To jsou hrozné účinky zákona o obecních financích, který byl opravdu zločinem proti samosprávným tělesům. Nyní má nastati řešení, avšak my nejsme s takovým řešením srozuměni a spokojeni, ono jest řešením jenom přechodným; daleko není tím, co požadujeme. Ve výpočtech ministra financí je díra, která není vysvětlena. Vezměte opět výkazy, jež máte před sebou. Z nich vysvítá, že schodek zemského hospodářství v Čechách činí 27˙6 milionů, že schodek u obcí činí 29˙6 milionů, dohromady 57˙2 miliony. To všechno dohromady má býti uhrazeno daní z piva. To zůstává nevyřešeno, poněvadž pan ministr financí uznal jenom 182 milionů, to je částka, která zbývá jako neuhrazený schodek po všech škrtech v rozpočtech. O škrtnutých 336 milionech není ani řeči. Bude to tedy tak, že nejvyšší hranice přinese zlepšení, avšak ještě nedojde k úplnému zhodnocení rozpočtů v obcích na výši nezbytně nutnou. Co nejvíce tísní obecní a okresní správy, to jsou odpisy daní. Pan Krumpe mluvil také o odpisech daňových. Mostecký okres je jistě jedním z nejrázovitějších příkladů, jak se projevují účinky daňových odpisů. Město Most má přirážkovou základnu 1,108.232 Kč a město Most má vraceti 8 1/2 milionů přirážek. Ještě křiklavější je to v malé vesnici Souši - uvedu také českou obec, aby se nemyslelo, že je tomu tak jen v obcích německých. Obec Souš v mosteckém okrese má ze tří čtvrtin většinu českého obyvatelstva, je vesnicí čistě hornickou a má daňovou základnu 21.432 Kč a má vraceti 2,400.000 Kč přirážek. Nedovedu si představiti, jak to tam udělají. Kdepak jsou přeplatky daní? Povstaly prostě tím, že předpisy daní jsou tak velké a svého času udal berní úřad daňovou základnu obcím, které neměly daně ještě odepsány, a nyní byly podle toho vypočítány přirážky, a poněvadž ministerstvo financí daně odepsalo, žádají podniky snad zaplacené částky zpět, a ty mají vraceti obce. Pan ministr financí sdělil, že daňové nedoplatky r. 1926 činily 4978 milionů, a při své poslední řeči v rozpočtovém výboru při projednávání státního rozpočtu na rok 1931 vyjádřil se velmi radostně, že daňové nedoplatky za rok 1929 činí jen 2725 milionů, že tedy klesly o polovici. Myslím však, že nebyly zaplaceny, neboť týmž dechem se říká, že v r. 1929 bylo odepsáno daní 466 milionů a z toho 367 milionů na základě odvolání, tedy nikoliv podle zákonných předpisů. Podle těchto bylo odepsán o ne celých 100 milionů, na základě odvolání naproti tomu 367 milionů.

Vedle účinků zákona o obecních financích bylo ještě jedním hlavním zlem, že obce upadaly, a má-li v obcích dojíti k ozdravění, pak jim musí býti dáno při daňových odpisech právo je spoluurčovati, jež však nesmí býti jen v té formě, aby obecní finanční komise směla říci jenom ano nebo ne, nýbrž aby měla také právo mluviti, vyšetřovati a aby její veto mělo při daňových odpisech také určitý vliv. Dnes je to právo jen na papíře. Daňové odpisy musí přestati, neboť se domnívám, že všichni ti, kdož nechtějí platiti daně, jsou přesvědčeni, že když se podá odvolání, ministerstvo financí už něco sleví. (Posl. dr Schollich [německy]: Byly nám však předepsány nemožné daně!) V rozpočtovém výboru jsem také mluvil o projednávání daňových odpisů. Mělo by se jen dojíti k jinému systému. Několik velkých pánů by křičelo. Nyní se přidělí berním úředníkům hromada spisů a tak se rozhoduje nikoli podle obsahu, nýbrž jen podle poctu a tento počet spisů musí vyříditi v určité době, ať jsou v tom už spisy velké či menší, na tom nezáleží, na druh se nehledí: dostane 30 až 50 spisů a musí je prostě ve 14 dnech vyříditi. Z toho může vyjíti jen práce šablonovitá. Ve starém Rakousku, které nebylo vždy dobrým příkladem, dělalo se to rozumněji. Z berních úřadů, kde byli zvlášť velcí poplatníci, byl na příklad k firmě Petschek a Weinmann do Ústí n. L. k vyměření daní delegován vlastní berní úředník, ten měl daňové přiznání ve 3, 4 až 6 týdnech důkladně zpracovati a daně předepsati. Proč se dnes neužívá tohoto systému? Je to myslitelné, aby město Most dostalo od mostecké horní společnosti, která má 29 dolů, sídelní tangentu 20.000 Kč a v téže době ze státních dolů - to bylo v r. 1926 - od státního horního ředitelství, které má jen 4 doly, sídelní tangentu 250.000 Kč? Není přece možno, aby to bylo správně zpracováno. Státní horní ředitelství nemá ovšem zájmu na tom, aby něco zamlčelo a předložilo bilanci tak, jak byla. Mostecká horní společnost má však důvod, aby mnohým věcem dala zmizeti, ba ještě více než zmizeti, když u 29 dolů vychází sídelní tangenta 20.000 Kč a u 4 dolů sídelní tangenta 250.000 Kč.

Chci ještě promluviti o jednom ustanovení nové předlohy, t. j. o změně dotýkající se školského rozpočtu. Tyto změny v rozpočtu školském projevují se ve dvou směrech, v nichž se posuzují. Jedním jsou učitelské organisace, které jsou proti, a druhým jsou ti správci obcí, kteří jsou pro to, aby to zůstalo tak, jak je to v novele, aby tedy zase obecnímu zastupitelstvu jako korporaci, která má opatřiti věcný náklad na školu, bylo přiznáno právo rozhodovati. Naše strana je toho mínění, abychom se všude stejně, ať už v místní školní radě nebo v obecním zastupitelstvu, domáhali práva na školství. Tu pak uvidíme, jak právě ty kruhy, které nám vytýkají, že nyní zákon o obecních financích nepřináší vše co očekávali, jak právě ty kruhy nyní tím, že se všechna odpovědnost přenáší do obecního zastupitelstva, budou musiti nésti v obecních zastupitelstvech odpovědnost a dbáti o to, aby škola byla opatřena vším, čeho potřebuje. Budou musiti ukázati, jak dalece jsou nakloněni školám a budou se o ně starati v obcích, poněvadž ponesou všude odpovědnost. Předloha má přednosti, když přináší uvolnění nejvyšší hranice přirážek a když odstraňuje vyrovnávací fond. K tomu, co řekl pan Krumpe, bych jen poznamenal, že by bylo dobře důkladně pročísti předlohu, než se o ní mluví nebo než se kritisuje, neboť pak by shledal, že předloha obsahuje podstatné, rozhodné zásadní změny, a snad ho bolí srdce, že vůbec zmizely odstavce 6 až 8 §u 3, poněvadž v děčínské obecní radě už nebude tak příjemno hráti si na sociálního pracovníka, když se má nésti odpovědnost. (Výkřiky posl. Krumpeho.) Byl jste trochu slepý, když jste četl osnovu. Jedním z nejdůležitějších bodů je, že byla úplně odstraněna pětina ošetřovného u duševních nemocných a u nemocných v nemocnicích omezena na 4 týdny. Podle účinků finančního zákona jsme udělali zkušenost, že ve zcela malých venkovských obcích, když měly jednoho ošetřovance v ústavě choromyslných, náklady naň činily více než 200% obecních přirážek. Již z této položky vyplývá, jak byli tehdy pánové duchaplní, jak na nic nemysleli, když se o tom usnášeli.

Dále je podstatnou změnou - a to jest rozhodující a bylo také uznáno odborníky svazu samosprávných korporací - že je to první zákon v Československu v obecním zřízení, že v budoucnosti, nebudou-li rozpočty včas vyřízeny okresním a zemským úřadem, vstupují v právní moc bez vyřízení. To nám dává ochranu, že budoucně obecní rozpočty, jež má projednávati okres, musí býti vyřízeny koncem února, a zemí koncem března, aby tak byl dán rozpočet obecní správě.

Nyní k uklidnění pánů, kteří tolik kritisovali, mohl bych citovati výrok, který pronesl dr Seifert, který jest jistě uznáván v Československu jako autorita všemi lidmi, kteří něco rozumějí z obecní správy a zabývali se takovými věcmi, v přednášce v Teplicích před správci obcí bez rozdílu stran: "Namítá se sice ještě tu a tam, že nepřišel dosud čas k novelisaci, že schází ještě spolehlivá statistika o obecních financích, že předpisování a vybírání daní není dosud v běžném a že stále ještě se výplaty na daně a přirážky zapisují na státní daně, k nimž nejsou povoleny přirážky. Tyto námitky jsme kdysi uplatňovali proti zákonu z roku 1927, aniž jsme došli tím porozumění nebo jen sluchu v těch vrstvách, které za každých okolností chtěly vymoci snížení daňového břemena na úkor samosprávy. Není třeba nyní, kdy zákon z roku 1927 zcela zřejmě ztroskotal, uváděti tyto důvody, směřující proti zákonu, nyní i proti jeho novelisaci." Tím je pánům zcela jasně řečeno z povolaného místa, že jejich argumenty nejsou nyní vhodné, že byly sice svého času předneseny, avšak oni jich nedbali. Druhé zjištění zní takto: "Vždyť byla osnova doručena zájmovým svazům k vyjádření a tvořila podklad ankety, která se konala v červnu v ministerstvu financí. Při této anketě se ukázalo, že se celá samospráva postavila v jednotné frontě k osnově a podala souhlasné pozměňovací návrhy. Kdežto při projednávání zákona z r. 1927 aspoň našemu svazu nebyla poskytnuta příležitost jednati se stranami parlamentní většiny o obsahu osnovy, bylo tentokráte svazu umožněno uplatniti své názory a návrhy. Tak se podařilo dosáhnouti zlepšení osnovy v bodech nikoli nepodstatných. Nelze popírati, že osnova přináší podstatná zlepšení proti zákonu z roku 1927." To ať si dají pánové říci. V r. 1927 nebyly svazy samosprávných těles, odborové organisace pro otázky obecní správy ani slyšeny od stran většiny tehdejšího občanského vládního bloku, naproti tomu jsme nyní dosáhli toho, že byly přibrány svazy k anketě, aby se tam vyjádřily, a svazům se podařilo vymoci řadu zlepšení v předloze. Podle našeho názoru tedy je tato osnova krokem, který přispívá ke zlepšení zákona z r. 1927 o obecních financích, nepřináší však řešení úplného. K tomu, aby se provedla pronikavá reforma obecní správy, potřebujeme statistického zpracování a musí býti umožněno, aby byla otázce obecní správy vůbec jakož i správy okresní věnována větší pozornost, aby zde byla sebrána statistická data, aby se z nich zjistilo, jak vypadají úkoly a potřeby těchto svazů, neboť jen tak budeme si moci učiniti objektivní úsudek, podati úsudek prostý jakékoli zaujatosti, aby bylo dáno svazům právo, na něž mají nárok. Víme, že se v mnohých státech zabývají obecním problémem. Zaměstnává se tím Anglie, Německo, Rakousko. Je to problém těžký, avšak nutno opatřiti předpoklady pro jeho řešení, aby snáze mohl býti vyřešen. Domníváme se, že musíme míti spravedlivé rozdělení příjmů mezi státem, zemí, okresem a obcí. Vedle této reformy obecní správy musí jíti paralelně vybavení z dluhů obcí a okresů. Představte si, že podle výkazů státního statistického úřadu ze 14 obcí spotřebuje 7 více než čtvrtinu svých příjmů na úroky a amortisaci dluhů. V rozpočtových položkách vydává se tedy více než čtvrtina na úroky. V průmyslových městech v německé části Čech, na př. v Ústí n. L. a Teplicích, spotřebuje se více než 7 milionů Kč na úroky. Kdyby obce měly tyto peníze k disposici, za jaké ohromné sumy by mohly prováděti investice a vytvářeti hodnoty. Vezměme na př. město Plzeň, jejíhož starostu zde vidím seděti. Plzeň vydává ročně 10 až 11 milionů na amortisaci a úroky. Jak nesmírné částky se tu opatřují. Aby se pomohlo obcím, nutno provésti vybavení z dluhů. Domníváme se, že kdyby byla v celém státě k přímým daním vybírána stejná přirážka, že by měla bez zvyšování mnohem větší výnos než dnes, protože obce dnes vybírají pro sebe přirážky zvlášť. Vezměme obce, kde jsou velké průmyslové podniky. Je celá řada obcí, kde starosta jde s rozpočtem do kanceláře příslušného podniku a řekne: "Rozpočet dělá v tomto roce půl milionu korun." Podnikatel zaplatí tento půl milionu a vyjde z toho mnohem laciněji, než kdyby obec od něho vybírala přirážky. Kdyby v celém státě byly ve všech obcích vybírány stejnoměrně přirážky, byl by výsledek podle výpočtů, sestavených při 200% limitu ve státě o 600 milionů větší. Šlo by tu jen o spravedlivé rozdělení na jednotlivé obce.

Kdyby se používalo anglického systému, kde se rozdělování děje podle počtu hlav, podle délky obecních silnic, podle kulturních a sociálních potřeb obce, pak by takové rozdělení také obci prospělo. My potřebujeme úplné změny daňových sazeb, poněvadž ty dnes nevyhovují, avšak vedle změny zákona o obecních financích také bezpodmínečně změny správní reformy, neboť i když zvýšíme limit, podrží-li moc ve státě dále byrokracie, pak nenastane důkladná změna ve správě. Buďme si vědomi toho, že nejlepší zákon, který zde odhlasujeme, zákon o stavebním ruchu, i když to parlament myslil nejlépe, bývá byrokracií zmařen. Jedno oddělení zemského úřadu může jej zmařiti. Podívejte se do 40. oddělení českého zemského úřadu a uvidíte, podaří-li se tam uvolniti stavební plán jedné obce. Pro tento zákon stanovili jsme lhůtu do 31. prosince 1930. Zemský úřad se o to nestará. Před nedávnem jsem tam intervenoval a bylo mi sděleno, že referent byl 5 neděl nemocen. Proto zůstalo všecko ležeti. To byla omluva. Kdyby byl referent zemřel, nebyl by ten spis vůbec vyřízen. Vliv byrokracie nutno zlomiti. Vezměte okres duchcovský, vzorný příklad v Československu. V čele okresní hejtman Mann. V r. 1927 byly provedeny volby do místního zastupitelstva ve Střelné u Košťan. Obec Střelná patří se 6 jinými k obci Jeníkovu. Od r. 1927 není dosud vyřízen rekurs proti těmto volbám. Patrně se spis u okresního hejtmanství v Duchcově ztratil. Pan Mann se považuje za samovládce, který může dělati, co chce. Opakuji, nutno zlomiti vliv byrokracie. Zlepšila se správa okresů v posledních třech letech? Byla správa okresů horší v době, když jsme měli předsedy volené? Nechcete jen míti sociálně-demokratické předsedy. Proto byl v čelo postaven okresní hejtman, avšak tím se neudělalo nic jiného, než že správa byla ubita a okresu způsobena nesmírná škoda. Bez jakéhokoli smyslu pro sociální zařízení, bez jakéhokoli citu pro nějaký sociální čin. Máme okresní nemocnice, máme útulky pro rodičky, sirotčince a máme to všechno přenechati byrokratické moci, která posuzuje to všechno se strnulého hlediska paragrafu? Proto nutno správní reformu změniti v tom smyslu, že se zruší jmenování, že budou odstraněni předsedové úředníci a nahrazeni předsedy volenými. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Naše mínění je toto: čím svobodnější správa obcí a okresů, čím demokratičtější její zařízení, tím lépe pro stát, neboť volný stát bude jen tehdy, bude-li také obec volná. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Schubert. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Schubert (německy): Dámy a pánové! Pan kol. Špaček, zámecký pán mého města, měl zde včera opět jednu ze svých známých nenávistných řečí, řeč, ve které velmi vychvaloval polské hospodářství, v níž nebylo nic jiného, kromě hanění těšínských Němců. Výslovně včera ve své řeči prohlásil, že jest proto tak rozhořčen, že v Polském Těšíně již nadobro zmizely všechny známky dřívějšího německého panství, zatím co v Českém Těšíně nejen že německá menšina vyvinuje činnost, nýbrž jest tu možno pozorovati i vzrůst německého živlu. Použil tu slov, že polský postup proti Němcům jest důkazem, že Němci se stanou dobrými státními občany jen tam, kde se s nimi bezohledně nakládá. (Výkřiky.) Byly doby, kdy se velmi usilovalo o získání těšínských Němců. Byl čas, v r. 1918, kdy se Němcům slibovalo všechno možné, jen aby se prohlásili pro tento stát, a dnes tu není pro tyto Němce než nenávist, osočování, přání zdecimovati je, zmenšiti jejich počet a poškoditi jejich hospodářství. Pan Špaček nemá příčiny říkati, že Němci jsou jen tam dobrými státními občany, kde jsou utiskováni. I ve Fulneku učinil pokus vystoupiti proti mému německému městu a jeho obyvatelstvu a útočiti na jeho staletá práva. (Posl. inž. Jung [německy]: Dostal tam za pár korun zámek o výměře 12 ha!) Zcela správně! Vybojovali jsme si proti těmto jeho útokům vítězství a pan Špaček je dnes ve Fulneku skromnější a o hodně skromnější. Týž muž, který tak veliké lesní bohatství, ve kterém dal už pět let napřed káceti lesy, jen tím mohl získati, že se s potvrzením kupní smlouvy tak dlouho čekalo, až měl dosti peněz, aby toto panství za směšnou cenu koupil, týž muž nyní bojuje proti Němcům na našem území tím, že pozemky a půdu, kterou dostal za fatku, prodává německým sedlákům zpět za těžké, lichvářské peníze. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Dnes pan posl. Špaček již přímo i nepřímo veřejně nabízí své lesní panství ke koupi, a dá-li mu za ně nějaký Němec pár milionů, jest koupě hned hotova. Odmítáme proto výpad pana Špačka proti Němectvu a myslíme, že právě muž, který již při svém příchodu chtěl ve Fulneku proti všemu právu omezovati práva starousedlého obyvatelstva, nemá právo starousedlému Němectvu spílati.

Přistupuji nyní k projednávanému návrhu zákona. Ohledně daně z piva jsme i my toho mínění, že tato daň jest zcela spravedlivá a že jest nutno bráti při tomto návrhu ohled na to, že vyššího příjmu má se dostati fondům resp. zemím, aby účinněji než posud podporovaly obecní hospodářství. V době, kdy nejvíce klesly ceny chmele a ječmene, měl pivovarnický kapitál zisky 200 milionů korun a dnes se to již nedá přezkoumávati, jestliže páni ujišťují, že jen proto nepřipustili snížení cen piva, že mělo přijíti zvýšení daně z piva. Jisto jest, že tato daň jest nejen odůvodněná, nýbrž že najde i plného porozumění a podpory všeho obyvatelstva.

Vyslovili jsme již při poradách o tomto návrhu přání, aby ustanovení, podle kterého se nezvyšuje cena piva jak hostinským, tak odběratelům, bylo vskutku i v praxi udržováno a ne změněno v opak. Projevili jsme při poradách o návrhu přání, aby byla ponechána k ochraně malých pivovarů opět dřívější 5 a 10%ní sleva pivní daně. Již proto jsme zdůraznili toto přání, že se tento systém po celá desetiletí osvědčoval. Od chvíle, kdy tyto slevy nebyly již povoleny, zaniklo v posledních letech 130 pivovarů. Chceme proto, aby tyto slevy byly povoleny v téže podobě jako dříve, a věřili jeme, že můžeme s přijetím svého návrhu již proto počítati, že zatížení není o nic větší, než zatížení podle návrhu novely. Čekali jsme již proto přijetí návrhu, že se nám tu opět navrhuje hospodaření s fondy, a že tu bude zcela ponecháno byrokracii, povolovati pivovarům slevy, bez jakékoliv kontroly zákonodárných sborů. Rádi bychom však při jednání o dani z piva výslovně zdůraznili, že vyšší výnos, který bude nyní nepřímo k disposici obecnímu hospodářství, neznamená žádnou pomoc státu, nýbrž že toto břemeno musí nésti obyvatelstvo. Obyvatelstvo se musí vzdáti snížení cen piva, aby státu bylo možno dáti více peněz k podpoře samosprávy.

Pokud se týče druhého zákona, o výdělkové dani podle druhé kapitoly, jsme i my toho mínění, že byl nejvyšší čas toto veliké bezpráví daňové reformy konečně odstraniti, neboť právě pomocí něho mohly akciové společnosti a veliké firmy uspořiti miliony, a jest to zajisté pokrok v oboru daňového zákonodárství, že toto bezpráví bude odstraněno a že tyto zisky, které plynuly často z příjmů nezískaných prací, budou opět vráceny státnímu hospodářství a tím nepřímo obcím. Věřili jsme však, že nebudou stejně posuzovány ty akciové společnosti a veliké firmy, které jsou jen proto založeny a jen k tomu pracují, aby dosáhly největšího zisku, jako spořitelny, raiffeisenky a záloženské spolky, tedy ty lidové peněžní ústavy, které mají především podporovati široké vrstvy lidové. Připomínáme, že byly doby, kdy spořitelny velkoryse podporovaly práci obcí, nejen že samy zřizovaly různá zařízení, nýbrž podporovaly mnohonásobně i sociální opatření měst, umožňovaly je, a nyní se jim to vše velmi silně ztěžuje zdaněním reservních fondů. Želíme toho, protože vyšší zdanění ponesou buď vkladatelé, nebo ti, kteří potřebují si peníze vypůjčiti.

Pokud se týče novely k zákonu o obecních financích nutno zdůrazniti, že r. 1927 Svaz německých samosprávných svazků a všichni odpovědni němečtí znalci obecní politiky varovali před zákonem, jehož špatné působení na obce, jejich hospodářství a obyvatelstvo se dalo předvídati. Všichni tehdejší zákonodárci byli hluší vůči těmto úvahám a obzvláště byl nedoslýchavý i pan ministr financí, který věřil, že musí proraziti s tímto zákonem, který povstal z nejhlubší nedůvěry k obecnímu hospodářství. Dnes musí pan ministr financí z nouze, nikoliv z vlastního popudu, předkládati novelu, poněvadž se předpoklady starého zákona nedostavily a nastalo všechno to, co znalci komunální politiky předvídali. Škoda, že nejde o definitivní úpravu, nýbrž jen o novelu, neboť my počítáme s tím, že ani tato novela nepřivodí těch ulehčení a základních změn, jichž má obecní hospodářství zapotřebí a která žádal i předchozí řečník. Škody, které způsobil starý zákon o obecních financích, jsou tak nesmírně veliké, že tu nepomohou samozřejmě nějaké malé změny, nýbrž že jest tu třeba od základů znova vybudovati finanční výsost obcí. Má-li se však přistoupiti k důkladné změně, jest nutno si zjistiti příčiny nynější bídy obcí. Světová válka nezasáhla jen do života jednotlivců, nýbrž i do života státu a obcí. Stát si dovedl odkrýti bohaté zdroje příjmů po válce okolkováním bankovek, nezaplacením válečných půjček a zákony o pozemkové reformě. Nebyl by dnes v postavení o nic lepším než obce, kdyby si nebyl opatřil tyto mimořádné zdroje příjmů. Nejen že obcím nebyly podobné příjmy opatřeny, nýbrž byla jim ještě většina příjmů vzata a dokonce byla tu odvaha nazvati tuto reformu sanací obecních financí. Jaké škody napáchala pozemková reforma právě v německém území na obecních financích, na to jsem poukázal včera při jednání o bytových zákonech, aniž dodatečně schvaluji bezpráví, které se stalo jednotlivým majitelům válečných půjček, že přednosti a výhody, jichž se dostalo válečným půjčkám v majetku obcí, nadací a fondů, přišly příliš pozdě a v příliš nepatrném měřítku, poněvadž při všech těchto otázkách tu působily stále jako vůdčí myšlenky finančně politické úvahy, a to spíše se zřetelem k minulosti než k budoucnosti. Tím se ztratily milionové hodnoty malicherným uvažováním a obce musí nyní mnohonásobně nejen tyto hodnoty nahrazovati, nýbrž ještě sanovati i fondy a nadace, které jsou zcela zadluženy.

V poválečných letech vznikla mnohá sociální zařízení, musila vzniknouti z ohromné nouze této doby a musila vzniknouti také proto, že s novou dobou vešli do obecních síní noví mužové a nový duch a poněvadž musila býti napravena po celá desetiletí trvající bezpráví a hříchy opominutí. Dnes není snad již zapotřebí v takové míře jako dříve vyvinovati činnost v oboru všech sociálních zařízení, ale dnešní doba hospodářské krise, vzrůstající počet nezaměstnaných staví obce před stejně veliké úkoly, jako v dobách poválečného rozvratu, a i kdybychom do obecních zákonů nasázeli sebe více trestních paragrafů ohrožujících majetek a příjmy mnohých obecních zástupců a přede všemi starosty, nezabráníme nikdy, aby se obec nechopila posledních nouzových opatření, a ona se jich také chopí, neboť nouze jest ohromná, zvláště v německém území, a nouze láme železo.

I stát sám má značný podíl na rozvrácených finančních poměrech obcí. Nejen tím, že vydal příliš pozdě daňové předpisy a že učinil veliké a ne vždy oprávněné daňové odpisy, aniž přihlížel k vysoké procentní sazbě obecních přirážek, nýbrž stát přinutil obce k výdajům i celou řadou zákonů. Není to výčitka, nýbrž jen konstatování smutné skutečnosti, že obce byly přinuceny k převzetí dluhů, aniž měly tento úmysl. Každý zákon, na kterém se usnese tato sněmovna, zasahuje nějakým způsobem do obecních financí. Podpora stavebního ruchu, "státní", jak se nazývá, působí státu menší výdaje, než jsou oběti, které za to musejí přinášeti obce. I když škrtneme z kapitoly "Soc. péče" ty částky, které dnes na to poskytují obce, s tím odůvodněním, že to není úkolem obcí, všímati si bytové péče, i potom musejí obce vydávati statisíce na stavbu nových silnic, vodovodů a kanalisace, obzvláště tam, kde převládá výstavba plošná nad stavbou do výše, jak tomu jest hlavně v malých obcích. Staví-li se nebo dláždí-li se státní nebo okresní silnice, dostane okres ze silničního fondu veliké podpory. Stavěli jsme takovou silnici za 1 milion Kč ve Fulneku a obec musela na ni dáti jen 50.000 Kč. Vedlejší práce však, zřízení chodníků atd. stálo 450.000 Kč a tu jsme nedostali ani haléře podpory ani ze silničního fondu, ani od země, ani od okresu. Pak se nikdo nesmí diviti vzrůstu obecních dluhů.

Nedávno jste přijali zákon o vánočních přídavcích státních zaměstnanců. Jest ještě dnes na sta obcí, kde takový vánoční přídavek nebyl zaveden a nyní jsou obce samozřejmě nuceny svým zaměstnancům takový přídavek ve stejné výši poskytnouti, i tam, kde nejsou obecní zaměstnanci postaveni na roveň státním zaměstnancům. Z důvodů spravedlnosti a z důvodů nynějšího nedostatku musejí obce zvýšiti výdaje, často v důsledku zákona zde usneseného. Máme zákon o podpoře přestárlých, s částkami takovými, že lidé nemohou zemříti sice hladem, tím méně vsak žíti. Zajisté jsou dnes již mnohé obce, které platí vyšší podpory. Ty, které toho neučinily, jsou nuceny dávati 10 až 20%ní přídavky, aniž se jich kdo ptá, mají-li na to také peníze, přídavky, které se musí nutně dáti již proto, že jest státní podpora příliš nepatrná, než aby těm nejubožším dala třeba jen to nejnutnější.

Přistupuje se tu i k tak zvané otázce dluhů a vítalo se tu zvláště to, že nyní, podle této novely, budou moci obce opět mnohem lehčeji dělati dluhy, než dosud. Ovšem, já jsem dokonce žádal, aby obce směly si opatřovati půjčky i na získání stavebních míst. Přiznávám rád, že není možno na ráz omeziti nebo zcela odstraniti hospodaření s dluhy. Obce ještě nějakou dobu se bez dluhů neobejdou. Jestliže zde pan kol. Kremser praví, že dnes mnoho obcí spotřebuje 50% celého svého rozpočtu na úroky a umořování, říkám mu, že nezná právě poměry v malých obcích. Tam jest toto zatížení ještě vyšší a jsou celé tucty obcí, kterým nestačí na úroky a umořování ani 300% obecních přirážek. Bylo by ovšem nutno přistoupiti k řešení této otázky a pan ministr financí často prohlašuje, že jest nutno začíti se zbavováním obcí dluhů. Mně se zdá, že jest v tom nějaký určitý úmysl, přivésti obce snad na tu cestu, která je má dovésti k oloupení o veškerá jejich práva a o celou jejich samosprávu. Dříve jsme se po celé týdny radili o obecním rozpočtu, přeli jsme se o každou položku, starali jsme se o důchody. Dnes jej jen kancelářský úředník opíše, mnohde jej o 50% zvýší, neboť se ví, že polovička bude škrtnuta, nikdo nemá nejmenšího zájmu na svědomitém a odpovědném sestavení obecního rozpočtu. (Posl. inž. Jung [německy]: Rozmnožení dozoru vychovává k neodpovědnosti!) Jest vskutku zde. Dříve byly obce, ať měly jakékoliv hospodářství, povinny, vždy po čtyřech letech přijíti k voličům, musily se odpovídati a odpovědnost nésti. Dnes se mohou odvolati na zákon a určitá opatření, mohou se vymluviti a jsou beze vší odpovědnosti. Slovíčkaření, že už jednou bude řešen problém obecních dluhů, buď tím způsobem, že stát převezme část dluhů nebo část umořování, nebo tím způsobem, že stát bude dluhy konvertovat, což by se ovšem musilo státi velmi radikálně, svádí lidi k tomu, aby - pravím to jako zástupce obcí - dělali dluhy, aby při této akci, vedoucí k vyvážení z dluhů, co možná nejvíce získali nebo se stali účastníky této akce. To může za určitých okolností vésti k tomu, že zadlužování obcí bude pokračovati, že však také vláda a ministr financí budou nuceni k opatřením, která nás mají oloupiti o celou samosprávu.

Mluvilo se tu i o tom, že by ideální bylo stanovení jednotného procenta obecních přirážek. Na sjezdu sociálně-demokratických zástupců samosprávy se velmi horlivě o tomto předmětu mluvilo a doporučovalo se přijetí t. zv. anglického systému. Předpokládá to ovšem opět založení fondu a jedině z tohoto důvodu bychom neviděli správné řešení v přijetí anglického systému, poněvadž v tomto státu se každé hospodaření s fondy obrátilo proti nám Němcům, a poněvadž to, co si může v tomto ohledu dovoliti Anglie, nelze jen tak lehce přenésti i do československých poměrů. Byli bychom však proti tomuto fondovému hospodářství podle anglického systému i proto, poněvadž stanovení jednotného procenta obecních přirážek podle tohoto systému by mohlo vésti k tomu, že obecní přirážky, kterých by se nepoužilo v té nebo oné obci, by měly plynouti do tohoto společného fondu. Tak kolektivisticky však lidé i obce dosud nemyslí, a tak by se každá obec snažila stupňovati své výdaje, aby nic nemusila odváděti do dotačního fondu, což by se jí zajisté snadno zdařilo. Jsme rovněž pro jednotnou přirážkovou sazbu ve všech obcích státu, ale přebytky v těch obcích, kde přirážky se nespotřebují zcela, by podle našeho názoru neměly plynouti do společného fondu, nýbrž měly by, jak my se domníváme, sloužiti nejdříve k odstranění nesociálních výdajů, k mimořádnému umořování dluhů té které obce a teprv až by toho všeho bylo dosaženo, mohla by v té obci býti zavedena nízká procentní sazba přirážek. To by byl první krok ke zbavení obcí dluhů, a jestliže by toto ustanovení za určitých okolností přinutilo některé obce zvyšovati své výdaje, protože jim chybí všechna sociální zařízení, podpory atd., pak by ovšem tento požadavek plně dostál svému účelu.