Pan ministr financí několikrát vysvětloval, že prvním předpokladem definitivní úpravy obecního hospodářství jest úprava příjmů učitelských a úprava zákonů o ochraně nájemníků. Tyto dvě věci velmi úzce spolu souvisí, nejsou to však naprosto jediné předpoklady, nýbrž my věříme, že jest třeba nejdříve přistoupiti k zevrubné reformě daňové a správní a že by bylo třeba změniti a vymeziti vzájemně úlohy státu, zemí, okresů a obcí. Pan ministr financí dříve neuměl nic jiného než hospodářství obcí podezírati, a přece to bylo obecní hospodářství, jež po celá desetiletí udržovalo stát a ve světové válce, kdy hospodářství státu a jeho ústředí naprosto zklamalo, muselo obecní hospodářství udržovati hospodářský život celého zázemí, a ani tento stát by nebyl mohl vzniknouti, kdybychom nebyli měli tu vzornou práci v obcích v letech 1914-1918 a kdyby obce nebyly daly jak starému, tak novému státu k disposici celou řadu zařízení, z nichž jmenuji hlavně nemocnice.

Dříve měl náležitě vypravený dotační fond vyrovnati nedostačující příjmy s velkými výdaji. Dotační fond toho nikdy nemohl učiniti a také tu k tomu nebyl, aby zjednal úplné vyrovnání, nehledě ani k tomu, že není řádně kryt obecní rozpočet, jestliže se na jednu stranu napíší příjmy, na druhou vydání a tato uhradí daněmi, obecními přirážkami, a o zaplacení neuhrazených výdajů se požádá dotační fond, nebo, jako nyní, země. To není žádné hrazení, nýbrž vyhlášení konkursu nebo nuceného vyrovnání. Pochováváme dnes dotační fond, žádný z obecních hodnostářů nad ním nezapláče, a mají-li býti zřízeny místo jednoho dotačního fondu dva - neužívá se již toho nešťastného jména, jehož kurs v obcích příliš poklesl - věříme, že se na věci příliš mnoho nezmění a nezlepší. Katastrofální postavení, v jakém jsou dnes mnohé obce, nejen v důsledku neobyčejného zadlužení, nýbrž i tím, že se jim pojednou vzala většina jejich příjmů a že se měly všechny obce naraziti na totéž kopyto.... (Posl. Geyer [německy]: Kde je 10%ní daň z obratu?) Ano, snížilo se obcím jednotně procento přirážek, bez ohledu na stav dluhů, na počet obyvatelstva, na majetek, na sociální složení jeho, snížilo se náhle, a na druhé straně vzala se jim celá řada důležitých pramenů příjmů, zvláště, jak se zmínil kol. Geyer, i 10%ní podíl na dani z obratu a z přepychu. Zkuste jen hospodářství a rozpočet všech států evropských snížiti na polovinu, vzíti těmto státům náhle polovinu příjmů a řekněte jim, že mají pokračovati ve výdajích o stejné výši a hospodářství takového státu se stejně zhroutí a bude stejně neutěšené, jako hospodářství a hospodářský stav mnohých obcí a úpadek bude zcela zřejmý.

Tu přicházím ke zcela zajímavé věci. V novinách čteme, že ze silničního fondu, který jest tu k tomu, aby podporoval stavbu státních a okresních silnic, si stát vypůjčil 186 milionů Kč, nad procentní sazbu, která jest státním silnicím k disposici. Odůvodnil to tím, že okresy, zejména jihočeské, neprováděly zcela předsevzaté silniční stavby. Státu jest to ovšem lehké, může přece pomocí svých dohlédacích úřadů stále škrtati v každém okresním rozpočtu. Okres ovšem potom nemůže stavěti silnic. Zde však z částky, výslovně určené pro okresní silnice, si stát bere 186 milionů Kč a má potom ovšem jen námitky, že se hospodaří s dluhy. Tedy nejen že zavírá a béře prameny příjmů, nýbrž on si vezme ještě 186 milionů Kč, které patří okresům na stavbu okresních silnic, a oznamuje dokonce i zákon, který má býti této sněmovně předložen, kterým má býti toto vypůjčení a nevrácení zákonitě schváleno. (Posl. Geyer [německy]: Loňského roku snížil 100% dotaci na 75%, pak jen 63% a ještě zůstal 37% dlužen.) To jest jen logické pokračování loňské praxe.

K jinému vykořistění obcí dojde nyní pozemkovou, resp. lesní reformou. Máme zprávy, že tam, kde stát získal lesy, bude nyní požadovati od obcí, které odtamtud vedou pramenitou vodu pro své vodovody, až 10.000 Kč poplatků za vteřinový litr. To jest neslýchané kořistění z nouze obcí, vyssávání, které by v této míře v soukromém životě dávno patřilo před lichevní soud. Jest to vyssávání již proto, že stát, získávaje lesy nejen stlačoval všemožně ceny, nýbrž určitě za prameny ani haléře nezaplatil. Jen v mé obci bude tato daň činiti 440.000 Kč proti 40.000 Kč, jež jsme platili. Jestliže stát přispívá k zvětšení bídy obcí, tím že zvětšuje jejich úkoly, nesmí se diviti, že se situace stále zhoršuje a že my ani od této novely neočekáváme valného zlepšení.

Podali jsme rovněž návrh, aby obce konečně dostaly nejen právo, aby jim jejich podíl na obecních přirážkách byl měsíčně přikazován stejně s daněmi, nýbrž že musejí nutně obdržeti právo výpočty daňových úřadů přezkoumati. Myslíme, že máme právo toto žádati již proto, že při každém dotazu na berním úřadě, kolik má obec ještě dostati z přirážek, řekne se vždy jiná číslice a obdržíme-li vůbec odpověď, jest na ní jediná věc správná, a to, že je nesprávná. Nejsou to přece dotace, nejsou to dary, vždyť jsou to naše peníze, a musíme míti přece právo přezkoumati, jsou-li nám tyto peníze v plné částce a včas přikazovány. Máme proto i právo na tento požadavek, poněvadž to můžeme dokázati při každé obci, a poukázal jsem právě v rozpočtovém výboru na to, že nemusíme choditi daleko, nýbrž za příklad nám může sloužiti i Praha. Pan generální sekretář Hlaváč, tajemník Svazu měst, poukázal na to, že město Praha se tázalo berní správy, kolik má dostati z přirážek. Bylo mu sděleno, že bylo vyplaceno o 48 milionů Kč více. Později přišla zpráva, že jde jen o desetinu této částky, a v jiném případě bylo sděleno, že má dostati jeden milion Kč, což se však v 6 dnech zmenšilo na 100.000 Kč. Jest tu tedy pocit nejistoty. Berní úřady nemají snad příčiny báti se přezkoušení a musejí se mu rozhodně podříditi. (Posl. Geyer [německy]: Vždyť to jsou jen kurátoři!) Zcela správně, jde tu o naše peníze. Kol. Kremser již dříve připomněl ohromné zatížení činží až k šílené výši 40%. Nejen že stát zrušil obecní daně, předstíral sociální péči na útraty obcí, poněvadž dnes se již musejí obce vzdáti přirážek, které spadají na činžovní daně, nýbrž on často donucujícím způsobem zvyšoval dávky zatěžující činžovní daň až do šílené výše 40%. Můžeme si dnes zjistiti skutečnost, že dělníci, mající stejný příjem a stejně velký byt, musejí platiti jednou 80, podruhé 800 Kč. Tak nespravedlivé jest zatížení, zavedené těmito donucujícími nařízeními.

Snížení obecních přirážek se odůvodňovalo nejčastěji tím, že má býti pomoženo průmyslu, že nemá býti poškozována jeho schopnost vyvážeti. Zdá se nám však, že tento jediný účel reformy obecních financí, zmírniti břemena průmyslu a udržeti tím jeho konkurenční schopnost, nebyl splněn. Zdá se nám, že k vůli přirážkám ještě žádný podnik nezastavil práci. Víme jen, že v době zákona o obecních financích nejen jedna továrna po druhé přestává pracovat, nýbrž že ani žádné přirážky nemohly tuto katastrofu ani zastavit ani zmírnit. Nejsou to tedy obecní přirážky, které tak tísní hospodářství, nýbrž příčiny jsou jinde, jak se zdá. Pan ministr financí získal by si o stát a hospodářství veliké zásluhy, kdyby obdobný zákon, jako pro obce, vydal i pro hospodářství státní, zákon, který by stejnou měrou omezoval výdaje státní, jako výdaje obcí. Můžeme mu jmenovati některé prameny příjmů pro tyto ministerské dotační fondy. Jistě by mohl pan ministr Viškovský ve své dřívější hodnosti diktátora pozemkového úřadu i ve své nynější hodnosti ministra války velmi velkými obnosy přispěti. Jak již v této sněmovně byla učiněna zmínka, byl zřejmý smysl posledního zákona zbaviti soukromý majetek pokud možná břemen a stále více a více zatěžovati práci. (Souhlas.) Dnes můžeme již konstatovati, že se nezdařilo zvýšiti příjmy obcí, že se nezdařilo příjmy obcí snížiti, že se nezdařilo omeziti obecní hospodářství s dluhy, ba že posledního zákona se přímo použilo k tomu, aby se ještě hospodaření s dluhy podporovalo, že se hospodaření s dluhy učinilo povinností. Činila se ta nejšílenější opatření. Vždyť hospodaříme dnes do té míry s dluhy, že žijeme z existence našich dětí. Příští generace nebude prostě moci hospodařiti. Dnes jest tomu tak, že výpůjčka na stavbu silnice, učiněná na 10 nebo 15 let, se musí učiniti na 30 nebo 40 let, takže silnice musí být do umoření třikráte obnovována a zadlužení jest tu trojnásobné. V jedné obci se nám stalo toto: Jelikož jsme měli samé výpůjčky na deset let, dohlédací úřad žádal, abychom z nich učinili výpůjčky 30 až 40leté. Odmítáme takovéto hospodaření, nehledě ani k tomu, že délka trvání výpůjčky závisí konečně i na věřiteli. Zvýšená umořovací částka musí být nyní opatřována novými výpůjčkami, umořování se musí dalšími půjčkami platiti, nehledě ani k tomu, že se nenajde žádný pořádný úvěrní ústav, který by přistoupil na takové šílené podmínky. I podle dřívějšího zákona měly dohlédací úřady určitý nárok na právo dozoru na obecní hospodářství. Pohádka, že socialistické strany nemají žádné odpovědnosti, musí již jednou přestati, neboť ani ve sněmovně není možno se obejíti bez spolupráce s nimi. Držení zavazuje, vedoucí postavení zesiluje pocit odpovědnosti, starý zákon však tento pocit umrtvuje stejně s touto novelou. Má býti nahražen strachem před trestem a tím, že příslušný zemský úřad pověsí sousto co možná nejvýše.

Tato novela nám beze sporu přináší v různých ohledech určitá ulehčení. To můžeme beze všeho přiznati. Přináší nám ulehčení nejen pokud se týče hospodaření na dluh, jest ovšem otázka, zda to bude v budoucnosti obcím požehnáním. Některé záruky subvencí a podpor pro práce, na něž dosud subvencí nebylo, přinášejí ulehčení i v tom směru, že červená tužka censorova nemůže v těchto kapitolách tak beze všeho řáditi, že zde mohou obce přece jen poněkud do toho mluviti. Nevím však, jak se zemské úřady, okresní a zemská zastupitelstva zhostí úkolu, vydati všeobecně platná pravidla pro obecní hospodářství a pro zdělávání obecních rozpočtů a doufám, že tomuto dílu vtisknou svou pečeť znalci ze zemských zastupitelstev a že je nepřenechají byrokracii. Jak se však poměry vyvinou, vydají-li zemská zastupitelstva v Čechách, na Moravě a na Slovensku pravidla nejen pro obecní rozpočty, nýbrž i pro podpory, jež se mají udržeti?

Omezení obecních přirážek, odůvodněné hlavně daňovou reformou, nám přineslo především odnětí 10%ního podílu na dani z obratu a přepychové. Touto novelou byla prolomena ztrnulá zásada nepřikazovati nic přímo obcím, zatím co zemská hlavní města, byť jen nepatrnou částkou, byla přímo z těchto peněz podporována. Při této příležitosti zdůrazňujeme ovšem požadavek, aby podíl z daně z obratu a přepychové byl přímo obcím přikazován, poněvadž není ani nutné, ani prospěšné, že se zavádí oklika přes zemské úřady. Pružný jest stále i pojem, že i podle novely se mají zaváděti vhodné poplatky a povinnosti. Jsme tomu povděčni, že novela nemluví o tom, že se mají vždy za všech okolností zavésti všechny poplatky a stupňovati k nejzazší mezi. To jest zajisté ulehčení proti dřívějšímu stavu. I když tu nejsou podle jmen vypočteny všechny pomocné prostředky, jež mají obce ke splnění mimořádných úkolů, jest tu přece jen ulehčením to, že jest tu zahrnuta v systém podpor i stavba cest, městských ulic atd.

Pokud se návrh dotýká rozpočtů a jejich úhrady, dosáhlo se tu ulehčení v tom směru, že tu nebyly jmenovány určité propadné lhůty, jak o tom již velmi důkladně promluvil předešlý pan řečník. Není však odůvodněno rozlišování ve schvalování rozpočtů. Nerozumíme, proč veliký počet rozpočtů, které dosud schvaloval okres, nyní musí jíti k úřadům zemským. Jest to zhoršení dosavadního stavu, hlavně proto, že zemský úřad bude nyní přezkoumávati i rozpočet, kde se činí nároky na příděly ze zemských peněz, a tu může míti právo přezkoumání jen ten účel, aby byly učiněny určité změny nebo škrty v položkách.

Domníváme se, že největším krokem zpět jest tu ustanovení o místních školních radách, resp. o jejich rozpočtu, a to hlavně proto, že se usilovalo, aby byla v nynějším stavu učiněna změna právě opačného směru. Kdo si přeje svobody škol - a my věříme, že boj o samosprávu se musí sledovati a vésti hlavně v oboru školství, kde jeden z dřívějších ministrů školství již samosprávu ohlásil, třeba že pan ministr dr Dérer se o tom neumí ani slůvkem zmíniti - nesmí pronésti ani slova o dalším ještě omezení již tak dosti skrovných svobod místních školních rad. Již proto nemůžeme přijmouti toto ustanovení, poněvadž o odporu místní školní rady nerozhoduje okresní školní rada, nýbrž okresní výbor. V tomto požadavku se ztotožňujeme se všemi organisacemi učitelskými a doufáme, že co nejdříve nastane změna, nebo že dnes bude přijat návrh jednající o tom. Více, než pouhá vada krásy tohoto zákona i novely jest, že tu není dosaženo kýženého stavu stejnoměrného zatížení všech obcí v republice, aspoň při obecních přirážkách, ba že tu ani není snaha ho dosáhnouti. Mluvil jsem o tom již navazuje na výklady předchozího řečníka, i o našem stanovisku k návrhu zavedení anglického systému. Každá novela, která chce dáti obcím finanční výsost, a nechce je trvale omezovati, musí jim nejen ponechati dřívější dávky, nýbrž i provésti daňové vyrovnání mezi státem a samosprávnými svazky. To jest opět možno jen vzájemným přesným vymezením úkolů. Minimální požadavky, které musíme kromě dříve podaných návrhů přednésti v zájmu obcí a jejich pracujících obyvatelů, jsou přímé přikázání podílu z daně z obratu, plné přikázání dávky ze zábav a daně z přírůstku na majetku, vyloučení školního rozpočtu z obecního hospodářství, zvýšení všech státních subvencí nejméně na 35%, poskytnutí sanačních půjček, zrušení činžovních přirážek a přikázání 20%ního podílu z daně z příjmů.

"Zákon o úpravě financí samosprávných svazků byl porušením obecního hospodářství a obecní samosprávy. Protisociální působení občanského bloku zasáhlo nejen sociální politiku, nýbrž i samosprávu na nejcitlivějším místě. Způsobilo nejen občanstvu těžké hmotné škody, nýbrž oloupilo i demokracii o kus jejího živého obsahu."

Stavíme se za tato slova úvodníku "Sozialdemokrata". Ne však za důsledky, které vyvozuje z toho pro tuto novelu, neboť my výslovně zdůrazňujeme, že se tu důsledně i v této novele pokračuje v centralisačním systému. I když tu znamenáme určitý pokrok a zavedení některých ulehčení, přece není tento návrh bez těžkopádností a nejasných ustanovení.

Vůbec se nedbalo oprávněného požadavku opětného zavedení finanční výsosti obcí a tím i možnosti spořádané samosprávy.

Nechť se ve vládním táboře vystřídají jakékoliv většiny, povedeme, stavíce se neochvějně za tyto požadavky, dále boj o svobodu obcí, přes poznání, že část těch, kteří dříve za ni bojovali, stojí nyní na druhé straně; neboť každý, kdo touží po samosprávě naší vlasti a jejích obyvatelů, musí žádati si i svobody obcí. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Adámkovi.

Posl. Adámek: Slavná sněmovno! R. 1921 měli jsme zvláštní situaci finanční v našem státě a proto také v měsíci srpnu za velikých tepel museli jsme projednávati v tomto parlamentě pěknou "kytičku", t. zv. malý finanční plán. Situace státu toho vyžadovala, muselo to býti. Při tom v malém finančním plánu vklíněn jest také jeden zákon, který dotýká se hospodaření samosprávy. Doba uplynula, přišel r. 1927, dělali jsme větší zákony finanční, dělali jsme daňovou reformu, ke které připíná se zákon o stabilisačních bilancích a ku které byl také připjat zákon č. 77, zákon o hospodaření samosprávných svazků.

Uplynuly 3 roky, máme rok 1930 a máme před sebou opět takovou malou kytičku finančních zákonů, musíme zase tomu státu dávat co potřebuje, musíme státu přinésti, co od nás žádá. Projednáváme tady zvýšení daně z piva a zvýšení zvláštní daně výdělkové. Prodlužujeme zákon o dávkách za úřední výkony a konečně čtvrtým zákonem upravujeme - po třetí - hospodaření samosprávných svazků. Ony předchozí dva zákony, týkající se úpravy hospodaření samosprávných svazků, byly provisorní, nikoli definitivní, ale já myslím, že dnes projednávaný zákon může býti tím méně nazván definitivním, čím byly provisornější ony dva, neboť to, co děláme dnes, myslím, že za nedlouho budeme nuceni opravovati zase.

Nebudu se zabývati zákonem o zvýšení daně pivní, nejsem mluvčím pivovarů, nemám práva hájiti toho, kdo mne o obhajobu nežádal, mohu se dívati toliko na zákon se stanoviska státního a se stanoviska národního hospodářství. A tak se také na ten zákon dívám.

Předloha nebyla přijata ve výboru tak, jak nám byla předložena. Pan ministr financí musí přijíti ke svému! - Svatá pravda! Zákonem, kterým opravujeme § 79 zákona o přímých daních, zvyšujeme zvláštní daň výdělkovou. Pan ministr financí chce míti své do státní pokladny - má k tomu svaté právo - a proto, když my zákonodárci vzali jsme z té pokladny jinými zákony to, co tam měl, je nyní naší povinností obstarati zase do této pokladny to, co tam chybí. A když jsme měli odvahu hlasovati pro zákony, které zatěžují státní pokladnu a ztrpčují život strážci státního pokladu, musíme míti zase odvahu hlasovati také pro zákony méně populární, méně líbivé. A v té situaci jsme dnes.

Zůstanu toliko u prvého z těch zákonů, u zákona o hospodaření samosprávných svazků, a to proto, že když jsem v r. 1927 byl zpravodajem rozpočtového výboru a tenkrát přes všechny námitky a posměšky hájil předlohu tak, jak se na ni výbor usnesl - tady v těch místech bylo na mne pokřikováno "funebráku, hrobaři samosprávy". Ale já jsem si byl dobře vědom toho co dělám, a byť bych tehdy nebyl souhlasil se vším, co v zákonu bylo, hájil jsem jej tak, jak se na něm výbor usnesl, neboť bylo mojí povinností, abych to učinil. A dnes přihlásil jsem se ke slovu, abych o tomto novelisovaném zákoně pronesl mínění své - a doufám také mínění celé strany.

Už v §u 1 měníme zákon podstatně. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) R. 1927 ustanovili jsme zákonem v §u 1 limit přirážek 200% pro obce, maximálně 300% v určitých případech, když obec potřebuje platiti anuity a úroky z dluhů dříve učiněných na podniky v obci všeobecně prospěšné - takto to bylo terminováno - a teď zákonem dovolujeme obcím zvýšiti limit přirážek na 250%, za zvláštních okolností až na 350%.

Nebude snad na škodu, když se podíváme na daňovou základnu, oč vlastně jde, o kolik tu jde. Nemáme v našem státě ještě řádné statistiky, abychom mohli konstatovati, kolik přirážek se kde vybírá. Nemůže tedy nikdo říci: Tamta obec je postižena, tato není. Když jsem referoval o zákoně, řekl jsem, že jsem si vědom, že budou postiženy malé obce, a že města nebudou tímto zákonem postižena jako obce malé. Doposud mně toto tvrzení nikdo nevyvrátil a zase jen opakuji, co jsem tehdy tvrdil.

Dostali jsme přílohu k tisku 703. V ní stojí, že pozemková daň činila r. 1928 v celé republice 68,008.523 Kč - to je v předloze, která nám byla dána na poslanecké stolky a my jako poslanci jsme povinni věřiti, že co se nám předkládá, je pravda. Pozemková daň, resp. její základna byla podle zákona č. 76/27 zvednuta poměrně asi o 59%, poněvadž r. 1926 vynášela v celé republice 42,720.302 Kč. Dobrá, toto se nám předložilo, to je pomůcka k projednávání zákona o hospodaření samosprávných svazků. Mluvím se stanoviska člověka venkovského, se stanoviska samosprávného pracovníka, kdysi v okresu a po léta v obci, tedy mám právo podívati se do útrob zákona, jakož i toho, co se žádá.

Domovní daň třídní, která se vybírá v obcích - poněvadž daň činžovní se platí ve městech a daň třídní se vybírá na vesnicích, po př. daň činžovní také, ale v menší míře - činila podle přílohy k tisku 703 v celé republice 20,141.189 Kč. R. 1926, před účinností zákona č. 76, činila 11,321.780 Kč. Tedy zákonem č. 76 zvedli jsme základnu této domovní daně o 77.89%. Daňovou reformou zvedli jsme daňovou základnu a proto jsme také mohli omeziti výši přirážek k této daňové základně vybíraných. Dělali jsme to, co za daných poměrů bylo dobré, zdravé a potřebné.

Vezmu jinou, a zase úřední statistiku o té dani. Když jsem dnes probíral zprávy Státního statistického úřadu, tedy zase úřední statistiku, nalezl jsem, že r. 1928 činila pozemková daň v Čechách 63,101.127 Kč, v celé republice 116,070.100 Kč. To je diference 100%. Čemu mám věřiti, nevím. Je pravdou, co nám předložilo ministerstvo financí, jako přílohu k tisku 703, nebo je pravdou, co předkládá Státní statistický úřad ve svých zprávách?

Domovní daň třídní v Čechách podle zpráv Státního statistického úřadu vynášela roku 1928 10,127.477 Kč, v celém státě 17,773.290 Kč. Zde je zase diference. Mně nepřísluší vyšetřovati, kde tyto diference jsou, jen poukazuji, že zde skutečně jsou a že nemáme žádné statistiky, o kterou bychom se mohli opříti, když projednáváme tak důležitý zákon, jako je zákon o hospodaření samosprávných svazků. Nevíme ani přesně, kolik je té daně, natož abychom věděli, kolik se k ní vybírá přirážek.

Nutno přihlížeti také k tomu, že přirážky komunální se vybírají nejen k těmto daním, pozemkové, domovní třídní, nýbrž i k dani činžovní. Je přerušeno projednávání zákona o bytové péči, ve kterém se praví, že k činžovní dani smí býti vybírána přirážka 200% i tenkráte, když ostatní přirážky komunální l dani pozemkové, třídní domovní a ostatním, které komunálním přirážkám podléhají, budou vybírány vyšší, případně 350%. Přirážky se tedy vybírají i k dani činžovní. Komunální přirážky se vybírají také k všeobecné dani výdělkové, ke zvláštní dani výdělkové a k dani rentové. Nikdo nebude tvrditi, že venkovský člověk neplatí daně a přirážky k těmto daním. Víme, že na venkově žije řada lidí, kteří nemají svou existenci jen z polí, že mají také zaměstnání vedlejší. Jsou to venkovští živnostníci, a právě ti jsou biti poměrně ještě více než živnostníci v městech, žijící za podmínek výhodnějších a lepších, poněvadž venkovským živnostníkům započítá se ke zdaňovací základně výdělkové daně také výnos z polí a domků. Tito lidé platí přirážky, a my dnes jednáme o zákonu, kterým se mají přirážky zvýšiti až na 350%. Projednáváme to v době, kdy všichni mluvíme o tom, že je třeba zahýbati vlnou zlevňovací. Chceme, aby ceny všeho klesaly a ukazujeme tu i onde na drahotu. My zemědělci odvoláváme se na nízké ceny našich produktů, na jejich neprodejnost, porovnáváme, za jaké ceny jsme prodávali r. 1927, kdy jsme limit dělali, a zač prodáváme dnes, kdy limit zvyšujeme a rušíme. V této době hospodářské mizerie, tísně, deprese - jmenujte to, jak chcete - zvyšujeme venkovskému lidu břemena! Nevím, kdo a jak bude toto před venkovským poplatníkem moci obhájiti. Nestačí napsati článek do novin, že za daných poměrů je to správně uděláno. (Posl. Novotný: Dávky nejsou břemena?) Já k těm dávkám ještě přijdu, já se jim nevyhnu.

Nestačí omlouvati to slovy: Nemohli jsme nic dělati. Já prostě nevěřím, že limit přirážek je ten kámen moudrosti, kterým se krise samosprávných svazků vyřeší. Ale k tomu dojdu ještě později.

Je zde ještě jeden moment, který musí býti brán v úvahu, když projednáváme zvýšený limit obecních přirážek. Prohlížel jsem statistiku zadluženosti a vzal jsem za podklad úřední statistiku Stát. úřadu statistického, kde se mluví o zadluženosti r. 1928. Tam jsem zjistil, že nedoplatky za kupní cenu nemovitostí přibylo co do počtu, nikoliv co do hodnoty, v Čechách 4.543, v celé republice 6.114, a pro venkovský majetek, jak je tam nadepsáno v kolonce "převážně venkovský majetek", bylo těch položek zadluženosti 5.072.

Jsou nová zadluženi hypotekární z titulu: exekuce, pozůstalostní dluhy. Úhrnem nových zadlužení v Čechách je 100.193, v celé republice 152.730, a jen u podniků zemědělských 128.814. To je důkaz, že na venkově u zemědělců zadluženost stoupá.

Hypotekárního zadluženi v r. 1928 bylo celkem 74.124 a jen z titulu exekucí 32.486.

Zadluženost může vzniknouti také změnou držebnosti. Podnik se převede, venkovský člověk prodá a jiný koupí. Vznikne nedoplatek. Takovou změnou u podniků venkovských vzniklo nedoplatků čili zvýšilo se zadlužení o 3.134,179.000 Kč, v celém státě to dělalo 5.015,265.000 Kč. Zadlužení toto povstalo smlouvami kupními, nucenou držbou, postupy, odúmrtím. Ale nová zadlužení také vznikají nedoplatky kupní ceny, hypotekární zápůjčkou, exekučním vkladem, záznamem atd., což na venkově bývá dosti obvyklé u zemědělských podniků, a to je vyznačeno obnosem 2.542,173.000 Kč.

Z celkového zadlužení ve státě z těchto titulů je 5.648,945.000 Kč. Myslím, že je tu celá polovice hypotekárních zadlužení u venkovských podnikatelů. Nikdo nebude tvrditi, že hospodářská léta 1927 a 1928, z nichž toto zadlužení se resultuje, byla katastrofální. Tehdá byla cena u zemědělských produktů daleko vyšší, než je dnes. Ale budiž dán průchod pravdě. Něco bylo na dluhy splaceno. Byl bych nepřesný, kdybych ta úřední čísla neuvedl.

Oddlužení v r. 1928 činí u venkovských podnikatelů 783,087.000, z celkového obnosu v celé republice 1.798,429.000. Poměr není zachován. Zadluženost byla 50% z celkového obnosu, jak jsem jej uvedl 5˙5 miliard, oddlužení 783 mil. Kč. Důkaz nový, že venkov se zadlužuje a my přicházíme se zákonem, kterým ještě tuto situaci venkovského člověka zhoršujeme.

Chcete-li věděti, kolik je hypotekárních dluhů podle úředních dat na zemědělské podniky, i to mohu říci, pokud statistika o tom povídá:

Venkovské objekty hospodářské byly zadluženy hypotekárně r. 1924 8.985,437.000 Kč, r. 1925 bylo hypotekárních dluhů na venkovských objektech 10.095,772.000 Kč, r. 1926 již 11.226,149.000 Kč, r. 1927 12.691,951.000 Kč a r. 1928 zadlužení již stouplo na 14.451,037.000 Kč.

Myslím, že toto stojí za úvahu, je-li potřebno, je-li zdrávo zvyšovati břemeno těm, kteří pod břemenem klesají. A je nutno také zamysliti se nad teorií našeho ministra financí, který hlásá: Břemena jen potud ukládat, pokud nosnost, poplatní schopnost poplatníkova to snese. Myslím, že již jsme tam, kde nosnost schází, kde již pod nosností břemene klesáme. (Posl. Juran: A fary jsou osvobozeny od daní na základě kongruového zákona!) Pane kolego, jste léta poslancem, máte možnost do zákonů mluviti, máte-li něco proti zákonu, měl jste možnost to uplatniti tenkráte, když se zákon projednával.

Bylo mi nadhozeno p. kol. Novotným něco o těch dávkách. Nyní k těm dávkám přijdu. V zákoně, tuším č. 31 z r. 1921, kde se upravuje hospodaření obcí, samosprávných těles, máme již vyjmenovánu řadu dávek, které obce mají předpisovati a vybírati. Zákon č. 77 držel se této směrnice tohoto starého zákona z r. 1921 a budoval na něm dál a tam, kde nestačil limit přirážek předepsaných k uhrazení schodku obecního hospodaření, bylo nařízeno funkcionářům, správě obcí, aby vybíraly ty neb ony dávky. Jsme u otázky, je-li lepší systém dávek nebo přirážek. Řeknu, že systém přirážek je pohodlnější, nevyžaduje žádné napínání mozku, není třeba při tom mysliti, daň je předepsána a přirážky se automaticky předepíší a vybírají k dani předepsané státem. To není žádné umění, větším uměním jest odhadnouti, kde je možno dávku vybírati a jak vysoká jest nosnost a schopnost toho, na kterém se to žádá. Nehájil jsem nikdy šablonovité předpisování dávek, a kde byl můj dosah, varoval jsem všude před případnými ztřeštěnostmi, které by mohly snad vyvěrati z neznalosti tendence zákona.

Dávky. Přirážky. Mám před sebou předlohu zákona. Ve zprávě výborové - abych nebral předlohu, kterou jsme dostali k projednání do výboru rozpočtového - čteme v odst. 5 §u 10: "Ministr financí v dohodě s ministrem vnitra může rozděliti městům, která jsou sídly zemských úřadů a vybírají nejméně 210%ní obecní přirážku k daním přímým uvedeným v §u 1, odst. 1 mimo daň činžovní příděl z daně z obratu a přepychové až do nejvyšší roční částky 10 mil. Kč. Jednotlivé město může z této částky obdržeti nejvýše podíl, určený poměrem počtu jeho obyvatelstva podle posledního úředního sčítání lidu k úhrnnému počtu obyvatelstva všech měst, která jsou sídly zemských úřadů."