmi těžce na zdravém těle republiky, sami vinni, poněvadž přičiňují se o udržování ničím neoprávněných vysokých cen a stavebních nákladů.

Vážení pánové a dámy! Plenu posl. sněmovny předložena byla řada pozměňovacích návrhů. Konstatuji, že téměř všechny tyto návrhy byly již předmětem jednání výboru soc. politického, že výbor soc. politický k těmto návrhům zaujal své stanovisko, zamítl je téměř všechny až na dvě resoluce, takže není důvodu, abych jako referent soc. politického výboru zaujal k těmže pozměňovacím návrhům jiné stanovisko, než jaké jsem zaujal ve výboru a se mnou veliká většina členů tohoto výboru. Přišel však v poslední době návrh některých p. poslanců, který znamená určité změny ve vládním návrhu zákona. Jsem povinen slavné sněmovně o těchto návrzích podati zprávu a také k nim zaujmouti jako zpravodaj výboru soc. politického stanovisko.

Pp. posl. Dubický, Zeminová, Taub atd. podali návrh na změnu vládního návrhu zákona, který zní: "V §u 1, čl. I. tohoto zákona budiž slovo "30. listopadu 1931" zaměněno slovem "31. prosince 1931." To znamená, že působnost tohoto dosavadního zákona prodlužuje se do 31. prosince 1931. V §u 3 navrhuje se, aby vládou navrhované zvýšení o 20, resp. 30% u malých provozoven bylo vůbec škrtnuto, takže by malé provozovny podle tohoto návrhu zdraženy nebyly. Také pokud se týká návrhu na zvýšení činže provozovnám středním a velkým byl učiněn návrh, aby toto zvýšení bylo o 10% sníženo. Tentýž návrh na snížení o 10% byl podán, pokud se týče zvýšení nájemného těm, kteří dosáhli více než 45.000 ročního důchodu zdanitelného, takže by nájemník, který má dvě nezaopatřené děti, platil pouze o 240%, se 3 dětmi o 215% a s více než 3 dětmi o 190% více proti dosavadnímu stavu. Totéž 10% snížení navrhují, pokud se týče místností, které pronajal si stát, obec, okres nebo země.

Další změna týká se §u 10 dosud platného zákona, §u 5 vládní předlohy, která se doplňuje zněním:

(1) Ustanovení § 10, odst. 1., se doplňuje tímto ustanovením:

"e) při ukládání daně činžovní na r. 1931 dalších 20% základního nájemného."

(2) Ustanovení § 10, odst. 2., platí také pro vyměřování dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) za rok 1931.

Účinnost tohoto zákona o exekučním vyklizení místností se prodlužuje místo do 30. listopadu 1931 opětně do 31. prosince 1931.

Stejně prodlužuje se platnost do posledního prosince u zákona o mimořádných opatřeních bytové péče a zákona o stavebním ruchu.

Jsou to pozměňovací návrhy, které podali jmenovaní pánové, a které jako referent soc. politického výboru doporučují slavné sněmovně ku přijetí. (Potlesk.)