Nový zákon stanoví se vší energií nepřekročitelné lhůty pro vyřizování rozpočtů, pro povolování, nikoli však pro poskytování příspěvků, a to tak energicky, že se úředníku, jehož vinou nebude rozpočet některé obce vyřízen, hrozí kolem a šibenicí. Může býti za to stíhán podle platných předpisů. Stanovené lhůty jsou tři měsíce pro okresní výbor a pro zemský výbor jako dozorčí úřad 4 měsíce. Ale aby věc nebyla příliš kritická, jsou u toho malá zadní dvířka, totiž 4 měsíce počínajíc ode onoho dne, kdy došla řádně doložená žádost. Ve starém Rakousku bylo to takové, že v armádě neviděl nikdo, aspoň šikovatel, nikdy řádně vyčištěnou pušku. (Veselost.) Rovněž tak jest dnes nemožné předložiti našim ústředním úřadům řádně doloženou žádost. (Souhlas.) Také jest úplně nemožné na příklad podati žádost o stavbu u ministerstva pro sociální péči. Řádnost a neřádnost se obyčejně pak zjistí porovnáním. Ale jestliže některý ústřední úředník chce, pak má tutéž plnou moc jako starý rakouský šikovatel prohlásiti, že žádost není řádně doložena. A tak mají dnes úřady možnost, aby stále novými dodatečnými požadavky stran dokladů - a také jich dodatečně žádají, i když jsou tam desetkrát - prodlužovaly lhůtu, od které zmíněné čtyři měsíce počínají, a stará bída obcí je zde znovu. To přece byla hlavní nemoc, že jsme dříve měli rozpočet povolený až za dvě léta a již jsme musili sestavovati nový. Nyní 30. listopadu budou ve všech severočeských městech vyřízeny rozpočty a ze všech těchto severočeských měst jich není 10, která by měla vyřízený rozpočet za rok 1930. Obecnímu starostovi se za nedodržení lhůt hrozilo tresty do 5000 Kč. Ale pan ministr financí zapomenul přinutiti své berní úřady, aby dodržovaly lhůty. K tomu přistoupila ještě sabotáž zákona panem ministrem financí samým, a to tím, že pro vyrovnávací fond se dalo k disposici tak málo úředníků, že řádné vyřizování bylo předem vyloučeno. Toto ustanovení, jakož i hrozba úředníkům, kteří zdrží vyřízení vlastním zaviněním, jest celkem lhostejné. Velkou otázkou jest, kdy se dá takové zavinění některého úředníka zjistiti. Mohlo by to býti, jen když strčí spisy do kamen nebo odnese domů nebo něco takového. Posadí-li se však dnes úředník před hromadu spisů, k jejichž zdolání by potřeboval dvě léta, nedá se z toho vykrystalisovati zavinění, nebyl-li hotov za dva měsíce. Vina stihne v tomto případě opět pana ministra financí, který nařízením o úsporných opatřeních brání řádnému vyřizování daňových věcí. Zde přicházíme vůbec k nejdůležitější lhůtě. Nač stůňou naše celé obecní finanční poměry? Stůňou na to, že nemohou sestavovati rozpočet, poněvadž nevíme, co nám patří, poněvadž se nedozvíme od berních úřadů a berních správ daňovou základnu. A dozvíme-li se od nich také daňovou základnu, můžeme vsaditi 100 proti 1, že jest tato základna chybná. Musili jsme se dožíti toho, že berní správa podala vyrovnávacímu fondu o městě Benešově nad Ploučnicí, od něhož žádal berní úřad nazpět 300.000 Kč, zprávu, že město má k dobru 600.000 Kč, takže je vyrovnávací fond připsal městu na straně příjmů pro příští rok. Nemožnost dozvěděti se daně jest u nás v celém státě to nejhorší. Předně, že soukromník se nemůže dověděti, co má platiti, tím, že se jeho odvolání nevyřizuje, dále že se především nemohou dověděti obce, co mohou na přirážkách očekávati. K tomu přistupuje ještě nemožná forma rozdělování zaplacených daní. Podle dosavadních zásad béře stát pro sebe z došlých daní, pokud nejsou zejména při placení označeny, což, bohužel, dělá málo lidí, celou částku na daně přirážkám nepodléhající,- až tato daňová částka jest splacena, a pak připadne teprve zbytek na daně přirážkám podléhající. Nám by bylo lhůtami jenom tak dalece pomoženo, že tyto lhůty budou označeny jako naprosto propadné lhůty s ustanovením, jestliže zemský výbor je ve čtyřech měsících nevyřídí bez zadních dvířek náležitě doložené žádosti. (Výkřiky.) Propadná lhůta jest první nezbytností...(Výkřiky posl. Kremsera.) Musím zjistiti, že jest dána byrokratická možnost, že tyto lhůty mohou býti ještě prodlouženy známými zadními dvířky.

Povážlivá jsou trestní ustanovení pro hospodaření bez rozpočtu. Trestní ustanovení jest projednávati soudně a prováděti na udání dozorčího úřadu. Nesporné zlepšení zákona jest § 20, který obcím zaručuje taxativním výpočtem možností půjček nyní daleko větší pole činnosti. Ovšem postrádáme v něm jedno, totiž možnost, aby se mohla v době nouze uzavříti půjčka na nouzové práce, nanejvýš že snad jest tato možnost zahrnuta pod článkem, který tu mluví o takovém podnikání rozpočtovém, na něž stát přispívá 25%. Rád bych poukázal na to, že mnohá obec dnes není s to, aby použila prostředků pro produktivní péči o nezaměstnané, poněvadž sice dostane příspěvek na nezaměstnané, nikoli však povolení půjčky, aby tyto stavby mohla provésti. Co v poslední době obce těžce poškozuje, jest to, že se totiž odvolaly dovolené pro starosty, kteří jsou ve státní službě. Došlo se tak daleko, že se na příklad chtějí starostům ve městech pod 5000 obyvatel povoliti dovolené jen 2 hodiny týdně na vyřízení obecních věcí. Právě v malých obcích jest starosta často více zaměstnán než ve velkých, poněvadž starosta malé obce musí namnoze nahraditi obecního úředníka a nemá také k disposici práva znalého obecního tajemníka. Jest nesmyslné prováděti takovou věc před uplynutím tohoto volebního období, poněvadž tím se může ohroziti namnoze celý chod obecního úřadování a mimo to obce nemají ještě tak nevyčerpatelnou zásobu schopných osob, jež by mohly převzíti obecní správu, na což se v nejlepším případě mohou zaříditi při nejbližších obecních volbách.

Celkem vzato jest celá osnova pokusem, aby se zlepšila bída obcí, pokusem, který však nemá vyhlídky na veliký úspěch. Celá novela měřena na velikých volebních slibech zejména strany sociálně demokratické jest jen skrovným výsledkem. (Posl. dr Schollich [německy]: Proč pak jste dělali zákon z r. 1927?) To jsem již dříve dovozoval. Vždyť jste byl tady, pane kolego. Prosím, vždyť se také nijak s kritikou o tomto zákoně netajím. Byli jsme první, kteří po roce doléhali na ministra financí, aby zákon změnil. (Výkřiky.) Vymoci si možnost, aby daně byly zvýšeny, jest přece skrovným úspěchem a zůstává skutečností, že tento zákon jest útokem na nynější hospodářství, poněvadž chce zvýšiti výrobní náklad, ztěžuje dopravu a tím dává opět nový popud k zastavení práce a rozmnožení nezaměstnanosti. Nedotknutelnost vojenských vydání trvá neochvějně, ačkoliv sociální demokraté také slíbili opak. (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Ale vy jste celé volby dělali s agitací proti vojenským výdajům. Musilo se od sociálních demokratů požadovati trochu více, poněvadž slibovali tak ohromně mnoho. Podle slibů jest toho velmi málo, pane Kremseře, to vám řekne každý. Musíme říci, že tento zákon není s to, aby nějak odstranil bídný stav obecních financí, a proto hlasujeme proti tomuto zákonu, odmítáme jej, poněvadž také jinak nemůžeme získati důvěru v hospodářskou činnost nynější vlády. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kremser.

Posl. Kremser (německy): Slavná sněmovno! Myslím, že patří k tomu dávka troufalosti, když nyní mluví o značném zvýšení daní právě ta strana, která zákonem o obecních financích v r. 1927 zvýšila v obcích nesmírně nikoli daně přímých poplatníků, nýbrž dávky pracujícího obyvatelstva, která připustila zvýšení přirážky k činžovní dani na 40%, která připustila, že nepřímé dávky v obcích byly o tolik zvýšeny. A nyní, když se hledá východisko, uvolňuje se hranice daní a příjmy obcí se zvyšují, má ta strana odvahu zde povstati a prohlásiti, že to považuje za útok na kapsy poplatnictva. Darovali jste miliardy podnikatelům, darovali miliardy velikým akciovým společnostem. (Souhlas.) Dělali jste daňovou reformu, vzali státu tolik na útraty nejchudších ve státě, že to již více není možno, a nyní, kdy se pokoušíme zmírniti tvrdost a těžké škody, které jste napáchali, máte smutnou odvahu dávati nám známku z dobrého chování. K tomu vám schází jakékoli mravní oprávnění, abyste tu na tribuně prohlašovali, že můžete podati nějaké lepší návrhy. Pan Krumpe nepotřeboval studovati ani rok, aby nahlédl, že obecní zákon z r. 1927 je tak špatný. Naše strana již při projednávání finančního zákona, při předložení jeho řekla a uvedla, jaké škody obsahuje. Příslušná samosprávná tělesa na tyto škody poukazovala v dlouhých článcích a v mnoha projevech. (Posl. Krumpe [německy]: Říkali jsme to hned ze začátku!) Nyní však jste mluvil o tom, že jste k tomu potřeboval celý rok. Přes všechny výstrahy a rady se však přešlo a nikdo jich nedbal. (Posl. dr Schollich [německy]: Nemilý chléb ve vládě!) My to zatím ještě vydržíme, pane Schollichu! (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Tři předlohy, jež má dnes sněmovna před sebou, týkají se zvýšení daně spotřební, obecních financí a zvláštní daně výdělkové a mají částečně zmírniti některé nedostatky těchto zákonů z r. 1927.

K dani pivní jen několik málo poznámek. Zvýšení pivní daně má podle propočtů ministerstva financí, jak jsou uvedeny v tisku, činiti 269 milionů ročně. Nyní se tážeme, zda je zvýšení pivní daně oprávněno čili nic. Podle výkazů ministerstva financí stoupl výstav piva v r. 1930 o 11 až 12%, takže jsme v první polovici r. 1930 vystavili asi 6 milionů hektolitrů, tedy více než v roce minulém. Z celé výroby piva - to rozhoduje - připadá na domácí spotřebu 98%. Zvýšení daně z piva založeno je hlavně na poklesu cen chmele a sladu. Mezi obyvatelstvem je velmi málo známo, jakým způsobem vlastně působí výrobní náklady na ceny piva. Podle výpočtů odborníků je třeba na jeden hektolitr 10 stupňového piva asi 30 dkg chmele. R. 1925 stálo 30 dkg chmele 24·03 Kč, r. 1929 klesla tato cena na 3˙51 Kč, takže zlevněním chmele snížily se výrobní náklady o 20 Kč 52 h u jednoho hektolitru. Podobně je to u sladu. K výrobě jednoho hektolitru 10 stupňového piva je třeba 15 kg sladu. Těchto 15 kg stálo v r. 1925 55070 Kč, v r. 1929 pak 39 Kč. Pokles u samého sladu činil tedy u hektolitru piva 16570 Kč. Je tu tedy u těchto dvou předmětů jen u sladu a chmele při jednom hektolitru 37522 Kč. Z těchto 37·22 Kč má nyní býti zvýšena daň z piva ze 14 na 20 haléřů u jednoho litru. Pro nás je rozhodujícím, že v zákoně je zajištění, že zvýšením daně z piva nenastane v budoucnosti zvýšení ceny piva. V §u 20 se výslovně prohlašuje, že cena piva nesmí býti od 1. října 1930 zvýšena, takže zvýšení jde výlučně na útraty výrobních kruhů, kterým se dostává dostatek výhod snížením cen surovin, jichž je k výrobě piva třeba.

Slovo ke zvláštní dani výdělkové. Ta vzbudila ve veřejnosti neobyčejnou pozornost. Je však zase příznačné, že se ony vrstvy obyvatelstva, které vlastně nemají co činiti se zvláštní daní výdělkovou, mnohem více rozčilují, než ty, jichž se to zvláště týká. Zvláštní daň výdělková má býti změněna tím způsobem, že vyměřovací základna zvýší se s 8% na 9% a dále mají býti změněna v § 79 některá ustanovení o reservách a zásobě cenných papírů. Tyto změny daly podnět ve veřejnosti k dlouhým diskusím. Když se však uváží, že berní reforma přinesla tak veliké výhody velkým podnikům, velkým bankám a akciovým společnostem, všem těm, kdož jsou povinni veřejným účtováním, uváží-li se, že tyto dary jdou do milionů a miliard a že berní reforma na druhé straně umožnila úplně postihnouti platy a mzdy dělníků a zaměstnanců, pak jistě možno říci, že tento malý krok, který se nyní dělá v oboru reformy daňových zákonů, daleko ještě neobsahuje vše to, čeho by bylo třeba aby byl znovu zaveden aspoň stav z doby před r. 1927. Naší další úlohou jest ulehčiti dělníkům a zaměstnancům, kteří jsou úplně daní postiženi. Jak velké je snížení zvláštní daně výdělkové, vyplývá ze státní účetní uzávěrky. V r. 1926, tedy před berní reformou, bylo předepsáno 167 milionů, v r. 1929 pak 80 milionů. Zvláštní daň výdělková klesla tedy přes 50%. Nyní je nutno nahlédnouti do několika bilancí akciových společností, aby se z nich poznalo, co se provádělo s předpisy daňové reformy od r. 1926, jaké nesmírné výdělky měly ty podniky a proč se v poslední době tolik křičí o nových ustanoveních, že mají býti zdaněny po 4 letech reservy, které vyplývají z příjmů v bilancích. Tento křik vychází od společností, které vykazují skvělé bilance. Chci sněmovně předložiti jen malý výběr. Tak akciová společnost Maršner v Praze. Společnost zvýšila na základě zákona o stabilisaci hodnoty svých realit a strojů ze 14 milionů na 33 milionů, při akciovém kapitálu 6 milionů. To je zhodnocení o 19 milionů, které jsou uvedeny výlučně jako stabilisační reserva. Králodvorská cementárna, podnik, který v posledních letech tolik vydělal, co činí veškerý jeho akciový kapitál. (Výkřiky: 70%!) Zajisté. Ta má stabilisační přebytek 15 milionů korun a z něho provedla zvýšení kapitálu prostě tím způsobem, že byly vydány nové akcie a všichni akcionáři, kteří měli 5 akcií starých, obdrželi zdarma tři akcie nové. Kromě toho byla zřízena stabilisační reserva 30 milionů. Ještě zajímavější je to u Báňské a hutní. Ve valné hromadě z 12. června 1930 byla bilance za rok 1926 reasumována, zásoby, které byly v bilanci uvedeny hodnotou 99 milionů, byly reasumačním usnesením zhodnoceny na 199 milionů a z těchto 100 milionů byla část věnována reservnímu fondu, druhá část byla zapsána na stranu pasiv mezi věřitele. Stabilisační bilance měla zhodnocovací přebytek 691 milionů korun, z toho bylo 150 milionů použito na zvýšení akciového kapitálu v té formě, že jmenovitá hodnota akcií byla překolkováním zvýšena ze 400 na 1.000 Kč, aniž akcionáři připlatili haléře. Do bilance byla zapsána jako stabilisační reserva 541 milionů. Konečná bilance r. 1927 vykazuje 223 milionů, když už bylo 118 milionů před tím odepsáno. Ačkoli bylo těchto 118 milionů odepsáno, přece ještě je v konečné bilanci přebytek 223 milionů. U ústecké chemické společnosti byl ve valné hromadě ze 14. června 1930 udán za r. 1929 hrubý výnos 94·8 milionů, odpisy činily 42 milionů, jako reservu má tato společnost všeobecný reservní fond 27 milionů, kapitálový reservní fond 100 milionů, reservu pro rozloučení měny 2˙4 miliony, reservu 30 milionů z r. 1926 - tato reserva z r. 1926 vystupuje téměř ve všech bilancích akciových společností - stabilisační fond 250 milionů a kromě toho - patrně už nenašli jiného jména - položka, která je označena pouze jako fond, s 25 miliony, dohromady reserv 434·4 milionů, proti nimž stojí akciový kapitál 50 mil. Z těchto reserv vidíme, že společnosti proto tak křičely, když se řeklo, že reservy musí býti ve čtyřech letech spotřebovány nebo že budou podrobeny dani. Všechny tyto reservy v bilancích obsažené jsou nezdaněny. Škodovy závody ve valné hromadě 30. července 1927 rovněž provedly stabilisaci, ve své zprávě o valné hromadě ku podivu neuvádějí žádné číslice o skutečném čistém výnosu. Jen se praví: Pokud jde o stabilisační bilanci, přicházejí v úvahu pro nové zhodnocení zařizovací položky vykázané v celkovém obnose 352 milionů, u nichž byly provedeny rozsáhlé odpisy. Bilanční hodnota těchto zařizovacích položek vykazuje se ve stabilisační bilanci 659 miliony, t. j. o 306 milionů výše, a tento zhodnocovací činitel je zapsán do specielní reservy jako stabilisační fond. Všude je stejná tendence vytvořiti speciální reservy, odepsati z čistých zisků nesmírné částky a tak se vyhnouti zdanění. Kdybychom nyní mohli postihnouti ještě skutečný čistý zisk, uveřejněné bilance jsou přece upraveny a nalíčeny, bilance způsobilé pro veřejnost, to dlouho ještě nejsou bilance hrubé, kde byly už dříve provedeny odpisy v ohromných částkách, pak bychom mohli právem říci, že se těmito změnami, jež se nyní provádějí, že se reservy po 4 letech podrobují dani, tomuto zlořádu s reservami u akciových společností připravuje konec.

Třetí předloha týká se obecních financí.

Dva řečníci, kol. Schollich a Krumpe zde mluvili o obecních financích a nám vytýkali, že se nám nepodařilo dosáhnouti všeho, čeho bychom si byli přáli, a změniti celou správu obecní. Kdybychom měli důkladně změniti obecní správu, museli bychom změniti nejen zákony z r. 1927 a 1921, nýbrž i starý obecní řád z doby Rakouska, poněvadž to, co ještě platí ve starém rakouském obecním řádě, dávno již není rozhodným pro dnešní hospodářské poměry. Rozsah úkolů obce v posledních letech jistě značně stoupl, v Československé republice byla tendence ukládati obcím vždy nová břemena a rozšiřovati přenesenou působnost a tím byl obecní správní aparát neobyčejně zatížen. Má-li dojíti k definitivní úpravě obecní správy, nutno nejprve požadovati, aby byla odstraněna přenesená působnost, která znamená zbytečné a nesmírné zatížení správního aparátu. Není příliš mnoho řečeno, předpokládáme-li, že by bylo možno postrádati třetinu, snad polovici obecního úřednictva nebo zaměstnanectva v mnoha velkých obcích, kdybychom neměli přenesené působnosti státních úřadů. Vzpomeňme jen na velký počet případů věcí vojenských a daňových a ještě množství jiných záležitostí je zahrnuto do přenesené působnosti, obec musí všechno provésti, a to zatěžuje tak nesmírně správní aparát, že by bylo velmi třeba zde povoliti. Domníváme se však, že všecky projevy, jež přicházejí se strany občanské, bez rozdílu ať z české nebo německé strany, minou se cíle a jsou vyslovovány proto, že socialisté sedí ve vládě, ale zákony o obecních financích z roku 1921 a 1927 měly především účel, aby odstranily účinky všeobecného volebního práva na správu obcí a je podryly. Všeobecným volebním právem bylo dáno dělníkům právo spolupracovati v obecní správě a toho občanské kruhy naprosto nemohou snésti, aby v obcích byla úplná samospráva, nýbrž vynaložily vše a zákony o obecních financích mají posloužiti tomu, aby byla demokracie v obecní správě a v okresích odstraněna anebo aby jí byly působeny obtíže. Vždy bylo zásadou těchto vrstev, aby zlomily vliv pracující třídy v obcích a především v obcích průmyslových. Pánové, jen to nezapírejte. Vzpomeňme si, jak ve velkých průmyslových obcích v míru vypadala správa! Vzpomínám jen obce Cukmantlu v teplickém okrese, kde stál velký železářský podnik Pražské železářské společnosti se 4.000 dělníky. Jeden přední dělník byl od společnosti komandován do obecní správy. Bez souhlasu těchto společností nesměly býti obecní přirážky zvýšeny ani o jedno procento. Obec musela uváznouti v bahně, nemohla vybudovati žádných zařízení, nemohla stavěti silnic, byla zanedbána, všechno bylo zanedbáno, poněvadž panstvo z velkých akciových společností položilo na obec svoji ruku a nepřipustilo zvýšení obecních přirážek ani o jedno procento, když to nepovažovalo za nezbytně nutné. (Výkřiky posl. Jurana.) Vy si nesmíte vůbec stěžovati, vrátím se ještě k vám, vrátím se k vaší komunální politice, vaši komunističtí komunální politikové musí teprve ukázati, jak má vypadati komunistická komunální politika, i když mají sebe správnější směrnice, ona se podle nich vůbec neřídí, my vaše lidi známe podle jejich činnosti. Musíte mlčeti, vy jste v obecní správě nadělali jenom škodu, dosud však žádný užitek.

Občanské strany nesnesly, aby se v průmyslových obcích dostali dělníci k vládě a aby akciové společnosti nemohly již vykonávati na obecní správu onoho vlivu, aby obec byla spravována nikoli podle potřeb akciové společnosti, nýbrž aby správa obce se vedla podle potřeb obyvatelstva. Použily proto všech prostředků; zákon o obecních financích z r. 1921 již přinesl v řadě ustanovení taková omezení a když v r. 1927 občanský blok byl při plné vládě, využil bohatě, co využíti mohl, a za éry pana Krumpeho změnila se obecní správa ve frašku, změnila se v poměry, které se staly nesnesitelnými, a demagogie, která nyní nastala v obcích za vlády zákona o obecních financích z r. 1927, musí nyní přestati. Nyní všichni byli dobrodinci, občanští pánové souhlasili se vším, co se v obecních správách požadovalo. (Posl. Schweichhart [německy]: Poněvadž věděli, že to bude nahoře zase škrtnuto!) Poněvadž měli jistotu, že nahoře sedí člověk s červenou tužkou a ten už vyškrtne to, co shledá nutným a co je v našem zájmu, aby bylo vyškrtnuto, ten je nahoře a postará se, aby toho tam mnoho nezůstalo. Vy jste dělali v obecních správách dobrodince, vy jste byli těmi dobrými otci chudých, vy jste na výdaje škol dali vždycky, co se žádalo, vy jste přiznali všecko vždy vědouce, že nahoře přijde červená tužka, že nahoře zase bude vybráno, že nahoře bude zase odstraněno, co nechceme. Ale vůči voličům stáli jste jako dobrodinci a jako báječní správcové obcí. A kol. Schollichu, starostové vaší strany ani nepoužijí toho, co nyní je v zákoně o obecních financích. (Souhlas.) Oni budou největšími nepřáteli zvýšení obecních přirážek, oni se budou nejvíce brániti tomu, aby byly obecní přirážky zvýšeny, snad se dají spíše přiměti k tomu, aby byla zvýšena dávka z nájemného než obecní přirážky, jen aby se nedostali do nějakého konfliktu s voličskými vrstvami, s p. t. pány poplatníky daně výdělkové v obci. Ta stará pohádka je stále ještě zde a v důvodové zprávě nacházíme opět jednu větu, která zní podobně. Odporučoval bych panu ministru Englišovi, aby se té věty zřekl, že obecní dávky dávno ještě nedosáhly oné výše jako obecní přirážky, že hlavním pramenem příjmů jsou obecní přirážky. To není správné. Hlavním pramenem obecních příjmů nejsou přirážky. Podíváte-li se do statistiky svazu německých samosprávných těles, která byla vydána nedávno, máme v 9565 obcích celkovou potřebu 1780 milionů Kč. Z toho je třeba na školy 11˙5%, na sociální péči 15%, na silnice 11%, na úroky a anuity 25% a na ostatní kapitoly rozpočtu dohromady 37˙5%. Rozpočtová úhrada dává v těchto obcích 1724 milionů Kč, z toho je výnos z vlastního jmění a podniků 12%, výnos dávek 23˙1%, příděly od státu 14˙5%, přirážky 25%. Vyloučím-li z těchto 9565 obcí zcela malé obce venkovské a shrnu jen obce průmyslové a velká města, pak přijdu k poměru, že činí příjmy z dávek snad 30 a příjmy z přirážek snad jen 20%. Vezmete-li město Prahu - opět podle číslic - které nebyly vynalezeny námi, nýbrž které pocházejí z výkazu státního statistického úřadu, který provedl takovou statistiku srovnáním rozpočtů 14 měst, shledáte, že v Praze se vybírá na přirážkách 110 milionů Kč, na dávkách, to je daň trochu méně příjemná, 175 milionů Kč. Tam uvidíte čistý obraz. Vezmete-li naše severočeské průmyslové obce, ať v okresu chebském, karlovarském nebo v okresu teplickém, ústecké nebo podmokelském, přejdete-li do průmyslových obcí severomoravských, uvidíte, že dnes dávky daleko převyšují přirážky k přímým daním a jsou mnohem vyšší než přímé přirážky.

To byla tendence zákona z r. 1927 - to se plně přiznává - aby se dávky zvýšily a přirážky k daním snížily tím, že byla stanovena hranice jejich do 200%. To byla tendence zákona z r. 1927. Jaká škoda byla způsobena a jak se při posuzování zákona z r. 1927 postupovalo bez jakéhokoli důkladného podkladu, jak nikdo neměl ani snahy zjistiti skutečný stav samosprávných těles, vyšetřiti, čeho vlastně potřebují, vysvítá z tohoto: Přirážky pro okresy předpokládaly se prostě 110%. Ze statistiky vyplývá - tu by byli pánové měli velmi snadno k disposici - že mezi všemi okresy v Čechách byly tři, které vybíraly okresní přirážky pod 100%. V ostatních 204 okresech v Čechách byly vybírány přirážky od 200 až do 1000%. To znamená, že zákon o obecních financích z r. 1927 vyhověl jenom třem okresům v zemi, všechny druhé okresy utrpěly hranicí 110% neobyčejnou újmu ve svých příjmech a nutně se ocitly před úpadkem. (Posl. Schweichhart [německy]: Především venkovské!) Průmyslové stejně, všechny trpěly dohromady. Počítáme-li, že 90 okresů vybíralo přirážky mezi 200 až 300%, že 62 okresů vybíralo 300 až 500% - to je tedy asi průměr - pak jsou to jen 152 okresy, které vybíraly přirážky 200 až 500%, které byly poškozeny tím, že hranice přirážek, která byla průměrně 480%, zcela prostě byla snížena na 110%.

Jen slovo k vyrovnávacímu fondu. Je charakteristické, že ti, kteří vyrovnávací fond vytvořili, nedávají vinu zákonu, nýbrž, jak to dnes učinil pan Krumpe, prohlašují ty, kteří zákon provádějí, za vinny tím, že je vyrovnávací fond spatný. Svědčí to o velmi povrchním zkoumání poměrů, o nesmírné neznalosti celé otázky samosprávné a situace obcí a okresů, když pan Krumpe zde na veřejné parlament, ní tribuně prohlašuje, že se vyrovnávacího fondu špatně používalo.

Rád bych viděl pana Krumpeho, zdali by dovedl zaplatiti 500 Kč, kdyby mu někdo dal 100 Kč. Vyrovnávací fond byl sabotován, praví, úředníci prý vypadají, jakoby utekli z blázince; myslím, že nikoli úředníci, nýbrž zakladatelé zákona o obecních financích vypadali, jakoby utekli z blázince, neboť nelze přece žádati od úředníka, aby měnil zákon, který má od počátku špatný základ a neposkytuje prostředků, nelze přece žádati ani od nejlepšího úředníka, aby ze 106 milionů udělal 449 milionů! Jaké pak jsou požadavky na fond? Pan Krumpe dostal od vlády tabulku a kdyby si byl dal trochu práce - avšak on není asi tak sběhlý ve statistice, aby poznal, co číslice znamenají - byl by si mohl vypočítati na malíčku, jak situace vypadá. Z účetní uzávěrky za r. 1929, jež byla v tisku předložena, vyplývá, že fond měl příjmu ve státě celkem 189.4 miliony. 4467 obcí dožadovalo se přídělů z fondu a žádalo 449 milionů. Po přezkoumání rozpočtů úřady zemskými a okresními byla přiznána pouze částka 135 milionů. Tedy neméně než 314 milionů bylo hladce škrtnuto a ze 135 milionú přiznaných po přezkoumání požadavků bylo obcím vyplaceno jen 92 milionů Kč. Při přezkoumání rozpočtů bylo sice přiznáno 135 milionů schodků jako správných a řádných, mohlo však býti dáno na ně jen 92 milionů Kč. U okresů to bylo podobně. Okresy požadovaly 358 milionů, přiznáno jim bylo 149 milionů, škrtnuto tedy 209 milionů. K výplatě povoleno však pouze 92 milionů. Kdyby se pan Krumpe přesně podíval na statistiku, byl by musil konstatovati také zvláštní tendenci u vyrovnávacího fondu. V r. 1928 vyplatil fond obcím 108 milionů a okresům jen 67 milionů, v r. 1929 však byly tyto číslice vyrovnány, t. j. tak, že příspěvky obcím klesly, příspěvky placené okresům však stouply. Proč? Opět jenom proto, poněvadž ti, kteří dělali r. 1927 zákon o obecních financích a pro něj hlasovali, neměli ani zdání o samosprávě. Obce byly nuceny k tomu, aby vybíraly dávky současně změněné zákonem o obecních financích. V r. 1927 bylo celé odstupňování zrušeno. Nesmíme nikdy zapomínati, že zákonem o obecních financích z r. 1921 bylo zavedeno u dávky z nájemného, vodného atd. odstupňování, které bylo zákonem z r. 1927 odstraněno. Dodatečně bylo řečeno, že každá z těchto dávek smí býti zavedena v obci až do nejvyšší výměry. To u dávky z nájemného dělalo nesmírné částky. Kdežto na jedné straně byly obce nuceny k tomu, aby tyto dávky zavedly, u okresů takových dávek nebylo, proto bylo obcím z vyrovnávacího fondu poskytováno méně a tento obnos přidán okresům. Při tom se přehlíží, že obce namnoze po celá tři léta spotřebovaly jmění a reservy. Každý zde přítomný starosta mně přizná, že všecky obce měly před zákonem o obecních financích reservy, že ano, pane kol. Schollichu, vy jste v Novém Jičíně také měli nějaké reservy (Posl. dr Schollich [německy]: Zajisté!); ty všecky jsou pryč, zmizely, obce žily z hotového a bude třeba několika let, než obce zase budou moci si opatřiti takové reservy, jaké měly před zákonem o obecních financích z r. 1927. Tento zákon nejen způsobil škody tím, že nebyly stavěny silnice, že nebyly prováděny investice, opravovány školy, takže obce upadaly, škoda byla způsobena také tím, že jmění obce bylo spotřebováno prostě na běžné výdaje, na věci, pro něž vůbec nebylo určeno. V Teplicích na příklad měli jsme v elektrickém podniku reservu 3 miliony Kč, která byla určena na rozšíření v tomto podniku; tato reserva zmizela, ačkoli křesťanskosociální starostův náměstek tehdy prohlásil, že nás zákon o obecních financích z roku 1927 dovede ještě do rajských časů. (Posl. dr. Schollich [německy]: Byly dokonce vybrány reservy pro určité účele!) Ano.

Podívejte se na zemi Moravskou, v jejímž čele stojí muž, který byl kdysi ministrem vnitra ve vládě občanské, který při provádění zákona o finančním hospodářství obcí postupoval s největší přísností, který se chopil iniciativy a uložil zemským správám vydati výnos, že nesmí býti vydáno více než 30% z rozpočtů, pokud nejsou provedeny. Tyto výnosy prohlásil nyní správní soud za neplatné a protizákonné. Ten muž stojí v čele správy moravské. Nečiním ho odpovědným za špatné poměry země Moravské, je tam příliš krátkou dobu, ale měl by tam přece ukázati, jak se Moravská země sanuje zákonem z r. 1927 o obecních financích, jak se uvede do pořádku. Nebude to moci učiniti, poněvadž k tomu nemá prostředků a musel si dokonce vypůjčiti u vyrovnávacího fondu, aby mohl hraditi své normální výdaje. (Posl. Hackenberg [německy]: U jiných by se takové hospodářství jmenovalo defraudací!) Zajisté, kdyby malý socialistický představený obce dělal to s penězi, které mu byly odevzdány při třetí osoby, byl by nejméně zbaven svého úřadu. Pan Černý se nedovede vzpamatovati, nedovede si pomoci. (Posl. dr Schollich [německy]: Činí-li dva totéž, není to vždy totéž!) Není to totéž.