Město dělá regulační plán. Jen za výstupky bouraných domů, které je nutno zarovnati do regulační čáry, zaplatila obec 57 mil. Kč z vlastních prostředků. Také elektrické podniky mají nesmírné obtíže s výkupem půdy potřebné pro koleje drah do vzdálenějších předměstí. Na př. když se jednalo o postavení elektrické dráhy do Bráníka, nač naléhaly široké vrstvy obyvatelstva, zjistila se nemožnost stavěti pro odpor držitelů půdy. Před 2 roky stál tam sáh půdy 50 Kč, ale jakmile se prohlásilo, že tam povede elektrická dráha, stoupla cena sáhu ihned na 600 Kč. (Slyšte!). R. 1925 koupila jistá záložna, pražské obci známá, pozemky na Pankráci za 1,950.000 Kč. Za 3 roky, dne 15. července 1928, prodala záložna tyto pozemky dopoledne 2 kupcům za 3,300.000 Kč, ale odpoledne, tedy za několik hodin, prodali tito kupci tentýž pozemek za 6 mil. Kč. Tedy za několik hodin vydělali téměř 100% bez jakékoli námahy a risika.

Výsledek těchto libovolných spekulací je, že se stavební pozemek resultoval před válkou v hodnotě stavby 15%, ale nyní často 40 až 50 ano i více procenty. Dokonce ve vnitřní Praze stojí často pozemky několikráte tolik, co celá stavba vlastního domu. Nadarmo vymáhá obec předkupní právo na pozemky v regulačním plánu a každoroční stanovení obecní dávky z nezastavěných stavebních ploch podle udávané a požadované ceny.

Tato úžasná drahota stavebních pozemků ve vnitřní Praze donutila stavebníky, družstva, obec i podnikatele, že musili se stavebním ruchem na hodinu cesty daleko od centra města. Praze tím vyrostla nová úžasná vydání. Linky drah, komunikací, vodovodů, plynáren, kanalisací atd., natahovaly se k těmto vzdáleným periferiím, přepínala se kapacita vodárny, plynárny a jiných podniků, takže se na jich zlepšení proslavilo několik set milionů korun a nová, ještě větší vydání Prahu čekají.

Na dobudování potřebných investic bude třeba nejméně dalších 2 miliard Kč. Ale novostavby jsou od obecních přirážek osvobozeny a pomoc nejde odnikud. Nová břemena se ukládají, nových příjmů není. Naopak Velká Praha si právem stěžuje, že hlavní město ztratilo přes 70 mil. Ke ročně řadou různých zákroků, nařízení a zákonů, které zde byly usneseny v posledních letech bez naší spoluúčasti. Bylo to zejména ztrátou přirážek při odpisech státních daní velkým podnikům, odnětím dávky z motorových vozidel, zákonem č. 76 a 77, snížením dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, snížením poplatků za hasičské hlídky a jiným zhoršením příjmové základny.

Náš národ si právem stěžoval, že byl ve všech svých potřebách za starého rakouského režimu zkracován. Také město Praha bývalo tlačeno do posice provinciálního města a bylo macešsky Vídní a celou vládou odstrkováno, ale přece se stala úžasná věc. Když před více než 30 lety hodlala Praha elektrisovati koňskou tramway, když bylo třeba postaviti nový most přes Vltavu a upravit i nábřeží Vltavy, dala vídeňská vláda Praze v 5 letech 20 mil. korun subvencí, a to r. 1897 4 mil. K a r. 1902 dokonce 16 mil. K. Vlády republiky za posledních 5 let daly na subvencích Velké Praze několik set tisíc Kč. (Slyšte!)

Je nezbytně nutno, aby stát našel vřelejší zájem na výstavbě a osudu svého hlavního města, protože novelisace zvláštní daně výdělkové Praze mnoho nepřinese a novelisace zákona č. 77 nedá zatím ničeho. V Praze jako největším městě republiky je beztak hodně draho a proto hlavní město za těžké hospodářské deprese nemůže zvyšovati obecní přirážky. Račte uvážiti, že Praha má dnes nejvyšší obecní přirážky a poplatky ze všech velkých měst republiky. Tak na př. dávkami a přirážkami v Plzní je stižen jeden poplatník částkou 238 Kč, v Brně 350 Kč, v Bratislavě 322 Kč, ale v Praze 386 Kč. Jiná hlavní města světová, a to i Paříž a Londýn, mají zvláštní postavení ve veřejné správě. Berlín má stejně velké výhody správní i finanční. Ale nejmarkantnější je rozdíl mezi Vídní a Prahou. Vídeň je v poslední době ve velkém politickém rozporu s ostatními částmi Rakouské republiky, ale přesto je státem bohatě podporována a jen r. 1929 dostala přes 660 mil. Kč státních příspěvků. Prahu naproti tomu má každý rád, i z nejvzdálenějších krajů republiky se každý alespoň jednou v životě jede na Prahu podívati. (Výborně!) Praha byla a zůstane kolébkou naší slávy, historie, utrpení, ale také velkého a zázračného znovuzrození národa I Němci a Slováci našli kladný a přátelsky poměr k hlavnímu městu republiky.

Velká Praha potřebuje nezbytně zejména: 1. zvláštní finanční zákon pro hlavní město, 2. podporu státu k provedení desetiletého investičního programu obce, 3. rychlé zavedení obecní dávky z regulovaných pozemků, aby byla postižena spekulace, 4. obci pražské budiž znovu svěřeno vybírání daní a přirážek vlastními berními orgány, aby se vybírání toto neprotahovalo, 5. po dobu těžké krise hospodářské budiž zvláštní dotací vládní poskytnuta náležitá podpora nezaměstnaným, kteří se z celého státu vztahují do Prahy, aby se zde dovolávali podpory.

Prosím nejen jménem nár. socialistické strany, nýbrž i jménem všeho nezaujatého obyvatelstva republiky parlament a vládu: Pomozte dobudovati hlavní město republiky! Dejte Velké Praze takové politické, správní a finanční postavení, jaké hlavnímu městu osvobozené republiky náleží. (Výborně! - Potlesk.)

A nyní dovolte mi, slavná sněmovno, abych ke konci své řeči dotkla se několika slovy veliké události, která má pro náš stát mimořádnou důležitost.

Blíží se velmi rychle sčítání lidu v republice. Poslanecký klub nár. soc. požádal již letos na jaře ministra dr Frankeho, aby ve vládě tlumočil, že nestrpíme žádného zasahování do svobodného hlášení obyvatelstva. Tuto svobodu jsme reklamovali z důvodů národních i pokrokových. Nepřipustíme, aby se nám ztratil při sčítání lidu jediný čsl. člověk. Ale stejně energicky jsme hlásili, že nesmí býti nikdo šikanován ani sčítacími komisaři, ani jakýmikoliv úředními předpisy, a že i svoboda ve věcech svědomí musí býti plně zachována. Ministr dr Franke učinil potřebná opatření, aby právo obyvatelstva bylo plně zaručeno.

Je pochopitelno, že časopisy, politické strany a různé příslušné korporace upozorňují občanstvo na důležitost sčítání a vydávají různá případná provolání. Konají tím jen svou povinnost a usnadňují správně vyplňování archů sčítacích. Takovéto upozornění vydala také čsl. církev v Hradci Králové, které znělo (čte):

"Proč jsem příslušníkem církve československé? Protože miluji svou svobodnou vlast a vroucně si přeji, aby svoboda mého národa byla do budoucnosti zajištěna svobodou duchovní i náboženskou. Protože pokládám za největší nebezpečí pro svobodu národní cizáckou nadvládu církve, jejímž ideálem jest a zůstane vždycky bigotní, pobožnústkářský Habsburk, monarcha z boží milosti, nikdy ne však president z moci lidu.

Protože vím, že prosté hmotářství přivádí národy do záhuby, nechci však, aby v mé osvobozené vlasti poroučel mi v náboženských věcech cizák, jenž pro největší hlasatele náboženského života podle Pravdy Páně měl a má dosud jen slova prokletí a nadávky slova kacířů. Protože ctím památku Mistra Jana Husa a nechci býti pokrytcem, jenž chodí na oslavy Husovy, ale matrikově zůstává ještě stále členem církve, která Husa k smrti upálením odsoudila a kdyby měla moc jako ve středověku, hnala by na hranici ještě dnes všechny, kdo nevidí v Husovi prokletého bludaře, ale mučedníka Pravdy a největšího syna českého národa" (Výkřiky komunistických poslanců.) Vy jste také jedni z těch, co sedíte na dvou židlích, a sice mluvíte proti náboženství, ale ne dávno jste musili do svých listů při diskusi dáti prohlášení, že jste zjistili, že 63% příslušníků komunistické strany jsou největší stoupenci římskokatolické církve. Tedy starejte se o své věci a nepleťte se mezi nás!

"Protože si vážím nejdražšího statku lidstva, pro nějž Hus život položil, svobody svědomí, a nechci si dáti zmámiti ducha nesmyslnými středověkými dogmaty a pohádkami. Protože se mně líbí duchovně obrodná snaha církve československé, která vymýtila ze své náboženské nauky vše, co odporuje zdravému, lidskému rozumu a vědeckým poznatkům. Protože vidím v návratu k ideám čistého křesťanství povznesení soukromé i veřejné mravnosti. Protože vím, že tuto mravnost nemůže povznésti církev, která křesťanství znehodnotila mamonářstvím a touhou po vládě nad zotročenými dušemi. Protože plně souhlasím v církvi československé s odstraněním kněžského bezženství neboli celibátu, který nutí kněze k životu proti přírodě a k zapírání otcovství svých vlastních dětí.

Protože ctím svůj rodný jazyk a odsuzuji ty, kteří mou krásnou mateřštinu vykázali z místa božího, zavedše do bohoslužeb jazyk cizí, lidu českému nesrozumitelný. Protože chci se dáti vychovávati v náboženství svou matkou vlastní, církví národní, a nikdy ne církví, o níž velký emigrant Amos Komenský ve svém "Kšaftu" prohlásil, že nám byla kdysi matkou, ale obrátila se v macechu."

Tento leták končí prohlášením: "Bratře Čechu, nejsi-li ještě členem naší církve národní, vzpamatuj se teď před velikým súčtováním s nepřítelem české svobody, před sčítáním lidu, opusť církev římskou a vstup do národní církve československé!"

Bylo to tedy provolání plně v intencích československé církve a tedy podle jejich přirozených názorů případné. Co se však nestalo? Celý leták (ukazuje) byl až na několik málo slov zabaven, takže vypadá, jako by zde řádila tužka censora z dob světové války.

V Hradci Králové má katolická církev biskupství. To jest její věcí. Nestrpíme však, abychom měli v Králové Hradci biskupského censora.

Protestujeme proti této nepřípustné censuře. Žádáme nápravy od pana ministra spravedlnosti, protože musíme trvati na slibu vlády, že sčítání lidu nebude žádným reakčním opatřením brzděno. Náš národ ví, co jest jeho národní a pokrokovou povinností. Sčítáním lidu dáme tomu na 100% svůj výraz. (Potlesk.)