Musilo by býti nejvyšší povinností vlády, aby zde provedla opatření, aby tento kupní objem obyvatelstva byl zase obnoven, ale nikoli, aby tento kupní objem ještě dále omezovala, jen aby byl udržen byrokratický chod na prázdno. Stále jsou stížnosti, že tato krise jest krisí odbytu. Jest pravda, máme na jedné straně hladovějící a na druhé straně přeplněná skladiště.

Ke konci chci opakovati své vývody v zemědělském výboru a upozorňuji ještě jednou jako na hlavní příčinu naší krise na veškerou hospodářskou tendenci k deflaci. Spojené státy severoamerické po této stránce v posledních týdnech zase předcházely špatným příkladem. Množství dolarů v oběhu kleslo proti loňsku asi o 525 milionů, což se rovná omezení kupní síly o 28%. Vezmete-li k tomu příslušné indexní číslice Spojených států, shledáte, že úhrnný index, průměrný index příznivých cen v drobném obchodu a velkoobchodu atd. činí 70, že tedy rovněž klesl o 30. Poněvadž tedy tendence zemí se zlatou měnou jest neustálé omezování zlata, což jest příčinou neustálého omezování oběhu bankovek, žirových peněz a všech náhradních peněz, a my přistoupivše k bance pro mezinárodní platy v Basileji a uzavřevše mezinárodní dohody, jsme nuceni také prodělávati tento úpadek a tento pokles objemu kupní síly, vyplývá z toho pro mne a přátele z mé strany: že jen velká reforma v oboru měnovém může napraviti hlubší příčiny i zemědělské krise. Nemůžeme dříve očekávati, že se zemědělství nebo průmysl vyprostí z této tísně, právě proto, že obojí stojí pod tlakem úpadku měny a spojení měny, dokud nebude zadržena tato deflace. Žádáme od vlády a ministra financí, aby se konečně jednou vzchopil a nenadbíhal lichému bůžku, nýbrž aby měnu opřel o jiné základy, totiž o objem práce ve státě, nikoli o nějaký fingovaný kus zlata, nýbrž o to, co má stát hmatatelného jako kladný důsledek výroby, o objem práce a o výtvory práce. Žádáme, aby se zanechalo zlaté měny a aby se zavedla indexní měna nepodléhající krisím, což jest opatření, které se beze všeho může provésti.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že minula jeho řečnická lhůta.

Posl. Geyer (pokračuje): Výkup se provede bez třenic, neboť přece cizinec u nás nekupuje měnu, nýbrž konec konců náš obchodní výrobek, zdá-li se mu lepší a vhodnější. Proto již předem nejsou na místě obavy z neproveditelnosti s hlediska mezinárodního. Z uvedených důvodů jsme nuceni hlasovati proti návrhu, poněvadž zemědělství nepomůže a hodí se jen k tomu, aby rozmnožil dnešní hrůzy hospodářství a zabránil řešení a rozmotání klubka. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Scharnagl.

Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! Podaný návrh zákona jest velmi slabý pokus zmírniti zemědělskou krisi. Jak tomu bylo před rokem, když byl rozpuštěn druhý parlament tohoto státu? Nepodezřívaly nás tenkráte agrární časopisy a řečníci jako členy lidové strany, že prý jsme vinni krisí v zemědělství, poněvadž prý nebylo nás možno získati pro nouzová opatření pro zemědělství? Téměř již rok jest nyní nová vláda pohromadě pod převážně červeno-zelenou vlajkou, a co bylo dosud vykonáno pro zemědělství? Nic, než několik málo návrhů, které dodnes jsou na papíře. Každý zemědělec venku, jemuž jest politika cizí, musí si říci: Jsme zklamáni, ba, velmi zklamáni; jak je možno, že dosud nejsilnější vláda v tomto státě neudělala pro ozdravění zemědělství nic, ačkoliv předsedou vlády jest agrárník a ministrem zemědělství muž, k němuž jsme měli důvěru, jejíž oprávněnost však dodnes neprokázal?

Nouze zemědělství nabyla již takového rozsahu, že jest již naléhavě třeba nápravy. Přál bych si, aby zde vedle pana ministra zemědělství vystoupil také pan ministr financí a aby prohlásil, že vzhledem ke krisi daňové nedoplatky budou i nadále poshověny, když již ne odepsány, že zemědělství a jeho peněžním ústavům bude poskytnut levný úvěr, místo aby stát vydával miliony na záchranu - fusi, jak se tomu říká - bank. (Souhlas.) Co jest s naším agrárním návrhem ze dne 6. února tohoto roku, který se vlastně dělí na dva návrhy, na nouzový program, který dlužno ihned provésti a na program prováděný v době další?

V tomto návrhu žádali jsme pod bodem 4, aby bylo zavedeno povinné vymílání. V tomto bodu praví se doslovně: Mlýny smějí vymílati cizozemské, pro zdejší spotřebu určené obilí jen tehdy, semlely-li v určitém období přiměřené množství domácího obilí. V novém našem návrhu žádáme, aby se poskytlo zemědělství 300 milionů Kč na 1%. Neboť proč by zemědělství nemělo míti podílu na kapitálech z Ústřední sociální pojišťovny nebo pensijního fondu? Vždyť přece přispívá velikým procentem k nahromadění těchto peněz. Nemyslíte to l nikterak vážně s tímto návrhem na povinné semílání domácího obilí, říkáte-li tam, že musí býti semíláno 95% žita domácího původu a pšenice 75%, neboť kdo může ve mlýně kontrolovati obilí, je-li původu domácího nebo cizího? Proč jste pojali do zákona zmocňovací § 3, který dává vládě pravomoc, aby procento semílání buď zvýšila nebo snížila? Při projednávání těchto nanejvýš důležitých otázek musí politika stranou. Zde jde o to, aby se prováděla hospodářská politika. Veškerému hospodářskému aparátu státu záleží na tom, aby se udržel náš rolnický stav na jeho hroudě. Což jste nenapáchali dosti zla tak zvanou pozemkovou reformou? Kolik tisíc existencí dělnických a úřednických rodin bylo zničeno, kolik obcí, v nichž velkostatek přispíval více než polovici všech daní a přirážek, nemůže již po léta plniti své závazky, poněvadž nedocházejí žádné přirážky. Většina držitelů zbytkových statků přišla o veškerý svůj majetek a opouští statek jako žebráci. Až dosud dosáhlo se pozemkovou reformou opaku toho, co se očekávalo; pro veškeré národní hospodářství může však býti daleko nebezpečnější právě prováděná lesní reforma, uvážíme-li dnešní stagnaci na trhu dřeva. Zpustlý velkostatek lze s nutným investičním kapitálem povznésti opět v několika letech, kdežto vykácené lesní plochy přinesou výtěžek teprve za mnoho desítiletí, jestliže zatím veškeré lesní plochy nezpustnou. Při projednávání těchto neobyčejně důležitých otázek jest hlavní věcí povznésti kupní sílu spotřebitelů; proto podle mého mínění jest úkolem vlády chrániti jak výrobce, tak také spotřebitele. Dovoz budiž upraven podle spotřeby a skutečné potřeby. Žádáme, aby vláda co nejdříve předložila velkorysý hospodářský program, který by přihlížel k celkovému hospodářskému stavu, tak, jak jest to v jiných státech. To, co se nám však nabízí, jest malý kompromisní výsek z politického požadavku strany, daný již složením. Mimo to vidíme vadu v tom, že § 11 návrhu zákona ustanovuje, že zákon pozbývá účinnosti dne 31. srpna 1931. Vidíme tedy, že celý tento zákon jest jen kusé dílo, přes to však nebudeme hlasovati proti němu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Mikuláš. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno! Krajně tísnivé poměry našeho zemědělství vynutily si opětně, aby parlament zabýval se určitými opatřeními legislativního rázu. Ostatně byl to především náš poslanecký klub, který takové další opatření požadoval interpelací, podanou na vládu. Vláda předkládá návrh zákona o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšeničné a žitné mouky do oběhu.

Tato osnova je v podstatě velmi příbuznou zákonu o pečení žitného chleba a zákonu o povinném odběru zemědělských plodin domácí provenience veřejnými ústavy. Oběma těmito osnovami sledovali jsme myšlenku většího odbytu domácího obilí a zlepšení jeho cen, což jest i úkolem projednávaného vládního návrhu.

Vzhledem k charakteru současné zemědělské krise lze velmi těžko říci, jaké praktické výsledky pro zemědělství citovaná osnova přinese, a je také velmi těžko po této stránce hodnotiti právě projednávanou osnovu. Sám p. ministr zemědělství Bradáč prohlásil v zemědělském výboru, že je to malá pomoc, a vyslovil názor, že lze litovati, že zemědělská krise nebyla řešena od počátku účinněji. Souhlasíme s tímto prohlášením p. ministra, poněvadž i tím je potvrzeno naše stanovisko, které jsme od počátku hájili.

Projednávaná osnova zákona má přinésti opětně určité ulehčení našemu obilnářství. Především má postihnouti spekulaci, která před účinností zvýšení celních přirážek, pokud jde o končící platnost obchodní smlouvy s Maďarskem ke dni 15. prosince, dovezla k nám velmi značná kvanta pšenice a mouky. (Tak jest!) Byli jsme to právě opět my, kteří jsme před rokem upozorňovali na spekulaci a její působení na zhoršení krise. Žádali jsme tehdy zakročení proti spekulaci. Náš požadavek reorganisace plodinových burs je s tím v souvislosti. Podle §u 1 projednávané osnovy jsou mlýny, které semílají cizozemskou pšenici a žito, povinny semílati měsíčně takové množství domácí pšenice a žita, které činí aspoň 75% celkově semletého množství pšenice a 95% celkově semletého množství žita. Přejímajíce pšenici a žito ke zpracování ve mzdě, jsou mlýny povinny dáti si prokázati původ tohoto obilí. Pšeničné a žitné mouky vyrobené z cizozemského obilí mají býti uváděny do tuzemského oběhu jen smíšené aspoň se 75% mouky z domácí pšenice, pokud se týče s 95% mouky z domácího žita.

Jak patrno, jde o vážný zásah do dnešního stavu věcí. Zásah tento může velmi podstatně zvýšiti zaměstnanost našich domácích mlýnů. S hlediska zemědělců je třeba, aby pokud jde o t. zv. selské mletí, bylo prováděcí nařízení k tomuto zákonu upraveno tak, aby zákonné ustanovení o průkazu původu obilí nestalo se předmětem šikan zemědělců. Všeobecně vzato, je osnova tato jen článkem v řadě dosavadních a dalších opatření, směřujících ke zmírnění obilnářské krise.

Slavná sněmovno! Zemědělství naše, stejně jako zemědělství většiny evropských států, ocitá se v těžké krisi, jejíž důsledky mohou býti nedozírné. V dřívějších svých projevech poukázal jsem s tohoto místa na některé průvodní zjevy této krise a uváděl jsem konkrétně některá data, jak pokud jde o výrobu, tak i dovoz a vývoz i odbyt a data ohledně cen obilí a dobytka. Nebudu se proto opětně těmito ciframi dnes zabývati, jen bych chtěl po pravdě říci, že od jarních měsíců, kdy jsme projednávali některé osnovy zákonné na zmírnění zemědělské krise, poměry našeho zemědělství podstatně se zhoršily.

Letos na jaře měli jsme ještě možnost, poukazovati našemu zemědělství zejména na produkci živočišnou, kde bylo možno, hlavně pokud jde o vepře, nasaditi ve výrobě všechny páky za účelem zjednání jakés takés rovnováhy v zemědělském podnikání. (Tak jest!) To ovšem bylo v době, kdy ceny vepřů pohybovaly se kolem 10 Kč za 1 kg živé váhy. Dnes, bohužel, je situace taková, že 10 Kč nelze pomalu již tržiti ani za mrtvou váhu na pražských jatkách a za živá prasata venku se platí 6.50 až 7 Kč. (Slyšte!) Při tom jsme, bohužel, svědky, že ceny masa v drobném a ceny uzenářských výrobků jsou stále v nepoměru k cenám dobytka. Pro zemědělce je pokles cen dobytka pohromou, na druhé straně však konsument nemá z toho poklesu naprosto ničeho. Na to se také se strany zemědělců na venku právem poukazuje. "Lacino prodáváme, ale v městech není tu láci viděti. My sami všechno draho kupujeme", ozývá se dnes na venku. Poměry po té stránce jsou skutečně neudržitelné. Nepoměr mezi cenami zemědělských plodin a cenou průmyslových výrobků je prostě zarážející. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Faktem je, že zemědělská krise má své hlubší příčiny a že jest jen součástí celkové hospodářské krise, vyplývající především z neudržitelných dosud platných hospodářských řádů. (Výborně!) O jaké znehodnocení práce zemědělců a o jaký nepoměr hodnot u nás jde, vysvítá nejlépe z tohoto porovnání: R. 1928 koupil náš zemědělec za 1 q žita 10 q hnědého uhlí, dnes na 10 q uhlí musí odprodati 4 q žita. (Slyšte!) Na koupi 16 řádkového secího stroje stačilo odprodati 15 až 17 q žita, dnes nutno odprodati 40 až 45 q žita. Na koupi 1 q síranu amonného nebo chilského ledku stačilo odprodati 1 q žita, dnes 2 1/2 q žita. Za 1 q žita bylo možno koupiti 2 q 40% draselnaté soli, dnes na 1 q draselnaté soli je nutno odprodati 120 kg žita. Za 1 q žita koupil zemědělec 3 q Thomasovy strusky, dnes jen 150 kg. Tak bych mohl, slavná sněmovno, uváděti řadu jiných dokladů o nesrovnalostech našeho hospodářského života, z nichž by bylo patrno, jak strašné mezery a jaké nesrovnalosti jsou dnes v tomto hospodářském životě. Není pochyby o tom, že tyto poměry mají a budou míti také určitou odezvu v celém našem národním hospodářství. Slovo má nyní náš průmysl a obchod. (Výborně!) Budou-li ceny průmyslové výroby okamžitě přizpůsobeny daným poměrům, dá se ještě velmi mnoho napraviti; nestane-li se tak, pak mohou nastati situace, kdy nepomohou našemu průmyslu ani kartely, ani největší reservní fondy.

Pokud jde o umělá hnojiva, o nichž jsem se zmínil, nebylo by nesnadno zjednati nápravu. V tom směru je třeba připomenouti, že skutečně nejde jen o výrobu, nýbrž i o obchod. Kdo zná, vážená sněmovno, systém prodeje umělých hnojiv u nás, ví, kde vězí udržování vysokých cen umělých hnojiv. Zde by mohla po mém pevném přesvědčení velice účinně zasáhnouti agrární strana. Bohužel, nezasahuje, dávajíc přednost milionovým ziskům, které získává její vrcholná družstevní organisace, před naléhavou potřebou všech zemědělců. A přece umělá hnojiva mají s hlediska zemědělské výroby svou prokázanou důležitost jak pro zvýšení, tak i zlepšení produkce. Poněvadž všechny okolnosti nasvědčují tomu, že v budoucnosti bude míti při značné konkurenci světového zboží velkou úlohu kvalita, je na snadě, čím jsou umělá hnojiva pro naše zemědělství. Zlevňovati umělá hnojiva je příkazem doby, zlevniti musí výroba i obchod. Vážená sněmovno! Ale také ochranná cla na umělá hnojiva musí doznati co nejdříve změny. Pokles cen zemědělských produktů nemusil by sám o sobě působiti národohospodářské škody, kdyby byl provázen úměrným a stejně rychlým poklesem cen jiných produktů. Naopak, mohli bychom tento zjev zlevňovací v určitém směru vítati. Jestliže však k tomuto hospodářskému vyrovnání nedochází, pak je třeba učiniti vše, především se strany státu, aby těžké hospodářské poruchy, podlamující veškerý náš hospodářský život, byly co nejdříve odstraněny. Dnes nejde jen o zemědělství a o zabezpečení jeho rentability, nýbrž jde o celé národní hospodářství. Prohlásil-li pan kol. dr Zadina ve své poslední sněmovní řeči při projednávání obchodních smluv s Rumunskem, že stát má povinnost zasahovati, pak to jen kvitujeme. Chtěl bych ovšem připomenouti, že by bylo třeba, aby strana dr Zadiny tuto novou devisu do důsledků hájila a podle ní se řídila. Zkušenosti z posledních let svědčí, myslím, dostatečně o tom, jak agrární strana měnila po této stránce svá hlediska. Jednou kategoricky volala po volném obchodu a vyslovovala se pro čirý hospodářský liberalismus, aby po druhé, když toho nahodilá situace vyžadovala, volala po radikálním zásahu se strany státu.

Není pochyby, slavná sněmovno, že jsme mohli býti dále v řešení zemědělské krise i s ostatním řešením hospodářských otázek, kdyby bylo více dbáno potřeb kolektiva před interesem silných jedinců, společností, bank a kartelů. (Výborně!)

Není také žádné pochyby o tom, že proti některým příčinám dnešní zemědělské krise jsme téměř bezmocni vzhledem k její světové povaze. Fakt je, že s hlediska mezinárodního řešení zemědělské krise není vyhlídek na úspěch, o čemž nás přesvědčily až dosud všechny konané konference, ať již jde o Ženevu, Varšavu, Bukurešť anebo o poslední zasedání mezinárodního agrárního bureau v Praze, jehož se zúčastnilo 15 evropských států.

Jednu důležitost měly však tyto konference přece. Je to poznání, že s dosavadní celně ochranářskou politikou evropské státy nevystačí. (Tak jest!) Již v Ženevě r. 1928 bylo konstatováno, že jednou z hlavních příčin dnešního hospodářského rozvratu, dnešní hospodářské krise evropské jest sebeuzavírací ochranářská politika jednotlivých států. Konference tato vyslovila přesvědčení, že návrat ke skutečné svobodě mezinárodního obchodu jest jednou z nejzákladnějších podmínek světového zdaru K tomuto poznání došlo se i na dalších konferencích, leč k positivnímu řešení celně-obchodních záležitostí vůbec nedošlo, ba místo celního odzbrojení jsme svědky toho, že právě evropské státy se nacházejí v otevřeném celním zápase. V tomto směru, mimo jiné státy hlavně sousední Německo nejen že soustavně chránilo domácí výrobu zvyšováním cel a vysokými vývozními premiemi, nýbrž sáhlo ještě k dalšímu doplnění svého ochranářství tím, že podstatně zvýšilo tarify na cizí zboží na železnicích. Podobně bylo tomu i v jiných státech. Je samozřejmé, slavná sněmovno, že za dané situace ani náš stát s dosavadní celně-ochranářskou politikou nevystačí. S ohledem na dnešní stav našeho zemědělství bude třeba pomýšleti na takové opatření, které by mohlo přinésti určitou rovnováhu a stabilitu do hospodářského života, aniž bychom si znesnadňovali své postavení při sjednávání obchodních smluv. Máme-li po té stránce nějaký naléhavý úkol, pak je to revise celého našeho celního sazebníku a vydání nového celního sazebníku.

Pokud jde o projednávanou osnovu zákona, chtěl bych připomenouti, že, má-li míti očekávaný a sledovaný účinek, bude třeba provésti taková administrativní opatření, aby znemožnila předělávání obilí cizího na obilí domácí. Domnívám se totiž, že zvláště u obilí Ruskem nabízeného umožňovala by jeho cena takové "předělávání". V úvahu by tu mohla snad také přicházeti úprava tarifů našich drah i lodí, která v opačném směru zase s ohledem na naše Slovensko je nanejvýš nutnou.

Jinak jsme si, slavná sněmovno, vědomi toho, že touto osnovou zákona nezasáhneme do dnešních poměrů našeho zemědělství tou měrou, abychom mohli podstatně zlepšiti ceny žita a pšenice. Nicméně jde přece jen o opatření, které se může projeviti v zlepšení odbytu a - doufejme - i v ceně domácí pšenice i žita. Proto také budeme pro předloženou osnovu hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Jaksch.

Posl. Jaksch (německy): Slavná sněmovno! Máme se dnes zabývati agrárně-politickou předlohou, jejíž účel se uvádí ten, že má na domácím trhu zajistiti přednost domácímu obilí. Tohoto účelu má se dosíci zákonně ustanovenou povinností semílání, která činí u domácí pšenice 75%, u domácího žita 95%.

Posuzujeme-li tento návrh se stanoviska klubu německých soc.-demokratů, uznáváme především zásadně, že jest v tom kus hospodářské účelnosti, aby se domácím zemědělským výrobkům zajistila na domácím trhu přednost. Zajisté jest to nezdravý stav, je-li náš trh zaplaven cizím zbožím v době, kdy stodoly našich zemědělců jsou ještě plné neprodaných zásob. Tento stav jest nezdravý nejen se stanoviska dobrého agrárního hospodářství, nýbrž i se stanoviska průmyslového dělnictva. Náš zemědělec jest nejlepším kupcem domácích průmyslových výrobků a nejlevnější dovoz nám nic nepomůže, jestliže továrny nepracují a lidé nic nevydělávají, aby si mohli koupiti sebe levnější chléb.

To jest, pánové, rub otázky kupní síly. Zemědělci záleží na tom, aby dělník byl schopen kupovati, dělníku opět na tom, aby mohl kupovati zemědělec. S tohoto positivního stanoviska vychází náš kritický názor. Musím zde konstatovati, že tento návrh nemá nic společného se socialistickým řešením agrární krise. Vznikl z rozpaků agrarismu. Jsme přesvědčeni, že vytčeného cíle bylo by lze dosíci mnohem snadněji. Jest to základní myšlenka obilního monopolu, aby stát jako pečlivý hospodář dovážel jen nedostávající se potřebu a aby především nedostávající se zboží kupoval tam, kde se kupují naše průmyslové výrobky. Nechuť agrární strany k soustavnému hospodářskému řešení vede k takovýmto polovičatostem, jak jsou ztělesněny v projednávaném návrhu. Netřeba býti prorokem, aby mohl člověk předpověděti, že zákon o povinném semílání obilí, o němž se zde máme usnésti, bude pro zemědělské obyvatelstvo právě tak zklamáním jako dosavadní zákony o zvýšení cel a dovozních listech. Jest otázka, kolikrát se má ještě agrární politika přehmátnouti, než se agrární strany probojují k novým metodám, jak čeliti krisím. Těmito novými metodami podle našeho mínění jest: Soustavná organisace výroby a rozdělování zboží, demokratisace a zintesivnění zemědělské práce. K tomu přistupuje ještě nezbytná nutnost utvoření větších hospodářských oblastí ve střední Evropě. Blaho malých států vzniklých na půdě starého Rakousko-Uherska nemůže záležeti ve snaze o soběstačnost. Jest štěstím, že platnost tohoto návrhu jest zákonně časově omezena, neboť jinak hrozí nebezpečí, že na příklad sousední Maďarsko rovněž připadne na myšlenku, že dovoz a používání našich zemědělských výrobků zkontingentuje týmiž metodami a podle téhož klíče. Bylo by jedním z velkých úkolů československé hospodářské politiky, aby spolupracovala při úsilí o spojení hospodářského rázu, které se zrodilo na konferencích v jižní Evropě, v Bukurešti a v Sinai. Vybudování takovéto jednoty středoevropských agrárních a průmyslových států, směřující k výměně výrobků, jest příkazem hodiny. Musíme však varovati, aby tento přirozený a zdravý vývoj nebyl opět pokládán na Prokrustovo lože politických spojeneckých závazků. Předpokladem hospodářského ozdravění střední Evropy jest stržení závor mezi vítězi a poraženými. Středoevropský hospodářský blok nelze uskutečniti v rámci Malé dohody, bez rovnoprávné spolupráce Maďarska, Rakouska a Německa jest a zůstane torsem. Proto při projednávání tohoto návrhu vyzýváme odpovědné činitelé v této zemi, aby Československo využilo své přirozené polohy - mostu, a aby iniciativně spolupracovalo k hospodářské obnově střední Evropy.

K osnově samé dlužno ještě podotknouti, že její provedení zajisté způsobí administrativní komplikace. Jest těžko si představiti, jak má býti zřízen a jak má pracovati celý ten kontrolní aparát. Dnes ještě nelze ani vypočísti, jaké potíže tím budou způsobeny obchodu. Starost s překonáním těchto potíží ponecháváme iniciátorům tohoto návrhu. Závažnější obava vynořuje se však při projednávání tohoto návrhu po té stránce, že by uzákonění mohlo býti podnětem ke spekulačnímu zdražení nejnutnějších životních potřeb. Musím zde prohlásiti, že povinné semílání neospravedlňuje zdražení mlýnských výrobků, neboť cenové napětí mezi původní cenou a cenou pro spotřebitele jest ještě dosti vysoké, aby stačilo také na manipulační výlohy. Jest tedy nutno, aby povolaná ministerstva, především ministerstvo zemědělství a zásobování se spojila a aby následky tohoto návrhu, projevující se vyháněním cen, potírala s drakonickou přísností. Nesmí se strpěti, aby se takovýchto zákonných opatření využilo ke spekulačním účelům na škodu spotřebitelů. Bylo by nesnesitelné, kdyby, jak bohužel lze předvídati, na jedné straně se zemědělství tímto opatřením nedostalo žádné účinné pomoci, kdežto na druhé straně by se spotřebitelé zatížili ještě více.

Několik slov věnoval bych kritice, kterou zde se zcela zvláštní prudkostí provádějí komunisté. Prohlásil bych, že tento, zajisté nedostatečný návrh jest stále ještě proti agrární politice, kterou dnes provozuje sovětské Rusko, standardním dílem. (Souhlas.) Nemůžeme se nadchnouti pro agrární politiku, která na jedné straně přivádí sedláky na šibenice a na druhé straně obdařuje dělníky lístky na potraviny. (Souhlas.) Hladový vývoz carismu, který slaví své vzkříšení pod režimem Stalinovým, nemůže pro nás býti vzorem socialistické hospodářské politiky. Velmi litujeme, že nemůžeme zde přijímati rad od komunistů.

Shrnuji a prohlašuji: Neodpíráme zemědělství ochranu, které se dožaduje v době krise, předpokládajíce, že se také dělníkům v době krise dostane ochrany. Máme plné porozumění pro bídný stav zemědělského obyvatelstva, ale žádáme také stejného porozumění pro oběti průmyslové krise. S této tribuny musíme prohlásiti: Největší nouzi v celé zemi trpí nezaměstnaní. Proto hlasujeme pro tento zákon, přes kritické výhrady, předpokládajíce, že vláda veškeré své síly dá také do služeb potírání průmyslové krise a splní svou povinnost, aby uchránila nezaměstnané v blížící se zimě před hrůzou hladu. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Knotek.

Posl. Knotek: Slavná sněmovno! V uplynulém parlamentním zasedání projednána a přijata byla řada zákonů, jimiž měla býti aspoň částečně zmírněna krise domácí zemědělské výroby. Věděli jsme, že těmito zákony krise odstraněna nebude, ale doufali jsme, že přece jen účinky těchto zákonů bude aspoň částečně zmírněna. Na ochranu obilnářské výroby přijali jsme zákon o příplatcích ke clům na dovoz obilí, na zvýšení odbytu domácího obilí a domácích zemědělských výrobků vůbec přijali jsme zákon o povinném nákupu domácích produktů zemědělských veřejnými ústavy, na zvýšení odbytu žita a žitné mouky byl přijat zákon o výrobě žitného chleba a k posílení vývozu těch druhů obilí, v jejichž výrobě jsme soběstačni a jichž máme i nadbytek, přijat byl zákon o dovozních listech.

Účinky těchto zákonů se, bohužel, prakticky nijak neprojevily. Nepodařilo se ani na základě jejich účinnosti podchytiti ceny obilí a stabilisovati je na té výši, na jaké byly v době, kdy jsme zákony tyto projednávali. Když se po prázdninách sešly sněmovny k novému parlamentnímu zasedání, stáli jsme a stojíme před tou neblahou skutečností, že situace naší obilnářské výroby doznala ještě dalšího zhoršení. Klesla dále hlavně cena žita a klesla i také velmi citelně cena pšenice, která se v minulém sklizňovém období jakž takž ještě držela.

Příčinu toho dlužno hledati v tom, že hlavní zákon, na kterém spočívala ochrana produkce obilnářské, nemohl býti uveden v působnost, zejména proti Maďarsku, vůči němuž musíme zachovávati podmínky staré, dosud platné obchodní smlouvy. Kdyby tato smlouva byla bývala vypověděna včas, že by platnost její byla skončila před novým sklizňovým obdobím, nebyla by nutna ani dnešní debata. Byla chyba, že smlouva byla vypověděna pozdě, vzhledem k tomu, že pak za žádných okolností nemohly býti podchyceny ceny obilí ze sklizně nynější, nehledě na to, že zbytečně byla tu připravena půda pro libovolné řádění obilních spekulantů.

Maďarská pšenice konkuruje naší obilnářské produkci nejvíce. Zde je tedy nutno nasaditi všechnu sílu a starost, aby naše obilná výroba byla chráněna, jak toho zasluhuje a potřebuje. Když se dělal zákon o celních příplatcích na dovoz obilí, stanovena byla největší sazba příplatku ke clům na dovoz pšenice se zřetelem k ceně, jakou si pšenice držela v minulém sklizňovém období. Nynější pokles ceny pšenice ukazuje, že tato nejvyšší přípustná míra příplatku může býti ještě nepoměrně nízká a že při plném aktivování tohoto příplatku nebude možno dodržeti pětiletý průměr cen pšenice, jak to zákon o celních příplatcích předpisuje. I při tom můžeme míti cenu pšenice naprosto ztrátovou.

Náš klub již v lednu t. r., tedy ještě před projednáváním zákonů na ochranu zemědělské výroby, podal resoluční návrh, ve kterém doporučoval, aby vládě bylo dáno zákonné zmocnění upravovati celní sazby od případu k případu a podle toho, jak to zájem našeho zemědělství vyžaduje, prostým vládním nařízením. Že tento náš návrh byl v zásadě dobrý, ukazují podané návrhy klubu republikánských senátorů a republikánských poslanců na změnu zákona o celních přirážkách, a to v tom, že konečné sazby příplatkové mají býti škrtnuty a vláda má na základě tohoto zákona upravovati celní přirážky podle potřeby tak, aby pětiletý průměr cen, jak to zákon předpisuje, mohl býti zachován a tím také zabezpečeny našemu zemědělství rentabilní ceny obilí.

Nynější ztrátové ceny obilí nelze na dlouho udržovati. Ať se o všeobecném zlevňovacím procesu mluví jak chce, pravdou zůstává, že i kdyby státní moc sebe poctivěji se starala, aby ceny ostatních průmyslových výrobků byly odbourávány, přece jen tento proces potrvá několik let a je otázka, zda by naše zemědělství přečkalo tuto periodu bez vážných otřesů. Vždyť u zemědělce nejde také jen o to, aby své potřeby nakupoval poněkud levněji, jde tu také o celé sociální zřízení a břemena z něho plynoucí. Nesmíme zapomínati, že sociální a daňová břemena byla stanovena v době lepší konjunktury zemědělské výroby. Víme přece všichni, co by v době nynější tísně znamenalo pro zemědělství i pro města na trhu pracovním, kdyby bylo nutno sáhnouti na tuto sociální vymoženost a snižovati i v tomto ohledu břemena spočívající na zemědělské výrobě.