Dnes je ve městech spousta lidí bez práce, bez výdělku, bez obživy, kterou nemůže žádným způsobem nahraditi několik korun státní podpory v nezaměstnanosti. Nikoli neprávem naříká se na velký příliv lidí z venkova do měst. Touto hospodářskou politikou, která by udržovala nerentabilní ceny zemědělských produktů, nutně bychom dospěli tam, že by útěk lidí z vesnic byl prováděn v ještě větším měřítku ke škodě pracujících lidí ve městech. Chceme-li lidi na venkově udržeti, musíme jim poskytnouti řádné obživy a to nelze jinak, než když zemědělskou výboru zabezpečíme tak, aby všechen lid v zemědělství zaměstnaný mohl býti slušně živ. Výnosově zabezpečenému zemědělství můžeme pak také dekretovati určité povinnosti sociální, aby byla zabezpečena určitá rovnoměrnost v životní úrovni zaměstnance průmyslu a zaměstnance zemědělství.

Zákonem právě projednávaným toho ovšem nedocílíme. Účelem jeho je především boj státní moci se spekulací, která - využívajíc přirozených podmínek, daných okolností, že zákon o celních příplatcích nemůže vejíti v platnost před skončením výpovědní lhůty obchodní smlouvy s Maďarskem - dováží sem nepřiměřené množství cizí pšenice a mouky a zde je skladuje, aby na event. zvýšení cen obilí a mouky po 15. prosinci vydělala. Zákon tento jest a bude všelijak kritisován. Je jisto, že vyvolá mnoho obav, jakým způsobem bude prováděn, nepovede-li ke zbytečné persekuci obchodníků, mlynářů, po př. i rolníků jako samozásobitelů. Nelze, bohužel, dělati žádný ochranářský zákon, aby nepostihl nepříjemně některé jiné zájemnické vrstvy. Nějaké opatření proti spekulaci rozhodně učiněno býti musí. Musí býti vyhledáno opatření působivé a tím - jak doufáme - tento zákon také bude. Je rozhodně lepší než nějaká spekulační dávka, která by měla postihnouti dovozce nadbytečného množství pšenice a mouky. Nejsme rozhodně sami; k podobnému opatření sahá Německo a Francie.

Německo, které má daleko vyšší celní sazby, poznalo, že nestačí chrániti domácí zemědělství a napomáhati odbytu domácích zemědělských výrobků jen ochranou celní, nýbrž že musí k zabezpečení odbytu těchto domácích zemědělských výrobků sáhnouti k povinnému mísení domácího obilí a mouky s moukou cizí a tak přinutiti domácí konsumentské vrstvy, aby obstarávaly své potřeby především z domácích výrobků zemědělských. Učinilo-li takové opatření Německo, které provádí ochranářskou politiku zemědělskou daleko intensivněji než náš stát, nelze říci, že by tato věc byla dělána zbytečně.

Rychlým aktivováním, tohoto zákona zabezpečíme alespoň částečně zvýšený odbyt domácímu obilí. Obává-li se někdo, že na základě působnosti tohoto zákona stoupnou ceny obilí na domácím trhu, pak je třeba rozhodně říci, že právě i tento účinek se od něho očekává. Nebylo by rozumnou politikou státní, kdyby se úmyslně udržovaly nízké ceny výrobků jednoho odvětví a připouštěly vysoké ceny výrobků druhého odvětví výrobního. Náš městský konsument dosud z levných cen obilí nic neměl. U spotřebitele se zlevňovací proces zastavil. Těch několik haléřů, o které se tu a tam snižuje cena chleba, neodpovídá nynějším cenám obilí. Co však je platna dělníku láce chleba, pečiva vůbec a mouky, když nemá výdělek, aby si tuto nezbytnou poživatinu v potřebné míře mohl nakoupiti? Veliký počet továren stojí, dělnictvo je bez práce a je odkázáno jen na nepostačitelnou podporu v nezaměstnanosti; řada továren pak omezila výrobu na 2 až 3 dny v týdnu a tu je přirozené, že ani tento výdělek nestačí ku krytí nezbytných potřeb domácnostních.

Krise zemědělské výroby má značný podíl také na krisi výroby průmyslové. Venkovské obyvatelstvo omezuje nákupy na míru nejnutnější a tím přirozeně trpí značně výroba průmyslová. Omezuje-li téměř polovina domácího obyvatelstva své potřeby a nekupuje výrobky průmyslové, jest jisto, že se tento stav ve výrobě průmyslové určitě musí projeviti. Výrobě průmyslové musí býti pomáháno především na trhu domácím, a tu je bezpodmínečně nutno, aby byla umožněna koupěschopnost venkovského obyvatelstva. Státní politika hospodářská musí svůj zřetel obrátiti především k tomu, aby domácímu dělníku zabezpečila výdělek. Musí býti rozumně povznesen stavební ruch, který je přímo základem konjunktury průmyslového a živnostenského podnikání.

Bylo by opravdu omylem domnívati se, že vyrovnání disparity mezi průmyslem a zemědělstvím bylo by v krátké době možno tím, že by se ceny průmyslových výrobků stlačily na přiměřenou míru. Zlevňovací proces ve výrobě průmyslové jde vždycky daleko pomaleji, poněvadž průmyslová výroba má řadu možností čeliti různými opatřeními zlevňování. I když státní moc se ve zlevňovacím procese u výroby průmyslové plně uplatní, potrvá proces tento dlouho, a jest otázka, budeme-li moci udržeti naše zemědělství na té výrobní úrovni, na jaké je dnes, když budeme ještě delší dobu udržovat i ztrátové ceny jeho výrobků. Nesmíme zapomínati, že v této pro naše zemědělství těžké době vzhledem k zvýšenému rozpočtu uvalili jsme na naše zemědělství nová daňová břemena. Zákonem o daňové reformě zvýšil se základ daně pozemkové a domovní daně třídní. Vyrovnání daňové povinnosti zemědělců stalo se limitováním samosprávných přirážek. Nyní dochází ke zvýšení tohoto limitu a proto také ke zvýšení daňového břemene zemědělců. Na jedné straně trpí tedy zemědělská výroba příliš nízkými cenami svých výrobků a na druhé straně pak zvyšují se zemědělcům značně daňová břemena. Že tento stav není trvale možný, je na bíledni a je tu díž povinností vlády a zákonodárných sborů, aby zemědělcům bylo umožněno také vyrovnání těchto daňových břemen a vyrovnání povinností sociálních.

Neprozrazuji žádné tajemství, říkám-li, že zemědělci se v důsledcích nynější krise zadlužují. Kdo může tráviti úspory z lepších dob, je v tom přirozeně lépe. Ti, kdož převzali od rodičů usedlosti s dluhem, nejsou s to z výnosu svého hospodářství uhraditi poměrně vysoké úroky peněžních ústavů a dále se zadlužují. Zde bude nutno co nejrychleji zjednati alespoň částečnou odpomoc poskytnutím zlevněného úvěru těmto zemědělcům a umožniti jim, aby se aspoň na zděděných usedlostech udrželi. Věc tato musí býti vyřešena ovšem zákonem, poněvadž pouhé administrativní opatření vedlo by k protekcionářství, jak toho jsme svědky při všech podobných akcích. Objektivní a spravedlivé obhájení tohoto zákona musí býti bezpodmínečně zaručeno.

Používám této příležitosti, abych se dotkl několika slovy také naší produkce lnářské. Len jest obchodní plodinou našich horských krajů. Domácí len je, bohužel, tou dobou neprodejným artiklem. Z ciziny dováží se k nám veliká kvanta lnu, zatím co naši obchodníci lnem nemohou nakoupený len vůbec prodati. Z Německa ku př. dovezlo se k nám lnu třeného i stonkového 52.080 q v ceně 19,379.000 Kč. Z Polska 30.150 q v ceně 23,998.000 Kč, z Litvy 10.170 q v ceně 8,524.000 Kč, z Lotyšska 14.510 q v ceně 13,732.000 Kč, z Belgie 3.850 q v ceně 5,615.000 Kč, z Ruska pak 38.890 q v ceně 36,652.000 Kč a to všechno za dobu od 1. listopadu 1929 do 30. června 1930. Osevní plocha lnu v Československu činí 18.783 ha, výnos vlákna pak 94.021 q. Z toho domácími přádelnami za tutéž dobu bylo odebráno okrouhle 35.000 q, tedy ani ne tolik, co bylo odebráno ze sovětského Ruska. To jsou opravdu smutné poměry. Len z loňské sklizně leží ještě ve skladištích a obchodníci nemají možnosti v tuzemsku jej odbýti. Za tohoto stavu věcí nedá se vůbec mluviti o tom, že by někdo chtěl nakupovati ještě len ze sklizně letošní. Zde se musí pomoci co nejrychleji. Chybou bylo, že při sdělávání celního zákona r. 1926 nebylo pamatováno na příslušné celní opatření pro dovoz cizího lnu. Náš textilní průmysl musí býti donucen, aby konsumoval přiměřeně také len domácí. V této zlé situaci je bezpodmínečně nutno, aby na dovoz lnu bylo zavedeno povolovací řízení a aby textilní průmysl byl donucen obstarávati nákup suroviny také na trhu domácím. Aby len z letošní sklizně bylo částečně možno prodati, je nutno, aby stát nějakým způsobem garantoval nynější zásoby lnu a umožnil eventuální jeho vývoz.

Nynější krisí zemědělskou jsou postiženy především horské kraje, kde obchodní plodinou byl oves a částečně i žito. Obě tyto plodiny jsou postiženy krisí cenovou i odbytovou. Zde by mohlo částečně krisi zmírniti pěstování lnu. Za nynějších poměrů nemůže zemědělec vůbec pomýšleti na to, aby len ještě pěstoval, čili jinými slovy, zabíjíme takto úplně kdysi kvetoucí lnářskou produkci.

Tímto zákonem nebude samozřejmě vyřešena otázka státní péče o zemědělství a bude nutno hledati nové cesty a nové prostředky k zabezpečení domácí výroby zemědělské. Vláda a naše zákonodárné sbory mají před sebou úkol opravdu velmi těžký zvláště proto, že nemáme ani působivého vzoru z ochranářské politiky států jiných. Stát náš je z polovice průmyslový a z polovice zemědělský, to znamená, že musí se úzkostlivě pečovati o hospodářskou rovnováhu mezi průmyslem i zemědělstvím. Trvale trpěti nemůže se nechati žádné výrobní odvětví, aniž by to nutně nepocítilo výrobní odvětví druhé. Nikomu nemůže napadnouti, že by bylo trvale možno zabezpečiti blahobyt jednoho na úkor a škodu druhého. Vedoucí myšlenkou rozhodujících činitelů musí býti: Spokojený dělník, i spokojený zemědělec! (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Dámy a pánové! Podobný návrh jako právě projednávaný vládní návrh vypracoval Svaz zemědělců již r. 1926 a podal jej v poslanecké sněmovně. Důvody byly tenkráte podobné jako dnes. Také tenkráte ceny obilí byly strašlivě nízké. Ovšem mezi tehdejší dobou a dneškem jest potud rozdíl, že tento hluboký pokles cen netrval tak dlouho, jak to bohužel vidíme dnes. Dnes jsou vyhlídky na zlepšení cen jen minimální, naopak vidíme známky, že nízké ceny potrvají i nadále. Jest velmi potěšitelné, že se naše ministerstvo zemědělství všemožně pokouší, aby učinilo opatření, jak by se pomohlo zemědělství z jeho nouze. Zajímavé jest sledovati různé kritiky, jimž je podrobován návrh zákona podle stranického směru řečníků. Agrárníkům se při tom vytýká spatná politika, vytýká se jim, že vlastně nic nedokázali. Když jsou tyto výtky vznášeny, pokládám za oprávněnou otázku, proč máme takové poměry? Odpověď jest neobyčejně lehká, nezní jinak než, že úsilí agrárníků našla příliš málo ohlasu u ostatních politických stran. Kdyby byla došla porozumění, bylo by bývalo neobyčejně lehké uskutečniti všechny nutné návrhy zákonů, jichž zemědělství nezbytně potřebuje. Různé agrární strany podaly zajisté dosti iniciativních návrhů. Jestliže tyto návrhy dodnes nebyly zde ve sněmovně uskutečněny, není to zajisté vinou samotných agrárníků, nýbrž vinny jsou tím ony politické strany, jimž dosud schází pro to nutné pochopení.

Řečník přede mnou, kol. Jaksch, nazývá návrh produktem rozpaků agrarismu a pochybuje, zda tento zákon bude míti vůbec úspěch, jaký se od něho očekává. Zajisté jest dnes neobyčejně těžko jasně viděti, zda tento zákon splní očekávání tak, jako si to od něho slibujeme. Pochyby máme předem již z toho důvodu, poněvadž od vypovězení obchodní smlouvy s Maďarskem dovezla spekulace do Československa zvláště z Maďarska obrovské množství mouky, ohromné množství mouky, které ovšem než bude spotřebováno, bude ohromnou konkurencí zásobám z vlastní sklizně v naší zemi. Zákon obsahuje sice ustanovení, že obchod smí uváděti do prodeje jen takové množství mouky, na příklad pšeničné, která bude nebo jest smíšena s domácí pšeničnou moukou. Obchod však využil všech možností, aby větší množství svého zboží odprodal dosti včas. Zajisté budeme moci zjistiti, že v příštích týdnech, snad v příštích měsících nastane úplná stagnace v obchodu s moukou, a to proto, že mnoho spotřebitelů již vzhledem k pohrůžkám, že dobrou cizí mouku nebude lze již dostati, včas se zásobilo moukou, aby tak jako dříve mohli používati cizí mouky. Jestliže se o tom zmiňuji, chci bojovati při tom proti něčemu, co bych nazval předpojatostí našich spotřebitelů. Mouka z naší pšenice není horší než mouka z maďarské pšenice, a to proto, poněvadž naši pěstitelé pšenice dokázali také u nás přivážeti na trh vysoce hodnotné druhy pšenice bohaté na lepek, a nyní rovněž dodávají pšenici, z které lze vyráběti bezvadnou mouku. Jestliže jsem se zde zmínil o výpovědi maďarské obchodní smlouvy, jest přece zajisté nutno, abych rovněž na tuto věc poukázal několika slovy, a to proto, poněvadž také my, zemědělské strany, máme zájem na tom, aby po 15. prosinci tohoto roku nenastal snad bezesmluvní stav s Maďarskem, nýbrž, aby co možná brzy byl opět obnoven s Maďarskem vhodný smluvní obchodní poměr. Jestliže však uvážíme, co bylo dosud vykonáno k uskutečnění nové obchodní smlouvy, musíme si bohužel doznati, že dosud nebylo vykonáno vůbec nic. Do 15. prosince jest již jen několik týdnů a těch mělo by se nyní intensivně využíti, abychom dospěli k smluvnímu poměru. Bohužel po této stránce nestalo se nic ani se strany Československa, ani Maďarska. Dosud žádný z obou států neučinil první krok a zdá se, jakoby na obou stranách byly překážkou důvody prestiže, které jak jeden, tak druhý stát zdržují, aby se svým smluvním společníkem zahájil jednání o obchodní smlouvě.

Jestliže to říkám a zmiňuji se o tom s výrazem politování, činím to také proto, poněvadž přicházím ze severočeského území bohatého průmyslem a poněvadž znám přání tamějších průmyslníků, která vrcholí v tom, aby, poněvadž Maďarsko bylo pro naše průmyslové výrobky velkým odběratelem, byla s ním co možná brzy sjednána opět obchodní smlouva.

Jestliže čteme veřejná pojednání o tomto návrhu zákona, vidíme, že ani velká část našeho tisku nemůže na tomto návrhu zákona nalézti nic dobrého. Vidíme ovšem, že jest to tisk, kterému ovsem neleží příliš na srdci úsilí zemědělství. Pokud se mluví o hospodářském úsilí v oboru zemědělství, vždy slyšíme s této strany, že buď to, co se říká, jest nesprávně chápáno a nesprávně vykládáno, nebo že se to přímo potírá. Právě dnes nalézáme opět v časopisech článek, v němž se velice rozšlapávají prý milionové ztráty skladištních družstev. Časopis, který o tom píše, dovolává se při tom vývodů, které jsem učinil podávaje referát na poslední konferenci mezinárodního agrárního bureaux. Tenkráte jsem početně vyvozoval, abych odůvodnil, jak veliké jsou ztráty skladištního družstva v Počeradech, které utrpěli jednotliví členové tohoto družstva poklesem cen obilí během jednoho roku. Tenkráte jsem vypočítal, že ztráta členů jen tohoto jediného družstva činí již asi 2 miliony za rok a tuto číslici jsem pak všeobecně vztáhl také na ostatní skladištní družstva v německé části Čech, jichž jest asi 52, a podle toho jsem početně dokázal, ovšem nikoliv pro družstva jako taková, nýbrž pro členy organisované ve skladištních družstvech, že z rozdílu cen loňského roku a letošního vyplývá celková ztráta 100 milionů korun. Dotčený časopis používá nyní těchto výkladů a píše v tom smyslu, že u čtenáře s věcí neobeznalého vzbuzuje se dojem, jakoby příčinou těchto ztrát bylo vadné obchodní vedení skladištních družstev. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Tak to ovšem myšleno nebylo, nýbrž účelem vývodů bylo, podati důkaz, že poklesem cen obilí zemědělci - porovnáme-li dnešní nízké ceny s dřívějšími - utrpěli skutečně neobyčejně veliké ztráty.

Jestliže dnes jednáme o návrhu zákona o obilí a mouce, nebylo tím ještě všechno zachyceno, čím zemědělství strádá. Kol. Hodina již častokráte poukázal na nízké ceny lnu a právě před několika dny měl jsem příležitost slyšeti lnáře, že jejich nouze jest bezmezná, že vůbec-nevědí, co mají příštího roku síti, poněvadž len jako plodina horská nemůže býti nahrazen jinými zemědělskými plodinami. V krajinách, kde se daří len, nedaří se obilí. Proto si nyní zemědělci lámou hlavu, co mají příštího roku osívati a mají velkou starost, jak by jakž takž přiměřeně zhodnotili svou letošní sklizeň lnu. Dnes mi bylo řečeno, že za močený len platí se letošního roku 30 haléřů za kilogram. To jest číselně jeden a půlkrát více proti ceně, která se platila za močený len před válkou. Nyní vsak musíme počítati s hodnotou papírových korun a porovnáme-li hodnotu papírových korun s hodnotou zlatých korun předválečných, shledáme, že skutečná cena močeného lnu činí dnes již jen 25% ceny močeného lnu před válkou. Takováto čísla jsou skutečně strašlivá.

To, co uvádíte, nevyčerpává však toho, co působí, pokud jde o špatný vývoj cen, další starosti našim zemědělcům. Ke starostem, které mají naši pěstitelé obilí, lnu, bramborů a dobytka, přidružila se od několika dnů starost držitelů lesů. Máme ještě v živé paměti špatné počasí z posledních říjnových dnů, máme v paměti ohromné bouře, které zničily ohromné veliké plochy lesů. V Krkonoších jsou celé stráně, na nichž se před několika týdny vypínaly ještě překrásné stromy, pokáceny a polámány. Nejen, že velcí držitelé lesů utrpěli

ohromné škody, také naši selští držitelé lesů utrpěli stejně velkou škodu a docházejí nás zprávy, že množství držitelů lesa vzhledem ke způsobené škodě snaží se, aby co nejrychleji prodali své polámané lesy. Docházejí nás zprávy, že jest velké množství držitelů lesa, kteří běhají od jedné pily ke druhé a nemohou dříví prodati.

Takovéto věci jsou ovšem strašlivé, uvážíme-li při tom, že přece les pro rolnického držitele lesů, který jest zároveň ještě také rolníkem, byl pokladnicí pro špatné časy. Nyní byla tato pokladnice úplně zničena a úplně znehodnocena. Znehodnocena také tím, že náš vývoz dříví byl úplně znemožněn soutěží Ruska. V Rusku, jak známo, nestojí dříví nic. Ruský stát dostal lesy jako držitel lesů úplně zadarmo, porážení lesů nestojí nic, poněvadž k porážení dříví jsou lidé nakomandováni. Jestliže to nechtějí dělati dobrovolně, jsou k tomu dohnáni karabáčem nebo se jim odměří malé dávky. Tímto dřívím jest zaplavena celá cizina. My jsme tímto způsobem úplně ztratili anglický trh dřeva, rovněž tak italský, zkrátka dnes není cizího státu, jemuž Československo dříve prodávalo dříví, který by vůbec ještě přicházel v úvahu jako odběratel našeho domácího dříví.

Jestliže škoda, která byla způsobena našim držitelům lesů, má býti jen poněkud nahrazena, jest nutno, aby se sáhlo ke zvláštním zákonodárným opatřením. Domnívám se, že by také po této stránce agrární strany musily iniciativně zasáhnouti. Při rozsahu veliké škody dnes platná zákonná ustanovení, na příklad zákona č. 118 z r. 1927, již vůbec nepostačují, a to proto, poněvadž několik málo milionů, které zákon poskytuje, jsou jen kapkou na horký kámen. Ostatně také prováděcí nařízení k tomuto zákonu ustanovuje, že jen ten může se dožadovati peněz z tohoto podpůrného fondu, kdo utrpěl škodu z 50% nebo aspoň 40% veškeré hospodářské plochy nebo naturálního výtěžku veškeré hospodářské plochy. Jak lze u rolníka, který jest zemědělcem a vedle toho má také les, vypočítati skutečnou škodu, která byla způsobena živelní pohromou, při níž byl les pokácen? Zde mají politické strany slavné sněmovny opět příležitost, když je vyzýváme, aby nám poskytly svou podporu a podporovaly úsilí směřující k tomu, aby se přispělo tak těžce poškozeným držitelům lesů. Doufáme, že výzva k nim nezanikne bez ohlasu! (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Nitsch.

Posl. Nitsch (německy): Velectěné dámy a pánové! Když předložený návrh zákona byl včera projednáván v zemědělském výboru, nevěděl jsem, co s ním mám počíti, poněvadž z vlastní zkušenosti velmi dobře znám zcela zvláště zemědělskou krisi a vše, co je s ní spojeno, a nejen zemědělskou krisi, nýbrž znám velmi dobře také krisi veškerého národního hospodářství Československé republiky. Doba byla krátká, musil jsem zákon rychle pročísti, nemohl jsem však najíti nic, v čem se zde má pomoci strádajícím zemědělcům. Když jsem pročetl § 3 tohoto zákona, přišel jsem na to, že zde jde vlastně o zmocňovací zákon, který dává dočasné vládě vždy na vůli, aby jej změnila nařízením. (Posl. dr Zadina: To jest také tak v Německu a ve Francii! Zmocňovací formulka!) Také tak.

Jak by to bylo, kdyby sousedi Československa vydali také zákony o míšení piva, na příklad plzeňského. (Posl. Danihel: To už by bola nebezpečnejšia vec!) To by byla.

Uznané standartní známky pšenice nesmí býti také míchány. Když jsem pak dále četl návrh zákona, přišel jsem také na různé podivuhodné věci, a to v paragafu, kde se praví: "Když se dozorčí orgány nedostaví v ohlášenou dobu, lze započíti s míšením bez ohledu na ně." Zkrátka, lze mísiti i bez dozorčího orgánu, žádným mikroskopem na světě nelze zjistiti, jak jest pšenice mísena. Radil jsem pánům v zemědělském výboru, jak by bylo lze přesně zjistiti původ cizí pšenice, i když již přešla přes hranice. Ať se na každé pohraniční stanici vystaví velké silo a ať se pšenice, která tam přijde, zbarví. Maďarská pšenice červenobílo-zeleně, rumunská pšenice rumunskými zemskými barvami atd. Jen tak lze zjistiti její původ. Jinak dojde k omylu, že bude mísena právě domácí pšenice. Při nejlepší vůli nemohu se však vžíti do toho, abych tento zákon posuzoval vážně. Pokládám tento zákon jen za zákon z rozpaků, který má uklidniti masy zemědělského obyvatelstva, zvláště pak namluviti disciplinovanému českému rolníkovi, že nyní bylo něco vykonáno.

V zákoně především schází, kde má býti zahraniční mouka nebo pšenice mísena. V dovozních stanicích? Ve mlýnech, které leží v dovozních stanicích, či budou vládními nařízeními nebo prováděcím nařízením k zákonu určeny mlýny, které mají právo prováděti mísení? (Posl. Horpynka [německy]: Pod dozorem finančního strážníka!) Ano. Ten tam může a nemusí býti. Cena celého zákona jest velmi pochybná a obávám se, že jest to zákon, který - musím to bohužel říci - bude jen podporovati korupci. (Souhlas.) Vznikne takový podloudný obchod, jaký jsme zažili jen ve válce. V nejnovější době mluví se mnoho o lepkové krisi slovenské pšenice. 12 gramů lepku položeno na skleněnou desku rozteče se u slovenské pšenice za hodinu, bohužel, na 75 mm. Kanadská Manitobská pšenice, stejné množství, rozteče se za hodinu na 35 mm. Nezavinili to však slovenští zemědělci ani Slovensko, nýbrž páni, kteří přinesli jako osivo francouzskou pšenici. Tato velká láska k Francouzům přinesla nám na Slovensko neštěstí, že velké mlýny nechtějí dnes kupovati slovenskou pšenici a že se za cizí pšenici platí 154 Kč, ačkoliv se domácí pšenice dostane za 112 až 114 Kč q.

Chci konstatovati, že tento zákon ponechává dokořán otevřeny dveře všem možným podvodům. Nepřikládám ku také žádné váhy a zemědělské obyvatelstvo nebude v tom jistě spatřovati dar a v dnešní těžké době krise jistě nebude míti z tohoto zákona radost. Pánové, dnes se zabýváme již rok tím, že mluvíme o hospodářské krisi. Loňského roku po volbách jsme začali. Já a jiní pánové mluvili jsme již o tomto tematu, jak nás krise ohrožuje, jak rolníci a veškeré obyvatelstvo tím trpí, ale nedostali jsme se ani o krok kupředu. Usnesli jsme se také na zákonech, na zákonu o vymílání obilí, o zvýšení cel, přes to však ceny žita na základě zákona o vymílání žita ihned neobyčejně klesly. Vepři nezdražili podle zákona o dobytčích clech, neboť z Polska bylo k nám dovezeno v prvých devíti měsících tohoto roku o 42.000 kusů vepřů více než vloni. Tu měla vláda zakročiti.

Pánové! Bydlím na hranicích a vidím každodenně obrovské dodávky jatečného dobytka z Rumunska, které projíždějí Spišskem do historických zemí, zatím co veškerý jatečný dobytek na Slovensku zůstává doma. Mezi Slovenskem a historickými zeměmi jest také hranice. Zásilky dobytka ze Slovenska do historických zemí smějí býti odeslány jen se svolením úřadů. Mám na mysli slovenský klub, který jest k tomu povolán, aby se postaral o to, aby zde zmizela nová celní hranice, ale nikoliv teprve příštího roku, nýbrž ihned.

Od prvopočátku vycházeli jsme s toho stanoviska, že jako praktičtí zemědělci nemůžeme čeliti zemědělské krisi hesly. Podívejte se, co vykonaly sousední státy jeden jako druhý pro své zemědělství. Malé Rakousko přináší ohromné oběti svému zemědělství. V Německu již po několik let mají přímo hospodářský program a kancléř Brüning se snaží, aby nyní vší mocí tento program provedl, poněvadž ví, že musí zemědělství pomoci. Maďarsko zavedlo u obilí bolettovou soustavu. Všechny jiné země, které nás obklopují, pracují skutečně pro zemědělství a hledí mu ulehčiti, u nás se však o tom již rok - jen mluví. (Posl. Matzner [německy]: Zde vládnou agrárníci!) Zemědělská otázka jest otázka, která se týká celého národa, jest tedy úkolem nás všech bez rozdílu stran, abychom přispěli k rozřešení této otázky. Ale dělati z této otázky politickou nebo stranickou nebo ji využívati, jest hřích na zemědělství. (Souhlas.)

Od prvopočátku jsme poukazovali, jak by se mělo zemědělství pomoci. Jsou dva druhy pomoci. Okamžitá pomoc a velká hospodářsko-politická pomoc. Nejdůležitější, co by se v této chvíli mohlo vykonati, bylo by, aby se zemědělské výrobě přispělo v otázkách daňových, sazebních, v sociálních břemenech a podobně. Otázka kartelů vyžaduje zcela zvláštní úpravy. Dlužno hleděti k tomu, aby hladina cen průmyslu vyrovnala se nějak s cenami v zemědělství, aby zemědělství mohlo vyráběti levněji. Německo dosahuje po této stránce velkých úspěchů. Než daňový lis pracuje bohužel tak jako dříve, snad ještě silněji. Včera mi napadla v zemědělském výboru malá povídka, přednesl jsem ji a bylo by dobře, kdyby si také pan ministr financí vzal z této povídky poučení. Byl jednou jeden císař a ten vyslal své posly: Jděte mezi lid a přesvědčte se, jak se lidem daří. Poslové se vrátili a řekli: Ó, sedlákům se vede dobře, ořou, pracují pilně a jsou v dobré náladě. Tu nařídil císař: Přitáhněte berní šroub! Tak to dělali dva až tři roky, a čtvrtého roku vrátili se poslové a hlásili: Venku hrozí nebezpečí, ti chlapi, sedláci, nepracují, sedí v hospodě a pijí, baví se, nadávají a jsou nespokojeni. Tu řekl moudrý císař: Slevte daně, neutahujte tak berní šroub! Z tohoto vyprávění může si vzíti poučení také ministr financí. (Posl. Horpynka [německy]: To je pohádka, a Engliš není císař!) On jest více než císař, on je finanční císař. Berní šroub se nesmí tak přitahovati, v těchto dobách tísně nesmí se přicházeti se zvýšením daní.

Druhá otázka jest řešení hospodářské krise ve smyslu evropském. Tu sedí různí mudrci při všech hospodářských rozpravách, a nemohou s místa. Nikdo se neodváží říci, kde se stala chyba, že my a celá střední Evropa žijeme dnes v těchto tísnivých poměrech. Nuže! Chyba se stala při uzavírání míru ve Versaillech. (Souhlas.) Tam bylo zřízeno 26 nebo 28 nových celních hranic. Také pan ministr prohlašuje ve svém výkladu: Těmto celním poměrům musí se udělati přítrž, není možno, aby se jednotlivé státy obklopovaly čínskými zdmi, nepouštěly nic dovnitř a nic ven a zalykaly se ve vlastním sádle, místo aby se sobě přibližovaly a tím budovaly přátelský poměr mezi evropskými státy a nějakým způsobem připravily vzájemné zásobování Evropy - vždyť přece máme přesná statistická data, že se Evropa může sama zásobiti a nepotřebuje žádného dovozu. Měli bychom se snažiti, abychom zachovali se sousedy dobrý sousedský poměr, abychom tím zajistili evropský mír. Pak bylo by lze také snížiti obrovská břemena na vojsko. Ale místo toho vidíme, že se poměry den ze dne horší. (Posl. Horpynka [německy]: Beneš má sbírku casů belli!) Místo, aby došlo s Maďarskem k vyrovnání, má dne 15. prosince vzniknouti tak zvané vacuum v obchodní politice - nazval bych to tak - a co bude dále? Co bude s naším textilním průmyslem? Což není možno, aby se dalo něco sjednati podle zásady de ut des? Což nemohly by evropské státy uzavírati obchodní smlouvy na základě kontingentování? Pan kol. Zadina tento můj názor v závěrečném slovu včera odmítl a prohlásil, že by to bylo důležité jen pro agrární státy, nikoliv však pro Československo, které jest především státem průmyslovým a vývozním. Pan dr Zadina si tuto odpověď dosti dobře nerozvážil, neboť jinak by to byl neřekl, vždyť právě průmyslový stát potřebuje takovýchto úmluv, aby nadvýrobu průmyslu mohl zhodnotiti ve vývozu. Neboť jinak musili bychom rušiti továrny, pak přijde nezaměstnanost, musili bychom vydržovati nezaměstnané a zemědělství ztratí spotřebitele. Na konec však musí se středoevropské státy přece jen sejíti v přátelském mírovém poměru, nechtějí-li zajíti. (Výkřiky posl. Horpynky.)