Povinností státní správy je, když není dostatek práce v důsledku staveb a jiných prací, následkem všeobecné krise, aby aspoň státními dodávkami, které bývaly v dřívějších dobách do těchto krajů zadávány, bylo na tyto lidi pamatováno. Dnes se nám vytváří zadávkový průmysl pro státní podniky v městech a místech, kde se nikdy státní zadávky neprováděly, kdežto na těchto horách v Českomoravské vysočině od let pracovali občané i občanky na státních dodávkách, zvláště pokud se týče šatstva a prádla. Tam jsou na to zařízeni, dovedou to, nač tedy vyšlapávati nový průmysl, nač to zařizovati v místech, kde na to zařízeni vůbec nejsou, a ty obyvatele, kteří nemají jiného zdroje příjmů, o to zkracovati? To ovšem nepatří k návrhu zákona o ochraně nájemníků, ale poněvadž je to akutní, doba je velmi zlá, proto to připomínám.

Zákon sám, který se prodlužuje, ve skutečnosti mnoho nemění. Je to obyčejné překusování slovíček, jako vždycky, když se zákon novelisoval nebo prodlužoval. Na to by měli dostati pánové patent a zvláštní uznání za dovednost, jak dovedou překusovati slovíčka, aby v nich nic nebylo změněno, aby to staré zůstalo v platnosti.

Mělo by zde býti už více odhodlání. Nač pořád chrániti zákonem i ty, kteří ochrany nepotřebují? To rozhodně nemůže nikdo pochopiti. Nač ustavičně ty okovy přitužovati, když už jsme spoutáni daňovým systémem u nás tak těžce, že je třeba, aby se obyvatelstvu jiným způsobem ulevovalo? Učiňte to, co nikoho nepoškodí, aspoň k tomu má býti odhodlání.

Já celkem s těžkým srdcem prohlašuji, že pro tento zákon budu hlasovati zajisté s celým svým klubem. Představovali jsme si, že uděláme větší krok dopředu; nebylo-li to možno za nynější politické situace, je toho jen litovati, ale je si přáti, a vyslovuji ten názor, jestliže se nepodaří nynějšímu složení parlamentu tento těžký problém vyřešiti, pak opravdu pochybuji, že se to vůbec kdy komukoliv podaří. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Kalaš. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Při poslední novelisaci zákona o ochraně nájemníků byla zde učiněna se strany p. ministra soc. péče i s druhých koalovaných stran řada prohlášení a příslibů, že tato doba, ve které dnes projednáváme zákon, bude dostačující, aby byl připraven zákon definitivní, zákon likvidní. Nestalo se tak, a ptáme-li se, čí vinou se tak nestalo, musíme s politováním konstatovati, že se tak stalo vinou právě pana ministra soc. péče. Bylo usneseno, že během léta a celé té doby od poslední novelisace bude zřízena bytová komise, která se bude zabývati řešením bytových problémů a která připraví definitivní likvidní zákon a vyřeší zároveň celý soubor těchto zákonů.

My, kteří jsme byli členy bytové komise, byli jsme svědky jednání, které zasluhuje, aby právě s těchto míst bylo odsouzeno a aby pro budoucnost naše zákonodárné sbory se samy postaraly, aby byly náležitě respektovány. V bytové komisi bylo nám předloženo, že prý bytový problém souvisí s několika zákony. Je to především zákon o ochraně nájemníků, za druhé zákon o odkladu exekučního vyklizení místností, dále zákon o mimořádných opatřeních bytové péče, zákon o stavebním ruchu, zákon, kterým se zabírají byty pro vojenské gážisty, a konečně snad také má ministerstvo soc. péče na mysli zákon č. 305/1921, podle kterého má stát možnost zabírati místnosti pro veřejné účely.

Platnost zákona o ochraně nájemníků byla prodloužena do 30. listopadu t. r. Platnost zákona o stavebním ruchu byla prodloužena do konce r. 1932. Když se sešla bytová komise, ačkoliv mnozí kolegové v ní urgovali, že je třeba při projednávání všech těchto zákonů především přistoupiti k tomu zákonu, jehož platnost nejdříve vyprší, tedy, aby bytová komise se zabývala zákonem o ochraně nájemníků, pan ministr soc. péče jako předseda komise uvedl na program zákon o stavebním ruchu a jen tento zákon, ačkoliv ten má zajištěný do konce r. 1932. Trval na tom, že musí míti zákon o stavebním ruchu a potom prý teprve může jednati o zákonu o ochraně nájemníků.

Pan ministr soc. péče však nakonec, když po mnoha urgencích nechtěl svolati vůbec bytovou komisi, svolal ji až v posledních dnech, když sněmovna se rozcházela na prázdniny. Když ji svolal po prázdninách a konala několik schůzí, v poslední schůzi prohlásil, že bytová komise, složená ze zástupců zákonodárných sborů, jest vlastně jeho poradním orgánem a že on není jejím usnesením vázán, i kdyby se usnesla na něčem. Pan ministr soc. péče dokonce prohlásil, že tato bytová komise, která za nátlaku vlády a k žádosti parlamentních sborů byla ustavena, nemůže se zabývati vůbec provisoriem zákona o ochraně nájemníků. Učiněný skandál a sabotáž a komedie. Musím to konstatovati s tohoto místa. Proto tady stojíme dnes a máme jednati o definitivním zákonu, a zatím jednáme o provisoriu, o paskvilu, který se opakuje po 3 roky v naší sněmovně. To dokazuje bezradnost našich parlamentárních sborů.

Nebudu kritisovati toto jednání. To bude kritisovati naše česká veřejnost, (Výkřiky komunistických poslanců.) nejen majitelé domů a nájemníci, nýbrž všichni činitelé, kteří jsou na ochraně nájemníků a stavebním ruchu přímo a nepřímo zainteresováni. Otázka stavebního ruchu, jak ji naznačil kol. Bezděk, můj předřečník, je jistě velice důležitá a je největší chyba, že naše povolané kruhy, stavitelské a obchodní komory a všechny tyto kruhy, které se podrobně a odborně touto otázkou zabývají, nejsou slyšeny a že jejich postuláty a jejich elaboráty, které předložily jak zákonodárným sborům, tak i ministerstvům a všem povolaným činitelům v našem státě, byly ignorovány a že stavebním ruchem se u nás zabývá ne odborník, nýbrž člověk, který nemůže po stránce odborné, stavební i podnikatelské tuto věc posouditi. V tom směru by měla býti u nás zjednána již dávno náprava. Náš stát tímto vázaným hospodářstvím zabředává čím dále tím více, totiž v tom směru, že chátrá starý majetek domovní, že se zmenšuje národní důchod a rozvrací hospodářství naší samosprávy, poněvadž staré domy jsou to, které udržují naše samosprávné svazky, kdežto novostavby jsou osvobozeny.

Slavná sněmovno, budeme míti ještě jiné věci, které přijdou následkem toho, že není vážně jednáno právě s hlediska odborného z povolaných míst o tomto problému. Na stavebním ruchu u nás, vážení pánové, je zainteresováno, je to dokázáno statisticky, přes 888.000 stavebního dělnictva. Já znovu opakuji toto své tvrzení a již několikráte jsem je opakoval p. ministrovi soc. péče, že stavební dělnictvo nemá práci a nebude ji míti. Podle tohoto zákona bude se asi těžko stavět a když jsme se my dovolávali toho, aby byl zákon o stavebním ruchu upraven, tak jak byl zákon z r. 1927, podle kterého se u nás rozpoutal největší stavební ruch r. 1928, že by tento zákon dostatečně zaměstnal naše stavební dělnictvo, nebyli jsme slyšeni a byli jsme úplně ignorováni a byly ignorovány i odborné kruhy, které zdůrazňovaly toto stanovisko. A, pánové, budete vidět, jak to bude vypadat příští rok. Mám dojem, že ty kruhy, které očekávají, že se rozpoutá u nás stavební ruch, budou velice těžce zklamány, a prosím, co se stane? Toto dělnictvo bude bez práce, bude neuspokojeno, přijde na stát a natáhne ruku, aby stát mu vyplácel podporu v nezaměstnanosti, ač dělnictvo ji nechce a chce práci. (Posl. Zápotocký: Nehrajte si na zachránce dělníků!) Já si, pane kolego, na zachránce dělnictva nehraji, já konstatuji jen jedno: že demagogie našemu dělnictvu nepomůže, ani takovéto výkřiky, nýbrž že našemu dělnictvu pomůže cílevědomá hospodářská politika a řádný plán hospodářský, který mu dá práci a ne bídu, do které ho uvrhujete vy. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Slavná sněmovno! Majitelé domů a domků v republice Československé vykonali za 11 let vůči svému státu jistě svou povinnost. 11 let trpěli a očekávali, že se jim zjedná spravedlnost a náprava. A dnes, po 11 letech, kdy cizí státy, které se vážně zabývaly tímto problémem, tento vřed na hospodářském těle toho kterého státu už dávno zrušily a odbouraly, u nás zůstává, a majitelé domů stojí zde před nevyřešeným problémem, zase odloženým na jeden rok.

Po převratě, když se tvořil náš stát, tehdy uznávala se práce majitelů domů a domků ve prospěch našeho státu, tehdy uznávaly se oběti, které se ukládaly na nemovitý majetek, jak na držitele půdy na venkově, tak na držitele půdy ve městech, tehdy, kdy přišla dávka z přírůstku hodnoty, dávka z majetku a všechna tato břemena, se uznávalo, že jsou zde loyální občané, kteří plní své povinnosti vůči tomuto státu - a dnes, po 11 letech, slavná sněmovno, tito lidé, kteří takové strašné oběti přinesli za účelem konsolidace našeho státu, nejsou rovnoprávní občané. (Různé výkřiky.)

Je to jistě krutá nespravedlnost vůči těmto pracovitým, šetrným a řádným občanům. A já jsem pevně přesvědčen, že kdyby naše sněmovna tento zákon zrušila ihned, že by už byl svrchovaný čas a že by se nic nestalo. To, co se tvrdí z druhých kruhů, že by prý tady byla řada nájemníků vyhozena na dlažbu a že by tito nájemníci byli existenčně ohroženi, neodpovídá pravdě. Podívejme se, slavná sněmovno, na ony nájemníky, kteří bydlejí v novostavbách a zakládají si své existence, na ony nájemníky s malými příjmy! Ti jsou snad existenčně poškozeni, ale milionáři, lidé, kteří mají své příjmy zajištěny, kteří mají vysoká postavení ve státních úřadech, ti lidé nepotřebují ochrany nájemnické a nepotřebují požadovat, aby stát na úkor své vlastní kapsy a na úkor kapsy majitelů domů jim dával podporu za to, že měli to štěstí, že r. 1919 do ochrany nájemnické spadli. (Výborně! Potlesk.)

Slavná sněmovno! V novém zákoně snížili jsme hranici příjmovou na 45.000 Kč. V normálních poměrech dává každý nájemník ze svého důchodu 20% na bydlení. Spočítáme-li, kolik dělá ze 45.000 těchto 20% na nezbytnou potřebu bydlení, vidíme, že by za zbývající peníze mohl býti každý člověk dobře živ, takový člověk by nemusel býti v ochraně nájemnické, ten by už dávno měl z ní vypadnouti. Jsem pro to, aby, když by někdo ochrany nájemnické potřeboval, byla mu dána, ale myslím, že těch, kteří by takto ochrany nájemnické potřebovali, by bylo velmi málo, a otyto lidi by se mohla docela dobře postarati sociální péče a ony instituce, které jsou u nás v takové míře a tak honosně vybudovány.

Pokud se týče morálky a ochrany nájemnické, staráme se, slavná sněmovno, aby nás národ byl kulturně, morálně, duševně vyspělý, staráme se, aby náš národ, náš dorost měl určitou morálku, a zde v ochraně nájemnické všechny tyto kasty, které jsou v ní, vlastně demoralisujeme. Vychováváme zde člověka, který 11 let bydlí v cizím majetku, který si myslí, že ten cizí majetek jest jeho, a který je tak drzý, že si myslí, když ten majitel domu reklamuje právo ve svém vlastním majetku bydlet a reklamuje právo bydlení pro své děti, že je to neobyčejná odvaha od něho, že se může něčeho podobného domáhati. Kam jsme to došli? Byli jsme vždy přesvědčeni, že v pořádném státě, vybudovaném na právním základě, vybudovaném na právním řádě, je zajištěna bezpečnost soukromého majetku, a zatím jsme svědky, že vlastně není zde bezpečnost soukromého majetku, nýbrž bolševictví, které postupuje a chce tento soukromý majetek zničiti! (Výkřiky komunistických poslanců.) Já se komedianty nezabývám.

Pokud se týče některých poznámek mého předřečníka a pokud se týče brožury, o které se zmínil p. kol. Bezděk, konstatuji, že brožura tato, třebaže se v něčem nelíbí, bude míti ohromný význam, poněvadž také cizí zahraniční kruhy bude informovati, jakým způsobem Československá republika se chová k řádným, pracovitým a šetrným občanům. (Výkřiky komunistických poslanců: Pánům domácím!) Ovšem, kdyby těch pánů domácích bylo více než vás, bylo by nám lépe. (Výkřiky komunistických poslanců.) Bylo by nejvýše na čase, aby poměry bytové a stavební z našeho státu přešly na mezinárodní forum, aby všechny státy, které se snaží vstoupiti s naším státem do styku, věděly, jaké vnitřní poměry v této otázce u nás jsou, aby si uvědomily, jakým způsobem se zde postupuje proti soukromému majetku a jaká je snaha eventuelně proti němu postupovati. Nevím, zdali to prestiž našeho státu na mezinárodním foru pozvedne.

Pokud se týče oběžníku, který právě poslala organisace majitelů domů... (Posl. Bezděk: Má organisace právo dívati se do kapsy?) Pane kolego, já to neudělal, neudělala to naše organisace a tato věc byla náležitým způsobem vysvětlena v novinách, měli jste ji čísti a byli byste věděli, kdo to udělal. (Posl. Langr: To je ostuda, že vás musí komunista poučovati, jak vystupujete proti státu!) Pane kolego Langře, ostuda je, když se někdo dovolává státu, jeho pomoci k znemravňování určité kategorie občanstva, ale není ostuda, když náš stát a jeho poměry jsou správně odhadovány a kritisovány na mezinárodním foru.

Já jsem pevně přesvědčen, že tento zákon je paskvilem, který vyšel a o kterém jsme byli přesvědčeni, že bude jiný. Majitelé domů a domků nemohou býti s ním spokojeni a neustoupí a budou bojovati dále. Majitelé domů a domků přišli již k přesvědčení, jakým způsobem se budou domáhati práva, a budou se ho domáhati takovým způsobem, jakým se ho domáhají demagogické živly, které si tohoto privilegovaného postavení u nás vydobyly.

Slavná sněmovno, jsem pevně přesvědčen, že majitelé domů a domků toho práva dosáhnou, musí ho dosáhnouti, panuje-li v tomto státě právo a spravedlnost. Nedosáhnou-li ho, pak není bezpečnosti a důvěry ve stát, bezpečnosti soukromého majetku, a jsem pevně přesvědčen, kdyby tato důvěra byla otřesena, že nebude ani našeho státu. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kaufmann. Dávám mu slovo.

Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno, dámy a pánové! V březnu 1928 občanský blok, opíraje se o jednotnou frontu majetníků domů a nepřátel ochrany nájemníků, pokusil se mocným útokem učiniti průlom do zákona o ochraně nájemníků, což se mu také, jak musíme konstatovati, značnou měrou podařilo. Ale tenkráte nešlo mu jen o uvolnění ochrany nájemníků, nýbrž tento útok směřoval jistě hlavně k tomu, aby ochrana nájemníků byla úplně zrušena. Dlužno děkovati jen stanovisku socialistických stran a veřejnému mínění, které za ním stálo, že se tehdejší útok na ochranu nájemníků podařil jen z části a jestliže koaliční, strany nepokračovaly energicky v těchto výpadech, příčinu toho dlužno hledati r. 1928 již v tom, že se uvnitř koalice dosti silně projevovala krise a rozpory mezi lidovou stranou a agrárníky vzrostly tak, že nejprve bylo je lze překlenouti jen jubilejními oslavami v roce 1928, ale pak ihned na podzim, když se sněmovna sešla, opět se projevily ostřeji. To, že blok občanských stran již tenkráte poznal, že jeho hodiny jsou sečteny a že rozpory mezi předsedou vlády a monsignorem Šrámkem lze již sotva překlenouti a že není nepravděpodobné, že se brzy bude musiti dotázati voličů na jejich votum, to vše přispělo k tomu, že se na ochranu nájemníků útočilo poněkud méně bezohledně a surově, poněvadž se počítalo s tím, že se zakrátko opět přijde před voliče a budou se musiti klásti účty. Tedy úzkost před novými volbami přiměla asi především koaliční strany, že na jaře 1928 prodloužily provisorium o ochraně nájemníků a také na jaře 1929 provedly ovšem jen půlroční prodloužení. Toto prodloužení bylo určeno, jak ještě dnes můžeme konstatovati, sledujeme-li úřední projevy tehdejších vládních stran, aby se získal čas, aby se opět překonal vnitřní rozklad občanského bloku, aby občanský blok byl opět upevněn a aby pokud možno na podzim 1929 bylo lze vésti konečnou, zničující ránu proti ochraně nájemníků. Nájemníci poznali, která strana a kdo hájí jejich zájmů a věděli, že osud ochrany nájemníků bude zpečetěn v té chvíli, kdy občanský blok vyjde z voleb vítězně a zcelen. Rozpad občanského bloku a nové volby, jež bylo proto nutno rozepsati na podzim 1929, umožnily nájemníkům zasáhnouti a mohli jsme konstatovati, že nájemníci věnovali svou důvěru socialistickým stranám a odmítli občanský blok. Nájemníci z dělnického stavu a ze středního stavu poznali, že jediné socialistické strany zasáhnou v jejich prospěch a pro jejich zájmy. Že tomu tak jest, bylo patrno také z toho, že organisace na ochranu nájemníků ve svých projevech po volbách stály na stanovisku, že není možno utvořiti vládu bez stran příznivých nájemníkům a že z tohoto důvodu uvítaly vstup socialistických stran do vlády. Že nájemníci při volbách a také později měli pravdu ve svém stanovisku, které zaujímali v době tvoření vlády, a že zaujali správné stanovisko, vysvítá z toho, že bytové zákonodárství od vzniku nové koalice přece jen se dostalo na jinou cestu. Letos na jaře byl sice zákon o ochraně nájemníků jako kompromis koaličních stran znovu prodloužen jako provisorium na deset měsíců, ale toto provisorium bylo doplněno novým zákonem o stavebním ruchu, který po prvé přinesl účinné prostředky státní podpory pro stavbu malých bytů, obsahuje tedy velmi podstatnou přednost proti dřívějším stavebním zákonům.

Pan ministr soc. péče byl právě řečníkem přede mnou napaden způsobem, který není obvyklým ani v této sněmovně, řečník přede mnou napadl jej na cti takovým způsobem, jaký by si páni agrárníci v opačném případě velmi energicky a kategoricky zakázali, a jest to zvláštní symptom, že páni klidně trpí takovýto špinavý způsob, jak se zde mluví a jak jest napadán funkcionář vlády, a nevím, co by řekli, kdybychom na přiklad týmž způsobem napadli ministra zemědělství Bradáče. (Posl. Hackenberg [německy]: Nebo ministra národní obrany Viškovského!) Zajisté, nebo ministra Viškovského, kde bychom snad měli více příčin a podnětů postaviti se tvrději proti řadě jeho opatření a požadavků. A přec páni nemají k tomu vlastně příčiny. Pan ministr soc. péče se namáhal ihned po usnesení provisoria na jaře utvořiti bytový výbor, k němuž dal podnět. Výbor se utvořil, sešel se po prvé dne 27. června a bylo by snad bývalo dobře, kdyby se byl pan dr Kalaš informoval, jak ve schůzích tohoto bytového výboru byli zastoupeni přátelé z jeho strany, jak v prvých schůzích bytového výboru vypadala právě presence agrárníků. Právě tato presence byla velmi špatná. Výbor zabýval se z podnětu ministra sociální péče a na základě podkladů, které podal, stanovením nejdůležitějších základů pro nově připravovaný bytový zákon a jestliže pak vzhledem k nepřítomnosti členů a k prázdninám, výbor se nemohl sejíti, jsou útoky pana dr Kalaše proti ministru dr Czechovi nejméně odůvodněny, jaké kdy byly v této sněmovně předneseny proti členům vlády. V září a říjnu pokračoval výbor ve svých pracích a nezůstaly bez výsledku. Další podpora stavebního ruchu státními penězi byla prohlášena za nezbytně nutnou a při sdělávání návrhu bylo k tomu náležitě přihlíženo. Dále bylo uznáno, že definitivní úprava bytové otázky a stavebního zákona dá se provésti jen v rámci dlouhodobého bytového zákona. Aby bylo lze překonati všechny potíže, k nimž dlužno přihlížeti, jest ovšem třeba poněkud delší lhůty, než tentokráte měl k disposici bytový výbor. Má-li nový bytový zákon platiti na delší dobu, musí vyhovovati všem požadavkům a přáním především nájemníků, za druhé oprávněným přáním a požadavkům pronajimatelů a k tomu jest zajisté třeba důkladné a svědomité práce. (Posl. Hackenberg [německy]: A při tom nelze se omeziti na ochranu nájemníků, nýbrž především musí býti také upraven stavební ruch!) Zcela správně! Především dlužno se starati o to, aby než zavedeme opět volné bytové hospodářství, byly vystavěny potřebné byty. Bylo nejen doporučováno a odůvodňováno přímé podporováni stavby malých bytů, nýbrž bylo také zavedeno nepřímé podporování stavebního ruchu dalekosáhlým osvobozením od daní a poplatků, delším mimořádným osvobozením od daní byla umožněna a podporována stavba malých bytů pro nemajetné vrstvy, především pro dělníky a tím splněna zároveň také první a nejdůležitější podmínka pro budování levných dělnických bytů. V posledním týdnu bytový výbor a ministerská rada v roztrpčených rozmíškách zápasily se zástupci zájmů majetníků domů v rámci koalice, aby bylo vypracováno definitivní vhodné znění návrhu, vyhovující především zájmům nájemníků.

Tento návrh přišel tohoto týdne do sněmovny, a navrhuje se prodloužení zákonů o ochraně nájemníků, o odkladu exekučního vyklizení místností a o mimořádných opatřeních bytové péče, jakož i řady ustanovení zákona o stavebním ruchu, a to o jeden rok. Také tento návrh jest opět provisorium, není to definitivní dlouhodobé řešení problému, jehož bychom si také my přáli, abychom konečně jednou zbavili nemajetné nájemníky z dělnických vrstev stálé starosti, že vedle nouze ještě také ztratí domov. Zvláště ohled na dnešní hospodářskou krisi, která uvrhla desetitisíce nájemníků do nejtěžší hospodářské nouze, která je činí nezpůsobilými, aby snesli byť i sebe nepatrnější zvýšení nájemného, přiměl nás, abychom nesvolili rychle a překotně k nějakým pevným a úzce vymezeným zákonným ustanovením, nýbrž abychom se ještě jednou pokusili poskytnutím delší lhůty umožniti bytovému výboru a ministerstvu sociální péče, aby věcným projednáním otázky vytvořily vhodný zákon. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jest zvláštní, že to, co dříve za pana ministra Šrámka ostudou nebylo, nyní ostudou jest. Kdo zkoumá nestranně a nehledí jednostranně nenávistnými stranickými brýlemi a nepokládá se také zde ve sněmovně a venku za pověřena úkolem hanobiti sociální demokraty, snižovati a diskreditovati před veřejností jejich práci, musí jistě konstatovati, že v tomto státě při projednávání takovýchto otázek mají jistě význam mocenské poměry a jestliže se dnes v koalici i mimo ni rozhlédneme, musí se uznati, že sociální demokrati, jako menšina, poctivě hájí zájmů nájemníků. Co jinak ještě stojí vedle nás a mezi námi a majetníky domů, pronajimateli, jest druhem své činnosti více méně pomocná armáda majetníků domů a jejich přání. Neboť vždy, ať jde o jakoukoliv akci našich organisací, vidíme, že přátelé z levice snaží se nám to překaziti a tím slouží těm lidem, proti nimž prý bojují. Nesmíme nechati bez povšimnutí, že na jaře 1928 tenkráte usnesenou novelou octli se obhájci ochrany nájemníků ve velmi obtížné situaci. Kdo zkoumá věcně, bude však také musiti přiznati, že návrh chrání zájmy nájemníků, i když nenechal bez povšimnutí některá drobná, snesitelná přání pronajimatelů. Sociálním demokratům záleží především na tom, aby právě nyní byly náležitě chráněny hmotné zájmy proletářských a maloobčanských nájemníků. Zvýšení nájemného, jak jest ustanoveno v návrhu pro provozovny, jest, porovnáme-li je s ostatní režií - a také to musí každý nestranně usuzující člověk, který dovede počítati, konstatovati - minimální. Zvýšení nájemného, to jest možné zvýšení nájemného, týká se jen dani podrobeného příjmu 45.000 do 60.000 Kč, netýká se tedy drobnějších nájemníků a nájemníků menších provozoven. Mimo to ještě i pro tyto vrstvy hledí se sociálním odstupňováním zmírniti účinek návrhu. Jistě nikdo nemůže říci a nikdo nemůže tvrditi, že, má-li někdo příjem 4000 Kč měsíčně, a zvýší-li se mu nájemné o mírový nájem, bez domovní daně činžovní a dávky z nájemného, že by pro takového člověka bylo zvýšení nájemného nesnesitelné.

Čeho nejvíce budou pravděpodobně proti sociálním demokratům zneužívati naši přátelé z levice, jest rozšíření výpovědního práva, jak je ustanovuje návrh. Sociálně demokratičtí ministři a ani my v koalici nedali jsme rádi souhlas k tomuto ustanovení, ale dosáhli jsme toho, že jsme mnohem dalekosáhlejší požadavky majetníků domů velmi podstatně omezili a z části úplně vyřadili. Důvod k výpovědi, o němž se hlavně mluví, byl až dosud obsažen v bodu 10 a dával majetníkům domů právo k výpovědi bez náhradního bytu pro vlastní potřebu, byl tedy již ve staré novele. Rozšíření týká se nyní jen ženatých a provdaných dětí, ale v tomto bodu dosáhli jsme velmi podstatného, důležitého omezení tím, že nájemníkovi lze dáti výpověď jen tehdy, nalezne-li vhodný byt, respektive nedostane-li se tím do sociální tísně. Prokáže-li nájemník, že nedostane byt žádný anebo poměrně dražší, nesmí býti výpověď dána. Tím jsou také vyvráceny pochybnosti, které byly a které budou přednášeny. Bohužel, nemohli jsme odvrátiti vše. Za to dosáhli jsme však důležitého pokroku, pokud jde o stavební ruch, a to státního příspěvku pro všechny stavby, které byly zahájeny do konce roku 1932. Tím jest umožněno, že od nynějška lze 20milionového fondu plně použíti především pro stavby menších bytů. Také zvýšení výše zápůjček o 300 milionů, za které ručí stát, jest jistě s to uvésti stavební ruch do chodu.

Víme velmi dobře, že jsme byli napadeni pravicí pro svou spolupráci na návrhu, poněvadž jsme zabránili většímu omezení ochrany nájemníků, a právě nyní před několika minutami měli jsme příležitost slyšeti zástupce agrární strany, který napadl našeho soudruha ministra sociální péče dr Czecha nejen pro domnělou sabotáž bytové komise, nýbrž který nám učinil ještě také další výtku, že jsme si v otázkách stavebního ruchu a podporování staveb vůbec nedali raditi odborníky. Bylo by zajímavé, kdyby nám pan dr Kalaš řekl, proč myslí, že tito neodborní poradci jsou u nás. Vždy jsme vybírali ze svých řad lidi, kteří pracují ve svém povolání jako stavební odborníci a jistě mohou spíše než on posouditi, zda návrhy a podněty, které jsme podali, více slouží, podporují a vyhovují podpoře stavebního ruchu, kterou zamýšlíme. Pan dr Kalaš dále uvedl - a to jest příznačné pro jeho stanovisko jako zástupce majetníků domů - že nezvyšuje-li se nájemné, snižuje se národní jmění. Také zde bylo by velmi zajímavé, kdyby pan dr Kalaš uvedl příklady. Podle mého mínění dlužno činiti čáru mezi národním jměním a jměním domácích pánů. Majetek domácích pánů má velmi málo společného s národním jměním, především však nájemné, které by pan dr Kalaš velmi rád zvýšil na šesti až sedminásobek. Pan dr Kalaš dále vytkl ministrovi soc. péče, že teprve on naléhal na stavební zákon a že nyní podle nového zákona nelze stavěti, poněvadž jest nevhodný. Nevím, zda pan dr Kalaš studoval zákon z r. 1927, neboť jinak by musil věděti, že nový návrh neobsahuje nic jiného než návrh z r. 1927, jen s důležitým doplňkem, že totiž státní příspěvek lze povolovati jen pro stavbu nejmenších bytů. Toto ustanovení o státním příspěvku nebylo obsaženo v návrhu z r. 1927 a pan dr Kalaš mohl by nám snad dáti informaci, proč nový návrh přes to, že obsahuje hmotnou podporu staveb nejmenších bytů, nyní by nevyhovoval. Pan dr Kalaš, pokud jsem mu mohl rozuměti, ujímal se také zvláště stavebních dělníků, že jsou bez práce, a pan dr Kalaš se domníval, že by nastala větší stavební činnost a že by také ovšem stavební dělníci měli více práce, kdyby byla zrušena ochrana nájemníků. Jsem opačného mínění; dožili jsme se v praksi, že ve chvíli, kdy stoupá nájemné, tisíce a tisíce nájemníků buď se stěhuje do menších bytů a větších se vzdává, poněvadž nemohou za ně platiti, nebo tak jako to bylo dříve, že opět v daleko větší míře malé byty, často jen s jednou obytnou místností, stávají se hromadnými příbytky pro více rodin. To ovšem nezvyšuje poptávku po více bytech a stavbách bytů, nýbrž zrušení ochrany nájemníků přináší snížení potřeby stavěti a možnosti stavěti, proto dostavuje se pravý opak toho, co tvrdí pan dr Kalaš, větší nezaměstnanost pro stavební dělníky. Bylo by velmi zajímavé, kdyby nám pan dr Kalaš řekl, jaké to oběti přinesli majetníci domů novému státu. On to však neučinil, poukázal jen, že majetníci domů tyto ohromné oběti státu přinesli. Domníváme se, že jest to obráceně. Od prvých let zavedení stavebního ruchu a při prvém způsobu podpory, kdy stát poskytoval na stavby přímo hotové peníze, velké množství, sta, snad tisíce majetníků domů stavělo především za státní peníze. Není tedy jistě správné, že majetníci domů rádi přinesli státu velké oběti, nýbrž naopak, stát věnoval novým majetníkům domů přede všemi jinými velké částky. (Výkřiky posl. Zápotockého, Haiblicka.) Můj milý Haiblicku, bylo by lépe, kdyby ses byl staral o zájmy západočeských dělníků, které jsi přivedl do takové situace, že pobyt pro ně stal se tam nemožný. (Posl. Haiblick [německy] To jsou staré šlágry!) To nejsou staré šlágry, to je pravda. Kam Haiblick přijde, je to všude tak. Bylo by také dobře, kdyby ses, Haiblicku, poněkud staral o komunistické majetníky domů v Chomutově, kteří pronajímají byty; kdyby ses staral o ty, kteří si v Chomutově a také jinde nakoupili ve vilové čtvrti velké zahrady, aby si tam později vystavěli také vilu, jako pan Feitenhause. (Posl. Haiblick [německy]: Ty přece máš vilu!) Vím, moje vila zajímá komunisty již dlouho. Stavba byla ještě v počátcích a již komunisté vyměřovali, kolik místa jest v Kaufmannově vile, a když to změřili, přišli k tomu, že ta vila není vlastně tak veliká, neboť až dosud ani při volbách, ani jinak této vily nepoužili a jsem přesvědčen, že mlčení o rodinném domečku, který jsem si vystavěl, nevyvěrá zcela určitě z přátelských citů komunistů ke mně.