V minulém měsíci propuštěni byli z Mladoboleslavské Škodovky členové závodního výboru soudr. Kupec a Patcl. Jaký důvod zde udala Škodovka pro propuštění těchto dvou dělnických zástupců? Jen ten, že na 1. srpna vyšli s dělnictvem mladoboleslavské Škodovky demonstrovati proti chystané imperialistické válce. Ač žádný z těch soudruhů uvnitř továrny se ničím neprovinil, stačil tento důvod k jich propuštění. A nyní, pánové, vezmeme ten nejreakčnější zákon, který za pomoci sociálfašistů, sedících s vámi ve vládě, jste si uchovali proti dělníkům; to je § 82 živn. řádu. Co se říká v tomto starém rakouském zákoně? Nedopustil-li se dělník uvnitř závodu nějaké krádeže anebo věci, směřující proti mravopočestnosti nebo opilství nebo pobuřování dělníků proti nadřízeným, anebo nebyl-li odsouzen do vězení v trvání nejméně 14 dnů, nemůže býti podle tohoto reakčního zákona dělník-důvěrník propuštěn. Byli důvěrníci Kupec a Patcl přistiženi anebo byl jim dokázán některý z těchto přečinů? Z těchto citovaných deliktů se ničeho nedopustili, jak již jsem uvedl, vyšli jenom s dělnictvem demonstrovati proti imperialistické válce, a aniž by byla správa továren vyčkala jejich eventuálního odsouzení, propustila je z továrny. Orgán sociálfašistického ministra spravedlnosti Meissnera jejich propuštění potvrdil. Lépe nemůže býti charakterisován srůst sociálfašistů se zájmy mezinárodních imperialistických štváčů a lépe nemůže býti odhalen imperialistický charakter koncernu Škodových závodů.

V sobotu 4. října, právě v době, kdy Škodovy závody v Plzni po propuštění 4.000 dělníků chystají propuštění dalších 1200 dělníků, oznámila správa závodu členům závodního výboru Soukupovi a Telínovi, že je propouští na podkladě §u 82 živn. řádu. Podle toho, jak sociálfašisté snaží se mezi dělnictvem propuštění těchto dvou důvěrníků odůvodniti, měli prý dělnictvu něco vyzraditi z informační schůze závodního ředitele. Jak směšné a současně hanebné je tvrzení sociálfašistických kortešů, vysvítá z toho to: Byl jsem sám pět roků důvěrníkem a vím velmi dobře, jak ve Škodových závodech vypadá t. zv. informování členů závodního výboru závodním ředitelem. Především prohlásí, že jest vázán mlčenlivostí pokud se týče oddělení pro válečnou výzbroj. A proto, že většina továren Škodovky zabývá se výrobou válečného materiálu, omezuje se zpráva závodního ředitele na povšechnou situaci v závodě, kterou členové závodního výboru znají dříve, nežli ředitelství uzná za vhodno na informační schůzi se o tom zmíniti. Zde je nejlépe viděti, jakých prostředků se užívá, aby dělnictvo Škodových závodů bylo zbaveno svých poctivých revolučních zástupců. Sociálfašisté i kapitalistická Škodovka jsou toho názoru, že zbaví-li dělníky Škodovky těchto zástupců, podaří se jim snáze celý velký zbídačující plán, namířený proti všemu dělnictvu koncernu Škodovky. Řekl jsem již, že propouštění dělnictva ve Škodových závodech děje se z důvodů jen a jen zostřené racionalisace, aby poměry uvnitř závodu Škodovky byly utvářeny tak, aby z dělníků stali se poslušní rabi, kteří by byli zárukou klidného chodu výrobního procesu. Že koncern Škodovek připravuje se na horentní výrobu válečného materiálu, vysvítá ze všech předpokladů, které se uvnitř závodů v poslední době dějí. Ovšem je nutno zmíniti se, že každý důvod, který jest stavěn před oči pracující třídy, aby odůvodnil rychlejší tempo v přípravě imperialistické války, jest zpravidla sociálfašisty podporován, nehledě k tomu, že se mluví a žvaní na schůzích o pacifistických frásích.

Jeden žurnalista napsal v poslední době doklad, jak horentním způsobem se v Československu zbrojí. Ovšem, samozřejmě československá censura pod vedením sociálfašisty Meissnera zabavila tento článek:

"U srdce kapitalistické Evropy. Na všechny strany se rozbíhají stříbrné nitě kolejí od Plzně. Dlouhé řady vagonů, nízkých a obitých se všech stran lepenkovou konstrukcí, bez jediné skuliny, rozjíždějí se po ní za nocí. Nemají označení dodací stanice, ani obsahu. Všichni však vědí, co obsahují. Pod lepenkovým obalem tiše číhají a trčí široké jícny velikých děl, čekajíce na svůj okamžik. V jiných, neméně pečlivě zabezpečených vagonech, jen někdy označených umrlčí lebkou s dvěma skříženými hnáty, odpočívají granáty a šrapnely všech druhů a rozměrů, připraveny chrliti smrt, oheň a peklo. Svět musí býti přece zabezpečen pro mír!

Tiše klepají nárazníky za tichých nocí, vlaky šinou se pomalu, jako by se bály, aby neprobudily tisíce dělníků, spících po celodenní dřině, aby neprobudily jejich třídní ostražitost, aby neodkryly strašlivý protějšek pacifistických frází "mírových" konferencí a smysl válečných štvanic.

Klidně dýmají v Plzni, Bolevci a Nýřanech komíny Škodovky, pod nimiž se kalí ocel, odměřuje a zkouší ekrasit na nová jatka. Na mapách generálních štábů jsou tato místa označena červeně. Jsme u srdce kapitalistické Evropy.

Táhne se o poslední trumf. Kapitalisté nemají nic než kartu nové války. V banku je Sovětský svaz. A v přípravách této války hraje Škodovka nejdůležitější úlohu. Vždyť to nebude válka jen front, nýbrž především válka technické vyspělosti - válka zázemí. Škodovkou bije a dýchá stará, dodělávající Evropa.

Hle, cifry, které mluví:

Světový vývoz zbraní v dolarech podle statistiky Společnosti národů:

R. 1926 činil už podíl Československa na světovém vývozu zbraní 14·3% a tento poměr přirozeně stále stoupá.

Nad starým parkem na Lochotíně postavila si Škodovka svůj vlastní hotel, kterému říká cizinecký dům. Tisíce hostí vystřídá se ročně v kanceláři p. řed. Zelenky. Vlaky objednaného zboží hrčí za nimi po hladce vyleštěných kolejích. Nejsou to obyčejní smrtelníci, tihle hosté p. řed. Zelenky: ministerští předsedové, potentáti, generálové, buržoasní politikové a velkorysí pašeráci, otevření váleční štváči a jenom pacifisté podávají si dveře. Jeden po druhém přicházejí na scénu representanti imperialistických států, aby dokázali "bratrství" československého imperialismu a jejich imperalismu v boji o ten bank. Dlouhá řada jich roste jako řada vagonů, ubíhajících rychle na kolejích válečných příprav. Každá taková návštěva stává se v Plzni imperialistickou demonstrací. Takové místo má ovšem ohromný význam. 18.000 dělníků, kteří vyrábějí smrt pro své kamarády, panečku, to už je síla, kdyby pod vedením revoluční strany vstoupila do ulic! Těch 18.000 Škodováků má pro buržoasii dvakrát větší význam než dělníci v jiných místech, ty Škodováky je potřeba za každou cenu udržeti v klidu, vychovati je v duchu "obrany vlasti". Ta úloha je přiřčena sociální demokracii, která ji dosud dobře zastává. Proto nikde v Československu nepoužívá sociální demokracie tak demagogických, levých frásí, ale také není nikde tak daleko srostlá s buržoasií, tak daleko fašisovaná jako v Plzni.

Škodováci chodí na nádraží kolem největšího plzeňského domu - mrakodrapu. Bydlí tam v osmipokojovém bytu pan starosta Pik, sociálně demokratický poslanec a člen správní rady Škodovky. Ostatní sociálně demokratičtí vůdcové mají většinou akcie nebo sem tam aspoň nějaký podíl na Škodovce. Členství závodního výboru za sociálních demokratů je čekatelskou zkouškou a přípravkou na mistrovská místa.

Proto řetěz imperialistických demonstrací stává se nejen manifestem sbratřování imperialistů proti mezinárodnímu nepříteli, nýbrž také vyhrůžnou výstrahou "vnitřnímu" nepříteli za průmyslový mír a obranu vlasti, ovšem že za aktivní účasti sociálních demokratů dokonale zfašisovaných.

Kdysi - bylo to hned po převratu - přijel p. Schneider z Creuzotu. Je to vlastně majitel Škodovky. Byla veliká sláva a zároveň demonstrace společného postupu Francie a Československa. Jak by ne, když tady má francouzský imperialismus zbrojní fabriku! Pan Schneider si ji nekoupil nadarmo. Měl přece se svými kolegy železnice, doly, továrny v carském Rusku, a nyní je to všecko v čertu. To se tak snadno neoželí. Ovšem tehdy, kdy člen závodního výboru za soc. demokraty Patera vítal svého pána, byli sociální demokraté ještě packalové v pořádání imperialistických parád. A oddanost, kterou mu sliboval, můžeme říci, že více než dodrželi.

Něco o pohlednicích, které se ztratily. To bylo ještě v době, kdy sice nebyli zastřeleni 4 Slovinci, ale bylo jich vražděno tisíce, byli vražděni dělníci po stovkách, rozbíjeny dělnické domy a redakce dělnických listů. Tehdy ještě nepsala "Nová doba" o fašistickém barbarství, poněvadž se Italie hřála na výsluní francouzského imperialismu jako věrný spojenec v boji proti imperialismu německému. Přijel do škodovky generál Grazziani. Italie přijela kupovati děla a flinty proti bolševickému nebezpečí. Možná, že to byly flinty s nápisem "Made in Czechoslovakia", kterými byli zastřeleni 4 Slované. Nebylo to tehdy krásné? A pan správní rada Pik při vojenské parádě seděl na tribuně vedle generála Grazzianiho a ten mu poklepal na rameno. Hotová idyla. Byly dokonce dány do prodeje pohlednice, které ten výjev zobrazovaly. Avšak podezřele brzo se ztratily. Říkalo se, že je skoupila tajemná ruka. Bylo to, jak se říká, přece jen trochu silné kafe pro dělníky. Sociální demokracie, jak je vidět, učinila tím však již značný pokrok.

Středozemní moře - Bucuresti via London. Své oficielní zástupce Anglie poslat nepotřebuje. Má zde kapitál, má své členy správní rady, její vedoucí úloha protisovětské fronty je jasná a otevřená, jaké pak tedy zbytečné řeči. Dobrý otec Bull to dělá šikovněji. Pošle krále Fuada [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 78. schůzi posl. sněmovny.] Byl uvítán, jak se patří, perské koberce od vlaku, 10 luxusních aut mu postavili do řady, nár. socialista sen. Berkovec ve funkci prvního náměstka ho přivítal za malého českého člověka, ba i u kanonu se s ním dal vyfotografovati, že my, husitský národ, na Rusa půjdeme bez obalu. I Carola, nynějšího vládce Rumunska, poslala kdysi Anglie, ještě když byl jejím vasalem a bez trůnu se potuloval Evropou, dokumentovati, že tam docela blízko u hranic se to také dá do pořádku. Věci se sice trochu změnily, Carola vyfoukla Francie, no, ale tím lépe. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. listopadu 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ljapčev nedávno navštívil Škodovku, uvítán nadšeným štěkotem sociálně-demokratické čubičky. Min. předseda Bulharska, vrah tisíců bulharských dělníků a rolníků, provázen řadou tajných, prohlížel kanony. Ovšem, že na obranu míru. Zase jeden dlouhý oddech: I Sofia je pro nás zabezpečena.

Kruh se zúžuje. Válečná škola jugoslávská navštívila Plzeň. Je to specielní škola pro výcvik vysokých důstojníků generálního štábu. Vojenské kapely a čestné čety vyrukovaly se Sokoly. Pan Laně, nár. socialista, za městskou radu šel dokumentovati svůj sociálfašismus. A hle: tuto výpravu vítali již všichni národové. Polští, italští, jugoslávští, japonští a čínští a ostatní důstojníci, jimiž se Škodovka hemží, pronášeli bratrské řeči. Rychle se dokončuje fronta. Prosím, vezměte mapu Evropy! Škodovka staví dvě zbrojovky na Slovensku. Úvodní pamětní spis, který vyšel 28. října 1928 jako příloha "Prager Presse", praví: "R. 1926 získaly Škodovy závody za souhlasu vládních faktorů polských rozhodující vliv ve společnosti Frankopol ve Varšavě, která byla pod jejím vedením reorganisována v továrnu na letadla, jakožto polské Škodovy závody."

R. 1927 zúčastnily se Škodovy závody získání majority akcií Uzinele Metalurgice in Ploesti u Bukurešti, která byla pod jejich vedením reorganisována. Dále se tu praví, že Rumunsko sjednalo se Škodovkou dlouhodobé smlouvy dodávkové až do 40 let. Potřebný kapitál plyne z celé Evropy, účastní se také Německo, býv. odpůrce Rumunska a Československa.

Hleďte bedlivě na mapu! Kruh se uzavírá! Národe, do zbraně! Při tom je třeba zvedati válečnou náladu obyvatelstva, to je především dělnické třídy, která má ohromný význam. Buržoasie dělá v tom ohledu, co může. Není přece možno vyráběti zbraně pomocí uvědomělých nepřátel imperialistické války. Proto se táhne jako červená nit po boku imperialistických parád a u příležitosti příjezdu určitých veličin řada parád a demonstracím, určených výhradně k militarisaci národa, ke zvýšení brannosti a vlastenecké nálady. Proto v Plzni vyšla po prvé kniha o předvojenské výchově mládeže od generála Šindeláře. Proto v Plzni sociální demokracie, když přejelo auto strážníka na křižovatce, uspořádala štvanici k vybičování smyslu pro občanskou povinnost v době, kdy stovky dělnictva jsou mrzačeny a zabíjeny kapitalistickou racionalisací ve Škodovce.

Proto obecní rada, ve které jsou 2/3 sociálfašistů, darovala legionářské odbočce prapor. Nejenom tak za humny, ale pěkně na náměstí. Odevzdal jej jménem městské rady pan starosta Pik. Byl i lampionový průvod, celá plzeňská posádka vyrukovala na ulice, aby po boku DTJ byla manifestována odhodlanost brániti naši těžce po 300leté porobě dobytou samostatnost.