Žádám proto všechny občanské strany této sněmovny, i strany socialistické jakožto strany dělnické - tím nemyslím strany třídní, mohu snad doufati, že se také cítí stranami stavovskými - aby se blíže zabývaly myšlenkou stavovského parlamentu, radily se o ní a pak řekly své mínění. Nevíme nikdo, vy ani já, nevíme, co se stane v málo letech. Rád bych ke konci svých výkladů krátce řekl toto: Po tom, co jsem řekl, nemůže německá strana živnostenská, jako strana pracujících vrstev středního stavu, hlasovati pro tyto tři návrhy, o nichž jednáme. S úzkostmi a velikými starostmi o další udržení samostatných existencí hledíme vstříc budoucnosti a já považuji za svou povinnost s tohoto místa volati ke sjednocení všechny vrstvy, které jsou ochotny v tomto státě vystoupiti pro pravou demokracii a zachování soukromého hospodářství. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pí posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Až jednou po odstupu let bude kritika historická sledovati vývoj našeho státu v prvých desetiletích po převratu, zastaví se jistě také u období nynějšího, aby přiznala, že jsme neprožili hned tak doby politicky i hospodářsky nesnadné, jako je doba nynější.

Vlna politické reakce zaplavila znovu četné státy evropské. Váleční štváči a lidé hodně nezodpovědní znovu vystupují v některých státech na povrch a otevřené i maskované diktatury ničí kolem nás bezohledně svobodu a demokracii národů, která tak těžce byla zaplacena ve válce světové.

Hospodářsky trpí také úžasně celý svět, státy poražené, vítězné i státy neutrální, protože šílenství válek a ničení přeneslo se po r. 1920 z Evropy do Asie a před několika lety se z Asie přenáší i do veliké části Ameriky střední a jižní. A tak po 16 roků vlastně již nemáme světový mír, nýbrž trvalý světový neklid, vzpoury, veliké krveprolití a z toho ovšem také vyvěrá těžká hospodářská nejistota a krise celého téměř světa.

Je pochopitelno, že vlny poválečného chaosu a do jisté míry i mravního a politického rozkladu naráží časem i na naše hranice. Někdy se podobná vlna neklidu převalí i přes naše hranice a způsobí kolísání i u nás. Brzy se však vzpamatujeme a snažíme se se vším úsilím a napětím sil udržeti pořádek, podepříti soustavu demokracie a zameziti těžký hospodářský otřes. Teprve po letech se pochopí, až se provalí těžké škody v okolních státech ze systému reakce a diktatur, jakým zabezpečením republiky byl náš režim demokracie a hospodářské spolupráce všech hlavních činitelů v našem státě. (Výborně! Tak jest!)

Ve 3/4 Evropy narážejí na sebe prudce politické vášně stran a ambice neukázněných jednotlivců. A u nás po celý rok jde se pomalu, ale vytrvale cestou tvrdé práce a dohodování, vytváří se atmosféra hospodářské solidarity, upevňuje se pocit odpovědnosti a nutné vzájemné pomoci všem trpícím stavům práce. Vidíme to na posledních dnech a na posledních hodinách také, jak se někdy těžce rodí dohodování o některém zákonu. Narazí na sebe prudce strany a jejich interesy, ale na konec zvítězí chladný rozum, vědomí odpovědnosti za osudy našeho státu a za prospěch obyvatelstva. (Tak jest!)

Vláda a parlament republiky nejsou dnes jen nositeli politické idee státní, nýbrž jsou hlavně také v současných dobách nositeli hospodářské demokracie a všech těch sociálních tendencí, které poslední doba přináší. Dosud nikdy za posledních 12 let nenavalilo se najednou tolik starostí na vládu a parlament, jako právě nyní. Byla také období těžká, jenže nebyly nesnáze všechny najednou. Někdy to vázlo v průmyslu, někdy v některém jeho oboru, někdy přišla deprese na venkově, někdy zase politické nesnáze a těžké dohodování mezi stranami ztěžovalo situaci, tentokrát se však přihrnulo všechno najednou, a proto je nynější situace tak svízelná a odpovědnost naše tím větší.

V přítomné době jsou v tísni venkov i města a všichni volají právem k vládě o pomoc. Vláda i parlament mají snahu skutečně pomoci, a to všemi prostředky, které jsou po ruce. Ale i když je tato snaha neomezená, jsou bohužel prostředky vládní, prostředky státní omezeny, neboť musíme si uvědomiti, že sám stát je citelně poškozen současnou depresí a snížením na svých příjmových cifrách.

Teprve nyní plně cítíme, jak nesmírně důležitá a nutná je spoluúčast socialistů ve správě a vedení republiky. V té době, když celá řada zfašisovaných států žene bezohledně útokem na svobody a hospodářská práva dělníků, státních a soukromých zaměstnanců, i malých výrobců, u nás probojovaly socialistické strany i v době hospodářského poklesu řadu zákonů a opatření ve prospěch dělníků, gážistů, samosprávy a středních i malých výrobců. Socialističtí ministři vykonali prostě veliký kus záslužné práce. A nár. socialistický klub je hrdý na to, že jeho předseda, ministr dr Franke, zúčastnil se velmi aktivně veškerých porad a všeho vládního snažení, takže se osvědčil jako jeden z nejschopnějších ministrů v politice vnitřní, zrovna tak jako dr Beneš osvědčil se opravdu vzácným ministrem v oboru zahraničním. (Výborně! - Potlesk.) Nár. socialistická strana je vůbec elementem uklidnění a vytrvalé práce v koalici. Vnitřně sjednocena, bez rušivých živlů, ideově jednotná, se stoupenci oddanými a vedením vědomým si své těžké odpovědnosti razí nár. socialistická strana v národě s úspěchem cestu přesvědčení, že nejnárodnější a nejstátnější politika je ta, která podpírá v existenčních zápasech a v kulturním snažení nejširší vrstvy našeho národa. (Výborně! - Potlesk.)

Když jsme byli r. 1926 vytlačeni měšťanskou koalicí do oposice, přes 3 roky jsme prováděli oposici věcnou, programatickou. A co jsme v oposici tenkráte po leta kritisovali, rozebírali a odsuzovali, to nyní, jsouce ve vládě a v nové koalici, chceme a musíme prostě napravovati. (Výborně!)

Právě před rokem, po volbách, docházelo k jednání o pracovní program dnešní vlády a koalice. Byla jsem přítomna poradám zástupců naší strany s nominovaným min. předsedou, p. ministrem Udržalem, a chci konstatovati, že to byl právě mluvčí naší strany, posl. dr Franke, který prvý postavil jménem nár. socialistické strany zásadní požadavek, že vedle řešení aktuelní krise zemědělské, dělnické, gážistické atd. bude nezbytně nutno také reparovati škody, které se samosprávě staly právě v minulém období.

Za necelý rok usilovné práce dochází aspoň k částečnému splnění tohoto našeho zásadního programového požadavku. Jakého úžasného zadostiučinění dostává se těmito předloženými osnovami socialistickým stranám, zároveň ovšem také tisícům o naší samosprávu zasloužilých a obětavých pracovníků, kteří ve svém poctivém snažení byli v minulých letech nebývalým způsobem zaraženi!

Bylo to, vzácná sněmovno, zlé období politicko-sociální reakce od r. 1926 do podzimu 1929. Mnoho nedobrých zákonů bylo tenkráte proti právům našeho národa i širokých vrstev provedeno, ale rok 1927 - všichni na to vzpomínáme - byl nejčernějším rokem naší republiky. V roce tom byly přes nejprudší náš odpor prosazeny tři zákony, které v pravém slova smyslu drtily politicky i finančně proslavenou a v životě národa tak zasloužilou samosprávu. (Tak jest!) Byly to zákony čís. 76, 77 a 125, o daňové reformě, o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a o nové organisaci politické správy.

10 měsíců bojovali přímo nadlidsky naši zástupci ve výboru ústavně-právním a rozpočtovém proti znění těchto předloh. Podali jsme na sta pozměňovacích návrhů, varovali jsme před těžkými důsledky, které se přivalí, ale marně. Naši poslanci klesali tenkráte v pravém slova smyslu ve výborech únavou. Dr Patejdl v těchto obrovských pracích a bouřích padl jako strom v bouři vysílením a potácel se 1 1/2 roku mezi životem a smrtí, poněvadž usilovně bránil demokracii a dobré právo naší samosprávy. Před 3 roky zástupci strany agrární, nár. demokratické, politických živnostníků, strany lidové i ľudové se nám posmívali pro náš vytrvalý odpor proti osudným zákonům. A za necelé dva roky právě zástupci těchto stran začali voditi deputace nespokojených a zotročených obcí, okresů a zemí k vlastní jejich vládě, aby pomohla napraviti, co společně byli zavinili. Zákony č. 76 a 77 nebyla postižena jenom samospráva přímo, nebyly zastaveny jen stavby škol, obytných domů pro nebydlící, nemocnic, chorobinců, úprava silnic, komunikací městských, vodovodů, kanalisací atd., nýbrž nepřímo byl podlomen velmi slibný rozvoj zdravotní, sociální a kulturní práce mezi lidem. 4.500 důležitých spolků a institucí národních, kulturních i sociálně-zdravotních bylo škrtnutím samosprávných subvencí zbaveno většiny finančního základu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Škrtaly se subvence Národní radě, Ústřední Matice Školské, Sokolstvu, hasičstvu, Ochraně matek a dětí, Péči o mládež, sirotčincům, škrtnuta subvence i Masarykově lize proti tuberkulose. Ano staly se případy, že si obce nesměly objednati ani stříkačku, protože nebyla možnost, aby na to obec věnovala roční subvenci. Na široké vrstvy pracujícího lidu byly uvaleny nesociální dávky, zato velký kapitál spokojeně počítal, kolik set milionů Kč ušetřil jenom na samosprávných přirážkách podle zákona č. 76 a 77.

Tak na př. Škodovka v Plzni ušetřila na obecních přirážkách průměrně 3 mil. Kč ročně (Slyšte!), měšťanský pivovar v Plzni, který přece ohromně prosperuje a nepotřeboval žádné úlevy v obecních přirážkách, ušetřil na nich 1 1/2 mil. Kč ročně, Vítkovické železárny přes 3 mil. Kč, Pražská železářská 1 1/4 mil. Kč atd. Plzeň ztratila naráz přes 8 milionů na obecních přirážkách, Velká Praha přes 30 mil., a tak to bylo ve všech městech, okresích i zemích, které těmito dvěma zákony byly nebývalým způsobem postiženy.

Po 3 letech bojů a práce dochází konečně předložením návrhu zákona o dani z piva, novelisací zákona o přímých daních a zákona č. 77 k částečné nápravě křivd, které se nedomyšleně a přímo justamentně samosprávě natropily.

Právě projednávanými předlohami se částečně napravují jenom hmotné škody, které samosprávě vzešly zákony z r. 1927. Poslanecký klub nár. sociální považuje však za svoji přední povinnost důrazně upozorniti vládu, parlament a všechnu veřejnost ve státě, že je zde ještě jedna hluboká rána na struktuře politické demokracie, která musí býti stejně napravena, jako byly napraveny jiné škodlivé a nedemokratické zákony z reakčního období minulých let. Je to zákon č. 125/27 o organisaci veřejné správy. (Výborně!) Když jsme bránili a varovali před uzákoněním tohoto famosního zákona, byly socialistické strany v obraně demokracie a ústavy opuštěny. Muselo teprve přijíti v praksi trpké ponížení volených zástupců lidu v samosprávě, musela přijíti neslýchaná bezmocnost zemských výborů, degradace okresních a zemských zastupitelstev na pouhé poradní sbory, musel přijíti všemocný a rozhodující vliv byrokracie, aby se otevřely oči zástupcům měšťanských stran, že se stala veliká politická chyba, provedená ani ne tak pro reformu veřejné správy, nýbrž aby znemožněna byla skutečná síla a vliv socialistických stran ve státě a samosprávě. Dnes jdou již zástupci měšťanských stran, zejména p. dr Mandl ze strany národně demokratické, p. Crha ze strany republikánské, pan přísedící Zelenka za stranu lidovou společně s námi pro nezbytnou novelisaci zákona č. 125. Zemská zastupitelstva se vzepřela proti nadvládě byrokracie. (Výborně!) Protestuje zemské zastupitelství české stejně jako Brno a Bratislava. Opava nedávno sjednoceně bez rozdílu národnosti a jednotlivých stavů a stran hájila poslední zbytky svých práv. Jest viděti, že zde nejde o žádný boj proti státu, nýbrž o spravedlivou decentralisaci veřejné správy, která musí býti provedena v zájmu věci. Dobrá a vlivná samospráva jest oporou a ulehčením státní správě a administrativě. (Souhlas.) Ministr dr Franke v zastoupení naší strany se již vyslovil pro novelisaci zákona č. 125 z r. 1927. Bude jen na druhých koaličních stranách, aby oficielní zástupci těchto stran našeho příkladu následovali, aby tak došlo k nápravě v tomto směru. Vždyť křivdy politické bolívají často více než křivdy sociální. (Tak jest!)

Zákony mající zlepšiti finanční situaci samosprávy vyvolaly mnoho bojů, trvajících již od letošního jara. Konečné znění jednotlivých dnes projednávaných osnov je výsledkem dlouhých a úporných jednání a kompromisů všech stran. Některé strany měly námitky proti znění osnovy o dani z piva, jiné nebo tytéž proti reformě přímých daní a novelisaci zákona č. 77. Nár. socialističtí poslanci v zásadě souhlasili se všemi předlohami, protože zákony mají sociální ráz a pomáhají samosprávě. (Výkřiky posl. Hodinové.) Vždyť tomu nerozumíte! Nebylo možno držeti samosprávu v krutých finančních nesnázích, když sama doba vyžaduje zvýšenou činnost státu i obcí. Vždyť stát musel sáhnouti v poslední době k sestavování velkých investičních programů a k vytváření miliardových fondů na moderní technické přebudování republiky, jen aby se opatřila práce a aby se stát i obyvatelstvo přeneslo přes kritickou dobu. V té době samospráva musela, poněvadž neměla dobrého finančního základu, zastavovati i nejnutnější práce a propouštěti zaměstnance. Proto v zájmu celku muselo dojíti k projednávání těchto předloh. Veřejnost vítala zejména zvýšení daně z konjunkturních zisků pivovarů. Předloha má ráz sociální progrese, výčepní pivo zdaněno je nejméně, pivo speciální více. Bude-li státní daň i s přirážkami zemskými a dávkami obecními činiti 52 až 60 hal. při 1 litru piva výčepního, neznamená to přetížení.

Dovolte, abych připomněla, že je tu jiná tíživější daň, svrchovaně nespravedlivá ve všeobecném hospodářském rozvoji státu i potřeb obyvatelstva. Je to daň cukerní (Tak jest!), která jest mnohem krutější a nespravedlivější. (Posl. Hodinová: Vždyť jste pro to hlasovali!) Vždyť nevíte, co se dělo; narodila jste se politicky včera a chcete věděti, co bylo před 4 1/2 rokem.

Daň cukerní byla přes prudký boj a odpor naší strany neslýchaným způsobem zvýšena r. 1926. Za nás činila cukerní daň pouhých 74 haléřů, po vytlačení socialistů z koalice byla zvýšena na 2˙09 Kč - pouze státní daně. A přece měšťanské strany tuto zvýšenou cukerní daň zavedly a pivní daň nyní potíraly. Do r. 1925 stál 1 litr výčepního piva 2˙40 Kč. Kolem r. 1925 stál 1 q ječmene 205 až 210 Kč. (Výkřiky.), ale pro zvýšení 50 kg žoku chmele na 4.300 Kč zvýšily pivovary cenu piva na 2·60 Kč za 1 litr.

Ceny surovin však od r. 1927 začaly se hroutiti. Chmel klesl postupně ze 6.000 na 500 Kč, ječmen ze 225 Kč na 135 Kč. K tomu přistoupilo ještě veliké snížení daní a přirážek ze zákonů č. 76 a 77 z r. 1927. Pivovary strkaly čtvrtý rok rostoucí zisky do kapes. Dělnictvu nepřidaly, odběratelům ceny nesnížily (Tak jest!), výroba piva stoupala. Dividendy pivovarů zázračně rostly na 30, 50 i 100%, sta milionů zisků se vyplatilo, zařízení se modernisovala. Některé strany nazvaly zpětnou platnost zákona nemorální. Poslanecký klub nár. socialistický je však přesvědčen, že zpětná zvýšená daň z dlouhotrvajících vysokých zisků velikého kapitálu je nejmorálnější hospodářské opatření vlády a parlamentu. (Potlesk.) Proto také uvítala celá veřejnost s povděkem toto opatření, nechť se bude jednati o jakýkoli odbor a v jakékoli formě to bude provedeno, zejména, když ceny piva nesmí býti zvýšeny, proti dělnictvu nesmí býti postupováno a když samosprávě se přece jen finančně vypomůže. Ostatně byla tato daň třikrát vlastně přepracována během letošního roku a z vysoké daně konjunkturní vzešla v poslední době vlastně jen daň výnosová.

Stejně rozhodně stála naše strana za předloženými změnami zákona o přímých daních až na postižení spořitelen, které jsme bránili pro mimořádné jejich zásluhy a nemožnost zatajování zisků a reserv, protože podléhají úřední revisi.

Osudná daňová reforma z r. 1927 nalinírovala sice daně dělníkům a gážistům do haléře, ale pomohla kapitalistům zisky utajovati. (Výkřiky komunistických poslanců: Copak děláte vy?) My děláme zlepšovací novelisaci a vy jste tak hloupí, že tomu nerozumíte - odpusťte ten výraz.

Dělníkům a gážistům se mimo to daně prostě strhnou předem, kdežto velcí podnikatelé, ačkoli jim zákon přinesl přečetné úlevy, ještě zákon obcházeli a hromadně nesprávně výnosy přihlašovali ke zdanění. Jen tak mohla vzniknouti úžasná anomalie, že zvláštní daň výdělková velikého kapitálu vynesla r. 1926 239 mil., r. 1927 docela 251 mil., ale po daňové reformě r. 1928 už jen pouhých 41 mil. Kč.

Zpravodaj dr Patejdl velmi výrazně uvedl dnes řadu změn, které v předloze o zvláštní dani výdělkové bylo nyní nutno nezbytně provésti. Ministr financí dr Engliš důvěřoval v daňovou čestnost bohatých vrstev. Zklamal se, proto přišel přirozeně s novelisací. Zvedá základní sazbu zvláštní daně výdělkové z 8% na 9% a ponechává odpočítatelnost daně. Není to mnoho, vždyť po 25 let od r. 1901 až do r. 1926 byla základní sazba 10% bez odpočítatelnosti. Jestliže však se ani všechny menší změny dr Englišovi nepodařilo plně prosaditi, je to chyba. Náš poslanecký klub je přesvědčen - nespokojenost s daňovým systémem roste venku i ve městech, - že nová doby vynutí si velikou a pronikavou změnu berní soustavy vůbec. (Výborně! - Potlesk.)

Nár. socialistická strana dostala projednáváním nutných změn v zákoně o přímých daních opětně skvělou satisfakci. Marně jsme před 3 lety usilovali o věcné a plně odůvodněné změny, marně jsme vypočítávali stinné stránky osnovy, marně podávali po řadu měsíců pozměňovací návrhy. Vláda pravice měšťanské vědomě nadlehčovala bohatým kruhům, i když stát tím trpěl a daňové břemeno se přesunovalo na malé a střední vrstvy obyvatelstva. Na dělníky a gážisty nikdy nebral ohledu. Teprve nyní, když se přivalila krise na zemědělce a živnostníky a když se ukázalo, že zemědělci a živnostníci klesají pod daňovými břemeny a zákon o přímých daních kryje a chrání velký kapitál, po letech smutných skutečností a po roce trapných rozpaků se všeobecně uznalo, že jsme měli r. 1927 stoprocentní pravdu i v zákonech daňových.

Zamysleme se nad projednávanými předlohami! Co je zde marně vyplýtvané energie za celá léta minulá, kolik škod se státu i samosprávě lehkomyslně natropilo, kolik hořkostí a nespokojenosti zaneslo mezi poplatnictvo, kolik útoků nespravedlivých se podniklo na berní úředníky, jen aby se kryli skuteční viníci z řad pravice. (Souhlas.) A to všechno proto, aby 10% bohatších lidí mělo výhodu nad 90% pracujícího národa. Vždyť je to úplně totožné s justamentem pověstného zákona čís. 77. Teprve, když se samospráva finančně hroutí, když se ukáže její bezmocnost v době hospodářské tísně a když se již i starostové obcí a zemští přísedící ze řad měšťanských nevědí si rady a utíkají od odpovědnosti, přistupuje se k novelisaci zákona čís. 77. V našem poslaneckém klubu je řada starostů a vynikajících pracovníků samosprávních, kteří se zákonem čís. 77 podrobně budou zabývati. Já chci připomenouti pouze známou skutečnost, že veliká práce našich příslušníků i příslušníků socialistických stran v samosprávě zůstává ctí a chloubou právě těchto stran. (Posl. Hodinová: To je chlouba, že na Žižkově exekutoři...) Vždyť mluvím o samosprávě. (Výkřiky posl. Hodinové.) Ale vy tomu nerozumíte, kolegyně, starostové nechodí fendovati k vůli daním, nemáte pojem, co je to samospráva.

To není nahodilý zjev, že ve velké většině měst v Čechách a v četných městech na Moravě stojí v čele starostové z řad nár. sociálních. To není malá věc, máme-li ve Velké Praze po třetí primátora z řad nár. socialistů a ze 14 místních starostů 11 nár. socialistických. I na těch periferiích města, kde je v ohromném počtu zastoupeno dělnictvo, dává toto důvěru nár. socialistickému zástupci a nikoliv mnohomluvným, ale bezmocným příslušníkům komunistickým. Jsme-li nejsilnější čsl. stranou nejen ve Velké Praze, nýbrž také na radnici Velkého Brna, Opavy a Košic, a také v zem. zastupitelstvu českém, v krajích hraničářských a máme-li starosty a vedoucí samosprávné funkcionáře ve velkém počtu vesnic v republice, tedy tento úspěch nár. soc. strany byl umožněn velikou důvěrou voličstva a mimořádnou schopností a čestností samosprávních našich pracovníků. Jsme povděčni vládě i parlamentu, že se nyní po dlouhém dohadování, trvajícím od letošního jara, o konečném znění předloh spěchá s uzákoněním, aby všechny složky samosprávy mohly svoje rozpočty na r. 1931 upravovati již na základě zlepšovaných zdrojů příjmových. Tíseň širokých vrstev silně vzrostla, rostou proto i sociální a hospodářské úkoly samosprávy a bylo třeba nových zdrojů příjmových jako soli. Naši zástupci v čsl. samosprávě však také vědí, že není pomalu rozdílu mezi těžce postiženou třídou dělníků a těžce postiženými stavy malých živnostníků a zemědělců a proto se budou všude stavěti proti zbytečnému a mimořádnému zvyšování přirážek. (Výkřiky komunistických poslanců.) Naši zástupci jsou si také vědomi mimořádných zásluh samosprávných zaměstnanců o rozvoj obcí, okresů a zemí. Již v zemském zastupitelstvu českém podali proto naši zástupci návrh na řádnou jich resystemisaci a platovou úpravu podle analogie státních zaměstnanců. Při úpravě finančních zdrojů samosprávy se této úpravy přímo dovoláváme. Zvláště chci tlumočiti jasnou vůli zákonodárců, že musí býti zejména smazána těžká křivda sociální a že se musí řádně upraviti poměry okresních cestářů, (Výborně!) jejichž 150 Kč platy měsíční jsou skutečnou kuriositou republiky, nechci-li říci, že jsou ostudou mnohých okresů. Snad po zvýšení finanční základny nyní bude možno, aby ve všech okresech stala se náprava.

Jednoho litujeme velmi vážně, a to, že nedošlo v koalici k dohodě o škrtnutí změny v §u 4. Rozpočtová pravomoc místních školních rad se přenáší v mnohých obcích na obecní zastupitelstva. V té době, kdy pod tlakem zástupců socialistických stran péče o školství ve státě vzrůstá, touto vložkou umožní se případně v některých zaostalejších krajích omezování vývoje a dobra školy. Místní školní rady vykonaly pro kulturní vzestup a vzdělání mládeže velmi mnoho, proto stanovisko jejich proti změně §u 4 socialistické strany ochotně hájily, leč nedocílily většiny pro svoje názory a proto nedošlo ke škrtnutí tohoto odstavce.

Pro tuto jednu závadu nemohli jsme ohroziti projednávání novelisace vůbec. Zákon č. 77 poskytuje možnost různé variace přirážkové. Budeme proto hledět, abychom udrželi rozpočty obcí v mezích platební schopnosti a možnosti veškerých tříd obyvatelstva v našem státě. (Výborně!)

Dovolte mi, slavná sněmovno, abych při příležitosti projednávání samosprávných předloh obrátila také pozornost vlády a parlamentu na těžké nesnáze finančně-hospodářské hlavního města republiky.

Rada hlav. města Prahy jako mluvčí všech stran na radnici Velké Prahy zastoupených, vyjma strany komunistické, obrátila se v posledním roce několikrát na p. min. předsedu i jednotlivé členy vlády se řadou opodstatněných žádostí, stížností a nezbytných požadavků. Městská rada předložila také vedoucím kruhům ve státě pečlivě zpracované memorandum na základě přesných číslic a statistik o škodách, které hlavnímu městu z řady zákonů vzešly a očekávala nápravu při projednávání nynějších samosprávných předloh. Budiž konstatováno, že oprávněné dalekosáhlejší požadavky hlavního města nebyly znovu splněny, ačkoliv ministr dr Franke z usnesení klubu několikráte je v poradách ministerských tlumočil.

Když se před 10 roky projednával zákon o Velké Praze, uznaly zákonodárné sbory, že vybudování hlavního města je úkol tak ohromný a nesnadný, že stát sám musí Praze podati pomocnou ruku. Vedoucí kruhy ve státě mimo to slíbily hlavnímu městu vydatnou pomoc finanční. Sliby se daly, ale potom se nedodržely.

Tendence zákona čís. 76 z r. 1919 nesla se k ulehčení obcím také válkou finančně rozvráceným, zejména ve věcech nejtíživějších břemen školských, zdravotnických, komunikačních, chudinských, policejních atd. Nedošlo však k tomu, naopak obce donuceny zákonem č. 329 z r. 1921 samy se starati o úhradu úžasně vzrůstajících břemen přirážkami, dávkami a poplatky. Od státu dostalo se obcím části daně domovní, daně obratové a přepychové.

Velké Praze však v žádném zákoně nebylo vyhrazeno nějakých výhod a tak po 12 let je naše hlavní město úplně na roveň postaveno poslední vesnici v našem státě. A přec je nutno konstatovati, že od dob Karla IV nebyla Praha za celá staletí tak přestavěna jako za posledních 12 let. (Posl. Procházka: Ale jen zásluhou vedení obce!)

V letech šedesátých minulého století měla Praha i s dnešními obcemi spojenými sotva 200.000 obyvatel. Dnes má přes 800.000 obyvatel a do deseti let přestoupíme 1 mil. obyvatelstva. R. 1870 zaměstnávala Praha 350 zaměstnanců, dnes má jich na 15.000, protože elektrické dráhy, plynárny, vodárny atd. mají tisícové armády pracovníků. R. 1861 vyučovalo se ještě na pražských školách německy. Tak na Starém Městě bylo 3.349 žáků českých a jenom 26 německých, ale při tom byla vyučovacím jazykem němčina. R. 1865 bylo v Praze pouhých 23 škol, - uvažte, prosím, ten obrovský rozmach školský, od škol mateřských až do těch pěti vysokých škol doby přítomné! Nemovité jmění pražské obce činilo r. 1863 necelé 2 mil. zlatých, r. 1919 již 806,153.972 Kč a nyní daleko přes 2 miliardy. Vždyť jen od r. 1922 do r. 1930 investovala pražská obec do staveb činžovních domů, škol, nemocnic, komunikací, kanalisací, vodáren atd. 1.350 mil. Kč.

Skutečný rozmach Prahy datuje se od let šedesátých a sedmdesátých minulého století, kdy český národ dostal školství do svých rukou a když také na radnici a v úřadech pražské obce nastalo české vedení. Vyvrcholení rozmachu a přestavby Prahy nastalo v posledním desetiletí, kdy město stalo se nejen sídlem presidenta, vlády a ústředních úřadů, nýbrž také svou úžasnou přitažlivostí a kouzlem působilo na všechny kruhy a krajiny našeho obnoveného státu. Do Prahy se hrnou dnes stále proudy lidí z celé republiky. Hledají zde práci, vzdělání, ztracené zdraví i chudinskou péči v opuštěném stáří. A náruč hlavního města jest stále otevřena. Starostmi zavalená radnice neodmítá nikoho, ani chudáky, ani staré, ani potřebné nebo trpící. Stát ušetřil na 3/4 milionovém hlavním městě sta milionů Kč na sociální péči, zdravotnictví, školství atd., tedy na položkách, které za všechno obyvatelstvo, nechť patří kterémukoliv kraji, platí nyní Velká Praha ze svých prostředků. Ani policii na periferii města nepřevzal stát doposud do svého vedení.

Od r. 1922 do 1. srpna 1930 dala Praha na stavbu obytných domů 286 mil. Kč na stavbu škol 85 mil. Kč, na stavbu veřejných nemocnic 45 mil. Kč, na stavbu vodáren 190 mil. Kč, na stavbu sociálních ústavů 101 mil. Kč, na stavbu kanalisací 218 mil. Kč, na stavby komunikační 240 mil. Kč, na různá veřejná opatření 190 mil. Kč. Všechna tato všeobecně prospěšná sociální opatření vyžádala si tedy v těchto 10 letech 1.350 mil. Kč na investicích. Mimo to elektrické podniky investovaly samy přes 600 mil. Kč do svých podniků. Dosáhly tedy pražské investice za tato léta úctyhodné cifry přes 2 miliardy Kč.

Velká Praha desetkrát se dožadovala zavedení obecní dávky na stavební plochy v plánu veleobce zahrnuté. Ale marně. Z toho resultuje, že neslýchaná lichva se stavebními pozemky ve Velké Praze úžasně zdražila jejich cenu. Stát dal na podporu stavebního ruchu přes 4 miliardy korun podpor a záruk. Ale ve hlavním městě republiky všechny oběti státu, které dal družstvům, obcím, jednotlivcům stavebníkům atd. byly pohlceny stavební nenasytnou spekulací, která ohromně zvyšovala ceny stavebních pozemků (Slyšte!) Litujeme, že žádným zákonem se ministerstvo soc. péče dodnes o nápravu nepostaralo. Výsledek byl pro obce i pro stavebníky katastrofální. Ve vnitřní Praze pro drahotu nemůže nikdo stavěti obytné domy. Pozemky, které se hodnotily r. 1920 na 5.000 nebo nejvýše na 8.000 Kč za sáh, stouply v posledních 2 letech na Příkopech, Václavském nám., v ulici 28 října atd. na 70.000 až 85.000 Kč za sáh, ano v jednom případě byly zaplaceny 102.000 Kč za sáh stavební půdy. (Slyšte!)