Kol. prof. dr Macek v poslední schůzi zahraničního výboru - a nutno to zajisté uvážiti - navrhl dokonce, aby sem puštěn byl úvěr cizí, aby pomohl restringovati toto rozpětí mezi úvěrem kreditním a debetním.

Pokud týče se vztahu k ostatním zemím, na nichž nám záleží, budeme jistě i nadále usilovati, aby došlo k hospodářskému dorozumění s největším kontrahentem, se sousední říší Německou. Těch 40% našeho dovozu do Německa a více než 40% vývozu nutí nás k velké chladnokrevnosti. Situace v tomto sektoru je těžká, narážejí na sebe zájmy našeho zemědělství se zemědělstvím německým, jež je také v těžké situaci v důsledku cenové deruty a zadlužení.

S Maďarskem je smlouva vypověděna, přestane v prosinci platiti, ale přejeme si, abychom se do 15. prosince dohodli, poněvadž víme, že bezesmluvní stav, nebo-li celní válka, oba státy by strašlivě zakrvácela. Soudím, že Maďarsko pro svoji polohu i starou tradici má nejlepší vyhlídky, aby si svůj obchodní poměr udrželo. Maďaři se nemohou vymlouvati na naše cla, jejich geografická posice vůči nám je jedinečná a plně neutralisuje vliv cel.

Také s Rakouskem máme staré tradiční předválečné styky, jež nepřestaly a stále trvají i přes všechny obtíže, jež mají dva státy jako my a Rakousko, oba s charakterem průmyslově zemědělským. Vídni musí záležeti na udržení dobrého poměru: Nebylo možno všechny cesty našeho exportu, z nichž mnohé vedly přes Vídeň, nahraditi novými. Tyto cesty jsou ještě v provozu a činí živý obchodní styk trvalým.

Proti Polsku, dalšímu sousednímu státu, máme velké vývozní pasivum. Polsko našlo v nás jedinečné odbytiště, které jistě dovede oceniti, zejména když se podívá na své vývozní možnosti v Německu. K benevolenci, s níž se setkává na naší straně, může přirovnati obtíže a omezování na straně druhé. Bylo by proto žádoucno, aby se Polsko vzdalo vůči nám politiky různých administrativních obtíží a vexací, jež podkopávají možnost vzrůstu našeho vzájemného obchodu a na něž si naše úřady i neúřední kruhy právem stěžují. Chceme nejlepší styk s Polskem a rádi bychom viděli, aby již jednou v polském tisku přestalo to píchání špendlíkem.

Uzavírám tuto kapitolu o obchodní politice a nemohu jako poslanec za kraj královéhradecký neupozorniti zejména na situaci našeho textilu. Nebudu obšírný. Bratr posl. Stejskal to zde vylíčil jako odborník velmi podrobně. Musíme uvážiti, že máme v textilu 300.000 zaměstnanců a že textil přispívá 4 miliardami k aktivitě bilance. Tyto dvě cifry musí působiti na naše hospodářské svědomí jako parní buchary. Varuji, jako o tom píše dnes "Prager Tagblatt", před odbouráváním našeho textilu. Píše se o tom, že ztráty na markách, jež někteří továrníci na severu utrpěli, mají býti odčiněny 15% redukcí vřeten.

Neméně důležitý je pro nás kovoprůmysl. Prosím, abyste mi neměli za zlé a dovolili mi, abych s tohoto místa konstatoval a kvitoval úspěchy dobré práce, kterou vykonávají pro naši republiku naši jednatelé při sjednávání obchodně-politických smluv, ať jsou to již delegáti ministerstva zahraničního, obchodu, zemědělství, financí, železnic, veř. prací či pošt, soc. péče, justice atd. Vím jako dlouholetý vyslanec ze zkušenosti, v jak těžké situaci se delegáti nacházejí při vyjednávání za hranicemi v důsledky nedostatečných úhrad pro pobyt v cizině. Přimlouvám se vřele, aby pan ministr financí vzal laskavě na vědomí toto upozornění. Úředník do ciziny vyslaný musí míti jinak uspořádano u garderobu, na níž výdaje nemůže uhraditi z hubeného denního přídavku, jenž často nestačí na krytí faktických výdajů v hotelích velkých měst, poněvadž v hospodách posledního řádu nemohou naši delegáti zůstávati. Možno kvitovati s povděkem v tomto směru i práci našich vyslanectví, konsulátů i obchodních atachés i úředníků centrály, kteřížto poslední mají z povinností representačních výdaje... (Posl. Hodinová: Budeme sbírati na frak pro vyslance!) Slečno Hodinová, zeptejte se někde v Berlíně, jak se representoval pan Krestinský, nebo, když budete chtíti, po schůzi jsem ochoten vám vylíčiti, jak se representovala ruská bolševická delegace v Janově na mezinárodní konferenci r. 1922. Bylo by žádoucno, aby alespoň resystemisací bylo docíleno v tomto směru poněkud nápravy. Neváhám poznamenati, že dříve nebo později bude nutno revidovati služební pragmatiku pro úřednictvo zahraničního úřadu. Dosavadní služební pragmatika ukazuje se neupotřebitelnou, její ustanovení s faktickým stavem a provozovanou praksí je v protikladu a tento nemožný právnický stav neměl by býti trpěn.

Ke konci nemohu se nezmíniti o tom, jak by bylo lze léčiti nezaměstnanost v nynější hospodářské tísni. Vzpomenul-li jsem prostředků, spadajících do politiky zahraniční, obchodních smluv, dovolte mi pronésti několik slov o politice vnitřní.

Pro methody, jakými nutno jíti na léčení nezaměstnanosti, není potřeba nic nového vymýšleti. Stačí ohlédnouti se tam, kde mají v tomto směru zkušenosti: Anglie, Německo a jiné státy pomáhají si investicemi. Je třeba uvědomiti si, že naše generace, která přenesla na svém těle celou světovou válku a zaplatila úhradu krví příslušníků našeho národa, bojujících na všech frontách Evropy, nemůže býti nucena k tomu, aby nesla sama na svých zádech hospodářské důsledky světové války. Tento podíl možno snad rozděliti i na generace budoucí, nebáti se eventuelně úvěrové operace, která by nezatížila pouze generaci tuto, nýbrž dala možnost příspěvku na sanaci poválečných poměrů i pokolením příštím. Je proto třeba investovati. Jsme na štěstí v posici, že máme ještě investovati do čeho. Anglie, Německo, jež má trati suchozemské i vodní, silnice, železnice, elektrické dráhy, investuje resp. přeinvestovává se. Nám toho schází tolik, že můžeme jen s klidem ještě investovati. Ovšem je třeba, aby bylo uvažováno, co odpovídá pravděpodobnému vývinu dopravních směrů v budoucnosti. Autostrády, jak se zdá, obdrží vrch nad průplavy a železnicemi. V tomto směru jako poslanec za Hradec Králové měl bych zejména jeden apel na náš generální štáb, aby se podíval, v jakém stavu jsou naše silnice v kraji královéhradeckém. Jsme pro mír, pracujeme pro mír, ale jako se ozbrojujeme kanony, musíme míti silnice. Novodobá technika vojenská počítá s přesunem po automobilech a kamionech a je potřeba nejenom automobilů a kamionů, nýbrž i cest, přes které tyto běží. Zkušenosti z r. 1866 měly by býti pro nás vodítkem.

Pak bych připomenul pánům z Národní obrany, aby zkoumali, zdali je možno dobudovati naše výrobní instituce tam, kde nám schází některé sektory, důležité pro Národní obranu. Nemáme výrobu filmů, stále důležitější pro naše letectví. Mám ve svém kraji továrnu Fotochema, která se dávno nabízí, že s pomocí Národní obrany by zařídila tuto výrobu. Bylo by třeba o tomto podnětu uvažovati. (Posl. Kopecký: Tak se dělá reklama pro firmu!) Ne pro firmu, pro své voliče.

Nezměnitelnou základnou naší zahraniční poli tiky zůstane Malá dohoda. Musíme se právě zeptati, zdali naše politika dopravní je přizpůsobena politice malodohodové. Musíme míti se zeměmi Malé dohody spojení, jehož dosud postrádáme. Spojení toto jde, ježto se nám nepodařil koridor po suchu, naším Slovenskem přes Rumunsko do Jugoslavie. Ale stav dopravních cest přes Slovensko je žalostný. Zase bych upozornil naše kruhy, jež mají míti péči o tento odbor, zejména kruhy z obrany státu, aby se podívaly na stav našich silnic a železnic na Slovensku. Imperativ naší bezpečnosti i zájem o Slovensko diktují, aby především při pracích investičních bylo pamatováno na Slovensko. Slovenská magistrála, jež by spojovala Prahu s Halmeí, je jedním imperativem, důležitějším než co jiného. Trať Červená Skála-Margecany měla by býti co nejdříve stavěna. Ta oklika, kterou máme dnes, je s hlediska bezpečnosti státu těžko přijatelná.

Zájem o Slovensko diktuje, aby Slovensko nebylo ochuzováno o průmysl, jejž má, a vláda by se měla postaviti proti koncentrační tendenci některých průmyslových koncernů, jež by měla v zápětí ochuzení slovenského průmyslu. V dopravní politice nutno však z důvodů strategických i bezpečnosti státu zcela rázně a jednou pro vždy odmítnouti jakékoliv snahy po zašantročení našich železnic do rukou jiných než je stát. (Výborně! - Potlesk.) Nemáme důvěry v jiné ruce, než jsou naše a pro naši obranu - nejcennějším instrumentem jsou naše železnice. Nesmí nám býti zazlíváno, že nevěříme nikomu jinému než svému vlastnímu státu a že nedopustíme, aby stát dal železnice z rukou.

Uzavírám svůj projev tím, že naše strana jde neochvějně za tím cílem, aby lidu československému byla udržena svoboda, mír, práce a chleba. (Výborně! - Potlesk.)

Československý parlament zůstal jako poslední demokratické zařízení u slovanských národů. Má proto náš parlament povinnost, aby se ukázal důstojným této své jedinečné posice a aby zejména v hospodářských otázkách uplatňoval svůj vliv volením cest, jež by podaly další důkaz, že parlamentarismus má u nás Slovanů staré právo domovské a že zejména československý národ se parlamentarismu nikdy nevzdá. (Potlesk.)

Poslední události buďtež mementem pro pražskou vládu, zejména v tom směru, aby viděla, jak je nutný Praze klid. Nemusí se styděti jíti za zkušenostmi do předválečné Vídně, která dobře věděla, proč chtěla míti zejména v hlavním městě mír a pořádek. Státní správa, zejména správa vojenská, dobře učiní, vezme-li v úvahu tu okolnost, že je třeba, aby bylo pamatováno v zadávkách na kovoprůmysl pražský, neboť zrovna tak je potřeba, aby v Praze, v sídelním městě, byla zaměstnanost a klid. Samozřejmě nechceme tím říci, že by měla býti Praha favorisována na úkor druhých měst, ale nesmí býti také zanedbávána.

Nár. socialisté půjdou 28. října do ulic, aby oslavili svátek zrození samostatnosti. Budeme manifestovati za svobodu, mír a chléb. Naše manifestace ukáže všem, kteří se pokoušeli, aby stávající pořádek v tomto státě na podkladě demokracie byl zaměněn něčím jiným, že je zde ještě stará bojovná odvaha nár. socialistů, která zasadila býv. Rakousku smrtelnou ránu a která nebude váhati všemi prostředky odraziti každý útok na demokracii, ať by šel odkudkoliv. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kliment.

Posl. Kliment: Nedávno bylo zde s tohoto místa tvrzeno p. ministrem financí, že prý není krise, nýbrž pouze deprese, pouze těžkosti a že není třeba okamžitě, jakmile se těžkosti dostaví, mluviti o tom, že by naše hospodářství bylo zachváceno krisí. Zkušenosti mluví však o něčem jiném. Zkušenosti mluví, že nejsme tím, zač často jsme vydáváni, ostrovem klidu a pořádku, ostrovem nějaké výjimky ve světových hospodářských poměrech, nýbrž pravda je, že také my, naše kapitalistické hospodářství je podřízeno zákonům logiky, jako celý kapitalistický svět. Nevidí-li p. ministr financi desítky zastavených továren a neví-li o desítkách tisíců nezaměstnaných dělníků, kteří jsou udržováni v tom klidu pomocí násilí, pomocí pendreků a bajonetů, nevidí-li, když u továren, z kterých se má propouštěti, provádí se přímo hotové obležení, aby dělníci nemohli protestovati a demonstrovati proti propouštění, pak samozřejmě není možno mluviti, že u nás je nějaký zvláštní poměr anebo stav a že u nás není taková krise jako v jiných státech.

Právě tato debata potvrzuje, že u nás krise je. Padla zde řada výroků o strašlivé krisi, dokonce z úst p. dr Zadiny bylo zde mluveno o strašlivém postavení zemědělského stavu. Myslím však, že to mělo býti jinak vyjádřeno.

Všechen pracující lid měst i venkova je ve strašlivé krisi, ve strašlivém postavení. Ale našim kapitalistům, naší buržoasii přes veškeré mluvení o krisi vede se stále dobře, ona za vaší pomoci převaluje veškerou tíhu krise na bedra pracujících lidí měst a venkova. Vy tuto situaci pracujícímu lidu připravujete. Mluvíte zde pro noviny, abyste pomocí svého tisku silnými výrazy, pronesenými v parlamentě, nasypali pracujícímu lidu písek do očí. Mluvíte zde sice o krisi, ale samozřejmě vy krisi toho pracujícího člověka řešit nebudete, neboť z celé debaty, ze slov všech vašich řečníků vysvítá, že chcete řešiti krisi kapitalistů, krisi svého kapitalistického řádu na účet dělnické třídy, na účet pracujících lidí. Znovu chcete zavádět a připravujete již zákony, které mají pracujícímu lidu měst a venkova ještě ztížiti jeho postavení.

Včera zde bylo mluveno o tom, že prý malorolníkům, domkářům, venkovskému lidu byly pro letošní rok předepsány daně zrovna takové jako pro r. 1929. Byla zde postavena otázka, jak je to možné. Pan dr Zadina, mluvčí největší vládní strany, spolupracoval přece se všemi ostatními vládními stranami na tomto rozpočtu a teď zde přijde demagogicky mluvit o tom, jak veliké daně se pracujícímu člověku na venkově znovu předpisují. Též i vládní strany, které si říkají, že jsou socialistické, naříkaly zde nad těžkým postavením pracujícího lidu, zvláště nezaměstnaných dělníků.

Podíváme-li se však na rozpočet, vidíme, že na příští rok je tam zařazeno na podporu v nezaměstnání 76 mil. Kč, což jest při té obrovské nezaměstnanosti, která v budoucnosti bude se ještě šířit, naprostý pakatel na tak velikou bídu, která je mezi nezaměstnanými. Dnes jsou poměry mezi nezaměstnanými takové, že tisíce rodin hladoví, tisíce rodin nezaměstnaných propadá tuberkulose, předčasné smrti. Tisíce rodin dělnických je vyhazováno z bytu, poněvadž nemají peněz na zaplacení činže, a vy zde připravujete ještě zhoršení zákonů, připravujete odbourání zákona na ochranu nájemníků. Dnes již tisíce nezaměstnaných dělníků přespává v kanálech, ve stájích, v chlévech, co bude až začne mráz? To není žádná pohádka, nebo nějaký výmysl, běžte se na ně podívat, budete vidět, co mluví. Nezaměstnaní bydlí dnes ve stozích, ve stájích, v chlívkách, prostě kde je možno, a když je tam najde četník, tak je zavře a tak z pořádných poctivých lidí, kteří následkem vašeho hnijícího kapitalistického řádu byli připraveni o zaměstnání, dělají pobudy a vagabundy. Ve XX. století žije pracující člověk hůře nežli dobytek a to ve státě, o kterém se říká, že je to stát demokracie, stát humanity, ostrov pořádku a čert ví, co si všechno k tomu přidáváte. Já už jsem řekl: Vám zde nejde o řešení bídy a hladu, nýbrž vy jednáte a budete jednati o tom, jak zajistiti trvání tohoto pořádku, který my nazýváme svinstvem, poněvadž to nic jiného není. Zlodějům, korupčníkům a nejhorším darebákům se vede zde blaze; vy se budete starati, aby toto svinstvo trvalo ještě dále. Vy se budete starati, jak zajistiti kapitalistům možnost dalšího vykořisťování, expropriaci pracujících lidí, jak zajistiti bankovním pirátům jejich zisky - a to jste před několika měsíci ukázali, když jste do rozkradených bank dali stamiliony korun. Proč by se u nás nevedlo dobře zlodějům, když u nás krade i policie? V sekretariátě komunistické strany v Karlíně byly při prohlídce zabaveny dva psací stroje přes to, že byly dány do opravy klubem poslanců komunistických, a když klub žádal, aby mu byly stroje vydány, řekla policie: Nedáme, nevydáme! Co je to jiného než veřejná, otevřená krádež, kterou dělá policie? A tento zlodějský systém potvrzuje, že je možno u nás opravdu veřejně krást a prováděti veřejnou korupci. Dokazuje to smazaný a hodně začerněný případ p. dr Dvořáka a řada jiných. Ale nejen v sekretariátě strany v Karlíně, nýbrž také v sekretariátech v Bratislavě a Král. Hradci byly zrovna takovým způsobem odcizeny stroje.

Už jsem se zde také zmínil o tom, že zde se mluví jen a jen pro noviny a nemluví se opravdu vážně o řešení dnešní krise a těžkého postavení, ve kterém je pracující člověk nikoli svou vinou, nýbrž vinou kapitalistického řádu. Dokazují to také všechny připravované zákony. Zákon, o kterém zde včera mluvil p. dr Zadina, o dobytčích pojišťovnách má býti pro agrární stranu takovým zákonem, jako pro dělnictvo zákony o komorách spotřeby a práce a o rozhodčím soudnictví. Čemu mají sloužiti tyt o zákony? Ne tomu, aby byla řešena bída, aby bylo odpomoženo nezaměstnanosti, ne tomu, aby bylo pomoženo venkovskému malému člověku, když je postižen neštěstím, nýbrž tomu, aby pro desítky a sta různých agentů a kortešů vládních stran byly zaopatřeny znovu nové, pohodlné a výnosné sinekury.

Bída dělníků a nezaměstnanost hladových lidí má se řešiti pod titulem zákona o komorách spotřeby a práce. Mám otázku: chcete dáti nebo chtějí pánové dáti nezaměstnaným chléb a práci? Ne, to je ani nenapadne, ale pro své špičky, jichž počet přílivem likvidátorských živlů roste jako houby po dešti, potřebují nová korýtka a sinekury, aby mezi nimi, poněvadž je jich čím dál tím více, nedošlo navzájem ke vzbouření. Proto se starají předem o to, aby rozšířili síť sociálfašistických, zrádcovských a stávkokazeckých institucí. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Tak vypadá nová chystaná osnova o komorách spotřeby a práce.

Komory spotřeby a práce mají se zříditi ve všech městech, zvláště okresních v zastoupení hospodářských a sociálních zájmů soukromých a veřejných zaměstnanců, jakož i spotřebitelů. Za tím účelem chtějí vybudovati pánové svůj aparát, ale zaručeně svůj, a proto nedají komory spotřeby a práce voliti dělníky, nýbrž budou je jmenovati, a to jednu třetinu z odborníků pomocí vlády, druhou třetinu pomocí sociál-fašistických odborových organisací a třetí třetinu pomocí fašisujících se družstev, hlavně Velkonákupní společnosti. Takovou institucí pro kočku, která má sloužiti jen pro desítky a sta nových sinekur, má se řešiti bída a hlad pracujícího lidu.

Má se uzákoniti závaznost kolektivních smluv. Proč? Snad proto, aby se dělníkům dala práce, aby se jim za práci daly řádné mzdy? To nikoho ani ve snu nenapadne. Pánové chtějí a budou uzákoňovati zákon o závaznosti kolektivních smluv proto, aby znemožnili hospodářský boj, který propukává proti vůli, proti vedení reformistických bonzů, chtějí připraviti zákon, podobný zákonu na ochranu republiky, zákonu o teroru, zkrátka zákon, který by byl před bojující dělníky postaven jako sekera, aby byli dělníci umlčeni. Tento cíl se sleduje zákonem o závaznosti kolektivních smluv. Vždyť všichni odboroví a dělničtí důvěrníci vidí, že kolektivní smlouva je cárem papíru, když za ní nestojí moc. Zaměstnavatelé kašlou na všechny kolektivní smlouvy, nestojí-li za nimi dělnická síla a moc.

Vy však cítíte, že ani tento manévr nestačí, že se vám nezdaří. Proto byly nedávno uspořádány v Praze nacionální štvanice a možná, že budou pořádány znovu, aby bylo vytvořeno masové fašistické pogromové hnutí. Je lhostejno, kdo stál v tehdejší době nebo kdo stojí dnes v čele tohoto hnutí. Gajda, Pergler nebo někdo jiný. Rozdělili jste si úlohy a sledujete jeden cíl: Vytvořiti masové fašistické hnutí, které by zde bylo jako ochrana vašeho kapitalistického řádu, kdyby proti stoupající radikalisaci mas, proti vzrůstajícímu třídnímu vědomí se ukázaly sociálfašistické prostředky, jichž až dosud používáte, neúčinnými a kdyby selhaly. Pojišťujete tuto vaši shnilotinu, která hrozí sesutím a pohřbením vaším na všechny strany, ale přesvědčíte se, že pracující třída nastoupí proti vašim podvodům jedinou cestu, která jí zbývá, cestu třídního boje a že vás nezachrání ani tento kapitalistický režim, ani sociálfašisté, ani Gajdové, Pergleři a jejich společníci. Pracující třída, na kterou jste převalili veškerou tíhu krise, trpí nesmírně a přesvědčuje se, že není jiné cesty, než cesta revolučního třídního boje. Dokazuje to také nyní stav berlínských kovodělníků. Znovu se přesvědčili, ne jak píšete o tom v novinách, že nějaký soc. demokratický odborový vůdce vede stávku. Stávkový výbor kovodělníků berlínských v odpovědi, kterou zaslal exekutivě rudé internacionály, dokazuje, že vůdcem berlínské stávky kovodělníků je rudá internacionála, revoluční odbory, revoluční stávkové vedení a ne sociálfašistické odborové berlínské vedení.

Ale že dělnictvo nemůže nastoupiti žádnou jinou cestu než cestu třídního boje, nejlépe dokazují poměry v našem ostravskokarvínském revíru, v tom revíru, kde zuří nejstrašlivěji přímo dravé vykořisťování, kde zisky uhlobaronů stoupají rok od roku o desítky milionů, kde se provádí šíleným tempem kapitalistická racionalisace, kde horníci jsou více než ožebračováni, kde roste bezměrná bída, kde není ani dostatek chleba, kde dělnické matky předčasně stárnou následkem rychlých starostí, jak uživiti, jak obstarati dětem potřebnou výživu, kde dělnické děti trpí ohromnou většinou podvýživou, jsou neobuté, neošacené. V mnohých koloniích jako na př. u Larische v Karvinné, jemuž náleží ohromné bohatství, jemuž náleží velký letohrad Solca, tam u toho Larische v kolonii Františka, Hendryk, Sovinec a Hlubina, bydlí horníci v nezdravých, malinkých bytech hůře než dobytek ve stáji; tito horníci prodávají z bídy poslední, co jim ještě zbylo. Racionalisace v tomto revíru slaví své triumfy a vytvořila na jedné straně pohádkové zisky a bohatství, na druhé straně bídu, kterou nelze slovy vylíčiti. A tato bída, tento stav, který za vaší patronance a pomoci byl vytvořen, burcuje horníky a proletariát ostravsko-karvinského revíru k revolučnímu třídnímu boji.

Nemůže býti ani jinak. Číslice, které neklamou, dokazují, jak na jedné straně stoupalo bohatství a jak na druhé straně šířila se a rostla bída, jak klesaly hornické mzdy.

R. 1919 byla v ostravsko-karvinském revíru těžba uhlí za r. 68,518.799 q uhlí, zaměstnáno bylo 51.950 dělníků; podíl dělníka na mzdě při 1 q uhlí činil 9·76 Kč. R. 1920 byla těžba 74 mil. 888.863 q uhlí, zaměstnáno bylo 50.090 dělníků a podíl na mzdě byl 10·85 Kč na 1 q. R. 1925 byla těžba již 91,654.120 q uhlí. Vedle toho bylo vyrobeno 19,762.220 q koksu a zaměstnáno bylo již jen 41.336 dělníků a mzda na 1 q činila 4·40 Kč. R. 1928 byla těžba 104 miliony q uhlí, podíl na mzdě byl 3·85 Kč na q. Za rok 1929 stoupla těžba proti r. 1928 o plných 20 milionů q, činila více než 125 milionů q uhlí; bylo vyrobeno 31,132.000 q koksu, zaměstnáno bylo pouze 42.500 dělníků a podíl na mzdě klesl při metrickém centu na 3·19.

Tato čísla mluví jasnou řečí, jak se zvyšovaly zisky uhlobaronů způsobem přímo pohádkovým. Máme k disposici zprávy o vykázaných ziscích. Skutečné zisky jsou ovšem úplně jiné, poněvadž naši pánové jsou v dělání bilance pravými virtuosy. Přes to lze ze zisku, který jednotlivé společnosti vykázaly, učiniti si obraz. Na příkl. Báňská horno-hutní společnost vykázala r. 1923 čistého zisku 21,044.365 Kč, r. 1927 již 36,518.628, r. 1928 44,122.438 a r. 1929 47,000.000 Kč. Druhá společnost Severní dráhy vykázala r. 1923 6,764.794 Kč čistého zisku a r. 1927 16,422.000, r. 1929 29,537.607 Kč. Takto stoupaly zisky uhlobaronů, a na druhé straně ukázal jsem obrázek, jak klesal podíl na mzdě u dělníků. Zbídačení horníků je přímo strašlivé. Těžba je vystupňována tak, že proti jiným revírům našim těží se dvakráte tolik. Podle statistiky hornického věstníku ze dne 21. září t. r. je průměrná těžba za měsíc červenec na příkl. v revíru chomutovském na směnu 5·45 q nebo oslavanském 6·83 q, v červenci na Ostravsku byla průměrná těžba 11·89 q a v září dostoupila těžba přes 13 q. To je ovšem průměrná těžba, ale na jednotlivých šachtách dostupuje těžba na muže za směnu až na 19 q a jsou i případy, kdy překročí 20 q denně na směnu. Malý příklad vidíme na Guttmanských dolech a Orlovské společnosti, které patří 4 doly, dále je to hlavně důl Žofinka a důl Suchá. Tam překročil výkon již 20 q na směnu. Na tomto dole r. 1922 dolovalo se a vytěžilo průměrně na směnu 8 q, a podíl dělníka na mzdě byl 400 Kč za týden; dnes těží horník za 3 dny - poněvadž pouze 3 dny pracuje - 57 až 60 q a jeho podíl na mzdě je 130 Kč. To jsou číslice, které mluví a proti kterým nedá se také nic namítati. A tento výkon se popoháněčským systémem stále zvyšuje. Horníkům v předku se stále hrozí vyhozením nebo přeložením k jiné práci, jestli jejich výkon nedostoupí určené výše. A horníci, chtějí-li se udržeti, jsou nuceni výkon vyháněti a naproti tomu panstvo dociluje ohromného zisku, nechávajíc značnou část a nejméně dobrou polovinu horníků pracovati pouze 3 nebo 4 směny za týden, t. j. ve 14 dnech 5, 6, 7 nebo 8 směn. Výsledek toho je bída v dělnických rodinách ve prospěch zisků uhlobaronů. Horník pracující 6 směn vydělá nějakých 250 Kč za 14 dní. Z toho zaplatí na bratrskou pokladnu a různé srážky, takže zbude asi 200 Kč a z toho má uživiti celou svoji rodinu. Ostatní dělníci, vazači a povrchoví dělníci, mají ještě nižší mzdy, než jsou tady. Byly také případy, že na dole Suchý měl za 14 dní po odečtení všech srážek 132 Kč. Jak z toho měl býti živ při této práci, ovšem se nikdo nestaral. Nezůstalo však pouze při tomto zbídačení, šlo se ještě dále. Sta horníků bylo v důsledku kapitalistické racionalisace a vystupňovaného výkonu vyhozeno a propuštěno. Koncem r. 1929 bylo zaměstnáno na dolech v ostravsko-karvínském revíru 42.437 dělníků. V červenci t. r. podle statistiky Hornického věstníku bylo jich zaměstnáno již pouze 39.213. Přes 3.000 jich bylo propuštěno. Při tom však nemá zůstati. Racionalisace učinila v ostravsko-karvínském revíru dobrou 1/3 horníků úplně zbytečnou a také na rozhodujících místech mluví se již o tom, že 12.000 horníků je zbytečných a že je potřeba nějak se jich zbaviti. Takový jest důsledek řešení krise kapitalistického režimu, který vy děláte. To je výsledek kapitalistické racionalisace a režimu, který vědu a techniku učinil majetkem bohatých, prostředkem ke svému obohacení a ožebračování druhé strany, pracujících lidí. A za tohoto stavu chcete často svůj režim, toto svinstvo dávati za vzor a pokoušíte se špiniti Sovětský svaz, kde také se provádí racionalisace, ale socialistická ve prospěch pracujících a ne ve prospěch hrstky boháčů. V Sovětském svazu je nedostatek dělníků; jsou činěna opatření, aby dostatečný počet pracovních sil byl zajištěn. Řečník přede mnou mluvil o tom, že tisíce dělníků je najímáno v Německu. To je ten veliký rozdíl mezi kapitalistickým režimem a diktaturou proletariátu, režimem socialistickým. V Sovětském svazu byla s postupujícím vědeckým řízením práce zkrácena pracovní doba na 7 hodin. V hornictví a těžkém průmyslu pracuje se již dlouhá léta v Sovětském svazu 6 hodin. Tam ovšem není zlodějů, lenochů, lidí, žijících z práce jiných, z práce a bídy pracujících.

Samozřejmě, že Sovětský svaz svojí existencí, svojí činností a svými sociálními opatřeními jest předmětem útoků kapitalistů, jak ani jinak nemůže býti, a právě proto štvanice měny proti Sovětskému svazu jsou na denním pořádku. V poslední době a také včera i dnes znovu bylo mluveno o oněch štvanicích proti Sovětskému svazu. Bylo zde mluveno o sovětském dumpingu. Sovětský dumping není nic jiného, než novou formou štvanice proti Sovětskému svazu. Když zkrachovaly všechny štvanice, zvláště jarní, vedená papežem, když zkrachovala štvanice náboženská, kapitalisté chápou se tohoto prostředku a vy jako jejich služebníci nemůžete nic jiného dělati, než co finanční kapitál poroučí, než štváti a prováděti štvanice dále. Jest-li byly na jaře na programu štvanice, které vedla klerikální strana, které vedli svatí lidé, kteří často hlásají všechna možná krásná přikázání, nyní štvou páni agrárníci. Ti štvou do svých vlastních rukou.

Vy ovšem nemůžete zde přiznati, jak to vlastně v Sovětském svaz jest, že je pravda, že 1/6 světa byla vytržena z možnosti kapitalistického vykořisťování, z kapitalistické expropriace bohatství 150 milionů obyvatel, a že tím je zde veliký dělnický stát, kde jest hospodářství vedeno na jiném podkladě, ne na podkladě soukromokapitalistického vlastnictví, nýbrž na podkladě kolektivisace, na podkladě je socialistického hospodaření.

Samozřejmě tento stav krise kapitalistického řádu nepoměrně zostřuje a činí tuto krisi kapitalistického hospodářství krisí opravdu smrtelnou. Proto chápete se různých záminek: jednou to bylo náboženské pronásledování, po druhé, že Rusko ohrožuje světový mír, a nyní je to zase sovětský dumping. Tvrdíte, že sovětský stát zaplavuje světové trhy ohromnou spousto u zboží. Včera jste říkali něco jiného. Říkali jste, že v Sovětském svazu nic není. Ale všechna ta vaše tvrzení ten jsou lží. Fakt je, že sovětské hospodářství se konsoliduje, že sovětská výroba stoupá, že se rozšiřuje export.