Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů, a to nejprve o odst. 3 pořadu, jednajícím o smlouvě mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů býv. města Těšína (tisk 662).

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního, p. posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Vzdávám se slova.

Předseda: Pan zpravodaj posl. dr Patejdl se vzdává slova.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru technicko-dopravního, p. posl. Srbovi.

Zpravodaj posl. Srba: Vzdávám se slova.

Předseda: Pan zpravodaj posl. Srba se rovněž vzdává slova.

Nyní přistoupíme k doslovům pp. zpravodajů o odst. 4, jednajícím o doplňkovém protokolu k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským (tisk 664).

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního p. posl. Najmanovi.

Zpravodaj posl. Najman: Vzdávám se slova.

Předseda: Pan zpravodaj posl. Najman se vzdává slova.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru živnostensko-obchodního, kterým na místě p. posl. dr Zadiny je p. posl. Pechman.

Zpravodaj posl. Pechman: Slavná sněmovno! Ve smyslu usnesení živnostensko-obchodního výboru navrhuji, aby slavná posl. sněmovna schválila vládní návrh jako doplňkový protokol tisk 630.

Předseda (zvoní): Provedeme nyní oddělené hlasování o každé ze společně projednávaných předloh a budeme hlasovati nejprve o předloze prvé.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Ad 3. Hlasování o schvalovacím usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů bývalé obce Těšína, podepsaná v Olomouci dne 21. prosince 1929, se Závěrečným protokolem z téhož dne (tisk 662).

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 3. odst. pořadu.

Nyní vykonáme hlasování o druhé předloze.

Ad 4. Hlasování o schvalovacím usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení doplňkový protokol ze dne 4. srpna 1930 k dodatkové úmluvě k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Italským, podepsané v Římě dne 1. března 1924, uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 20. srpna 1930, čís. 116 Sb. z. a n. (tisk 664).

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 4. odst. pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Návrh, aby senátu prodloužena byla lhůta stanovená §em 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 2189-II).

Senát usnesl se v 58. schůzi dne 6. listopadu 1930 požádati posl. sněmovnu za prodloužení lhůty stanovené §em 43 úst. listiny o dalších 5 měsíců.

Ke slovu není nikdo přihlášen, návrh na odklad hlasování nebo na přikázání výboru podán nebyl, dám tedy hlasovati o návrhu senátu podle §u 78 jedn. řádu posl. sněmovny.

Kdo souhlasí, aby posl. sněmovna prodloužila senátu lhůtu k projednání jmenovaného usnesení posl. sněmovny o dalších 5 měsíců, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádané prodloužení lhůty jest povoleno.

Tím vyřízen jest 5. odst. pořadu.

Přistoupíme k projednávání odst. 6 pořadu, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. dr Labaje (tisk 189).

Zpravodajem je p. posl. dr Kalaš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Soukromá žalobkyně Maria Venclová učinila trestní oznámení na posl. dr Labaje pro přečin urážky na cti podle § 2 zák. čl. XLI z r. 1914 proto, že dne 1. listopadu 1927 byla posl. dr Labajem udeřena do hlavy.

Imunitní výbor po projednání případu má za to, že poslanecká imunita nemůže brániti satisfakci, kterou soukromá žalobkyně požaduje, a že nemůže ani obžalovanému poslanci brániti, aby tvrzení tato event. vyvrátil a popřel, a v důsledku toho navrhuje posl. sněmovně, aby posl. dr Labaj byl vydán k trestnímu stíhání.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest stíhání posl. dr Labaje.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna se usnesla svoliti k trest. stíhání posl. dr Labaje.

Tím je vyřízen 6. odst. pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

7. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Hrušovského (tisk 190).

Zpravodajem je p. posl. dr Kalaš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Soukromí žalobci Josef Maďarka, Josef Eviák a Martin Klcovanský, členové okres. výboru v Trnavě, žádají za trestní stíhání posl. Hrušovského pro urážku na cti, že na schůzi čsl. nár. socialistů v Hlohovci dne 9. října 1927 konané obvinil soukromé žalobce pro braní úplatků od firmy, které byly zadány práce pro okres, která byla v soutěži o 300,000 Kč dražší a že obdrželi úplatek každý 7000 Kč.

Imunitní výbor po projednání případu dospěl k přesvědčení, že nemůže imunitou poslance brániti satisfakci žádané soukromými žalobci aneb dáti zase možnost dokázati pravdivost tvrzení se strany obžalovaného, a že lze obvinění z těchto činů posuzovati za překročení poslanecké imunity a navrhuje proto posl. sněmovně, aby k trest. stíhání posl. Hrušovského svolila.

Předseda (zvoní): K této věci byl podán návrh. Žádám o jeho přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte): Návrh posl. dr Patejdla, Tomáška, Zemana, Najmana, dr Ivanky, Adámka, Hackenberga a druhů:

Poněvadž vyšly na jevo nové, výboru dosud neznámé skutečnosti, navrhujeme, aby imunitní věc posl. Hrušovského byla vrácena imunitnímu výboru.

Předseda: Žádám p. zpravodaje, aby se o přečteném návrhu vyslovil.

Zpravodaj posl. dr Kalaš: Připojuji se k návrhu p. posl. dr Patejdla a druhů z toho důvodu, že v té době, nežli posl. sněmovna mohla vyříditi tuto věc, vyskytly se skutečnosti, které opravňují, aby věc posl. Hrušovského znovu byla projednána v imunitním výboru. Z toho důvodu připojuji se k návrhu tak, jak byl podán.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati Poněvadž byl podán návrh na vrácení věci výboru imunitnímu, dám o tomto návrhu hlasovat.

Kdyby byl zamítnut, hlasovali bychom o návrhu podle zprávy výborové.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. dr Patejdla, Tomáška, Zemana, Najmana, dr Ivanky, Adámka, Hackenberga a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh na vrácení výboru je přijat.

Tím vyřízen je odst. 7 pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

8. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Teplicích-Šanově v trest. věci posl. dr Keibla (tisk 574).

Zpravodajem je p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! V daném případě jde o soukromou žalobu posl. dr Rosche na posl. dr Keibl a pro výroky dotýkající se cti, jichž užil poslanec dr Keibl na veřejné schůzi dne 10. listopadu 1928 v Trnovanech.

Imunitní výbor navrhuje posl. sněmovně, aby k trest. stíhání posl. dr Keibla dala souhlas.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. dr Keibla.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. dr Keibla.

Tím vyřízen jest 8. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

9. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Litoměřicích v trest. věci posl. Krebse, Knirsche a inž. Junga (tisk 575).

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Podle úředního záznamu krajského soudu v Litoměřicích měli se výše uvedení poslanci zúčastniti 18. září 1928 v Drážďanech schůze Hitlerovců (německých národních socialistů). Z této účasti - posl. Krebs prý na schůzi i mluvil - a z programu německé nár.-soc. strany dělnické konstruuje se podle záznamu kraj. soudu proti uvedeným třem poslancům podezření z přečinu §u 17, č. 1 zákona na ochranu republiky.

Pouhá účast na schůzi politické strany bez bližšího uvedení skutků, odpovídajících zákonné definici §u 17, č. 1 zákona na ochranu republiky, nemůže býti dostatečným důvodem, aby uvedení byli vydáni trestnímu stíhání a proto imunitní výbor navrhuje, aby posl. Krebs, Knirsch a inž. Jung vydáni posl. sněmovnou nebyli.

Předseda (zvoní): K této věci přihlásil se řečník. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 15 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Navržená lhůta je přijata.

Ke slovu se přihlásil p. posl. inž. Jung. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Jde o imunitní případ posl. Krebse, Knirsche a Junga a navrhuje se, aby nebyli vydáni. Nebyl bych se přihlásil ke slovu, kdyby tento imunitní případ sám sebou nebyl velmi příznačný pro způsob, jak se v tomto státě zachází s oposičními poslanci. Případ sám sebou jest přímo směšný. Dne 16. září 1928 konala se v Drážďanech schůze, na které mluvil vůdce naší říšskoněmecké bratrské strany Adolf Hitler. Této schůze zúčastnil se posl. Krebs, nikoliv však posl. Knirsch a Jung a přes to přese všechno byli jsme my dva v této souvislosti také jmenováni, z čeho vyplývá, jakou cenu vůbec mají tyto špehounské zprávy, kromě toho ještě velmi draze placené. To jest jedno, co bych rád zjistil. Ale dále mělo by se ještě zjistiti, že se naše říšskoněmecká bratrská strana, druhá nejsilnější strana Německé říše, líčí jako tajná organisace. I to jest samo sebou přímo směšné tvrzení, neboť prosím, abyste jednou vysvětlili, jak jest možné stranu se 6 1/2 milionu voličů označovati za tajnou organisaci. Páni soudcové a státní zástupci stále si stěžují, že jsou ohromně přetíženi. Radili bychom pánům státním zástupcům, aby se zbavili přetížení tím, že by se nechytali každé směšné pitomosti a nedělali z toho státní aféru. To a nic jiného chtěl jsem v této souvislosti konstatovati.

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Krebse, Knirsche a inž. Junga.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Krebse, Knirsche a inž. Junga.

Tím vyřízen je 9. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odst. 10, jímž je:

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Stříbrného (tisk 584).

Zpravodajem je pan posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Krajský trest. soud v Praze žádá za souhlas k trest. stíhání posl. Stříbrného pro zločiny podle §§ 197, 200, 203, 98 lit. b) tr. zák.

Imunitní výbor po projednání všech uvedených trestních činů dospěl k přesvědčení, že uvedené činy, kdyby měly býti pravdou, nelze chrániti poslaneckou imunitou a navrhuje posl. sněmovně, aby posl. Stříbrný k trest. stíhání byl vydán.

Předseda: K této věci se přihlásil řečník. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 15 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

K slovu se přihlásil pan posl. Stříbrný. Dávám mu slovo.

Posl. Stříbrný: Slavná sněmovno! Není pravidlem, aby poslanec se ujímal slova v této sněmovně ve své imunitní záležitosti. Činím-li tak přece, má to své důvody. Bylo na mne učiněno trestní oznámení pro zločin podvodu a vydírání. (Výkřiky komunistických poslanců: Kterého nejste schopen!) Račte chvilinku posečkati.

Těchto zločinů jsem se prý dopustil anebo při nich spolupomáhal jako předseda akciové společnosti Tempo.

Nechávám stranou meritum věci, které patří soudu, a konstatuji, že několikráte jsem žádal pana předsedu imunitního výboru a presidenta sněmovny, aby tato imunitní záležitost s urychlením byl dána na denní pořad. Sněmovně nemůže zůstati lhostejno, vláčí-li se jméno jejího člena po celé měsíce v novinách jako podvodníka. Buď patří do kriminálu nebo do sněmovny. Jedno z dvojího. Jen urychleným řízením může býti učiněna přítrž skandalisační kampani, o kterou i v tomto případě jde.

Trestní oznámení napsal pražský advokát dr Václav Bouček. Dříve, nežli je vůbec podal soudu, publikoval celý obsah v českých i německých listech. Materiál k oznámení dodal mu jakýsi insertní sběratel Koza, bývalý zaměstnanec "Poledního listu". Protože já nikdy s insertní stránkou listu neměl nic společného a ve svém životě jsem ani jeden insert neuzavřel a ani o jeden nikoho nežádal, muselo býti mé jméno do celé domnělé aféry násilně vtlačeno, jen abych mohl býti skandalisován. I jmenovaný akvisitér udává věci, které, byly-li vůbec páchány, sám provedl. A z jakých ideálních pohnutek nabídl se v kampani proti "Polednímu listu", lze seznati ze soudního protokolu, který dovoluji si ve výtahu citovati.

Za předsednictví vrch. rady zem. soudu dr Knauteho u kraj. soudu trestního odd. VII. dne 28. července obžalovaný redaktor "Národní pravdy" prohlásil protokolárně (čte):

"V té době přinesl mi Henych nový článek, kterým obviněn byl posl. Stříbrný z insertních podvodů a vydírání. Jsa zasvěcen do zákulisí genese celé této t. zv. aféry insertních podvodů - já to byl, který Josefu Kozovi na jeho výzvu zprostředkoval přijetí u dr Boučka, a věděl jsem, že Koza za své trestní oznámení vymínil sobě odměnu 500.000 Kč, a byl jsem vedle toho zasvěcen do způsobu, jakým se získával materiál za peníze. Zdali a kolik peněz dostal z vlastní zkušenosti sice nevím, ale Koza sám později se mne ptal, jakým nejvýhodnějším způsobem by měl peníze v této věci získané odstraniti a uložiti do Švýcar a přiznal se, že již část z vymíněných peněz obdržel prý ve formě úvěru. Z peněz získaných slíbil Koza vyplatiti svým spolupracovníkům v této záležitosti provisi".

Tedy udavač za peníze, které žádal a obdržel od dr Boučka, třeba ve formě půjčky.

Advokát má právo přijímati informace svého klienta, nechce-li porušiti povinnost, kterou má jako obhájce. Chci býti liberální ve výkladu t. zv. advokátní imunity. Ale ta nemůže jíti tak daleko, aby si advokát svědky kupoval, aby platil statisícové odměny agentu provokatérovi. Právě tak je neslučitelné s funkcí advokáta, aby financoval nejhorší skandalisující tiskoviny, a když je mu to u soudu prokázáno, aby se v "Lidových novinách" nejapně vymlouval, že vydavateli listu dal jen několik tisíc korun a platil mu měsíčně 1500 Kč jako stipendium na právnická studia a kromě posledních 5000 Kč že už mu nedal nic. Z jakých prostředků dával Bouček tyto peníze? Ze svého jistě ne, protože jeho lakota je příslovečná. Snad to budou prostředky tajemných fondů, protože dr Bouček nikdy neopomenul chlubiti se svým přátelským poměrem s nejmocnějšími funkcionáři v tomto státě. Při skandalisování politických odpůrců byla soudně prokázána jeho spojitost s vysokým úředníkem v ministerstvu zahraničních věcí.

Toto trestní oznámení není prvním případem. Jen namátkou z posledních let vzpomínám, že to byl zase dr Bouček, který podal trestní oznámení na posl. Gajdu pro domnělý zločin zpronevěry a podvodu, dále trestní oznámení na gener. sekretáře nár. demokracie Hlaváčka pro zločin křivého svědectví, trestní oznámení na redaktora Ausobského, že sváděl trestance k zcizení soudních spisů, trestní oznámení na poslance nár. demokratické, že kupováním poslanců hleděli zmařiti volbu presidenta Masaryka.

Všechna ta trestní oznámení byla novinářsky po celé měsíce rozmazávána a na konec končila fiaskem. Z větší části ukázala se zločinnou mystifikací, opírající se o domnělá svědectví konfidentů nebo notorických trestanců, ale úkolu svého dosáhla. Takovým je i trestní oznámení, o němž dnes jedná slavná sněmovna. Mělo sloužiti v předvolební kampani proti poslancům Národní ligy. Lituji, že mně dříve nebylo možno, abych před imunitním výborem poukázal na to špinavé zákulisí celé kampaně. Přibíjím na pranýř tyto apačské metody, zaváděné do našeho politického života. Bouček je nám lhostejný. Nám za něho budou zodpovídati jeho protektoři a ať pak nefňukají nad zvlčilostí politického boje, až s nimi budeme účtovati. To nejde vymlouvati pokrčením rameny a když Bouček byl zkompromitován a topí se v bahně politické džungle, ukazovati na jeho nenormálnost.

Tento pán hraje si na Catona přísných mravů. S despektem, ba s nadávkami mluví o poslancích, kteří prý intervenují v osobních věcech a které on, kdyby byl ministrem, srazil by se schodů. Poslance nazývá ušlechtile Stinkvieh, jak učinil na přednášce o krisi demokracie. A to odváží se tentýž dr Bouček, který býval poslancem revolučního Národního shromáždění a sám z osobních intervencí ve prospěch milionářských cizích firem zbohatl.

"České Slovo" ze dne 14. listopadu 1925 o něm napsalo, že si po převratu dojel do Vídně, ubytoval se v prvořadém hotelu a rozhlásil o sobě, že zahajuje jednání o nostrifikaci cizích firem v Československu, uváděje sebe v plném titulu jako právní zástupce a Nationalrat. Vyslanec Tusar, kdy byl v zápětí zahrnut spoustou dotazů, nevěřil, že by něčeho podobného v době revoluce byl schopen národní poslanec. Chtěl dáti onu osobu zatknouti a upustil od toho teprve po telefonickém rozhovoru s Prahou.

To byla příčina, proč jsem se postavil proti kandidatuře dr Boučka s ostatními. Vždyť šlo o neslýchaný případ korupce a zneužívání mandátu ke špinavým obchodům.

Tyto nostrifikace největších firem vynesly Boučkovi milionové palmare. Dr Bouček "České Slovo" žaloval. Redaktor Skýpala nastoupil důkaz pravdy. Vyslechnuta řada svědků, z nichž cituji pouze protokol býv. realisty, někdy osobního přítele dr Boučka, nynějšího vyslance dr Fliedera, který pravil. Cituji (čte): "Pamatuji se na tolik, že jednou v době, kdy Tusar byl plnomocníkem Československé republiky ve Vídni a já jeho zástupcem, zavolal mě do kanceláře a s velikým rozčilením mně sděloval, že byl právě upozorněn, že advokát dr Bouček je ve Vídni, prozrazuje jakési chystané finanční nebo hospodářské opatření naší vlády. Zda šlo o nostrifikaci cizích podniků u nás nebo o kolkováni cenných papírů, dnes už nemohu po tolika letech říci. Pamatuji se ještě tolik" - pokračuji v citaci ze svědeckého protokolu vyslance dr Fliedera - "že Tusar volal telefonicky Prahu, aby ji na to upozornil a jak se mi zdá, Rašína, a že byl pobouřen, protože šlo o věc, která se právě chystala a jejíž prozrazení mohlo ohroziti naše zájmy. Událost tato utkvěla mi v hlavních rysech proto, že mně byla Tusarem presentována jako realistovi s výslovným odkazem na naše debaty o realismu a jeho boji o očistu veřejného života". Tolik dr Flieder.

Když jsem byl ze strany nár. socialistické vyloučen, pánové věc s dr Boučkem vyrovnali, dali mu třířádkové prohlášení do "Českého Slova" a dr Bouček před zahájením hlavního přelíčení od podané žaloby upustil.

Tento pán, jehož portrét dovolil jsem si jen několika málo slovy vykresliti, domnívá se míti legitimaci, aby hrál si na ochránce cti a veřejné mravnosti. Neopomene jediné příležitosti, aby nenapadl členy obou sněmoven a nediskreditoval je.

Terorisuje-li své advokátní kolegy, bojí-li se ho politické strany, omlouvají-li jej duševní úchylkou jeho přátelé, není to omluva. Proč ho na druhé straně užívají k těmto nečistým službám? Zde nejde o Stříbrného, zde jde o čest a pověst parlamentu.

Přihlásil jsem se ke slovu, abych demaskoval hnusné zbraně, jichž se u nás užívá proti oposici, a za druhé, abych požádal o urychlené vyšetřování tohoto případu s dotazem, co hodlá podniknouti předsednictvo sněmovny, ukáže-li se i v tomto případě úplná bezpodstatnost vzneseného obvinění. Jen tenkráte, nezůstane-li toto travičství studní a skandalisování volených zástupců beztrestným, zjedná se náprava.

Žádám slavnou sněmovnu, aby podle zprávy výborové hlasovala pro mé vydání.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Pan posl. Stříbrný sám v doslovu své řeči žádá za vydání sněmovnou a já k řeči, která vlastně obsahuje věci, jež mají býti předmětem soudního vyšetřování, nemám co dodati a žádám slavnou sněmovnu, aby návrh imunitního výboru byl schválen.

Předseda (zvoní): Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna se usnesla svoliti k trest. stíhání posl. Stříbrného.

Tím vyřízen jest poslední odstavec pořadu.

Před ukončením schůze sděluji:

Dovolené dal jsem: na dnešní schůzi posl. Kurťakovi z rodinných důvodů; posl. Husnajovi pro neodkladné záležitosti; do konce tohoto týdne posl. Onderčovi; na tento týden posl. dr Szüllömu - rovněž pro neodkladné záležitosti.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Macháček.

Mezi schůzí byla rozdána tištěná zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

788. Zpráva výboru technicko-dopravního a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 690), kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu Úmluva a Statut o mezinárodním režimu námořních přístavů, podepsané v Ženevě dne 9. prosince 1923.