My všichni poslanci státotvorných stran nemůžeme prostě - dnes jsou skoro všechny strany zastoupeny v tomto režimu - dále přijímati nekonečné deputace, se kterými k nám chodí tito lidé. Nemožnost vyhověti jejich přání má za následek, že nejen se tito lidé, kteří utrpěli tyto veliké škody a nedostali žádné náhrady, odvracejí od vládních stran, nýbrž že se z nich stávají iredentisté ať ve smyslu nacionálním nebo komunistickém. Tím nahání se voda na mlýn těch, kteří chtějí na Těšínsku živiti nespokojenost, aby mohli tam z důvodů protistátní politiky prováděti zoufalé pokusy iredentistické, které nejen na Těšínsku, nýbrž i na různých stranách naší republiky se ději. Totéž platí, slavná sněmovno, také o tom, o čem se již zmínil kol. Sladký, totiž o nadějích na vyřešení mezinárodní úmluvou nároků býv. pojištěnců z pojistných ústavů sociálních, které mají někteří příslušníci našeho státu, kteří dříve byli pojištěni u Všeobecného pojišťovacího ústavu, případně u pojišťoven soukromých, jakožto soukromí zaměstnanci, jsouce zaměstnáni na území býv. Haliče nebo východního Těšínska, které nyní připadlo k republice Polské.

Je tomu asi 14 dní, co jsem vedl deputaci těchto zaměstnanců na šachtách v okolí Bílska, na šachtách v nejvýchodnější části našeho ostravsko-karvínského revíru, v Dědicích a okolo Osvěčima, k p. ministru zahraničí. Bylo slíbeno, že se učiní všechno, aby byly nároky jejich přeneseny na naše pensijní ústavy. Bohužel nemohlo nám býti slíbeno ani zdaleka, kdy nastane toto přenesení. A jak správně řekl pan kol. Sladký, lidé stářím umírají a nemají ani v 65 letech možnost, aby dostali hubenou pensi, která by jim příslušela podle toho, co si zaplatili na pensi. Jejich pozůstalí jsou ještě v horší a tragičtější situaci, jak se nepokrytě zmínil již kol. Sladký. To nemůže býti trpěno. Když jsme dovedli udělati příslušné smlouvy s Rakouskem, Maďarskem a Německem, musí naše zahraniční ministerstvo a ministerstvo soc. péče vynaložiti všechno, aby byla vyřešena také tato poměrně skromná a malá materie pojišťovací, která záleží v přeneseni pojistných rent z bývalého Polska. (Tak jest!)

Musím říci při této příležitosti, že všechny tyto okolnosti svědčí o jakémsi nedostatečném uvědomění povinnosti příslušnými resorty státními ať již v Praze nebo na Těšínsku. My na Těšínsku vůbec postrádáme vedoucí ruky správy státní, jak správně řekl kol. Sladký, když jde o řádně založené a odůvodněné požadavky obyvatelstva našeho státu. Vždyť je to liknavost, když se člověku nedostane toho, nač má nárok. Tam, kde zjevně protistátní tendence hledí stát rozrušiti - ať již je to iredenta nacionální nebo - abych tak řekl - třídní - tam se jedná neobyčejně v rukavičkách. Poukazuji na příklad na likvidaci nemožných komunistických pučů ve Frýdku, Lískovci a Třinci. Tam se jevil nedostatek energie u státní správy, ale kde jde o primitivní povinnost, lidským cítěním diktovanou k příslušníkům našeho národa, státní správa nemůže s místa a odkazuje vyřešení těchto nutných věci ad calendas graecas.

Tím trpí nejen prestiž našeho státu, ale také skutečného státotvorného národa, poněvadž to má za následek - a toho se velmi bojím - že odpadají mnozí lidé, kteří se po připojení Těšínska přihlásili za Čechoslováky a tak rozmnožují ony národnostní menšiny, které přirozeně nebudou nikdy takovou oporou existence našeho státu jako lidé čeští. (Výkřiky posl. Sladkého.)

Při této příležitosti nemohu nepoukázati na to, ačkoliv se to zdá absurdní, že ačkoliv většina obyvatelstva území těšínského je české státní příslušnosti, vzniká z liknavého vyřizování určitých záležitostí jmenovitě kulturních státní správou u lidí, kteří by neznali věci z blízka, celkový dojem že vlastně na Těšínsku příslušníci české národnosti jsou příslušníky národa menšinového. (Souhlas.) Jmenovitě se to jeví, jak kol. Sladký se správně zmínil, ve strašlivé liknavosti, s jakou se řeší otázka zřízení českých státních škol, po případě českých veřejných škol ve všech obcích těšínských, přes tisíceré naše intervence, a otázka rychlé výstavby důstojných budov pro tyto školy. Jest nemožné, aby z kruhů polských bylo poukazováno, že zřízení těchto škol a opatření jich slušnými budovami má se díti v zájmu nějakého počešťování Poláků. Zdůrazňovali jsme to s tohoto místa kolikráte a řekli to otevřeně, v časopisech, takže Poláci měli příležitost dověděti se to ze schůzí a čísti v novinách, že Těšínsko pokládáme za terram nullius. (Souhlas.) Ti lidé se vůbec nepokládají za příslušníky národa českého nebo polského, nýbrž mluví "po našemu" a byli toho, kdo si je vzal a o ně se staral. (Souhlas.) Ale jest nemožné, aby Československá republika, která podle našeho názoru má býti státem čsl. národa, dovolila, aby toto terra nullius, tito lidé, kteří nemají svého pregnantního národního uvědomění, stali se obětí těch, kteří tvrdí, že jsou příslušníky polskými. Oni se tomu brání. Jsou tak primitivní, že nerozumějí ani spisovné polštině, ani spisovné češtině. Budou patřiti, jak jsem řekl, tomu, kdo je vychová, kdo jim zřídí školy. Proto jsme poukazovali, že je povinností našeho státu vybudovati menšinové školství na Těšínsku v prvé řadě, poněvadž tam nezachováváme tímto českým státním školstvím nějaké trosky, nějaké české menšiny, nýbrž tam získáváme našemu národu to, co se dá získati jako celek. (Souhlas.)

A z tohoto důvodu je povinností státní správy školní, aby přestala s liknavostí v budování českých státních škol, aby nebyly možny ony horentní případy, kde turisti nejen českoslovenští a naši státní příslušníci, nýbrž i turisti polští a říšskoněmečtí s podivem v očích konstatují poměry, které tam jsou, a nemohou pochopiti, že stát československý může nechávati československé státní školy v tak hanebných místnostech, jak se o nich zmínil kol. Sladký. Při tom vidíte, že vůči polským požadavkům je naše státní správa skutečně velice štědrá a můžete dnes viděti na Těšínsku řadu polských školních paláců vybudovaných buď s pomocí našeho státu, nebo přímo nákladem našeho státu, zatím co v téže obci česká státní škola je v nemožném baráku na spadnutí, v baráku ohrožujícím život dětí a učitele, který v této škole koná svou těžkou službu.

Nemohu se nezmíniti při této příležitosti znovu o nemožném režimu, který se trpným schvalováním státní správy kultusové obráží v poměrech evangelické augsburské církve na Těšínsku. Jsem příslušníkem strany, která v těchto otázkách ponechává lidem samým starost o to, aby si své náboženské věci upravili. Ale zde je to zájem národní a státní, aby evangelická-augsburská církev na Těšínsku nebyla nejvhodnější a nejvydatnější národní agitační a popolšťovací institucí, jako je dnes. Je to nesnesitelným pojmem československé státnosti, aby pastoři evangeličtí na Těšínsku, kteří jsou placeni z velké části státními penězi, učíce na školách českých, státních, odmítali učiti náboženství evangelicko-augsburskému jazykem českým, státním, aby odmítali konati pro české příslušníky této církve bohoslužby jazykem státním a vyhrožovali dokonce evangelickým dětem, které mají býti konfirmovány, že konfirmovány nebudou, jestliže se nepodrobí konfirmaci polské. Toto se děje a naše státní správa nedovede najíti vhodných prostředků, nemá dobré vůle, aby názorně tyto pány naučila slušnosti. Při tom se nezmiňuji o absurdnosti a historickém paradoxu, že u nás na Těšínsku jsou nejpregnantnějšími, nejvýraznějšími a nejbojovnějšími nositeli polskosti příslušníci duchovního stavu evangelicko-augsburské církve, ačkoliv je známo, že národ polský jako celek je po stránce náboženské význačně katolický. Při tom si musíme uvědomiti, že jsou to potomci kdysi vystěhovalých evangelíků v době pobělohorské, poněvadž Vratislavským akordem a smlouvami, které následovaly po naší porážce na Bílé Hoře, nevztahovala se persekuce náboženská na Slezsko, jehož částí bylo Těšínsko. Tam se tedy vystěhovaly spousty českých evangelíků. Tito lidé se stali příslušníky nejradikálnějších polských tendencí národních a tito lidé dnes užívají své víry k tomu, aby nám spoustu našich lidí, kteří se této víry drží, od našeho národa co nejvíce vzdalovali. Není možno, aby naše správa kultová úplně netečně chovala se ke skutečnosti, že na příklad na polských školách veřejných učí se dnes stále na základě učebnic platných pro polské školy v polském státě. Ještě jsme se nepostarali o to, aby ku příkladu dějiny nebo občanská nauka atd. v našich školách československých polského jazyka vyučovacího byly vyučovány na základě učebnic vydaných v našem státě a sestavených v duchu naší státní raisony. Avšak na polských veřejných školách u nás, placených státem, po př. z veřejných nákladů zemských a obecních, učí se děti všemu tomu, co zajímá lidi v Polsku, jmenovitě pokud běží o historii, ale o našem státním zřízení nebo o dějinách našeho národa státotvorného v tomto státě se z těchto učebnic, vydaných ve Varšavě, nedovědí nic nebo velmi málo. To jsou poměry, které by v každém jiném státě byly naprosto nemyslitelné.

Musím si při této příležitosti také stěžovati na to, jak vůbec jest na podiv, že ministerstva, kterým o to náleží péče, přece jen nedokročí mezinárodní cestou na to, aby se likvidační komise, které bylo svěřeno vyřešení všech těch ještě velmi četných případů vzájemných práv a nároků obyvatelstva našeho státu a státu polského - komise, která se nesešla kdoví jak dlouho, která má jmenovitě likvidovati škody plebiscitní - řádně scházela a usnášela. Mluví se mnoho o tom, že se strany Polska se sabotuje jednání této komise právě proto, že jsou si Poláci vědomi, že většinu škod nebo většinu závazků, kde by měli přispěti na úhradu různých práv obyvatelstva našeho státu, museli by platiti oni. Řekl jsem již dříve, že není snad ani jediného případu, aby nějaký Polák na území Polského Těšína utrpěl škodu nějakým násilným činem, na př. dynamitovou bombou, zapálením stavení od československého příslušníka, ale všecky podobné případy staly se od nynějších příslušníků polských na příslušnících nyní československých, a snad proto polská vláda zdržuje likvidaci těchto věcí, a komise, která to má likvidovati, se neschází, poněvadž není možno dostati do ní příslušníky delegované vládou polskou. Prosím ministerstvo zahraničí, aby v této věci učinilo radikální konec.

Připojuji se vřele ke slovům jak kol. Sladkého, tak kol. Buzka, aby obyvatelstvu našeho kraje dostalo se jmenovitě v této době zaměstnání, práce a výdělku, a aby byli při této příležitosti opatřeny po léta a snad po staletí zanedbávané různé hospodářské úkoly bývalé státní správy rakouské, jmenovitě pokud běží o nesjízdný stav různých silnic nebo o nemožnou neúpravu různých toků, ať je to jak kol. Sladký říkal - Odra, Ostravice, Lučina nebo Morávka atd. Tam je možno opravdu produktivně umístiti značnou část těch peněz, které by jinak musely býti bez užitku vydány na podporu v nezaměstnanosti. Je vůbec s podivem, že státní správa si v této době neuvědomuje, že jediné velkorysé řešení této nezaměstnanosti je, dávati na veliké investiční práce ve velkém rozsahu a ušetřiti tak zbytečně vydání peněz na podporu v nezaměstnanosti, které nikdy nebude míti žádného vnitřního opodstatnění a které trvale nemůže lidi nijak uspokojiti. A jestli kde mají býti tyto práce podnikány, pak je to na Těšínsku.

Rozhodně se připojuji k tomu, co řekl kol. Sladký, o event. obnově po př. rozšíření kontingentu dováženého k nám uhlí z Polska. Přejeme si, snad ještě více pokud mluvím za naši stranu, aby se, bude-li možno, tato smlouva vůbec neobnovovala, poněvadž to znamená opravdu hlad a ztrátu existencí set a tisíců příslušníků našich dělnických vrstev hornických, přiváží-li se sem tolik set tisíců tun uhlí ročně z Polska, ačkoliv by jinak mohly býti opatřeny z práce a podnikání místních průmyslových podniků a našich dělníků tam zaměstnaných. Vyložiti to těm lidem, proč se to děje, nedovede žádný z nás, ať patříme k občanským stranám nebo k socialistickým, poněvadž lidé říkají: Když nemůžeme prodati ani naše vlastní uhlí, proč se sem pouští uhlí cizí? A neuznají žádné raisony mezinárodní, obchodně-politické atd., to je všechno marné. Proto prosím, aby se hledělo, jak kol. Sladký řekl, tento kontingent co možná nejvíce omeziti.

Pokud běží o stížnosti přednášené kol. Sladkým, týkající se zrušení samostatnosti býv. Slezska, připojuji se k nim z velké části, ale řeknu zase jedno: kdyby byl duch velké části obyvatelstva Slezska, která patří k národnosti německé, jiný vůči tomuto státu a státotvornému národu než byl, možná, že bychom i my, kteří jsme hlasovali pro tuto reformu správní, jinak jednali.

Pan kol. Sladký to ví jako já, že ze samostatnosti Slezska, jakožto politické správní jednotky, země samostatné, vyplývá skutečnost, že mně, člověku t. zv. nacionálnímu poslanci, řekl vysoký úředník finančního ředitelství, když jsem intervenoval a začal česky: "Entschuldigen Sie, Herr Abgeordneter, aber ich kann noch nicht so viel čechisch, als ich kennen muss." Jak jsem vypadal já a jak vypadal on! Toto se stalo, když jsem přišel intervenovati na zemské finanční ředitelství! A ta samostatnost Slezska jako takového udržovala tento samostatný status úřednický a dnes je to jeden z podstatných důvodů, pro které jsme to musili zrušiti. My máme právo na to, aby se takový případ vůči českému poslanci, natož vůči obyčejnému člověku v zem. finančním ředitelství neopakoval, a proto spojením statusu přijdou do finančních úřadů ve Slezsku čeští úředníci. Toto platí též o úřednících politických.

A když si Opava stěžovala na to, co se děje někde v říši Německé, nemohlo býti proti českému duchu a vůči tomuto státu zaujetí horší, než bylo a je v Opavě dodnes. Pánové do jisté míry trpí následky svých činů. Kdyby se byli chovali jinak, možná, že by byli se čeští lidé postavili jako jeden muž za toto hlavní město, aby zůstalo ve své funkci jako bylo až do reformy správní.

A nyní bych řekl několik slov k řeči p. kol. Buzka. S povděkem kvituji, že mluvil způsobem, abychom to, co nás dělí v budoucnosti, povlovně překonali. Nikdo není mezi námi, kdo by si nepřál, aby svazek, který mezi námi a Polskou republikou v mezinárodní politice platí, byl utužen, prohlouben pokud jde o cítění a pochopení naší mezinárodní situace ve vnitřní naší politice, aby se to objevilo i na venek. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Jsme si toho naprosto vědomi, že z velké části náš osud je společný v budoucnosti, a já, jako jeden z těch, který byl pokládán za polonofoba, neváhám prohlásiti, že učiníme vše, co je v naší a mé moci, aby se tento svazek pro budoucnost, která hrozí těžkými nesnázemi, v zájmu obou národů utužil. Ale to neznamená, pane dr Buzku, že můžeme při tom a k vůli tomu resignovati na příslušnost těch duší, které vy pokládáte na Těšínsku za svoje a které my můžeme také pokládati za svoje. Těm lidem se musí dáti možnost, aby se prohlásili, kam patří, a oni to činí. Budeme-li míti o 70.000 příslušníků více nebo méně, to na věci nic nemění. Těchto 70.000 polských příslušníků nemá té ceny, abychom zrušili všechna ona úzká pouta, která musí býti mezi našimi státy pro možnost všech možných konfliktů, kterých se musíme báti oba dva. My nemáme tendence popolšťování, ale nemůžeme se vzdáti těch, kteří chtějí býti naši, o nichž se však domníváte, že když jejich rodiče chodili do polských škol, že jejich děti musí tam choditi také. To je base, na které se dohodneme.

Nemohu nechati bez odpovědi zmínku p. kol. dr Buzka, jakoby vládním orgánem na Těšínsku v této protipolské politice byla naše vysoce ušlechtilá obětavá instituce Matice osvěty lidové jako by byla nějakou vedlejší vládou. Tato instituce drží se svých statutárních práv a statutárních povinností. Je pochopitelné, že zasahuje u státních úřadů, když jde o zachování českých dětí při sčítání lidí. Od toho tu je, ale to neznamená, že vykonává vliv jako vedlejší vláda. Naopak snaží se zase v těchto tendencích najíti rozumnou míru, třebaže vám to, pane doktore, neříká, ale není naprosto oné zaujatosti, o které se domníváte, že existuje.

Nemohu říci, že by bylo nesprávné, nač si p. kol. Buzek stěžuje, že se má prováděti sčítáni sčítacími komisaři. Řekli jsme otevřeně, že je to terra nullius, že tito lidé nevědí, čí jsou. A bylo by velice povážlivým falšováním event. budoucího výsledku sčítání, kdyby se těmto lidem dalo právo, aby o své národnostní příslušnosti rozhodovali sami. To jim musí býti vyloženo. A to je také funkce sčítacích komisařů, kteří jsou pod kontrolou. Zase se nemůže díti žádné násilí, jak se bojí p. kol. Buzek.

Jsme pro to, aby co nejrychleji bylo uděleno státní občanství řádným lidem českého nebo polského jazyka, jimž o státní občanství jde. My sami, poslanci všech stran v této sněmovně, jsme tím nejvíce postiženi, poněvadž všichni tito lidé chodí k nám a my jsme pro ně bezplatnou advokátní kanceláří, která to má vyřizovati, a je nám trapné, když sta a tisíce lidí musíme přijímati, poněvadž věci, které jsme před 3, 4 lety navrhovali, nebyly ještě dodnes vykonány.

Připojuji se k názorům a přáním, která v té věci projevili oba pp. předřečníci. Ovšem žádáme, aby se především dostalo státního občanství - to je to nejminimálnější minimum - těm lidem, kteří se u nás za plebiscitní doby exponovali pro čsl. stát, a mnozí z nich nemají toho státního občanství, jak to p. kol. Sladký dokazoval. Jsme pro to, aby se jim umožnila hospodářská existence v jejich bědném postavení a řeknu otevřeně, pane kol. Buzku, že není možno řešiti tyto věci tak primitivním způsobem, jak se to ventiluje na schůzích, že se lidé domnívají, že by bylo nejlépe vykáceti nejkrásnější porosty státních lesů, býv. arcivévodské komory a udělati tam na vrchu pašienky. Tak primitivně se to nedá prováděti. Ať se ty pastviny meliorují, ať se dá několik milionů, aby tam, kde je špatný les, který nepřináší užitku, a kde by se mohly zříditi vydatné a šťavnaté pastviny, mohly pastviny býti zřízeny. Ale paušálně říci, ať se udělají pastviny, kde byly před stoletím lesy, to bychom nemohli srovnati se svým svědomím.

Jinak jsem rád, že se p. kol. dr Buzek pohyboval na úrovni, která nám dává možnost, abychom se postupně dohodli, a jsem přesvědčen, že se to stane v zájmu vyšší mezinárodní politiky, která oba naše státy váže. A bude v zájmu této politiky, aby byly naší státní správou v souhlase s námi odklizeny co nejdříve všechny stížnosti a těžkosti, o kterých tu bylo mluveno, aby tak naši lidé na Těšínsku, pokud je to jen možno, byli uspokojeni. (Potlesk.)